1
masthead
Ročník XXXXVII.
4
masthead
V Praze, v neděli 29. prosince 1907.
Praha
5
masthead
tt n ob mesh ntitč bole nsoi
8
article
Na ranní a odpel. Histy
přod plkní nu:
v Praze v zdministracl
a měsic . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čonáškos
n nt laa . . . . 7 K 60k
ve Slialkšcht
2 K80
na něsíe . .
Poštont
n. . . : s k o
s dvoji zásilkou
na měsi
n .. . k e
Praha
9
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 18 stranách
Praha
10
article
Půdorys příštího německo-
českého vyrovnání odhalen!
Půdorys příštího německo-
českého vyrovnání odhalen!
»A pojednou propukl — mír!« mohl
bychom se věru dnes zasmáti jako kdys
Bismark. Neboť to je rozhodně zábavná ne
srovnalost, ba paradoxie, čeho té chvíle jsme
v té milé naší říši pravděnepodobností svědky.
V Čechách německý furor zuří a bouří proti
všemu, což našeho, vášnivěji, než kdy jindy,
šlape státními základními zákony nám
Čechům zaručené právo v celé třetině vlast
naší, boykotuje a vyhání naše úřadníky.
naše živnostníky i pracovníky v krajích pře-
vahou německých, brojí proti státnímu právu
českého království a dychtí rozsápat jeho
pověkou jednotu politickou, ale ve Vídni
hrají v tu chvíli na šalmaje česko-německého
smíru, domlouvají nám a zapřísahají nás,
abychom se s našimi milými krajany a sou-
sedy německého jazyka co nejrychleji vy-
rovnali a dohodli o sousedské spolužiti —
jakoby se nechumelilo.
Co to znamená? Co vězí za touto
náhlou vídeňskou duhou míru uprostřed nej-
ostřejší sněhové vánice v Čechách? Kolikrát
jsme se za těch čtyřicet let my Čechové na-
podávali dobrácky Němcům zdejším ruky ku
poctivému smíru. Vzpomeňme jen na dra
Riegra a na knížete Jiřího Lobkovice.
Než, jak příkře, ba zpupně odmítávali ně-
mečtí pohlaváři i za nejvážnějších momentů
světodějných naši ochotnou pravici? »Nechte
nás již na pokoji s tím svým smiřováním
ani slyšet toho slova nemohu!« odsekl nám
vůdce německý Arnošt Plener ve sněmu
českém: »My Němci chceme pořádek v Če
chách; uznejte německé uzavřené územía
státní němčinu, pak bude pokoj!« —
Pak uzavřeli svůj smír s vládo
Taaffovou na těchto základech a nutil
naši šlechtu i naše staročeské poslance, aby
jim pověstné ty punktace vídeňské podepsal
a ve sněmu českém schválili.
Čecho
Němec
Riegr
Lobkovic
Plener
Taaffův
Čechy
Vídeň
český království
11
article
Nepovedlo se jim to vděk živelnímu od-
poru všeho uvědomělého národa českého, je-
jich »machtausgleich« z r. 1890, ztroskota
a zůstal rozbitinou. Nyní po patnácti letech
zdá se jim však pojednou opět chvíle pří-
hodná, aby niť r. 1892 námi přetržená, byla
se vším úsilím znovu navázána a došlo k no
vým punktacím. Jak si pánové zmanou, mu-
síme se s nimi vyrovnávat. »Proč a nač?.
Táže se u nás kde kdo: »Což národ český
zdejším Němcům něco z jejich práv uloupil?
Což se jim děje v Čechách kde nějaké pří-
koří? Ani vlasu jsme jim my Čechové ne-
zkřivili, ani atom jejich národního, občan-
ského politického práva jsme jim neodcizilí
proč se tedy máme s nimi pojednou vy
rovnávat?«
Spor mezi námi právě opáčně stojí
Nás žije v Čechách čtyři miliony, Němců dva
A my historický národ této země, přes svou
číselnou převahu a přes to, že jsme samo
jediní po věky uhájili krví srdcí svých své-
bytnost této země české, neosobujeme si v ní
nadvládu a samopanství jako Maďaři v Uhřích,
nýbrž domaháme se v této rodné pravěké
vlasti své toliko rovného práva
a rovné svobody s dvoumilionovou
menšinou německou, zádáme pro sebe
tolikosvé dobré domovské právo
v její odvěkých přirozených hra-
nicích, jako je přiznaváme všem
zdejším obyvatelům jazyka ně-
meckého a nepožadujeme od těchto ničeho
jiného, než aby byli dobrými ob
čany svobodného, samostatnéh o
našeho království, jako jsou ve Švý
Němec
Čecho
Maďar
Čechy
Uhry
12
article
carsku dobrými občany a vlastenci republiky
švýcarské.
