Ročnik XXXXV.

V Praze, v pátek dne 30. června 1905.

Číslo 177.

Na ranní a odpol. lIsty předelácí sen v Praze v administraci a něsi na čtvrt lata . . . . 6 K — s dvojí čonáškeu Ba měsle 7 k 50 nk čtnit let ve nlialkách 2 K so na měsíe Pošton: na měsie vrt iota . . . . 9 K 6o dvojí zásilko za měsí n čtvrt leta . . . k e B L. Z Petrohradu, 28. června. (Pův telegr. zvl. dop. »Nár. Listů«.) Mobilisace v Petrohradě a okoli dá 80.000 muži v Moskvě 30.000. Selské bouře v gubernii char- kovské nabývají hrozivých rozměrů. Obyvatelstvo gubernií západních jest velice znepokojeno následkem výtrž- ností v Lodi. Jest obava před bouřemi. Na pravém křídle ruském — dle soukromých informací — počíná boj v horách.

Kde náš nepřítel? V úterý vyřídí poslanecká sněmovna ně kolik zákonů menší důležitosti, středa a možná snad i čtvrtek určen je pro projednání německ - rakouské obchodní smlouvy a potom odeber se poslanecký sbor říšské rady na letní prázd niny, kdežto sněmovna panská sejde se k jedne ještě schůzi, aby parlamentní úkol tohoto ob- dobí dodělala . . .. Baron Gautsch pak s oprávněným zadost- učiněním bude moci pohlížeti na výsledek své letošní politické činnosti. Budou moci ale učiniti tak též národové ve královstvích a zemích na radě říšské za stoupených, v první řadě ale národ český Dovolili bychom si při vší střízlivosti a klid- ném rozboru aktualních poměrů politických zodpověděti tuto otázku záporně. Nic nenasvědčuje tomu, co by ve vnitřn politice tohoto státu věštilo dobu lepší a šťast- nější, naopak poměry v něm a v celé monarchii stávají se každým dnem kritičtějšími a pro klidný vývoj věci v této zlým osudem bičované říš nebezpečnějšími.

Politikové oné sanguinické povahy, již upadají z jednoho exlrému do druhého a jichž u nás věru až nazbyt, namlouvali si a namlou- vají si dosud snad, že v olázce nejdůležitější ne pouze pro nás, ale i pro tuto říši nastane snad přece obrat k lepšímu, že podaří se v ze- mích koruny české, když i ne k národní shodě dospěti, tedy aspoň takové poměry přivoditi, jež by usnadnily klidnou a úspěšnou kulturnía aekonomickou práci, po níž obyvatelstvo z obou táborů národních — nepopírejme toho — ve hloubi duše touží. Že nastane smířlivější nálada a že podaří se snad odvalit balvany národní nevraživosti z cesty ke smíru, domnívali se mnozi politikové tuké z té příčiny, že oproti »nebezpečí« uher- skému bude nutno sevřiti řady a vyrovnáním národnostních neshod, jež děli od sebe dva nej četnější a nejmocnější národy této říše, utvořit pevnou oporu na uhájeni státních a hospodář ských interessů předlitavských. Z vládních kruhů a také z politických středisk a ze žurnálů národních našich odpůreů slyšeli jsme právě v minulých dnech důtklivé výzvy k tomu, abychom »v zájmu státu« zako- pali konečně válečný tomahawk národních sporů a ukázali zalitavskému odpůrci, že také u nás jest silný zájem společný a mocné vědomí státní. Nu, s tímto »vědomím« u nás ani pan Gautsch ani pan Baernreither et consortes val- ného štěsti miti nebudou, zapomínají jednak na to, že aktivní politická práce děje se s naši slrany jen pod výhradou, neboť nechcemes domnívati, že by bylo slavné ohražení, s jakýmž vstupují zástupci národa našeho do vídeňskéh parlamentu, pouhým prázdným slovem, však

