2
masthead
V Praze, v neděli 3. listopadu 1907.
Praha
4
article
Na rnuní a odpol. listy
před,lácí net
v Praze v admnínistraei
na měsíe . . . . .
za čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čonálkou
dnt Lta . . . . 7 K aon
ve Blialkách-
. 2 K n0h
na měsíe.
T'oštou:
na ns. . . . . k oos
s dvojí zízIIkou
na neřsle
ne čtvrt ota . . . 1i K e
Praha
5
title
Dnešní číslo pra Prahu le o 20 stranách.
Praha
6
article
Před rozhodnutím nejvážnějším
Před rozhodnutím nejvážnějším
Stojíme v bezprostřední blízkosti nej
vážnějších rozhodnutí zástupců národa na
šeho v parlamentě vídeňském.
Posledním dnem měsíce října nasta
v krisi pozoruhodný obrat: Na poradě před-
sedů pěti národních stran (Kramáře, Práška,
Hrubana, Klofáče a Masaryka), jež trvala
půl druhé hodiny, došlo k potěšitelnému
sblížení: nebude sice zřízen jed
notný klub, obsahující všech 84 národ
ních poslanců, ale přece nastane lepš
pořádek a zavládne lepší vůle v branném
táboře našem než dosud Obsah uspořádání
toho naznačil zpravodaj náš potud, že vy-
tčeny předpoklady pro takticky
postup českých stran a jejich vzá-
jemné styky k sobě Nyní bohda přestane
trapný stav dosavadní, »kdy čeští poslane
ve sněmovně stříleli zvlášť po sobě a za
vládne mezi nimi snášelivost taková, že byt
i nechtěli neb nemohli všichni žíti v jedné
řadě, v jednom šiku, nicméně si budou pra-
covati do rukou, jsouce ve věcech všečeských
za jedno.« —
Po tomto sešikování se — nejspíše v
dva témy — odebrali se zástupci strany
agrární (Prášek), strany svobodo
mýslné (Kramář), strany katolicke
(Hruban) a strany realistické (Masaryk
k ministerskému předsedovi bar
Beckovi. Zástupce strany národně sociální
a státoprávní (Klofáč) s nimi však k mini -
sterskému předsedovi nešel. O čem všem
vyjednáváno s bar. Beckem a s jakým vý
sledkem, není dosud dáno na veřejnost.
Patrně však zástupci uvedených čtyř stran
předložili bar. Beckovi jisté své programové
podmínky ve prospěch věci národa, na jichž
splnění či nesplnění činí závislým svůj po-
stup taktický a svůj poměr ke vládě. Porada
trvala přes dvě hodiny — Po ní konferoval
bar Beck s drem. Heroldem, načež pozval
k sobě na poradu zástupce stran ně-
mecko-centralistických: Pach ra
Pergelta a Peseh ku, kteří prý odchá
zeli z konference té dosti spokojeni.
Prášek
Hruban
Klofáč
Masaryk
Beck
Herold
strana svoboda
7
article
Následek však těchto předsednických
úrad vídeňských jest, že budou nyní a sice
již zejtra svoláni výkonní výborové národ-
ních stran: svobodomyslné, agrární, kato
lické, staročeské a realistické v Praz
i v Brně, aby vyslechli zprávy svých před
sedův a jejich pořízení u předsedy minister
stva, i rozhodli dle toho o dalším postupu
poselstva našeho ve Vídni — a to hned
Neboť bar. Beck žádá si již do úterka
(5 listopadu) zvědět rozhodnutí če
ských stran, aby věděl, na čem s námi
jest a dle toho mohl panovníkovi učinit své
návrhy v přičině ukončení české mini-
sterské krise.
Každé dítě v Čechách postihuje, očse
jedná: Má-li či nemá-li poselstvo české
vstoupiti do vládní většiny, jíž s
Beck právě roubí a to nejen ad hoc,
pro rakousko-uherské vyrovnání, nýbrž vůbee
pro veškeré potřeby vlády a státu pro celou
další svou politi ku.
