ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0def5440-7697-11dc-86bf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 34 celkem · entity: place 61, person 84, org 5, work 1
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
vee
3 masthead
ort stot
4 masthead
V Praze, v neděli 29. prosince 1907.
Praha
5 masthead
tt n ob mesh ntitč bole nsoi
6 masthead
ísv tabsvnt
7 masthead
Číslo 359.
8 article
Na ranní a odpel. Histy přod plkní nu: v Praze v zdministracl a měsic . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí čonáškos n nt laa . . . . 7 K 60k ve Slialkšcht 2 K80 na něsíe . . Poštont n. . . : s k o s dvoji zásilkou na měsi n .. . k e
Praha
9 title
Dnešní čislo pro Prahu le o 18 stranách
Praha
10 article Půdorys příštího německo- českého vyrovnání odhalen!
Půdorys příštího německo- českého vyrovnání odhalen! »A pojednou propukl — mír!« mohl bychom se věru dnes zasmáti jako kdys Bismark. Neboť to je rozhodně zábavná ne srovnalost, ba paradoxie, čeho té chvíle jsme v té milé naší říši pravděnepodobností svědky. V Čechách německý furor zuří a bouří proti všemu, což našeho, vášnivěji, než kdy jindy, šlape státními základními zákony nám Čechům zaručené právo v celé třetině vlast naší, boykotuje a vyhání naše úřadníky. naše živnostníky i pracovníky v krajích pře- vahou německých, brojí proti státnímu právu českého království a dychtí rozsápat jeho pověkou jednotu politickou, ale ve Vídni hrají v tu chvíli na šalmaje česko-německého smíru, domlouvají nám a zapřísahají nás, abychom se s našimi milými krajany a sou- sedy německého jazyka co nejrychleji vy- rovnali a dohodli o sousedské spolužiti — jakoby se nechumelilo. Co to znamená? Co vězí za touto náhlou vídeňskou duhou míru uprostřed nej- ostřejší sněhové vánice v Čechách? Kolikrát jsme se za těch čtyřicet let my Čechové na- podávali dobrácky Němcům zdejším ruky ku poctivému smíru. Vzpomeňme jen na dra Riegra a na knížete Jiřího Lobkovice. Než, jak příkře, ba zpupně odmítávali ně- mečtí pohlaváři i za nejvážnějších momentů světodějných naši ochotnou pravici? »Nechte nás již na pokoji s tím svým smiřováním ani slyšet toho slova nemohu!« odsekl nám vůdce německý Arnošt Plener ve sněmu českém: »My Němci chceme pořádek v Če chách; uznejte německé uzavřené územía státní němčinu, pak bude pokoj!« — Pak uzavřeli svůj smír s vládo Taaffovou na těchto základech a nutil naši šlechtu i naše staročeské poslance, aby jim pověstné ty punktace vídeňské podepsal a ve sněmu českém schválili.
