2
masthead
V Praze, v pátek dne 25 května. 1900
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. listy
přodplácí se-
v Praze v administnn
rre ieta-
na pěet. drojí donctko
na čtrrt l eta.
na mě ve akteh-
něst. Pošten
na dlnrkeo noia-
droji záotik.
2.:::: ik21
Praha
5
article
„Dobře míněné rady přítele.“
„Dobře míněné rady přítele.“
»V nouzi přítele poznáš«. Již jsme ani
nemysleli, že smíme ještě vůdce německé
katolické strany pana dra. Ebenhocha p
jeho nedávných projevech počítati ku svým
přátelům. Ale on nás dnes o svém přátel-
ství na novo ujišťuje a žádá, abychom vy-
slechli jeho »dobře míněnou radu«, kterou
nám však neudílí mezi čtyřma očima, jak
bývá mezi přátely slušně zvykem, nýbrž v-
řejně před tváři našich nepřátel ve víden
ském žurnálu »Die Reichswehr«. Již z toh
bychom si mohli o té upřímnosti jeho př-
telství k nám myslet všelicos. Než buď si
Přihlédněme k jeho radě. Záleží prostě v tom,
aby naši poslanci po Letnicích
zanechali obstrukce, povolil
státní potřeby a připustili pro-
jednávání jazykových předloh
Körbrových v jazvkovém výbor
sněmovny. O výbornosti této své »dobř
míněné rady« přesvědčuje nás pak horno-
rakouský zemský hejtman pan dr. Ebenho
dloubým kázáním, které zajistě vládnímu
německému tisku až na několik míst nemál
libiti se bude.
Nuž, aby »dobrý přítel náš, pan dr.
Ebenhoch viděl, že se jeho důvodům, sna
pro slabost věci své, nevyhýbáme, otiskujem
nejen podstatu jeho kázání dnešního, nýbr
odpovídáme mu k jeho důvodům hned i n
tomto místě-
Úvodem svého článku p. dr. Ebenhoch
slušně a spravedlivě uznává, že máme my
Čechové skutečně velkou a spravedlivu
příčinu k hněvu proti panujícímu systému
vládnímu, poněvadž se nám stala velik
křivda: »Čechové byli ve svém ma-
jetku, nejméně řečeno, těžce ura-
ženi.« Rovnoprávnost, kterou nám Badeni
přiznal, byla nám pro upokojení Němců již
Körbrový
doktor
Ebenho
Ebenhoch
Čecho
Baden
Němec
výbor sněmovna
6
article
Gautschem silně okleštěna; však ne dosti
na tom: po roce byla nám i ta Gautschova
rovnoprávnost vzata, a to způsobem nejpří-
křejším a nejdrsnějším. »Čechové ztratili tím
vše, co posudlna základě vládních právo-
platných opatření měli.« Když pak oběto-
váno německé obstrukci i ministerstvo Thu-
novo, »opustila Čechy naděje, že by mohli
svých národních požadavků prosaditi, pročež
zahájili nejdříve proti vláde Clarově, pak
proti vládě Körbrově obstrukci, ačkoliv —
dokládá pan dr. Ebenhoch, »právě« dr-
Körber to byl, který po ztroskotání smi
řovacích konferencí ihned rajchsrát
předložil návrhy jazykových zá-
konů, v nichž zajisté mnohé n
prospěch Čechů obsazeno jest.«
Při tomto »ačkoliv« pana Ebenhocha
nutno učinit první zastávku. Prosíme: kde
nechal p. dr. Ebenhoch své přesvědčení
autonomistické? Jak může schva-
lovat, že Körber předložil své jazykové zá-
kony pro království české a ma
krabství moravské — vídeňské
mu parlamentu? Což takovéto spe-
ciální jazykové zákony pro jed
notlivé země po zákonu a práv
před forum jeho patří? Vyzy
váme tímto spřítele« a autonom
stu p. Ebenhocha, ať nám především
tohle dokáže. My toho rozhodně popí-
ráme a prohlašujeme to za nejhrubsí
útok na právo sněmů zemských.
za nejpovážlivější ohroženi di-
plomem říjnovým zaručené jich svébytnosti
a svéráznosti, kdyby se proti zřejmému
znění čl. 11. platné ústavy najednou parla-
mentu vídeňskému dovolilo uhlasovati nám
Čechům jakýkoliv jazykový záko
říšský. Toho práva zákonodárného my
žádné mimočeské korporaci na
Gautsch
Gautschův
Čecho
Clarův
doktor
Ebenhoch
Körber
Th
7
article
NARO
NARO
světě nepřiznáme. A nejlepší důvod
k tomuto našemu ohražení dodává nám
právě p. dr. Ebenhoch sám svým
úsudkem o těch návrzích Körbrových.
