1
masthead
29. prosince 1907. Císlo 359.
4
article
chybuji o nejpoctivějších úmyslech našich vůd-
ců, provozujících dnes „vládní politiku bez vlád-
ní moci“. Já jsem také z duše o tom přesvědčen
že národ náš zatím k jiné vládní politice moc
nými tohoto státu připuštěn býti nechce a ne
může. Já se také nebojím, že jsme si z neda
leké historie našeho národa nezapamatovali an
tolik, abychom punktační chybu opakovali. Já
vím, že každý z těch politických vůdeů národa
kteří seděti budou ve vyrovnávacích nebo smi
řovacíeh konferencích, opakovati si bude v po
ledne, u večer i ráno: „my zemi českou roz-
děliti nedáme, my ani na píd od práv jazyka če
ského, vyslovených v § 19. státních základních
zákonů, neustoupíme.“ Ale já jsem také ne-
zvratně o tom přesvědčen, že nikdy a nikdy ne
volají a volati nebudou naši krajané druhého ja
zyka po vyrovnání a dohodě s národem naším
aby jen vlásek ze svého „Besitzstandu“ ustou
pili, nýbrž aby nových výhod nabyli. A situnee
je taková, že oni něco ztratit musí ze svého ne-
právem nabytého držení, máme-li my vyrovná
ním získat.
Já také neztrácím naděje, že opatrnost
prozíravost našich punktatorů bude zrovna tal
veliká, jako nesmírná jest ošemelnost a úskoč-
nost našich odpůrců, čehož výslednicí nemůže
být nic jiného, nežli — zmařený pokus
o vyrovnání. Já nemám radost z boje, ze
srdce jako člověk dobrý radoval bych se ze za-
stavení války — ale situace je taková, že boj
bez porážky jedné strany možný není. Všechno,
co se jiného mluví, jsou frase a krytí ústupu.
5
article
Nejsem tak naivní, abych myslil, že jsou
věci jednoduché, abych tak řekl výměna práva
povinností obou stran z ručky do ručky. Věc je
zamotaná a mnoho.
Nám se bude mluviti o výhodách pro celý
národ, jaké vyplynou z posílení naší autonomie
krajským zřízením, o výhodách, že nebudeme
novým zřízením zemským a volebním řádem
více odkázáni v zemském sněmě na milost a ne
milost šlechty konservativní. Mně je více než
komukoli jasno, že celá naše zemská vláda, sně-
movní většina, stojí na vratkých nohou. Mně je
známo, že v kancelářích místodržitelství král. če-
ského hromadí se akty na akty, věci drobné míst
ní, které by dobře po provincii mohly být vyří-
zeny a neobtěžovati vysokorodé rady při místo-
dižitelství, vedle věcí důležitých a velkých, jichž
vyřizování tím trpí. Avšak já se obávám, že za
tím vším krajským zřízením a jak se ještě ty fir-
my a firmičky jmenují, zasazeno má býti nepa-
trné zrno hořčičné, z něhož jednou vyrůsti má
dle dobrého plánu našich krajanů druhého ja-
zyka mohutný strom. Strom docela jiný, nežve
své fantasii jsme si zvykli představovati pod sta-
rou firmou „Rozdělení Čech“, ale strom života
schopný, jehož státní kořeny rozežerou jednol-
nou kotlinu českou a vydají ovoce v podobě ně-
kolika věvodství solnohradských při toku Vltavy
a Labe! Bojim se, že zřízením krajským má být-
položen základ k roztržení země české.
jednotné a nedílné, na několik provincií významu
Solnohrad a Korutan. Já vím, že to, co se bude
pézi a snad za stolom upeče, nebude míti ještě
z daleka tuto hrozivou pro národ český podobu
— ale od toho tu jsou vůdcové němečti s poza-
dím všech moených vlivů ve státě, aby si n
těchto základech vybudovali útvary podle srdce
svého.
Čechy
Vltava
Korutany
6
article
Ministr Körber podřizoval krajské úřady
přímo ministerstvu ve Vídni, Beck bude je pod-
řizovat mistodržitelství pražskému. Tato dvě
fakta jsou ohromující svou prostotou. Dvě etapy
německých snah. Návrh Beckův teprve vedle
Körbrova vyjadřuje eíl německé politiky v Če-
chách. Více než půl tisíciletí šeré historie naší
uběhlo, nežli podařilo se z konglomeratu mezi
Šumavou a Krkonoši vytvořiti jeden správnía
stání útvar, než podařilo se knížatům pražským
zceliti zemi českou, která jen tím zcelením, tou
svou velkou jednotou tehdy jako dnes stala se
vlastí národa a kolébkou státu života a odporu
schopného. My nemáme jednoduše práva rukou
svatokrádežnou sahati na to, co zpečetěno bylo
krví bratrskou a posvěceno tisíciletím. Jednola
země české nebude zrušena ještě ani krajskými
hejtmany ani krajskými sněmíky, jak vyjdou
z česko-německých komisí — vyjdou-li — ale
položeny budou demarkační čáry,
kde má véstiřezhistorie budoucna.
Teprve tehdy, když by korunován
byla jednota a nedílnest zemí
svatováclavských generálním sně-
mem zemi koruny české, střežena
ministerstvem pro tyto země v Pra-
ze s necdvislostí Uher, mohli by-
chom bez obavy na dně Juše nás
zžírrjící zasednouti k vybudo-
vání zemské autonomie na způsob
komitátního zřízení Uher.
