2
masthead
V Praze, v neděli dne 10. února 1901
Praha
6
article
Na ranní a odpol. listy
předpláef sur
v Praze v administraal
n. . . . 6 K —
s dvojí čonálkee
za měsíe
na čtvrt leta . . . . 7 K 50
ve álialkách: 2 K 80
za ně sše a
Poštou:
na měsíe . . . . .
nn čtvrt leta. . . . 9 K 00
a dvoji zásilkon
a pěsl
k ei
nnrt len
Pošta
Praha
7
title
Dnežní číslo pro Prahu le o 18 stranácl.
Praha
8
article
Bez většiny těžko hrát.
Bez většiny těžko hrát.
»A s tímto »parlamentem« chcete
válčit proti opposici rozhořčeného českého
národa? Tento ubohý parlament bez
většiny a slátaný z 26 různojdoucíeh
stran a straniček má provádět krkolomne
kousky dle povelu Wolfa a Schönerera proti
právu a životu národů slovanských? Tento
parlament má vypáčit základní zákon Ra-
kouska: článek to XIX. o rovnoprávnost
všech národních a zemských jazyků ve
škole, úřadě a životě veřejném, z kořenův
a privilegovati němčinu na jazyk státní
K smíchu!e
Tak bychom mohli dnes — po té f
mósní volbě presidentské právem vysmátise
těm rekům z německého cirku »souručen-
ství«, kteří včera ještě si houkali a foukali.
že musí na stolec předsednický parlamentu
cislajtánského býti tentokráte vyzdvižen muž
z jejich středu, pravý muž německý od
jádra, který by železnou pěstí dovedl zdrti
český vzdor a slovanskou »neplechu« neně
meckých interpellací; již ho měli vyhlédnu-
tého tohoto svého řízného německého
presidenta Prada, již mu spletli devítipra-
menné důtky na nás, již mu je tiskli sji
stotou vítězů do ruky: však — tu máš, jaké
to procitnutí neblahé, jaka blamáž pro na-
duté světa pány! Wolfův orgán div nepuká
vzteky: místo německého velikáše Prada —
vyhrála politická nulla: hrabě Moric Vetter
»Zvolen presidentem jen proto, že nemá z
sebou žádného programu a žádné
strany; zvolen jen proto, že Němei
nemohou o něm tvrdit, že by byl Čechem
Češi, že by byl Němcem«. Volba jeho jest
důkazem, že v tomto parlamentě není žádné
pevně většiny vládní, nýbrž že budou se
v něm strany toliko od případu k případu
seskupovat, jak je nahodilé okolnosti dohro-
mady srazí. A to je ovšem pro pány levi-
čáky malheur stejně mrzutý, jako pro pana
Wolf
Schönerer
Wolfův
Vetter
Čecho
Čech
Němec
Zvolen
Prado
Rakousek
9
article
Körbra. Doufali pevně, že jim Poláci a kle
rikálové tyrolští sednou slepě na vějičku na-
líčené pracovní většiny, že jim na zavolání
budou dělati pomahače, ba pochopy prot
nám. Ale teď postihují, že ani jedni an
druzí nehoří právě ochotou pomáhat kom-
militonům Wolfovým a Schönererovým do
sedla. Klerikálové jim odpovídají: »Chcete-li.
bychom s vámi šli, setřeste dřive wolfiánské
prušnetví se svých šosů, odřekněte se dříve
Schönerera a jeho paroly »pryč od Říma!«
Poláci pak jim zase odpovídají: »S lidmi
kteří hotují návrh na uzákonění státni
němčiny, s lidmi, kteří Slovanům rakou-
ským hrozí popruštěním, nemůžeme se nikdy
spolčiti«.