Chválou jich prozrazuje, že ne-
má ani ponětí o věcech naši ch,
že jsou mu poměry v Čechách španělskou
vesnicí. Povíme mu toliko jedno pro po-
učenou: když nám 17. října ordonancemi
Clarovými a Kindingrovými vzato bylo
»vše, co jsme měli«, zbyla nám aspoň ještě
ta troška rovného práva, již nám před dva-
ceti lety za Taaffa přiznati musil sám Němee
ministr Stremaver svým nařízením ze dne
19. dubna 1880, dle něhož všickni c. k.
političtí a soudní úřadové, jako
i státní zastupitelstva v celých Čechách
(i na Moravě) byli povinni v zevnějš ím
úřadování jednati se stranami rovno-
právně, s Čechy česky, s Němci německy.
Však nyní, jazykovými návrhy Körbrovými
ze dne 8. května i toto právo se nám.
českému národu, v celé třetine
vlasti naší bere, v 80 okresech
soudních Čech nemá se s Čechem na
c. k. úřadech a soudech jednati více jazy-
kem českým, nýbrž od protokolů až do pře-
líčení všechno úřadování má býti německé,
všude tam má se s námi jako s cigány jed-
nati pouze pomocí tlumočníků a překladačů ;
a to vše za tím účelem, aby království če-
ské bylo administrativně roztrženo, tak jako
po přání Italů má býti roztrženo Tyrolsko,
aby zahájena byla v Čechách parcellace
království a zemí dle principu národnostních
territorií.
doktor
Ebenhoch
Körbrový
Clarův
Taaff
Němec
Čecho
Italos
Nara
Čechy
Morava
8
article
A to se autonomistovi zem
skému panu dru. Ebenhochovi zamlouvá?
Za tento čin pana Körbra chválí a nechápe.
proč my právě po tomto činu musili sáhnout
k nezbytné zbrani nejkrajnějšího odporu parla
mentního. Pan dr. Ebenhoch ptá se, jaký
že může býti cíl naší obstrukce a odpovídá
si za nás, že může prý být jen dvojí: »bud
že doufáme svrhnouti Körbra a pa
místě jeho dostati ku kormidlu muže, který
by nám vrátil aspoň tolik, co nám dal Gautsch.
Anebo prý doufáme svou obstrukci zničit ví-
deňský parlament vůbec.« A postaviv si tyto
dva terče, »náš přítel« dr. Ebenhoch harcuje
proti ním sáhodlouhým kopím skeptika: »Ne-
věřím, že by se našla rakouská vláda, která
by si troufala rozřešit jazykovou otázku na-
řízeními.« A zatím nám právě hrozí všechen
vládní tisk, nezanecháme-li obstrukce, že prý
Körber odroči říšskou radu a dle § 14. cí-
sařským nařízením nám oktřoyuje
své jazvkové návrhy. Ba pan dr.
Ebeuhoch na konec svého článku sám
vyzývá korunu, aby zavedla dočasný ab-
solutism a v tom absolutistickém mezi-
vládí že prý by se dala »také výtečně
rozřešiti otázka jazvková« — —
ministerskými nařízeními. Tak si
pan dr. Ebenhoch, hle, vlastnoručně
rozbil svůj první důkaz na padr.
Körbr
doktor
Ebenhoch
Gautsch
Ebeuhoch
9
article
Zbývá druhý. Pan dr. Ebenhoch
Zbývá druhý. Pan dr. Ebenhoch
předpokládaje, že chceme svou obstrukcí
říšskou radu prostě zničit, poněvadž dou-
fáme, že by pak došlo ku federali sti
ckému utváření říše, varuje nás dů
tklivě před touto illusí: odkazuje zastavení
ústavy prosincové »do říše bajek a jalových
výhrůžek«; avšak i kdyby k tomu došlo.
pak prý by nadešel absolutism, kter
by nejkrutěji ztrestal právě nás Čechy za
naši obstrukci. Pan dr. Ebenhoch třeba prý
je autonomistou a vždy toužil a touží po
rozšíření svézákonnosti (autonomie) sněmů
zemských, však nicméně prý se tím časem
nemůže ani z důvodů celostátních, ani z dů-
vodů provinčních (D vysloviti pro
doktor
Ebenhoch
Čecho
10
article
Jodstranění centrálního parla-
mentu.«
Kde pak se toho dočetl pan dr. Eben-
hoch, že bychom nechtěli my Čechové vůbe
žádnému společnému parlamentu pro země
rakouské?
