ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 11 4960a770-8f11-11dd-b2e5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 11
Chunky — 24 celkem · entity: person 53, place 8, work 1
1 masthead
15. června 1913.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národnich Listů k č. 102.
3 masthead
Palisk vyhrazen
4 masthead
Strana 11.
5 article
OBSAH: Vološi n M. A. : Valdemosa. Brodský B.: Omyl. Vildrac Ch.: Zuzanka. Trinius A.: Zpožděný vlak. Zepigramů M. V. M artiala: Ochotný lékak Těžko se zbavíš nemoci. Valdemosa. Napsal M. A. Vološin.). Z ruštiny přeložil Jose Polišek. Z kraje, sluneční kde žár s nebe vřelý, jasný pálí, v dar ti přivezl jsem malý zvučných castagnett, hle, por Neklidné a povidavé chřestí zvučným rythmem svým .. Z oliv, uschlých v půdě žhavé. útvar nožem dali jim. Stuha kol je obepletla, z pestrotou, jež jihu die, v nich je španělský znoj žie, v nich je kousek ukryť světla . .. „.Pařiže když v mlhy jemn obzor štrý zodiván, v kalný večer na divan v mansardě když lehnu temané- Dovedou mi připomnit i vln mořských volné kyvy, na dně chvějici se soil, 1 kmen draný u olivy.. Pohoj — hraj když večer zpusf - ředé čarodějky líce, u fančící krosavice ztepilý a pružný vzrůsl. Tanec hbifý, graciesni, plný hlas, jenž mládi los. — jižní, jemnd krása vězn z podních vážek krásy cos ... ..A jde fanečníků sbor zaplavaný světlem žhavým. v takí zni gitar rozhovor castagnetíám povidavým, hlas jak cikad v patě hon letních žárů půldnem pravým
Vildrac Ch Zuzanka Vološin Jose Polišek Pařiže
6 article Omyl.
Omyl. Od Bobumila Brodskéko. Rozkošná vdova, paní Pavla Švorčíková byla první korespondentkou, jež byla do ban- ky přijata. Sice bylo v bance zaměstnáno asi dva tucty dam, ale těm všem přiděleny byly více méně bezvýznamné obory, psaní adres. rovnání starých dopisů, balení mincí a ostatní drobné práce. Do mužských oddělení nebyla připuštěna dosud ani jediná, protože bankovní ředitel byl rozhodným nepřítelem žen. Ne že by byl takovým morousem, jak by se bylo dalo souditi, ale prostě proto, že dle svých zkušeností nepovažoval ženu za dost seriosní. aby se jí mohla svěřiti práce, na které zá- visel pravidelný běh úřadních záležitostí. A pokoušeli se už mnozí závažní činitel vsunouti mezi ostatní personál tu či onu dámu s obchodními vědomostmi, správní radové dávali na jevo nespokojenost, že jejich dopo- ručenky jsou pomíjeny, ale všechno bylo mar- no. Vrchní ředitel byl jako skála a jelikož vrchní ředitel byl duší závodu, nespokojenost nenabyla nikdy povážlivého rázu. Proto teď, kdy do kanceláře korespon- dentů na uprázdněné místo jmenována paní Pavla, znamenalo to cosi nevídaného. Jeden z korespondentů byl poslán do nové filiálky na jihu založené a na uprázdněné místo bylo hojně mužských žadatelů, správní radové měl celou řadu svých lidí, ale najednou se vytasí vrchní ředitel s návrhem, aby místo bylo udě- leno dámě, která dokonce žádné obchodní školy nenavštěvovala. V tom je nějaké intimní tajemství, zně všeobecný úsudek. Vrchní ředitel na stará kolena má chuť na milostná dobrodružstvi.