Čecho Němec Riegr Lobkovic Plener Taaffův Čechy Vídeň český království
11 article
Nepovedlo se jim to vděk živelnímu od- poru všeho uvědomělého národa českého, je- jich »machtausgleich« z r. 1890, ztroskota a zůstal rozbitinou. Nyní po patnácti letech zdá se jim však pojednou opět chvíle pří- hodná, aby niť r. 1892 námi přetržená, byla se vším úsilím znovu navázána a došlo k no vým punktacím. Jak si pánové zmanou, mu- síme se s nimi vyrovnávat. »Proč a nač?. Táže se u nás kde kdo: »Což národ český zdejším Němcům něco z jejich práv uloupil? Což se jim děje v Čechách kde nějaké pří- koří? Ani vlasu jsme jim my Čechové ne- zkřivili, ani atom jejich národního, občan- ského politického práva jsme jim neodcizilí proč se tedy máme s nimi pojednou vy rovnávat?« Spor mezi námi právě opáčně stojí Nás žije v Čechách čtyři miliony, Němců dva A my historický národ této země, přes svou číselnou převahu a přes to, že jsme samo jediní po věky uhájili krví srdcí svých své- bytnost této země české, neosobujeme si v ní nadvládu a samopanství jako Maďaři v Uhřích, nýbrž domaháme se v této rodné pravěké vlasti své toliko rovného práva a rovné svobody s dvoumilionovou menšinou německou, zádáme pro sebe tolikosvé dobré domovské právo v její odvěkých přirozených hra- nicích, jako je přiznaváme všem zdejším obyvatelům jazyka ně- meckého a nepožadujeme od těchto ničeho jiného, než aby byli dobrými ob čany svobodného, samostatnéh o našeho království, jako jsou ve Švý
Němec Čecho Maďar Čechy Uhry
12 article
carsku dobrými občany a vlastenci republiky švýcarské. Tážeme se všech slušných lidí: jsou či nejsou tyto naše požadavky stejně ethickými jako legitimními? A jaké stanovisko by měla zaujatí spravedlivá, osvícená vláda právního moderního Rakouska ke sporu česko-něme- ckému? Dojista jen to, že by zdejší ně- mecké menšině s veškerým důrazem připo- menula, kterak jest svrchovaně na čase, aby v zájmu klidu a budoucnosti říše habsburské upustila od svého protiprávního, protizákon- ného a nevlasteneckého stanoviska a přiznala státními základními zákony většině obyvatel tohoto království poctivou rovnoprávnost ve veškerém veřejném životě, respektovala zá- kladními zákony říše zaručenou nedílnosta korunou samou slavně uznané právo Čech na politickou a ústavní samostatnost. Ano, k tomu by měla dopomáhat na- šemu národu spravedlivá a osvícená vlád rakouská, kteréž jde o to, aby zpevnila a vybudovala novodobé Rakousko na základech práva a svobody pospolité. Nuže, nadešel snad té doby u zdejších Němcův onen psychologický moment, na nějž baron Beck, jak řiká, čekal, aby mohl zahájit prostředkování dohody Němců s námi pouze v Čechách a nikoliv ve vše ch třech zemích koruny české. An potuchy! Ani pomyšlení. Baron Beck by ovšem rád toho docílil za účelem svých plánů a potřeb vládních, aby za vládl na horké té půdě české poměrný klid- jakés takés příměří jako vládne mezi ně- meckými a českými ministry v jeho ka- binetě.
Němcův Beck Němec Baron Beck Rakousko Čechy
13 article
Vládlo by se mu pak rozhodně pohodl- něji než nyní. Ale naprosto mu nejde o to, aby pomohl při tom smíru nám Čechům k nějakému právu, nýbrž naopak doufá stejne jako Taaffe doufal, že my dobráčtí Čechové vyhovíme a povolíme Němcům aspoň část jejich požadavků bezprávných, že my sle- víme a obětujeme z poslední té trošky svého dědictví po otcích »pro ten boží mír« ještě nějaký kus, na př. rovné právo svého jazyka na úřadech a soudech v zněmčených krajích Čech a necháme si natrhnout starobylou jed- notu země české »krajským zřízeníme dle národnosti, t. j. rozhraničením poli- tických i soudních okresů a krajů na ně- mecké a české za tím účelem, aby z něme- ckých těch okresů a krajů časem vyblubalo se uzavřené německé ůzemí, v němž by Čech byl holým netrpěným cizincem.