Stojí tedy zodpovědní politikové naši
před stejně vážným a dalekosáhlým rozhod-
nutím, jako stál roku 1879 tehdejší staro-
český klub, kdy vábil jej hr. Taaffe zaslí
bením českého ministra-krajana do vládní
konservativní většiny, t. zv. pravice, která
se sice zvala »autonomistickou«, ale
za celých 12 let svého trvání nevydobyla
nám, dle doznání samého dra. K. Mattuše,
autonomie ani o vlas více, naopak, sloužila
centralisaci tak oddaně, že se tomu
sama »Neue Freie Presse« posupně smála.
Jaká však by byla ta Beckova trvalá
parlamentní většina? Jediný pohled na živly
pro ni už dnes naverbované stačí, aby nás
ochladil: Nejsilnější součástkou, ba vůdě
stranou v ní budou němečtí křesťan-
ští sociálové pod vedením Luegra.
Gessmanna, kn. Lichtenšteina a Ebenhocha
pak šlechta polská a konečně němečt
levičáci.
Beck
Taaff
K Mattuš
Beckův
Brno
Vídeň
Čechy
Neue Frei Presse
Luegra
8
article
Pravé politické compositum mixtum
stran zásadně různojdoucích, takže zhola
není pomyšlení, aby se mohly ujednotit na
nějakém zásadném společném programu
politickém, a nejméně na programu, který
bychom mohli s dobrým svědomím pode-
psati též my Čechové. Či možno, aby vládní
většina ta sjednotila se na zásadě rovno-
právnosti a rovnocennosti všech národův
Anebo na zásadě decentralisace a rozšíření
samosprávy království a zemí? Anebo na
zásadě demokratického pokroku, osvěty a
svobody? Ani jedno, ani druhé, ani třetí
není možné. Německo konservativnía
klerikální živel bude v ní míti převahu a
bude hověti centralismu a německým inter-
esům, takže němečtí levičáci jako vždy pro
svůj nacionální zisk oželí a zradí svobodu
osvětu i pokrok všeliký. Řekněme si: jaké
místo zaujímalo by našich asi 50 poslanců
v této prazvláštní společnosti? Byli li Staro-
češi posléze pálým kolem v Tanffově pravici,
zdaž by lepší osud čeka! nás v této Beckově
většině? A nyní postava státníka barona
Becka sama.
Čecho
Tanffův
Beck
Německo
9
article
Je to rozhodně duchaplný a skvělý
routinier politický, obratnější než Körber
připomínající v mnohém. Taaffa. Než, jak
se ukázal za těch 16 měsíců své vlády vůč
našemu národu? Dejme tomu, že mu za
posavadního stavu věcí, vůči stále hrozícímu
furoru německému nebylo možno něco pod-
statného pro nás učinit. Avšak jedno
přece, beze vší obzvláštní přízně k nám
učiniti měl a mohl za ten čas, chtěl-li se
ukázati na výši státníka opravdového ao
blaho i budoucnost Rakoüska pečujícího —
rozhodně. Měl se rozhodně, zjevně a celou
autoritou státní vysloviti proti těm daleko-
sáhlým, nebezpečným agitacím velkoněme-
ekým, jež se zvýšenou vehemencí usilují dnes
o rozdvojení veškeré státn
spravy v Čechách dle princip
národní a teritoriální rozluky
o roztržení politické jednoty toho staro
bylého království, garantované přísaham
všech králův českých, pragmatickou sanke
i slavnými reskripty panujícího císaře a krále
ke sněmu království českého.
Körber
Taaff
Čechy
10
article
Tuto ohroženou dnes jednotu vlasti naší
měl zaštítiti od prvního dne své vlády v Ra
kousku jako zřítelnici vlastní ve jménu práva
země, prospěchu říše, míru zemského a ži
votního interesu dynastie. Proti trhacím,
vlastizhoubným těm choutkám mělo zazníti
nejráznější, neoblomné jeho: »Quod non!e
— to bylo jeho nejpřednější statnickou po-
vinností.