Bez Polákův a bez klerikálů jsou však
německo-nacionální centralisté v parlamentě
cislajtánském na své choutky příliš krátcía
proto je přes všechnu přízeň mocných život
nic netěší. Nestačí jim nikterak, že vláda
v trůnní řeči letošní takou hymnu zapěla na
požehnání darované ústavy a slibila hájiti
jednotu řeči v jistých síérách státní správy
při budoucím zákonném řešení otázky jazy-
kové: to vše jsou jim pořád ještě málo-
cenné, »všeobecné fráse, jež umožňují vý-
klady všeliké a jsou s to, aby pravé zámysly
vlády zakryly«... a proto interpellují svým
vůdcem Schönererem milého pana Körbra,
aby jim pověděl určitě a přesně: jakého
rozřešení otázky jazykové se vlastně
domáhá? Jakých prostředků chce užiti k za-
jištění dělnosti sněmovny? Zdali a jaké bylo
vyjednávání vlády se stranami parlamentními
Polák
Wolfův
Schönererův
Slovan
Polákův
Körbr
Řím
10
article
stran vyřízení určitých vládních předloh
Jaká opatření vláda chystá neb navrhne
pro případ, že znovu bude parlament za-
staven obstrukcí českou? A konečně: jde-li
vládě pouze o to, aby byly parlamentem vy-
řízeny jen tak zvané státní nezbytnosti? —
»Vláda je povinna,« peroruje uznaný
velitel Němců: »přiznati v těchto pro celou
budoucnost státu předůležitých věcech barvu.
Dokud nebude úplná jasnost o tom, jaké
stanovisko vláda zaujme, dolud nemohou- prý
Němci zaujmouti pevného stanoviska ku
vládě.« —
Jak má ale vláda přiznat barvu a mluvit
od plic vůči parlamentu tak rozháranému,
v němž nemůže sehnat pro sebe žádné pevné
většiny? Toť hle následek a kletba zlého
činu ze dne 17. října 1899. Tenkráte po-
hrdla vláda ustálenou, pevnou starou vět-
šinou pravice, tenkráte ji rozbila a obětovala
revoltě německé menšiny a nyní z toho má
ta revoluční německá menšina ji hrdlía
svírá v kleště svých nezřízených chtíčů, ta
prusofilská menšina německých hegemonů
na ní požaduje číré nemožnosti a hledí z ní
vynutit slib a přísahu služebnou pro sebe.
aniž by jí však navzájem mohla říci: zde
ti opatřuju potřebnou většinul
Němec
11
article
A tak se ty dvě krásné duše: — zde
rakousko-byrokratická — tam velkoněmecká.
spolu potýkají, koušou a hnětou k vůli —
nám. Ach, nebýti nás Čechův a toho na-
šeho českého práva státního, uznaného slavně
ve dvou královských reskriptech. To by se
to panstvu žilo! Ale takhle? Ti prožluklí
poslanci lidu českého budou chtít odpovědět
k trůnní řeči adresou; Poláci budou
také pro adresu a tak dojde opět ku neví-
tané debatě o české otázce, o českém stát
ním právu a o rovnoprávnosti národův slo
vanských s německou menšinou, veliká tc
nepříjemnost pro vládu jako pro německé
levičáky, sedicí s ní pod touže skleněnou
střechou.
Vsak bohdejž jen tento šíp měli ti zl
Češi v toulci. Avšak oni jich mají celou
kopu. Oni na př. chtějí také donutit parla-
ment, aby vyřknul svůj soud o tom vládním
uhersko-rakouském vyrovnání,
spíchnutém zatímně absolutistickou jehlou
§ 14. Oni chtějí tak dohnat Němce k vodě.
aby musili říci buď ano neb ne, schvalujem
či zavrhujem. To jsou starosti, které pod-
kalují život šlechetníkům německo centrali-
stickým tak, že jim naposled zajde opět
všechna »chuť ku prácis, jako po každé.
když uzřeli, že nemohou pracovat jen pro
sebe a — »pour le roi de Prusse«.
Čechův
Polák
Čech
Němec
Pruss
12
article
Volba předsednictva.
Volba předsednictva.
Ve Vídni, 9. února.
Volba sněmovního presidia tedy šťastn
vykonána.
O desáté hodině dopolední nikdo ještě ne-
měl tušení, jak věc skončí a zdálo se býti od-
stavení volby na některý pozdější den ne-
zbytným. Ba situace od minuty k miniutě se
přiostřovala tou měrou, že o jedenácté hodině
ještě nezasvěceni za to měli, že cislajťánský
parlament na presidenta vůbec se nezmůže
s nepořízenou vráti se opět domů. Přičinou
domněnky tě, situací veskrze odůvodněně, bylo
jednak zpupné počínání si Němců, kteří opová
žili si ostatním stranám předpisovati podmínky.
za jakých by eventnálně byli ochotní »dodat«
sněmovně předsedu a na druhé straně katego
rické prohlášení Poláků, že stoupenec strany.
jež opovážila se propagovati německou státní
řeč, presidentem vůbec státi se nesmí.