i z jiných příčin nelze nám rozčiliti se k vůli tomuto státu, ani ne v tom případě, že by zlým osudem jeho dotčeny byly v povážlivější míře i vlastní interesy naše. Nám nikdy nebyl, není a nebude stát, dle německé theorie sebeúčelem, nám není pojmem jakési zjevené velebnosti, jemuž povinni bychom byli prokazovati úctu, kořiti se mu a zaň se obětovati za každé okolnosti, nám stát je zříze- ním, jež má býti příslušníkům v první řadě záštitou práva a který stát neplní toto poslání své, pozbývá nároků na existenci. A jak by do- padl soud, kdybychom stát tento pohnali pře forum dějin a vyvolali verdikt o tom, jak plnil povinnosti naproti národu našemu, tu nemůže býti nejmenší pochybnosti, jak by vyzněl vý- rok ten. A proto dříve než stát smí se odváži na nás se svým appellem, rozpomenouti se musí nad hříchy, jichž průběhem věku dopouštělse na lidu našem, jichž dopouští se na něm dosud. Marně zníti bude jeho volání, marné budou všechny pokusy zbuditi v národě našem ztrnul vědomí státní, dokud nevráti se k povinnostem jež, pokud nás se týče, soustavně, tendenčně hrubě dosud zanedbával. A jak se to má s národními odpůrci našimi v této chvíli politického nebezpečí, kdy bez pevného lodivoda zmítaná státní loď rakouská v labyrintu úskali hrozí ztroskotati v každém okamžiku? Vyslechli jsme v debatě o prozatímném rozpočtu dvě řeči německé: řeč »umírněného« dra. Mengra a řeč národně-radikálního dra. Herolda ze Žatce. Neočekávali jsme ani od toho ani o onoho snad nějakou symfonii národnostního smíru, ale domnívali jsme se, že v některe z nich bude aspoň, byť i sebe skrytější, se- mínko, z něhož by mohla vyrůsti na plodné půdě rostlinka národního dorozumění, však co bylo vlastní jádro obou německých projevů?

Umírněný z nich prohlásil: českou uni- versitu v hlavním a vůbec v nějakém »něme- ckém« městě Moravy nestrpíme za žádnou cenu, radikální pak debutoval prostě a určitě: druhá česká universita nesmí být zřízena vůbec.A pokud se týče jazykové rovnoprávnosti, vyzně refrain obou řečí ve tklivé shodě slovy: chceme a na tom trváme, že němčina musí býti uzá- koněna jako jazyk státní ! .. Tak se mluvi k nám v okamžiku, kdy - abychom užili slov čelného němackého listu — táboří Atilla před branami Vídně. A věru že přednost dáváme neurvalé, bru- tální upřímnosti žateckého Herolda, než farizej- ským tyradám jizlivého Mengra, jenž doka zoval. že za kulturní povznesení své, za které vý- hradně povinni jsme vděkem Němcům, máme obětovati svou národnost a jenž vznesl na nás obžalobu z nezkrotné národnostní zášti a nemohl pochopiti, že nepadáme sami v náruč těm, již s dýkou v ruce čihají, jak by nám ji nejdůklad- něji ve hruď vrazili. Víme ovšem, že parlamentní řeči mluví se ponejvíce z okna ven a není nám tajna methoda. jak na fráse chytají se vrány — voličové. Však nemylme se: v této věci mluvili němečtí po- slanci jen to, čím jejich duše překypuje. Tak nás navnaditi chtějí ke společnému postupu proti Maďarům? Domnívají se skutečně pánové ti, že jsme političtí kreteni, že dáme se zapřáhnout do jejich vleku a jim pomáhat k tomů, by po eventuálním vítězství ještě bez- ohledněji nás národně týrali, než dosud? Ne. Náš nepřítel neleží táborem z