Baron Pavel Gautsch nebyl věru
žádným rakouským Bismarkem, ale přece
měl odvahu zaraziti rejdy a úsilí německé
»Zweitheilung« manie tímto svým vládním
prohlášením na sněmu král. českého
dne 17. ledna 1898:
»Vláda vychází z náhledu, že v krá
lovství českém oba jazyky zem
ské v úřadě úplně rovnoprávny
jsou. Z toho plyne, že každý obyvate
království českého uvnitř hranic
jeho jest oprávněn, aby právo své u všech
zeměpanských úřadů buď v jazyku české m.
buď v jazyku německém vyhledával a nalezl.
A jako zásady tyto pro vládu ne-
zvratně platny jsou, trvati bude
vláda bez výjimky také na jed-
notě země a na jednotě správy
úřadnictva«
Tak to četl dosavadní místodržitel česky
hr. Coudenhove vůči nám i Němcům uve-
deného dne slavnostně ve sněmu českém.
po česku i po německu za vlády rakouského
státníka Pavla Gautsche.
Kdyby aspoň bar. Beck byl si troufal
opětovati toto prohlášení rakouské. Ale o
té odvahy neměl. Naopak, on ustupuje
před terorem německých trhačů
jednoty správy krůlovství činy
svými krok za krokem, on proti platným
ústavním zákonům hoví choutce a žádosti
Němců, že z krajin převahou německých
mají býti vystrnaděni všichni čeští úřadníci
do posledního, a že Němci ve svém »uza-
vřeném území«, jež zovou »Deutschböhmen«,
mají býti spravování pouze a výhradne
německonacionálními úřadníky
bez ohledu na kvalfikaci, status a nároky
českého úřadniotva.
Baron
Pavel Gautsch
Coudenhove
Němec
Beck
11
article
Ano, vláda rakouská, v jíž čele stojí
bar. Beck, neostýchá se veřejně prohlásit, že
preteruje české úřadníky soud-
covské z příčin politických, aby
totiž vyhověla choutkám Němců po utvoření
si vlastního politického něme-
ckého území v Čechách, přilehajícího
bezprostředně ke hranicím Německa. Ne-
uznává-li tím zásadu, nad jejíž nebezpečností
právem trne a žasne věrný národ český?
Nepřipravuje-liž tím krok za krokem
půdu pro rozdvojení království českého
uzemí německé a českoněmecké, jež by
vnásledcích svých samozřejmě vedl
k utvoření Němcům nového vytouženého
Šle svik-Holštýna, obklopeného vůkol
»mateřskou zemí německou« ? —
A tuto politiku Deckovu by
mohli a směli poslanci češt
svým vstoupením do vládní vět-
šiny jeho v parlamentě vídeňském
omluvit, ba schválit?
Nevíme, co slíbil neb neslíbil minulého
čtvrtku bar. Beck zástupcům většiny poselstva
českého. Ale víme, na čem se usnesl po-
sléze širší výkonný výbor ná-
rodní strany svobodomyslné dne
6. října t. r. v Praze. Usnešení jeho vy-
znívalo: »Čeští svobodomy slní po
slanci mohou podporovat jenom
takovou vládu, která starati se
bude o splnění spravedlivých
požadavků českého národa v ohledu
národním, kulturním a hospodářském
která ve veškerém veřejném životě po-
ctivě se bude snažit, aby nebyla porušo-
vána zásada rovnocennosti národa českého
v zemích koruny české. Jak vláda
k těmto požadavkům se z acho vá
podle toho nechť klub českýcl
poslanců zařídí své posta vene
Beck
Němec
Čechy
Německo
Praha
12
article
Nemohl by míti důvěry ve vládn
systém, kde by vláda neměla síly
neb vůle způsobiti, aby státní správa
česká stála na půdě zákonem zaručené rovno
právnosti národní a osvědčovala se nestran-
nou a rozhodnou proti zjevnému ná
silí německému — a kdyby v aktech
vládních, které ve státech se spořádanou
justicí rozhodují se s hledisek věcných, ne
dovedla odmítnouti nemístný
národnostní německý diktát«
A hle, odpovědí vlády potom bylo, že
znovu uznala »německé území v Čecháche
za vyhrazené pouze německo nacionálním
úřadníkům, že k vůli tomu opět preterovala
řadu českých soudcovských úřadníků, ba
omlouvala se Němcům i pro těch — šest
českých adjunktů, že neměla po ruce s do-
statek německých uchazečův. To mluví za
celé knihy a proto v této dějinně rozhodné
chvíli opětujeme znovu: Žádný poctivý
Čech nesmí vstoupiti do většiny
vládní a do kabinetu Beckova bez
úplně spolehlivých záruk pro věc
svého, tolíkráte oklamaného národ al
Vandalismus v Uhrách.