To bylo až přilis zjevně adresovánon
Němec
Polák
Vídeň
14
article
pana Prada a tím také byla jeho kandidatura
odbyta.
Pravice trvala rozhodně na kandidatuře
Fuchsově, týž byl by úřad ten také přijal,
kdyby nebylo bývalo německému souručenství
úplně již oddaného dra. Kathreina, jenž ve své
straně s takovým úspěchem intrikoval proti
svému soudruhu, že klerikálové za žádnou cenu
k tomu nechtěli svoliti, aby nabídku přijal a se
voliti dal.
Tak stála situace — jak jsme se již zml
nili — o 10. hodině. Zatím ale sestoupila se
svého »nad strany povznešeného piedestalue
vláda, která seznavši, že by prononcovaný
poslanec z levice propadl, a president z pravice
že by na novo způsobil německou obstrukci.
odhodlala se propagovati ze tři zel to nejmenšt
a zasadila se o volbu hrabéte Vettra. Týž ne-
váhal volbu přijati, ovšem musil podrobiti se
podmínce, kterou mu pan Körber uložil a jež
původ svůj má zase jen ve směšném již strachu
před Wolfem a jeho fallstaffskou gardou, která
den za dnem stává se větší. Pan Körber totiž
bál se, že na konec nebude vhod Němcům ani
mírňoučký pan Vetter, poněvadž není Čecho-
žroutem a v minulém období několikráte hla-
soval v otázkách, jazykových s námi. Proto
uložil panu hraběti Vettrovi, že musí vyhledati
pana Prada a prohlásiti, že přijme předsednictví
jen za tou podmínkou, přijme-li Prade prvn
místopředsednictví. Toť se ví, že touto » pozor-
ností« až k slzám pohnut pan Prade kandi
daturu neodmitl, nýbrž přislibil panu předsedov
nejhorlivější podporu. Dr. Žáček byl již z předu
za druhého místopředsedu designován.
A tak se stalo, že proti všemu parlament
nímu zvyku stal se předsedou ne člen některé
ze stran největších, nýbrž příslušník strany nej
menší, čítající celkem tři muže.
Němci při tom pochodili ovšem dobře
Mají v předsednietví zástupce dva, kdežto my
Čechové jen jednoho a to teprve na třetím místě.
Prado
Fuchsův
Kathrein
Körber
Wolf
Němec
Vetter
Vettr
Prade
doktor
Žáček
Čecho
15
article
Co cislajtánský parlament je parlamentem.
nedostal předseda, když šlo o volbu nového
muže, tolik hlasů jako hrabě Vetter. VI on sám
nejlépe, že kouzlo, které to způsobilo, nebyla
jeho osobnost, nýbrž že volba jeho byla spo-
lečným dílem rezpaků a vysílenosti, s ign um
praesidia že je pan Prade a že dle
všeho zahostí se v předsednictv u
duch tohoto pána, který po právu
měl býti posunut až na místo třetí.
Sám o sobě je hrabě Vetter osobností sym-
patickou, která liší se od pánů z jeho sféry již
tím, že je to muž neobyčejně seriosní a pilný,
kterého baví především jiným studium. Pustil
se jako čtyřicátník do studia mediciny a po-
kročil v něm tak daleko, že nedávno s vý-
tečným úspěchem odbyl si první rigorosum a
že v měsíci dubnu chystá se ke druhému. Také
to sluší připomenouti, že jako zralý muž naučil
se dokonale jazyku českému. Rod Vettrův po-
cházi prý z rodu Valois a má ně pouze ve
jmeně, nýbrž i v erbu bourbonskou linii. Před-
kové Vettrů byli tedy skutečnými »cousiny«
králů francouzských.
Když po prvé proneseno bylo toto jmen
jako kandidáta předsednictví, namítalo se obecně,
že je to sice velmi hodný muž, ale slabý, bez
energie a iniciativy. Jedni měli za to, že bude
úplně v rukou vlády, druzí že v rukou své strany,
třetí dokonce, že stane se marionellou pana
Chlumeckého. Dle řeči, v níž za své zvolení
děkoval, nezdá se, že by byl takovým, jak jej
ličili. Nepronesl sice v několika těch větách aní
smělou ani originální myšlenku, ale vyznívalo
z ní jisté sebevědomí, tak že se zdálo, jako by
byl chtěl pověsti o něm kolujíeí dementovati.
