ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 51ca6960-660d-11dc-9481-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 33 celkem · entity: place 48, person 60, org 6, work 2
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 30. června 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 178.
4 article
o přilohamí (auěný Gbzor ve piteký předp láeí se Prase v atnini stra zsi maet skn na čtvrt leta . . . . s drojí dsnáškos tioe nanke v cllslkloan
5 article
k o
6 article
Poštoni ns ini í
7 title
Dnešní čísla pra Prahu lo a 14 stranách.
Praha
8 article V památný den.
V památný den. Sotva asi kdo z těch nespočetných tisícův a tisicův lidu našeho, kteří dnes na širých pláních letenských radovati se budou z po- hledu na obrovské a přece tak ladně křepké cvičení našeho zdatného Sokolstva — připomene si, co na tomtéž rozsáhlém pro- stranství událo se před 481 lety práv v den 30. června.. A přece vzpomínka na svrchované nebezpečí životní, v jakém tehda trnula Praha a s ní veškeren národ náš, vzpomínka na tu velikost mravné síly, na tu statečnost vlasteneckou, jakou otcové naši ubránili tehda Prahu a celou českou vlast od hrozné záhuby — zrovna tato vzpo- mínka dnes mysl naši dvojnásob blaži, moc- něji jímá a důvěrou nadějnou sílí, když čer- vánky zašlých velkých dob ozařují z šeré dálky to krásné divadlo, jaké dnes skýtá pláň letenská, ozývající se plesem lidu če- ského nad slavnostně vzrušenou staroslavnou naší Prahou Bullou, danou ve Florencii 1. dubna 1420 vyhlásilť papež Martin V. ve srozumění s věro- lomným císařem Sigmundem křižác kou válku proti českému národu a vyzýval četnými kazateli všechny národy křesťanské k této vyhlazovací válce proti »českým k- cířům«, slibuje odpustky všem, kdož by se v ní účastníli. Bullou touto pobouřilo se všechno starodávné záští kmene německého proti slovanskému, takže, jak prvé již Němci v Čechách samých, nyní též soukmenovci jejich ve všech částech německé říše dychtivě chápali se zbraní. Císař Sigmund pak po- volav k sobě náhle knížata německá na valný sjezd do Vrati'slavi, dal upáliti za obchodem tam meškajícího váženého měšťana pražského Krásu, poněvadž týž ve svých řečech mučenníka Husa se zastával, i spolu dal tam vyhlásiti kříž proti Čechům, aby je násilím, ohněm a mečem přivedl k po- slušenství papeže beze všech podmínek.
Sigmund Němec Krása Hus Čecho Praha Praha Bulla Florencie Čechy papež Martin V krásný divadlo
9 article
Zprávy o tom způsobily ovšem nesmírné rozhorlení v Čechách, ale nezastrašily a nepodlomily ducha českého. Pražané první dali ostatním městům a všemu národu pří- klad neohroženosti národní, přísahajíce na radnicích Starého i Nového města, že jsou odhodláni nasaditi životův i statků za svou českou víru, za svobodu slova božího i ná- roda slovanského a bez dlení zřizovali branné síly své k zapuzení nepřítele, jenž v síle na ten čas ohromné a dosud v Če- chách nevídané valil se z Němec na Prahu. Vojsko křižácké, vedené skoro všemi knížaty německými, čítalo na 150.000 mužů všech národů, nejvíce ovšem Němeů. Ti všude, kudy táhli zemí českou, loupili a pálili i za- bíjeli lidi bezbranné neb upalovali jako ka- cíře, až se toho sželelo samým těm katoli- ckým pánům českým v táboře Sigmundově, tak že snažně žádali, aby nedopouštěl takové zkáze vlasti, v níž se zrodil a které chce kralovat, nýbrž s Čechy raději mírně do hodnouti se hleděl. Ale nehodný syn Karla IV. odpověděl jim, že se svatě zapřisáhl zkrotiti a potrestati husitskou vzpouru českou a byo i proto celé království ztratiti a v pope obrátiti, krajiny české jiným národem za- lidniti a nejen všecky koruny své, ale i tělo a duši vlastní nasaditi měl!— S takým fanatismem a s takovou moc ohromnou řítil se vášnivý nepřítel na Prahu národ český. Dne 30. června 1420 vjel Sigmund do hradu pražského a vojsko jeho počtem 100.000 mužův rozložilo se »v po- lích od hradu až k oboře krá- lovské u Ovence, k Bubnůma Holešovicům v oklice na levém břehu Vltavy nad městem«, tedy na těchže místech, kam dnes putují v ra- dostném rozechvění zástupové, aby se potě- šili z velkolepé slavnosti všesokolské.
