2
masthead
V Praze, v neděli dne 30. června 1901.
Praha
4
article
o přilohamí (auěný Gbzor ve
piteký předp láeí se
Prase v atnini stra
zsi maet
skn
na čtvrt leta . . . .
s drojí dsnáškos
tioe
nanke v cllslkloan
6
article
Poštoni
ns ini í
7
title
Dnešní čísla pra Prahu lo a 14 stranách.
Praha
8
article
V památný den.
V památný den.
Sotva asi kdo z těch nespočetných tisícův
a tisicův lidu našeho, kteří dnes na širých
pláních letenských radovati se budou z po-
hledu na obrovské a přece tak ladně
křepké cvičení našeho zdatného Sokolstva —
připomene si, co na tomtéž rozsáhlém pro-
stranství událo se před 481 lety práv
v den 30. června.. A přece vzpomínka
na svrchované nebezpečí životní, v jakém
tehda trnula Praha a s ní veškeren národ
náš, vzpomínka na tu velikost mravné síly,
na tu statečnost vlasteneckou, jakou otcové
naši ubránili tehda Prahu a celou českou
vlast od hrozné záhuby — zrovna tato vzpo-
mínka dnes mysl naši dvojnásob blaži, moc-
něji jímá a důvěrou nadějnou sílí, když čer-
vánky zašlých velkých dob ozařují z šeré
dálky to krásné divadlo, jaké dnes skýtá
pláň letenská, ozývající se plesem lidu če-
ského nad slavnostně vzrušenou staroslavnou
naší Prahou
Bullou, danou ve Florencii 1. dubna 1420
vyhlásilť papež Martin V. ve srozumění s věro-
lomným císařem Sigmundem křižác kou
válku proti českému národu a vyzýval
četnými kazateli všechny národy křesťanské
k této vyhlazovací válce proti »českým k-
cířům«, slibuje odpustky všem, kdož by se
v ní účastníli. Bullou touto pobouřilo se
všechno starodávné záští kmene německého
proti slovanskému, takže, jak prvé již Němci
v Čechách samých, nyní též soukmenovci
jejich ve všech částech německé říše dychtivě
chápali se zbraní. Císař Sigmund pak po-
volav k sobě náhle knížata německá na
valný sjezd do Vrati'slavi, dal upáliti
za obchodem tam meškajícího váženého
měšťana pražského Krásu, poněvadž týž ve
svých řečech mučenníka Husa se zastával,
i spolu dal tam vyhlásiti kříž proti Čechům,
aby je násilím, ohněm a mečem přivedl k po-
slušenství papeže beze všech podmínek.
Sigmund
Němec
Krása
Hus
Čecho
Praha
Praha Bulla
Florencie
Čechy
papež Martin V
krásný divadlo
9
article
Zprávy o tom způsobily ovšem nesmírné
rozhorlení v Čechách, ale nezastrašily a
nepodlomily ducha českého. Pražané první
dali ostatním městům a všemu národu pří-
klad neohroženosti národní, přísahajíce na
radnicích Starého i Nového města, že jsou
odhodláni nasaditi životův i statků za svou
českou víru, za svobodu slova božího i ná-
roda slovanského a bez dlení zřizovali
branné síly své k zapuzení nepřítele, jenž
v síle na ten čas ohromné a dosud v Če-
chách nevídané valil se z Němec na Prahu.
Vojsko křižácké, vedené skoro všemi knížaty
německými, čítalo na 150.000 mužů všech
národů, nejvíce ovšem Němeů. Ti všude,
kudy táhli zemí českou, loupili a pálili i za-
bíjeli lidi bezbranné neb upalovali jako ka-
cíře, až se toho sželelo samým těm katoli-
ckým pánům českým v táboře Sigmundově,
tak že snažně žádali, aby nedopouštěl takové
zkáze vlasti, v níž se zrodil a které chce
kralovat, nýbrž s Čechy raději mírně do
hodnouti se hleděl. Ale nehodný syn Karla IV.