Čecho Taaff Němec Čechy
14 article
Byl to vládní figurant posl. Chi ari, který bezprostředně po poslední řeči Beckově (za debaty rozpočtové) dne 19. t. m. ve shromáždění spojených německých stran ve Vídni nadhodil resoluci, aby vláda p Beckova byla vyzvána, by nepro dleně německým stranám učinila návrhy stran německo českého vyrovnání, »by konečně byl v Čechách zjednán pořádek«, i aby německé strany potom bez prodlení »pustily se do práce«. Ke schůzi dostavili se ministři němečtí dr. Marcheta Peschka, z nichž první ihned vřele se za tento návrh Chiara přimlouval. Potom vy- vstal pověstný dr. Schreiner, aby ihned předepsal vládě čáru směrnou: »Linie pro práci tu již jest vyznače nae pravil: »rozdělením zemědělske rady a zemské školní rady v Če- ch á ch!« To bylo jasné. Další trhání jednotné správy státní i samo správně království českého, jak tomu chtěl Němci již za punktac vídeňských r. 1890. A dnes znovu se ozývá zmíněný figuran vlády Beckovy, p. Chiari, v německo-naci- onální korrespondenci, aby rozváděl svou myšlenku národního smíru v Čechách zře
doktor Marchet Peschek Chiara Schreiner Chiari Vídeň Beckov Čechy
15 article
telněji: »Pokračovat na dráze vídeňských punktací ku národní autonomlii Němeů v Čechách jest smysl jeho výkladů: »Pryč se státním právem če- ským, ale za to národní federa lisaci při státní centrali slacile zní heslo tohoto výtečníka; abychom ho pak nechytli snad za slovo a neřekli: »Započni tedy s tou národní autonomii ve — Slezsku, nebo ve Štyrskul«, honem se opravuje, že prý nelze princip národní auto- nomie narážet všude na jedno brdo, nýbrz jen tam, kde toho nejnutnější potřeba, totiž prý »na severu říše«, to jest v severních Če- chách. Pro oblast českou musí ovšem při vší její »autonomii« zůstat němčina doroz umívajícím jazykem všech státních a nepo- chybně i autonomních úřadů s centrálními úřady Cislajtanie. Ejhle, tu nám vládní poslanec německy p. Chiari gratis narýsoval půdorys toho »smíru« česko-německého, jemuž chce býti baron Beck kmotrem. Díky za předčasný výstřel. To bohda stačí všem věrným a uvědomělým Čechům pro na- stávající volby do sněmu če- s kého, jemuž přes naši — »účast ve vládě«, hrozí vyhlídka, že mu podobné před- lohy punktační budou shozeny na krk«. — To bohda stačí, aby rázem učiněna byla přítrž veškeré dnešní rozháranosti českých národních stran, aby velikost a blízkost ne- bezpečí ohrožujícího naši celou budoucnost národní srazilo nás opět v jeden šik ne- podajný k obraně jednoty vlasti a práva na- šeho národa.
Chiari Beck Čecho Čechy Slezsko
16 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 28. prosince. (Uherské vy- rovnání definitivně přijato.) Magnát- ská sněmovna uherská měla dnes dopoledne schůzi, v niž kromě některých jiných předloh projednaných sněmovnou poslaneckou, schválila také zákon kvotový. Poněvadž zmocňovact zákon byl touto sněmovnou přijat už dříve všechny rakousko-uherského vyrovnáni se týka- jici zákony přijaty jak poslaneckou sněmovnou uherskou, tak i oběma sněmovnami rakouské říšské rady, nepřekáží už nic, aby se celé vy- rovnání předložilo panovníku k sankci a ješti do Nového roku v úřadních novinách vyhlásilo.
Praha poslanecký sněmovna
17 article
Tim zabezpečenyna deset let o přesné smlouvy se opírající obehodní styky Rakouska s Uhrami a bar. Beck s drem. Wekerlem mohou si počí tati za zásluhu, že se jim podařilo, oč se od de seti let marně pokoušely všechny kabinety o hr. Badena a bar. Banffa až po bur. Gautsche a Fejérvára. V Praze, 28. prosince. („Felix Au- stria“.) Jakýsi bezpohlavný „rakouský“ pa- triota, skrývající se za pseudonymem Quidam, vydal brožurku s výše uvedeným titulem, v niž se se svého „rakouského“ stanoviska obírá ná- rodními olázkami a poněvadž sám si noví rady. jak by se tyto otázky rozřešily, radí rakouským národům, aby po způsobu necivilisovaných A bánců zastavili na čas své spory a uzavřeli ja kési příměří (treuga Dei). Vhodnou přiležitost k takovému příměří zdá se mu nastávající jubi- lejní rok panovníkův. Žádný jubilejní dar ne- potěšil by prý panovníka tak, jako jednoroční příměří na celém území, na němž se stýkají různé národnosti. Byl by to prý malý akt odři- kání, při němž by ustaly provokace a národní boykoty, zastavily by se odporné činy v národní soutěži a všeliké šovinistické manifestace k jinojazyčným sousedům projevilo by se ja kési humánní a ne hned a limine protichůdné smýšlení. Kdyby takové přiměří potrvalo celý rok, vytvořila by se sama sebou smírná atmo- sféra, v níž by snadno vzklíčily símě budoucíh dokonalého národního smíru.
