1
masthead
15. června 1913.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národnich Listů k č. 102.
3
masthead
Palisk vyhrazen
5
article
OBSAH:
Vološi n M. A. : Valdemosa.
Brodský B.: Omyl.
Vildrac Ch.: Zuzanka.
Trinius A.: Zpožděný vlak.
Zepigramů M. V. M artiala: Ochotný lékak
Těžko se zbavíš nemoci.
Valdemosa.
Napsal M. A. Vološin.). Z ruštiny přeložil Jose
Polišek.
Z kraje, sluneční kde žár
s nebe vřelý, jasný pálí,
v dar ti přivezl jsem malý
zvučných castagnett, hle, por
Neklidné a povidavé
chřestí zvučným rythmem svým ..
Z oliv, uschlých v půdě žhavé.
útvar nožem dali jim.
Stuha kol je obepletla,
z pestrotou, jež jihu die,
v nich je španělský znoj žie,
v nich je kousek ukryť světla . ..
„.Pařiže když v mlhy jemn
obzor štrý zodiván,
v kalný večer na divan
v mansardě když lehnu temané-
Dovedou mi připomnit
i vln mořských volné kyvy,
na dně chvějici se soil,
1 kmen draný u olivy..
Pohoj — hraj když večer zpusf -
ředé čarodějky líce,
u fančící krosavice
ztepilý a pružný vzrůsl.
Tanec hbifý, graciesni,
plný hlas, jenž mládi los.
— jižní, jemnd krása vězn
z podních vážek krásy cos ...
..A jde fanečníků sbor
zaplavaný světlem žhavým.
v takí zni gitar rozhovor
castagnetíám povidavým,
hlas jak cikad v patě hon
letních žárů půldnem pravým
Vildrac
Ch
Zuzanka
Vološin
Jose Polišek
Pařiže
6
article
Omyl.
Omyl.
Od Bobumila Brodskéko.
Rozkošná vdova, paní Pavla Švorčíková
byla první korespondentkou, jež byla do ban-
ky přijata. Sice bylo v bance zaměstnáno asi
dva tucty dam, ale těm všem přiděleny byly
více méně bezvýznamné obory, psaní adres.
rovnání starých dopisů, balení mincí a ostatní
drobné práce. Do mužských oddělení nebyla
připuštěna dosud ani jediná, protože bankovní
ředitel byl rozhodným nepřítelem žen. Ne že
by byl takovým morousem, jak by se bylo
dalo souditi, ale prostě proto, že dle svých
zkušeností nepovažoval ženu za dost seriosní.
aby se jí mohla svěřiti práce, na které zá-
visel pravidelný běh úřadních záležitostí.
A pokoušeli se už mnozí závažní činitel
vsunouti mezi ostatní personál tu či onu dámu
s obchodními vědomostmi, správní radové
dávali na jevo nespokojenost, že jejich dopo-
ručenky jsou pomíjeny, ale všechno bylo mar-
no. Vrchní ředitel byl jako skála a jelikož
vrchní ředitel byl duší závodu, nespokojenost
nenabyla nikdy povážlivého rázu.
Proto teď, kdy do kanceláře korespon-
dentů na uprázdněné místo jmenována paní
Pavla, znamenalo to cosi nevídaného. Jeden
z korespondentů byl poslán do nové filiálky
na jihu založené a na uprázdněné místo bylo
hojně mužských žadatelů, správní radové měl
celou řadu svých lidí, ale najednou se vytasí
vrchní ředitel s návrhem, aby místo bylo udě-
leno dámě, která dokonce žádné obchodní
školy nenavštěvovala.
V tom je nějaké intimní tajemství, zně
všeobecný úsudek. Vrchní ředitel na stará
kolena má chuť na milostná dobrodružstvi.
Bobumil Brodskéko
Pavel Švorčíková
Pavel
7
article
Nebo snad z mladých let zbyly mu závazky
které nyní chtě nechtě musí plniti. Pro banku
to bude osudné, až se ženy vetrou ve vedení
banky. Ztratí se důvěra obecenstva, nastanou
zmatky, mladí úřadníci budou místo práce
flirtovati. Po jedné dámě přijde do důležitých
resortů druhá, třetí a za několik let bude
banka se svými obchody u konce.
Na několik dní jakoby banku zachvátila
horečka. Úřadníci ve chvílích odpočinku ne-
mluvili o ničem jiném, leč o paní Pavle, v ho-
stincích přetřásána ženská otázka a při nej-
bližším sezení správní rady dva ze členů vy-
tasili se s dotazem, z jakých důvodů pan
vrchní ředitel odložil své původní stanovisko
a svěřil ono místo dámě.