Že navzdor tomu bude míti v něm p. Körber
předsedu oddaného, o tom směšno by bylo po
ehybovati. Poslanci češti připojili se svými hlasy
na zitsitsl
Vetter
Prade
Vettrův
Chlumecký
Körber
Valois
16
article
ke stranám ostatním teprve po tom, když se
jim dostalo od moravských soudruhů ujištění.
že byl hrabě Vetter i jeho otec, zemský hejt-
man, k národnosti naší vždy spravedlivým
a když slíbil, že v interpretaci jednacího řádu
na úkor jazyka našeho jednati nebude. Při volbě
Pradově odevzdali zástupeové národa českého
prázdné lístky. Volbu jeho překaziti nemohlia
voliti tohoto nebezpečného odpůrce národa na-
šeho nechtěli a nemohli. K poslancům českým
připojili se též čeští velkostatkáři, Jihoslované
a členové polské strány lidové. Děkovací řeč
Pradova byla sice korrektní, až na podezřelé
místo, kde pravil, že vykládati bude j ednací
řád v duchu jeho a ne pouze dle
slova. Co znamená tato fráse, vyňatá ze zná-
mých německých podmínek, o tom nemůže býti
pochybnosti. Nic jiného, než že bude jednac
řád kroutiti tak, aby vždy zněl proti české.
vždy ale na prospěch německé obstrukce. Tento
»výklad v duchu« je nejnovějším vynálezem
Němců, kterým má býti podporována dělnost
parlamentu proti nám.
Celkem nelze popřiti, že volbou předsedů.
v pátek vykonanou, docílila vláda jistého úspěchu
Nová to pobídka pro německý tisk, nalehati na
vládu, aby vůbec pustila se do politického reje
a zaujavši určité stanovisko — jinými slovy
aby pomáhala Němcům — »lámala slovansk
vzdory« a potirala zejmena aspirace nás Čechů
Přistoupíli pan dr. Körber na tuto radu, uvidí
kde bude za měslc
Vetter
Jihoslovan
Němec
Čecho
Přistoupíle
doktor
Körber
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 9. února. (Nejbližší pro-
gram řísské rady.) V úterý, jak sděleno
telegraficky, předloží vláda sněmovně rozpoče
na r. 1901, jejž ministr financi doprovodí svým
výkladem; spolu bude prý podán návrh zákona
o odvodu nováčků a kořaleční přirážce, jejiž
výnos má býti věnován na sesílení zemských
fondů. Ve schůzi následující mají dle » Grazer
Tagblattu« přijíti na jednací pořad návrhy, aby
se na trůnní řeč odpovědělo adresou. Až bude
skončena debata adresní, přijdou na řadu in-
vestiční předlohy, při čemž se prý
vláda naděje, že v otázkách hospodářských ne
objeví se ve sněmovně přílišná různost minění
Jakmile budou investiční předlohy přikázány
výboru, vyzve vláda sněmovnu, aby vylional
volby do delegacl, proti nimž prý zajiste
nebude odporu.
Praha
Grazer Tagblatt
18
article
Program, jak vidno, takový, jako kdyby
na říšské radě po volbě presidia bylo vše ji
v nejlepším pořádku. Ve skutečnosti jsou vnitrn
poměry parlamentní hluboko pod normálem
Krakovský »Czase je charakterisuje těmitc
slovy: »Následkem nedostatku organisované vět
šiny a nedostatku dohody mezi předsedy klubů
což bývalo jindy i v době nejostřojších půtek
vytvořila se na říšské radě jakási atmosféra
slepé války všech proti všem, která nevěstí ni
dobrého budoucnosti parlamentu. Co chvíl
vznikají nová nedorozumění a není nikoho po
volaného, kdo by je mohl odstraniti. Všechen
parlamentarismus spočivá na zorganisované vět-
šině; obstrukce, mařící většinu, zbavuje sně-
movnu možnosti práce. Co chvíli posllají se
z klubu do klubu delegáti, aby zkoumali si-
tuaci, a kdo chce, rozmnožuje na svou odpo
vědnosť trvající zmatky . .. Že hrozba obstrukco
dosud visí nad sněmovnou, ukázalo se před
volbou presidia, kdy Čechové hrozili obstrukeí,
bude-li presidentem zvolen Prade, a Němci,
budeli zvolen Fuchs. Jedni i druzí by jistě
dostáli slovu«:
V Praze, 8. února. (K trůnní řečii.)