Soused, jenž nikdy neznal a nezná pardonu
vůči Slovanu, blíží se ke prahu našemu s rato-
lestí miru. Mužové, jimž osud svěřil opatrován
krbu našeho — P ozorl
Körber
Beckův
Körbrův
Vídeň
Šumava
Uhry
Slovan
7
article
Společnícilupiče Adamského
Společnícilupiče Adamského
dosud nejsou nalezeni!
Včerejšek nepřinesl žádné sensační odhalen
v lupičské štědrovečerní krvavé historii. Zejměna
nebyl dosud dopaden žádný další člen lupičské spo
lečnosti, která se pohodlně ubytovala v L bušině
ulici v Žižkově a zapřádala po Praze nejrozsáblejšt
styky. Raport bazpečnostníko oddělení pražskéhi
policejního ředitelství včera do 9. hod. v noci ne-
mohl sdělit žádnou překvapující zprávu.
O výsledku včerejšího vyšetřování, orgány poli
cejními provedeného, sdělujeme tyto další podrob
nosti.
Střežení novostavby „u Rajt-
knechtů“ a odjezd lupičů z Praby
Na Boží hod vánoční byla novostavba p. areh.
Buldry »u Rajtknechtů« v Jindřišské ulici střežena
několika policejními hlídkami. Byla totiž vyslovena
domněnka, že vrah vězeňského dozorce Koutského
ukryl se v télo novostavhě, která měla být důkladni
prohlédnuta. Mezitím zaslány z bezpečnostního od-
dělení na nejřůznější strany obsáhlé depeše se žá-
dosti za schytání lupičů, nádraží byla střežena de-
tektivy, ale veškerá tato opatření neměla žádný pří-
znivý výsledek. V novostavbě vrah nebyt, v praž-
ských hotelích pátráno marně a zatím nebez-
pečná ta společnost před zrakoma de-
tektivů volně a nezávadně odjela
rychlíkem spol. rak.-u h. státní dráh
z Prahy směrem k Vídni. Lupiči přijeli ve
fiakru, elegantně vystupovali a tím od sebe odvrátili
veškeré podezření! Možno říci, že ta revise odjíždě-
jíeích osob na nádraží nebyla přísně důkladná.
Společnícilupič Adamský
Buldra
Rajtknecht
Koutský
Žižkov
Praha
Jindřišská ulice
Vídeň
Praba Na boží
8
article
Včera odpoledne dostavil se na policii fiakrista
který lupiče odvezl na Žižkov a odtud na nádraží
Fiakrista udal, že na Boží hod o 1/26. hod. rann
přišli k němu na stanoviště v Hybernské ulici u ná
draží dva mužové a nařídili mu, aby jel do Libu-
šiny ulice na Žižkov k domu č. 56. Mužové vstou
pili do fiakru a jeli na Žižkov.
Před uvedeným domem fiakr zastavil, mužové
vystoupili a po chvilce vrátili se z domu, nesouca
veliký cestovní kufr, značně těžký. Naložili kufe na
kozlik vedle kočího a usedli do fiakru, kam k nim
přisedla elegantní dáma. Podle daného příkazu je
fiakrista k nádraží v Hybernské ulici. Jakmile za
stavil, přikvapili dva nosiči a kufr snesli s kozliku
na váhu. Vážil 109 kilo. Jeden z mužů oznámil. že
zavazadlo má býti dopraveno do Dzieditz v Haliči.
O půl 8. hod. dopolední, před zrakoma několika de-
tektivů, odjeli tři členové nebezpečné lupičské spo-
lečnosti z Prahy rychlíkem směrem k Vídni. Nesta-
tali se o Adamského, neboť tušili, když se nevráti
domů, že byl chycen. Popis těchto pasažerů fiakrista
nemohl podati, ježto časně z rána bylo tak šero, že
je nemohl poznati.
Nesta
Adamský
Žižkov
hybernský
Liba
hybernský ulice
Halič
Praha
Vídeň
9
article
Něco z domácnosti lupičů.
Služka Aloisie Sludničkova vyprávěla při vý-
slechu na policii velmi podrobně o domácnosti do-
mnělých manželů Elsneroviczových v Žižkově. Jak-
mile se do domu č. 56 v Libušině ulici v Žižkove
přistěhovali, bylo první starostí paničky, aby se po-
někud nsučila česky. Učitelkou jí byla služka Aloisie
Studničkova, která ve své zaměsínavatelce měla opět
učitelku polské řeči a tak obě doplňovaly navzájem
své jazykové vědomosti. V prvýchadnech přinášela
služka pokrmy z hostince, později, když bylo opa-
třeno kuchyňské nářadí, rozhodla domnělá manželka
chemika Elsnerovicze, že bude vařiti. Služka Stud-
ničkova pomáhala a zaučovala paničku také při upra-
vování českých jídel. Panstvu nejvíce se zamlouvaly
pečeně a začasté si dali připravit huspeninu. Ve
spíži byla jí veliká zásoba. Pochutnávali si na ní
ráno — po pitce, i večer — před pilkou. O tom, že
kuchyně jejich vyžadovala značných nákladů, jsme
se již zminili. Velké obnosy vydali také za víno, ze-
jména malaga. Panička byla velmi fintivá a když
poznala, že služka kuchyni sama obstará, byla tam
řídkým hostem, za to celé hodiny ztrávila před
zreadlem, upravujíc si účes. Odívala se velmi ele-
gantně.