Bobumil Brodskéko Pavel Švorčíková Pavel
7 article
Nebo snad z mladých let zbyly mu závazky které nyní chtě nechtě musí plniti. Pro banku to bude osudné, až se ženy vetrou ve vedení banky. Ztratí se důvěra obecenstva, nastanou zmatky, mladí úřadníci budou místo práce flirtovati. Po jedné dámě přijde do důležitých resortů druhá, třetí a za několik let bude banka se svými obchody u konce. Na několik dní jakoby banku zachvátila horečka. Úřadníci ve chvílích odpočinku ne- mluvili o ničem jiném, leč o paní Pavle, v ho- stincích přetřásána ženská otázka a při nej- bližším sezení správní rady dva ze členů vy- tasili se s dotazem, z jakých důvodů pan vrchní ředitel odložil své původní stanovisko a svěřil ono místo dámě. Dostalo se jim suché odpovědi. Paní Pavla Švorčíková prokázala nejlepší a nejrozsáhlejší znalost anglické řeči. Mluví a píše plynně tím- to jazykem, ovládá úplně jazyk francouzský a německý a její koncepce je bezvadná Protože z mužských žadatelů nikdo se jí ne- mohl v kvalifikaci vyrovnati, bylo propůjčenc místo jí. On vrchní ředitel, za ni plně ručí jakmile by prokázala nějakou nedbalost, bude jí definitiva odepřena a místo obsazeno jinak Ale do té doby prosí, aby bylo jeho rozhod- nutí schváleno.
Pavel Pavel Švorčíková
8 article
Banka vavazovala právě velmi čilé styky s Amerikou, korespondentů angličtinu plně ovládajících bylo velmi málo a správní radov uznali, že bylo jednání ředitelovo korektní Nemohouce ředitele uchopiti na jedné straně věnovali nyní pečlivou pozornost vetřelkyni Vrchní úřadníci zkoumali práci paní Švorčí- kové, potají donášeli její překlady anglických dopisů a její originály anglicky psaných pří- pisů učitelům angličtiny, ale ti nemohli nic ji- ného na dopisech nalézti, než že jsou psány ) Maksimilian Vološin stojí mezi sou- kasnými ruskými básníky osaměle svými odvážným obrazy a jedinečně barevnou poesií, na niž nezůstal bez vlivu dlouhý pobyt básníkův v Paříži. Pozděj noří se v sebe sama, jakoby naslouchal svojí duši a vypráví přísně krásným a harmonickým veršem nejasných a dalekých, a přece všem podivně knámých vzpomínkách a viděních v cyklu básn
Švorčí Maksimilian Vološin Amerika Paříž
9 article Rousnský Dom
Rousnský Dom naprosto správně a že pisatelka zná angličtinu tak správně, jako svou mateřštinu, protože překlady i původní dopisy psala hned na stro- ji, aniž potřebovala napřed pořizovati kon- cept, čímž, jak u většiny korespondentů bylo. práce se jen zdržovala. Vlna nelibosti se pomalu konejšila a pan Pavla nesetkávala se už s takovými nepřátel- skými pohledy, jako dříve. Ano, byly činěny pokusy, navázati s paní Pavlou jakési kolegi- ální styky, ale bohužel i v tom ohledu se pá- nům v korespondenčním oddělení nedařilo. Mladá paní byla sice velmi zdvořilá, ale vel- mi zdrželivá. Pozdravila stejně laskavě, jako oni, byla-li na něco tázána, odpovídala pří- jemným altovým hlasem, ale odpovídala jen na to, nač byla tázána. Marně čekali starší, mrzutí pánové, brzo-li začne v kanceláři jimi předpovídané klepání, smích, nepořádek. Naopak, jakoby přítomnost mladé paní je zdžovala, varovali se vtipkování a klábosení, při kterém je druhdy páni představení občas přistihli. Ko- respondenční oddělení bylo zkrátka vzorné jakákoliv stížnost byla vyloučena. Psací stroj paní Pavly Švorčíkové vesele klapal, sluhové odnášeli její vyhotovené listiny do hlavní kan- celáře a američtí obchodní spojenci byli úplně uspokojeni. Pomalu zapomínáno na rozruch. který objevením se ženské bytosti v kanceláří byl způsoben a paní Pavle milostivě dán pardán. Ale na tom nebylo dosti. Paní Pavla, jak jí úřadníci zkráceně jmenovali, začala se zdáti mužským kolegům docela příjemná a někteři jí dávali přednost před mužskými členy kan- celáře. Nevypínala se nad nikoho, nepáchla kouřem, neposílala sluhy pro pivo, nebouchal dveřmi, neproklínala mizernou dřinu. Tiše přišla, svlékla svůj kabátek, odložila klobouk usedla a už stroj hrčel. Nařizovala-li něco slu- hovi, činila to tiše a laskavě.