Tážeme se všech slušných lidí: jsou či
nejsou tyto naše požadavky stejně ethickými
jako legitimními? A jaké stanovisko by měla
zaujatí spravedlivá, osvícená vláda právního
moderního Rakouska ke sporu česko-něme-
ckému? Dojista jen to, že by zdejší ně-
mecké menšině s veškerým důrazem připo-
menula, kterak jest svrchovaně na čase, aby
v zájmu klidu a budoucnosti říše habsburské
upustila od svého protiprávního, protizákon-
ného a nevlasteneckého stanoviska a přiznala
státními základními zákony většině obyvatel
tohoto království poctivou rovnoprávnost ve
veškerém veřejném životě, respektovala zá-
kladními zákony říše zaručenou nedílnosta
korunou samou slavně uznané právo Čech
na politickou a ústavní samostatnost.
Ano, k tomu by měla dopomáhat na-
šemu národu spravedlivá a osvícená vlád
rakouská, kteréž jde o to, aby zpevnila
a vybudovala novodobé Rakousko na
základech práva a svobody pospolité.
Nuže, nadešel snad té doby u zdejších
Němcův onen psychologický moment, na
nějž baron Beck, jak řiká, čekal, aby mohl
zahájit prostředkování dohody Němců s námi
pouze v Čechách a nikoliv ve vše ch
třech zemích koruny české. An
potuchy! Ani pomyšlení. Baron Beck by
ovšem rád toho docílil za účelem svých
plánů a potřeb vládních, aby za
vládl na horké té půdě české poměrný klid-
jakés takés příměří jako vládne mezi ně-
meckými a českými ministry v jeho ka-
binetě.
Němcův
Beck
Němec
Baron Beck
Rakousko
Čechy
13
article
Vládlo by se mu pak rozhodně pohodl-
něji než nyní. Ale naprosto mu nejde o to,
aby pomohl při tom smíru nám Čechům
k nějakému právu, nýbrž naopak doufá stejne
jako Taaffe doufal, že my dobráčtí Čechové
vyhovíme a povolíme Němcům aspoň část
jejich požadavků bezprávných, že my sle-
víme a obětujeme z poslední té trošky svého
dědictví po otcích »pro ten boží mír« ještě
nějaký kus, na př. rovné právo svého jazyka
na úřadech a soudech v zněmčených krajích
Čech a necháme si natrhnout starobylou jed-
notu země české »krajským zřízeníme
dle národnosti, t. j. rozhraničením poli-
tických i soudních okresů a krajů na ně-
mecké a české za tím účelem, aby z něme-
ckých těch okresů a krajů časem vyblubalo
se uzavřené německé ůzemí, v němž by Čech
byl holým netrpěným cizincem.
Čecho
Taaff
Němec
Čechy
14
article
Byl to vládní figurant posl. Chi ari,
který bezprostředně po poslední řeči Beckově
(za debaty rozpočtové) dne 19. t. m. ve
shromáždění spojených německých stran ve
Vídni nadhodil resoluci, aby vláda p
Beckova byla vyzvána, by nepro
dleně německým stranám učinila návrhy
stran německo českého vyrovnání, »by
konečně byl v Čechách zjednán pořádek«,
i aby německé strany potom bez prodlení
»pustily se do práce«. Ke schůzi dostavili
se ministři němečtí dr. Marcheta
Peschka, z nichž první ihned vřele se za
tento návrh Chiara přimlouval. Potom vy-
vstal pověstný dr. Schreiner, aby ihned
předepsal vládě čáru směrnou: »Linie
pro práci tu již jest vyznače nae
pravil: »rozdělením zemědělske
rady a zemské školní rady v Če-
ch á ch!« To bylo jasné.
Další trhání jednotné správy státní i samo
správně království českého, jak tomu chtěl
Němci již za punktac vídeňských r. 1890.