Dostalo se jim suché odpovědi. Paní Pavla
Švorčíková prokázala nejlepší a nejrozsáhlejší
znalost anglické řeči. Mluví a píše plynně tím-
to jazykem, ovládá úplně jazyk francouzský
a německý a její koncepce je bezvadná
Protože z mužských žadatelů nikdo se jí ne-
mohl v kvalifikaci vyrovnati, bylo propůjčenc
místo jí. On vrchní ředitel, za ni plně ručí
jakmile by prokázala nějakou nedbalost, bude
jí definitiva odepřena a místo obsazeno jinak
Ale do té doby prosí, aby bylo jeho rozhod-
nutí schváleno.
Pavel
Pavel Švorčíková
8
article
Banka vavazovala právě velmi čilé styky
s Amerikou, korespondentů angličtinu plně
ovládajících bylo velmi málo a správní radov
uznali, že bylo jednání ředitelovo korektní
Nemohouce ředitele uchopiti na jedné straně
věnovali nyní pečlivou pozornost vetřelkyni
Vrchní úřadníci zkoumali práci paní Švorčí-
kové, potají donášeli její překlady anglických
dopisů a její originály anglicky psaných pří-
pisů učitelům angličtiny, ale ti nemohli nic ji-
ného na dopisech nalézti, než že jsou psány
) Maksimilian Vološin stojí mezi sou-
kasnými ruskými básníky osaměle svými odvážným
obrazy a jedinečně barevnou poesií, na niž nezůstal
bez vlivu dlouhý pobyt básníkův v Paříži. Pozděj
noří se v sebe sama, jakoby naslouchal svojí duši
a vypráví přísně krásným a harmonickým veršem
nejasných a dalekých, a přece všem podivně
knámých vzpomínkách a viděních v cyklu básn
Švorčí
Maksimilian Vološin
Amerika
Paříž
9
article
Rousnský Dom
Rousnský Dom
naprosto správně a že pisatelka zná angličtinu
tak správně, jako svou mateřštinu, protože
překlady i původní dopisy psala hned na stro-
ji, aniž potřebovala napřed pořizovati kon-
cept, čímž, jak u většiny korespondentů bylo.
práce se jen zdržovala.
Vlna nelibosti se pomalu konejšila a pan
Pavla nesetkávala se už s takovými nepřátel-
skými pohledy, jako dříve. Ano, byly činěny
pokusy, navázati s paní Pavlou jakési kolegi-
ální styky, ale bohužel i v tom ohledu se pá-
nům v korespondenčním oddělení nedařilo.
Mladá paní byla sice velmi zdvořilá, ale vel-
mi zdrželivá. Pozdravila stejně laskavě, jako
oni, byla-li na něco tázána, odpovídala pří-
jemným altovým hlasem, ale odpovídala jen
na to, nač byla tázána.
Marně čekali starší, mrzutí pánové,
brzo-li začne v kanceláři jimi předpovídané
klepání, smích, nepořádek. Naopak, jakoby
přítomnost mladé paní je zdžovala, varovali
se vtipkování a klábosení, při kterém je
druhdy páni představení občas přistihli. Ko-
respondenční oddělení bylo zkrátka vzorné
jakákoliv stížnost byla vyloučena. Psací stroj
paní Pavly Švorčíkové vesele klapal, sluhové
odnášeli její vyhotovené listiny do hlavní kan-
celáře a američtí obchodní spojenci byli úplně
uspokojeni. Pomalu zapomínáno na rozruch.
který objevením se ženské bytosti v kanceláří
byl způsoben a paní Pavle milostivě dán
pardán.
Ale na tom nebylo dosti. Paní Pavla, jak
jí úřadníci zkráceně jmenovali, začala se zdáti
mužským kolegům docela příjemná a někteři
jí dávali přednost před mužskými členy kan-
celáře. Nevypínala se nad nikoho, nepáchla
kouřem, neposílala sluhy pro pivo, nebouchal
dveřmi, neproklínala mizernou dřinu. Tiše
přišla, svlékla svůj kabátek, odložila klobouk
usedla a už stroj hrčel. Nařizovala-li něco slu-
hovi, činila to tiše a laskavě.