Pražan Němec Sigmundův Karel Iva Čechy Praha Sigmund Bubnůma Holešovice Vltava Ovence
10 article
Tehda všechen souvěky cizinský svět pevně měl za to, že národ tak nečetný bude ohrom- nou tou výborně vystrojenou armádou kři- žákův rozdrcen; ale také Čechové byli si dobře vědomi svrchovaně kritického položení svého: »Šel hlas po vší zemi, že chtějí Němci vyhubiti plémě slovanské v Čechách, při čemž připomínán osud Slovanů v Mišni a v Polabí« . . . . praví kronikář. — Nuže, po 14denním obležení Prahy povelel Sigmund (14. července 1420) ku všeobecnému útoku na Prahu, hájenou naším rekem Trocnov- ským — a v dějinách českých na listě nej- skvělejším naleznete odpověd, jak den skončil Rozbita, poražena a rozprášena prchal ta spousta křižákův od strání Vítkovy hory proslavené na věky nejznamenitějším vítěz stvím Žižkovým. Spálivše všecky své stany poražení křižáci odtáhli za nedlouho o Prahy, proklínajíce hanebně nejen Čechy ale i samého císaře Sigmunda. Tak sám a sám, opuštěn od celého světa, odrazil tehdejší lid náš vlastní state čností svou ohromné zfanatisované vojsko císařské, sbubnované z celého světa prot němu.
Čecho Němec Vítkův Žižkův Sigmund Čechy Polabí Praha Trocnov Slovan Sigmund
11 article
Ale po tomto nezapomenutelném dni české slávy i po dalších zázračných vítěz stvích českého udatenství přec jen výsled kem konečným byla srdcelomná katastrofa lipanská a za ne celých dvě stě let po ní ještě strašnější tragědie bělohorská. Známe dávno příčiny tohoto hrozného úpadku svého; nechceme však v dnešní den rozdírati srdce česká výčitkami otcům, kteří odpykali viny a chyby své až při vzpomínče na to mráz obchází. Tentokráte už vskutku zdálo se, že v rozvalinách a ssutináchi zni- čeného státu českého propadl národ český záhubě, z níž není více žádného z mrtvých vstání. A zatím, ejhle, ten div devatenáctéh století, jemuž v dějinách národů sotva jest rovna. Dnes tu žije opět šestimillio- vědom vzdělaný, zdravý a jarý národ český, o němž sám největší státníi Němcův Bismark vydal svědectví: »Čechové jsou národem tak statečným a důležitým,že by se s nimi každý stát musil hledět vy- rovnat.« —
Němcův Čecho
12 article Známe ovšem dobře své nedostatkya
Známe ovšem dobře své nedostatkya vady, avšak přes ně přese všechny není za- jisté žádným přeceňováním a nadsazováním chauvinistickým, žádným sebeobelháváním. když při pohledu na ty historické stráně letenské, při vzpomínce na vše to, co od oné první výpravy křižácké všechno vy- trpěl, zakusil, ale nezdolně pře- stál a chrabře dokázal český národ náš za poměrův tak úporných — hlasitě, hrdě a radostně zvoláme: »Byli jsme a bu- demel Národ s takovou minu- lostí má životní a mravní sílu, že jí není tak hned rovné: ten ne- zhyne a nezanikne v bouřích budoucnosti. nýbrž dočká se zdráv a silen po těžkém čestném boji dnův za- sloužené radosti a slávy
13 article Čtvrtý slet všesokolský v Praze.