A dnes znovu se ozývá zmíněný figuran
vlády Beckovy, p. Chiari, v německo-naci-
onální korrespondenci, aby rozváděl svou
myšlenku národního smíru v Čechách zře
doktor
Marchet Peschek
Chiara
Schreiner
Chiari
Vídeň
Beckov
Čechy
15
article
telněji: »Pokračovat na dráze vídeňských
punktací ku národní autonomlii Němeů
v Čechách jest smysl jeho výkladů:
»Pryč se státním právem če-
ským, ale za to národní federa
lisaci při státní centrali slacile
zní heslo tohoto výtečníka; abychom ho pak
nechytli snad za slovo a neřekli: »Započni
tedy s tou národní autonomii ve —
Slezsku, nebo ve Štyrskul«, honem se
opravuje, že prý nelze princip národní auto-
nomie narážet všude na jedno brdo, nýbrz
jen tam, kde toho nejnutnější potřeba, totiž
prý »na severu říše«, to jest v severních Če-
chách. Pro oblast českou musí ovšem při
vší její »autonomii« zůstat němčina doroz
umívajícím jazykem všech státních a nepo-
chybně i autonomních úřadů s centrálními
úřady Cislajtanie.
Ejhle, tu nám vládní poslanec německy
p. Chiari gratis narýsoval půdorys toho
»smíru« česko-německého, jemuž chce býti
baron Beck kmotrem. Díky za předčasný
výstřel.
To bohda stačí všem věrným
a uvědomělým Čechům pro na-
stávající volby do sněmu če-
s kého, jemuž přes naši — »účast ve
vládě«, hrozí vyhlídka, že mu podobné před-
lohy punktační budou shozeny na krk«. —
To bohda stačí, aby rázem učiněna byla
přítrž veškeré dnešní rozháranosti českých
národních stran, aby velikost a blízkost ne-
bezpečí ohrožujícího naši celou budoucnost
národní srazilo nás opět v jeden šik ne-
podajný k obraně jednoty vlasti a práva na-
šeho národa.
Chiari
Beck
Čecho
Čechy
Slezsko
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 28. prosince. (Uherské vy-
rovnání definitivně přijato.) Magnát-
ská sněmovna uherská měla dnes dopoledne
schůzi, v niž kromě některých jiných předloh
projednaných sněmovnou poslaneckou, schválila
také zákon kvotový. Poněvadž zmocňovact
zákon byl touto sněmovnou přijat už dříve
všechny rakousko-uherského vyrovnáni se týka-
jici zákony přijaty jak poslaneckou sněmovnou
uherskou, tak i oběma sněmovnami rakouské
říšské rady, nepřekáží už nic, aby se celé vy-
rovnání předložilo panovníku k sankci a ješti
do Nového roku v úřadních novinách vyhlásilo.
Praha
poslanecký sněmovna
17
article
Tim zabezpečenyna deset let o přesné smlouvy
se opírající obehodní styky Rakouska s Uhrami
a bar. Beck s drem. Wekerlem mohou si počí
tati za zásluhu, že se jim podařilo, oč se od de
seti let marně pokoušely všechny kabinety o
hr. Badena a bar. Banffa až po bur. Gautsche
a Fejérvára.
V Praze, 28. prosince. („Felix Au-
stria“.) Jakýsi bezpohlavný „rakouský“ pa-
triota, skrývající se za pseudonymem Quidam,
vydal brožurku s výše uvedeným titulem, v niž
se se svého „rakouského“ stanoviska obírá ná-
rodními olázkami a poněvadž sám si noví rady.
jak by se tyto otázky rozřešily, radí rakouským
národům, aby po způsobu necivilisovaných A
bánců zastavili na čas své spory a uzavřeli ja
kési příměří (treuga Dei). Vhodnou přiležitost
k takovému příměří zdá se mu nastávající jubi-
lejní rok panovníkův. Žádný jubilejní dar ne-
potěšil by prý panovníka tak, jako jednoroční
příměří na celém území, na němž se stýkají
různé národnosti. Byl by to prý malý akt odři-
kání, při němž by ustaly provokace a národní
boykoty, zastavily by se odporné činy v národní
soutěži a všeliké šovinistické manifestace
k jinojazyčným sousedům projevilo by se ja
kési humánní a ne hned a limine protichůdné
smýšlení. Kdyby takové přiměří potrvalo celý
rok, vytvořila by se sama sebou smírná atmo-
sféra, v níž by snadno vzklíčily símě budoucíh
dokonalého národního smíru.