odpověděl jim, že se svatě zapřisáhl zkrotiti
a potrestati husitskou vzpouru českou a byo
i proto celé království ztratiti a v pope
obrátiti, krajiny české jiným národem za-
lidniti a nejen všecky koruny své, ale i tělo
a duši vlastní nasaditi měl!—
S takým fanatismem a s takovou moc
ohromnou řítil se vášnivý nepřítel na Prahu
národ český. Dne 30. června 1420 vjel
Sigmund do hradu pražského a vojsko jeho
počtem 100.000 mužův rozložilo se »v po-
lích od hradu až k oboře krá-
lovské u Ovence, k Bubnůma
Holešovicům v oklice na levém
břehu Vltavy nad městem«, tedy
na těchže místech, kam dnes putují v ra-
dostném rozechvění zástupové, aby se potě-
šili z velkolepé slavnosti všesokolské.
Pražan
Němec
Sigmundův
Karel Iva
Čechy
Praha
Sigmund
Bubnůma Holešovice
Vltava
Ovence
10
article
Tehda všechen souvěky cizinský svět pevně
měl za to, že národ tak nečetný bude ohrom-
nou tou výborně vystrojenou armádou kři-
žákův rozdrcen; ale také Čechové byli si
dobře vědomi svrchovaně kritického položení
svého: »Šel hlas po vší zemi, že chtějí
Němci vyhubiti plémě slovanské v Čechách,
při čemž připomínán osud Slovanů v Mišni
a v Polabí« . . . . praví kronikář. — Nuže,
po 14denním obležení Prahy povelel Sigmund
(14. července 1420) ku všeobecnému útoku
na Prahu, hájenou naším rekem Trocnov-
ským — a v dějinách českých na listě nej-
skvělejším naleznete odpověd, jak den
skončil
Rozbita, poražena a rozprášena prchal
ta spousta křižákův od strání Vítkovy hory
proslavené na věky nejznamenitějším vítěz
stvím Žižkovým. Spálivše všecky své stany
poražení křižáci odtáhli za nedlouho o
Prahy, proklínajíce hanebně nejen Čechy
ale i samého císaře Sigmunda.
Tak sám a sám, opuštěn od celého
světa, odrazil tehdejší lid náš vlastní state
čností svou ohromné zfanatisované vojsko
císařské, sbubnované z celého světa prot
němu.
Čecho
Němec
Vítkův
Žižkův
Sigmund
Čechy
Polabí
Praha
Trocnov
Slovan
Sigmund
11
article
Ale po tomto nezapomenutelném dni
české slávy i po dalších zázračných vítěz
stvích českého udatenství přec jen výsled
kem konečným byla srdcelomná katastrofa
lipanská a za ne celých dvě stě let po
ní ještě strašnější tragědie bělohorská.
Známe dávno příčiny tohoto hrozného
úpadku svého; nechceme však v dnešní den
rozdírati srdce česká výčitkami otcům, kteří
odpykali viny a chyby své až při vzpomínče
na to mráz obchází. Tentokráte už vskutku
zdálo se, že v rozvalinách a ssutináchi zni-
čeného státu českého propadl národ český
záhubě, z níž není více žádného z mrtvých
vstání.
A zatím, ejhle, ten div devatenáctéh
století, jemuž v dějinách národů sotva jest
rovna. Dnes tu žije opět šestimillio-
vědom
vzdělaný, zdravý a jarý
národ český, o němž sám největší státníi
Němcův Bismark vydal svědectví: »Čechové
jsou národem tak statečným a důležitým,že
by se s nimi každý stát musil hledět vy-
rovnat.« —
Němcův
Čecho
12
article
Známe ovšem dobře své nedostatkya
Známe ovšem dobře své nedostatkya
vady, avšak přes ně přese všechny není za-
jisté žádným přeceňováním a nadsazováním
chauvinistickým, žádným sebeobelháváním.
když při pohledu na ty historické stráně
letenské, při vzpomínce na vše to, co od
oné první výpravy křižácké všechno vy-
trpěl, zakusil, ale nezdolně pře-
stál a chrabře dokázal český národ náš
za poměrův tak úporných — hlasitě, hrdě
a radostně zvoláme: »Byli jsme a bu-
demel Národ s takovou minu-
lostí má životní a mravní sílu,
že jí není tak hned rovné: ten ne-
zhyne a nezanikne v bouřích budoucnosti.
nýbrž dočká se zdráv a silen po
těžkém čestném boji dnův za-
sloužené radosti a slávy
13
article
Čtvrtý slet všesokolský v Praze.