Čtvrtý slet všesokolský v Praze. Po závratňém rozruchu sobotních ovací. přichystaných lidem českým hostům slovan- ským a francouzským, následoval první slavný den sokolský. Praha byla naplněna radostnou náladou slavnostní. Prapory za- vlály na žerdích a národní barvy české, slo- vanské i francouzské trikolory objevily se na průčelích mnoha domů. Všechna tvářnost Prahy prozrazuje ples né vyjasnění. Každý je prodchnut vědomím neobyčejné chvíle. Všechny tváře září od- leskem nadšení. Prahou hlaholi šum tisíců a tisíců. Čer- vené košile Sokolů malebně oživují ulice. A což teprve hrdé kroje junáků černohor- ských, elegance gymnastů francouzských i Sokolů polských jak ty vrhají svěží barvy do toho veselého a pittoreskního pohybu shonu ulie Sokolíci mohou býti hrdi — jejich slav nosti staly se nejen svátkem národa českého, ale jisté okolnosti dodávají jim významu události evropského dosahu. Hlahol sokol ských slavností, to jásavé sbratření junáků slovanských i francouzských v harmoni nejušlechtilejšího přátelství, bude slyšán po celé Evropě. A Praha je šťastna ohromným úspěchem všesokolského sletu a projevuje pravé slo- vanské pohostinství.
Sokol Sokolík Praha Evropa
14 article
Slovanští bratří cítí se v Praze, v ma- tičce a zlaté Praze, jak říkají, úplně n domácí půdě. V městě Šafaříkově, Palackého, v městě slovanských ideálů, dýchají volně radostně. A pan Dausset jmenem francouzských hostí opakoval několikráte, že Francouzi cítí. že octli se mezi svými nejupřímnějšími přá- teli — takřka mezi svými bratry. Triumfáln vjezd francouzských hostů do Prahy zjevi jim celý zápal duše české. Jsou též doma mezi námi. A tak se stal všesokolský sle rodinnou krásnou slavností slovansko-francouz skou. Tím nabyl neobyčejného významu zanechá hluboký dojem — i přínese trvaly prospěch národu českému, myšlénce slovanské i francouzskočeskému sblízení Slavnostní ruch jeví se po celé Praze.
Šafaříkův Palacký Dausset Francouz Praha
15 article
Ulicemi proudí davy venkovanův a cizinců. Odevšad zaznívá veselí. Všechny zábavní místnosti jsou přeplněny. Vedle officiálních slavnostních vítání a poct improvisuje lid při stejné příležitosti ovace Sokolům, Slova- nům i gymnastům. Hudby rozhlaholily se v sobotu večer ve všech pražských restau rantech, kde objevila se rudá košíle sokolská. tam vzplanulo nadšení. Kde mihl se Fran couz, Rus, Polák, Chorvat, Černohorec, tam strhla se bouře plesu a jásání Včera pak zahájena byla též řada ban- ketů. Nadšení ulice přenáší se do sálů ho- dovních. Ohlas radosti všeho lidu českého ozývá se i v přípitcích a řečech při cinkotu číší Pocity bratrství a nejvřelejšího přátelstv byly projevovány za banketů, pořádaných včera na počest hostů slovanských a fran- couzských. Vzletná výmluvnost Francouzův i ohnivá výmluvnost Slovanů tlumočily ná- rodu českému pozdravy, jež jej musí naplniti štěstím, hlásaly mu, že heroický boj českého lidu i jeho práce národní a kulturní získá- vají mu obdivu a bratrského přátelství na Západě francouzském i na Východě slovan- ském První den sokolských cvičení minul velmi skvěle. Obraz cvičících mass sokolských na letenské plání ostane nám nezapomenutel- ným. Byl úchvatný, povznášející a dojemný.