Pavel
Pavla
Pavel Švorčík
Rousnský Dom
ko
10
article
Prvním jejím ctitelem byl sluha Josífek.
který za nějaký týden v důvěrném hovoru se
svými kolegy prohlásil, že mu je ze všech
úřadníků nejmilejší paní Pavla. A dodal, že
kdyby banka měla všechny takové úřadníky
že by mohla vyplácet o procento větší divi-
dendu. Sluhové ovšem tuto chválu roznesli
v kanceláři padlo několik otřelých vtipů, které
měly Pavlu zraniti, ale které vyvolaly pouze
její útrpný úsměv.
Důležitější bylo, že ruský korespondení
Václav Janda od několika dnů okázale se po-
stavil na stranu paní Pavly. Janda byl třiceti-
letý blondýn, vysoký elegán, který si dával
na svém zevnějšku velice záležeti. Po straně
se mu smáli, že má málo ducha, ale přece
respektovali jeho náhledy. Mluvil málo, nikdy
se nepřel, ale řekl-li něco, řekl to s takovým
důrazem, že každý odpor byl marný. Byl ně-
kolik let na Rusku, kde navázal dosti důležité
styky a pro banku byl velmi užitečný. Věděl
to a spoléhal se na to, třebaže nezanedbával
při tom své povinnosti.
Byl dosud svobodný, ale že to nedělá
z nechuti vůči ženám, bylo zřejmo z toho, že
pilně navštěvoval plesy, objevil se denně na
promenádě a znal se s celou řadou distinguo-
vaných dam. Občas proskočila bankou pověst
že má před svatbou, že dostane bohatou ne-
věstu odněkud z venkova, ale pověst ukázala
se býti lichou.
Josífek
Pavel
Janda
Rusko
11
article
„Ožením se, až budu chtíti,“ odpovídal
trochu s vysoka, když ho škádlili, kdy přece
praští svým mládenectvím.
A teď den co den se otáčel, brzo-li se
objeví paní Pavla a jakmile vcházela, chvátal
pomoci jí při svlékání, usmíval se na ni a ptal
se po jejím zdraví. Odpovídala mu s laskavým
úsměvem, ale nedávajíc se zdržovati, usedala
ke svému stolu, na němž jako naschvál byl
psací stroj tak postaven, že se za ním, psala-l
skrývala. Když ve dvě hodiny odcházela.
Janda mrštně chvátal pro kabátek a pomohl
jí obléci se. V prvých dnech se tomu bránila
ale jeho chování činilo každý odpor nemožný
„Co byste si o svých kolegách pomyslila.
kdyby vám ani v takových maličkostech po-
zornost neprojevili,“ povídal dvorně a ukloniv
se jí, provázel ji svým pohledem až ke dve-
Janda se zamiloval, zamiloval se do mla-
dé vdovy, rozneslo se mezi úřadníky. Paní
Pavla stala se proň magnetem a čeho nedo-
sáhly krasavice na plesích a promenádách,
dosáhla korespondentka, která je jistě bez
jmění. Nikdo nevěděl, odkud je, čím byl jeit
muž, z jaké rodiny pochází. Jediný vrchní ře-
ditel to věděl a ten to nepověděl. Jandovo za-
milování se doneslo se až ke sluchu dam, kte-
ré druhdy si dělaly nadčje, že některá z nich
stane se jeho paní a Janda bez obalu napadár
sladkými i kousavými otázkami.
„Ano, je to velmí roztomilá bytost,“ ří-
kal bez hněvu. „Její obličej je velmi výrazný
a mílý, její oči jsou rozkošné, její postava pů-
vabná a její úsměv okouzlující. Má krásné
ruce a krásná ústa, obléká se sice velmi jed
noduše, ale i na obleku jejím je znáti její smysl
pro krásu. Kdyby měla peníze, mohla by bez
rozpaků zasednout mezi nejpřednější krasa-
vice a klidila by vítězství. Opravdu, velmi l-
bezná dáma.
Pavel
Janda
Jandův
12
article
Takové nadšené vylíčení dovršilo jistotu
Janda byl zamilován a co nejdříve bude svat-
ba. Takového něco od Jandy nikdy neočeká-
vali. Považovali ho za chytrého sobce, který
zaprodá svou svobodu za tučné tisíce sv
budoucí paní a zatím jak lacino se jí zříká.
Ale v něčem má pravdu, usuzovali kriti-
kové. Když si nyní dobře paní Pavly všímalí
musili mu dáti za pravdu, že je skutečně pů-
vabná a roztomilá. Hádali jí asi šestadvace
roků, ale její pleť byla dosud tak svěží, jako
u dvacetiletého děvčete. Kdyby nenosila na
prstu zlatého kroužku a nebyla jím předsta-
vena jako paní, mohli by ji zcela dobře míti
za mladé svobodné děvče. Jen ono cosi, co se
nedá definovati, co však rozlišuje svobodné
od vdaných a co právě mužům bývá předmě-
tem přítažlivosti, to cosi ji činilo paní. A pro
toto cosi získávala zvolna přátelství svých
kolegů.