řekou Litavou, náš nepřítel, starý, odvěký nepřítel je dosud tam, kde byl a s ním jest nám vésti boj i na dále. Rozhledy v průmyslovém vzdělava- telství. V prvních létech osmdesátých počal u nás utěšitelný ruch ve vývoji průmyslového školství. Před dvaceti léty ujalo se ministerstvo vyučo- vání správy tohoto školství a počalo s jebo organisací arciť ve znamení centralisačního sy stému, kterýž se tu plnou silou uplatňuje. V mi- nulém desítileti nových škol již jen velice po- skrovnu přibylo a pracováno spíše o jich vnitř- ním rozvoji. Během času stala se organisace odborného školstvi národohospodářskou nezbyt- ností. Odborné vzdělavatelství vyrostlo na pod- mínku zdárného vývoje průmyslu a zasluhuje trvalé, neutuchající pozornosti a péče veškerých činitelů veřejných. Vždyť má důležitý úkol při- pravy pracovních sil a příprava ta musí být taková, aby zajistila způsobilost, vzdorující všem těm návalům cizím. Tu vystupuje požadavek časovosti, neúprosně zatlačující každou polovi- čatost, povrehnost i kárající nedostatek pokroku. A čím více právě nám záleží na doko- nalé způsobilosti výrobní, tím většího významu národního má otázka průmyslového vzdělava- telství, jmenovitě žádáme-li při tom i zřetel ke svoráznosti naší domácí výroby. Náležitý obraz kvalitativního rozvoje na- šeho průmyslového školství jest velice nesnadno podati. Jen výstavky školních prací a pomůcek dají veřejnosti nablédnouti ve vyučovací hospo- dářství ústavu. Ale výstav takových, jmenovitě širší srovnávání umožňujících, jest u nás pořád velice poskrovnu a bez organisace. Některé ústavy mají statutem přikázáno konati každo- ročně výstavku školních prací. Přispívá to ve. lice ke styku školy s výrobními kruhy, zejmena však s rodiči příštího žactva i s bývalými žáky.

Tento poslední — mrávní — moment školních výročních výstavek stává se i odborně velice cenným, neboť pobádá absolventy k dalšímu vzdělávání ve směrech pokrokem školy znače- ných. Jaký význam mají občasné souborné výstavy odborného školství, osvědčila zemská výstava v roce 1891 svým vzdělavatelským od- dělením, v němž rozsah i vyspělost, s jakouž se odborně školství okázalo, zajisté byly velkým překvapením. Jak působivá byla výstava pokra- čovacího školství z Prahy, předměstí a okol v roce 1902 pořádaná! A jaké pozornosti tě- šila se rozsahem svým vzáená výstavka průmy- slově školy státní v Praze, při níž veřejnosti poskytnuta příležifost k seznání rozměrnosti ku přesvědčení se o vývoji tohoto ústavu. Vzhledem k významu průmyslového vzdělava- telství v předu již zmíněnému mají interesso- vané kruhy také právo ku seznání průmyslo- vých učilišť v jich činnosti i směrech. Kruhy ty s významem odborného vzdělavatelství rostou a tím stávají se nejen jednotlivé, ale ještě více souborné výstavy průmyslových učilišť potřeb- nými a prospěšnými. Nejvýmiuvnější jsou arciť výsledky ško v žactvu samém. Leč tak, jako sěmě vyžaduje nejen času, ale i příznivé půdy, aby se dařiloa ovoce přinášelo, tak jest í s výchovou odbornou. Ta lím spíše vyžaduje příznivosti poměrů, aby se uplatnila. Za průmyslové krise, tak těžko na veškeré poměry výrobní dolehající, za níž tak nesnadno jest nalézti zaměstnání, stává se uplatnění i nejdovednějších sil jen nahodilým. Areiť do toho stále se přiostřujíeího zápasu

o odbyt a jednotlivců o chleba musí býti pra- covníci tím lépe ozbrojeni než za časů pro vý- dělky příznivějších. Není všemu žactvu průmy- slových škol štěstím přáno, by se v praxi z příznivých podmínek uchytili — ale chleba se hledati musi. Jak nezasloužené jest, sváděti mnohý nezaviněný nezdar jednotlivců — zejména pak jich sběhnutí od odboru, pro nějž se školou připravovali — na účet ústavů, na úkor sou- stavy školské. A přece jak často krítika to činí, soudic z toho na jakost škol. Najde-l absolvent obživy v záměstnání snazžím, nemůže to býti ve zlé vykládáno. Otázkou budoucnosti mnohému z takových ani nelze se zabývati, dolehá-li nezbytnost přítomnosti. A stará se kdo o usnadnění přechodu ze školy do praxe? Péče o podporu návštěvy škol se stále stupňuje, ale nalézti podpory v tězkých začátcích praxe jest velice nesnadné, prostředků veřejných organiso- vaných k tomu účelu dosud nenl. Značný počet žáků z celé řady škol, a dlužno v to po- čítati zejmena některé české odborné, nalezá svého uplatnění v cizině spíš než doma.