Chceme-li svou obstrukcí tento nynější
centrální parlament s jeho nynějším, nám
Slovanům tak nespravedlivým
složením a s jeho nynější tak ne
rozumně přílišnou kompeteneí
přivésti ad absurdum, nepopíráme
lím ještě nikterak potřebu a oprávněnost
všelikého společného zákonodárného sboru
pro záležitosti všem zemím rakouským s ku-
tečně a po rozumu opravdu s po-
lečné, neopíráme se tím ještě nikterak
zřízení podobného společného parlamentu,
jaký mají na př. Spojené státy se-
veroamerické ve svém kongressu
a senátu, jaký má Švýcarsko ve své
národní radě, jaký má sousední říše ně-
mecká ve svém říšském sněmu. Může-li tato
sousední říše německá velmi dobře obstáti při
státní samostatnosti svých, souverenních krá-
lovství, jako jsou Bavory, Sasko, Virtem-
bersko, proč by nemohla rovně obstáti mon-
archie rakouská?
To jest náš prostý, poctivý český cil
samostatnost bistorických království a zemí,.
v nichž by národové těšili se úplné, poctivé
rovnoprávnosti a scházeli se v pospolitém
sněmu pouze k uzákonění sku-
tečně pospolitých svých potřeb
tedy ku opatření zájmův celé říše, kdežto
by jinak všechny ostatní důležitosti své opa-
třovali si na svých sněmech zemskýcha
svými zemskými vládami sami.
doktor
Eben
Čecho
Slovan
Bavor
spojený stát
Švýcarsko
Sasko
11
article
Za to a nikdy za žádné nad-
práví, za žádnou hegemonii na
Němci my Čechové nebojovali
nebojujeme a jestliže nám »přítel náše
pan Ebenhoch hrozi, že svou vytrvalou ob-
strukcí vzbudíme takové zdání nezřízené
panovačnosti o sobě nejen u nepřátel, ale
i u přátel svých, že by pak on i se svou
stranou musil se proti nám zařadit v jeden
šik s Wolfy a Schönerery, nuž, díky, pane
dre. Ebenhochu za takovou přátelskou po-
hrůžku.
Naše pomsta za ni jest následující
Radíme Vám, abyste laskavě přečetl pěk ny
ten článek, jejž jste napsal te-
prve před rokem, dne 21. květn
1899 vlastnoručně pro »Budapester Tagblatt-
a srovnal jej s dnešním svým kázáním
v »Reichswehr«. Dnes dáváte »přátelskou
radu nám«, abychom prostě kapitulovali
před tím rozmachem a postupem německé
levice vtěleným v dnešní vládní éru cislajta-
nismu; abychom přestali ve svém krajním
odporu proti panujícímu systému, povolili
mu obětovně nepřebrané milliony a dali si
na šíji uvalit jho Körbrových jazykových zá-
konů říšských. — Pak dáváte ale také
radu Rakousku: »Nepovolí-li Češi po Let-
nicích ve své obstrukci pak rozpusť cis-
lajtánský parlament, ale nevypisuj tak
brzy nových voleb, nýbrž zaved
mezivládí absolutismu, v němž
bys oktrojovalo nový volební řád
a nový jednací řád pro budoucí sně-
movnu říšskou a zároveň ordonancí
rozřešilo jazykovou otázkule
Jakou radu dával však naproti tomu
týž pan dr. Ebenhoch dnes před
rokem Rakousku. Docela jinoul
Tenkrát mu radil a domlouval z celé duše
své co nejdůtklivěji v programovém svém
článku do slova takto: »Po mém náhledu
navrátí se Rakousku vnitřní
klid teprve tehdy, až navrátí se
Němec
Čecho
Ebenhoch
Wolf
Schönerera
Körbrový
Čech
doktor
Rakousko
Budapester Tagblatt
12
article
lzemím znovu to, co jim bylo při
jejich přivtělení se ku dynastii
habsburské zaručeno a v říjnov ém
diplomu znovu zabezpečeno, ba
co jim i státními základními zákony (pro-
sincovky) částečně bylo přiznáno:
právo to, aby byly ovládány po-
dle svých dějinných zvláštností
i aby své záležitosti samy si
spravovaly«.