Konečně i krakovský »Czas« přináší rozbon
trůnní řeči. Je s ní celkem spokojen. K od-
stavci o jazykové otázce podotýká však, že je
Čecho
Prade
Němec
Fuchs
Praha
19
article
V drobném prodejii
rsnní číslo o sebě . . . za sh
od polední
. . . Ba 2h
Ve flislkách na venkovš
ranní číslo. . . . .
odpolední . . . . . . . . Sk
Insernvy
platí se hotově napřei
Přelplacení a inserty plijiná aěniai
strace v Marianské ulici č. s.
Tin sebátají s tes pasvee
tiskárna a ezpedice , Nárednich Listi-
Hakopley sa nervřnseji
Nárednich List
20
article
vlastně zbytečný. Vláda tu měla prý říci přímo,
že sférou jednotného jazyka ve správě rozumí
se armáda, ústřední úřady a snad ještě parla-
ment; v této sféře jednota jazyka trvá už dávno
a nikdo se ji nevzpírá. »Pokud se týče jiných
oborů veřejného života — dodává »Czas« —
tu, zmiňuje-li se trůnní řeč o úpravě jazykové
otázky cestou zákona, sluší prohlásiti, že
otázka dle základních zákonů ne-
patří do pravomoci říšské rady.
Leda že měla vláda na mysli zá-
konodárství zemské.« Na konci stati
zmiňuje se »Czase o návrhu německých lidovců,
aby se tentokrát upustilo od adresní debaty.
»Czas« pochybuje, že sněmovna přistoupí na
takový návrh. »Sněmovna — praví »Czas« —
která by na tak obšírnou a podrobnou trůnní
řeč neměla co odpověděti, dala by si sama vy-
svědčení politické neschopnosti, neboť by tím
dokázala, že není organickým celkem a zastu-
pitelstvem národů, nýbrž shromážděním lidí bez
eíle a účolu.«
Záhřebský »Obzor« trvá na tom, že ne
mají-li Němci z levice co odpověděti na trůnní
řeč, postarají se o odpověď Čechové a Jiho-
slované a sestavi adresu, v níž bude rozvit po-
litický program, zcela opačný programu dra.
Němec
Čecho
21
article
Körbra. Jejich řeč musí býti: Vyhovte našim
národním právům a pak se ochotně dáme do
projednávání hospodářského a sociálního pro-
gramu Körbrova, neboť to bude pak nejen
v zájmu státním, nýbrž i našem.
Stálý vídeňský zpravodaj »Pester Lloydu
jest ovšem spokojen s obsahem trůnní řeči,
zejmena s hospodářskou její částí. Ale rád by
viděl také prostředky, jimiž by se dalo provésti
vše to, o čem se v trůnní řeči mluví. Vláda
nesmní se prý domnívati, že splníla svou úlohu
publikací »agendy« v trůnní řeči a že může
býti nyní opět »blahovolným divákem«, jak se
věci rozvinou v parlamentě. Naopak musí prý si
býti už dnes vědoma, že sestavení trůnní řeči
není samo o sobé nijaký politický skutek, a že
se krise, jež ohlodává morek Rakouska, nedá
odstraniti pouhým vládním programem . . .
Lloyd
Rakousko
22
article
»Nesmí se — končí »P. L.« — žádati vše jen
na sněmovně a ji činiti odpovědnou za všechno,
co se děje neb neděje. Také vláda se musí při-
činiti, aby strhla pouta s parlamentu. Trůnní
řečí toho nedosáhne; míní-li to vláda upřímně
(s levic!? Pozn. red.), musí si sama opatřiti
takovou sněmovnu, jež by jeji program pro-
vedla.«
Nepochybujeme, že »P. Lloydu« tanou při
tom na mysli ony »ůstavní prostředky«, jimiž
si maďarské vlády opatřují sněmovny pro svůj
program, a taktéž nepochybujeme, že by pánové
Wolf Cie, oběma rukama dali své požehnání
každému opatření dra. Körbra, jež by i v Ra-
kousku přivodilo poměry, podobné maďarským.
