Ročník XXIX.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (I. příloha k čís. 25.)

Str. 399

stování hosp. rostlin prof. dr. M. Fischer v Lipsku. Především zjistil, že pochází zelená barva zrn žitných od okolnosti, že buňky lepku na obvodu zrna jsou modravě zbarvené; tyto modravé buňky pokrývá svrchní jemňounká šupina zrna, jež jest vždy žlutavě zbarvena; touto žlutou prů- svitnou pokožkou prorážející modré buňky zdají se pak býti zelenavé a celé zrnko zelené. Čím jest pokožka zrna tenčí, tím více modravá barva buněk prosvítá a tím tmavozelenější zdá se nám zrno; svědčí proto zelená barva zrn žitných o tom, že šupina jest jemná a tenká. — U zrn žlu- tých jest nejsvrchnější vrstva bunic lepku žlutě zbarvena — tato žlutá barva žlutou vrchní šupinou proráží a zrno jest žluté. Dále zjistil dr. Fischer, že zelená zrna obsahují více lepku, že mouka z nich jest výživnější a na pečivo výhodnější. Dr. Fischer zasel na podzim odděleně žitná zrna zelená a žlutá, opakoval pokus ten několik let a pozoroval oba druhy bedlivě během doby vegetační. Při tom shledal, že barva zrn byla dědičnou, t. j. že ze zeleně zbarvených zrn vyrostly zase jen zrna barvy zelené. Dále zjištěno, že žito barvy zelené rychleji klíčilo a se vůbec rychleji vyvi- novalo, než žito ze zrn žlutých. — Příčina zjevu toho záleží zajisté v tom, že zrno zelené jest — jak již uvedeno — bohatší na bíikoviny, že tedy mladá, k životu se probouzející rostlinka ve větší zásobě bíl- kovin v zrnu nalézá hojnější výživu a proto rychleji roste; jsouť bílkoviny v zrnu ulo- žené nejdůležitější potravinou mladé, ze zásob zrna se živící rostlinky.

Mladé rostlinky ze zrn zelených jevily červenohnědou zeleň a měly jemnější lístky, kdežto rostlinky ze žlutě zbarvených zrn byly světlozelené. Rostlinky ze zrn zelených dále silněji odnožovaly než ze zrn žlutě zbar- vených. Na jaře žito ze zrn zelenavě zbar- vených časněji metalo, klásky se dříve ob- jevily a také dříve kvetly než ze zrn žlu- tých. Měly vůbec rostliny ze zrn zelených snahu rychleji se vyvinouti, než žito ze zrn žlutě zbarvených. Zajímavé jest utváření klasů. u obou druhů žita. Klasy žita ze žlutých zrn byly rok od roku delší a štíhlejší, klásky v kla- sech řidší, pluchy širší a delší. Oproti tomu klasy rostlin ze zrn zelenavě zbar- vených byly kratší a každoročně tlustší zrnka v klasech hustěji nakupena — malé klásky stály teměř kolmo ku vřetenu — pluchy byly jemnější; některé klasy byly čtverhranné a v klasech bylo až 80 zrn. Sláma u žita zeleného zůstala kratší než u rostlin ze žlutých zrn, u kterých byla sláma — jako klas — neobyčejně dlouhá; průměrná délka slámy u žita ze zrn zelených obnášela 95 cm, ze zrn žlutých 110 cm. Konečně nápadné byly rozdíly ve vý- sledku sklizně. Na pokusném hospodářství university v Lipsku, kde jest půda těžká, sklizeno bylo (r. 1901) na 1/4 ha: Žita zeleného: Na parceli nehnojené 5.76 hnojené: 50 kg síranu amon. q superfosfátu, chilského ledku .. Žita žlutého: Na parceli nehnojené pohnojené jako výše . . . .

I při sklizni se tedy žito ze zrn zele- ných lépe osvědčilo, daloť na 1/4 ha půdy těžké větší sklizeň o 1.22 q, což, převe- deno na ha, činí u porovnání k žitu ze zrn žlutých sklizeň vyšší o 4.88 q. Značně vysoký výnos žita zeleného padá tím více na váhu, povážíme-li, že zima r. 1900/1 byla vůbec přezimování žita ne- příznivá, že mnoho žita vymrzlo a žer. 1901 byl rokem velice suchým. I to padá na váhu, že na parceli 5 roků nehnojené po- skytlo žito zelené značnou sklizeň, což svědčí, jak malé požadavky má žito to na půdu. R. 1902 proveden také porovnávací po- kus ve velkém se žitem obou různých barev na velkostatku Buhlendorf. Půdaje lehká pís- čitá. Žito zelené seto bylo řídčeji —- 16 kg na 1/4 ha — žito žiuté hustěji — 24 kg na 1/% ha. Hnojivo bylo u obou druhů stejné na 1/4 ha 25 kg síranu amonatéholna pod- zim, 50 kg superfosfátu na podzim a 25 k ledku z jara — sklizeno bylo po 1/2 hat žita zeleného 10.44 q, žlutého 5.80 g. I zde předstihlo žito zelené daleko žito žluté; dalo po 1/2 ha vyšší sklizeň o 4 64 čili na 1 ha o 1756 q, zajisté veliký to