Sokol Fran couz Polák Chorvat Černohorec Francouzův Rus Slovan
16 article
Obdivuhodná velikost byla v té krásné disci- plině šiků sokolských, jež při ohromném počtu 6000 cvičících provedly všechny po- hyby a všechna cvičení s úžasnou hladkostí a přesností. Sokolové měli slavný den. Vy- dobyli si obdivu hostů. Francouzi byli udiveni a oslněni. Slovanšti hostě jásali vstříc čacké armádě sokolské. Bylo něco zázráčně do- jímavého, do hloubi duše rozechvívajícího v těch velkolepých momentech na Letné. Česká síla, český zdravý idealismus. česká zdatnost a vlastenecká disciplina český ryzí duch národní triumfovaly před tváří Slovanstva a Francie! Zástupci města Paříže byli ovšem před- mětem velkých ovací. Přitomnost jejich zvy šuje mimořádně lesk slavností sokolských Naši drazí hosté nevycházejí z údivu. »To je úžasné, nesmírné, zázračné !- opakují a jsou nadšeni Prahou, unešeni velko lepým uvítáním, dojati pocity nejsrdečnějšího nadšení a přátelství, jež jim projevuje každý. všechny vrstvy a třídy české společnosti. jsou udiveni velikostí a krásou sokolských slavností a jsou též okouzleni sličností če- ských dam. Pozorovali, že při jejich trium- fální jízdě z nádraží v davech jasajícíeh tisíců bylo takové množství krasavic, rozto- milých dam a hezkých dívek, nadšeně je pozdravujících a květinami je bombardujících, že nevycházeli z překvapení.
Sokol Francouz Slovanšť Letná Francie Paříž Praha
17 article
Též pořádek a klid nesmírných mass, zachovaný i při největším výbuchu enthu- siasmu a projevený zejmena rychlým a po- kojným rozchodem davů, shromážděnýchu večer příjezdu Pařížanů před hotelem su černého koně«, imponoval velice Francouzům. Abychom nejsrozumitelněji ztlumočili po- city a náladu Francouzů, stůj zde překlad článku, který v noci na včerejšek telegrafo- val do Paříže chefredaktor Emil Ma ssar svým listům »Patrie« a »La Presse«, a je- hož rukopis nám laskavě a kollegiálně ode- vzdal. Pod titulem: »Paříž—Praha!« »Ko- lossální manifestace« — píše výmluvný Emile Massard: »Od hranic německých až do Prahy byli jsme předmětem manifestací opravdu nadšených, absolutně nevylíčitelných. V Plzni byly to neslýchané projevy. Byli jsme zasy- pání květinami. »Byl to velkolepý pohled. Malebné uni formy Sokolů s červenými garibaldianskými košilemi pod kabátci šedými střídají se s pů vabnými toaletámi hezkých Češek, jež jsou stokráte roztomilejší, než těžkopádné Něm- kyně. Řekli byste, že jsou to samé Paří- žanky. Dausset pronáší řadu řečí, vzdávaje díky jménem Paříze. Ale v Praze nabyla manifestace rozměr kolossálních. Celé obyvatelstvo je vzhůru aklamuje Francouze. Vozy naše nemobou jeti. Ze všech hrudí zaznívá křik: »Ať žije Francie!« — a volají tak i ženy a děti. Odpovídáme jak můžeme nejlépe voláním
Pařížan Francouz ma Massard Dausset Paříz Paříž Praha ko Plzeň Německo Francie Patria Le Presse
18 article
V drobném prodeji ranní číslo o sobě . . . za z h pclednto. ve slialkách na venkov ranalí črsske. edpslední rnserat, plati aa hetově snpee Puceni ertr pjin dpinl- Tam nasháeejt so tež rednle tiskárna a szpedice „Národnich Lziáistů“. Eukopiey se pevrasoí
Národnich
19 article