Služce Sludničkově vyprávěla »paní Elsnero-
viezová«, že její muž je z velmi bohaté rodiny,že
měl na Rusi celou vesnici a množství »duší«. On
sama prý také měla jednu ves a nevolníky, ale
všechno musili prodati a z Ruska se vystěhovati
poněvadž se stali oběti politické denun
ciace.
Sludničkův
Studničkův
Elsnero
Žižkov
Libušin ulice
Rusko
10
article
Dle sdělení služky mluvili domnělí manželé
jejich hosté nejen polsky, ale i německy, francouzsky
a anglicky. Panička se pochlubila, že mnoho cesto-
vala a že zejmena delší dobu prodlela ve Vidni
v Paříži. Sama prý pochází z Krakova a její manžei
ze Lvova. Domnělý Elsnerovicz někdy po několik
dnů nebyl doma, jednou dokonce 14 dnů nebyo
k spatření. Dáma se velice nudila a vělšinu dne pro-
spala. Později přišla do hostince »U Vocelků« v Hu-
sově třídě na Starém městě. Služka ji tam doprovo-
dila. V kroužku krajanů představila se dáma jako
chotchemika Vladislava Elaneroviczová a kra-
jané ji vlídně přijali, neboť o správnosti jejího tvrzení
nepochybovali. I v této společnosti vyprávěla, že mu-
sela z Ruska prchnouti. Poněvadž večírku se zúčast-
nili skoro vesměs starší pánové a rodiny řemeslníků
a živnostníků, nellbilo se dámě valně v tomte
ovzduší, ač ji velmi přátelsky uvítali. Při vyprávění
že její manžel je bobatý chemik a že hledá v Praze
zaměstnání, poněvadž byl z polilických důvodů nu-
cen prchnouti z Ruska, zůstávali Polaci nápadně za-
raženi.
Vocelka
Elaneroviczová
Paříž
Krakov
Lvov
Hu
Rusko
Praha
11
article
Doma služce si stěžovala, že se »U Vocelků-
nudila a že si musl vyhledat nějakou vzdělanější
společnost. Tuto nalezla v místnosti v Salmovské ul
Tam přišla dvakrát. Vyprávěla znova vymyšlenou
historku o nuceném útěku z Ruska, ale opět po znala
chlad. Na pozvání, aby ji někteří krajané navšlívili
doma, dostala vlídné odmitnuti a jest zajímavo, že
nenalezl se ani jediný Polák, který by se byl do její
tenat nechal vlákati.
Před Vánocemi na několik dnů vařilo seu
Elsneroviczových o překol. Zejmena připravila se ve
liká zásoba — huspeniny, jakoby se čekalo víc
hostů. V pondělí 23. prosince přivedl »chemik« pouze
dva hosty, z nichž jeden byl Slanislav Adamski
Pustili se všichni nejprve do beefsteaku a pak do
huspeniny, na niž nalili mnoho ocla, nasypali značně
rozkrájené cibule a posypali pepřem. Druhého dne
spali do 11 hodin dopoledne . .
Tak to vypadalo v domácnosti lupičů ..
Polák
Slanislav Adamský
Rusko
U Vocelka
12
article
Co bylo nalezeno v příbytku
Elsneroviczových
Po odhalení příbytku lupičů dostavili se tam ne-
prodleně policejní zřízenci, kteří do bezpečnostního
oddělení přivezli následující předměty: velký klíč,
silný drát k zholovení paklíčů, černé brejle, dva vý-
tisky časopisu »Wiek Nowy«, který byl posflán
denně na adresu Elsnerovicže, kalhoty, pár damských
bilých rukavic, košile, nákrčník, niklované kladivo
se žlutou násadou, paklíč, 6 různých pilníků, šrouby.
pytlík s pudrem, sešit německého humoristického ča-
sopisu, na jehož okraji je vícekráte napsáno písmeno
W. a dvě terna: 88. 77, 31 a 21. 25. 19, zástavní
lístek z karlinské zastavároy, kde byl zastaven zlatý
prsten na jméno Studnička. Veškeré tyto předměty
byly odeslány vyšetřujícímu soudci.
Elsnerovicz—Wasiúskl.
Výpovědí služky Aloisie Studni-
čkovy jest súplnou určilostí zjištěno
že vězeňského dozorce Franl. Kout-
ského zastřelil Elsnerovicz. Vrah n
úlěku odhodil svůj zimník a ten poznala služka jako
majetek Elsnerovicze. A když jí byla předlo-
žena fotografie Eduarda Wasiňské ho,
poznala v něm služka s naprostou urči-
tostí svého zaměstnavatele — Elsne-
rovicze.
Elsneroviez jest tedy totožným s Wasiňským, po
němž bezpečnostní orgány dlouho a marně pá-
traly. A on pohodlně bydlil v Žižkově a pochutnával
si na — huspenině!
Nešťastný dozorce Koutský není zajisté první
obělí nebezpečného zlosyna. Nasvědčuje tomu výrok
Elsneroviczové, který učinila jednou při hádce se
svým domnělým manželem. Nepohodli se, křičeli na
sebe a tu dle svědectví služky Studničkovy panička
hrozila mužovi nožem v ruce a zvolala, že n
něj učiní oznámení, že připravil člo-
věka o život . ..
