Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY

182 října 1903

Číslo 284.

sko ochladly. I ve francouzských kruzích politiekých myštenka alliance s Italií učinila pokroky a s ním souhlasí ku podívu — míní berlínský list — nedávné irredentistické narážky Prinettovy. »Frankfurter Ztg.« míní oprot tomu, že mezi oběma národy sice jest značná příbuznost kulfurní a kmenová, ale také diame- trální rozpory politické a hospodářské. Li míní, že poručnictví, v kterém prý si libuje Francie nad Italil, mohlo by ohroziti nový po- mér obou státův. Jednu útěchu našel si ale přece frank- furtský »Gen. Anzeiger«. Píše: Vláda francouzská skládá se nyní ze živlů, nepřejícíeh allianci s Ruskem ani zachovávání starých tra- die armádních. Cíti-li se Francie unavena alli anci ruskou, zbývá otázati se, najde li prospěchu svého ve všech svých nových pouhých »srdeč- nýchi shodách«. V Turině, v Palermu a Neapoli udály s v divadlech frankofilské demonstrace. Na radnici pařížské za návštěvy krále Vi ktora Emanuela slavil předseda obecní rady pa řížské zvláště vojenské sbratřenílitalsko-francouz ské z let padesátých, prefekt sekvanský de Sel ves pak krále velebil jako blízkého. Francii bra trským původem svým. Veliké ovace činěny zvláště královně Heleně. Král poděkoval něko lika jen slovy a tak tiše, že nejbližší okolí prý neslyšelo jich.

Ještě k odkladu carské návštěvy v Římě. Dle pařížských zpráv, jak jsme v depešíeh jen stručně zaznamenali, došlo k prudkému vý stupu mezi králem Viktorem Emanuelem III. ministrem vnějších věcí Morinem. Králi mu vytýkal, že jej blamoval, Morimi nabídl. na to demissi svou, ale král odlušil, že o tom pojedná se po návratu z Francie. Brzké propuknutí krise ministerské v Italii pokládá se za neodvratné. »Popolo Romano« i dnes příčítá vinu zmaru návštěvy carské vedle socialistů vládě, jež proti carskou interpellaci Morgarovu příjala a zodpo- vídala i většíně, kteráž Morgara caru spílati ne- chala i opposici, kteráž rovněž klidně k tomu přihlížela. List volá po spojení všech stran proti živlům, jež Italii v cizině zkompromitovalya její zájmy hospodářské i politické poškodiiy »Corriere della Sera« v článku »Pokořenil« žádá, aby ministerstvo Zanardellovo, jež ani vůčí cizině nemá autority, hned po návratu krále z Paříže odstoupilo. Zanardelli se zatím už do Říma vrátil. Jest churav, sklíčen i odebral prý se ihned na lože. Jednomu příteli sdělil prý úmysl demissi podati. kdežto dle jiných pramenů doufá, že případné odpadnutí liberální frakce Giolittovy vyvážil by podporou krajní levice. Celkem věří se ale, že bude Zanardelli vystřídán nejprvé přechodním ministerstvem Saraccovým, po kterémž ale že by vlády se ujalo dosti brzy ministerstvo Gio- littovo a Sonninovo, tedy jakási koalice, jelikož Sonnino konservativními názory od Giolittu značně se liší. Sonnino, starý to erispovec, nud to jest odpůrcem shody s Francií a pařížská »Patrie« právem dnes ukazuje k tomu, že jeho orgán jediný i za nynější návštěvy Viktora Ema- nuela v Paříži libuje si v kampani protifran couzské.

Slavnostní schůze Klubu voličů novoměstských. (Na oslavu dvacetiletého trvání.) Jubilejní večer! Je-li v dívadle, tone lesku, je-li v rodině, dýše srdečností, je-li svát- kem mnohých — prožije se ve vzpomínkách. Bylo tomu tak při včerejším jubileu K lu bu voličů novoměstských! Ve vzpomín- kách na počátky této korporace, ba v retrospek- tivě na doby, jež založení jejímu předeházely pronešeny řeči a přípitky, vesměs rázu srdečného z nadšeného. Veliká účast členstva a hiostů, kteří vyplnili zahradní salony restaurantu »Chodérova« do posledního místečka, svědčila o populárnosti a přízni, jaké se toto středisko občanstva těší. Ve velikém počtu účastníků zahlédli jsme poslance pp.: Anýže, Blažka, B'řez- novského, Macháčka a Pantůč ka, členy representace městské, nám. starosty dra. Karla Groše, místopředsedu klubu ob. st.r Mellana, m. r. a ob. st. pp. Kasa li- ckého, HavlIčka, dra. Fríče, Zwě- řinu, Schröttra, dra. Černohor- ského, Vaníčka, Kovařovice, Dleca- sťella, Červeného, Košťála, Koubka a Práška; dále pp. dra. Nejedléhio, dra. Nesýho, řed. Mladěru, velkoobehodník Oliče, St. Havlíka, E. Stivína, prof Kuthana, říd. uč. Bolinu, Hrodřlěje atd. atd. Kromě nich pak delegáty téměř všech praž ských i předměstských občanských klubů.