»Ať žijí Češi !e, ale jsme udoláni pohnutím. Féerický pohled poskytují massy shromáž- děné před museem. Jak poděkovat všem těm dobrým, šlechetným lidem Nesmírný průvod se utvořil a za zpěvu české národní hymny byli jsme vedeni do- hotelu. Zdvojnásobuje se volání »Ať žije Francie !« Hlavy se obnažují a dav zpívá národní hymnu s obdivuhodným souladem. Tato manifestace podobá se ve mnohém tomu, co se dělo v Pa- říži při vítání Rusů. Nikdy jsme se necítili tak dojatými. Byli jsme. bledí a nejedna slza zaleskla se v očích ně- kterých z nás. Sansboeuf s gymnasty byl předmětem neméně nadšených ovací. Pouhý pohled na francouzské barvy roz- něcuje národ český, který je opravdu veliký svým mozkem i svým srdcem. Celkem tento triumfální vjezd má dosah opravdové manifestace mezinárodní, doka- zuje, že Francie může spoléhati na přátelství tohoto statečného národa. Je to den nezapomienutelný! Ah! jak květy české lahodně voní, jak Praha je krásná, jak ženy české jsou sličné. jak vlastenci čeští jsou ohniví! Zehvácen únavou necítím se schopným vylíčiti vám své dojmy! Události včerejší budou míti následky. Vlastenci francouzští musí býti hrdi ovací vlastenců českých a čtouce tyto řádky budeu volati s námi: »Ať žijí Čečhy! Ať navždy žijí znamenití a stateční Čechově fe Již dle této stati můžeme soudíti, že v Francii budou míti události pražské mocný ohlas. Také jeden z krásných a cenných úspěchů sokolských dnů
Čech Rus Čečha Čechův Francie Praha
20 article
Pocta Jindřichu Fügnerovi a dru. Mir. Tyršovi. Zástupcové veškerého Sokolstva v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i z dalekých končin slovanských zemí vzdali včera dopoledne vřelý a srdečný hold památce velké dvojice Sokolů, Jindřicha Fügnera a dra. Miroslava Tyrše n hřbitově olšanském. Obelisk, na němž trůní sokol a v jehož přední stěnu zasazeny jsou reliefy obou zakladatelů a fedrovatelů myšlenky sokolské, péčí hřbitovní správy: byl velmi bo- hatě květinami ozdoben. Mohutný podstaveec. obelisku byl okrášlen guirlandami z chvojky věncem z lipového květu, symbolem to Slovan- stva. Deska mramorová se jmeny velkých So- kolů byla ověnčena růžemi a lipovým kvítim. Na rozích patky obelisku a zejmena v přední části nalezala se nádherná výzdoba květinová. V rozích umístěny vavřinové stromy a v ma- lebném seskupení nalezaly se tam lilie, růže, bílé a červené karafiáty a dekorační květiny. V předu byl široký květinový záhon, v němž z alternanthery zhotoveny nahoře iniciálky F. a T., doleji pak z týchž rostlin utvořen sokolský pozdrav »Na zdar !« Celková dekorace byla ladně, umělecky provedena. Ozdobení provedeno správou hřbitova, jejíž inspektorem jest městský rada p. Hubáček, správcem hřbitova p. Peřina, oficiálem p. Vondráček; uspořádání květinové vykonal vrchní zahradník p. Vandas. Prostran- ství před obeliskem bylo posypáno žlutým pískem. Na 11. hod. dopolední byl ustanoven pří- chod zástupeů Sokolstva, ale už dávno před tím bylo prostranství naplněno množstvím obecen- stva, zejmena i hostí zahraničních.
Fügner Tyrš Sokol Hubáček Peřina Vondráček Vandas Čechy Morava Slezsko Olšanský
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 29. června. 6— (Kronika.) Ještě ozvěny dnů slav nostních! Jaká překvapení neobjevena ! Jediný hlas nevole šel po vlastech — Ať se mluví, co mluví, »naše« šlechta není naše!:. . Znovu se to ukázalo ! Ka- dinál měl slavnostní slovo jmenem šlechity a jak mluvil ! Přední a závažnější odstavec řeči by — německý. To je přece jasné ! A ve Stra- kovské Akademii stejná demonstrace ! . .. Nemáme svoji šlechtul Naposled jsme tedý věřili, že ji máme A jsme teď zklamáni! To by arci stálo z zvláštní kapitolu! Co vlastně chceme od s šlechty? Přejeme si, aby srostla s národním cel- kem, aby do své rodiny, do své společnosti při- jala národní jazyk, aby cítila národně ! To by chom si přáli.
