ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 442c0080-7683-11dc-a220-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 24 celkem · entity: person 52, place 19, org 8, work 6
1 masthead
3. listopadu 1907.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha,Národních Listů
3 masthead
kč. 304.
4 masthead
Strana o.
5 article Roda Roda na prknech variété
Roda Roda na prknech variété (Okamžik v Hamburku.) Tři jsme byli, aby se nám veseleji cesto- valo. Mnohý zkušený turista pozastaví se nad touto číslicí, zavrtí hlavou. Trojice na cestách jest někdy počet nebezpečný. Není-li taková tro- jice dobře a spolehlivě zladěna a na výpravách světem vyzkoušena, vede to nezřídka k rozpo rům. Neboť dva přehlasují třetího — a k tako vému přehlasování naskytuje se donně ne deset krát, ale stokrát příležitost. Prvý má zálibuv prohlídce kostelů, druhý touží seznati kde jaký pomník, třetímu nezáleží ani na kostelích, an na pomnících, nýbrž rád by prolézal nejzastrče- nější a nejpovážlivější uličky cizích měst. Prvý horuje pro musea a vluze do každého panoptika druhý lační po obrazárnách, třetí šplhá vášnivě po všech věžích, aby viděl neznámá města s „ptačího zoru“, a je-li hotov s věžemi, pídí se po památných krěmách a vinárnách. Srovnej- te pak všechny tyto záliby a vyhovte všem zá- roveň! Konec konců jest, že se ten aneb onen utrhne, s ostatními rozejde, a proklínaje vše- chny společné výpravy a znuděn svým osam cením vraeí se všecek rozladěn jiným směrem jinou drahou a jinou branou do svého dom nva „A jakživ už s nikým nepojede,“ zaříká se.
Rod Rod Hamburk
6 article
Nu, my tři vyšeli jsme společně a vrátili se společně. Nejmladší, nezletilý, musil poslou- chati bezvýminečně, a my dva staří, třeba ne jednou navzájem se potýravše, vždy zase kráčel jsme stejnou cestou. Neví-li někdo, co je kom promis, na cestách to pozná. A tak vracejíce se z Holandska přes Bre my, přijeli jsme za jasného dne na počátku le tošního září do Hamburku, někdy ke třetí hodin s poledne. Jen jsme složili svá zavazadla v privátnín hotelu Lengenfeldtově u samého téměř nádraž — hotelu bez restaurace a bez onoho nespočet něho, obtížného personálu, jehož nepříjemný význam poznáváte hlavně, když se pak s hote lem loučíte — jen jsme splákli prach a saze jež na nás cestou ulpěly, již jsme se hrnuli z po koje hotelového, abychom vyhledali pana Raiče který je nyní členem hamburského městského divadla.
Raič Holandsko Hamburk Lengenfeldtov hamburský městský divadlo
7 article
Dole zastavil nás muž, který nám pře chvíli odnášel tlumoky z nádraží jako podo- mek tohoto hotelu, ale nyní, nasadiv jen jinau čepici, oslovil nás jako portýr: „Kdy pak se páni vrátí na noc? „Sousede milý, to je u boha. Snad večer snad hodně pozdě v noci. Až kam nás vítr za- „Pak bude nejlépe, když si páni vezmou klíč domovní. Třeba by se mne v noci nedozvo A podal nám, které dnes viděl poprvé, klíč domovní. Až jsme se podívili této vzácné, př kvapující důvěře. Světem potlouká se tolik dobrodruhů. Kterak by takové příležitosti by mohl vykořistiti pověslný „král zlodejď“ Rumu Manolesen! A teď tedy k panu Raičovi, který jest vý- borným společníkem a bude nám jistě ochotným průvodcem. Přes dvacet let jsem nebyl v Ham burku, za tu dobu jistě se tu mnoho změnilo Aby jen byl doma. Psali jsme mu sice již z Am sterdamu, že přijedeme, ale nemohli jsme na- značiti určitý den. Bydlí hodně daleko nádraží a hodně dalek vnitřního města, na Mühlendammu, Hezkou chvíli trvala jízda tramvají a pak ještě zbýva hodný kus cesty. Šťastně jsme docházeli, již jsme se blížili k naznačenému nám číslu - a ejhle, tu pan Raič kráčí přes cestu, nesa v ruce nějaký svitek papíru. Měl z nás jistě náramnou radost, ale jeh ochoty nesměli jsme nikterak zneužiti. Právé mu poslali nějakou úlohu z divadla, kterou mě do několika dní nastudovati, a tu bylo by hří chem bývalo, abychom ho zdržovali. Vyprovodi nás kus cesty a tázal se, kam hodláme večer. Sami jsme to nevěděli. Jmenoval operu, divadlo nic nás příliš nelákalo. „Ale snad byste chtěli viděti a slyšeti Rod Rodu?“ Prve již, vstupuje na tramku, povšiml jsem si na nároží plakátu, na němž bylo tučný mi pí smeny vytištěno jméno, jež pan Raič právě pro nesl. A nad tim jměnem bylo záhlaví: Hansa Theater.