Výsledky činnosti průmyslového školstvi jsou nepopíratelné. Zdali ve všem uspokojují, jest závislé od celé řady okolností a z toho vyplývajících požadavků, jež se na žáky v těch kterých případech činí. V tom jest velký rozdí mezi školstvím středním a průmyslovým, kteréž má postavení neurčitostí pole, na kteréž absol- vent vstupuje, velice stíženo. Střední školy mají přesně vymezený cil — předpravy pro studia vyšší. Míra požadavků jest utvářena maturitou. Při školství průmyslovém se jedná o přípravu pro praxi, Ale jak různých způsobů zaměstnání a rozsahů požadavků možno si pod tou prax mysliti. Proto vznikla taková složitost v sou- stavě odborného vzdělavatelství, ta různostv stupních i směrech škol. Proto ale také vzniká tolik nedorozumění při posuzování způsobilosti absolventů, zvláště z neznalosti soustavy škol- ské. Řekne se »ten má průmyslovou školu«a dle toho se mu v zaměstnání nakládá, ale jakou to školu, s jakým stupněm odborného vzdělání? Všeobecně praxe šroubuje do výše své po- žadavky a tím také se šroubují požadavky na školách samých. Stačí k doznání toho srovná- vati práci ve školách v odlehlosti posledníh desitiletí. Výtka přehánění na těch kterých ústa- vech jest dokonce nebezpečnou, uzná-li se vzrůst požadavků v praxi a z toho vyplývající povinnost školy nejen naučiti, ale i nacvičiti jak možná nejvíce a nejdůkladněji.

Při tom stále se musí pamatovati na rychlý pokrok v průmyslu po stránce výtvarné, konstruktivní, technologické. Krásně se t řekne, průmyslové vzdělavatelství má předstiho- vati průmysl, škola nesmí zůstati za časovým postupem praxe. To plati pro všechny stupné odborných učilišť od pokračovací školy až k technice. Nic není zhoubnějšího pro postaven školy jako zjevy zastaralosti a najde-li odborník z praxe v učivu, zejmena ale v kresbách od- borných, věci přežilě, novými již nahražené, trpí tím nejen jméno školy, ale i důvěra v ža- ctvo z ní vycházející. Není většího nebezpeči pro odborné školství nad nedostatek pokroko vosti. Vysvětlitelná jest tedy snaha udržeti škol- ství odborné na výši novodobých přeměn v výtvarnictví i technice. Některým školám odborným a průmyslo- vým dostalo se v poslední době nákladné úpravy dílen a i v opatřování učebných pomůcek jev se ochota ku poskytování prostředků. Leč to nestačilo a obrácena pozornost k opatřování V drobném prodejit ranní číslo o zobě . . . za § odpoledni .. . n2 Ve ňilialkách na venkovái ranní čísla odpoledi na Inseráty platí se hotově napřea Předplacení a inserty přljímá rdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházají se též redakee tiskárna a expedlse „Národních Listá“, Rukopisy se nevracsji.