Praha Ka
22 article
Ale co pak je vlastně šlechta ? Vrstva ná roda, tvořicí uzavřenou společnost, založenou na určitém názoru světa — Na hloupém předsudkul Budsi. To už tak žádá běh světa, že před- sudek je vždycky hloupý. Ani váš není vtip- nějšl. sami se přece také považujefe za » něco lepšiho« ve svém okoli. Ale předsudek osvěděi svoji sílu, stvořil svůj svěl, má svoji moc. Bud ot šlechty něco Očekáváme, pak ji musíme bráti. jaká jest. Anebo od ní neočekáváme ničeho, pak se ale nesmime vztekat, nejde-li s námi. M svůj stavovský předsudek. Svůj »stav« považuje za lepší, vzácnější, dokonalejší, než který druhý. A to je podmínka její existence, aby všechno co s ní souvisi, mělo svůj cejeh vyvýšenosti, abý bylo vybráno, prosvpáno, aby mělo svoji vyšší, jemnější platnost. Aspoň na oko. Šlechi si nesmi v ničem »zadati«! K tomu má svj čestný zákonník. To je nám modernistům sice k smichu, vidíme v tom všem holou illusi. Ale konečně, co je život bez illuse? Anebo lépe co je život, ne-li illuse? Nejsou-li také rozumní šlechtici, kteří s vymanili z předsudků? Jsou takoví, ale ti netvoří žádný stav, ne- patří už k němu, vypadli z něho. Hrabě Tolsto
Tolsto Buda
23 article
je sedlák, je filosof, je vyšší člověk, ale žádný šlechtic. Šlechta bez stavovského předsudku nedá se myslet, rozpadne se v niveč. Její předsudek je její podstata, její duše. A tady jsme! Stavovský předsudek ukládá šlechtě, aby vše, co nazývá svým, bylo nejlepší kvality, aby mělo před světem svoji výhodu, své uznání. svoji přednost. Kde je výběr mezi drožkou mezi fiakrem, nemůže se šlechtic posadit do drožky. Nesmí se posadit, nechce-li zadati svému šlechtictví. A kde je výběr mezí dvěma jazyky, nemůže zvoliti pro sebe ten, který je odstrko- ván, méně platen a všude až ve druhé řadě. Naše šlechta učí se sice také česky, aby se vyhnula mrzutostem ve styku s námi. Ale doma, pro sebe, pro svojí rodinu a společnost přidržuje se rozhodně jazyka, který odpovídá její předsudkům, má své přednosti, své výhody a všude stojí v první řadě. Nedá se to jinak myslet. A tak je dnešní naše šlechta na stano- visku asi našich milostpaniček z let padesátých a šedesátých. Ty také nemohly pochopit, že by mohly mluvit stejným jazykem jako jejich služky. — A což u národů, kde neplatí než jeden jazyk? Nemluví tam šlechta také jazykem svých — lokajů ? — Naopak ! Tam je všecko vyvýšeno. Lokajové tam mluví jazykem své šlechty ! Co dělat? Pravda, kdybychom se tak o svůj jazyk postarali, aby postoupil z druhé řady do první, aby sám jediný platil a nebyl vedle fiakru — jen drožkou! . . . Ale, co pak vlastně pod nikáme v tom směru
Lokaj
24 article
Vytýkáme co kdo vůkol nás činí a nečiní ale co pak sami přičiňujeme na povznesení vý- znamu svého jazyka? Především, jak víte, hledíme si své drah dvoujazyčnosti. Ji považujeme za kouzelnou formuli své existence. A přece dvoujazyčnost, co to vlastně jiného, než vyložená — inferio- rita? Vyzvání ke každému, kdo přijde: — Chtěl bys k nám? Chtěl bys mezi námi a od nás žíti, a nerozumíš našemu jazyku ? Ne- lam si tuze hlavu, holečku ! K tomu je tu ten druhý jazyk, aby ty a tobě podobní jste se mezi námi už nikdy neztratili ! . . Jinými slovy: — Pojd, dušičko, a polož mi nohu do Je právě výletní saisona. Svezete se příle- žitostně po parníku do Chuchle nebo na Závist. Mezi Podolím a Bráníkem snad se projdete trochu po palubě. Ta procházka, chcete-li, vy- jasní vám celou naši situaci, porozumíte našemu položení politickému, naší otázce šlechtické, všemu. Nápisy na lodi, rozumí se, jsou všechny dvoujazvčné. Zde! Mezi Prahou a Štěchovicemi A parník nepatří ani státu, ani zemi, ani někte- rému — šlechtici! Jsme tu zcela mezi sebou, na svém území, na české řece, na českém vzduchu. Čechové u Čechů! Ale úřadně je lo dvoujazyčná bytost. Kapitán, kormidelník, po- kladník jsou vázáni úřadem znáti oba jazyky.