Nuže, pane dr. Ebenhochu, příteli náš
a příteli Rakouska: Za tento vnitřní
klid Rakouska bojujeme my Če-
chové věrně a neodvratně od půlstoletí,
jindy svými deklarantskými volbami, dnes
svou obstrukcí. Kde jste se ale zatím octnul
Vy se svou katolicko-lidovou stranou pro
dlením jediného roku? Chcete nás přemluvit
abychom od boje spravedlivého upustili, jinak
radíte Rakousku, aby nás zkrotilo absolutis
mem. Dikl
doktor
Ebenhoch
Rakousko
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. května. (D r. Ebenh o
o české obstrukci.) Vůdce horno-ra-
kouských německých klerikálů uveřejňuje
»Reichsw.« obšírnější stať o české obstrukci
V úvodu vysvětluje vznik obstrukce, v část
druhé prohlašuje ji za bezůspěšnou, v část
třeti mluví o odmitavém stanovisku německýeh
klerikálů vzhledem k české obstrukci a v zá-
věrku soudí o následeích další obstrukce. Po-
něvadž tato stať bude asi hojně citována, po-
kládáme za dobré seznámiti s ní své čtenáře.
Dr. Ebenhoch praví v úvodu: »Výsledky ně-
mecké obstrukce vnukly Čechům, aby také sami
užili tohoto, jinak neůstavního a protiparlament
ního prostředku. Spravedlnost vyžaduje, aby se
konstatovalo, že Čechům bylo těžce ublíženo
jich držebnosti — nechci úmyslně píi
více — ač činili nikoli nepatrné ústupky. Když
viděli, že se badenovská nařízení nedají udržeti.
připustili, že Gautsch ve svěm nařízení dekre-
toval rozdělení Čech na tři jazyková pásma, při
čemž zachována čeština ve vnitřním úřadování
v českých krajích. Ministerstvo Clarovo, vlastně
jeho ministr spravedlnosti Kindinger odňal jim
i to, co jim posledně bylo přiznáno, ačkoliv
přižnání to obsnženo i v německém svatodušním
programu; mimo to stalo se to způsobem
nejpříkřejším. Tím Čechové ztratili vše, čeho
nabyli na základě vládních opatření, jichž právo-
platnost dotud nikdo nepopíral. Když ministe-
stvo Thunovo nebylo s to prověsti svůj pro
gram, sestavený a provázený nejšlechetnějs
vlasteneckou snahou, opustila Čechy naděje, že
provedou své národní požadavky. A tak se cho-
pili zbraně obstrukční . . «
Ebenh
doktor
Ebenhoch
Čecho
Gautsch
Clarův
Thunův
Praha
Čechy
14
article
V další části své stati dr. Ebenhoch před-
pokládá, že česká obstrukce může míti jen dva
cíle: buď svrhnouti vládu Körbrovu aneb roz-
biti vůbec centrální parlament. Oba tyto cíle má
za nedosažitelné. I kdyby padla vláda Körbrova.
žádný její nástupce nechopí se už prostředku
nařizovacího, aby vyhověl českým požadavkům
rozbití parlamentu nemělo by pak za následek
novou úpravu ústavy ve smyslu federativném,
nýbrž jen absolutismus. Z toho důvodu pisatel
soudí, že obstrukce nemůže míti pro Čechy vy
hodných účinků a radí, aby se od ní upustilo
Bude-li se však přece v obstrukci pokračovati
vzmůže se prý v táboře, Čechům nepřátelskén
přesvědčení, že nám neběží o rovnoprávnost.
nýbrž o nadvládu ve státě. A poněvadž takovou
domněnku bylo by těžko vyvrátiti, kdyby se ob-
strukce prováděla i proti dobře míněným vlád-
ním předlohám, spojili by se proti Čechům
vsi chni Němci v Rakousku.