Beck
Baden
Gautsch
Fejérvár
Felix Au
Quidam
Dei
Rakousko
Uhry
Praha
18
article
bon tbot nM lnn
19
article
Pan Ouidam zbytečně vyráží ve své bro
žurce otevřené dvéře. Všechno, čeho je třeba
aby rakouští národové mohli žít v míru, obsa
hují již dávno základní státní a jiné zákony
Jest jen třeba obrátiti se k slavné vládě a při-
pomenouti jí, že přísahala na ústavu a platné
zákony a že by tedy měla také dbáti, aby se zá
kony tyto přesně prováděly, zejména pak abys
uvědomila, že rakouské platné zákony jsou zá
vazny také pro Němce. Ale dokud rakouštídná
rodové mají za sousedy Němce, kteří po záko-
nech šlapou a dokud se nenajde vláda, která by
je přinutila, aby se zákonům podřídili, žádný
národ nemůže schovati meč do pochvy, pe
chce-li se dobrovolně vydati jisté záhubě.
Ouidam
Němec
20
article
Z Lublaně, 26. prosince. (Místní lexi
kony.) Všechny slovinské denníky otiskuj
úvahu Ant. Zevnika o místních lexikonech
v nichž ústřední statistický úřad vydává vý-
sledky posledního sčítání lidu. To, nač bylo
i s jiné strany již upozorněno, že ústřední stati-
stický úřad ve svých lexikonech úmyslně komolí
slovanské názvy míst a samovolně zavádí něme
cké názvy i pro místa, v nichž jaktěživ žádný
Němec nebyl a která nikdy německého jména
neměla, jeví se nejmakavěji v seznamu míst
v Korutansku a v jiných krajích, obydlených
Slovinci. Nehledě na to, že sčítání lidu v Koru-
tanech provedeno pod terorem německým, jenž
celé tisíce slovinského lidu připsal k německému
obcovacímu jazyku, že obce, které r. 1890 měly
ještě čtyřpětinovou většinu slovinskou, ukázaly
se r. 1900 již úplně německými, nový lexikon
vynechává všechna starobylá slovinská jména
při místech, majících dle zfalšovaného sčítání
německou většinu a uvádí je s názvy pouze ně-
meckými! Vedle toho natvořil spoustu nových
německých jmén při obcích, které ještě v reper-
toriích z r. 1890 byly uvedeny s názvy pouze
slovinskými. Na tyto germanisační choutky
ústředního statistického úřadu nutno posvitit
v parlamentě a slovanští poslanci říšští měli by
si učiniti povinností nedopustiti, aby při nastá-
vajícím sčítání lidu r. 1910 opakoval se nešva
s obcovacím jazykem a v úřadních výkazech
o sčitání se komolila a svévolně germanisovala
stará poctivá jména slovanských obcí.
Antonín
Němec
Lublaň
Korutansko
21
article
V Praze, 26. prosince. (Min. Košu
o kvotě.) Oficjósní »Mag. Tudos. « otiskujo
Košutovu odpověď na dotaz, proč strana neod
vislosti nezamitla zvýšenou uherskou kvotu
dotud, dokud se Maďarům nedostane zadostuči
nění za útoky rakouského parlamentu na uher
skou vládu. Košut odpověděl, že rakouská vlád
data již uherské žádané vysvětlení a za dostuči
nění, takže chování bar. Becka slůší nazval
úplně korekiným. Pokud se kvoty týče, nesm
se zapominati, že zvýšení uherské kvoly nen
nic jiného, než cena, zaplacená Uherskem z
to, že se podařilo místo dosavadního spolku
s Rakouskem uzavříti celní a obchodní smlouvu
a sice takovou, že v ní samostatnos
uherského státu vystupuje zcela jasně
zabezpečuje se, že Uhry budou míti r. 1910
právo zříditi si svou samostatnou cedu-
lovou banku a r. 1917 mohou uskutečnit
své samostatné celní území. Nej
prostšímu zdravému lidskému rozumu musí být
jasno, že kvota jest kupní cena, a kdo jinal
soudí, buď je slepý anebo nechce viděti a chce
těžiti z veliké oběli, kterou strana neodvislost
s těžkým srdcem přinesla na oltář vlasti u vě
domí svě povinnosti k vlasti.