V Ražomberce, 1. listopadu.
Němec
Manche
Čechy
Beckov
Uhry
13
article
Od krvavého dne v Černové uplynulo již
dosti času, aby se mysli trochu uklidnily a aby
se o celém připadu střízlivě usuzovalo.
Před námi stojí prostý fakt: Černovští vy
stavěli si ze svých sil pomocí suspendovaného
faráře Ondřeje Hlinky pěkný chrám. Biskup
Alexandr Párvy nepřispěl naň, jako vůbec ma
ďaroni všichni, ani haléřem. Lid chtěl, aby ko-
stel vysvětil biskup za asistence Hllinkovy, který
jest rodem z Černové. Proto žádali biskupa, aby
Hlinku zbavil suspense. Biskup odepřel; Čer
novští ve třech peticích opakovali svou žádost.
ale marně. Proto Černovští i jemu i děkanu
Pazúrikovi oznámili, že kostel posvětit nedovol
a že počkají na Hlinku. To jest děj měsíce zár
a věc utichla. Hlinka odcestoval na Moravu 16
řijna. Maďaronští kněží uvědomili o tom oka
žitě biskupa a děkan Pazůrik byl již 17. m. m
telegraficky vyzván, aby připravil posvěcení. Zá
roveň pověřil Párvy kanovníka Kurinského, aby
ho zastupoval. 20 m. m. vyhlášeno bylo v okol
ružomberském se všech kazatelen, že v Čer
nově bude nový chrám posvěcen 27. m. m. Když
se o tom Čsrnované dovědělí, vyslali k admini
strátorovi ružomberské fary Fischerovi a k dě
kanovi posly se žádostí, aby k nim nechodil
že si vysvěcení chrámu nepřejí. Totéž telegrafo
vali 24 m. m. Kurinskému, 27. m. m. v osudný
den, brzy z rána opětně prosili o to na fař
ružomberské.
Černo
Hlinka
Alexandr Párva
Čer
Pazúrik
Fischer
Kurinský
Morava
Pazůrik
14
article
Četníci z Černové, kteří vysláni byli od
okresního hejtmana, telefonovali mu po dvakráte
27. z rána, že lid jest rozhořčen a radili kně-
žím, aby vysvěcení bylo odloženo, Hlavní služní
Andaházy následkem telefonických zpráv dva
kráte šel oznámiti stav věcí na faru ružomber
skou. Nic platno. Maďaronšti kněži nedbal
proseb lidu slovenského, ani zpráv telefonických
V 10 hodin vyjeli do Černové v průvodu služ
ného Pereszlénye. Další děj jsme již podrobn
vyličili minule.
Dodáváme několik doplňků: Kdyby kněžín
bylo záleželo na slovenském lidu a na učen
Kristově, zajisté v poslední minutě byli by se
vrátili. Jim však záleželo na tom, aby chrám
posvěcen byl proti vůli Černovanů, kteří žadal
trochu svého práva. Proto křičeli, když kočáry
narazily na lid: »Jen v před a zrovna v před le
— Politická vrchnost poskytla kněžím veškeru
Černo
Kristův
15
article
V drobném prouejí:
janni čísto o sobě . .
odpolední
. . . za 2
Ve flialkách na venkov
ranní čialo. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . 4k
Inserálv
plati se hotově papře
Předplacení a inssrty přijimá sdmink
straoa v Marinnské uliel č. 3.