Dole Raič Rumo Manolesen Hansa Theater
8 article
„Jaké je to divadlo?“ táži se. „Variété,“ vysvěluje Raič. „Ne tak veliké. jako naše karlinské, ale hezké. A Roda Roda — „Roda Roda tam vystupuje?“ „Ano. Jest angažován na třicet večerů,n třicet přednášek, za — A teď již nepamatuji, řekl-li pan Raič dva- náct nebo dvacet tisíe mark. Ale byla to číslice nesmírná. Dejme tomu, že dvanáct tisíc, za je- diný měsíc. Čtyři sta mark za jediný večer- Tolik, zač literát český musí napsati průměrn celou knihu. Ale tak arci mohou platit v Německu a za „přítažlivost“, jakou jest pan Roda Roda. Bylo rázem rozhodnuto, že tedy večer půjdeme do Hansatheatru. Umluvivše si s panem Raičem na zítřejšt večer dostaveníčko v pavillonové kavárně n Alsterbassinu (kdež jsme se pak bohužel ne- sotkali, jak se skoro samo sebou rozumí, poně- vadž jsme se opozdili prohlídkou velikolepéhe podniku Hagenbeckova ve Stellingách), těkal jsme několik hodin Hamburkem a šťastně jsme nalezli knihkupectví, kde prodávali vstupenky do Hansatheatru. Koupili jsme si parketní se dadla po půlčtvrté marce a měli jsme tedy místa zabezpečená. Prodávali tam krom vstupenek i malou knížku s nadpisem „Roda Roda, Schwänke und Schnurren“, jakési „libreto“ k jeho výstu- pům. Knižečka ozdobena je zvláštní barvotisko- vou kresbou, kterou pořidil malít pan Wenze Nehasil, jak v poznámce výslovně uvedeno a několika podobiznami a karikaturami Rody Rody. Byli jsme velmi dychtivi na pana Rodu Rodu, jejž jsme posud znali jen z jeho rázovitých novelek v německých listech, zejména z jeho „schnurren“ a „schwanků“, šprýmů a frašek v Simplicissimu. Je to jadrný bezohledný humorista, kousavý vtipař, který ni- vane. nili.“
Raič Rod Rod Hagenbeckův Wenz Nehasil Německo Hamburk Schwänke und Schnurre
9 article
koho nešetří. Zvláště nešetří někdejších svých představených, na něž vynáši, co směšného o nich vl. Věděli jsme o něm posud jen, že je původem Slovan, prý Chorvat (tak se o něm tvrdí), že je nadporučíkem dělostřeleckým v re- servě, a povídalo se o něm, že má té vojny právě tak po krk. Teď tedy cestuje po Německu a vystupuje v podnicích varietních za honorář o jakém se žádnému českému literátu nikdy ne- snilo. Je-li pán rozumný a hospodárný, může za nějaký rok nashromážditi pěkné jmění, aby pak někde klidně usedl a napsal novou nějakou žíravou knihu z bývalého svého života vojen- ského. Povídám, je-li pán hospodárný. Ale pr taky umí peníze dokonale probíjet. O půl osmé seděli jsme v Hansatheatru nevelikém variété, jakých by se do karlínského vešlo nanejmíň dvé. Že může podnikatelstvo platit honorář, o jakém bylo při panu Rodovi zmíněno, vysvětluje se tím, že si samo dá zn podívanou dokonale zaplatit. Program — rozumí se, že tentokráte zdo bený taky podobiznou Rodovou — obvyklý va- rietní. Akrobati, cvičení oslové a psi, živé obrazy „bronzové a mramorové“, krkolomné produkce velocipedistů, fantastická tanečnice, „humo ristka“ Mizi Rizi ve svém bohatém repertoáru která není humoristkou a má řezavý hlas, atd atd. A mezi dvěma takovými čísly vystupuje tedy Roda Roda. Přečkali jsme šťastně všecky attrakce, ze jména protivný čtverlístek „gaskoňských kade- tů“, prý baskických pěvců, což bylo kvar- toto židovské a místo očekávaných baskickýeh zpěvů semlelo otřepaný valčík — An der schönon blauen Donau čert ví s jakým podlože- ným textem, pak nějakého amerického cyklistu který jezdil málem už v povětří, a hned po něm vystoupil pan Roda Roda, právě v devět hodin a 41 minut. Výstup jeho byl vyměřen přesně ne dvacet minut, i se všemi uměleckými pausam a očekávanými potlesky.