Koša
Mag
Tudos
Košutův
Maďar
Košut
Uher
Praha
zaplacený Uhersko
Rakousko
22
title
Politické zprávy zahraničné.
23
article
V Praze, 28. prosince.
Praha
24
article
Vzájemnost mezi Ruskem a Spojenými stály
Americký ministr vojenství za své nedávn
návštěvy v Petrohradé učinil srovnání mezi Ru-
skem a Spojenými státy. Mezitím objevila se
nová podoba. Všecky sociálně revoluční jevy.
které od tří let pozorujeme v Rusku, dějí se
Rusko
spojený stát
25
article
V drobném prodejit
ranni číslo o nobě . .
pdpelednl
. . . a zi
Ve alíalkách na venkově:
ranní číslo. . . . . -
odpolední . . . . . . . .
Inserátv
plati se hotově zapře
Předplacení a inserty přijímá zdminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachásejí se ti1 relake
tiskárna a vspedicu „Národních Listd“
Eukopisy se Bovraesji
národní Listd
26
article
nyní i v severní Americe. A jako americké listy
byly nejhorlivější, když šlo o přijímání nebla-
hých zvěstí z Ruska, tak vyní zase američtí
zpravodajové ulehčují si v listech ruských.
Tak píše W. Fields v „Gol. M.“): Mnobé
státy Unie zachváceny jsou terorem. Gubernáto
Nevady byl nucen požádati spolkovou vláduo
vojenskou pomoc, neboť úřady jsou bezmocné
v boji s nezákonnými živly. Vyhazování dyna-
mitem domů a dolů, loupeže a násilí, hrozby
klidným občanům, kteří zachovávají zákon, krá-
deže dynamitu, zbraní a nábojů, ohrozování ob-
čanů ukradenými eráru zbraněmi, to vše je nyní
v Americe zlobou dne. Vojsko jest u občanstva
v opovržení a bývá často předmětem veřejného
výsměchu a potupy. Rozumí se, že vojsko pak
není příliš ochotno, když má zakročovati ve pro-
spěch občanstva. V Novém Yorku dav obstoupil
vojáka na stráži, tupil jej, spílal mu „olověnýcch
vojáčků“, „darmojedů“ atd. Voják se konečně
W Fields
severní Amerika
Rusko
Golo
Nevada
Amerika
Nový York
Mnobý stát Unia
27
article
dopálil, vystřelil a dva občany ranil. Průmyslová
krise rozmnožila armádu bosáků, jež přepadá
vlaky, olupuje cestující a beze stopy prchá
s lupem. Ve státě Montaně loupežnící zteroriso-
vali všechny železnodražné trati a olupování
vlaků je věci každodenní. V Novém Yorku pře-
padání a vraždění na ulici, jakož i olupování
obchodů a skladů dějí se za bílého dne. Melání
pum je v Americe tak všední, jako v Rusku, ano
ještě rozšiřenější. Není dne, aby noviny nepo-
daly zpráv o vyhození domu dynamitem, erž
vždycky bývá spojeno se zmarem lidských ži-
votů. Co se týče vraždění policistů, Jéje se
v Americe právě tak zhusta, jako v Rusku.
Zákon v Americe nezná politických zločinů.
Teroristé, jsou-li zatčeni, nejsou tedy souzeni
jako političtí, nýbrž jako sprostí zločinci, při
čemž jim soudcové vyměřují největší možné
trosty. Tak ital, u kterého nalezena dýka, od-
souzen na tři leta do žaláře, ač tou dýkou žád-
ného přečinu se nedopustil.
Montana
Nový York
Amerika
Rusko
28
article
Obrod slavjanofilství v Rusku.
V Moskvě založen politický a literárný spo-
lek, jemuž dáno jmeno „Aksakovský“. Předse-
dou zvolen N. P. Aksakov, a jeho náměstky zvo-
leni: protojerej Vostorgov, K. P. Stepanov a s
F. Sarapov. Místopředsedové povedou trojí čin-
nost spolku: administrativnou, literárnou a poli-
tickou. Do výboru zvoleni: Ju. P. Bartenov,
kníže A. M. Golicyn, A. N. Epifanov, I. P. Kup-
činov, A. A. Mej, A. Ju. Oznobišin, hrabě V. N.