Studnička
Aloisie studeň
Eduard Wasiňský
Koutská
Elsneroviczová
Studničkův
Kout
Žižkov
Wiek Nowy
Elsnerovicž
13
article
Dr. Johánek.
doktor
Johánek
14
article
Zabavená korespondence vraha
Wasiňského-Elsnerovicze.
Ve středu, tedy v den, kdy vrah se svými spo
lečníky odjel z Prahy, přinesl listonoš dva objemné
dopisy, adresované E. Elsneroviczovi. Oba dopisy
byly opatřeny pečetí a jeden byl odeslán z Kolomyje
a drohý ze Lvova. Poněvadž byl byt zavřen a po
zazvonění nikdo nepřišel olevřit, zanechal listonoš
dopisy u domovnice pl. Novákové, aby je adresátov
odevzdala. Nyní byly dopisy doručeny policii, která
je postoupila vyšetřojícímu soudci.
V kamnech přibytku Wasiňského- Eisnerovicze
byla nalezena hromada zbytků spálených papírů
Lupiči z obavy zajisté spálili obsáhlou svoji kore-
spondenci.
Kam utekli lupiči z Jindřišské
ulice?
Jakmile sluha Krejčí vyplašil lupiče ze schodiště
u sklepa velkoobchodníka p. Rittra v Jindřišské ulic
č. 2, uprchl jeden z nich směrem na Václavské
náměstí a druhý k budově poštovního ředitel tví. Jak
z vyličených podrobností patrno, dostal se vrah
velmi záhy z novostavby »u Rajtknechtů« a bez
nějmenších překážek dostal se na Žižkov, kam také
putoval druhý lupič. Dle svědectví domovnice pí. No-
vákové byl dům čp. 56 v Libušině ulici v Žižkově
o Štědrý večer již o 9. hod, v noci zavřen a po celou
noc nikomu neotvírala. Že Elanerovicz byl již o 11.
hod. v noci doma, potvrzuje služka Sludničkova,
která přišla z bytu své sestry a chtěla vstoupit do
bytu Elsneroviczových, kde dosud bylo světlo. »Che-
mik« lázal se, zda je to Lojzy a když dala kladnou
odpověď, pravil schemik«, aby se vrátila k sestře.
Byl tedy lupič vrah doma. Jak se tam dostal, když
mu domovnice neotvírala a klIč od domu nedostal
Tato záhada vysvělluje se tim, že lupič tajně si opa
třil paklič, který měl zajistě laké i druhý jeho spo
lečník.
E Elsnerovicz
Novák
Elanerovicz
Sludničkův
Elsneroviczový
Che
Lojza
Praha
Lvov
Jindřišská ulice
Václavský náměstí
Žižkov
Libušin ulice
WasiňskýElsnerovicz
15
article
Lupiči „odjeli na pohřeb“.
Služka Aloisie Sludničkova vrátila se do bytu
své sestry o 11. hod. v noči a spala tvrdě až do
pátě hodiny ranní, kdy ji Elsneroviczová probudila
Panička byla velice rozechvěna. Odevzdala služc
klíč od svého bytu a v rozrušení povídala: »Do-
slali jsme zprávu, že zemřel tatí neka
prolo musíme ihned odjeti na pohřeb
Opatrujte dobře byt a nikam nechoďte
aby se k nám nedostali zloději! Za něko-
lik dnů se vrátímele
Služka přijala klíč, přála paničce šťastnou cestu
a zase ulehla.
Kam společnost odjela, jest dosud záhadou. Ž
nejeli do Vídně, jest pochopitetno. Na nádraží spol
rak. uh. státní dráhy koupili tři listky drubé třídy
do Vídně, zdá se však, že v Brně vystoupili a po
kračovali v jízdě jiným směrem, aby zmátli slidie
po sobě orgány
Do Dziediez telegrafováno v pátek večer, aby
kufr byl zabaven, ale odpověď nedošla. A kdož ví
zda v kufru, i kdyby byl zabaven, nalezne se něc
důležilého.
Sludničkův
Elsneroviczová
Vídeň
Brno
16
article
Co nového o Adamském?
V policejní cele zatčený lopič dva dny hladověl
než snědl papriku a v hladovění pokračoval ve vazbě
u trestního soudu. Obžda se nedotkl prvý den, včera
však zase jedl. Včera byl Adamski předveden k vy
šetřujícímu soudci, kde spatřil služku Sludničkovou
Lupič byl zřejmě překvapen a po drahnou chvil
nemohl ze sebe vypravit slova. Jakmile se uklidnil
začal vyprávět podrobnosti, které dosud zalajoval
S lěluje se, že učinil obsáhlé doznání, z něhož, ja-
kožto částí soudního vyšetřování, dle tiskového
zákona nemožno něco sdělit. Při výslechu interve-
naje jako tlumočník polské řeči pan Stanislav rylí
Towarnicki ze Sassu, hlavní pokladník zemské po-
kladny-
Množství osob dostavilo se
k výslechu
včera do bezpečnostního oddělení, aby udaly podrob-
nosti o tom, že přišly do styku s E sneroviczovými.
Tak zejmna několik obchodníků vyprávělo že u
nich domnělí manželé činili nákupy různého domá-
cího zařízení. Dle svědectví zřízence firmy Žibři
Jeiteles v Celetné ulici zůčastnil se kovpě také spo-
lečník chemika Dressler, jejž zřízenec dle před-
ložené fotografie s určitostí poznal. Všude hotově
platili a zřízencům neušlo, že zákazníci mají napě-
chované tobolky.