Chorvat Rod Rod Rod Německo Dunaj
10 article
Vystupuje z levé kulisy, se sešitkem v ruce usmívá se: „Gudnámt, meine herren!“ Ramenatý, veliký, s kulatou, tučnou, a markantní hlavou, s monoklem na pravém oku s knírem po anglicku sestřiženým, s ohromnými širokými ústy. Stále se usmívá, skoro vysmívá ale když se rozesměje na plno, rozšiřují se úst od ucha k uchu. Usedne a čte historku, co by vyplnila as tak dvě, půltřetí osmorkové stránky. Potlesk Tvář jeho se rozšíří smíchem, a pan Roda Roda hodí do obocenstva: „Budu vám vyprávěti několik anekdot.“ A teď vypravuje anekdoty, jež jsou obsn ženy v řečené malé knížce, v onom libretě, kter je zase výňatkem z několika jeho knih již dřive vydaných. Anekdoty, taky aforismy. Na příklad Pochvala. Jeho excellence sborový veli- tel podrobuje přehlidce pluk vojska, shledá vše v pořádku, pochváli důstojníky a chce se vrá- titi do hotelu, když ho velitel pluku upozorní na vojína nedávno vyznamenaného. Že jako by mu měl několik slůvek říci. „Ah, pravda, předveďté mi tedy toho šiko vatele. Tu jest. „Tak tedy vy jste to, mladý muží, jemuž se dostalo vyznamenání za hrdinský čin, že jste zachránil dva hochy před utonutím. Výborně. Děkuji vám. Těší mne, že vás poznávám. Muže, který vykonal nejen povinnost, ale nad povin- nost. Chrabrost, odvaha, nasazení života vlast- ního, chladnokrevnost, neohroženost — no slo- vem, co žádáme od statečného vojína. Děkuji vám, hrdino, jménem vznešené služby, ktere jste život věnoval.“ Atd. atd. Zahrnuje poddůstojníka pochvalou plným proudem uznalé řeči, slaví ho jako vzor. 3 Ke nečně ho vyzývá: „Přistupte blíže, mladý hrdino, podejte m ruku. Miluju takové statečné poddůstojníky. Jsou oporou armády. Jen blíže! Docela ke mné.
Rod Rod
11 article
Tak! Ale měl jste se taky dát oholit prasáku prasáckál Pointa zanítila, divadlo se třese potleskem A z aforismů: „Řekne-li vám mladá dáma: tento šperk jest od mého strýčka — pak je nepravý bu šperk anebo ten strýe. „Ano, antisemitismus — no dobrá, dobrá Ale k něčemu teprv bude, až se ho chopí — nějaký řádný žid . .. „Často i v-hrubých kalhotách se tají srdce které do nich spadlo. „Nemluvte s nikým o jeho oboru. Tomu z mák nerozumí. „Bůh stvořil svět za sedm dní. — Ale taky se na lu hudlařinu podívejte. „Víc oblažuje dávat než brát. Což plat hlavně o fackách a ochotnických představe „Jsou lidé, kteří povídají, co nevědí; mají- při tom štěstí, říká se jim proroci. „Žádoueno, aby se ženám co nejvíce stu- dium zabránilo. Je tak dost vrtáků. Potlesk. Roda Roda vstává od svého stolku směje se širokým, taškářským smíchem, jakohy chtěl říci: no bodejť byste netleskali, uklání se odchází. Je právě deset hodin a půl minuty o chviličku později vystupuje paní nebo slečn Florence de Dio, fantastická tanečnice. Pan Roda Roda za kulisami obléká svreh ník, aby šel do něktoré výborné hamburské re staurace povečeřet. Má zas povinný večerní vý stup za sebou — zítra bude jinému zas publiku povídati totéž. A noviny jsou plny chvály o jeho výstupech. Jsou tomu snad asi tři neděle, co novinam prolétla zprávička, že pan Roda Roda byl čest- ným soudem vojenským zbaven hodnosti nad- poručíka v reservě, poněvadž prý se prohřeši na stavovské cti. Za důvod rozsudku toho, nad nímž as Roda Roda sotva zoufal, uváděno, že si v lite rárních pracích svých tropí šašky z představe- ných. Přec jenom, ač je dávno přes třicet a sna málem ke čtyřieltce, nezkušený muž. Otloukat „podstavené“ za všech okolností je aspoň tak mlčky dovoleno, ale šťourati do „nadstavených“ — kam by to vedlo, pro Krista pánal ních.
bůh Rod Rod jít Dio Rod Krist Florenc
12 article Když měla srdéčko tak těžké...