Tam nacházejí se též reäabee
tlskárns n expedipe „Národnich Listů“
Rukopisy se novracají.
16
article
pomoc, bodáků a pušek bylo dost. Učiněn byl
pokus o udušení uvědomění slovenského ve slo
venské krvi.
Je otázka, zdali se jim toto podařilo.
Chtěli zachrániti vlast a tak se zdá, že ji sami
zatáhli celou do bahna. Vyšetřování, které ve-
deno jest jimi samými, svědčí přece proti nim.
Tak všichni mrtví i ranění dle zpráv soudních
lékařů mají ruce nezraněné. To jest důkaz, že
postřílení nenapadli četníky a nechytali je z
bodáky, jak maďarské časopisy tvrdí. Nebyl dán
ani jeden slepý výstřel, poněvadž četníci vůbee
nenosí slepých nábojů. Do vzduchu také dřiv
nestříleli, jak žádá zákon, to dosvědčí očit
svědkové pod přísahou.
Vyšetřování chce dokázati, že všechnu vinu
neštěstí mají »agitátoři a panslávští buřiči«.
Podle toho se i vyšetřuje. Uvězně n
mučeni jsou hladem, aby se k ně-
čemu nepravdivému přiznali. Pr-
buzní do vězení nejsou připouštěni. Uvězněné
vyšetřuje známý Chudovský, který jest zuřivým
nepřítelem Slováků a který vždy stojí v čele
každého umluveného pronásledování Slováků.
(Jako každý odrodilec, i Chudovský jest zba-
bělec první třidy, nyní »objednal« si k vlastní
obraně do Ružomberka 2 setniny vojska.)
Kněží umývají si ruce. Tvrdí, že do Čer
nově šli krotit »pobouřené« Slováky. Nešli prý
světit chrám, ale otvírat oči »panslávskými agitá-
tory zavedeného« lidu slovenského. Šli tišit lid
a k tomu potřebovali četníků a vojska. Ano.
Ti, kteří již chladní leží v zemi, jisté jsou již
utišeni.
Chrám prý nešli světit. Ale přinesli všechny
potřebné věci ke svěcení a měli s sebou mini-
stranty v slavnostním rouchu jakož i ružom-
berského organistu, odrodilce Chladka.
Chudovský
Slovák
17
article
Vrahové opovažují se dokazovat ještě svou
úplnou nevinu, A náš parlament, naše »národní
a veliká vláda«, podává jim race. A národ-
nostní poslanci, kteří brání nevinný lid, zasy-
páni jsou v parlamentě nejhrubšími nadávkami.
Milan Hodža, který chtěl již 29. m. m.
podati pilnou interpelaci o černovských událo-
stech na uherském sněmě, byl předsedou sně-
movny Justhem s úsměvem odbyt: »Mrtví s
již nevzkřísí.« Ve skutečnosti ale neměli v Pešti
ještě úřadních falsifikátů o černovském masakru
po ruce.
Když Hodža dne 30. m. m. konečně moh
interpelaci podati, byl zuřivě napaden a tupen
hrubými nadávkami, surovými výkřiky. Ale nebyl
tupen jenom Hodža, nýbrž všichni slovenšt
vůdcové.