předloh a ke vzdělávání učitelských sil v míře oproti dřívějšku mnohem širší. Ke studijním cestám učitelů přidružily se kursy kresliřské, kteréž pořádány již po 3 roky v Solnohradě s velkým nákladem. Pro vydá- vání předloh zřízeno bylo již před 4 roky zvláštní kresliřské bureau při umělecko-průmy- slovém museu ve Vídni a nyní zřízeno i zvláštní oddělení pro pomůcky pokračovacím školám, kteréž má i k vyučování potřebné modely ho- tovením na vhodných k tomu školách opatřo- vati. Těmito cestami má se udrželi školství na stanovisku novodobosti. Kursy kreslířské mají arciť veliký vliv na vyučování kreslení, jak co do obsahu tak i methody a techniky. Letos přeloženy kursy ty do Běláku a rozšířeny značně v praktickém směru nábyt- kářství i stavebního truhlářství. Požadavky mo- derny přitáhnou zajisté i jiné obory. Na opa- třování pomůcek školních pro školství odborné zmíněným bureau jest v letošním rozpočtu 55.670 K, na kursy a studijní cesty odborného učitelstva 63.000 K. Jest pamatováno i na kursy pro učitelstvo škol pokračovacích, aby i zde zabezpečilo se časem stanovisko odborné i pokrok. Kursy ty se prohlubují, v úpravé zlepšují a každoročně nejen že se opakují, ale též rozmnožují a jest letos na jich vydržování určena suma 18..000 korun.

Kvantitativní rozměry průmyslového vzděla- vatelství zrači se v cifrách návštěvy a v cifrách nákladu. Prvější ponecháváme do jednotlivých statí. Ale náklad celkový svým vzrůstem jest jistě výmluvný. Roku 1873 vydalo ministerstvo vyučování na průmyslové vzdělavatelství celkem 300.000 K, což potřebuje nyní průmyslová škola státnív Praze sama o sobě. Světová výstava vídeňská hnula svědomím i měšcem a v roce na to činil náklad ten již 626.000 korun. Po desíti létech t. j. r. 1883 vydáno státem 1,808.000 K a po dalším desltiletí 4,680.000 K za rok. A náklad ten pro rok 1903 rozpočlen na 8,678.824 K, pro rok 1905 již 9,303.348 K. Ovšem obnosy ty nezaleknou, srovnají-li se s rozpočtem na školy gymnasiální s 15 a půl milliony korun, realné s 8 milliony, techniky přes 4 milliony, university s 12 milliony korun. Při tom dvacetiletém trvání organisace prů- myslového školství jest ještě pořád znalost téže u veřejnosti dosti chatrná. Také doznati nutno, že širší zájem pro toto školství není na té výši, aniž tak vřelý, jak toto význam pro naši vý- chovu vyžaduje. Arciť nedostatek zájmu vysvět- litelný jest pak neznalostí. Proto občasný pře- hled vývoje odborného vzdělavatelství v jednot- livých jeho prostředcích jest místným, ba na- mnoze i dosti potřebným.

Politické zprávy domáci. V Praze, 29. června. (Německá ne- nasytnost.) Školní politika v Rakousku jest klassickým dokladem oné vratkostí, jež opano- vala všechny obory veřejného života proto, že vládní kruhy nemají odvahy, aby upravily ná- rodní otázky v tom smyslu, jak kážou základní zákony státní. Polovičatost vládních opatření msti se nejvíce v oboru osvětovém, neboť, závisí-li školy od politického opportunismu, stávají se karrikaturou toho, čím mají býti. Nerozhodnost vládních kruhů v oboru školském tepe po zá- sluze krakovská »Nová Reforma«. Vezměme jen otázku universitní — píše. — Poněvadž Němci drží ve svých rukou nadvládu v Rakousku, ně- mecké university jsou rozesety po celém státě od Inu až po Prut. Vlachové však, ač svou

FEUILLETON. Sděluje dr. Ant. Záhorský- Ještě šest dní plavby dělí nás od slibných břehů Indie. Po vyplutí z Adenu překvapilo n ohnivě zelené vyzařování vody, přídou lod brázděné, jako roztavený kov zelenavého žáru. Barvený vit mizí ve tmách, kde zčeřené vlny se tiší. Za lodí však daleko možno sledovati náš ohnivý ohon. Na pokus otevřeli jsme ve tmavé koupelně kohoutek. A hle! Do vany padají s vodou žhavě zelené jiskry! Na dlani zachycu- jeme několik drobných, záhnědlých mfusorií, ve- Iikos malé tečky! Kolík millionů jich tu as pohromadě při takové síle světla!