Množství peněz u Elsneroviezovýcl
potvrzuje také služka Sludničkova. Nyní se vyslo-
vuje domněnka, že peníze ty pocházejí z vyloupené
pokladny v Černovcích. Jednoho dne měla Elsner -
viczová doma zaplatit malý obnos za přinesené
zboží, ale neměla u sebe drobné. Z pokladničky
vzala tedy tisícovku, kterou dala služce, aby j
šla rozměnit. Ale záhy si to rozmyslela, služkt
vrátila, zaplacení slibila později a sama šla de
banky v Praze, kde tisícovku rozměnila.
Adamský
Stanislav
Towarnický
Dressler
Elsner
jít banka
Celetná ulice
Černovec
Praha
Žibr Jeitele
17
article
Připravoval se Wasiúski na vylou-
pení banky?
Zajímavé sdělení učinil včera odpoledne v bez-
pečnostním odlělení zástupce jisté banky v Praze
Z výpovědi té vysvílá, že Wasiúski-Elsnerovicz (jeit
zástupce banky dle fotografie určitě poznal) činii
přípravy k vyloupení banky. Wasiňski přišel jednoh
dne do banky a měnil tisícovku. Při té přiležitost
velmi důkladně prohlížel si zařízení banky a vstoupi
dokonce i do bytu vrátného banky, jehož se vy-
plával na různé poměry v bance. Vrátnému nebylo
to příjemným a odbyl cizince krátce, že nemá č
se s ním zaměstnávat. I vrálný dle fotografie poznal
že to byl Wasiáski. Výprava d banky byla by ne
lupičovi sotva zdalila. Velké bankovní závody jsou
po celou noc z věnčl střeženy a mimo to pokladny
jsou opalřeny poplašnými elektrickými sigošly
takže nejmenší dotek byl by ihned způsobil velký
poplach.
Wasiáski
Praha
jistý banka
WasiúskiElsnerovicz
18
article
Jakost zbraně, kterou byl dozorce
Koutský zastřelen,
Zbraň, kterou dozorca Koulský byl zastřelen
Browningova samočinná bambitka, je nejdokonalejší
kapesní zbraní obrannou, která v brzku vytlačí re-
volvery. Laskavostí puškařské firmy J. Nowolný
která moderních zbraní těch téměř tisíc kusů ročně
prodá, byla nám bambitka ta znalecky popsána.
Principem mechanismu je využitkování zpátečního
tlaku plynů při vý třelu k vyhození odstřelené ná-
bojnice, k nalažení zámkového ústrojí a k samočin
nému nabijení. Celá délka této moderní kapesn
zbraně obnáší při ráži 7.65 mm. jen 16 cm., př
malém modelu ráže 6.25 mm. pouze 11 cm., takže
malý model lze snadno v dlani ukrýti. Ač rozměry
této bambitky jsou poměrně malé, má výstřel z ní
účinek ohromný. Náboje jsou plněny bezdýmným
prachem a střelou s ocelovým pláštikem, Bambitka
je tvaru plochého, k nošení velice přihodného, ve-
škeré součástky jsou černě oxydovány. Střelba je
mnohem přesnější než z obyčejných revolverů; ze-
jména s Browningovou bambilkou ráže 7.65 mm.
lze až i na 50 kroků na zcela malý předmět stčíleti
s velikou přesností. Praklická pojislka uzavírá zbrar
proti nahodilému výstřelu. — Je známo, že výstře-
lem z Browningovy bambilky usmrcen byl své doby
v Rusku úkladně ministr Sipjagin.
Koutská
Browningův
Rusko
mm
centimetr
19
article
Projev z řad Poláků, v Praze
dlicích.
Z »Ogniska Polského v Praze« se nám píše
K vůli zamezení nedorozumění a lichých zpráv
poměru lupiče Elsnerowicze a jeho domnělé snad
manželky ke spolku »Ognisko Polskie« v Praze do
volujeme si sděliti: »Eisnerowiczové« přišli neznámi
a nezváni nikým dne 24. prosince na zábavu klubu
polského; tam seznámili se s několika členy »Ogni-
ska Polského« a sami nabídli se navštěvovati naše
společenské schůzky. Od té doby »Elsnerowiczová«.
doprovázená svou služkou, byla třikráte, vždy v so-
botu, v místnostech spolku našeho; ale nikdy ničím
neupozorňovala na svou osobu. Posledně přišla
dne 21. t. m. ve společnosti svého »manžela«, který
objevil se v mis nostech spolku našeho poprvé
ani tentokráte licé ti svým chováním nevzbudili žád-
ného podezření. Spolek náš jsa hlavním střediskem
Poláků, dlících v Praze, jest přístupný rodákům,
hledajícím za projezdu Prahou pomoci. Spolek ovšem
nemůže kontrolovati osoby, jež jako hosté přicházejí
do místností spolkových. Avšak při přijímání členo
provádí se příslušná kontrola: kdo se za člena hlásí.
musí býti dvěma členy doporučen, aby byl přijat do
svazku spolku, »Elsnerowiezové« členy spolku na-
šeho nebyli a také neměli jakýchkoli jiných styků
z »Ogniskem polským« kromě toho, co již bylo po
věděno. — Výbor »Ogniska polského«.