Orlov Denisov, A. S. Smakov a S. K. Eíron.
Proč rozpuštěna „Polská matice školská
v Rusku?
zb Ja
„Dziennik Poznaňski“ dovídá se z Var-
šavy: Čím více podrobností o rozpuštění Mat
vychází na jevo, tím jasněji vysvitá, že hlavní
vína je na těch, kdož všemi silami usilovali, aby
„Mat.“ dostala cejch politický. Nejvíce kom-
promitujícím a škodlivým bylo usnesení strany
národně-demokratické, aby tato polská strana
všechno školství polské zabrala ve své ruce.
Usnesení bylo tajné, ale již za několik dní bylo
uveřejněnc jistým polským listem v Haliči.
Realisté a klerikálové polští zahájili akci
na zachránění Malice. Realisté mají více naděje,
že se jim to zdaří, neboť i klerikálové se kom-
promitovali před Ruskem nevhodným rozšíře-
ním akce „apoštolsko-katolické“ na ujmu pravo-
slaví.
Zatím se ve školách Matice vy-
učuje nerušeně dále, ale visí nad niml
Damoklův meč, že budou rozpuštěny, jakmile
vláda zví, že se v nich pěsluje protiruská poli-
tická tendence.
Změna ve vrchním velitelství anglické armády
Na počátku roku nastane změna ve vrchním
velitelství anglické armády. Na místo vévody
Connaughta, zastávajícího dosud nejvyšší
vojenský úřad ve Velké Britanii, nastoupí ge-
Aksakov
Stepanov
Sarapov
P Bartenov
A M Golicyn
A N
Epifanov
Mej
Orlov Denisov
A S Smakov
S K Eíron
Dziennik Poznaňski
Mat
Damoklův
Connaughta
Rusko
Moskva
Vara
Halič
Malice
Velká Británie
I . P
29
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 28. prosince.
5—. (Kronika.) Starý Kronos příšerně
rychle pohlcuje své děti. Ať jména lidí, ať pa
měť udalosti neuprosně mizí v šeredném jeho
jíenu. Jak tomu dávno a hlavním představite-
lem ruského ducha, ruské spisby byl nám na
Západě autor Oteů a détí, muž tehdy opravdu
svčtového jména! A kdož dnes ještě mluví
o Turgeněvu? A rovných Ivanu Sěrgějiči
nerodí přec každé půlstolelí! Lví pazour moe-
ného ducha čouhá i z přílomné sbírky dopisů
Psal je Turgeněv vzácné ženě, důvěrnici svého
života, proslulé svou dobou pěvkyni, paní Viardo
tově-Garciové. Adresátka byla rodem Španélka
pisatel byl Rus, dopisy jsou frangouzské. v)
Roku 1843 vystupovala paní Viardotová
v Petrohradě. Tehdy mladý muž, sotva teprv
známý spisovafel, navázal svoji známost. Manžel
pěvkyně byl rovněž výborný muž, vynikajíe
učenec. Duše vyvolené se našly. Přátelství po
trvalo až do Turgeněvovy smrti, plných čtyři
cet let.
— Jsme už staří přátelé! praví se v prvním
listě, psaném tři léta po prvním seznámení. N
chci a nemohu se změnit ..
Železné slovo, nechci a nemohu ! obráz
zlatou povahu. Doma v Rusku neměl Turgeněv
stání. Poměry dovolovaly, odstěhovat se za
přáteli a žit trvale za hranicemi. Ale povoláne
nutilo přáteli kočovat po Evropě i posllá z
nimi své listy. Po pětadvaceti letech bylo list
už pěkná hromádka.
— Doufejme, že dožijeme v přátelství
padesátého roku ! píše jubilant.
)Ivan Tourguenett: Lellres a Madam
Viardet. Publiées et annotées par E. Halpérine R
min. Paris.
A s bolestným úsměvem poznamenává:
— Ale, ale! Co jen tomu řekne má —
pakostnice? . . .