Konečně po 17denní plavbě břehy indické Vystoupivše z lodi, vsedáme de jedno- spřežného, slušného povozu, jemuž ani gumové obruče nescházejí a jedeme dc evropské čtvrti Desta vede nás širokou avenue, podél koňské dráhy. První dojem je velkoměstský, ovšem své- rázný. Passáže velmi živá, nápadné je množství nákladních vozů, tažených bůvoly, zvláště blíže přístavu. Evropská čtvrť na severní části Ma- labar-Hill úplně moderní; vysoké, výstavné bu- dovy, široké ulice, prostorná náměstí, nádherné parky. Nádraží je světové unicum. Je monu- mentálního slohu, postaveno z různobarevných sramorů, velice prostorné. Mimo ně palácové stavby the Rajabaj Tower, tne Secretariat, bu- dova pro veřejné práce, the High Court, budov soudní, University Hall, Yachting Club, Hote Esplanade a jiné. Vkusné pomníky, na př.: krá- lovny Viktorie, Eduarda, na památku indické návštévy a p., na náměstích a v parcích, do- plňují velkoměstský obraz. Kolem Malabar- Hillu, výběžku jazýčkové formy, na němž roz- loženo město, překrásné stromořadí staletých kmenů a košatých, vysokých palem. K večeru proudí tudy podél moře corso povozů, jezdeů pěších, kolem Yachting Clubu, kde bývá v- jenský koncert. Indieké krásky, bílé i barevné. iu staví své povozy a možno tu poznati tak zva- u lepší společnost Bombaje

S nádhernou čtvrtí evropskou velice kon- trastuje čásť města domorodá. Ulice tu většinou úzké, špinavé, domy dřevěné, nájemníky pře- plněné. Z chaosu tvarů vynikají formy mešita pagod. Zevně jsou pagody křiklavými barvami natřeny a postavami bůžků zdobeny. Vnitřek je zastřen červenou oponou nad vchodem. Oku Evropana není dovoleno nahlédnouti. Zde je pozoruhodný Crawford Market, několik krytýeh pavillonů, tržnice potravin. Naše pražská ne- může se mu ani z daleka rovnat. Každý druh má svůj prostorný pavillon; masný, rybí, zele niny a ovoce, drůbež, malá zvířena, papoušei opice, psi a pod. Někdy vyskytne se tu dokonee i — tygrl Zvláštností čtvrtí je Pindsehrapol, t. j. zvi řecí špitál. Založen několika bohatými Indy. skytá útulek nemocným a zmrzačeným zvířa tům, jež se tu na několika prostorných dvoreeh volně pohybují. Doklad cituplné povahy Indů. A že jsme už při zvířatech, nutno zmíniti se o Vietoria Garden — zoelogické a botanické zahradě, se vší nádherou tropické flory a zví řeny, vkusně po zahradě i v pavillonech umí stěné. Překvapující jsou exempláře mndických tygrů, lvů a antilop, pak obrovitý slon, tuším, dar maharadži haidarabadského. Veliký pavillon opie je ovšem hlavní atrakcí mládeže. Obyvatelů čítá Bombay na 850.000 duší, nejvíce ovšem Indů či Hindů, různých nábožen- ských i plemenných nuancí a kast. Jsou pleti světlohnědé, až skoro černé, zvláště. okolní ostrované jsou barvy temně hnědé. Postavy ne- velké, však dobře urostlí, gracilních tvarů, obli- čeje nikterak nepříjemného a zvláště pěkných prsou, boků a elastického kroku. Za oděv, zvláště chudině, slouží pouhá plena kolem boků. Jin nosí ještě jakýsi šat přes ramena a prsa pře- hozený. Ženy mají šat i přes hlavu přehozený.