Jenže Janda nečekal, až by snad ho ně-
kdo předešel. Začal na pevnost, kterou oblé-
řím.
Janda
Pavel
13
article
hal, útočit hned všemi obvyklými prostředky.
Pátral, kde bydlí a ke svému údivu slyšel, že
její byt nezná ani hlavní sluha, který přece
měl rejstřík všech úřadníků. Co v tom vězí?
Byla by v tom přece nějaká intimní intrika
ředitelova? Ale to nemůže býti, ředitel je že-
nat, má rodinu a tvrdí se o něm, že se od ro-
diny ve svých volných chvilích nehne. Či si
to paní Pavla sama přála? Možná věc to je
a musi býti opatrný, aby ji přílišným pátráním
neurazil.
Čekal tedy ráno před bankou, od které
strany paní Pavla půjde. První den ho pře-
kvapilo, přišla odkudsí za jeho zády a když
po marném čekání šel do kanceláře, již seděla
na svém místě. Byl tedy po druhé opatrnější
čekal u samých dveří a spatřil, jak paní Pavla
vyskakuje nedaleko z tramwaye. Odpoledne
šel přímo za ní a usedl do tramwaye, do které
ona zamířila. Všiml si, že má blok a že tedy
pravidelně užívá tramwaye.
Pavel
14
article
Jenže i v tom ohledu viděl, že není na
správné cestě. Paní Pavla asi pozorovala, že
usedl do tramwaye zúmyslně a po chvíli mimo
nadání vystoupivší zmizela v postranní uličce.
Milý hochu, tohle není žádná koketa, jak js
na ně uvykl, s tou musíš začíti jinak, příměji
a mužněji, povídal si moudře. Ona musí vě-
děti, že s ní mám poctivé úmysly, že nepomý-
šlím na žádný flirt. Potom snad mi bude důvě-
řovati a já prožiju v její společnosti rozkošné
chvíle.
Vyšel tedy druhého dne za ní a připojiv
se k jejímu boku, omlouval se, aby prominula
že ji zastavuje.
„Mám k vám velikou prosbu, milostpaní,
povídal, jak uměl nejsrdečněji. „Dojista po-
zorujete, že je mi vaše společnost velice milá
ale obávám se, abyste mne neposuzovala z té-
hož stanoviska, jako mé kolegy. Mé úmysly
jsou naprosto čestné.
„Těší mne vaše ujištění a děkují vám z
to, ale jak jste se mohl přesvědčiti, jsem nej-
raději sama.“
„Dovolte, nikdo není rád sám a vyhle-
dává-li přece samotu, potom je to svědectvím
že duševně trpí. Mám v úctě váš zármutek
ale bude jistě pro vaše zdraví a spokojenost
lepší, když se trochu rozptýlíte. Udělala byste
mi nesmírné potěšení, kdybyste mi dovolila
abych vás směl někdy provázeti, abych vám
mohl nabídnouti svou společnost při vycházce
někam do koncertu nebo divadla.
„Mnohokrát děkuji, ale nemohu to -
bohužel — přijmouti,“ odpovídala netrpělivě
zakrývajíc, jak je jí rozmluva trapná.
Pavel
15
article
„Vy mi snad, milostpaní, nerozumite,“ do-
mlouval jí horlivě. „Nemám v úmyslu vám býti
za obtíž, ale získal bych rád vašeho přátel-
ství a poskytl bych vám příležitost, abvste
mne blíže seznala. Velmi rád bych mluvil zřej-
měji, ale obávám se vašeho odmítnutí a proto
aspoň o tento kousek vaší přízně žádám.
Podívala se naň překvapeně a chápajíc.
co tím míní, maličko se zarděla a rozpačitě
oči sklopila.
„Vážím si vaší pozornosti, ale promiňte,
řeknu-li vám přimo, že všechny vaše další po-
kusy by byly úplně marny. Nerada bych, aby-
ste mne podezříval, že jsem hrdá nebo že vá-
mi pohrdám a proto vám zřejmě řeknu, že
jsou nějaké známosti se mnou nemožny. Pří-
telem vás budu míti ráda, ale v tom případě.