Beck Baden Gautsch Fejérvár Felix Au Quidam Dei Rakousko Uhry Praha
18 article
bon tbot nM lnn
19 article
Pan Ouidam zbytečně vyráží ve své bro žurce otevřené dvéře. Všechno, čeho je třeba aby rakouští národové mohli žít v míru, obsa hují již dávno základní státní a jiné zákony Jest jen třeba obrátiti se k slavné vládě a při- pomenouti jí, že přísahala na ústavu a platné zákony a že by tedy měla také dbáti, aby se zá kony tyto přesně prováděly, zejména pak abys uvědomila, že rakouské platné zákony jsou zá vazny také pro Němce. Ale dokud rakouštídná rodové mají za sousedy Němce, kteří po záko- nech šlapou a dokud se nenajde vláda, která by je přinutila, aby se zákonům podřídili, žádný národ nemůže schovati meč do pochvy, pe chce-li se dobrovolně vydati jisté záhubě.
Ouidam Němec
20 article
Z Lublaně, 26. prosince. (Místní lexi kony.) Všechny slovinské denníky otiskuj úvahu Ant. Zevnika o místních lexikonech v nichž ústřední statistický úřad vydává vý- sledky posledního sčítání lidu. To, nač bylo i s jiné strany již upozorněno, že ústřední stati- stický úřad ve svých lexikonech úmyslně komolí slovanské názvy míst a samovolně zavádí něme cké názvy i pro místa, v nichž jaktěživ žádný Němec nebyl a která nikdy německého jména neměla, jeví se nejmakavěji v seznamu míst v Korutansku a v jiných krajích, obydlených Slovinci. Nehledě na to, že sčítání lidu v Koru- tanech provedeno pod terorem německým, jenž celé tisíce slovinského lidu připsal k německému obcovacímu jazyku, že obce, které r. 1890 měly ještě čtyřpětinovou většinu slovinskou, ukázaly se r. 1900 již úplně německými, nový lexikon vynechává všechna starobylá slovinská jména při místech, majících dle zfalšovaného sčítání německou většinu a uvádí je s názvy pouze ně- meckými! Vedle toho natvořil spoustu nových německých jmén při obcích, které ještě v reper- toriích z r. 1890 byly uvedeny s názvy pouze slovinskými. Na tyto germanisační choutky ústředního statistického úřadu nutno posvitit v parlamentě a slovanští poslanci říšští měli by si učiniti povinností nedopustiti, aby při nastá- vajícím sčítání lidu r. 1910 opakoval se nešva s obcovacím jazykem a v úřadních výkazech o sčitání se komolila a svévolně germanisovala stará poctivá jména slovanských obcí.
Antonín Němec Lublaň Korutansko
21 article
V Praze, 26. prosince. (Min. Košu o kvotě.) Oficjósní »Mag. Tudos. « otiskujo Košutovu odpověď na dotaz, proč strana neod vislosti nezamitla zvýšenou uherskou kvotu dotud, dokud se Maďarům nedostane zadostuči nění za útoky rakouského parlamentu na uher skou vládu. Košut odpověděl, že rakouská vlád data již uherské žádané vysvětlení a za dostuči nění, takže chování bar. Becka slůší nazval úplně korekiným. Pokud se kvoty týče, nesm se zapominati, že zvýšení uherské kvoly nen nic jiného, než cena, zaplacená Uherskem z to, že se podařilo místo dosavadního spolku s Rakouskem uzavříti celní a obchodní smlouvu a sice takovou, že v ní samostatnos uherského státu vystupuje zcela jasně zabezpečuje se, že Uhry budou míti r. 1910 právo zříditi si svou samostatnou cedu- lovou banku a r. 1917 mohou uskutečnit své samostatné celní území. Nej prostšímu zdravému lidskému rozumu musí být jasno, že kvota jest kupní cena, a kdo jinal soudí, buď je slepý anebo nechce viděti a chce těžiti z veliké oběli, kterou strana neodvislost s těžkým srdcem přinesla na oltář vlasti u vě domí svě povinnosti k vlasti.