Obr. 132. Přístroj ku česání ovoce. rozdíl. V posledním roce provedeny byly pokusy na přečetných velkostatcích v okolí. Tyto pokusy mají pro praxi důležitost ohromnou a zjistily, že žito zelené jest cen- nější a dává hojnější sklizeň. Zajisté, že naše rolnictvo samo četné pokusy provede. Osivo získá si vybráním pěkných, na zeleno zbarvených zrn; výběr na zvláště upravený záhonek zaseje a takto sobě zelené osivo vypěstuje. Nová šintovačka. pospodářský správce Schreyvogel sestrojil nářadí, které v podstatě není nic jiného, než šintovačka s kolečkem. Rozdíl spočívá v tom, že nůž má zvláštní výhodnou formu a lze jej, když se otupí, obrátiti a pracovati druhou stranou, čímž se sou- časně první ostří brousí. Nářadím tímto pracuje se jako šinto- vačkou, totiž postrkem. Nůž zhotoven jest z nejlepší ocele a dá se tak nasaditi, že může dělník malý i velký pohodlně pracovati. Šintovačka stojí u firmy Jindřich Bašta v Olomouci 8 K 50 hal.

Pěstování máku. nynější hosp. krisi vyhledává pokro- čilý rolník plodinu, kterou by mohl s prospěchem pěstovati, aby aspoň čá- stečně našel náhradu za cukrovku, jejíž pěstování ve velkém rozsahu se při ny- nějších nízkých cenách nevyplácí. Jednou z těchto náhradních plodin jest mák. Mák zasluhuje pro značný výnos náleži- tého povšímnutí; jsouť posud v našich českosl. vlastech krajiny, kde pohlíží se na tuto plodinu jako na zvláštnost, která vyžaduje Bůh ví jakého nákladu. Proto jest účelem tohoto článečku o pěstování této plodiny pojednati. Příprava půdy k pěstování máku nevyža- duje zvláštní náklad. Nejlepší jest hned po žních chlévský hnůj mělce zaorati. Na zimu připraví se půda as jako k cukrovce: půda se totiž hluboko naoře a nechá v hrubých brázdách do jara. Není-li možno zaorati chlévský hnůj hned po žních, možno tak uči- niti na zimu. Na jaře se pak půda uvláčí, znova zaoře a připraví se k setí ás jako k cukrovce. Nutno dbáti, by byla půda co nejlépe rozdrobena a uválena. Semeno seje se rukou na široko neb strojem do řádků 18 až 22 cm vzdálených. Vysévá-li se rukou, jest třeba jej 2krát převláčeti, pak z lehka přiváleti. Seje-li se strojem, dbáno budiž, by nepřišlo semeno hlouběji, než 3—4 cm, pak se zlehka přiválí. Není-li půda dosti při síle, jest dobře rozhoditi z jara na 1 míru pole 60—70 kg superfosfátu (na korec 90—100 kg) a zadělati do země obyčejným způsobem. Mák možno pěstovati skoro po každé plo- dině, daří se zejména po žitu, pšenici, ječ- menu, zemácích a po jeteli. Semeno máku lze vyseti na pole ranně, kde tomu poměry dovolují, v polovici března až i koncem dubna, jestiť mák plodinou proti zimě otužiloua nemůže vzešlé již rostlinky mráz poškoditi.

Mák daří se nejlépe v půdě lehčí neb pro- středně těžké, raději v suché než v mokré, neb mokro rostliny často na dobro zničí. Jakmile rostlinka vyroste asi na 3 cm, tu se okopává; je-li seto rukou a je-li půda čistá, plevele prostá, tedy se 2krát převláčí, možno tak učiniti bez obavy, že by se snad kultura poškodila; neb jest mák rostlinou, která hned při vzejití hluboko kořínky za- pouští. Strojem setý mák může se též vlá- četi, však přes řádky na příč, což jest ještě výhodnější než okopávání. Jakmile rostlinka trochu vyroste, nutno ji protrhávati čili je- dnotiti, zde však platí pravidlo: čím dřív, tím jistější bude výnos. Jednotlivé rostlinky ponechávají se 15—20 cm od sebe. Když kul- tura vzroste tak, že počne listy rozkládati, je třeba ji nepříliš hluboko okopati, by jí plevel nemohl škoditi. Tím je práce do uzrání odbyta. Mák dozrává v I. polovici srpna a jest plodinou toho času pro rolníka vítanou, neb ceny obilní stojí tehdy na nejnižším stupni a přijde vhod, má-li rolník za obilí náhradu. Sklizení máku jest jednoduché. Trsy se lámou neb žnou srpem asi 15 cm od země a vážou se ve snopky asi 15 cm v průměru. Mlátí se pak na žentouru takto: Snopek se přidrží v bubně mlátičky tak dlouho, až jsou všechny pálky se snopku otřeny. Práce jde velice rychle a možno takto za 2 hodiny velkou fůru máku namlátiti. Kde není žen- touru, mohou se takto svázané snopky mlá- titi cepem neb ručním mláticím strojem.