Ale dr. Körber doví se v nejbližších dnech, jak
na tuto věc pohliží česká delegace. »Pracuje se
k tomu — píše dnes dr. Pacák ve svém kutno-
horském listě — aby sněmovna na trůnní řeč
nedala odpovědi. Čechové se odpovědi nevyhnou.
Chtějí dát a dají odpověď určitou a jadrnou.
aby nebylo nikde, pránikde, nejméně pak na
mistech rozhodujících, jímž adresa svědčí, ni-
jaké pochybnosti o jich smýšlení vzhledem k ny-
nějšímu směru cislajtánské poliliky. Čechová
tento svůj soud o ní pronesou a nedají se v tom
umlčeti nijakým pokusem . . .«
Z Vídně, 9. února. (Doplňovací volb
za bar. Dipaula), jenž nepřijal mandálu do říš-
ské rady za tyrolský venkovský okres bol zánský
vypsána na pondělí dne 18. t. m. Bude-li v okres
tom postaven nový klerikální kandidát, či bude-li
volen opět bar. Dipauli, není dosud známo.
Z Pešti, 8. února. (V-ýsiedky sčítá n
lidu v Uhrách.) Dle předbčžných výsledků
sčílání lidu jsou v Uhrách nyní dvě města, mající
nad 100.000 obyvatelů a 12 měst s více než 40.000
civilními obyvateli. Pešť má bez vojska 713.383
P L
Lloyd
Wolf Cie
Körber
doktor
Pacák
Čecho
Čechová
Vídeň
Pešť
Uhry
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 9. února.
6—. (Kronika.) Na straně našich kon-
servativců ozval se onehdy pozoruhodný stesk
— Úkolem českým nebude pro dobu nej-
blíže příští dobývat, nýbrž bránit . . . A vt
vnitřní práci české, na níž bude větší část naš
národní úlohy spočívati, už dnes se pociťuji
následky jisté jednostrannosti. Schází našemu
životu skutečný konservativný živel.
Všecky nové proudy jsou jen radikálné, scházi
našemu rozvojovému hnuti ona zdravá protiváha,
jakou jinde tvořivají strany konservativné. A nen
naděje, že by se brzo mohla vyvinouti. Přirozen
vůdeové a sloupové každé konservativné strany
musili by býti šlechta a kněžstvo . .
Shodujeme se tedy všichni: pro svůj nej
bližší »český úkole nemůžeme prozatím počítat
na celé dvě třídy společnosti. Šlechta i kněžstvo
dva staré stavy, tradie málem věkovitých.
nejsou spolehlivé naše. Oběma vytýkáno cizáctv
ideí, šilhání přes domácí obzor, universalism.
Výtka nenárodnosti stihla ostatně i mladší
třídy společnosti, nedávno vzniklé, teprv se při-
řaďující. Také socialism, namnoze si libuje
v póse protinárodní. Jak tedy? Idey staré
idey budoucnosti odbočují od tělesa národního
Co mu pak ještě zbývá ubohému?
Praha
24
article
Těleso kulturní, zbavené organické souvis-
losti v před i v zad? Zjev byl by vskutku po-
vážlivý, kdyby pochod nebyl opačný. Třeb
obrátiti perspektivu. Aristokratism, klerikalism
i socialism jsou idey o sobě, světové univer-
sální. Nejsou to mocnosti, proti nimž by nacio-
nalism potřeboval svoji bytost chránit. Naopak,
jemu připadá úkol podmaňovat je sobě. Dosud
jejich sféry osazny neměl, nemůže jich tedy
pozbýti. Nacionalism nebojuje proti aristokra-
tismu, ani proti klerikalismu, ani proti socialismu,
bojuje vždy jen proti panství — druhého na-
cionalismu, jehož vlivům tyto tři universalismy
mimoděk služebnými se staly. Nacionalism proli
nacionalismu. Tak stojí věci. Nemáme šlechtu
kněžstvo (patrně jeho ducha, jeho vedení)
máme nepřátelský socialism ne prolo, že bychom
je byli ztratili, ale že jsme jich dosl u
nedovedli dobýti. To je práce, která zbývá.
Tedy úvaha strategická, ne — elegická.
A v tom je jakás formule příští národn
práce,
Dokonati z celení tělesa národního ! Do-
vršiti jeho ústrojenství! Třída za třídou, obo
za oborem, vrstvu společnosti za vrstvou, pro
nikla myšlenka národní. Tak postupovalo naše
obrození. Poslední nejtíže dobytně bašty ješte
zbývají. I na ně dojde. I zde konečně zavládne
vědomí národní svou podněcující a zúrod-
ňující silou přirozeného kulturního — indi vidu
alismu.