Koša Mag Tudos Košutův Maďar Košut Uher Praha zaplacený Uhersko Rakousko
22 title
Politické zprávy zahraničné.
23 article
V Praze, 28. prosince.
Praha
24 article
Vzájemnost mezi Ruskem a Spojenými stály Americký ministr vojenství za své nedávn návštěvy v Petrohradé učinil srovnání mezi Ru- skem a Spojenými státy. Mezitím objevila se nová podoba. Všecky sociálně revoluční jevy. které od tří let pozorujeme v Rusku, dějí se
Rusko spojený stát
25 article
V drobném prodejit ranni číslo o nobě . . pdpelednl . . . a zi Ve alíalkách na venkově: ranní číslo. . . . . - odpolední . . . . . . . . Inserátv plati se hotově zapře Předplacení a inserty přijímá zdminl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachásejí se ti1 relake tiskárna a vspedicu „Národních Listd“ Eukopisy se Bovraesji
národní Listd
26 article
nyní i v severní Americe. A jako americké listy byly nejhorlivější, když šlo o přijímání nebla- hých zvěstí z Ruska, tak vyní zase američtí zpravodajové ulehčují si v listech ruských. Tak píše W. Fields v „Gol. M.“): Mnobé státy Unie zachváceny jsou terorem. Gubernáto Nevady byl nucen požádati spolkovou vláduo vojenskou pomoc, neboť úřady jsou bezmocné v boji s nezákonnými živly. Vyhazování dyna- mitem domů a dolů, loupeže a násilí, hrozby klidným občanům, kteří zachovávají zákon, krá- deže dynamitu, zbraní a nábojů, ohrozování ob- čanů ukradenými eráru zbraněmi, to vše je nyní v Americe zlobou dne. Vojsko jest u občanstva v opovržení a bývá často předmětem veřejného výsměchu a potupy. Rozumí se, že vojsko pak není příliš ochotno, když má zakročovati ve pro- spěch občanstva. V Novém Yorku dav obstoupil vojáka na stráži, tupil jej, spílal mu „olověnýcch vojáčků“, „darmojedů“ atd. Voják se konečně
W Fields severní Amerika Rusko Golo Nevada Amerika Nový York Mnobý stát Unia
27 article
dopálil, vystřelil a dva občany ranil. Průmyslová krise rozmnožila armádu bosáků, jež přepadá vlaky, olupuje cestující a beze stopy prchá s lupem. Ve státě Montaně loupežnící zteroriso- vali všechny železnodražné trati a olupování vlaků je věci každodenní. V Novém Yorku pře- padání a vraždění na ulici, jakož i olupování obchodů a skladů dějí se za bílého dne. Melání pum je v Americe tak všední, jako v Rusku, ano ještě rozšiřenější. Není dne, aby noviny nepo- daly zpráv o vyhození domu dynamitem, erž vždycky bývá spojeno se zmarem lidských ži- votů. Co se týče vraždění policistů, Jéje se v Americe právě tak zhusta, jako v Rusku. Zákon v Americe nezná politických zločinů. Teroristé, jsou-li zatčeni, nejsou tedy souzeni jako političtí, nýbrž jako sprostí zločinci, při čemž jim soudcové vyměřují největší možné trosty. Tak ital, u kterého nalezena dýka, od- souzen na tři leta do žaláře, ač tou dýkou žád- ného přečinu se nedopustil.