»Nebot — pokračuje dr. Ebenhoch —
o tom nelze pochybovati, že také katolická
strana lidová, ač si váží rovnoprávnosti všech
národů této tíše, chová a bude hájiti pře-
doktor
Ebenhoch
Čecho
Němec
Čechy
Rakousko
15
article
V drobném prodejí:
pni slo o zobn
ve nilankách sa venkoví
rela.
rnserat
rlatí so kotově nrpřel.
er rt pnk edp lnl-
divkárun aenadída rtds kcet .
Rakopisy ae nevrae
16
article
svědčení, že nesmí býti dovoleno, aby Němc.
— poměrně nejčetnější, po všech korunních
zemích rozšířený, dědičné země habsburské vý-
hradně obývající, kulturně i platebně mocný
kmen, z něhož vyšel a k němuž náleží i pa-
novnický dům. — zaujímali v této říši podří-
zené místo. Nás opravdu nevedou hegemoni-
stické choutky; naopak, chceme, aby se všem
národům dostalo ve skutečnosti rovného práva,
ústavou jim zaručeného. Ale proto musíme
ůzkostlivě dbáli, aby se šetřilo i našeho práva
a aby se nečinily pokusy, onu zvláštnost našt
říše, skrze kterou může jedině zůstati mocnou,
měniti v neprospěch Němců. Čechové mají
možnost, usvědčiti ve lži toho, kdo jim vytýká
snahy o nadvládu, jež se nikdy nomohou
uskutečniti, kdežto rovnoprávnost vždycky bude.
podporována katolickými poslanci ze zení
alpských.«
Němc
Němec
Čecho
17
article
Jako další (dle našeho zdání hlavní.
Pozn. red.) důvod proti obstrukci uvádí dr.
Ebenhoch národohospodářské předlohy dra.
Körbra, tedy předlohy, o něž mají největší
zájem právě Němci z alpských zemí, Slovinci
a Poláci. Z toho všeho dr. Ebenhoch soudí,
že česká delegace přec jen změní svou ta ktiku.
Kdyby však zůstalo přece při obstrukci, ne-
zbude jiný východ, než rozpuštění říšské rady.
Přijde-li po rozpuštění říšské rady ihned abso-
lutismus, aneb vypíšou-li se pour i' honneur du
drapeau ještě jednou nové volby, dr. Ebenhoch
ještě nevi. Ostatně nové volby by situaci ne-
zlepšily, poněvadž radikální živlové by nabyli
ve sněmovně ještě větší moci. Dal by tedy
chutě přednost druhé eventualitě, jež by opa-
třením nového volebního řádu a nového jedna-
cího řádu urovnala cestu opravdovému parla-
mentarismu. Toto interregnum (absclutismus)
hodilo by se dle mínění dra. Ebenhocha také
dobře k rozřešení jazykové otázky. »Na všechen
způsob — praví dr. Ebenhoch v závěrečném
odstavci — bude-li česká obstrukce trvati dále,
stojíme bezprostředně před významuplnými roz-
hodnutími.«
doktor
Ebenhoch
Němec
Slovinec
Polák
18
article
Z Lublaně, 18. května. (Politická schůze
ve Velké Neděli. — Německá banka. —
Pazinské gymnasium.) Politická schůze, již
ormožský polit. spolek »Sloga« uspořádal dne 13. t. m.
ve Velké Neděli, stala se velkolepým projevem soli-
dárnosti česko slovinské. Když poslaneci dr. Gregoree
vylíčil nynější poměry na říšské radě a poukázal na
povinnost slovinských poslanců, přidružití se k české
obstrukci, veskeré shromáždění s nadšením projevilo
sonhlas s tímto míněním a pozdravilo je bouřlivým
»Živio!« Za ře í poslanců dra. Roziny a Jurtela
došlo i na pověstnou slovinskou deputaci na sněmu
štyrském. Deputace pocházela právě z krajiny ormož-
ské a tři její členové byli přítomni při schůzí. Přes
to, že se snažili vysvětiiti, že šli na sněm jen za
příčinou upravení potoka Pesnice a o politice poslancu
slovinských vůbec nemluvili, byli odmílnuti vše-
obecným posměchem. Vůdce oné čísté deputace,
správce panství velkonedělského, patřícího německému
rytířskému řádu, Němec Flucher, připravil účast-
níkům schůze neočekávané překvapení. Sezval čele-
díny ze dvora, a když se Slovinci vraceli ze schůze,
přivítal je deštém kamení, jímž někteří účastníci byli
zraněni. Takové důkazy zářivé německé kultury ne-
jsou ve zdejším kraji nijakou vzácností. — Proti ná-
rodní bance, klerou Slovinci za pomoci Živnostenské
banky zakládají v Lublani, zřizují Němci bojovnou
doktor
Gregoree
Rozina
Jurtel
Flucher
Slovinec
Němec
Lublaň
německý banka
Pesnice
rodný banka
živnostenský banka
19
article
»Südmärkische Bank«, Banka má za účel podporo-
vati německé živnostníky, usazené mezi Slovinci,
kupovati nemovitosti, slovem má býti oporou ně-
mecké útočivosti na Slovince. — Pazinští Chorvaté
koupili v Pazině pozemek, na němž vystaví konvikt
pro slovanské žáky pazinského gymnasia. Nákla
budovy rozpočlen na 170.000 K. Orgán istrijských
irredentistů »Piccolo« se vzteká, poněvadž prý nový
chorvatský ústav bude na škodu vlaských zájmů
v zemi. Duchovní, advokáti atd., kteří vyjdou z toheto
ústavu, přinesou si prý do života celý arsenál nových
zbraní ve strašném boji, jejž Slované vedou proti
Vlachům. Těmi zbraněmi zaplaví nejen celou Istrii.