Krátce po 8. hodině za napjatého ticha ujal se slova předseda Klubu voličů novoměst- ských, náměstek starosty král. hlav. města. Prahy dr. Karel Groš a promluvil následovně: „Dvacet let v životě lidském již o sobě značí více než polovici průměrné doby životníl Život spolků politických ubihá však ještě rychleji, jsa podroben větším ještě změnám než život osob fysických. V národě našem, který jest si vědom svých povinností jako národa malého a ode všech opuštěného, věnovala se a věnuje namnoze po- sud věcem politickým pozornost větší než jinde i nejsou změny ve smýšlení politickém většiny národa beze vlívu na změny a trvání spolků poli- tických. Od dob založení našeho klubu staly se velké změny v politickém zastoupení národa, avšak změny ty zůstaly bez účínku na života trvání našeho klubu. Klub náš nestihl osud jiných útvarů politi- ckých, jež během času vznikly a dávno již zase zanikly anebo všeho významu pozbyly. Při všem tom střídání názorů a ve všech těch bojích, jež národ i strana naše prodělaly v tomto největším pražském volebním obvodu zůstal jako nedobytná bašta státi nedotčen a ne- změněn klub voličů novoměstských. Posádka této bušty — věrné naše voličstvo — s úžasnou vytrvalostí stálo k zásadám strany svobodomyslné, jichž hájení do vínku klubu vložili jeho zakladatelé a to po celou tu dobu dlouhých dvacet let. Nejen nezhynul náš klub přes nepřízeř doby a nesčetné útoky svých nepřátel, ale stoj tu nezměněn jak v době svých počátků, věren úkolům, pro něž byl založen, nezměněn ve svém nitru. Ale sesílil a zmohutněl. Z malých po- čátků vyrostla jedna z nejmohutnějších našich politických organisacíl

Strana naše pochopila, že oslava jubile naší dvacetileté činnosti jest význačným bodem historie strany svobodomyslné a účastenství jejt při dnešní slavnosti jest zřejmým toho dokla- dem, jak veřejnost naše zná a ráda uznává obě- tavou činnost klubu ve službách naší strany, na- šeho rodného města i naší celé vlasti. Vítám zejmena srdečně přítomné posl. pp Blažka, Březnovského, Pantůčka Macháčka, dále zástupce klubů politických členy rady městské, sboru obecních starších členy našeho klubu a všechny ostatní zde pří- tomné. Tak četní a vzáení hosté, kteří dostavili se k oslavě našeho jubilea, dokazují svojí přítom- ností, že činnost našeho klubu nezůstala ne- povšimnutou a že uznání veřejnosti jest krásnou odměnou naší dlouholeté práce. Ideály národní strany svobodomyslné, jež vždy byly naším vůdčím heslem, zůstanou jím i v budouenosti a mohu zajisté prohlásiti jmé- nem všech svých spolupracovníků v klubu, že hodláme zápasiti do posledního svého dechu za svobodu občanstva, za národní naše práva, ku povznesení blahobytu a k rozkvětu naší zlate slovanské Prahy. Na zdar! (Bouřlivý potlesk. Vý- borně!) Prohlašuji schůzi za zahájenu.“ Na pořadu dalšího jednání byla zprávao činnosti klubu; měl ji přednésti jednatel p. Čer- vený, protože však rozdána tiskem, ode čten upušťěno. Uvítán potleskem, ujal se slova slavnostní řečník prof. Gabriel Blažek a promluvil as takto:

Slavné shromáždění! Byv vyzván velectěným panem starostou abych promluvil při dnešní slavnosti k vele- váženému shromáždění, podrobil jsem se tomuto čestnému úkolu tím spíše, ano mi současně ozná- meno bylo, že vyjde brožura, v níž obsaženy bu- dou dějiny klubu voličů novoměstských po dobu dvacetiletého jeho trvání; avšak obdržev tyto dny onu brožuru, seznal jsem záhy, že mi úkol můj nikoliv usnadnila, nýbrž spíše ztížila, poněvadž vedle zobrazení činnosti tohoto klubu vzletným a srdečným způsobem oslavuje vznik a úko klubu, vděčně a nadšeně vzpomíná jeho zakla- datelů, zejmena nezapomenutelného zvěčnělého dra. Julia Grégra, a v závěrku pobádá k dalš úsilovné práci na poli politickém a sociálním. Musím se přiznati, že ona brožura úplně vyčer- pává vše, co by slavnostní řeč obsahovati měla a že mně nezbývá, než abych jakožto jeden z těch, jenž od počátku náležel k tomuto sdru- žení a jeho vzrůst sledoval s upřímným zájmem, doplnil ony zprávy některými vzpomínkami, jež mně z doby vzniku našeho klubu v pamět utkvěly.

Volby do sněmu království českého, dos rady říšské, jakmile se staly dírektními a nikoliv zemskými sněmy, pak volby do sboru obecních starších řídilo až do r. 1882 jedině zvláštní sdružení, čítající asi 120 členů, nazývající se komitét strany pokroku. Není nejmenší pochyby že tento komitét získal sobě neocenitelných zá- sluh o vyrvání Prahy ze spárů germanisace, zjed- nav jí české zastoupení jak ve sborech zákono- dárných, tak i na radnici. Avšak tato instituce se časem přežila, poněvadž se vyhýbala nut- ným reformám. Bylo jí vytýkáno, že se po způ- sobu nynějšího výboru t. zv. České spořitelny doplňuje toliko svými vyvolenci, že, majíc navrhnouti kandidáty do sboru obecních star- ších, čítá ve svém lůně téměř všech 90 obecních starších, a že jest vůbec jen přístupná občanům zámožnějším, poněvadž na svých členech žádala značnějších peněžitých příspěvků. Hradilať vše- chny volební výlohy pro celou Prahu, musila tedy míti pohotově větší peněžní částky.

Uvědomělé voličstvo pražské nabažilo se záhy této diktatury, zejmena kdyži tato korporace nerespektovala vždy oprávněná přání voličstva Tak vypukla již r. 1882 před obecním volbami na Novém městě pražském malá revo luce proti komitétu, který do sboru ob. staršíeh opětně kandidoval neoblibeného bývalého mi nistra. Jirečka. Pravilo se tehdáž: »Jak může interessy svého voličstva hájili na radnici, když po většinu roku dli buď ve Vídni. jako říšský poslanec anebo v letě na letním bytu mimo Prahu. Když komitét pokroku od jeho kandida- tury nechtěl ustoupiti, byl proti němu postaven jako protikandidát prof. české techiniky pan J. Stolla, který dosáhl velmi slušné minority. Byl z toho velký poplach ve straně pokrokové. ale vzdor tomu neměnila tato svou organisaci. Krátce na to založen byl Staroměstský občanský klub a přikročilo se v r. 1883 k předběžným poradám za příčinou založení podobného klubu na Novém městě pražském. V čele tohoto hnut stál p. dr. Julius Grégr, a já, jenž stál v čel oné první zmíněně revoluce, byl jim k těmto poradám též pozván. Viděl jsem jej tehdáž po prvé a těšil jsem se od té doby jeho vzácnému přátelství.

Předběžné porady konaly se v malém sále v hötelu »u arcivévody Štěpána« a výsledek jich bylo konstituování se klubu voličů novoměst- ských dne 16. prosince 1883. Slanovy jeho mají základ svobodomyslný a demokratický; k podnětu dra. J. Grégra nemá náš klub žádných čestných členů. Boje, jež klub hned ve svém počátku sved se stranou posud panujíeí, jsou v brožuře pra maticky vyličeny; k porozumění některých zá- sad při stanovení kandidátů do sboru obecních starších, za které bylo bojováno, budiž připo- menuto, že v III. sboru dosud kandidování byli pohlaváři strany staročeské, zejmena dr. Rieger a tuším i Prachenský a jiní; byl to zcela při- rozený zjev; sbory musily se vyrvati z rukou Němců a to nejsnadněji se dělo od III. sboru postupně přes II., až k prvnímu. Voličský sbor III, středisko malých řeme- slníků a živnostníků, nadšeně hlasoval pro vůdee národa v boji proti nepřátelům Němcům. Ale když boj vítězně byl dobojován, hlásil se ten malý muž o svá práva, žádaje, aby i jemu místa popřáno bylo v zastupitelstvu na radnici; proto 4 požadavek našeho klubu byl, aby zejmena v III. sboru, pokud možno, voleni byli živnost- níci a řemeslníci. Zdravá idea občanských klubů působila sílou neodolatelnou, takže i druhá strana se jí podvoliti musila. R. 1885 rozešel se komitét strany pokroku a utvořena byla Jednota, občanů