že vám mé přátelství dostačí, prosím, abyste
mi v první řadě popřál úplný klid a po ničem
z mého života nepátral. Snad po čase pocho-
píte víc a lépe.“
Byl přímou její odpovědí tak zaražen, že
se v jejím zraku objevila lítost. Pousmála se
a podávajíc mu ruku, vřele ji stiskla.
„Budeme tedy přáteli,“ pravila srdečně
„Víc ode mně nežádejte, protože ani při nej
lepší vůli nemohu vám nic více dáti.“ A chtě-
la od něho odejíti.
„Milostpaní, aspoň mi slibte, že budete
o mých slovech přemýšleti a nenajdete-li ji-
ného, kdo by odpovídal lépe než já vašemu
přání a vaší touze, že mi to povíte a dáte na-
Byla dojata jeho opravdovým pohnutím
zvážněla.
„Ano, to vám mohu slíbiti a slibuji vám
nad to, že vy budete první, koho potom za-
světím do tajemství svého srdce.
Políbil její ruku a ona chvatně odkvapila.
Janda byl zoufalý a několik dní opravdu s
nemohl upokojiti. Paní Pavla, jak by rozuměla
jeho bolesti, laskavými pohledy se ho dotý-
kala a v jeho srdci zase začnla doutnati ji-
skřička.
Janda
Pavel
16
article
Ale najednou mu vyvstal soupeř, o kte-
rém neměl tušení. Jeden z korespondentů.
který obstarával italskou korespondenci, byl
poslán do filiálky terstské a na místě něho
objevil se pán naprosto neznámý. Představi
se jako Ivan Vysloužil a když si se všemi po-
dal ruku, usedl k uprázdněnému stolku a za-
čal pracovat. Kdo to je? Odkud přišel? Po-
dle toho, jak se představoval, jak paty srazil
a se uklonil, soudili na to, že byl důstojníkem.
Mohl býti stár asi třicet roků, byl vážný a
jeho pohled byl pln skrytého smutku.
Marně pátrali po tom, odkud přišel, kde
byl dříve zaměstnán, čím byl. Jako paní Pavla
seděl na svém místě, pracoval a styk s kolegy
obmezoval na nejnutnější míru. Byl ke všem
korrektně zdvořilý, ale dovedl dáti na jevo.
že si žádného intimního seznamování nepřeje.
„Tohle je nová moda, kterou náš vrchní
zavádí,“ láteřili nespokojenci. „Nasazuje nám
sem cizáky, aby nás špehovali, a pomalu ne-
bude člověk moci ani ústa otevřít. Ta ženská
aspoň se pousměje, ale ten chlap sedí jako
vyšetřující soudce a napíná sluch, co se kde
šustne. Ale dáme si na něj pozor a jak něco
zpozorujeme, vrazíme to do novin.“
Tedy pozorovali. Ale těžko bylo nalézt
látku pro novinářskou noticku, protože si Vy-
sloužil všímal práce a ne kolegů.
Několikátého dne pojednou se stalo cosi
neočekávaného. Vysloužil vstal a drže v ru-
kou list, který překládal, zamířil k paní Pavle.
Nahnul se k ní a ukazuje jí na dopis, na cosi
se tlumeně tázal. Ona vzala tužku, něco v li-
stu poznamenala a Vysloužil se vracel ke
svému stolu, aby v práci pokračoval.
ději.
Ivan
Pavel
Ted
Vysloužil
17
article
Tohle byla zrada, hanebná, dokázaná
zrada. Ti dva se dobře znalí a před ostatními
dělali, jakoby si byli cizinci. Nadarmo se ta-
kové věci nedějí a jak mají nyní v rukou nit.
už ji nepustí, dokud neodhalí celé spiknutí.
Zvláště Janda ve svém srdci zuřil. Proto tedy
mu nemohla dát příznivou odpověď, protože
už byla vázána. Takový ledajaký chlapji
obloudí, beztoho že ona mu do banky pomohla
a na konec si ho vezme. Ale to se hrozně ten
vetřelec mýlí, to on dovede ještě překaziti.
po dobrém či po zlém.
Jenže jak? Vysloužil za nějaký den šel
k paní Pavle na radu asi dvakrát a potom
neminulo dne, aby s něčím ke stolku jejímu
nezašel. V té době jednalo se o důležité jed-
nání s velkou italskou firmou a Vysloužilovi
nosil sluha dopis za dopisem.