Když se konečně Hodža tázal, kdo jsou
vrahové, vrhli se se všech stran maďarští po-
slanci na něho, řvouce: »Ty jsi vrah, ničemo
Třeba ho vyhodit! Lháři« A když mělo dojiti
ke srážce, zasedání ukončeno
Zpráva, že v rakouském parlamentě našl
se lidé šlechetného smýšlení, kteří upozornil
sněm na zvěrstva, která páchají se na nevin-
ných slovenských sedlácích, bojujících čestně
o kousek práva, musila působiti na každého
Rakouský parlament svým jednáním ukázal ce
lému vzdělanému světu nízkost a bezeharakter-
nost sněmu uherského; a tento sněm cítíse
ještě uražena. Rakousko prý zasahuje do vnitr
ních věcí uherských. Skutečně — to jsou věc
věru »maďarské l«
Mohli by tedy vládní politikové povraždit
půl milionu lidí a byla by to vnitřní věc Uher,
věc »maďarská«, o které by vzdělaný svět ani
mluvit nesměl. Nyní, kdy pro japonské, do škol
nepřijaté děti v Kalifornii málem by byla pro-
pukla válka na dalekém východě, uprostře
Hodža
Justh
Pešť
Rakousko
Uhry
Kalifornie
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 2. listopadu.
6—. (Kronika.) Známého jste zahlédl
na nároží u návěštní tabule. Zdá se všecel
pohřižen do vyhlášky magistrátu.
— Hola hej! Volá snad — domobrane
cká povinnost?
— I toto! Jen tak studuju obraty našeho
úřadního jazykal
— Nu a?
— Terminologické dostihy! Vlevo český
překlad, v pravo původní text úřadní: po
vinnost hlášení = meldepflicht, domobranei
k hlášení povinní = meldepílichtige Landsturm
männer, domobranci určovacími listky, výprost
nými cerlifikáty domobraneckými opatření = ..
— Dost! Dost! Kýho výra! A dále?
— Voláme pořád po českém úřadním ja-
zyku! Až jednou přileti a bude-li — tenble
— Inu, jsou ještě horší ukázky!
— Jsou, jsou ! . . .
A známý souká z kapsy nějakou tiskovinu.
Zpráva z městské rady! Nějaký plán města byl ně-
kde vyložen, však . . . »se zřetelem na některá
upozornění během prvolního řízení« . . byl prý
zase přepracován a technická komise navrhuje
»zřízení jedné ulice, prodloužení druhé a zří-
zení náměstí při vyůstění třetí ulice« . . .
— Tuze hezké! Ne-li?
— Mám také něco pěkného ! . ..
A předčitáte z noticek, co jste si onehdy
opsali na výletu parníkem. Tabulka varuje obe-
censtvo na palubě: »V zájmu osobní bezpeč-
nosti nesmí se nikdo na základě úřadního naří
zení pod komínem, při jeho sklánění, nachá
zeti !« . . .
Inu, úřadní čeština! Kdo by se vydal na
pouť od objektu k objektu po Praze, po Č
chách, brzo by měl pohromadě knihu ukázek
Smutná humoristika ! Profestujeme proti zá
sadě inferiority, voláme po vlastním úřadním ja
Praha
Č chy
Dosta
19
article
zyku! A který to bude ? Ten snad, jaký pozná-
váme — z ukázek?
— Nu, žádný úřadní jazyk není tuze
vzletný a ozdobnýi
Pravda, do polic a zásuvek v úřadovnách
neukládá se žádná poesie! Ale něco je snad
přece nezbytno úřadnímu jazyku: abyse
snadno mluvil, lehko rozuměl! A srovnejte
ukázky s požadavkem! Zásoba terminologická
snad je konečně uložena v odborné literatuře,
ve slovnících! Snad je! Ale jak stojí věci se
zásobou praktické — frazeologie úřadní? A
kdyby zejtra veliký aparát spustil! Neobehiází
vás lehký mráz, co a jak se bude drmolit na
instančním žebřiku?
A to slyšíte ujišťovat: jaké pak starost
národní! Domohli jsme se, bohu díky, vše
stranného rozvoje, máme už svoji společnost
svoji literaturu, máme svoji nauku, své školy,
umění svoje — co chceme víc? Vždyť odnikud
žádné nebezpečí nehrozl!
A musí příjít cizinec, aby nám posvíti
trochu do situace !