nýbrž i země sousední. Tou zbraní bude povznesení
osvěty mezi slovanským lidem, a té zbraně se Vla-
chové bojí nejvice.
Chorvat
Slovan
Vlach
Piccolo
Südmärkische Bank
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jaro na Lemanu.
Před nějakým časem bydlel jsem as po
roku v Ženévě. Obýval jsem skromnou síňk
hotelu, jehož jméno netroufám si dnes pře
distinguovaným turistou ani vysloviti. Podotý ká
pouze, že nebyl z oněch na nábřežích »du
Mont-Blane« a des Paquis«, jichž elektrickým
žárovkami osvětlené, exotickou květenou vy-
zdobené a těžkými koberci pokryté schodiště
chodby bývají denně parfumovány nejmode
nějšími voňavkami Pinaudovými . . . Niemén
byl jsem se svou mansardou, tam nahoře na
obrovskou špinavou návěstní tabulí, upozorňujíeí
koljdoucí na levné »chambres a louer«, jaks
patří spokojení
Časně z rána chvátával jsem na plošinu
střechy pokloniti se bohu Zoroasterovu, vystu
pujícímu v slávě a nádheře nad safírovou
deskou Lemanu; pak sestupoval jsem do rušnýeh
ulic a toulal se po nábřežích, prodlužujících s
do modré dálavy
Poledne strávil jsem v »Jaqueminově« r
stauraci v »rue de Carouge«, kam docházej
slovanští studenti a studentky a kde obědvá seza
frank: špatná polévka, pak kotlet »de moutone
častěji »de veau«, »s'pommes frits« = za syrova
pečenými řizky bramborovými, což stolující za-
píjejí čtvrtkou trpkého savojského, vyvoláva
jicího vzpomínku na německou znělku:
»Denn um zu trinken solchen Wein
muss man geborener Schlesier sein«.
»U Jaquemina« byl jsem jednou svědkem
komické scény, jež se odehrála mezi párkem c-
stujících novomanželů německých, jež slova fran-
couzská nerozuměli, a mezi čišníkem, jehož nedo-
statečná znalost jazyka Goetheova, rancouzsk
přízvuk, hlavně ale nemilosrdné polykání souhlásk
she zavdaly neodolatelný podnět obecné veselosti.
Pinaudový
Carouge
Wein
Goetheův
MontBlane
U Jaquemina
21
article
»Hammel-Braten« vydával neústupně za » Ammel
Braten«, pečenou skopovou za pečenou kojnou,
slanečka (Haring) = snubní prsten (Eh' ring)
a pod-
Podstatnou čásť oběda tvořil a dosud prý
dle nejnovějších informací tvoři sněhobilý, ale
trupelnatý »dalamánek«. Ten odnášel jsem
pod zimnikem na »Pont du Mont-Blanc«, kde
častoval jsem jím hladové a závistivé racky.
majestátně liné labutě a čiperné kačky. Teto
siesty na ženěvském mostě, nad vodamí hluboce
průhlednými, mezi hašteřicím se ptactvem rá
vzpominávám
A večer? Večer pohrával jsem s ohýnkem
plápolajícím nesměle v ohromném krbu, v němž
hvízdala »bisa« (ženévský seveřák) a tančil po-
pel s jiskrami. Bylo to v době karnevalu, kdy
vše blázní, kdy nás někdy Ženevanky bombar-
dovaly serpentinami a konfetty a lid nosil do
»Mont de Piětě« (ženévské zastavárny) své svršky
a peřiny. Při 2° tepla nebylo třeba se přikrý-
vati, ale pít a tančit se chtělo ! . . . Jednoho
večera, na počátku února, vzpomínka na domov
svedla mne, že jsem se pustil — do vaření.