Čtvrtý slet všesokolský v Praze.
Po závratňém rozruchu sobotních ovací.
přichystaných lidem českým hostům slovan-
ským a francouzským, následoval první
slavný den sokolský. Praha byla naplněna
radostnou náladou slavnostní. Prapory za-
vlály na žerdích a národní barvy české, slo-
vanské i francouzské trikolory objevily se
na průčelích mnoha domů.
Všechna tvářnost Prahy prozrazuje ples
né vyjasnění. Každý je prodchnut vědomím
neobyčejné chvíle. Všechny tváře září od-
leskem nadšení.
Prahou hlaholi šum tisíců a tisíců. Čer-
vené košile Sokolů malebně oživují ulice.
A což teprve hrdé kroje junáků černohor-
ských, elegance gymnastů francouzských
i Sokolů polských jak ty vrhají svěží barvy
do toho veselého a pittoreskního pohybu
shonu ulie
Sokolíci mohou býti hrdi — jejich slav
nosti staly se nejen svátkem národa českého,
ale jisté okolnosti dodávají jim významu
události evropského dosahu. Hlahol sokol
ských slavností, to jásavé sbratření junáků
slovanských i francouzských v harmoni
nejušlechtilejšího přátelství, bude slyšán po
celé Evropě.
A Praha je šťastna ohromným úspěchem
všesokolského sletu a projevuje pravé slo-
vanské pohostinství.
Sokol
Sokolík
Praha
Evropa
14
article
Slovanští bratří cítí se v Praze, v ma-
tičce a zlaté Praze, jak říkají, úplně n
domácí půdě. V městě Šafaříkově, Palackého,
v městě slovanských ideálů, dýchají volně
radostně.
A pan Dausset jmenem francouzských
hostí opakoval několikráte, že Francouzi cítí.
že octli se mezi svými nejupřímnějšími přá-
teli — takřka mezi svými bratry. Triumfáln
vjezd francouzských hostů do Prahy zjevi
jim celý zápal duše české. Jsou též doma
mezi námi. A tak se stal všesokolský sle
rodinnou krásnou slavností slovansko-francouz
skou. Tím nabyl neobyčejného významu
zanechá hluboký dojem — i přínese trvaly
prospěch národu českému, myšlénce slovanské
i francouzskočeskému sblízení
Slavnostní ruch jeví se po celé Praze.
Šafaříkův
Palacký
Dausset
Francouz
Praha
15
article
Ulicemi proudí davy venkovanův a cizinců.
Odevšad zaznívá veselí. Všechny zábavní
místnosti jsou přeplněny. Vedle officiálních
slavnostních vítání a poct improvisuje lid
při stejné příležitosti ovace Sokolům, Slova-
nům i gymnastům. Hudby rozhlaholily se
v sobotu večer ve všech pražských restau
rantech, kde objevila se rudá košíle sokolská.
tam vzplanulo nadšení. Kde mihl se Fran
couz, Rus, Polák, Chorvat, Černohorec, tam
strhla se bouře plesu a jásání
Včera pak zahájena byla též řada ban-
ketů. Nadšení ulice přenáší se do sálů ho-
dovních.
Ohlas radosti všeho lidu českého ozývá
se i v přípitcích a řečech při cinkotu číší
Pocity bratrství a nejvřelejšího přátelstv
byly projevovány za banketů, pořádaných
včera na počest hostů slovanských a fran-
couzských. Vzletná výmluvnost Francouzův
i ohnivá výmluvnost Slovanů tlumočily ná-
rodu českému pozdravy, jež jej musí naplniti
štěstím, hlásaly mu, že heroický boj českého
lidu i jeho práce národní a kulturní získá-
vají mu obdivu a bratrského přátelství na
Západě francouzském i na Východě slovan-
ském
První den sokolských cvičení minul velmi
skvěle. Obraz cvičících mass sokolských na
letenské plání ostane nám nezapomenutel-
ným. Byl úchvatný, povznášející a dojemný.