— Dle mého názoru nehrozí nebezpečí, ž
by Německo násilím zabralo Čechy! Ale jin
nebezpečí hrozí! Polměšile a záludně proniká
praktický pangermanism — do ja
zyka, do literatury, do obchodu a průmyslu
může znenáhla, však mnohem jis těj
zmocniti se oblasti, než sám výboj zbraní! . . .1)
Denní zkušenost všech oborů dává z
pravdu cizímu pozorovateli. Stopujte jen vply
úřadního jazyka v tělese národním! Nabádán
zřízením, inteligent český ovládá »svoji« něm
činu. A kde jen prospěch osobní káže, uživá
»výhody« své znalosti. A prospěch osobníse
hlásí — na všech stranách! Dvojjazyčnou vy
hlášku úřadní čte si inteligent český po stránce —
německé. Nikoliv z nedostatku uvědomělosti, ale
proto, že se mu snadněji — čte. Nesena zříze
ním, staletou praxl, němčina je hotovější svým
bůh
Čecho
Německo
20
article
1) Angličan Rowland Bremerhasset. Viz článek
O hnutí pangermánském v Čechách. Kalendář »Na
Listů« 1908.
obraty, snáze přilehá k účslu a mluví se pohodlněji
Vnucena zřízením národnímu tělesu, vládne
němčina bezděky českým mozkům i ústům-
Čeština, žádným zří ením nepodepřena, zůstává
naproti své šťastnější soupeřce pouhým — pře-
kladem, lopolným a málomocným. Nástrojem
mimo život, nástrojem neuživaným, jazykem-
na papíře.
Naši otcové před půl stoletím jasněji vi
děli! Vycházelo měně knih, ale ty, zdá se.
hleděly více k jádru otázek. Méně se opisovalo,
ale za to více pracovalo z potřeb a hledisek —
víastních!
Roku 1864 vyšel spisek zapomenutého
dnes už autora MUDr. Cyrila Kampelika »Samo
volná germanisace«. 1) Knížkou vane silný slo
vanský duch, po jakém dnes už v Čecháel
není téměř stopy. Jménem úkolů národně-kul
turných dovolává se spisovatel původné čislot
duchovněho nástroje národního. Třeba rozezná
vati ducha a povahu jazyků
— Sila, lahoda, krátkost, určitost a z toho
plynoucí libá srozumitelnost našeho
národního jazyka nejvíce v jeho slo ve se
uložena jest! horlí autor . . . Sila a boha
tost némčiny záleží v substanti vu
což Němci dobře hlavním slovem (Hauptwori
jmenujou... A což je podstatné jméno proti —
slovesu? Pouhá neorganická hmota řeči!A
přece Němci svou pilnosti a železnou vytrvalo-
sti svůj jazyk na vysoký stupeň dokonalosti
dovedli ! .
A my Čechové?
Germanisací »praktického života« donuco
ván je český mozek myslet — německými tvary
a obraty. Mocí mermo nutíme své bohaté české
sloveso do nechutných a nezvučných, prolože
jemu nepřirozených forem substantivných.
Angličan
Rowland Bremerhasset
MUDr
Kampelik
Sila
bůh
Němec
Čecho
Čechy
21
article
) Samovolná germanisace češtiny
moravštiny, slovenštiny kazí její lahodno
srozumitelnost, čistotu, ráznost a libozvučnost. V Král.
Hradci 1864. Spisek věnován je p. Františ ku
Grégrovi, »průmyslovému rolníku« na B ř ez
hradě.
A horlitel uvádí ukázky jazykových ne
švarů své doby.
— Tak jsme dostali líbezné věty jako
»stříbro k zapravení potřebností království . ..«
(4 substantiva), »o následující připadnosti roz
vedení manželství. . .« (3). »Zspravení vydání
v podniknuti.. « (3), »Nařizení direkcí porouč
vyšetřovací komisí zkoumání manipulací . ..«
(dokonce 6 !) atd.