„Teď to brzy praskne,“ řekl si Janda
zuře hněvem. Jak prvně vejde ředitel do kan-
celáře, zeptá se ho veřejně, co je to za způ-
sob, že nový úřadník chodí se ptát o radu paní
Pavly, ostatní svým přecházením vytrhuje
okatě svou neschopnost projevuje. A třeb
že sám cítil nízkost podobného jednání, byl
by to jistě udělal, kdyby se bylo náhle ne-
stalo cosi neočekávaného.
Paní Pavla přišla do kanceláře a na první
pohled bylo na ní znát, že je nemocna. Její
pleť byla popelavá, její oči plny utrpení a ko-
lem úst byl výraz těžce potlačovaného vysí-
lení. Všichni s útrpností na ni patřili a Janda
vida, jak těžce své dopisy odklepává, chtěl
právě vstáti a vybídnouti ji, aby šla domů.
když slabě zasténala a náhle klesla se židle
k zemi. Nastal poplach a skokem byl Janda
u ní. Ale také Vysloužil přiskočil a chtělji
zvedati.
„Pusťte, jděte od ní!“ křikl Janda prchli-
vě. „Já mám na ni větší právo než vy. Chce-
te-lí, jděte a zjednejte povoz nebo přivedte
lékaře.
Janda
Pavel
Vysloužil
18
article
„Ale, dovolte, musíme ji donést někam
kde by jí byla poskytnuta první pomoc. Vi-
díte, že omdlela a před vámi přece nemohu
její šaty rozepínat.
„A vy je rozepínat můžete?“ křičel
vztekle.
„Ale, ano, vždyť je to má žena. Nyní víte
všechno a chcete-li mi prokázat laskavost
přivolejte lékaře. Pavla už několik dní chu-
raví, nechce zanedbat práci a teď se dosta-
vily následky.“ — —
Když později Janda se s manželi Švorčí-
kovými blízce a srdečně spřátelil, dověděl se
celé historie. Mladý nadporučík Švorčík za-
miloval si chudou učitelku, ale protože ne-
měla kauce, nemohla si ho vzíti. Jenže jeh
láska k ní byla silnější než láska k uniformě
Jednoho dne ji svlékl, dali se oddati a jejich
štěstí bylo dovršeno.
Teď se však na ně začala dívat bída
protože i Pavla ztratila sňatkem své místo
Vrchní ředitel banky byl její vzdálený strýc
k tomu se konečně utekla. Ředitel vyzkoušel
zamilovaný párek a vzal je na zkušenou. Aby
proti němu nebylo útočeno, že usazuje v bance
své příbuzné, kteří svá místa dobře nezastá-
vají, nařídil úplné mlčení. Když se osvědčila
Pavla, přišel na řadu Ivan, který byl jistě lépe
obeznámen s vojenskými vědomostmi nežl
s italštinou. Boje se o své postavení, chodi
se Pavly ptát na různé obraty vět a tak vzbu-
dil předčasné podezření.
Nu, úřadníci se smířili s novým stavem
věcí a skoro byli rádi, že tajemství takhle se
rozřešilo. Paní Pavla už není uzavřená a málo-
mluvná panička a mnohou volnou chvíli strá-
ví úřanictvo hovorem s manželi stejně ducha-
plnými jako upřímnými. A litoval-li kdo hlu-
boce, že paní Pavlu nepotkal zármutek ovdo-
vění, byl to a je dosud Janda.
Pavel
Janda
Švorčík
19
article
Zuzanka.
Zuzanka.
Napsal Charles Vildrac. Autorisovaný překlac
M. Krejčové.
(Ch. Vildrac společně s Arcosem Duhamelem
a Romainsem jsou hlavními představiteli onoho
moderního směru ve francouzské literatuře, jemuž
se říkává unanimismus. Hlavní jejich činnost spo-
čívá v lyrice, ale při tom píší románová díla (Ro-
mains) a dramatická (Duhamel). Uveřejněná prósa
jest vyňata ze sbírky Découvertes, kde v drobných
prósách zračí se jemná, ale hluboká schopnost vi-
deti, cítiti, chápati, přetvořovati a formovati vše-
obecné a často i nepatrné a unikající životní zjevy
kterážto sehopnost jest vlastní těmto básníkům.)
Na rohu ulice jest drozd. Tři leta, co jes
zde v kleci, zpívá při svítání píseň vězně
zpívá si píseň sám pro sebe.
Toho jitra jde Zuzanka časně po prác
touto ulicí, ještě spící. Její podpatky klapou
pravidelně o chodník: Zuzanka je postrašen
jejich hlukem, který vzrůstá. Ještě že je jedi-
ný; a přece neodvažuje se jít po špíčkách
aby ho ztišila: šla by jako zlodějka a to by
pak byla jiná úzkost.