Sokol
Fran couz
Polák
Chorvat
Černohorec
Francouzův
Rus
Slovan
16
article
Obdivuhodná velikost byla v té krásné disci-
plině šiků sokolských, jež při ohromném
počtu 6000 cvičících provedly všechny po-
hyby a všechna cvičení s úžasnou hladkostí
a přesností. Sokolové měli slavný den. Vy-
dobyli si obdivu hostů. Francouzi byli udiveni
a oslněni. Slovanšti hostě jásali vstříc čacké
armádě sokolské. Bylo něco zázráčně do-
jímavého, do hloubi duše rozechvívajícího
v těch velkolepých momentech na Letné.
Česká síla, český zdravý idealismus.
česká zdatnost a vlastenecká disciplina
český ryzí duch národní triumfovaly před
tváří Slovanstva a Francie!
Zástupci města Paříže byli ovšem před-
mětem velkých ovací. Přitomnost jejich zvy
šuje mimořádně lesk slavností sokolských
Naši drazí hosté nevycházejí z údivu.
»To je úžasné, nesmírné, zázračné !-
opakují a jsou nadšeni Prahou, unešeni velko
lepým uvítáním, dojati pocity nejsrdečnějšího
nadšení a přátelství, jež jim projevuje každý.
všechny vrstvy a třídy české společnosti.
jsou udiveni velikostí a krásou sokolských
slavností a jsou též okouzleni sličností če-
ských dam. Pozorovali, že při jejich trium-
fální jízdě z nádraží v davech jasajícíeh
tisíců bylo takové množství krasavic, rozto-
milých dam a hezkých dívek, nadšeně je
pozdravujících a květinami je bombardujících,
že nevycházeli z překvapení.
Sokol
Francouz
Slovanšť
Letná
Francie
Paříž
Praha
17
article
Též pořádek a klid nesmírných mass,
zachovaný i při největším výbuchu enthu-
siasmu a projevený zejmena rychlým a po-
kojným rozchodem davů, shromážděnýchu
večer příjezdu Pařížanů před hotelem su
černého koně«, imponoval velice Francouzům.
Abychom nejsrozumitelněji ztlumočili po-
city a náladu Francouzů, stůj zde překlad
článku, který v noci na včerejšek telegrafo-
val do Paříže chefredaktor Emil Ma ssar
svým listům »Patrie« a »La Presse«, a je-
hož rukopis nám laskavě a kollegiálně ode-
vzdal. Pod titulem: »Paříž—Praha!« »Ko-
lossální manifestace« — píše výmluvný Emile
Massard:
»Od hranic německých až do Prahy
byli jsme předmětem manifestací opravdu
nadšených, absolutně nevylíčitelných. V Plzni
byly to neslýchané projevy. Byli jsme zasy-
pání květinami.
»Byl to velkolepý pohled. Malebné uni
formy Sokolů s červenými garibaldianskými
košilemi pod kabátci šedými střídají se s pů
vabnými toaletámi hezkých Češek, jež jsou
stokráte roztomilejší, než těžkopádné Něm-
kyně. Řekli byste, že jsou to samé Paří-
žanky. Dausset pronáší řadu řečí, vzdávaje
díky jménem Paříze.
Ale v Praze nabyla manifestace rozměr
kolossálních. Celé obyvatelstvo je vzhůru
aklamuje Francouze. Vozy naše nemobou
jeti. Ze všech hrudí zaznívá křik: »Ať žije
Francie!« — a volají tak i ženy a děti.
Odpovídáme jak můžeme nejlépe voláním
Pařížan
Francouz
ma
Massard
Dausset
Paříz
Paříž
Praha
ko
Plzeň
Německo
Francie
Patria
Le Presse
18
article
V drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . za z h
pclednto.
ve slialkách na venkov
ranalí črsske.
edpslední
rnserat,
plati aa hetově snpee
Puceni ertr pjin dpinl-
Tam nasháeejt so tež rednle
tiskárna a szpedice „Národnich Lziáistů“.
Eukopiey se pevrasoí
Národnich
19
article
»Ať žijí Češi !e, ale jsme udoláni pohnutím.
Féerický pohled poskytují massy shromáž-
děné před museem. Jak poděkovat všem
těm dobrým, šlechetným lidem
Nesmírný průvod se utvořil a za zpěvu
české národní hymny byli jsme vedeni do-
hotelu. Zdvojnásobuje se volání »Ať žije
Francie !« Hlavy se obnažují a dav zpívá
národní hymnu s obdivuhodným souladem.