pražských. My, kteří jsme nikdy nebyli pro rozkol, nýbrž bránili se toliko proti diktatuře. hájíce toliko zásadu »Nic o nás bez nás«, vy jednávali jsme s drem. Jakubem Škardou stran přístoupení k Jednotě, nenahližejíce, proč by ne mohl existovati spolek, v němž by se přetřásaly otázky, týkající se velkých interessů celé Prahy Avšak přístup byl nám znemožněn podmínkou, že člen Jednoty nesmí býti členem jiného ob čanského klubu. Marně jsme se snažili, aby toto kaudinské jho bylo ze stanov vymýténo, byli to zvláště p. Zeithammer, jenž pevně stál na jeho zachování. Tak přičiněním Staročechů se stalo, že pro past mezi Sturo- a Mladočechy stále se rozšíro vala a že zápas mezi oběma tábory stával se ode dne ke dni tužším. Roku 1887 vydobyle Mladočeší říšský mandát na Starém městě proti dru. Eiseltovi, roku 1891 vítězil pomocí našeho klubu dr. Trojan nad drem. Riegrem, který po- slední při opětné kandidatuře roku 1897 vaším kandidátem znova byl poražen. Sněmovní volby roku 1895 uštědřily všechny pražské mandšty straně naší Zápas o místa obecních starších dospěl — jak známo — tak daleko, že obě strany na radnici drží téměř stejný počet mandátů a na místo krutého boje stoupily pro obě strany čestné kompromisy. Že i celá radnice nenáleží straně naší, hlavní příčinu shledávám ve způsobu volen ve III. sborech o nestejném počlu voličů. Do- volte, abych vděčně vzpomněl některých osob. jež při vzniku a prvém rozvoji našeho klubu získaly sobě vynikajících zásluh.

Podnět k založení klubu dal, jak již vy tčeno, šlechetný náš dr. Julius Grégr. Zářící jeho obraz tkví každému z nás v srdci a zdá se m nemístné, abych zde jeho vynikající vlastnosti jeho horoucí lásku k vlasti a k českému národu. jeho nezištnost a skromnost, pevnost a nepod dajnost vůči odpůrcům, něžnost oproti přátelům. štědrost vůči strádajícím a všechny ty ostatní krásné vlastnosti vám líčil. Znáte je všichni Jen to mě naplňovalo vždy hlabokým zármutkem že zvláštní tragikou osudu jemu dopřáno nebylo, aby r. 1895, ač byl ještě na živu, sobě uvě domil velké vítězství strany a idey, pro ktarou po celý svůj život bojoval a že strana mlado česká ztratila svého vůdce právě v doběí nej kritičtější, kdy jako strana vedoucí převzítí mu- sila za svou politiku též zodpovědnost. Typickou postavou byl továrník p. J.S Vilimek; bodrá, poctivá povaha, jenž svoje ná hledy dovedl rázně vyjádřiti. Přispěl k odlstra- nění všelikých zlořádů v obci; jemu děkuje obec značný příjem z prodeje smetí jako hno jiva i do osad od Prahy dosti vzdálených. Sen- saci vzbudila, jeho přednáška »Náleží lí čtv svalopetrská též ku Praze.« Ve svém mlád- utrpěl jako dobrovolník v polském povslání po- ranění na hlavě, následkem čehož byl poněkud přihluchlý Pan prof. dr. Gustav Müller svými výklady o různých thematech vyplnil četné člensk schůze, až c. k. školní rada další jeho činnos klubovní zmařila. Pan Antonín Pacovský, truhlář, byla jedna z prvních osobností našeho, klubu, jež strana »Pokroku« na radnici připustila. Byl ctihodný poctivec, jenž i častó v klubu přednášel. Vy- kládal na př. svoje náhledy o výchově spustl mládeže, jindv zase podával zajímavé zprávy své cestě do Stambulu.