Obracíle v podivné knížce, vyšlé před čty
řiceti lety a zachmuřuje se vám mysl. Není po
chyby, doba nám přinesla »veliký rozvoj« všech
oborů! Ale nasloucháte rozmluvám vůkol, pro-
slovům řečníků, obraeile v literatuře, ve spisech
učených 3) a nemůžele si nepřiznat: duch sa
movolné germanisace — trvá! Nemáme živo
pro potřebu svého národního bytí zaří zen,
nejsme nijak vedeni a nutkáni, z vlastní ch
národních potřeb pracovat a svým du-
chem a jazykem — myslet. Necháváme jen ži-
vot vedle sebe plynout, jak se rodí z poměrů
již hotových, které jsme sami nezřídili
pilně pěstujeme jen své dvojjazyčnietvo a co nám
kde hotového padne jako předložka do rukou.
pilně — překládáme. Pěstujeme kulturu ne
svojí, ale přeloženou. A bytost svoji tak pomalu,
pomalounku, zatím třeba jen svým jazykem
ale samovolně — germanisujem
Král
Františ
Grégr
Hradec
22
article
Máli národ kulturně opravdu žít, je ne-
zbytno, aby měl národně zřízenu vše-
eku svoji bytost, svůj život soukromý i veřejný
Voláme nutně po úřadním jazyku národním, p
národním vojsku, po všem, co seřazuje síly
se shrnuje práci a zabezpečuje existenci — kul
turného celku.
Dnes či zejtra, doufáme, budou věci z
1) Právě jste odložili článek »populárně vědecký-
Hemží se vělami následující podoby: »Následkem
stále pronikavějšího prohlubování a šíření se poznán
řečeného tříbení zásad uvedených pokouší se vyni
kající odborníci.. « A snad by nebylo ani lehko, sestaví
sbírku moderních našich spisů naukových, aby
podobnými- obraty — nehemžilyl
vedeny. Třeba vše připraviti, aby mohly
být zavedeny s plným z dare ml
Kde jsou naše přípravy, až úřadn
čeština stane se zákonem, aby nebyla zastoupena
pověstnou — karikaturou forem ? Jak máme po-
staráno, aby hned zaveden byl nástroj dů
stojný svého úkolu?
Tteba zvláštní pozornou péčí nahraditi, e
na jazyku, po staletí vyvrženém z proudu ve-
řejného života, bylo prohřešeno
Třeba povolat síly, rozdělit úkoly a mohut-
ným strojem zasáhnout do života celku! Jinde
národní vlády konají podobné kroky v zájmu
kulturné bytosti národa Kdež máme svoji — ná-
rodní vládu? Nemáme na ten čas než jediného
snad činitele, který by se mohl měřit s velikosti
úkolu: veleobec královského hlavního města
Jedině ona vládne potřebnými prostřed ky.
aby mohla ustanoviti komisi povolaných sil
která by provedla velikou revisi dotyčné termíno —
i frazeologické zásoby všech oborů úřadních!
23
article
Jedině ona vládne dostatečně moeným a pará-
tem, aby mohla vydati potřebný — rozkaz
A nový, osvěžený, uhlazený nástroj, aby hned
pokusmo byl uveden v praxi živola, než nadejde
veliký převrat, po kterém voláme!
Úkolem komise byla by nejen jazyková
správnost a odborová výstižnost obratů, ale i la-
hodná plynulost tvarů. Klerak nadepsat úřadní vy-
hlášku domobraneckou? Snad: povinnost domo-
brance, aby se hlásil? Anebo: domobran
hlaste se!? Či snad: kdo povinen domobranou,
ať se hlásí? Anebo kterak? Jen duch jazyka
i potřeba praktická smějí rozhodovat
Nemá-li nastat zmatek v práci odborové,
nesmí být ponecháno horlivosti jedinců, aby
podle libosti »razili« potřebné úřadní terminya
fráze. Nestačí, aby jen český překlad, buď jaký
buď, měl čístě formálnou přednost — na pa-
píře! Ale na tom sejde, aby také v praxi mohl
vítězně dobývat svoji — přednost! Jinde vlády
pečují o nezbytnou jednotnost ducha
formy. Kéž zatím aspoň nejmocnější na ten čas
náš činitel ujme se díla v zájmu nejdraž-
šiho dědietví otcdv !