Ale zlá »bisa« rozfoukala hranici tvrdého dřivi,
v krbu důmyslně sestrojenou, kastrol na ní sto-
jící se převrhl a nedovařený »Nelson filet« po-
roučel se z výhně na parkety . . . Každou
středu pořádávali členové »Société de Zofingue
v místnostech spolkových v prvém patře velký
banket.
Tihle studenti, (synkové nejzámožnějšíeh
rodin) byli nejveselejší »lokatéři«, jaké kdy náš
hotel hostil. Rozjaření pivem, vínem a punčem,
dohromady všeho do hektolitrů, demolovali
demontovali, co jím do rukou přišlo. Po půl-
noci ani naše obstarožná pokojská madame .
nebyla jista před milostnými jich návrhy. Ostatní,
mladší obyvatelky hötelu dobře zpozavírané p
svých kabinetech, se srdcem tlukoucím očekávaly
jitra
Hammel
Braten
Haring
Ženevanka
Nelson
Ammel Braten
Mont jít Piět
eh ' ring
Pont jít MontBlanc
Société jít Zofingue
22
article
jeho jednotlivým královstvím
23
article
Byla to pozoruhodná bouda, ten ženévský
hotel ! Mnoho se o něm vypravovalol
Tak žil jsem zde od podzimku do jara,
kuje plány k výstupu na Grands Mulets a ku
Jansenově observatoři na temení Mont-Blanku.
Zatím však u Bonnevillů leželo ještě tolik sněhu,
že ani mé čápí nohy dna silnice nedosáhly, a
jsem téměř až po pás v závějích trčel.
Obcházel jsem tedy ještě trpělivě okol
města. Navštěvoval jsem »Bois de la Baties
(roztomilý hájek nad Rhonou), chodil do Lanoy
nebo do háje bellrivského v Collogne, vzdychaje
po fialové dáli, jako junák v písni po panen
za horami.
Není nepříjemno pochutnávati si již v únor
na přírodních krasách samot v poblíží Rhony
jejíž jaré, azurové vody miliskují se s břehy
jasně zelenými; blouditi neznámými háji březo-
vými, kde snoubí se parfumy jezerní a horské
na pestrých kobercích, utkaných z květů fialek
petrkličů a sasanek, kde mezi bilými pny pro
kmitávají mátožné strminy horské
Jaké rozkoše pro zbožňovatele pěkných
rozhledůl
Rhona, pod Ženévou křivý a klikatíse
více než proslulý Meandr, první z řek švýcar-
ských, ozdobená kvitím. Hned z počátku
února, kdy zem voní čerstvotou, plachý kos
haraší pod ořeším a rozběhlé potoky se do
všech stran vrhají do údolů, trhal jsem zde
prvosenky, jichž vůně pikantní, nerozeznatelná
od květin alpských, líbezně se šířila denně mojí
mansardou.
Jansenův
Baties
Rhoný
Bois
Collogne
Grands Mulet
Rhona
MontBlanc
24
article
Docházel jsem často až do stínu Velkého
Creda, nejzápadnějšího výběžku pohoří Jurského
jenž zvedá se jako ohromný bastion nad prou
dem rhonským. Na cestě zpáteční odpočívalo
se v Satigny, ve Vernieru, v Chátelainu nebo
v Alre, odkud jest tak krásný pohled na »ře-
řavění« alpských hrotů . . . Večer všecek
zmalátněn vracel jsem se domů po neosvětle-
ných schodech, po dlouhé chodbě, na jejiz
konci nejzažším natapal jsem šťastně dveře,
připravenou litrovou láhev bilého italského vína
a »pour cinquante centimes jambon de Praguc-.