Tato manifestace podobá se
ve mnohém tomu, co se dělo v Pa-
říži při vítání Rusů. Nikdy jsme
se necítili tak dojatými. Byli jsme.
bledí a nejedna slza zaleskla se v očích ně-
kterých z nás.
Sansboeuf s gymnasty byl předmětem
neméně nadšených ovací.
Pouhý pohled na francouzské barvy roz-
něcuje národ český, který je opravdu veliký
svým mozkem i svým srdcem.
Celkem tento triumfální vjezd má dosah
opravdové manifestace mezinárodní, doka-
zuje, že Francie může spoléhati na přátelství
tohoto statečného národa.
Je to den nezapomienutelný!
Ah! jak květy české lahodně voní, jak
Praha je krásná, jak ženy české jsou sličné.
jak vlastenci čeští jsou ohniví! Zehvácen
únavou necítím se schopným vylíčiti vám
své dojmy!
Události včerejší budou míti následky.
Vlastenci francouzští musí býti hrdi ovací
vlastenců českých a čtouce tyto řádky budeu
volati s námi: »Ať žijí Čečhy! Ať navždy
žijí znamenití a stateční Čechově fe
Již dle této stati můžeme soudíti, že v
Francii budou míti události pražské mocný
ohlas. Také jeden z krásných a cenných
úspěchů sokolských dnů
Čech
Rus
Čečha
Čechův
Francie
Praha
20
article
Pocta Jindřichu Fügnerovi a dru.
Mir. Tyršovi.
Zástupcové veškerého Sokolstva v Čechách,
na Moravě, ve Slezsku i z dalekých končin
slovanských zemí vzdali včera dopoledne vřelý
a srdečný hold památce velké dvojice Sokolů,
Jindřicha Fügnera a dra. Miroslava Tyrše n
hřbitově olšanském. Obelisk, na němž trůní
sokol a v jehož přední stěnu zasazeny jsou
reliefy obou zakladatelů a fedrovatelů myšlenky
sokolské, péčí hřbitovní správy: byl velmi bo-
hatě květinami ozdoben. Mohutný podstaveec.
obelisku byl okrášlen guirlandami z chvojky
věncem z lipového květu, symbolem to Slovan-
stva. Deska mramorová se jmeny velkých So-
kolů byla ověnčena růžemi a lipovým kvítim.
Na rozích patky obelisku a zejmena v přední
části nalezala se nádherná výzdoba květinová.
V rozích umístěny vavřinové stromy a v ma-
lebném seskupení nalezaly se tam lilie, růže,
bílé a červené karafiáty a dekorační květiny.
V předu byl široký květinový záhon, v němž
z alternanthery zhotoveny nahoře iniciálky F. a
T., doleji pak z týchž rostlin utvořen sokolský
pozdrav »Na zdar !« Celková dekorace byla
ladně, umělecky provedena. Ozdobení provedeno
správou hřbitova, jejíž inspektorem jest městský
rada p. Hubáček, správcem hřbitova p. Peřina,
oficiálem p. Vondráček; uspořádání květinové
vykonal vrchní zahradník p. Vandas. Prostran-
ství před obeliskem bylo posypáno žlutým pískem.
Na 11. hod. dopolední byl ustanoven pří-
chod zástupeů Sokolstva, ale už dávno před tím
bylo prostranství naplněno množstvím obecen-
stva, zejmena i hostí zahraničních.
Fügner
Tyrš
Sokol
Hubáček
Peřina
Vondráček
Vandas
Čechy
Morava
Slezsko
Olšanský
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 29. června.
6— (Kronika.) Ještě ozvěny dnů slav
nostních! Jaká překvapení neobjevena ! Jediný
hlas nevole šel po vlastech
— Ať se mluví, co mluví, »naše« šlechta
není naše!:. . Znovu se to ukázalo ! Ka-
dinál měl slavnostní slovo jmenem šlechity a jak
mluvil ! Přední a závažnější odstavec řeči by
— německý. To je přece jasné ! A ve Stra-
kovské Akademii stejná demonstrace ! . ..