Pohřeb zastřeleného dozoree
Fr. Koutského
bude se konati dnes o 3. hod. odpol. z kaple ně
meckého pathologického ústavu v ulici U nemocnice
na hoř. Novém městě pražském
Polák
Polskie
Koutský
Praha
Francie
U nemocnice
20
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
„K tomuto vtipu bude třeba vrátit s
jindy“, pravil božíhodní pisatel výpadu v lido-
vém listě svobodomyslném proti nám. „Vtipem
nevtipně mínil „výklad našeho vídeňského kore
spondenta o tom, co prý při rekonsstrukci kabi-
netu bar. Beck české delegaci prohlásil“. Zni
pak výklad ten následovně: „Bar. Beck roz-
hodně prohlásil, že musí žádati: 1. aby Če-
chové, chtějí-li míti dva ministry, dodali také
vládě náležitý počet hlasů pro všechny předlohy
vládní; 2. aby čeští ministři mohli dáti záruku
a jistotu, že za nimi vezdy stojí také poslanei
čeští“. Učiněn pak v telefonické zprávě našeho
vídeňského korespondenta dne 14. t. m. v čísl
345. Ale až nasane ono „jindy“, kteréhožs
orgán pana dra. Kramáře vrátí k dotčenému
„vtipu“, bude musit jíti přece jenom hlouběi
do současných dějin, vtip není totiž původní
zásluhou našeho korespondenta. Učinilť ho mno-
hem dříve sám posl. dr. IIerold a to už dne 2.
t. m. ve vinohradském „Národním domě“ ve
schůzi místní organisace vinohradské. „My po-
slanci svobodomyslní měli jsme v novém parla-
mentě situaci velmi obtížnou“ vykládal dr. He
rold o vzniku Národního klubu. „Byloť vysláno
z království českého jenom 14 svobodomyslných
poslanců do říšské rady a v kabinetě baron
Becka zasedali dva z nich jako ministři. Vláda
Beck
Kramář
doktor
IIerold
He
národní dům
národní klub
21
article
Beokova nemohla opírati svoji existenci o 14
nebo 15 poslanců svobodomyslných, ba an
o 25 členů Českého klubu a tim byla
posice našeho ministra velice se-
slabena.“ Dále vypravoval dr. Herold o sna-
hách o „atvoření pevaé organisac
poslanecké, která by zjednala opo-
ru našim ministrům a aby měli za sebou
takový počet poslanců, kteří by jejieh
postavení mezi ostatními ministry německými
polským upevnili a dodali jim váh
a autority“. Poněvadž se snahy tyto neda-
řily, a poslanci eítili, že nemohou utvořiti sami
o sobě pro české ministry podporu vydatnou —
vypravuje dále dr. Herold docela v souhlasu
s naším korespondentem — ministři naši dr-
Pacák a dr. Fořt přikročili k rozhodnému skut-
ku, podali demisi, „poněvadž chtěli uvolniti
dráhu k nové formact, chtěli umožnit
sjednocení českých poslanců, chtěli
dáti na jevo, že jen tací ministři mo-
hou v Beckově kabinetě něco pla-
titi, kteří mohou se opírati o větši-
nu českých poslanců. Nuže slova jiná
ale humor týž i pointa, třeba že nám namitne
lehký stylista ve „Dnu“, že je-li výklad našeho
korespondenta vtipem, vypravování dra. Herolda
jest celou — humoreskou. Ale anekdota získáví
právě koncisností. Či bude nám snad chtiti vá-
žený protivník dovozovati, že rozdíl je v tom.
Beokův
Herold
doktor
Pacák
Fořt
Beckův
22
article
postup líčený drem. Heroldem že dál se z ii
ciativy vedení poslaneckého, kdežto nás kore
spondent líčil jej jako požadavek Beckův, v tor
že je celý vtip?! Inu, potom by teprve byla věc
jinak neveselá k smíchu. Neboť potom by češti
poslanci zachraňovali existenci Beckova kabi-
netu svou podporou přes vůli Beckovu, anebo
bar. Beck dal by si tuto oporu mlěky líbiti.
A to by konečně mohl býti výklad, proč jest
podporován — „bez zaplacení“... On, šlechot-
ník v čele kabinetu, jenom nechtěl míti české
ministry v kabinetě bez váhy a podpory, ale
chraň bůh, aby byl žádal, anebo dokonce roz-
hodně prohlásil, že žádá české hlasy pro vládní
předlohy!
Herold
Beckův
Beck
23
article
— Na voličské schůzi v Železném Brodě
posl. dr. Kramář vystoupil jskožto kandidát
k nastávajícím zemským volbám a prohlásil, že
poslanei čeští nepřistoupí z
žádných okolností na podmínk
národnostního rozdělení země
dodal, že totéž očekává i od českého sociálně-
demokratického dělnictva už pro osudné ná
sledky, které by rozdělení mělo pro politický
hospodářský rozvoj českého národa. V odpovědi
své posl. Lisému v prudké debatě, která uči-
nila schůzi vůbec bezvýslednou, pravil potom
posl. dr. Kramář, že ostatně i o kr aj
ském zřízení, bude-li předloženo, přísluš
rozhodnutí českému sněmu, resp. jeho české
většině. »Bylo by však pro nás naprosto ne-
přijatelno, kdyby znamenalo ujařmení českýeh
menšin v krajích německých«, dodal p. dr
doktor
Kramář
Lisý
Železný Brod
český sněm
24
article
Kramář. Krajské zřízení a národ-
nostní rozdělení v Čechách je zá-
ležitosť totožná, krajské zřízení jest
jenom nevinná etikela na stejně vražednou věc.