Pavel Pavla Pavel Švorčík Rousnský Dom ko
10 article
Prvním jejím ctitelem byl sluha Josífek. který za nějaký týden v důvěrném hovoru se svými kolegy prohlásil, že mu je ze všech úřadníků nejmilejší paní Pavla. A dodal, že kdyby banka měla všechny takové úřadníky že by mohla vyplácet o procento větší divi- dendu. Sluhové ovšem tuto chválu roznesli v kanceláři padlo několik otřelých vtipů, které měly Pavlu zraniti, ale které vyvolaly pouze její útrpný úsměv. Důležitější bylo, že ruský korespondení Václav Janda od několika dnů okázale se po- stavil na stranu paní Pavly. Janda byl třiceti- letý blondýn, vysoký elegán, který si dával na svém zevnějšku velice záležeti. Po straně se mu smáli, že má málo ducha, ale přece respektovali jeho náhledy. Mluvil málo, nikdy se nepřel, ale řekl-li něco, řekl to s takovým důrazem, že každý odpor byl marný. Byl ně- kolik let na Rusku, kde navázal dosti důležité styky a pro banku byl velmi užitečný. Věděl to a spoléhal se na to, třebaže nezanedbával při tom své povinnosti. Byl dosud svobodný, ale že to nedělá z nechuti vůči ženám, bylo zřejmo z toho, že pilně navštěvoval plesy, objevil se denně na promenádě a znal se s celou řadou distinguo- vaných dam. Občas proskočila bankou pověst že má před svatbou, že dostane bohatou ne- věstu odněkud z venkova, ale pověst ukázala se býti lichou.
Josífek Pavel Janda Rusko
11 article
„Ožením se, až budu chtíti,“ odpovídal trochu s vysoka, když ho škádlili, kdy přece praští svým mládenectvím. A teď den co den se otáčel, brzo-li se objeví paní Pavla a jakmile vcházela, chvátal pomoci jí při svlékání, usmíval se na ni a ptal se po jejím zdraví. Odpovídala mu s laskavým úsměvem, ale nedávajíc se zdržovati, usedala ke svému stolu, na němž jako naschvál byl psací stroj tak postaven, že se za ním, psala-l skrývala. Když ve dvě hodiny odcházela. Janda mrštně chvátal pro kabátek a pomohl jí obléci se. V prvých dnech se tomu bránila ale jeho chování činilo každý odpor nemožný „Co byste si o svých kolegách pomyslila. kdyby vám ani v takových maličkostech po- zornost neprojevili,“ povídal dvorně a ukloniv se jí, provázel ji svým pohledem až ke dve- Janda se zamiloval, zamiloval se do mla- dé vdovy, rozneslo se mezi úřadníky. Paní Pavla stala se proň magnetem a čeho nedo- sáhly krasavice na plesích a promenádách, dosáhla korespondentka, která je jistě bez jmění. Nikdo nevěděl, odkud je, čím byl jeit muž, z jaké rodiny pochází. Jediný vrchní ře- ditel to věděl a ten to nepověděl. Jandovo za- milování se doneslo se až ke sluchu dam, kte- ré druhdy si dělaly nadčje, že některá z nich stane se jeho paní a Janda bez obalu napadár sladkými i kousavými otázkami. „Ano, je to velmí roztomilá bytost,“ ří- kal bez hněvu. „Její obličej je velmi výrazný a mílý, její oči jsou rozkošné, její postava pů- vabná a její úsměv okouzlující. Má krásné ruce a krásná ústa, obléká se sice velmi jed noduše, ale i na obleku jejím je znáti její smysl pro krásu. Kdyby měla peníze, mohla by bez rozpaků zasednout mezi nejpřednější krasa- vice a klidila by vítězství. Opravdu, velmi l- bezná dáma.
Pavel Janda Jandův
12 article
Takové nadšené vylíčení dovršilo jistotu Janda byl zamilován a co nejdříve bude svat- ba. Takového něco od Jandy nikdy neočeká- vali. Považovali ho za chytrého sobce, který zaprodá svou svobodu za tučné tisíce sv budoucí paní a zatím jak lacino se jí zříká. Ale v něčem má pravdu, usuzovali kriti- kové. Když si nyní dobře paní Pavly všímalí musili mu dáti za pravdu, že je skutečně pů- vabná a roztomilá. Hádali jí asi šestadvace roků, ale její pleť byla dosud tak svěží, jako u dvacetiletého děvčete. Kdyby nenosila na prstu zlatého kroužku a nebyla jím předsta- vena jako paní, mohli by ji zcela dobře míti za mladé svobodné děvče. Jen ono cosi, co se nedá definovati, co však rozlišuje svobodné od vdaných a co právě mužům bývá předmě- tem přítažlivosti, to cosi ji činilo paní. A pro toto cosi získávala zvolna přátelství svých kolegů. Jenže Janda nečekal, až by snad ho ně- kdo předešel. Začal na pevnost, kterou oblé- řím.