Montana Nový York Amerika Rusko
28 article
Obrod slavjanofilství v Rusku. V Moskvě založen politický a literárný spo- lek, jemuž dáno jmeno „Aksakovský“. Předse- dou zvolen N. P. Aksakov, a jeho náměstky zvo- leni: protojerej Vostorgov, K. P. Stepanov a s F. Sarapov. Místopředsedové povedou trojí čin- nost spolku: administrativnou, literárnou a poli- tickou. Do výboru zvoleni: Ju. P. Bartenov, kníže A. M. Golicyn, A. N. Epifanov, I. P. Kup- činov, A. A. Mej, A. Ju. Oznobišin, hrabě V. N. Orlov Denisov, A. S. Smakov a S. K. Eíron. Proč rozpuštěna „Polská matice školská v Rusku? zb Ja „Dziennik Poznaňski“ dovídá se z Var- šavy: Čím více podrobností o rozpuštění Mat vychází na jevo, tím jasněji vysvitá, že hlavní vína je na těch, kdož všemi silami usilovali, aby „Mat.“ dostala cejch politický. Nejvíce kom- promitujícím a škodlivým bylo usnesení strany národně-demokratické, aby tato polská strana všechno školství polské zabrala ve své ruce. Usnesení bylo tajné, ale již za několik dní bylo uveřejněnc jistým polským listem v Haliči. Realisté a klerikálové polští zahájili akci na zachránění Malice. Realisté mají více naděje, že se jim to zdaří, neboť i klerikálové se kom- promitovali před Ruskem nevhodným rozšíře- ním akce „apoštolsko-katolické“ na ujmu pravo- slaví. Zatím se ve školách Matice vy- učuje nerušeně dále, ale visí nad niml Damoklův meč, že budou rozpuštěny, jakmile vláda zví, že se v nich pěsluje protiruská poli- tická tendence. Změna ve vrchním velitelství anglické armády Na počátku roku nastane změna ve vrchním velitelství anglické armády. Na místo vévody Connaughta, zastávajícího dosud nejvyšší vojenský úřad ve Velké Britanii, nastoupí ge-
Aksakov Stepanov Sarapov P Bartenov A M Golicyn A N Epifanov Mej Orlov Denisov A S Smakov S K Eíron Dziennik Poznaňski Mat Damoklův Connaughta Rusko Moskva Vara Halič Malice Velká Británie I . P
29 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 28. prosince. 5—. (Kronika.) Starý Kronos příšerně rychle pohlcuje své děti. Ať jména lidí, ať pa měť udalosti neuprosně mizí v šeredném jeho jíenu. Jak tomu dávno a hlavním představite- lem ruského ducha, ruské spisby byl nám na Západě autor Oteů a détí, muž tehdy opravdu svčtového jména! A kdož dnes ještě mluví o Turgeněvu? A rovných Ivanu Sěrgějiči nerodí přec každé půlstolelí! Lví pazour moe- ného ducha čouhá i z přílomné sbírky dopisů Psal je Turgeněv vzácné ženě, důvěrnici svého života, proslulé svou dobou pěvkyni, paní Viardo tově-Garciové. Adresátka byla rodem Španélka pisatel byl Rus, dopisy jsou frangouzské. v) Roku 1843 vystupovala paní Viardotová v Petrohradě. Tehdy mladý muž, sotva teprv známý spisovafel, navázal svoji známost. Manžel pěvkyně byl rovněž výborný muž, vynikajíe učenec. Duše vyvolené se našly. Přátelství po trvalo až do Turgeněvovy smrti, plných čtyři cet let. — Jsme už staří přátelé! praví se v prvním listě, psaném tři léta po prvním seznámení. N chci a nemohu se změnit .. Železné slovo, nechci a nemohu ! obráz zlatou povahu. Doma v Rusku neměl Turgeněv stání. Poměry dovolovaly, odstěhovat