Ze žijících ještě zakladatelů uvádím na prvním místě pana J. Kretšiho, jenž jako jed- natel od prvopočátku téměř samojediný vedí kancelář klubovní, staral se o materiál prot klu- bovní přednášky, zamlouvával místnosti atd. Pan dr. Nejedlý náležel vždy k nejhorli vějším členům nušeho klubu, v němž častc ventiloval otázky právnické a živnostenské- zúčastnil se z pravidla všech debat. Pan Václav Březnovský náležel k nejhorlí vějším zastancům a šiřitelům myšlenky klubovní. Nebudu vám jej popisovati; znáte jej snad z všech členů klubu nejlépe. Velectění pánové! Končím tyto vzpomínky s vřelým přáním, aby slavný klub voličů novo- městských i na dále pevně kráčel na dráze 20letou tradicí jemu vytčené, aby hájil vždy zásady svobodomyslné a lidové, a aby tím při spěl k blahu svých členů, k rozkvětu. matičko Prahy a k slávě českého národa. Na zdar (Výborně! Dlouho trvající potlesk.) Pěvecký kroužek Národní jednoty- pošuma ské zapěl pak úchvalný Bendlův sbor »Pro buzení Při banketu pronesena pak řada srdečnýcl přípitků. Zahájil je místopředseda klubu, obecn starší Ferdinand Mellan, vřelou vzpomínkou na dra. Julia Grégra těmito vroucím slovy: „Když se ohlížíme na dvacetiletou práe svou, tu máme různé dojmy, vzpomínky, milé také bolně. To již jinak nejde v životě politického spolku a také nešlo jinak u nás, když za sebou máme 20 let pilné, vlastenecké práce, 20 le bojů a zápasů, věrně vždy stojíce jako jedna z mohutných větví naší strany svobodomylně. A kdo to byl, jenž ukazoval nám cestu jako maják svítil nám na cíl našich snah?

Kdo že to byl, k němuž shlíželi jsme jako ke svému vůdci, jako ke svému otci s důvěrou a láskou? Bylt to veliký náš dr. Juliu s Grégr, zakladatel klubu našeho, který nás pod prapor klubovní před dvaceti léty shromáždil. Ta doba jeho práce u nás patři k nejkrásnějším dobám našeho života, již pouhé jméno dra. Jul. Grégra znamenalo program a když on se v čelo postavil a na kterou cestu on ukázal, my za ním stáli a šli ve vědomí a přesvědčení, že muž tak šle- chetný, tak zlatého srdce a na druhé straně zase břítký, přísný a nepoddajný bojovník stojía může státi jen v čele věci spravedlivé. — Hlavou mojí táhnou vzpomínky na zašlé dny, vzpo minám, s jakým nadšením po boku jeho jsme pracovali, vždy věrni a pevni ve vítězství i v po rážce. A když přišly zlé doby, šel vždy příkladen napřed, byl naším těšitelem, dodával zmužilosti nabádal k vytrvalosti a vedl krok za krokem, ale pevně a jistě k vítězství. Na hřbitově olšanském, v blízkém soused- ství spolubojovníků jeho, Josefa Baráka a dra Karla Sladkovského tiše spí spánek poslední. Ruka umělcova vykouzlila na rově jeho dů- stojný pomník, na jehož vrcholi vlídně kyne poprsí dra. Julia Grégra. Ano, to jest ta drahá hlava, ta dobrá, šlechetná, majestát ofce na Kdykoliv potřebí nám bylo posily a zablou dily kroky naše v posvátná místa tato, tun již pohledem na mužnou tvář dra. Julia Grégra čerpali jsme k nové práci sílu a vytrvalost. Vždyt kráčeli jsme vždy, kráčíme a budeme kráčetí v jeho tradicích a jeho programu odciziti se ne- smíme.