Janda Pavel
13 article
hal, útočit hned všemi obvyklými prostředky. Pátral, kde bydlí a ke svému údivu slyšel, že její byt nezná ani hlavní sluha, který přece měl rejstřík všech úřadníků. Co v tom vězí? Byla by v tom přece nějaká intimní intrika ředitelova? Ale to nemůže býti, ředitel je že- nat, má rodinu a tvrdí se o něm, že se od ro- diny ve svých volných chvilích nehne. Či si to paní Pavla sama přála? Možná věc to je a musi býti opatrný, aby ji přílišným pátráním neurazil. Čekal tedy ráno před bankou, od které strany paní Pavla půjde. První den ho pře- kvapilo, přišla odkudsí za jeho zády a když po marném čekání šel do kanceláře, již seděla na svém místě. Byl tedy po druhé opatrnější čekal u samých dveří a spatřil, jak paní Pavla vyskakuje nedaleko z tramwaye. Odpoledne šel přímo za ní a usedl do tramwaye, do které ona zamířila. Všiml si, že má blok a že tedy pravidelně užívá tramwaye.
Pavel
14 article
Jenže i v tom ohledu viděl, že není na správné cestě. Paní Pavla asi pozorovala, že usedl do tramwaye zúmyslně a po chvíli mimo nadání vystoupivší zmizela v postranní uličce. Milý hochu, tohle není žádná koketa, jak js na ně uvykl, s tou musíš začíti jinak, příměji a mužněji, povídal si moudře. Ona musí vě- děti, že s ní mám poctivé úmysly, že nepomý- šlím na žádný flirt. Potom snad mi bude důvě- řovati a já prožiju v její společnosti rozkošné chvíle. Vyšel tedy druhého dne za ní a připojiv se k jejímu boku, omlouval se, aby prominula že ji zastavuje. „Mám k vám velikou prosbu, milostpaní, povídal, jak uměl nejsrdečněji. „Dojista po- zorujete, že je mi vaše společnost velice milá ale obávám se, abyste mne neposuzovala z té- hož stanoviska, jako mé kolegy. Mé úmysly jsou naprosto čestné. „Těší mne vaše ujištění a děkují vám z to, ale jak jste se mohl přesvědčiti, jsem nej- raději sama.“ „Dovolte, nikdo není rád sám a vyhle- dává-li přece samotu, potom je to svědectvím že duševně trpí. Mám v úctě váš zármutek ale bude jistě pro vaše zdraví a spokojenost lepší, když se trochu rozptýlíte. Udělala byste mi nesmírné potěšení, kdybyste mi dovolila abych vás směl někdy provázeti, abych vám mohl nabídnouti svou společnost při vycházce někam do koncertu nebo divadla. „Mnohokrát děkuji, ale nemohu to - bohužel — přijmouti,“ odpovídala netrpělivě zakrývajíc, jak je jí rozmluva trapná.