la zůstává nezměněna. Není k tomu zapolřebí
žádných dokumentárních důkazů, a je-li, po-
stačí pro dnešek názor, proklamovaný veřejné
t. zv. pracovním výborem německých zem. po-
slanců ze dne 14. t. m., z něhož vychází n
jevo, že výbor tento pokládá skutečně předlohu
o krajském zřízení v Čechách, sestavovanou
v ministerstvu vnitra přednostou Hlerdtelem,
která hotova bude podle ujištění posl. dra
Urbana teprve kdesi v dubnu, opravdu z
úskutok národnostního rozdělení země. Ostatně
se k tomu zná naprosto netajeně i německý
lisk. Všichni politikové, a to češtl i němečtl
vědí, že krajské zřízení v Čechách za hlavní
účel má provésti německý požadavek ná-
rodnostního rozdělení a že nejhlavnější
zřetel vlády, osnovu krajskou chystající
směřuje k tomu, vykonstruovati ve smyslu ně-
meckém kraje národnostně co »nejčistší«, k če-
muž za podklad slouží jí známý elaborát
prof. Rauchberga, stálého dosud čekatele úřadu
zems. statistika. Vědí dále, že je ab so-
lutně vyloučeno, aby sněmu byl
předložena jiná osnova s krajským
zřízením, než jaká bude absolutně
vyhovovati němezkému požadavku.
Hlerdtel
Urban
profesor
Rauchberg
Čechy
25
article
Každá jiná předloha byla by bezúčelná pro
obstruktivný odpor Němců. Pravíli tedy dr
Kramář, že se domáhá jen smíru poctivého
jehož dociliti lze jen na podkladě naprosté
rovnoprávnosti a rovnocennost
národů, jakožto stěžejné zásady, pro české
poslance platné, připomínáme si svých zápast
proti zásadám jednojazyčné rovnopráv-
nosti a rovnocennosti, která, není tomu dávno.
byla směrodatnou v kruzích, pro něž jsou jinak
platny dotčené stéžejné zásady. Jednojazyčná
»rovnoprávnost« anebo přesnějí podle německého
plánu německá jednojazyčnost v uzavřeném
územi německém a německo-česká dvojjazyčnost
v území českém jest však pro nás stejně ne-
přijatelna jako krajské zřízení s ujařmením
menšin, jež za nepřijatelné prohlásil v Železném
Brodě také posl. dr. Kramář, dodav, že o této
předloze rozhodovati bude » česká většina sněmu«.
Vzhledem k tomu, že rakousko-uherské vyrov
nání rovněž bylo prohlašováno bez splnění po
stulátů nepřijatelným pro české poslance, věrné
stěžejným svým zásadám, a přece jenom byl
českými hlasy přijato, pochodí české voličstvo
při nastávajících zemských volbách nejlépe, dá-li
si před udělením mandátů výslovně a na čestný
závazek osobní slibiti od kandidátů, že nebudou
v zemském sněmu nikdy hlasovati pro takovou
předlohu, která by měla za výsledek uzákoněn
jazykového rozhraní jakožto efektivní hranie
k jakýmkoli správním a politickým účelům
nýbrž že ji budou všemi prostředky potírati
Tedy i takovou předlohu, kter
pod záminkou krajského zřízen
Němec
doktor
Kramář
Železný Brod
26
article
Jač utajeně, ve skutečnosti přece
jenom obmýšlí národnostní roz-
braničení země a to výslednicí,
vzniklou při stanovení obvod
jednotlivých krajů a k nim prr
slušných okres ů
— Politické schůze. Folitický spolek pro okree
vinohiradský pořádá dne 1. ledna 1908 o 10. hodině
dopolední v zimní zahradě Národního domu na Král.
Vinohradech (vchod z Korunní třídy) schůzi politi-
ckou, k niž mají přístup i zvaní hosté a členové
mislních organisaci národní strany svobodomyslné.
Promluví pan JUDr. Josef Herold »O české
otázcee.
— Ve dnech svátečního ruchu novoroč-
ního nebudiž ve vlasteneckých společnostech
v domácnostech českých zapomínáno na Ústřední
Matici školskou, jejíž potřeby rostou den ode
dne. Jest uvážiti, že Ústřední Matice školská
má nejen vždy nové a nové úkoly, jež ukládá
ji péče a starost o zdar a rozkvět českých
menšin i ukojení kulturních jich potřeb, nýbrž
že vydržování celé řady škol matičních je bře-
menem stálým a pravidelným a že značné tyto
náklady musí býti hraženy z příjmů běžných.
Král
JUDr
Josef Herold
národní dom
organizace národní strana
27
article
Že náklady ty rostou stále a stále, patrno jest
z těchto několika čísel: Na měsíčním služném
učitelstvu a úřadnictvu matičnímu — vydání
toto jest zcela pravidelné a opětující se — vy-
placeno bylo na leden 1906 celkem 30.07
K 4 h, na leden 1907 již 31.531 K 74 h, n
leden 1908 musilo však býti právě poukázáno
34.833 K 54 h. Toť jen náklad osobní na je-
diný měsíc. A což kdyby se uvésti měla výše
nákladů věcných; nájemné ze škol a opatroven,
daně, učebné pomůcky, školní potřeby, opravy
školních budov, subvence různým školám
opatrovnám a t. d., k jakým teprve závratným
sumám bychom dospěli. Musí proto Ústřední
Matice školská, nemá-li býti ochromena jej
činnost, dovolávati se pomoci českého národa,
aby jí pravidelnými a neumenšenými příspěvky
pomohl nalézti úhradu pro tato běžná vydání.