A hle, zpěv drozda plní pojednou velik
ticho ranní. Zuzanka neslyší svých kroků: už
nehřmotí... Oh, co se s ní děje!
Zuzanka
Vildrac
M Krejčová
Ch
Arcos Duhamel
Romains
Duhamel
Découvertes
20
article
Zastavuje se; mlhy naplňují ulici; jsou to
výpary svítání nad údolím; v něm ztrácí se
stěny topolů i hladina řeky.
Zuzanka vidí pastviny na úbočích vršků.
Běží travou velmi vysokou a mokrou, která
každého rána šustí o její prázdné vědro, když
jde podojit.
Vídí zelenou stezku mezi zdmi; a zahrád-
ku se suchým prádlem. Mechovou střechu
kouř, který rovně stoupá, a holuby, vykraču-
jící po prejzech; vidí révu okolo veřejí a sle-
pice na slámě: vídí domek, jediný domek v
světě, který má ráda.
Dívá se pozorně; poslouchá a dívá se.
Na rohu ulice třeskla okenice. Drozd
náhle umlknul. Muž zívaje, opírá se o oknoa
vidí, jak Zuzanka jde a zachází.
Hluk kroků doznívá, doznívá.
Jediný krám není otevřen. Jen veliký
žlutý papír bloudí smutně po chodníku a za-
stavuje se a tetelí a znovu utíká po větru.
) Podle Wordsworth
Zuzanka
Wordsworth
21
article
Zpožděný vlak.
Zpožděný vlak.
Napsal August Triníus. Přeložil Anto n ín
Spálený.
(Chtějíce soustavně seznamovati své čtenáře s u-
kázkami dobrého humoru všech literatur, počínáme
německým autorem, který navazuje na mistra ně-
mecké prósy Ottu Ludwiga — toho představili
jsme našemu čtenářstvu letos k stému výročí jeho
narození ukázkou z „Čtveračky“. — August Trinius
narodil se r. 1851 ve Škeudicích v Sasku, ale je
doma ve vlasti Ludwigově, v Durynsku, žíje ve
Waltershausen a pěje o nádheře durynského lesa.
Radostí ze života, veselým názorem na svět, do-
brým jazykem a jarostí vyniká jako celé jeho dílo
i tato ukázka, jejíž hrdinka je rodnou sestrou po-
stav Ludwigových.)
Uprostřed lehce zvlněného kraje, který
hemží se na všech stranách mezi pestrými
lány polí a šťavnatými lukami zámožnými ves-
nicemi, jichž jasné kostelní věže zdraví pří-
větivě do modrého letního nebe, zdvihá se té-
měř z roviny táhlý dlouhý horský hřeben, mo-
hutně utvářený a pokrytý střídavě lesem list-
natým nebo vysokým. Po jeho úpatí táhnou
se dvojité koleje železniční. Šedostříbrní
hladcí hadi, kteří na obzoru, podíváme-li s
nahoru nebo dolů, jakoby se sbíhali v jediný
ohon. Nad nimi třpytí se rudozlatě mihotavým
vzduchem dráty telegrafní. S hory a s otevře-
ného kraje křižuje se zde několik cest. Na
místě, kde se protínají, stojí vedle hlídačovy
boudy malá zastávka. Nepatrné stavení, ovi-
nuté z části pestře kvetoucí řeřichou a divo-
kým vínem. Vedle zahrádka, z níž šplhají se
po tyčích ohnivě červené fazole. Na malém
místečku za zábradlím, jež ohražuje perron,
stojí jediná lavice a rozhlíží se téměř unuděnč.
zdali nikdo nepřijde, kdo by si na ni sedla
s nímž by si mohla v této tiché samotě po-
povídati.
Triníus
Ott
Ludwig
Ludwigův
Ludwigová
Sasko
Durynsko
22
article
Od nejbližší vesnice, která vzdálena půl
hodiny, skrývá se zpola pod starými kašta-
ny, loudá se pod třešněmi, které lemují cestu,
štíhlá divčí postava. Mladá kráska nemá, jak
se zdá, příliš naspěch. Chvílemi se zastavuje,
rozhlíží se lstivě a šelmovsky, aby pak nad
sebe sáhla a utrhla s větví nízko visících ně-
kolik třešní, které pak ihned zmizejí mezi
svěžími rty. Pak vyplivne v širokém oblouku
pecky.