Pavel
15 article
„Vy mi snad, milostpaní, nerozumite,“ do- mlouval jí horlivě. „Nemám v úmyslu vám býti za obtíž, ale získal bych rád vašeho přátel- ství a poskytl bych vám příležitost, abvste mne blíže seznala. Velmi rád bych mluvil zřej- měji, ale obávám se vašeho odmítnutí a proto aspoň o tento kousek vaší přízně žádám. Podívala se naň překvapeně a chápajíc. co tím míní, maličko se zarděla a rozpačitě oči sklopila. „Vážím si vaší pozornosti, ale promiňte, řeknu-li vám přimo, že všechny vaše další po- kusy by byly úplně marny. Nerada bych, aby- ste mne podezříval, že jsem hrdá nebo že vá- mi pohrdám a proto vám zřejmě řeknu, že jsou nějaké známosti se mnou nemožny. Pří- telem vás budu míti ráda, ale v tom případě. že vám mé přátelství dostačí, prosím, abyste mi v první řadě popřál úplný klid a po ničem z mého života nepátral. Snad po čase pocho- píte víc a lépe.“ Byl přímou její odpovědí tak zaražen, že se v jejím zraku objevila lítost. Pousmála se a podávajíc mu ruku, vřele ji stiskla. „Budeme tedy přáteli,“ pravila srdečně „Víc ode mně nežádejte, protože ani při nej lepší vůli nemohu vám nic více dáti.“ A chtě- la od něho odejíti. „Milostpaní, aspoň mi slibte, že budete o mých slovech přemýšleti a nenajdete-li ji- ného, kdo by odpovídal lépe než já vašemu přání a vaší touze, že mi to povíte a dáte na- Byla dojata jeho opravdovým pohnutím zvážněla. „Ano, to vám mohu slíbiti a slibuji vám nad to, že vy budete první, koho potom za- světím do tajemství svého srdce. Políbil její ruku a ona chvatně odkvapila. Janda byl zoufalý a několik dní opravdu s nemohl upokojiti. Paní Pavla, jak by rozuměla jeho bolesti, laskavými pohledy se ho dotý- kala a v jeho srdci zase začnla doutnati ji- skřička.
Janda Pavel
16 article
Ale najednou mu vyvstal soupeř, o kte- rém neměl tušení. Jeden z korespondentů. který obstarával italskou korespondenci, byl poslán do filiálky terstské a na místě něho objevil se pán naprosto neznámý. Představi se jako Ivan Vysloužil a když si se všemi po- dal ruku, usedl k uprázdněnému stolku a za- čal pracovat. Kdo to je? Odkud přišel? Po- dle toho, jak se představoval, jak paty srazil a se uklonil, soudili na to, že byl důstojníkem. Mohl býti stár asi třicet roků, byl vážný a jeho pohled byl pln skrytého smutku. Marně pátrali po tom, odkud přišel, kde byl dříve zaměstnán, čím byl. Jako paní Pavla seděl na svém místě, pracoval a styk s kolegy obmezoval na nejnutnější míru. Byl ke všem korrektně zdvořilý, ale dovedl dáti na jevo. že si žádného intimního seznamování nepřeje. „Tohle je nová moda, kterou náš vrchní zavádí,“ láteřili nespokojenci. „Nasazuje nám sem cizáky, aby nás špehovali, a pomalu ne- bude člověk moci ani ústa otevřít. Ta ženská aspoň se pousměje, ale ten chlap sedí jako vyšetřující soudce a napíná sluch, co se kde šustne. Ale dáme si na něj pozor a jak něco zpozorujeme, vrazíme to do novin.“ Tedy pozorovali. Ale těžko bylo nalézt látku pro novinářskou noticku, protože si Vy- sloužil všímal práce a ne kolegů. Několikátého dne pojednou se stalo cosi neočekávaného. Vysloužil vstal a drže v ru- kou list, který překládal, zamířil k paní Pavle. Nahnul se k ní a ukazuje jí na dopis, na cosi se tlumeně tázal. Ona vzala tužku, něco v li- stu poznamenala a Vysloužil se vracel ke svému stolu, aby v práci pokračoval. ději.
Ivan Pavel Ted Vysloužil
17 article
Tohle byla zrada, hanebná, dokázaná zrada. Ti dva se dobře znalí a před ostatními dělali, jakoby si byli cizinci. Nadarmo se ta- kové věci nedějí a jak mají nyní v rukou nit. už ji nepustí, dokud neodhalí celé spiknutí. Zvláště Janda ve svém srdci zuřil. Proto tedy mu nemohla dát příznivou odpověď, protože už byla vázána. Takový ledajaký chlapji obloudí, beztoho že ona mu do banky pomohla a na konec si ho vezme. Ale to se hrozně ten vetřelec mýlí, to on dovede ještě překaziti. po dobrém či po zlém. Jenže jak? Vysloužil za nějaký den šel k paní Pavle na radu asi dvakrát a potom neminulo dne, aby s něčím ke stolku jejímu nezašel. V té době jednalo se o důležité jed- nání s velkou italskou firmou a Vysloužilovi nosil sluha dopis za dopisem. „Teď to brzy praskne,“ řekl si Janda zuře hněvem. Jak prvně vejde ředitel do kan- celáře, zeptá se ho veřejně, co je to za způ- sob, že nový úřadník chodí se ptát o radu paní Pavly, ostatní svým přecházením vytrhuje okatě svou neschopnost projevuje. A třeb že sám cítil nízkost podobného jednání, byl by to jistě udělal, kdyby se bylo náhle ne- stalo cosi neočekávaného. Paní Pavla přišla do kanceláře a na první pohled bylo na ní znát, že je nemocna. Její pleť byla popelavá, její oči plny utrpení a ko- lem úst byl výraz těžce potlačovaného vysí- lení. Všichni s útrpností na ni patřili a Janda vida, jak těžce své dopisy odklepává, chtěl právě vstáti a vybídnouti ji, aby šla domů. když slabě zasténala a náhle klesla se židle k zemi. Nastal poplach a skokem byl Janda u ní. Ale také Vysloužil přiskočil a chtělji zvedati. „Pusťte, jděte od ní!“ křikl Janda prchli- vě. „Já mám na ni větší právo než vy. Chce- te-lí, jděte a zjednejte povoz nebo přivedte lékaře.