Však nebe bylo dost milostivo. Ne-li plných
padesát let dopřálo svazku duší přece pěknou
lhůtu
Kronos
Turgeněv
Sěrgějič
Garcia
Rus
Viardotová
Turgeněvův
Tourguenett
Lellres
E Halpérine R
Paris
Praha
Petrohrad
Rusko
Evropa
Viardo tov
30
article
Mnoho listů je přímo z Patíže. Tu je pro
vás dopisovatel nejzajímavější. Ruský autor je
tu dokonalý Francouz, splynul s pařížským umě-
leckým světem, má tu své důvěrné styky.
citi se jako doma, žije po pařížsku a frančinu
ovládá jako pravý Parisien de Paris! Však to
nikterak nemate ducha opravdu tvůrčího! Jak-
mile zasedne ku práci, je Rus, celý Rus a jen
Rus! »Lovcovy zápisky«, psané ve Francii,
platí dodnes za nejvěrnější obraz ruské přírody.
Jen slabé duše v cizěm ovzduší rychfe vymění
povrch a tim všecko svoje!
Autor »Dýmu« v cizině žije s cizinci, al
ve své pracovně je svým. Píše novely, náladové
obrazy, ba i divadelní kusy. Také španělsky s
naučil k vůli svým přátelům. Čítá pilně Cul
derona.
— Docela jsem zealderonován! ozna-
muje. A hned srovnává a uvažuje: Drama
ve Španělsku je poslední a nejkrásnější
výron naivného katolicismu a společnosti,
kterou stvořil. Naše doba je plná krisí
převratů, dílo umělecké a literární nenítu
než vrazem citů a názorů více či méně
osobních, zmatených a sobě odporujících . ..
Život zdrobnatěl. Ta 'tam jsou veliká, ši-
roká hnutí, vyjma průmysl, odkud snad vyjde
lidstvu nové obrození. Tak uznávám za nej
větší básníky dnešní doby Američany ! Chystaji
se prorazit úžinu Panamskou a napříč Oceanu
položit elektrický drát! Až bude vyřízen převrat
společenský, pak teprve přijde — nová lite-
ratura ! . ..
Francouz
Dýma
Američan
Patíž
Parisien jít Paris
Rus
Francie
Španělsko
31
article
Přihlédněte k datu listu (1847) 1 Pokloniie
se prozíravosti trefného úsudku. Dnes už mám
schop nost ocenit znamenitost výroku.
Jindy plynou slova z hlubin vlastní ži
votné zkušenosti.
— Velká bolest neporazí velkou duši
Dodá ji klidu, prostoty a odevzdanosti, aniž j
připraví o důslojnost. Údery kladiva rozdrůi sklo-
ale utvrdí ocel, řekl někde Puškin. Kdo to pře-
konali, kdo dovedli trpět — myslím, kdo
byli tak šťastni, neboť je to štěstí, o jakém
sobíkům a sketám se ani nezdá! — kdo pře-
stáli všecko, mají svůj dojem a cítí s
zušlechtění . ..
Vzácný poměr duší vysvítá z korespon-
dance. Myšlénky, stavy nitra, nápady a nálady,
vše sděluje se lehkým, nenuceným, ale vždy
le
půvabně uhlazeným slohem.
— Dobré jitro, madame! laškuje pisate
rozmarně jednou nedělního rána: Z rána-li no
oknem vystrčiš! . . oho to je verš ! Dobrá.
protože jediný verš a mohlo by se mu stýskat
bude slušno, aby dostal společnost . . .
Snad neuhlidáš nic, snad něco uvidíš ! . .
Puškin
32
article
Učiněný Viktor Hugo! Však jsem chtěl něco
jiného povědět — chtěl jsem říci (ah l zatra-
cené péro !) nos ráno z okna vystrě a jaktě
ovanulo jaro — neodoláš! Chtěl bys bý
šťasten . . .
Odpusťte! Překládáno tuze kostrbatě ! V ori-
ginále čtou se řádky mnohem hravěji ! Tak
nehledanou, opravdu graciosní frančmnou, jak
jen rození Francouzi dovedou. Jen lehkost tónu
měla být naznačena!
Události r. 1848 přivádějí myslitele-aristo-
krata na rozpačité myšlénky v uměleckém jeho
zákout.