Jsou hvězdy, k nimž zraky naše s láskou a hlubokým obdivem, s nadšením nevypověditeli ným hledí — jsou hvězdy, jichž dráhu sleduji lisicové s jediným přáním: Jíti ve světlý ch stopách jejlch! A najednou zatmí se na obzoru a ty zářivé hvězdy zmizí!. Zanikly v srdei těch, kdož k nim upírali zraky — tak k smrti teskno!. — Proč odešly? A náhle hlas tajemný jako ševel nejtišší jako pozdrav nejvroucnější, jako polibek nej- sladší zní z říše nesmrtelných: Nezašly na věky — nezhynuly! Dál svítí světlem velikým, dal záři přeskvělé, byť zrakům naším neviditelny. A takou hvězdou — hvězdou nej krasší, druhému českému lidu jasně zářící, by jsi a budeš vždy, Juliel Jak bylo nám při myšlénce, že tě ztrácíme jak bylo nám při vědomi, že's odešel! A jedinou jem útěchou, ty velký, nesmrteln duchu, byla myšlénka: Ne, ty's mezemřel ty žiješdále s námil Požehnaná památka tvá jako démant nej skvělejší, jako hvězda nejjasnější září dál a ten čistý život tvůj, skutky lásky k drahié domovině prozářený — odkazem nám nejdražším. O něm, pánové drazí, plati jistě slova básníka: Pad jako tem co padá na svůji štíti = smrtelným pádem bez výkřiku, jen s výkříkem těch, co stáli za ním v šiku — a za ním pláče všechen český lidl Svaté památce dra. Julia Grégra budi věčná Sláva!“ (Hřímavá, trojnásobná Sláva!) Další přípitek pronasli pp. Náli lo v s ký Schrötter, Scheyd, Vaníček, dr. Ne- jedlý, posl. Březnovský, dr. Černo horský a j.v. Klubu došla řada blahopřejných do- pisů. Z četných, srdečných těch projevů uvá díme přípis výkonného výboru ná- rodní strany svobodomy slné adra- sovaný výboru klubu: K významnému jubileu dvacetiletého trvání sk »Klubu voličů novoměst- skýche pronáší výkonný výhor národní strany svobodomyslné svoje vřelé a upřimné blahopřání.

»Klub voličů novoměstských« zjednal si vytrvalou prací, politieky výchovnou i organisační čelné místo mezi činiteli strany naší a vynikající, ne- pomtjivé zásluhy o naši stranu vůbac. Z jeho lůna vyšli nabo v něm mohutné opory nabyl četní mužové, jichž práce ve sboreci zákono dárných, samosprávných a vůbec representa tivních došla uznání v českém lidu. Proto skufečný a pevný podklad mravn má blahopřání výkonného výboru k jubileu sl.

Klubu voličů novoměstských, spojené s přá telskou prosbou, by klub, věren zásadám svých vysoce zasloužilých zakladatelů, v celém okrsku působnosti své byl vysokým stanem veškerýe stoupenců a voličů naší strany a prvním stráz cem jednoty a integrity její v největším okrese Prahy naší královské. Veškerému přištímu ko nání sl. Klubu voličů novoměstských srdečně přejíce zdarm nejlepšího, znamenáme se v úpln přátelské úctě za výkonný výbor národní strany svobudomyslné: Dr.Škarda, předseda, dr L. Dvořák, jednatel, G. Moudrý, tajemník Dále došel přípis od dra. Pacáka, jenž jménem klubu poslanců národní strany svobodo myslné na sněmu zemském blahopřaje asi takto Klub poslanců národní strany svobodomyslné na sněmu zemském, klerý vždy s velikou účastí sledoval záslužnou veřejnou činnost vele váženého klubu voličů novoměstských, kráčejí- cího ve šlépějích věhlasného svého zakladatele dra. Julia Grégra, s radostí užívá příležitost oslavy 20letého blahodárného působení tuhioto spolku, aby mu projevil své uznání za všecky úspěchy v ohledu národním dobyté i svá přání aby způsobem dosavadním ve prospěch národ i ve prospěcli slovanské Prahy účinkoval. — Mezi dalšími přípisy jsou nám starusty p. inž Neuherta, posl. Václ. Némce, klubů ob čanských: staroměstského, v Holešovicich-Bub nech, josefovského obč. klubu, dra. V. Škardy a konečně telegramy V. Nebeského hradčanského obč. klubu.

Denni zprávy. Německonacionální ultimatum. Byl doba, kdy dobromyslní optimisté se domnivali, v panu Pradovi že nalezl se člověk, s nimž by se dalo vyjednávat o trvalém a na základě práva a spravedlnosti zbudovaném míru mez oběma národnostmi v Čechách. Kdo sledoval činnost tohoto pána v poslední době, kdo zná projevy jeho na schůzích i v listech, jež jsou jeho orgány, vyléčen je z této illuse. Dnes pan Prade a jeho »Deutache Volkszeitung « jest všude v řadě první, kde jde o ponížení národa našeho. Včera na příklad nás v libereckém listě svém poctil ve vší formě ultimatem, jež zní: » Nabyl jsme přesvědčení, že o jakémsi dohodnutí Čechy nemůže býti ani řeči. Co Němci nedo- budou v krutém boji, smírným vyjednáváním s Čechy nikdy na nich nevynutí. S českým statoprávníky je jakékoli vyjed- návání vůbec marné. Jde-li vídeňské vládě skutečně o to, vyhověti spravedlivým požadavkům Němcův v Čechách, potom necht Němcům v Čechách dopřeje německé státní správy. »Pryč od Prahy!« zní to veškerým německým krajem a to je také podstatou německé obstrukce na českém sněmu. Němci v Čechách mají dost, pravíme víc než dost už té pražské administrace.