Janda Pavel Vysloužil
18 article
„Ale, dovolte, musíme ji donést někam kde by jí byla poskytnuta první pomoc. Vi- díte, že omdlela a před vámi přece nemohu její šaty rozepínat. „A vy je rozepínat můžete?“ křičel vztekle. „Ale, ano, vždyť je to má žena. Nyní víte všechno a chcete-li mi prokázat laskavost přivolejte lékaře. Pavla už několik dní chu- raví, nechce zanedbat práci a teď se dosta- vily následky.“ — — Když později Janda se s manželi Švorčí- kovými blízce a srdečně spřátelil, dověděl se celé historie. Mladý nadporučík Švorčík za- miloval si chudou učitelku, ale protože ne- měla kauce, nemohla si ho vzíti. Jenže jeh láska k ní byla silnější než láska k uniformě Jednoho dne ji svlékl, dali se oddati a jejich štěstí bylo dovršeno. Teď se však na ně začala dívat bída protože i Pavla ztratila sňatkem své místo Vrchní ředitel banky byl její vzdálený strýc k tomu se konečně utekla. Ředitel vyzkoušel zamilovaný párek a vzal je na zkušenou. Aby proti němu nebylo útočeno, že usazuje v bance své příbuzné, kteří svá místa dobře nezastá- vají, nařídil úplné mlčení. Když se osvědčila Pavla, přišel na řadu Ivan, který byl jistě lépe obeznámen s vojenskými vědomostmi nežl s italštinou. Boje se o své postavení, chodi se Pavly ptát na různé obraty vět a tak vzbu- dil předčasné podezření. Nu, úřadníci se smířili s novým stavem věcí a skoro byli rádi, že tajemství takhle se rozřešilo. Paní Pavla už není uzavřená a málo- mluvná panička a mnohou volnou chvíli strá- ví úřanictvo hovorem s manželi stejně ducha- plnými jako upřímnými. A litoval-li kdo hlu- boce, že paní Pavlu nepotkal zármutek ovdo- vění, byl to a je dosud Janda.
Pavel Janda Švorčík
19 article Zuzanka.
Zuzanka. Napsal Charles Vildrac. Autorisovaný překlac M. Krejčové. (Ch. Vildrac společně s Arcosem Duhamelem a Romainsem jsou hlavními představiteli onoho moderního směru ve francouzské literatuře, jemuž se říkává unanimismus. Hlavní jejich činnost spo- čívá v lyrice, ale při tom píší románová díla (Ro- mains) a dramatická (Duhamel). Uveřejněná prósa jest vyňata ze sbírky Découvertes, kde v drobných prósách zračí se jemná, ale hluboká schopnost vi- deti, cítiti, chápati, přetvořovati a formovati vše- obecné a často i nepatrné a unikající životní zjevy kterážto sehopnost jest vlastní těmto básníkům.) Na rohu ulice jest drozd. Tři leta, co jes zde v kleci, zpívá při svítání píseň vězně zpívá si píseň sám pro sebe. Toho jitra jde Zuzanka časně po prác touto ulicí, ještě spící. Její podpatky klapou pravidelně o chodník: Zuzanka je postrašen jejich hlukem, který vzrůstá. Ještě že je jedi- ný; a přece neodvažuje se jít po špíčkách aby ho ztišila: šla by jako zlodějka a to by pak byla jiná úzkost. A hle, zpěv drozda plní pojednou velik ticho ranní. Zuzanka neslyší svých kroků: už nehřmotí... Oh, co se s ní děje!