Nemáme svoji šlechtul
Naposled jsme tedý věřili, že ji máme
A jsme teď zklamáni! To by arci stálo z
zvláštní kapitolu! Co vlastně chceme od s
šlechty? Přejeme si, aby srostla s národním cel-
kem, aby do své rodiny, do své společnosti při-
jala národní jazyk, aby cítila národně ! To by
chom si přáli.
Praha
Ka
22
article
Ale co pak je vlastně šlechta ? Vrstva ná
roda, tvořicí uzavřenou společnost, založenou na
určitém názoru světa
— Na hloupém předsudkul
Budsi. To už tak žádá běh světa, že před-
sudek je vždycky hloupý. Ani váš není vtip-
nějšl. sami se přece také považujefe za » něco
lepšiho« ve svém okoli. Ale předsudek osvěděi
svoji sílu, stvořil svůj svěl, má svoji moc. Bud
ot šlechty něco Očekáváme, pak ji musíme bráti.
jaká jest. Anebo od ní neočekáváme ničeho, pak
se ale nesmime vztekat, nejde-li s námi. M
svůj stavovský předsudek. Svůj »stav« považuje
za lepší, vzácnější, dokonalejší, než který druhý.
A to je podmínka její existence, aby všechno
co s ní souvisi, mělo svůj cejeh vyvýšenosti,
abý bylo vybráno, prosvpáno, aby mělo svoji
vyšší, jemnější platnost. Aspoň na oko. Šlechi
si nesmi v ničem »zadati«! K tomu má svj
čestný zákonník. To je nám modernistům sice
k smichu, vidíme v tom všem holou illusi. Ale
konečně, co je život bez illuse? Anebo lépe
co je život, ne-li illuse?
Nejsou-li také rozumní šlechtici, kteří s
vymanili z předsudků?
Jsou takoví, ale ti netvoří žádný stav, ne-
patří už k němu, vypadli z něho. Hrabě Tolsto
Tolsto
Buda
23
article
je sedlák, je filosof, je vyšší člověk, ale žádný
šlechtic. Šlechta bez stavovského předsudku
nedá se myslet, rozpadne se v niveč. Její
předsudek je její podstata, její duše. A tady
jsme! Stavovský předsudek ukládá šlechtě, aby
vše, co nazývá svým, bylo nejlepší kvality, aby
mělo před světem svoji výhodu, své uznání.
svoji přednost. Kde je výběr mezi drožkou
mezi fiakrem, nemůže se šlechtic posadit do
drožky. Nesmí se posadit, nechce-li zadati svému
šlechtictví. A kde je výběr mezí dvěma jazyky,
nemůže zvoliti pro sebe ten, který je odstrko-
ván, méně platen a všude až ve druhé řadě.
Naše šlechta učí se sice také česky, aby se
vyhnula mrzutostem ve styku s námi. Ale
doma, pro sebe, pro svojí rodinu a společnost
přidržuje se rozhodně jazyka, který odpovídá
její předsudkům, má své přednosti, své výhody
a všude stojí v první řadě. Nedá se to jinak
myslet.
A tak je dnešní naše šlechta na stano-
visku asi našich milostpaniček z let padesátých
a šedesátých. Ty také nemohly pochopit, že
by mohly mluvit stejným jazykem jako jejich
služky.
— A což u národů, kde neplatí než jeden
jazyk? Nemluví tam šlechta také jazykem
svých — lokajů ?
— Naopak ! Tam je všecko vyvýšeno.
Lokajové tam mluví jazykem své šlechty !
Co dělat?
Pravda, kdybychom se tak o svůj jazyk
postarali, aby postoupil z druhé řady do první,
aby sám jediný platil a nebyl vedle fiakru —
jen drožkou! . . . Ale, co pak vlastně pod
nikáme v tom směru
Lokaj
24
article
Vytýkáme co kdo vůkol nás činí a nečiní
ale co pak sami přičiňujeme na povznesení vý-
znamu svého jazyka?