— Čemu jsem se podivil. sděluje Tur
nli
geněv, že jsem byl tak naprosto neschopen, s
vysvětlit, jaké as city zmítaly tu chvíli hrudí
lidu? Slovo s to, nemohl jsem uhodnout, co
přejí, čeho se lekají, jsou-li pro revoluci nebo
pro reakci, či snad prostí přátelé pořádku
Zdálo se, jako by právě jen čekali, až bude po
bouři A přec jsem se obracel k dělníkům
K dělníkům v halenách! . . . Čekali, pořá
čekali! . . . A potom co jsou dějiny ? . .
Prozřetelnost či náhoda, ironie či určení ? . .
mi
v n
Hugo
Francouz
33
article
Osobně uvykl Turgeněv cizině. Dom
vracel se jen jako host, jen kdy zvláštní udá
losti volaly, tu radostné, tu smutné. Jednou
dávali v Petrohradě jeho veselohru. Měla velký
úspěch.
— Všeho bych se byl spíše nadál! ozna
muje. Představte si, volali mne tak řvavým po
lleskem, že jsem zmaten ulíkal, jakoby se za
mnou hnalo tisíc čertů. A hluk neustal, dokud
můj bratr neoznámil obecenstvu, že už nejsem
v divadle ..
Potom zas umřel Gegol. Pisatel hořekuje
z hloubi svého ruského srdce.
— Bude vám za těžko, pochopit velikos
kruté, nenáhradné ztráty! Srdea všech Ruse
krvšcí. Ten byl víc, než pouhý spisovatel: uči
nás pozvedati se k sobě samým! . . . Nejby-
střejší duchové v cizině, jako Mérimée, viděliv
něm pouze humoristu, na způsob anglických
Historický význam jeho nepochopovali . ..
V různých mezerách času střidají se listy
z Paříže, z Berlína, z Moskvy, ze Spaského
(Turgeněvův statek), z Kolina n. R., z Petro-
bradu. Zvláštní neklid pohání autora »Dýmu«
s místa na místo. Všude zůstává olevřen jeho
hluboký cit pro přírodu. Ale, k jaké filosof
ho vede
Jednou zachránil život — mravenci. Větší
Ruse
Mérimée
Turgeněvův
Petro
Dýma
Petrohrad
Paříž
Berlín
Moskva
Spaský
34
article
mravenec vleče menšího, a ten se marně
brání. Vyprostil slabšlho z klepet přemoci
Leč, schl
— Sotva jsem zajatce osvobodil, už spo-
zoroval nedaleko malého broučka a s rovnou
ukrutnosti se na něj vrhl. Nebránil jsem už
Buď sami rdousíme nebo jsme rdouseni ! Neni
výběru: tedy rdusme ! ..
A od přírody vždy se zas vrací k umění
Čím dál do let opakují se hustěji nářky na
prožluklou pakostnici. Dojíždí později každo
ročně do lázní Baden-Badenských. Jakmile dob
nadehází, nemůže se už dočkat.
— Za týden budu zas v Badenu ! píše
z Moskvy. Přisahám, až v Badenu vystoupím,
vydechnu si, až se kolem otřesou vrchy švaro-
valdské ! ...
Roku 1867 předěltá v Moskvě kapitolu
z románu »Dým«. Právě jej dokončil. Nakla-
datel naléhá, aby některé věci zménil. Nechce
o tom slyšet.
— Také umělci sluší nějaké svědomí ! Ne-
rad bych, aby mně moje svědomí něco vy-
čítalo ...
Za války francouzsko-německé, je ovšem
se vší duší na straně Francouzů. Poslední do-
pis knihy je z Petrohradu. Kus umělecké zpo-
vědi. Turgeněv dal se z někdejšího odpůrce pře-
vrátit na etitele Richarda Wagnera.
— A polom, nastojte a nadivno vám
sluchu! Ale uznejte mou dobrou vůli: hráli zde
ouverturu »Mistrů pěveů«! Byla to rozkoš
Zvláště mezihra je velkolepá. Je to mohutná
hudba, třeba to přiznat ! . . .
Nic platno, přebíráte se korrospon dencí,
zblížili jste se s člověkem a něco vás pudí, co
nejdříve zas se vrálit — k autorh. A to se
přiházívá — tak zřídka! a pn
t n o
ce
Přisahy
Francouz
Turgeněv
Wagner
Baden
Moskva
Nakl
Petrohrad