se za přáteli a žit trvale za hranicemi. Ale povoláne nutilo přáteli kočovat po Evropě i posllá z nimi své listy. Po pětadvaceti letech bylo list už pěkná hromádka. — Doufejme, že dožijeme v přátelství padesátého roku ! píše jubilant. )Ivan Tourguenett: Lellres a Madam Viardet. Publiées et annotées par E. Halpérine R min. Paris. A s bolestným úsměvem poznamenává: — Ale, ale! Co jen tomu řekne má — pakostnice? . . . Však nebe bylo dost milostivo. Ne-li plných padesát let dopřálo svazku duší přece pěknou lhůtu
Kronos Turgeněv Sěrgějič Garcia Rus Viardotová Turgeněvův Tourguenett Lellres E Halpérine R Paris Praha Petrohrad Rusko Evropa Viardo tov
30 article
Mnoho listů je přímo z Patíže. Tu je pro vás dopisovatel nejzajímavější. Ruský autor je tu dokonalý Francouz, splynul s pařížským umě- leckým světem, má tu své důvěrné styky. citi se jako doma, žije po pařížsku a frančinu ovládá jako pravý Parisien de Paris! Však to nikterak nemate ducha opravdu tvůrčího! Jak- mile zasedne ku práci, je Rus, celý Rus a jen Rus! »Lovcovy zápisky«, psané ve Francii, platí dodnes za nejvěrnější obraz ruské přírody. Jen slabé duše v cizěm ovzduší rychfe vymění povrch a tim všecko svoje! Autor »Dýmu« v cizině žije s cizinci, al ve své pracovně je svým. Píše novely, náladové obrazy, ba i divadelní kusy. Také španělsky s naučil k vůli svým přátelům. Čítá pilně Cul derona. — Docela jsem zealderonován! ozna- muje. A hned srovnává a uvažuje: Drama ve Španělsku je poslední a nejkrásnější výron naivného katolicismu a společnosti, kterou stvořil. Naše doba je plná krisí převratů, dílo umělecké a literární nenítu než vrazem citů a názorů více či méně osobních, zmatených a sobě odporujících . .. Život zdrobnatěl. Ta 'tam jsou veliká, ši- roká hnutí, vyjma průmysl, odkud snad vyjde lidstvu nové obrození. Tak uznávám za nej větší básníky dnešní doby Američany ! Chystaji se prorazit úžinu Panamskou a napříč Oceanu položit elektrický drát! Až bude vyřízen převrat společenský, pak teprve přijde — nová lite- ratura ! . ..
Francouz Dýma Američan Patíž Parisien jít Paris Rus Francie Španělsko
31 article
Přihlédněte k datu listu (1847) 1 Pokloniie se prozíravosti trefného úsudku. Dnes už mám schop nost ocenit znamenitost výroku. Jindy plynou slova z hlubin vlastní ži votné zkušenosti. — Velká bolest neporazí velkou duši Dodá ji klidu, prostoty a odevzdanosti, aniž j připraví o důslojnost. Údery kladiva rozdrůi sklo- ale utvrdí ocel, řekl někde Puškin. Kdo to pře- konali, kdo dovedli trpět — myslím, kdo byli tak šťastni, neboť je to štěstí, o jakém sobíkům a sketám se ani nezdá! — kdo pře- stáli všecko, mají svůj dojem a cítí s zušlechtění . .. Vzácný poměr duší vysvítá z korespon- dance. Myšlénky, stavy nitra, nápady a nálady, vše sděluje se lehkým, nenuceným, ale vždy le půvabně uhlazeným slohem. — Dobré jitro, madame! laškuje pisate rozmarně jednou nedělního rána: Z rána-li no oknem vystrčiš! . . oho to je verš ! Dobrá. protože jediný verš a mohlo by se mu stýskat bude slušno, aby dostal společnost . . . Snad neuhlidáš nic, snad něco uvidíš ! . .