Především, jak víte, hledíme si své drah
dvoujazyčnosti. Ji považujeme za kouzelnou
formuli své existence. A přece dvoujazyčnost,
co to vlastně jiného, než vyložená — inferio-
rita? Vyzvání ke každému, kdo přijde:
— Chtěl bys k nám? Chtěl bys mezi námi
a od nás žíti, a nerozumíš našemu jazyku ? Ne-
lam si tuze hlavu, holečku ! K tomu je tu ten
druhý jazyk, aby ty a tobě podobní jste se mezi
námi už nikdy neztratili ! . .
Jinými slovy:
— Pojd, dušičko, a polož mi nohu do
Je právě výletní saisona. Svezete se příle-
žitostně po parníku do Chuchle nebo na Závist.
Mezi Podolím a Bráníkem snad se projdete
trochu po palubě. Ta procházka, chcete-li, vy-
jasní vám celou naši situaci, porozumíte našemu
položení politickému, naší otázce šlechtické,
všemu. Nápisy na lodi, rozumí se, jsou všechny
dvoujazvčné. Zde! Mezi Prahou a Štěchovicemi
A parník nepatří ani státu, ani zemi, ani někte-
rému — šlechtici! Jsme tu zcela mezi sebou,
na svém území, na české řece, na českém
vzduchu. Čechové u Čechů! Ale úřadně je lo
dvoujazyčná bytost. Kapitán, kormidelník, po-
kladník jsou vázáni úřadem znáti oba jazyky.
Čecho
Chuchle
Podolí
Bráník
Praha
Štěchovice
25
article
Čeština by jim zde na českém území patrně
nestačila. Sami jsme to tak určili ! Možná, že
je mezi obecenstvem také nějaký Němeček. Proč
by nebyl? Onehdy jste jeli z Chuchle ve spo-
lečnosti dokonce šesti Angličanek. Kolik pak
Čechů jezdí parníkem z Litoměřie do Ústí
dále? Ale tam je na lodi všecko německé, vše-
cinko. Tam bez češtiny to jde. Ale u nás bez
němčiny by to nešlo. Jak ? Bez němčiny? Hrůza
nás pojímá, když bychom chtěli si to představit.
Netroufali bychom si. Máme pocit, že by se
někde něco na nás sřítilo. Takový je stav naší
duše. Chvějeme se při pomyšlení. Nikdo ná
nepotřebuje za inferiorní prohlašovat. Citíme se
jimí sami. Rozumíte, s ami! . . . Přiznáváme
se k tomu otevřeně a zařizujeme se podle toho.
Nemáme věru práva naříkat, že nám někdo
křivdí.
Tak se mají věci. Hledáme pořád vinníky
kolem, ale samy na sebe nevidíme. Přáli bychom
si, pravda, viděti svůj živel u větší platnosti
váze! Ale rádi bychom, aby nás samé to nie
nestálo, aby nás povznesl někdo druhý a tak
nějak krátce, na ráz, dva! Vláda třeba aby
prohlásila jazyk za úřadní, šlechta aby jej
přijala za svůj. A už aby bylo vše ujednáno
a hotovo. Tak si myslíme, že by to šlo.
Ale tak už to ve světě nechodí. Spíše na-
opak. Kdo sám si svoji čest nenechá něco státi,
Němeček
Čecho
Hrůza
Chuchle
Litoměřie
Ústí
27
article
od druhých ji mnoho neutraí
28
article
— Bylo by hezké a mělo by své výhody
kdybychom tak ve svém byli zcela svými pány
myslíme si. Ale také nynější dvojjazyčnost má
některé výhody. Ty a tyl uvažujeme chytrácky.
Nejraději bychom přijali výhody nového
zřízení ty staré, aby zůstaly nějak v záloze. N
svých tiskopisech veřejných pěstujeme dvoj-
jazyčnost s okázalou předností češtiny. Na
vchodech a návěštích, na úřadních listinách
na jídelních lístkách. Všude čeština napřed.