Nastávající chvíle novoroční jsou dobou k tomu
velmi vhodnou, i budiž proto heslem českých
společností: Budiž konec starého a po-
čátek roku nového oslaven sbír-
kou na Ústřední Matici školskou.
— Z Národní rady české. Porada I. oddílu
finančního odboru koná se dnes v neděli
v 10 hodin dopoledne v zasedací síní Národní
rady české (Vodičkova ul. č. 20.). — Schůze
ústředního výboru Národní rady české, v niž
jsou na pořadu jednacím kromě zprávy presidi-
ální referáty o dalších přípravných pracích k
svolání valného sboru i zprávy z presidiální k -
mise a jednotlivých odborů pracovních, konati
se bude zejtra v pondělí, dne 30. prosinee
Vodičkův ulice
národní rada český
národní rada
28
article
— Před Novým rokem posílá se bezpočetně
blahopřání přes to, že jsou zaváděny novoroční
omluvenky Ú. M. Š. a obecních ústavů chudin-
ských. Doporučuje se tudíž české společnosti
co nejlépe vedle používání pohlednic národních
institucí, opatřovati blahopřání ná-
rodním kolkem českým, jakožto jednot-
nou značkou všenárodní, jejíž výtěžek jest určen
ku podpoře všech nejdůležitějších institucí n
obranu českých menšin i ostatním nejzávažněj-
ším účelům celonárodním. Toto používání jed-
notného národního kolku českého doporučuje se
zejména také místo kupování bezcenných a ne-
českými firmami vyrobených nebo vydaných
pohlednic, jichž kupování jest přímo mrháním
národního jmění, a to jak u příležitosti blaho-
přání novoročních, tak i při podobných příleži-
tostech jiných. Národní kolek všech druhů vy-
daných lze koupiti v jednollivých prodejnách
jeho, jichž jest v Praze samé v různých částec
města více než 100, jakož jsou zřizovány pří-
slušnými odbory Národní rady české při samo-
správných korporaeích také na českém venkově.
— Půl stoleti vážné národní práce — ano,
vážné práce, ač jde o tisk humoristický, o je-
hož zakončení 50. ročníku chceme se zmíniti.
M Š
Praha
29
article
Vilímkovy „Humoristické Listy“ počaly
vycházeti hned v prvních letech našeho politi-
ckého obrození a od té doby po celé půl století
sloužily naší národní věcí tak, jak sžíravou sa-
tyrou a lehkým humorem sloužiti možno. Budily
národní sebevědomí, mrskaly bičem satyry od-
rodilectví a vlažnost, vybízely ku plodné práei
národní a t. d., podporujíce všechny kulturní
snahy mužů, již ve kterémkoliv oboru pracovali
o povznesení našeho národa, a při tom snažily
se nezdolným humorem obveselovati a k novým
bojům vzpružovati mysl českého lidu i v dobách
nejtrudnějších. Starší čtenáři novin pamatují se,
kterak každičké číslo „Humorů“ bývalo hotovou
literární i politickou událostí. Ať nepřátelé naši
dopustili se na nás nějaké nové křivdy, nebo
stala se v národní naši společnosti nějaká ne-
plecha, už byly zde „Humory“, aby provinilc
po zásluze ztrestaly. Však za to také měly vedle
nesčetných přátel v českém lidu hojně nepřátel
mezi jeho protivníky a zejména v dobách perse-
kucí sypaly se na ně tisícové tresty a redaktor
jejich přečasto — jednou docela na celý rok —
stěhoval se do trestnice pod novoměstskou věží.
Vilímkův
Budil
Humorů
30
article
Ale ani tresty peněžní nepřipravily starého Vi-
límka o jeho humor, ani železná pouta neochro-
mila ruku jeho! Vyšel z vězení a neohroženě
pracoval zase dále svým způsobem na národní
roli. A pracoval tak plných 49 let, až teprve loni,
kdy všichni novinářští soudruhové, kteří spolu
s ním stáli u kolébky „Humorů“, dávno již ode-
šli na trvalý nebo věčný odpočinek, odhodlal se
i on list svůj svěřiti rukám mladším, aby ho
tyto přivedly na výši moderního humoristického
listu s použitím všech vymožeností dnešního
umění polygrafického. Známý český nakladatel
Jos. R. Vilímek ml. ujal se po otei svém
„Humorů“ a můžeme plným právem říci, že
s pomocí oblíbeného spisovatele a žurnalisty.
red. Jana Klecandy, jakož i celé řady na-
šich nejlepších malířů, udělal z nich v letošním
jubilejním roce časopis, jenž směle možno za-
řaditi mezi nejlepší humoristické listy. „Humo-
ristické Listy“ Vilímkovy, jež právě na-
stupují novou pouť po vlastech českých i do
ciziny, tak jak se dnes jevi s přebohatým svým
obsahem textovým i s četnými nádhernými obra-
zy, jsou listem, jejž možno vřele doporučiti
všem českým rodinám i spolkovým a veřejným
místnostem, zejména tam, kde ještě na úkor
naší domácí tvorby rozlahují se časopisy eizá-
cké, přečasto nám nepřátelské a české čtenáře
za jejich peníze urážející. Přejeme Humorům
v druhém půlstoletí hojně zdaru.
Humorů
Jos
R Vilímek
Klecanda
Vilímkův
Huma