Čecho Chuchle Podolí Bráník Praha Štěchovice
25 article
Čeština by jim zde na českém území patrně nestačila. Sami jsme to tak určili ! Možná, že je mezi obecenstvem také nějaký Němeček. Proč by nebyl? Onehdy jste jeli z Chuchle ve spo- lečnosti dokonce šesti Angličanek. Kolik pak Čechů jezdí parníkem z Litoměřie do Ústí dále? Ale tam je na lodi všecko německé, vše- cinko. Tam bez češtiny to jde. Ale u nás bez němčiny by to nešlo. Jak ? Bez němčiny? Hrůza nás pojímá, když bychom chtěli si to představit. Netroufali bychom si. Máme pocit, že by se někde něco na nás sřítilo. Takový je stav naší duše. Chvějeme se při pomyšlení. Nikdo ná nepotřebuje za inferiorní prohlašovat. Citíme se jimí sami. Rozumíte, s ami! . . . Přiznáváme se k tomu otevřeně a zařizujeme se podle toho. Nemáme věru práva naříkat, že nám někdo křivdí. Tak se mají věci. Hledáme pořád vinníky kolem, ale samy na sebe nevidíme. Přáli bychom si, pravda, viděti svůj živel u větší platnosti váze! Ale rádi bychom, aby nás samé to nie nestálo, aby nás povznesl někdo druhý a tak nějak krátce, na ráz, dva! Vláda třeba aby prohlásila jazyk za úřadní, šlechta aby jej přijala za svůj. A už aby bylo vše ujednáno a hotovo. Tak si myslíme, že by to šlo. Ale tak už to ve světě nechodí. Spíše na- opak. Kdo sám si svoji čest nenechá něco státi,
Němeček Čecho Hrůza Chuchle Litoměřie Ústí
27 article
od druhých ji mnoho neutraí
28 article
— Bylo by hezké a mělo by své výhody kdybychom tak ve svém byli zcela svými pány myslíme si. Ale také nynější dvojjazyčnost má některé výhody. Ty a tyl uvažujeme chytrácky. Nejraději bychom přijali výhody nového zřízení ty staré, aby zůstaly nějak v záloze. N svých tiskopisech veřejných pěstujeme dvoj- jazyčnost s okázalou předností češtiny. Na vchodech a návěštích, na úřadních listinách na jídelních lístkách. Všude čeština napřed. A nesmírně si zakládáme na tom svém rovno- právnickém důmyslu. Ale každá přechytralost se mstí. Jakmile to jde někde do živého, ukáže čert kopejtko. Přednost češtiny zůstane na papiře a skutečná podružnost vystoupí na jevo ve vs
29 article
Vyčítáme vládě, že rozeznává v zemi jedno území německé a jedno dvojjazyčné. Ale samise nepřičiňujeme, aby vláda musila uznávati něcoji- ného. Posíláme do Berlína nebo do Vratislavi svoje publikace s českými adresami a podobné hračky. ale nechceme, nedovedeme nie opravdového. Bo- jíme se, aby nás pak nějaké něco nepotkalo, aby se s námi neulomila nějaká větev, aby se na nás někdo neosopil, něco si o nás nepomyslil, na ná si nevyjel, záda nám neukázal, nás nekouslí Chvějeme se strachem. A kdo se chvěje, kde má hájiti svoje, je ztracen. Ubohý našineček, na kterého nějakým dopuštěním spadla hodnost a s ní povinnost, jednou pronésti slovo, kdy jsou k němu