Němci nestrpí, aby všechno, co jich se týče, posuzováno bylo zorným úhlem ohledů na Čechy. A jest to věru přímu hrozná myšlenka, že Němci i nyní ještě klidně a nehybně pohlížeti budou na to, jak zemský výbor v zájmu věei české plýtvá penězi z německých kapes. Kdyby vláda měla tolik odvahy, přikročiti k administra- tivnímu rozdělení Čech, dostavilo by se vy- jasnění poměrů ihned. Však vládě nedostává se ke kroku tomu kuráže a bezpochyby též nutné opory nahoře. Však okolnosti elementární silou nutí k rozhodnutí, jež toliko v tom může se státi směru, že vyžene se Čechům z hlavy bláznovská domněnka, že oni výhradně v celých Čechách jsou pány. Něm- cům musí býti vyhrazena zvláštní státní správa a zvláštní území, kde by také cítilic se doma.

Jedním slovem: heslem Němců v Čechách je a zůstane: Pryč od Prahy! A dokud tos nestane, němechá obstrukce v českém sněmu se nepoddá.« — To je řečeno dosti jasně, jak- koli nám to neimponuje, aspoň ne tak, jak se snad pan Prade domýšlí. Takových »nikdye slyšeli jsme už mnoho, jež v zápěti měly pravý opak toho, co prohlašováno za nezměnitelné palladium Kdo namluvil ostatně panu Pradovi, že my chceme býti pány v Čechách ? Ne, těmi chtějí být Němei, nikoli my. Vždyť my jsme to, kteří při každé příležitosti prohlašujeme, že právě tak jako že každý z nás chce býti do- movem v celých Čechách, tutéž výhodu chceme ve všem dopřáti též Němcům. Kdes je tedy naše panstvíchtivost, náš terrorismus, jímž uei- lujeme o povalení a zničení německého živlu v Čechách? Z doznání Pradova je zjevno, c dnes je Němcům věcí nejdůležitější, co je pře- mětem zápasu a boje. Rozsápání této země Myli se však, domnívajíli se, že v tomto zna- mení zvítězi. Právě v této věci posice naše je taková, že s klidem očekávati můžeme, jaks budou. Němci na tomto prohlemu tříštíti lebky své. Rozbit jednotu a souvislost tohoto starého království ! Na to nestačí bývalý liberecký purk mistr a assekurační ředitel.

— Nový návzh proti německé obstrukci na sněmu království českého vyskytl se v po- sledním okamžiku. Němci prý by ničeho nen- mítali, kdyby z návrhu na opravu volebního řádu do obcí onen paragraf, jenž jedná o v- lebním právu čestných měšťanův, byl vypuštěn, ostatní obsah zákona, v němž nalézají se i jiné důležité změny a opravy, aby byl s. ostatním materiálem projednán. Nevíme, jak by se k. tomu okleštěnému zákonu postavil klub poslanců če- ských, ostatně pochybujeme též o tom, že by si Němci dali tak hravě říci a na tento kom- promis přistoupili. Jakkoli jsme přesvědčeni, ž mnohým z nich bylo by toto východiště vítáno, jsou jiní, kteří do sněmovní obstrukce jsou za- milováni a kteří by za oběť jediného § sofva od ni ustoupili. A těch je více. Německá obstrukce čerpá ostatně důvody ke své oprávněnosti ze známého německého přísloví: »Hau'sti du meinen Juden, haní ich dejnen Juden« (Řežeš-li méh žida, řezali budu tvého). Za obstrukci na říšské radě, ohstrukci na sněmu. Že příčiny a pohnutky tam a zde jsou zcela jiné, což jim do toho? Na tom jim pranic nesejde, že na jedné strané důvodem obstrukce je naprosté přesvědčení, ž pořadem parlamentním u nás naprosto nemožno domoci se práva, kdežto na straně druhé je dů- vodem k jednání na venek ovšem do jisté míry totožnému je pouhá frivolnost přesyceného. Jest-li že dříve obstrukci nězahájili, byla toho příčinou obava. Němců, že »veliký čin« se jim v praž- ském ovzduší nepodaří. Dnes, kdy již důkladně se osmělili, stojí na stanovisku zcela jiném. A sice plným právem. Kolem sněmovny vídeňské vypadalo to jinak, když zuřila v ní německá obstrukce, než dnes kolem české sněmovny. V Vídni tábořili v sousedství sněmovny vojáci, ne- přehledné zástupy lidu obléhaly dům, ale u nás?