Nadra kryjí jakousi vestou. Mezi vestou a ple- nou zůstává tělo nepokryto. Muži holí si napolo nlavu, zbytek vlasů často v malý rulík svinujíce. Chodí prostohlaví neb ovmnují hlavu na způsob turbanu. Jen přednější nosi úplný bílý oblek plátěný, kazajku a spodky po kotníky. Zeny li- bují si v pestrých barvách šatu z muselinu neb hedvábí. Většinou chodí bosi, bohatší nosí san- dály. Šperky, spony a prsteny ze zlata, stříbr a skla, ověšují si nejen rámě a prsty rukou, ale i nos, uši, kotníky a prsty u nohou! I tetovace trupu a obličeje je v modě. Ohyzdné je natirání zubů červeným práškem, od něhož zuby hnědnou. Muži žvýkají celý den „betel“, zdejší tabák. Rozežírá jim jazyk i dásně a barví je do ruda. Mravů jsou Hindové dosti volných, ženy oddávají se již v útlém mládí prostituci. Jen Parsové, druhý kmen domácí, jsou mravů přís- ných. Je známo, že v kouzelnictví předčí Indové všechny národy. Produkce provádějí na veřejné ulici před zraky diváků, aniž se vám podaří pro- niknouti jejich „tryky“. Semeno pokryjí vrstvou písku, pokropí vodou a před vámi vyrůstá malý stromek. Z jednoho kuřátka vytáhnou celé hejno, různé předměty mizí a objevují se na pekyn. Nezbytná je produkce s hady baraži a ko brou, již za zvuku píšťalky z koše se vy- mršťují a tanči. Zvláštní bakšiš poskytne vám ještě možnost, obdivovati srdnatost malého zví- řátka „mango“, jež s kobrou, velice jedovatou. se pustí v zápas na život a na smrť, ale vždy jako vítěz z něho vychází. Brahminské náboženství není prosto pohan- ských elementů. Indové klaní se i ohni a vodě.

Červená, žlutá neb bílá barva malého znamení na čelo rozlišuje kasty. Přicházejí z rána k moři s malou nádobkou mléka, nesou květ ja- kési červené barvy, pak rýži a smolné, vonné tyčinky, jež zapalují. Usednuvše na břehu na bobek a modlíce se, házejí dary své do vodya vodou rly, oči, spánky a temeno namáčejí. Mrtvoly spalují a popel do vody házejí. Bohatší posílají popel svých zemřelých do svaté řeky Gangesu. Prastarý zvyk, při smrti muže, zvláště knižat, radžů, spalovati s mrtvolou jeho i za živa ženu (většinou jen z donucení fanatických kněži) přes úsilí anglické vlády dosud v odlehlých čá- stech země místy se údržuje. Poznal jsem v Bombayi dvě sestry, mí- šenky, z otce Parsa a matky hindské; obě intelligentky. Starší, vzácná kráska, studovala práva a vydala obšírnou knihu proti hnusnému obyčeji. Pohřební průvody vídal jsem skoro denně. Zuřil právě mor. Dle výkazů umíralo denně až 270 lidi! Mrtvolu, do bílého šatu za- halenou — tvář červeně natřená, nepokryta, po- seta květy — nesou na nosítkách. Před ní tančí a hudou pěvci, za mrtvolou kráčí mužské příbu- zenstvo. Na pohřebišti položí mrtvolu na hranici, pokryjí dřivím a nejbližší z příbuzných — ote neb manžel — zažehne hranici kusem sandalo- vého dřeva na ohni, jenž z domácího krbu do- nesen ve zvláštní nádobě. V životě jsou Indové střídmí, chudině stač k výživě hrstka rýže. Těžkou práci v přístavě přijímají za denní mzdu našich desíti krejearů Epidemie hladu v Indii vykazují hrůzné podrob- nosti. Matky, aby nasytily sebe a děti, jedno obětovaly buď celé neb aspoň jejich údy! Klá- štery sester, jež děti mrzáčky v ochranu při- jímají a vychovávají, mohly by vyprávětio hanbě Angličanů, vyssávajících zemi, však o její blaho málo pečujíeích.