Když měla srdéčko tak těžké... Episoda ze života Žurnalisty. — Napsal Lucien Muhlfeld (Pařiž). V pátek řekl jsem své malé Jaennetce, aby na mne zejtra, až půjde ze šití, nečekala. „Re- naud mne pozval k sobě na venkov, budu u něho obědvat. Je ve Vaueressonu. Pojedeme vlakem v 6 hod. 30 min. Ale přijď za to v ne- děli; řekni doma, že musíš došívat smutkový oděv aneb si připrav v dílně nějakou vhodnou práci — a ve dvě ať jsi na místě! — Vy- jednáno, drahoušku!“ Náhodou se stalo, že jsem svojí Jaenne řekl pravdu. Renaud, můj kolega, Emil Renaud jenž píše sněmovní referáty pro „Droit Divin o a já, jenž je píši pro „Drapeau Rouge“, jsme sousedy na tribuně žurnalistů v Luxembourgu Schůze končí tam vždy velmi záhy, tak že žur nalistům zbývá někdy volná chvíle, aby část svého strastiplného života ztráviti na venkově Renaud nalozl dokonce manželku, která měla tolik peněz, že si mohl, jakmile nastala prvn parna, najmouti vilu, plnou nábytku falešné ele gance a geranií. Rád obědvám s přáteli na venkově. Jíme pod večer v zahradě a obligátní „Saint- Germain polévka“ dostává v přírodě zvláštní chuť, po vzbuzující barvu: stává se impresionisticky ze lenou. Záby se setmí a právě k desertu přicház příjemný, osvěžující chládek. S okázalostí, jež hostiteli velmi pochlebuje, oddáváte se rozkoš hlubokého vydechování a rozpínáte velmi poho dlně vestu. Ježto pak takové pozvání nevyžaduje výloh zvyšují se požitky letního pobytu a krásy ven kova, neboť nejsou znečištěny účty arogantnícl sklepníků. Tedy v sobotu čekal na mne Renaud u vla ku a byl jsem opravdu blažen, když jsem used po jeho boku. Byl jsem oholen, učesán a umyt, jak ná leží, kdežto on byl všechen zpocen a uprášen tak jak vyšel z redakce, aniž se tím ale zne pokojoval. Jest to zcela přirozeno po jednoroč ním nebo dvouletém manželství.
Muhlfeld Renaud Re Luxembourg SaintGermain Droit Divina Drapeau Rouge
13 article
„To je zvláštní,“ pravil, a utíral se zuři na krku a za ušima, „to je zvláštní, že moj paní dosud neznáte. My žijeme docela tichý ro dinný život, jenom pro sebe ... a náš maličký činí na nás veliké nároky ... V pravdě na tom nebylo nic zvláštního, ne- boť mezi mnou a Emilem nebylo jiných vztahů než jaké předpokládá naše povolání. Jenom, že jsein den před tím, ve schůzi parlamentního klubu žurnalistů, jej pozval, tak namátkou na snídani k Poussetovi. A on mi tímto prostě spláci. — Nic více. Paní, oděná v prostý, modrý, plátěný šat seděla na verandě a četla. Když vrzly dvéře povstala a přistoupila k nám. Renaud nás představil. „Znám vás, jako Emilova přítele. Jest vel- mi hezké od vás, že jste přišel. Jenom žese budeto musit spokojit s naším venkovským za- řízením .. Přednesla tuto zbytečnou banálnost velm způsobně. Jakmile jsem zpozoroval, že má krásné dlouhé řasy, pěknou postavu a široké rukávy. namáhal jsem se, abych se jí zalíbil. Do pohledu hleděl jsem vložit působivou, příjemnou, inteli gentní rozjařenost a když pak záhy na to po dána polévka, snažil jsem se dostati ji bez ne příjemného srkání do sebe. Při obědě, jemuž přítomni byli také obstárl již rodičové hostitelčini, kteří však byli zcela zabráni vnoučátkem a jeho kojnou, osedlalsi mne Emil náboženskou otázkou, o níž se právě debatovalo ve sněmovně. Jeho choť, jak se zdálo, tyto věci nezajímaly. Nepouštěl jsem se pro to do dlouhých rozhovorů o těchto záleži- tostech a takž jsem celkem Renaudovi přisvěd- čil, ač byl jsem jinak nucen snížiti své mínění o těchto debatách — a zakryl jsem vše pohrda vým úsměvem, Po krátké přestávce jsem řekl: „Vyrušili jsme vás, milostivá paní, ze čtení a to vás, jak se zdálo, zajímalo. Smím se ptáti co jste četla? „Le mystěres des foules.