což tvořilo každodenní bohémskou večeři samo-
tářského nadšence přírody. Zde nahoře v mě
»ermitaži« spokojeně srkalo se to na střídmném
občerstvení. Zatím dole v »rue du Conseil
Général« duněly vozy parní a elektrické tram-
wave, cinkal zvonek u comestibla Gjak nobl
název pro hokynářel), vrzaly dveře v prodejně
tabákové, nad výkladem nadpis »Virginia Cigares
de Autriche« pokřikovali na sebe bledí rušt
studenti s dlouhými vlasy a melancholickým
výrazem v oku, opálení Srbové ze spolku
»Vila« v »rue St. Léger«, střežení Milanovými
polieisty a smály se malé, tlusté studentky ru-
ské, tak nedbalé svého účesu a toilety, ach,
tak nedbalé!
S náruživostí dnes již sotva pochopitelnou,
ještě na loži jsem v duchu sledoval vykonanou
toho dne cestu: tou, onou vesnicí savojskou,
jak vybíhaly z chat, rozdrbaných jako naše če-
ské, buclaté, ale špinavé děti ulirajíce si nosy
o rukávy a hledici na mne tak udiveně.
Jurskij
jít Praguc
Général
Autrich
Srba
Léger
Milanová polieista
Alre
Virginia
25
article
Jindy platil výlet pochmurným zámečkům
vandským. Jednou navštívil jsem i moderní
letohrádek baronky Adolfiny Rotschildové, která
tam mnohý den a týden protráví malováním
akvarelů a fotografováním. Milí amatěři ! To
je vám atelierek, ten zámeček v Pregny !
Nadešel měsíc duben. Ideálně krásný,
vlažný duben, kdy pukala v pareích poupata
květů magnoliových a na »Molardu« za několik
sous byla velká kylice růží, bezu a narcisů.
Jednoho dne rackové i kachny opustilí že-
něvský basin, pohrdnuvše na dále drobty svého
dalamánku. To bylo dosti trapné překvapení
Týden na to první turisté objevíli se v »rne du
Mont- Blanc«.
Sezona byla zahájena. V nedělich pouštěli
se teď měštáci na výlety, někteří pěšky, přede-
větm ti s dětskýmí vozíky. — V Ženévě ob-
starávají pohon téchto vehiklů výhradně galantn
páni manželé. — Většina výletníků však používá
parní nebo elektrické tramwaye. Asi deset lini
dráh paprskovitě se rozbihá z města k horám
až do Francie. Mnoho jezdí se do Annemasse
na úpatí Salěva. Tam čepují teplé pivo a ha-
nebné víno.
Rotschild
Pregna
Francie
Annemass
MontBlanc
26
article
Kdys, zde pod čarou, referoval jsem o svém
výstupu na Mont-Salěve, ale nebyla to vlastně
zpráva úplná. V pravdě nedostal jsem se na
Salěve po elektrické, ozubené dráze, nýbrž na
hřbetě savojského mezka. Na tento svůj nej-
prvnější výlet jezdecký, za nějž jsem se
dlouhý čas hanbil, do smrti však nezapomenu.
Jako kdys Alexandr Dumas, přišel jsem
tehda ku poznání, že jizda na vzdorovitém
mezku nenáleží ani k cestovním kratochvílím.
Již proto ne, že uzda a dva třemeny nestejně
utažené jsou přiliš nedostatečnými oporami
jezdei nováčkovi, v sedle bez milosti kláce-
nému. —
Mezi připravami k výletu do údolí Cha-
monixského stihl mne odvolávaci list mé svěl-
ské prozřetelnosti.
To bylo ke konci dubna. Před odjezdem
do Bernu uspořádali mi sousedé »soirée na roz-
loučenou«. Jeden z nich, Cařihraďan, jehož
příjmení žádný z nás zapamatovati si nedovedl,
a kterého jsme proto krátce »monsicur Ture-
nazývali, přednesl nékolik valčíků na rozklíže-
něm pianě zmíněně »Société de Zofingue«.
Šička z druhého dvora zazpívala nojnovější po-
uliční chansony pařížské, slovem, každý něčím
přispěl ku všeobecnému veseli. Nejvice pobavili
nás ale dva studenti, kteří se mezi zábavou
nepozorovaně i s kufry z hotelu vytratili, aniž
hotelierovi nájemné vyrovnali.
V poledne druhého dne opustil jsem i já
Charles Hipman.
Ženévu.
Dumas
Hipman
MontSalěve
údolí cha
Bern
Société jít Zofingue