Parsové přišli do Indie z Persie v 7. sto- letí, když země Araby dobyta. Jsou pleti svě- tlojší, ba i bilé, nevelcí, velkých, černých očía crličího nosu. Ze žen vynikají někdy nevšední krásou. Jsou většinou zámožní obchodníci dosti vzdělaní. Nosí bílý šat evropského střihu, na hlavě čapky zvláštního, špičatého tvaru z čer- ného voskovaného plátna, ženy halí se v řasnatá roucha světlých barev anglického střihu, až n zem splývající. Děvčata nosí často široké spodky orientálského způsobu. Barva obleku bílá, je u nich znamením smutku. Nikdy nechodí bosi. Jsou čistých mravů a poklesky mravní přísně trestají. Vynikající Pars, Andulje Bomanja, pozval nás do své villy. Přijel povoz se sluhou v zadu na stupátku. Běží občas podle vozu, žiněným chvostem odháněje koním dotěrné mouchya raze povozu cestu obecenstvem. Ve vílle před- stavil nás hostitel celé rodině. Není tu patrně zvykem při vítání hostů hleděti zvláštní toilety. Po malém občerstvení provedl nás domáci pán všemi místnostmi. Zařízení pokojů byla směs všech možných stylů, evropských i orientál- ských, bez ladu, skladu a — vkusu. Pan Bo- manje je i přítelem hudby. Kromě piana, har- monia, velikého orchestrionu a několika fono- grafů, které nám všechny spustil — mimo jiné i hru Kubelíka — má i pěknou sbírku decho- vých nástrojů. Sestavil si celou nudební kapelu, kterou sám řídí. Bohužel, nebylo příležitosti oce- niti její dovednost. Za cesty arcivévody Fran- tiška Ferdinanda bylo na jeho poctu ve ville uspořádáno skvělé osvětlení, zahrada plála tisíci plameny. Na památku večera zbylo tu ještě ply- nové vedení. Laskavosti hostitele dostalo se mi též vstu- penky ke „věžím mlčení“, pohřebišti Parsů.

Ctitelé Zoroastra vystavuj zde mrtvoly zemře- lých na pospas supům. Poctické místo na ná- vrší s palmovým hájem. S jedné strany vede k němu pohodlná serpenímna, s druhé kamenné schodiště. Vrchol proměněn v pěkný park, skytá překrásnou vyhlídku na město a moře, s řetězem nor v pozadí. Mezi skupinami palem a května- tými záhony stojí tu pět, asi 8 metrů vysokých, nahoře plochých, kulatých věží, různé velikosti. Větší slouží za společná pohřebiště, malé jsou soukromý majetek předních rodin. Do vnitřku věže vedou železné dvéře, kudy se mrtvoly na hořejší plošinu vynášejí. Plošina sklání se ke středu, odkud vede dolů hluboko pod zem cen- trálný kanál. Rozdělena je dvěma centrálními kruhy na tři oddělení. Největš“ zevní určen, je pro muže, střední pro ženy, nejmenší uvnitř pro děti. Malé kanálky svádějí odevšad krev k střed- nímu otvoru a odtud kanálem do obvodných filtrů. Za mé přítomnosti přicházel právě po- hřební průvod. Zvolna se blížil po schodišti vzhůru. Účastníci v bílém rouchu, od temné ze- leně okolní ostře se odrážejícím. Napřed kněží, modlící se, za nimi nesena čtyřmi nosiči mrtvola mladé ženy v uzavřených bílých nositkách, v zadu bolem sklíčený manžel v průvodu přátel, mužů. Po krátkém obřadu v malé svatyni u po- svátného ohně vnesena mrtvola strážci hřbitova do věže. Nikomu, ani příbuzným není dovoleno sem ji sledovati.

Vše až do toho okamžiku bylo by do- jemné, ba poetické. Však dále! Sotva mrtvola položena na horní plošinu, z venčí neviditelnou, slétá se ihned s protivným skřekem množství supů, na okolních palmách již nedočkavě na ko- řisť čajících. Nikdy se odtud nehnou, ničice sžíravým trusem svým okolní zeleň. Za několik minut nezbývá z těla než kostra! Krev steče a druhý den snesou se dolů i kosti, kdež je horký indický vzduch s tropickým deštěm vybělá a stráví. S hrůzou a hnusem odeházel jsem od divadla. Někdy prý se stává, což za časů vel-