Emil Renaud Emilův
14 article
„Zajímá vás Paul Adam?“ „Velmi! Piše tak pěkně!“ „Jsem téhož mínění, a což kdybyste je slyšela mluvit. Byla byste proště nadšena.“ „Opravdu! To by jej měl někdo k nám uvěsti! Znáš jej Emile? Avšak Emil, jehož literatura nudí, neb o on jí pouze z politické kuchyně, přerušuje nás a snaží se dokázat, že jest to sám ministr, který onu interpelaci ve známé otázce náboženskés objednal. Emila vítězně přepadl jakýsi způso vzdělavací zábavy, nepochybně, že to zejtr uveřejní v „Drojt Divisa“ Naslouchal jsem mu jenom velmi roztržiti a Renaud obrátil se k svému tchánu, ktorý mu věnoval více pozornosti. Hostitelka se mne tázala, zdali jsem čet „Demi-vierges“. „Výtečná otázka: Divadlo smyslnost, morálka, vychování... od devíti do deseti jsem mluvil o těchto věcech prostosrdečně a udal všechny své nezvratné náhledy, utrousil několik anekdot a udal několik hesel. Ona mluvila velmi málo, ale velmi piln naslouchala. Pak odešla na okamžik ke svému spícímu synáčkovi. Možno také, že se šla poně- kud upravit, neboť její rty hořely podivuhodně. vždyť při stole pila víno, rozředěné vodou — bez ledu. so — n Mezi tím převaloval jsem havana mez zuby, houpal se v lenošce a snil. A nepřerusi ani své snění, když se paní vrátila. Moje bla- žené myšlenky, rovny tmavým květům slezu, pod červencovým nebem, jež hoří modrým ohněm, sem tam se kolébaly. imin „Modrým ohněm“, opakoval jsem hlasitě mladá paní prohlásila tento obrat, „a la Gon court“ za velmi pěkný. „Rozhodně, ona jest velmi hezká. Avšul komu se podobá? Mladičké Raphaele Lizosově Ano! A velicel Louisa se jmenuje, ale jmenují ji Sisi. „Jaké to protivné zasiknutí!“ „Což by „Lulu“ nebylo něžnější?“ „Mama mi tak říká a nechce jinak „Ach, ano, pro mama se to hodíl“ Po chladnějším zavanutí vánku odhodla jsem se k loučení. Renaud nedá jinak, nežž
Paul Adam Emil Renaud Demi Lizosův Louisa Sisi Lula Drojt Divisa divadlo smyslnost
15 article Fpsilon.
Fpsilon. mne doprovodí a žádá choť, aby mu přinesl svrchník: „Jdi Sisi!“ Trhla lehce ramenom a šla. Na zpáteční cestě zamyslil jsem se tak, že mi cigareta uhasla a já ji automaticky v ústech držel. Usmíval jsem se trochu samolibě. Doraziv do Paříže, vstoupil jsem do své hospůdky, kdež se kamarádí právě chystali ke kartám. Vinil jsem je velmi s vysoka z nepředloženosti, která mne samotnému nebyla dosti jasna. Jaká krásná sensace! Jak pochlebné by pre mne bylo, dáti nyní vše to k lepšímu. Ale ne Byl jsem dalek pokušení a pod uklidňujícín vlivem půlnoční doby zmoenilo se mne znovu ono příjemné pohnutí, jako ve vlaku. Samozřejmo, že příčinou toho všeho byl setkání s paní Renaudovou. Jest to paní velm bystrá, snesitelně vzdělaná, elegantní, hezká mimo tyto všední přednosti dodává jí však ne bezpečného půvabu okolnost, že paní Renaudo vou respekt rodiny a starost o domácnost una vovaly a nudily a že tudíž se nemohla přemoci aby moje důvěrnůstky neodměnila úsměvem při kterém se jí objevily na tvářích dva rozto milé důlky. Já jsem si liehotil myšlenkou, že jsen udělal dojem. Zdálo se mi, že jsem „nebez pečný chlapík“ a jednal jsem s sebou samým s otcovskou blahovůlí... Ale co nyní?