25
article
— Nemáme šlechty ! Naše šlechta nesm ýšli
necíti, nejedná po česku, nežije v duchu ná
rodním, není jako slechty jiných národů, neni
zkrátka česká ! 1 . ..
Znáte tu melodi.
Neňčastenství šlechty v národním životě vy-
kládáno u nás vždy jako zvlástnost našich po-
měrův. Ale právem-li? Ten trpný odpor aristo-
kratismu vůči snahám probuzeného a postupu-
jicího nacionalismu, je-li skutečně nějakou če-
skou specialitou? Anebo je to spíše typická
forma kulturního procesu, jaká se vyskytuje
— jinde? Vůči myšlénce národní, dobývajíeí
na svém postupu vrstvu společnosti za vrstvou,
nejdele zůstává uzavřena a netečna třída šlech-
tická. Leč ne jen u nás! Německá šlechta
na přiklad nevedla si v té otázce svého času
o nie statečněji, nežli si vede dnes šlechta
naše. Lpěla na svých předsudeích, štítila se no-
votou páchnouci němčiny a německého ducha,
jako se dnes naše štítí češtiny, tarasila se z
své tradice a otročila cizímu nacionalismu, jako
naše otročí dnes německému. Z holé setrva-
čnosti živlu. V tom je právě příznak aristokra-
tismu, v jistých stránkách života je živlem nej-
méně hybným, nejvzdorovitějším.
26
article
Literatura, chcete-li, poskytne vám klassi-
cká svědectví.
Dovolte malý citát:
— Rod, stav i majetek nikterak nevylu-
čují nadání a vkus, a toho doklady nacházíme
u národů cizích, kteří veliký počet urozených
počítají mezi své nejlepší hlavy. Poražováno-
u nás dosud málem ne za zázrak, nalezl-li se
šlechtic, který by se věnoval práci vědecké, vy-
skytlo-li se posud jen málo slavných jmen,
která by svou příchyiností ku vědám a uměnám
byla se stala jen slavnějšími . . . nemusí tak
zůstati vždycky . .
Výrok, jakoby namířený na dnešní naše
české poměry! Ne-li? Tak přímo trefuje do
slabin našeho českého šlechtictví! A přec
není ani český ani už dnešní výrok.
— Nýbrž
Byl učiněn již — před sto lety. A týká se
— co byste neřekli? Týká se šlechty ně
mecké! A svědek té zpozdilosti německého
šlechtictví při kulturním díle německého národa
je věrohodný muž. Není to nikdo zadnější c
do váhy slova, nežli sám velmistr německé lite-
ratury — Goethe.
A aby nebylo nejmenší pochybnosti, kteral
proces kulturního postupu v lůně národního tě-
lesa byl v Německu týž, jaký postihujeme dnes
u nás, třeba jen si zobraceti trochu stránky v
znamenitém Goethově životopisném románu Vi-
léma Meistera.
Zas jen malou ukázku dovolte: tooe
. . . Hrabě, vida kolem okouněti ještě
několik lidí, kteří se rovněž vydávali za herce,
vyptával se jich, jak silná je společnost, kdeže
naposledy hráli a koho maji ředitelem. ee
— Kdyby to byli Francouzi, pravil ke své
choti, mohli bychom způsobiti knížeti neočeká
vanou radost a překvapiti jej u nás zábavou,
kterou tak miluje.
— Mohli bychom ostatně, odpověděla hra-
běnka, nechat ty lidičky v zámku hráti, pokud
kníže u nás pobude. Snad přece něco dovedou
třeba nešťastnou náhodou bvli Němci
Goethe
Goethův
Hrabě
Francouz
Němec
Německo
národní tyles
Vlém Meister
27
article
Velká společnost pobaví se nejlépe divadlem
baron by je už trochu obrousil.
... Hrabě pak ke každému podotkl, čeho
by měl především dbáti, co na svém zevnějšku
a jak upraviti, a pochopitelně jim vysvětlil, čeho
se Němcům vždycky nedostává a pro-
jevoval při tom vědomosti tak mimořádné, že
všickni s největší ponížeností tak osvíceného
znalce a jasného příznivce obstávali a sotva s
vydechnouti se opovážili. ..