— Kuliurní divoši. Nedostalo se nám snad těto zprávy z pramene českého, aby se neřeklo, že je zbarvena nebo dokonce neprav- diva, nikoli, čerpáme ji z německého listu, který je hrdým na »statečnost« německých mužů, kteří, přepadnuvše počtem devíti jedno- livce kněze, tím se pyšní, že nebožáka — zbili. Véc udála se v obei Bělé u Horšov Týna. Tamější kaplan, v rozmluvě o kouseích, jež tropí tam Všeněmci, vyslovil se v ten smysl, že by za urážky, jakými soustavně a př každé příležitosti častují tam český národ, za- sluhovali vlastně, aby jim každý přílel pravdy a slušnosti na potkání ve tvář naplil. Slov ta urazila do té míry někťeré tamější stoupence páně Schalkovy, Irovy a Schönererovy, že n kaplana si večer počíhali a zákeřnicky ho pře- padnuvše, zbíli . . . Kdo zná německé sedláky a úroveň jejich vzdělanosti, tomu se nepodiví. Patrně bylo jim to uloženo, aby těmito pádnými argumenty agitovali pro zřízení německých dié- cesf v Čechách. Snad je to vůbec poplašný signál či první skutek vykonaný po vydaném hesle. Neboť nebyli bychom ani dost málo překvapeni, kdyby germánský vztek a germán- ská zdivočilost ze samého rozčilení nad tím, ž nepodařilo se, co tak chytře bylo už navlečeno, tímto způsobem si ulevovaly, a kdyby nastal nynt bromadné bití českých kněží v německém a smíšeném kraji. To by tak ještě scházelo. aby se dokumentoval tímto způsobem »přátelský poměr obou národností v zemi.

— Za dobrou věc. Na jiném místě dnešníhe čísla našeho listu uveřejňujeme projev českých intelligentů různých politických táhorů i vrstev společenských, kteří za příčinou úsilovného boje pro všeobecné rovné právo hlasovací zakládají zvláštní ligu. Provázeli jsme svým naprostým sou- hlasem a neodepřeli jsme své součinnosti novinář- ské, kdykoli a kdekoli šlo o tento hlavní postulát českého lidu v našem království a slovanského lidu v říší rakousko-uherské. Také zahájenou ake mohli jsme s tohoto stanoviska jen upřímně vítsti Pání sbératelé podpisů uznali však za dobré předložití intelligentům, jež získávali pro boj z všeobecné rovné hlasovací právo, »Provolání«, s jehož obsahem arci každý souhlasiti nemohi a nemůže. Zejmena jeho stať o státním orga- nismu a národnostních poměrech (Se zmírněním sporů národnostních nastane přirozeným postu- pem seskupování stran dle dělitek politických sociálních a hospodářských, pokrokoví Slované podají si ruce s pokrokovými Němci a konserva- tiveům nebude zabraňováno spojovat se za společnými cíli beze zření na národní příslušnost.) byla asi příči- nou, že mnozí z vyzvaných projev nepodepsali, ač ve věci souhlasili, jiní pak sice podepsali, ale hneď proti některým názorům v provolání obsaženým se ohradili. Dokladem toho jes i závěrečná poznámka, již pořadatelstvo k pod- pisům připojilo. — Slovanská iden — v Americe. Dopi- sovatel záhřebského »Obzoru« z Pennsylvanie píše: »Do nedávné ještě doby američtí Slované žili vedle sebe úplně cizí, jední s druhými sotva se znajíce. Chorvat byl cizí Čechu, Čech Poláku, Polák Rusovi, Rus Slovákovi, Slovák Slovinni atd. Tak to vypadalo, jakobychom ani nebyli všickni syny jediné matky Slavie, ale příslušníky nejrůznějších cizích národů, jako Němci, Vla- chové, Angličané i p. Leč tu čas přinesl ná-