Zuzanka Vildrac M Krejčová Ch Arcos Duhamel Romains Duhamel Découvertes
20 article
Zastavuje se; mlhy naplňují ulici; jsou to výpary svítání nad údolím; v něm ztrácí se stěny topolů i hladina řeky. Zuzanka vidí pastviny na úbočích vršků. Běží travou velmi vysokou a mokrou, která každého rána šustí o její prázdné vědro, když jde podojit. Vídí zelenou stezku mezi zdmi; a zahrád- ku se suchým prádlem. Mechovou střechu kouř, který rovně stoupá, a holuby, vykraču- jící po prejzech; vidí révu okolo veřejí a sle- pice na slámě: vídí domek, jediný domek v světě, který má ráda. Dívá se pozorně; poslouchá a dívá se. Na rohu ulice třeskla okenice. Drozd náhle umlknul. Muž zívaje, opírá se o oknoa vidí, jak Zuzanka jde a zachází. Hluk kroků doznívá, doznívá. Jediný krám není otevřen. Jen veliký žlutý papír bloudí smutně po chodníku a za- stavuje se a tetelí a znovu utíká po větru. ) Podle Wordsworth
Zuzanka Wordsworth
21 article Zpožděný vlak.
Zpožděný vlak. Napsal August Triníus. Přeložil Anto n ín Spálený. (Chtějíce soustavně seznamovati své čtenáře s u- kázkami dobrého humoru všech literatur, počínáme německým autorem, který navazuje na mistra ně- mecké prósy Ottu Ludwiga — toho představili jsme našemu čtenářstvu letos k stému výročí jeho narození ukázkou z „Čtveračky“. — August Trinius narodil se r. 1851 ve Škeudicích v Sasku, ale je doma ve vlasti Ludwigově, v Durynsku, žíje ve Waltershausen a pěje o nádheře durynského lesa. Radostí ze života, veselým názorem na svět, do- brým jazykem a jarostí vyniká jako celé jeho dílo i tato ukázka, jejíž hrdinka je rodnou sestrou po- stav Ludwigových.) Uprostřed lehce zvlněného kraje, který hemží se na všech stranách mezi pestrými lány polí a šťavnatými lukami zámožnými ves- nicemi, jichž jasné kostelní věže zdraví pří- větivě do modrého letního nebe, zdvihá se té- měř z roviny táhlý dlouhý horský hřeben, mo- hutně utvářený a pokrytý střídavě lesem list- natým nebo vysokým. Po jeho úpatí táhnou se dvojité koleje železniční. Šedostříbrní hladcí hadi, kteří na obzoru, podíváme-li s nahoru nebo dolů, jakoby se sbíhali v jediný ohon. Nad nimi třpytí se rudozlatě mihotavým vzduchem dráty telegrafní. S hory a s otevře- ného kraje křižuje se zde několik cest. Na místě, kde se protínají, stojí vedle hlídačovy boudy malá zastávka. Nepatrné stavení, ovi- nuté z části pestře kvetoucí řeřichou a divo- kým vínem. Vedle zahrádka, z níž šplhají se po tyčích ohnivě červené fazole. Na malém místečku za zábradlím, jež ohražuje perron, stojí jediná lavice a rozhlíží se téměř unuděnč. zdali nikdo nepřijde, kdo by si na ni sedla s nímž by si mohla v této tiché samotě po- povídati.