A nesmírně si zakládáme na tom svém rovno-
právnickém důmyslu. Ale každá přechytralost
se mstí. Jakmile to jde někde do živého, ukáže
čert kopejtko. Přednost češtiny zůstane na papiře
a skutečná podružnost vystoupí na jevo ve vs
29
article
Vyčítáme vládě, že rozeznává v zemi jedno
území německé a jedno dvojjazyčné. Ale samise
nepřičiňujeme, aby vláda musila uznávati něcoji-
ného. Posíláme do Berlína nebo do Vratislavi svoje
publikace s českými adresami a podobné hračky.
ale nechceme, nedovedeme nie opravdového. Bo-
jíme se, aby nás pak nějaké něco nepotkalo, aby
se s námi neulomila nějaká větev, aby se na nás
někdo neosopil, něco si o nás nepomyslil, na ná
si nevyjel, záda nám neukázal, nás nekouslí
Chvějeme se strachem. A kdo se chvěje, kde
má hájiti svoje, je ztracen. Ubohý našineček,
na kterého nějakým dopuštěním spadla hodnost
a s ní povinnost, jednou pronésti slovo, kdy jsou
k němu obráceny všecky zraky, ztrnul v téle,
cílí kolem hrdla stahovati se tkaničku, není
schopen vypraviti ze sebe vlastního slova, ve
stavu jakési hypnotisace odříkává, co mu z doby
»vzdělání« utkvělo v paměti jazykem — druhým.
A tu je klíč k situaci. Svět nás prohlíží.
Vídí nám do slabé duše. Nedá mnoho na naše
nářky a přetvářky, nechá nás hubovati na pana
Koerbra, že nám měří jinak, nežli Němcům.
Jak by neměřil ! Cení nás, jak se sami ceníme,
jak sami své vlastní potřebě nestačujeme, jak
šiji samochtě ve jho skláníme! Co chcete
Kdybyste byli na jeho místě, sami byste nám
Koerbr
Němec
Berlín
Vratislav
31
article
jinak neměřili!
32
article
Nemilostivě glossovány význačné titěrky, jak
se o nich dostala vědomost do veřejnosti. Ke
slavnostnímu večeru u zástupce německé šlechty
platily německé pozvánky, k večeru na naší
straně — francouzské.
— Proč francouzské? Nekonala by sna
čeština stejnou službu na pozvánce?
Vida, vída! Jak jsme citlivi ! Jak najednou
hned víme, co by bylo to pravé ! Když na jedné
straně německé pozvánky, tak na druhé české!
Od té doby, co Vilém II. nařídil svému zahra-
ničnému úřadu německou korrespondenci na
všechny strany, pozbyla frančina vskutku své
někdejší kvalifikace jazyka diplomatického. Stalo
se obecným pravidlem, naproti citlivosti svého
protějšku stavěti citlivost svoji. Zcela v pořádku
Ale také na citlivost třeba míti své právo.
A každé právo něco stojí. Třeba si je vy-
koupiti, hezky si je vymoci, něco za ně obě-
tovati! A co pak my jsme si dali státi právo
na svoji — citlivost?
Hostitel zve z pravidla za tím účelem, aby
své hosty do domu dostal. Podle toho zařizuje
své pozvánky. Ale české pozvánky Němcům?
Vilém II
Němec
33
article
To nešlo. Nebyli by přišli. Je o nich známo,
kterak věc své zásady výše ceni, nežli osobní
potěšení, které snad z pozvánky plyne. Zbývala
druhá obava. Půjde li to, odstrčiti češtinu za
příležitosti tak choulostivé? Nebudou-li pak zase
Čechové nemile dojati? Zkušený hostitel uvážil
všechny okolnosti a rozhodl, že to snad nebude
tak nebezpečné.
Nu a? .
A prozíravost jeho se osvědčila. Oba večery
dopadly k úplné spokojenosti. Na obou byly
obě strany co nejskvěleji zastoupeny. Na ve-
čeru s německou pozvánkou i na druhém ve-
čeru s nečeskou. Co chcete více?
V mezinárodních stycích zařizují se vzá-
jemná pravidla obcovací podle stupně citlivosti,
dotýčných stran. Pozorujeme sice s nevolí, že-
různí činitelé vůkol naší citlivost neprávé tuze
vysoko cení. Ale jak zkušenost učí, odhaduj
nás — zcela trefně.
S předsudky ve společnosti má se to ja ko
v přírodě se šťopkou a s ovocem: visí jeden
na druhém. Až jednou ve svém tělese národním
překonáme předsudek dvojjazyčnosti, odpadne
jazykový předsudek naší šlechty sám od sebe
jako suché padávče.
Čecho