Na jiném místě propuká nevole probudilého
německého národovce přímo.
— My Němci bychom zasluhovali, aby naše
Musy zůstaly v opovržení, v němž po
tak dlouho úpěly, ježto si nedovedeme váži
mužů urozených, pokud jsou ochotní v šímat
si jakýmkoliv způsobem naší literatury ! . ..
Zrovna fonografické! Neli.? Nebýti nad-
pisu, řekli byste, útrpná slova šlechtické ochot-
nosti týkají se jistě literatury — české. Rozdí
mezi oběma kulturními procesy je leda v datu.
Stezky německého nacionalismu pocházejí z konce
osmnáctého stoleti, českého z konce devatená-
etého. Každý nacionalism na počátcích svého
rozvoje, pokud se nedopracovali jisté výše úrovně.
jisté zásoby prostředků vzdělanosti a dobrobytu.
naráží na odpor i opovržení ideí starousedlých,
panujících.
Hrabě
Němec
28
article
Týž proces v jednom tělese národním jak
v druhém, v Německu jako u nás. Není tu
jeden děj dokonalým zrcadlem druhého ?A
protože jeden už je dokonán, nemožno z jeho
průběhu předpovidati, jak proběhne — druhý
čma s.
Schází nám živel konservativný1 Nemáme
šlechtuv . .. Ale doufáme, že také u nás na-
dejde chvíle a šlechtická vrstva se dokonale
přiřadí k ústrojí. Sroste s ním . . ..
no Jak se to odehraje?
Nevíme. Víme jen, jak se odehrálo jinde
Jak se stalo, že vrstva za vrstvou, méně do
stupná za dostupnější a konečně nejvzdorovi
tější podlehla příboji vítězného nacionalismu.
Bylo to vždy dílo povolaných jedinců, členů do-
týčné vrstvy, kteří v dané chvíli se vyskytli.
Muži se objeví vynikající, silní a neoddolatelní,
jichž profil ukazuje obě idey, starou vrstevnía
novou kulturní, ve šťastném proniknutí a stěle-
snění. Čarovné osobnosti, jež mocí svého ta-
entu, kouzlem svých darů, váhou získané auto-
rity zpřerážejí pouta předsudků, strhují příkla-
dem, oslňují vše vůkol a počinem svým zaha-
jují nový obrat. Osobnostem průměrným, ta-
lentům prostředním nikdy se to nezdaří. Ne-
majit ani potřebné odvahy, ani dost síly sug-
gestivné.
Německo
29
article
Němci měli už Goetha i Schillera a ještě
neměli svoji slechtu. Za jich působení vy-
vstávali teprve vévodové Výmarští, hrabata
Stolbergové, Platenové a z nenáhla přiřaďovali
se i v jiných oborech národní kultury spolu-
pracovníci slechtického rodu.
Maďarům, kteří své literární probuzení
o padosát let před námi zahájili, vyvstal už
v letech třicátých vlastenecký hrabě Štěpán
Szechényi, zakladatel maďarské Akademie umění,
Národního divadla a konservatoře v Pešti,
městě společensky ještě poněmčilém. Ve zmateích
roku osmačtyřicátého mohla už ve šlépějích
urozeného národovce předáka tužiti se mladá
generace maďarské šlechty. A tužila se ! ..
Kdy naší šlechtě zavzní signál národního
probuzení?
Otázka tichého procesu ideí, jež tajemně si
razi cestu přes bradby tradic a předsudků, zne-
náhla si podmaňujíce duchy. Nadejde chvile
a rázem idea se vtělila v mohutného jedince.
Tak jednoho dne i český aristokratism podlehne
kouzlu svěžího nacionalismu. »Čarovná osobnost«
se zjeví a kýžený obrat nastane . . . Svoji Aka-
demii, své Národní divadlo a jiné ústavy kul-
turní máme a bez šlechlického mecenášství už
se obejdeme. Ale »čarovné osobnosti« jistés
podaři příkladem osvítiti obery činnosti, kudy
jako zlatou brankou také český aristokratism
vstoupí v jednotné ústrojenství s kulturním
organismem národa.
Němec
Goethe
Schiller
Stolbergová
Platenová
Maďar
Szechényi
Pešť
maďarský akademie uměný
národní divadlo
čarovný osobnost