Renaudův Paříž jít Sisi uno vovala
16 article
Bude-li se mně chtíti, nebudu zejtra více mysliti na paní Renaudovou a pak si mohu do- mýšleti, že ona na mne tak lehko nezapomene a že vlastně na ní závisí, aby trochu života uvedla do své monotonní existence. Na dvaceti maličkostech dal jsem ji znát kterak se mi líbí. Snad se také bude domnívat že jenom z počestnosti se jí vzdaluji, neboť spo lečnost její mne rozohňuje. Znám paní staré a dokonce škaredé, kter každého rána a večera modlí se „otčenášek“ za jakéhos mladíka, který se pro ně beznadějnou láskou utrápil. A naopak zase: Tady bych samo- zřejmo mohl započit flirt, který by mne nepo chybně velmi bavil a byl mi příjemným právě tak, jako — jeho konec. Nyní okoušel jsem jako labužník chut sněch stavů, jež jsou v počátcích a jichž jsem byl dosud pánem, jež můžeme bez bolesti roz- vázat, neboť nejsou dosti zralé, aby se ná zmocnily a přece již zase jsou dosti silny, ab nás svým bytím samolibě polehtávaly a vše- možné zábavné, vířivé, zkrátka velmi příjemne obrazy sugerovaly. V neděli ráno vzbudil mne listonoš a dodal mi škrábanici milé Jaennetky, která mně, z bázně abych nezapomněl, připomínala odpolední dosta veníčko. „Neusnula bych, aniž bych ti pověděln jak velmi tě miluji, jak mnoho jsem o Tob celou sobotu snila a netrpělivě neděli a tvoj náruč očekávala.“ A tak dále. Psaníčko udělalo velmi špatný dojem, ne boť způsobilo, že se ve mne ozvalo svědomí Já jsem celé dvacetčtyři hodiny na svoji přítel kyni nemyslil.
Renaudův
17 article
Slunce zalévalo můj pokoj plně a jasně bez podezřelých příznaků, jako znak trvale krás ného počasí. Četl jsem „Echo“ od počátku až do konce. V rubrice „Sport“ nedivil jsem se ni- kterak mimořádné naději „Cloiry“ při závodu dvouletých. Byl jsem úplně jist, že toto výtečn zvíře předběhne velkomyslně své soupeře, a se bere první cenu. Jak jest nudné, nebýti na do- stihách a nemoci výhry zatrhnout. Jak jest hloupé v tak nádherném počasí mučit se v po Rozmrzele vzal jsem opět psaníčko Jaen netčino. — Píše: „Budu tě otče kávat.“ Jakse mi náhle zprotivily tyto pravopisné chyby — jindy mne tak bavily a obveselovaly. A kteral to, že jsem si náhle s odporem vzpomněl na její od šití rozpíchané prsty? Po ránu, ztráveném v nečinnosti, snída jsem pozdě a mrzut v restauraci, v neděli tal prázdné a smutné. Potom jsem vypil kávu v ka- várně a pozorovav chvíli povozy, vezoucí párky ozbrojené kukátky, k dostihům nebo na venek, vyšel jsem také a stoupal do kopce pověstné ulice, která poskytovala útulek naší lásce. Ne boť, uvažte jen ten hloupý případ: moje přítel kyně neodvažuje se přijíti ke mně, protože m „paní kastelánová“ jest náhodou její příbuzná Když jsem vstoupil, udeřila čtvrt na třetí Jaenne seděla na pohovce a četla „Petit Jour nal“. Jaké tu bylo vedro! Nyní utíral jsems já kapesníkem krk a čelo a třel se za ušima.