„Uf! Ale člověk má milému pánu bohu
za všecko děkovati! Kyselost ostří chuť. To
říkala již nebožka babička-
Pod prostým slaměným kloboukem, který
zdobí jen jediné smělé péro, kudrnatí se zbuj-
nicky v kučerách popelavě plavé vlasy.
V jedné ruce nese malou cestovní brašnu, pod
paží tiskne pevně svinutý deštník. Byla na
faře ve vesnici několik dní na návštěvěu
přítelkyně, venkovského děvčete, s nímž sdí-
lela v hlavním městě několik roků radosti
a žalosti pensionátu. Úmluva hnala ji domůa
jelikož přítelkyni bylo náhlým zaneprázdně-
ním zabráněno ji doprovoditi, dala se sama
na nedalekou cestu k zastávce.
Jednou se zastavila a ohlédla se, mžika-
jíc zároveň očima poslední „s bohem!“ Bylo
to přece zase jednou několik nádherných dní.
Ufa
23
article
Venkovský život, obklopený pachem chléva,
kyselým mlékem, čerstvými, vlastnoručně na-
trhanými jahodami, důkladně vystlanými po-
stelemi, do nichž se mohl člověk téměř za-
hrabat, několik výletů, společenský večer pě-
veckého spolku „Svornost“, po němž násle-
doval tanec... bezstarostný, veselý, rozpu-
stilý. Bože, co se v těch dnech spolu na-
smáli! To by měl mnohý, kdyby měl snad
sklon k morousství, zásobu na celý rok! A nyní
se musila při vzpomínání sama nahlas za-
smáti! A to jistě nezavinily kyselé třešně!
V jejích světlemodrých očích blýskalo se
jakoby sto čertíků, když právě povyskočila
zase po větví a spěšně urvala několik třešní.
A hned potom sršely pecky v oblouku z rů-
žových ústl štěstí, že bodří lidé na faře ne-
zpozorovali nic z toho, co se současně ode-
hrávalo za kulisami! Jenom dceruška, její pří-
telkyně, věděla o tom. Vařila také kaši.
Dobře, že musila dnes domů, jinak . ..
Znova se hlasitě zasmála. Ať si jen ted
Tilda kaši sní. Byla přece spoluvinnicí.
Ubohý mladý hospodářský inspektor! Dnes
odpoledne se zase dostaví s čerstvě na-
voskovaným knírkem a lesklými dělostřele-
ckými botami, aby ji doprovázel. A veselý
ptáček bude pryč! Byl také nejvyšší časl
Nebo by na konec ještě došlo k nabídnutí
sňatku. Včera jí bylo celý večer úzko před
touto událostí.
24
article
„I ne, i ne!“ zvolala náhle a letěla jakoby
v útěku několik kroků. Ale pak sešpoulila
rty a hvízdala srdečně a hlasitě klukovskou
písničku. Za ní jel hrčící povoz. Když byl
sedlák u ní, zasmál se celým obličejem a
pravil:
„Ale slečinka hvízdá jako mužský!“
„že? To je také dobře, tak alespo
budete vy lépe tancovat.“
Vrtě hlavou, pokračoval stařec v jízdě.
Sybilla Rohrová však poslala za ním za-
výsknutí, zamávala brašnou krouživě vzdu-
chem a pravila si nanejvýš vážně:
„Mnohdy bych sama chtěla být mužemí
Ale pak by hloupé holky něco zažily. Nebot
hloupé jsou skoro všechny. Ale člověk to
nesmí nikdy dát na jevo, nýbrž dělat vždycky
tak, jakoby..
Pomalu klesajíc a hvízdajíc dostihla nyní
liliputánského nádražíčka. Vešla do nepatrné
světnice. Zaklepala na zastřené okno, které
však zůstalo neotevřeno. Tu se podívala na
hodiny.
„Hml skoro ještě půl hodiny, než přijede
vlak. Buď zticha, mé srdce. Právo ke knize
stížnosti však přece nemám. Budu se tedy
musit již snažit, abych se pobavila sama.“
Vyšla zase ven a dívala se do dálky na
koleje. Docela dole přicházel z prohlídky
trati úřadník, který spojoval ve své osobě
kupu úřadních vlastností: byl přednostou, no-
sičem zavazadel, pokladníkem, hlídačem trati
a výhybkářem. Sybilla Rohrová přistoupila
k úzké zahrádce, která sousedila s domkem
úřadníkovým a dívala se zadumaně přes plot.
„Mládenec!“ zašeptala. „Jinak by měl
ubohý muž v zahrádce zeleninu. Alespoň pe-
tržell“ Obešla ještě jednou domek a usedla
Obešlo