Triníus Ott Ludwig Ludwigův Ludwigová Sasko Durynsko
22 article
Od nejbližší vesnice, která vzdálena půl hodiny, skrývá se zpola pod starými kašta- ny, loudá se pod třešněmi, které lemují cestu, štíhlá divčí postava. Mladá kráska nemá, jak se zdá, příliš naspěch. Chvílemi se zastavuje, rozhlíží se lstivě a šelmovsky, aby pak nad sebe sáhla a utrhla s větví nízko visících ně- kolik třešní, které pak ihned zmizejí mezi svěžími rty. Pak vyplivne v širokém oblouku pecky. „Uf! Ale člověk má milému pánu bohu za všecko děkovati! Kyselost ostří chuť. To říkala již nebožka babička- Pod prostým slaměným kloboukem, který zdobí jen jediné smělé péro, kudrnatí se zbuj- nicky v kučerách popelavě plavé vlasy. V jedné ruce nese malou cestovní brašnu, pod paží tiskne pevně svinutý deštník. Byla na faře ve vesnici několik dní na návštěvěu přítelkyně, venkovského děvčete, s nímž sdí- lela v hlavním městě několik roků radosti a žalosti pensionátu. Úmluva hnala ji domůa jelikož přítelkyni bylo náhlým zaneprázdně- ním zabráněno ji doprovoditi, dala se sama na nedalekou cestu k zastávce. Jednou se zastavila a ohlédla se, mžika- jíc zároveň očima poslední „s bohem!“ Bylo to přece zase jednou několik nádherných dní.
Ufa
23 article
Venkovský život, obklopený pachem chléva, kyselým mlékem, čerstvými, vlastnoručně na- trhanými jahodami, důkladně vystlanými po- stelemi, do nichž se mohl člověk téměř za- hrabat, několik výletů, společenský večer pě- veckého spolku „Svornost“, po němž násle- doval tanec... bezstarostný, veselý, rozpu- stilý. Bože, co se v těch dnech spolu na- smáli! To by měl mnohý, kdyby měl snad sklon k morousství, zásobu na celý rok! A nyní se musila při vzpomínání sama nahlas za- smáti! A to jistě nezavinily kyselé třešně! V jejích světlemodrých očích blýskalo se jakoby sto čertíků, když právě povyskočila zase po větví a spěšně urvala několik třešní. A hned potom sršely pecky v oblouku z rů- žových ústl štěstí, že bodří lidé na faře ne- zpozorovali nic z toho, co se současně ode- hrávalo za kulisami! Jenom dceruška, její pří- telkyně, věděla o tom. Vařila také kaši. Dobře, že musila dnes domů, jinak . .. Znova se hlasitě zasmála. Ať si jen ted Tilda kaši sní. Byla přece spoluvinnicí. Ubohý mladý hospodářský inspektor! Dnes odpoledne se zase dostaví s čerstvě na- voskovaným knírkem a lesklými dělostřele- ckými botami, aby ji doprovázel. A veselý ptáček bude pryč! Byl také nejvyšší časl Nebo by na konec ještě došlo k nabídnutí sňatku. Včera jí bylo celý večer úzko před touto událostí.
24 article
„I ne, i ne!“ zvolala náhle a letěla jakoby v útěku několik kroků. Ale pak sešpoulila rty a hvízdala srdečně a hlasitě klukovskou písničku. Za ní jel hrčící povoz. Když byl sedlák u ní, zasmál se celým obličejem a pravil: „Ale slečinka hvízdá jako mužský!“ „že? To je také dobře, tak alespo budete vy lépe tancovat.“ Vrtě hlavou, pokračoval stařec v jízdě. Sybilla Rohrová však poslala za ním za- výsknutí, zamávala brašnou krouživě vzdu- chem a pravila si nanejvýš vážně: „Mnohdy bych sama chtěla být mužemí Ale pak by hloupé holky něco zažily. Nebot hloupé jsou skoro všechny. Ale člověk to nesmí nikdy dát na jevo, nýbrž dělat vždycky tak, jakoby.. Pomalu klesajíc a hvízdajíc dostihla nyní liliputánského nádražíčka. Vešla do nepatrné světnice. Zaklepala na zastřené okno, které však zůstalo neotevřeno. Tu se podívala na hodiny. „Hml skoro ještě půl hodiny, než přijede vlak. Buď zticha, mé srdce. Právo ke knize stížnosti však přece nemám. Budu se tedy musit již snažit, abych se pobavila sama.“ Vyšla zase ven a dívala se do dálky na koleje. Docela dole přicházel z prohlídky trati úřadník, který spojoval ve své osobě kupu úřadních vlastností: byl přednostou, no- sičem zavazadel, pokladníkem, hlídačem trati a výhybkářem. Sybilla Rohrová přistoupila k úzké zahrádce, která sousedila s domkem úřadníkovým a dívala se zadumaně přes plot. „Mládenec!“ zašeptala. „Jinak by měl ubohý muž v zahrádce zeleninu. Alespoň pe- tržell“ Obešla ještě jednou domek a usedla
Obešlo