obráceny všecky zraky, ztrnul v téle, cílí kolem hrdla stahovati se tkaničku, není schopen vypraviti ze sebe vlastního slova, ve stavu jakési hypnotisace odříkává, co mu z doby »vzdělání« utkvělo v paměti jazykem — druhým. A tu je klíč k situaci. Svět nás prohlíží. Vídí nám do slabé duše. Nedá mnoho na naše nářky a přetvářky, nechá nás hubovati na pana Koerbra, že nám měří jinak, nežli Němcům. Jak by neměřil ! Cení nás, jak se sami ceníme, jak sami své vlastní potřebě nestačujeme, jak šiji samochtě ve jho skláníme! Co chcete Kdybyste byli na jeho místě, sami byste nám
Koerbr Němec Berlín Vratislav
31 article
jinak neměřili!
32 article
Nemilostivě glossovány význačné titěrky, jak se o nich dostala vědomost do veřejnosti. Ke slavnostnímu večeru u zástupce německé šlechty platily německé pozvánky, k večeru na naší straně — francouzské. — Proč francouzské? Nekonala by sna čeština stejnou službu na pozvánce? Vida, vída! Jak jsme citlivi ! Jak najednou hned víme, co by bylo to pravé ! Když na jedné straně německé pozvánky, tak na druhé české! Od té doby, co Vilém II. nařídil svému zahra- ničnému úřadu německou korrespondenci na všechny strany, pozbyla frančina vskutku své někdejší kvalifikace jazyka diplomatického. Stalo se obecným pravidlem, naproti citlivosti svého protějšku stavěti citlivost svoji. Zcela v pořádku Ale také na citlivost třeba míti své právo. A každé právo něco stojí. Třeba si je vy- koupiti, hezky si je vymoci, něco za ně obě- tovati! A co pak my jsme si dali státi právo na svoji — citlivost? Hostitel zve z pravidla za tím účelem, aby své hosty do domu dostal. Podle toho zařizuje své pozvánky. Ale české pozvánky Němcům?
Vilém II Němec
33 article
To nešlo. Nebyli by přišli. Je o nich známo, kterak věc své zásady výše ceni, nežli osobní potěšení, které snad z pozvánky plyne. Zbývala druhá obava. Půjde li to, odstrčiti češtinu za příležitosti tak choulostivé? Nebudou-li pak zase Čechové nemile dojati? Zkušený hostitel uvážil všechny okolnosti a rozhodl, že to snad nebude tak nebezpečné. Nu a? . A prozíravost jeho se osvědčila. Oba večery dopadly k úplné spokojenosti. Na obou byly obě strany co nejskvěleji zastoupeny. Na ve- čeru s německou pozvánkou i na druhém ve- čeru s nečeskou. Co chcete více? V mezinárodních stycích zařizují se vzá- jemná pravidla obcovací podle stupně citlivosti, dotýčných stran. Pozorujeme sice s nevolí, že- různí činitelé vůkol naší citlivost neprávé tuze vysoko cení. Ale jak zkušenost učí, odhaduj nás — zcela trefně. S předsudky ve společnosti má se to ja ko v přírodě se šťopkou a s ovocem: visí jeden na druhém. Až jednou ve svém tělese národním překonáme předsudek dvojjazyčnosti, odpadne jazykový předsudek naší šlechty sám od sebe jako suché padávče.
Čecho