Píš Petit Jour Buda
18 article
Když pak jsem se k ní posadil, vyplávala se mne na včerejší večer, ale přerušila mne hnedle, aby mi sama vyprávěla hístorku, která se udál včera „u nich“ při výplatě a ze které byl zřejmo, že její přítelkyně Irma nezachovala se. jak se slušelo, a že ji za to ředitelka, paní Gau therantová, spořádala „jak se patří Já mezi tím vzpomínal jsem na onu vzdě lanou, distinguovanou paní, s jak jemným způ sobem mluvila včera večer o „Mystěre do Foules“ od Paul Adama a jak správně věc po suzovala. Pojednou přitiskla se Jaenne ke mně. „Nač myslíš nyní? „Na tebe, drahoušku „To se mi nezdá. (Pausa.) — Pracovaljs na svém díle?“ „Na svém díle!“ — „Mé dílo,“ to jes drama, které dělám z „Mariany“ od Marviauxa. Tázal jsem se již aspoň stokráte sebe sama — zdali povaha pana „de Clima!“ jest správně v stižena a nevím si, co odpověděti. „Co jest to dnes?Ty mne již nemáš rád?“ Protestoval jsem slovy. Ale myšlenky m. dlely jinde. A já jsem pojednou věděl, co m schází, abych mohl své dílo dokončiti. Kromě tichého štěstí manželského něžná žena, ktera má správný úsudek, jest prodehnuta rozumnou láskou, která by mne pomáhala, mne povzbuzo- vala, která by mi byla vždy ochotným a vždy disponovaným spolupracovnikem. Vždyť přec neskončím svůj život jako sněmovní referent po boku bezvýznamné švadlenky! Charles Liny který sklidil již své úspěchy a sedí dnes v aka- demii, byl beze všeho talentu, dokud nepozna paní de Crovr. „André, kde bloudí dnes tvoje myšlenk což mně již nemáš ani trochu rád? Utkvěla na mne pohledem věrného psa hlas její zněl tak zoufale, že místo nepohodln lásky naplněn jsem byl k ní pojednou velikým
Irma Paul Adam Mariana Clim Lin Crovr André Gao therantová
21 article
Ubožátko! Co pak za to může, že se ne mohla v životě více učiti a že živobytí ta těžce vydělávati si musí? O mých ukrutných myšlenkách nesmí mít ani potuchy. Chci její trampoty zaplašit. To hodné děvče, dalo svů. život za mé polibky .. A mezi tím, co jsem vroucími polibky po- krýval její tvářičku, vyvinula se mi z náručí tázala se velmi vážně; „Pověz mi! Že jest to vše jenom pouhá ko medie? „Obl Jak mne ponižuje! Jak mne prohlédla! Jaký jsem to slaboch! Jak hrozně se tu jevím! Jakou bolest jí činím! A ze soucitu a hanby nad sebou samým vstoupily mi slzy do očí. S nadšením cítil jsem je vslupovati, neboť ony rozpoutaly napjetí posledních hodin. Plakal jsem z cele duše. Jistý prostředek, neomylný klam tekoucích slz! Jaenne domnívala se zcela přirozeně, že její nespravedlivé nařčení mne tak bolí. Vyčísti mu, že hraje komedii, jemu tak zbožňovanémui „Ach, odpusť mi, můj André, odpusť mi miláčku, já vím, že mne miluješ, jsem o tom přesvědčena. Což by bylo vůbec možno, abys mne neměl rád! Odpusť mi, nevěděla jsem ani co mluvím. Právě proto, že tě tak neskonale mi- luji, mám takový strach, že bys mne mohl pře- stat míti rád.“ Slzy odplavily všechnu nerozhodnost a d - stavilo se dobré předsevzetí. Hleděl jsem jí do očí, které tak něžně a šťastně na mne utkvěly. neboť nyní věděla, zcela jistě, že moje láska jest veliká, že na celém světě nic jí nemůže ublížit. Jak blaženě se směje a jak je spokojena— tím lépe moje dítě drahé .. Co by z tebe bylo, kdybych tě opustil? A kdož ví, zdali bych já byl bez tebe šťasten Zvykl jsem příliš tvé otrocké lásce a psí věrnosti. že nevzpomínám již starých bolestí a ran, které mi šťastná náhoda a koketerie zasadily a které by snad některá jiná znovu otevřela.
André
22 article
„Některá jiná! Která jiná? Snad Sisi Re- naudova? Mám se jí dvořit a rozbouřit své nitro novou náklonností? A co pak? Okružní cesta jejím rozumem byla by brzo v koncích. Ta by se mi dříve znudila, než ta maličká svoji láskou. Její duchapřítomnost by se mi asi stala nesne- sitelnou.... Charles Lény byl bačkora!“ „Ne, panenko moje. Já tě neopustím. Ty. ano ty mne budeš stále milovat. Žiju jenom tenkráte, myslím-li na tebe, a zdáš se mi bře- menem, jenom když jsi v té plačtivé náladě. Ale nyní se mi zdá, že se přistihuji při obžalobé proto, že, jak říká přísloví: „Mám nevěstu přílis hezkou.“ Což není tvá něžnost bezpečným útul- kem, talismanem proti svízelům živola a ošemet- nostem světa?“ „Miluj mne, má drahá Jaennetko. já ti t dovoluji.“ Tyto drahocenné slzy, jež jsem prolil, aniz téměř vím jak a které jsi tak nesprávně si vy- kládala, tekly pro moji hloupou ctižádost. K če- mu se pachtit po změně! „Vše na světě se opakuje, buď v téže nebo v jiné formě,“ řekl Jules Lafurgue. Zůstaňme jen při svých obyčejných potřebách, své prů- měrné lásce, to ostatní jest hazardní hra, bláz- novství, humbugl Když jsem večer domů odcházel, byl bych býval povalen hochem „novinářem“, který s prudkostí a hlasem polnice rozkřikoval vý- sledek dnešních dostihů. Koupil jsem si jeho list: „Gloire“ prohrála o deset délek .. A nebude-li ze mne nyní slavný spisovatel a budu-li nadále robotit na tribuně žurnalistů v senátě, bude to jenom proto, že jsem zůstal věren své Jaennetce, a to se stalo tím — — že měla ta loutka tak příliš těžké srdéčko! Milada M. Veselá.