Puškin
32 article
Učiněný Viktor Hugo! Však jsem chtěl něco jiného povědět — chtěl jsem říci (ah l zatra- cené péro !) nos ráno z okna vystrě a jaktě ovanulo jaro — neodoláš! Chtěl bys bý šťasten . . . Odpusťte! Překládáno tuze kostrbatě ! V ori- ginále čtou se řádky mnohem hravěji ! Tak nehledanou, opravdu graciosní frančmnou, jak jen rození Francouzi dovedou. Jen lehkost tónu měla být naznačena! Události r. 1848 přivádějí myslitele-aristo- krata na rozpačité myšlénky v uměleckém jeho zákout. — Čemu jsem se podivil. sděluje Tur nli geněv, že jsem byl tak naprosto neschopen, s vysvětlit, jaké as city zmítaly tu chvíli hrudí lidu? Slovo s to, nemohl jsem uhodnout, co přejí, čeho se lekají, jsou-li pro revoluci nebo pro reakci, či snad prostí přátelé pořádku Zdálo se, jako by právě jen čekali, až bude po bouři A přec jsem se obracel k dělníkům K dělníkům v halenách! . . . Čekali, pořá čekali! . . . A potom co jsou dějiny ? . . Prozřetelnost či náhoda, ironie či určení ? . . mi v n
Hugo Francouz
33 article
Osobně uvykl Turgeněv cizině. Dom vracel se jen jako host, jen kdy zvláštní udá losti volaly, tu radostné, tu smutné. Jednou dávali v Petrohradě jeho veselohru. Měla velký úspěch. — Všeho bych se byl spíše nadál! ozna muje. Představte si, volali mne tak řvavým po lleskem, že jsem zmaten ulíkal, jakoby se za mnou hnalo tisíc čertů. A hluk neustal, dokud můj bratr neoznámil obecenstvu, že už nejsem v divadle .. Potom zas umřel Gegol. Pisatel hořekuje z hloubi svého ruského srdce. — Bude vám za těžko, pochopit velikos kruté, nenáhradné ztráty! Srdea všech Ruse krvšcí. Ten byl víc, než pouhý spisovatel: uči nás pozvedati se k sobě samým! . . . Nejby- střejší duchové v cizině, jako Mérimée, viděliv něm pouze humoristu, na způsob anglických Historický význam jeho nepochopovali . .. V různých mezerách času střidají se listy z Paříže, z Berlína, z Moskvy, ze Spaského (Turgeněvův statek), z Kolina n. R., z Petro- bradu. Zvláštní neklid pohání autora »Dýmu« s místa na místo. Všude zůstává olevřen jeho hluboký cit pro přírodu. Ale, k jaké filosof ho vede Jednou zachránil život — mravenci. Větší
Ruse Mérimée Turgeněvův Petro Dýma Petrohrad Paříž Berlín Moskva Spaský
34 article
mravenec vleče menšího, a ten se marně brání. Vyprostil slabšlho z klepet přemoci Leč, schl — Sotva jsem zajatce osvobodil, už spo- zoroval nedaleko malého broučka a s rovnou ukrutnosti se na něj vrhl. Nebránil jsem už Buď sami rdousíme nebo jsme rdouseni ! Neni výběru: tedy rdusme ! .. A od přírody vždy se zas vrací k umění Čím dál do let opakují se hustěji nářky na prožluklou pakostnici. Dojíždí později každo ročně do lázní Baden-Badenských. Jakmile dob nadehází, nemůže se už dočkat. — Za týden budu zas v Badenu ! píše z Moskvy. Přisahám, až v Badenu vystoupím, vydechnu si, až se kolem otřesou vrchy švaro- valdské ! ... Roku 1867 předěltá v Moskvě kapitolu z románu »Dým«. Právě jej dokončil. Nakla- datel naléhá, aby některé věci zménil. Nechce o tom slyšet. — Také umělci sluší nějaké svědomí ! Ne- rad bych, aby mně moje svědomí něco vy- čítalo ... Za války francouzsko-německé, je ovšem se vší duší na straně Francouzů. Poslední do- pis knihy je z Petrohradu. Kus umělecké zpo- vědi. Turgeněv dal se z někdejšího odpůrce pře- vrátit na etitele Richarda Wagnera. — A polom, nastojte a nadivno vám sluchu! Ale uznejte mou dobrou vůli: hráli zde ouverturu »Mistrů pěveů«! Byla to rozkoš Zvláště mezihra je velkolepá. Je to mohutná hudba, třeba to přiznat ! . . . Nic platno, přebíráte se korrospon dencí, zblížili jste se s člověkem a něco vás pudí, co nejdříve zas se vrálit — k autorh. A to se přiházívá — tak zřídka! a pn t n o ce
Přisahy Francouz Turgeněv Wagner Baden Moskva Nakl Petrohrad