Charles Léna Jules Lafurgue M Veselá Sisi Re
23 article Různé zprávy
Různé zprávy = Cesta Kongem. Jistá dáma, která se právš vrátila z cesty neodvislým státem na Kongu, podala zástupci londýského „Evening Standardu“ zajímavé zprávy o svých zkušenostech. Mezi jiným vyprávěla; Mnohdy jsem spatřila stádo slonů a jednou jevilo sloni mládě chuť připojiti se k nám. Jeho matka však rychle přiběhla a zuhnala je rypákem nazpět do lesa, při čemž se zdálo, jakoby notně hubovala, že se s námi chtělo seznámiti. Levharty jsme viděli ča- sto a jednou mi také ukázal jeden z nosičů lva, jenz běžel kolem nás lesem. Moji lidé však dělali vždy takový hluk, že se šelmy na nás neodvážily. Šakalové ovšem plížili se v noci vždycky kolem našich stanů a jednou padl jim za oběť malý černošský hoch. Lékař naší expedice nalezl jej na cestě: trpěl chorob- nou spavostí a rodiče jej dle všeho odhodili. Hoch v záchvatu choroby usnul pod stromem a mimo stany. Nezpozorovali jsme toho a nezapomeneme nikdy na jeho hrozný křik, když byl šakalem uchvá- cen a odvlečen. Byli jsme vydáni stálé změně po- větrnosti, hned na horách blíže sněhové hranice jsme trpěli zimou, hned zase v údolích tropickým vedrem Počasí nám nebylo příznivo. Sotva jsme někam do- razili, přišla perioda dešťů a byli jsme neustále pro- močeni. Často jsem při probuzení spatřila svůj stun jako řekou zaplavený, všechno v něm plovalo mnohdy musila jsem se celé dny po kolena broditi v vodě. Z Irumi do Ituri na horním Kongu táhli jsme celý týden pralesem. Po celou tu dobu lilo se prou- dem a při tom padaly kroupy jako holubí vejce. Vše to činilo cestu neobyčejně obtížnou, zvláště pro ženu. V nitru Afriky jsem vůbec neuschla. Ujíti ma. larii jest skoro nemožno. Přenášečem nemoci je ble- cha, která je ještě nebezpečnější a nesnadněji se dá chytiti než moskyt.
Kong Šakal Irumi Ituri horní Kongo Afrika
24 article
= Pokus o lítání před 400 loly. Lelošní rok, tk kýznamný pro vzduchoplavbu, jest jubilejním rokem méně známého pokusu o volný let. V září r. 150 vystal skotský král Jakub IV. poselstvo z Edlinburku do Francie. Dobrodruh, jenž se těšil jeho přízni. John Damian, opat tunglandský, chlubil se, že bude v Francii dříve než vyslanci, poněvadž tam prostě po- letí. Dal si zhotoviti dvě velká křídla, připevnilsi je na tělo, postavil se na zeď stirlinského zámku před očima tisíců chystal se provésti svůj odvážny podník. Ale místo aby se pyšně vznesl do výše, spadí přímo k zemi a zlomil nohu. O sporně otázce, pr se podnik nezdařil, nebylo docíleno jednoty. Damian vysvětloval nezdar tim, že ve křídlech pod orlími péry bylo několik pér slepičích, která jevila snahu. vrátiti se na hnojiště místo vzněsti se do vzduchu. Zdá se však, že ani orlím pěrům příliš nedůvěřo- val, neboť není známo, že by byl svůj pokus opa- koval. Tento opat Damian, předchůdce proslulého Cagliostra, jest velmi zajímavou osobností. Rodem Ital, dle všeho z Lombardska, přišel po mnohých po- tulkách ke skotskému dvoru, kdež se uvedl jako lékai a brzy nabyl velké vážnosti Podařilo se mu nad- chnouti krále Jakuba IV. také pro tajnosti alchymie. Že byl mistrem v tomto umění, dokazuje obralnost s jakou rozmnožoval zlatáky, totiž ve vlasíní kapse Ačkoli král konečně pochyboval, že Damian skuteční něco svode, zůstal přece jeho příznivcem a Damian měl často příležitost ulehčiti královskémnu mějci
Jakub Iva John Damian Damian Ital Francie Lombardsko Edlinburk