3
masthead
13 října 1907. Číslo 28a.
28 a
5
article
O neštovicích.
O neštovicích.
Podle souhlasných udání v odborné litera
tuře lze tvrditi, že variolace konána již ve staro-
věku. Podle udání těch byla konána u Číňanů
a Indů již dvě tisiciletí před naším letopočtem
jakási podobná procedura k zamezení neštovie.
Uvádí se tak zv. „sázení neštovie“ v Číně, jež
záleželo v tom, že dětem vpravovány byly do
nesu přiškvary neštoviční, anebo oblékány byly
dětem košilky potřísněné hnisem neštovičním.
V Indii očkování bylo funkcí kněží. Na
sklonku zimy počínali bramínové s očkováním;
toto záleželo v tom, že na horní končetině kůže
osušena, načež pak do ní vykonáno 15—16
krvavých řezů. Na tyto pak přiložen bavlněný
chumáček, impraegnovaný lálkou očkovací, rk
starou, a smočený vodou Gangu. Chumáček pak
obvazem připevněn. Jako na zvláštní zjev upo-
zorňujeme, že nebylo upotřebeno čerstvé látky
z vlnstních neštovic, nýbrž jenom z uměle vyvo-
lan, ch. Očkovaný byl poléván dvakráte denně
studenou vodou a jen v době nejvyšší horečky
obyčejně 6. dne se dostavující, od omývání upu
štěno. Jen v nejřidšich prý připadech bylo po
zorováno úmrti, ačkoliv po takové inokulaci na
stávala někdy vyrážka 50 až 200 puchýřků ne-
štovičných.
I u jiných národů, tak zejména u Arabů
Čerkesů a jiných, e podobným počináním se se-
tkáváme. Počinání to jmenováno bylo zde „ku
pováním neštovic“, jelikož hnis neštovičný byl
kupován a prodej ten na určitých místech hlasa-
teli oznamován. Na Kavkaze, zejména u Čer-
kesů, vykonáváno za tou příčinou, aby život
krása dívek pro harem vychovaných byly tlm
chráněny. Neštovice v prvním pololetí životn
byly dětem jehlou očkovány starými ženštinami.
při čemž dbáno ovšem různých pověrčivých
zvyků. — Jinde opět přikládali mince, imprae-
snované hnisem neštovičným, na kůži, kdež ob
vazem upevňovány.
Číňan
Čína
Indie
Ganga
Kavkaz
6
article
Z uvedeného vysvítá, že upotřebeno bylo ku
variolaci jedu, seslabeného zejména vyschnutím.
lakže inoculací tohoto způsobena sice erupee
puchýřků, avšak nikoliv pravých neštovičných.
nýbrž asi variolosních, jak tomu nasvědčuje
jedna zpráva zaznamonaná, že jakási Thessalk
lak výtečně prý uměla variolovati, že nikde
z očkovaných pravými neštovicemi neonemoc-
něl. Táž očkovala jehlou na oblíčeji a ruce.
pečlivě vybírala látku očkovací, jakož i roční
počasí a pokrývala místo, kam očkovala, skořáp-
kou ořechovou, hodlajíc tím zameziti škrabán
svědící erupce.
V druhém desetiletí předešlého století vario-
lace přenesena jistou Čerkeskou do Cařihradu.
kde obligátní stala se u Reků zde žijících, z
to však fatalismu tureckému zůstala nepřistup-
nou. Zde v Cařihradě seznámila se s umělou
inoculací neštovic a jejími příznivými výsledky
choť tehdejšího anglického vyslance v Cařihradě
Lady Woothly Montagne. Táž dala roku 1717
očkovati svého šestiletého hocha, u něhož ob-
jevila se erupce asi 100 neštovic. Když pak
4 léta později vrátila se táž dáma zpět do Lon-
dýna, dala očkovati i svoji šestiletou dcerušku
pravými neštovicemi. Událost ta způsobila
v Londýně značnou sensaci, jelikož obě děti ne-
byly postiženy infekcí variolosní. Na rozkaz vlá-
dy vykonány pokusy na 6 k smrti odsouzených;
pokusy se zdařily, zločincové „uchráněni“ byl
jak před odpravením tak i před nákazou nešto-
vic, jíž po přestálém očkování byli vysazení. Po-
dobné pokusy vykonány na pěti sirotcích, načež
pak vykonáno očkování dětí Jiřího I. Příkladu
dvoru následovaly aristokratické rodiny Anglie.
Cařihrad
Lon
Londýn
Anglie
Woothnout Montagne
Jiří I
7
article
Odtud pak rozšířila se variolace do jiných zemí,
kdež různě se ujala, tak že brzo zevšeobecnělo
počínání to, ne však na dlouhou dobu, nebot
brzy dostavila se reakce. Dnes jest nám zúplna
pochopitelno, že methoda tato nemohla se
udržeti, vždyt nebylo přesných předpisů o tom,
jak jed seslabovati. Erupce povšechná dostav
vala se později pravidelně, a smrť nebyla zjever
nejřidším. Z toho pochopitelno, že nalezli se
lékaři, kteří odvážné experimenty tyto zavrhoval
jednak pro nebezpečenství s tím spojená, jednok
proto, že výkony svěřeny rukám laiků, zejména
starým ženštinám. K lékařům připojili se i kně-
ži, jimž nezamlouval se orientálský původ varlo-
lace. Jelikož však potom zkušenost na jisto uká-
zala, že variolací stává se skutečně individuum
ronitontním proti pravým neštovicím, pátrali ně-
kteří lékařové po tom, jak by variolace méně
nebezpečnou se státi mohla. TTakovými reformá-
tory variolace byli v Italii Angelo Gatti, profesor
v Pise, v Anglii bratří Suttonové. Jakož pak
dále v Evropě Thomas Dimsdale. Gatti upotře-
boval lymíy čerstvých puchýřků neštovičních
nejvýše pět dní starých z lehkých případů.
V tom vidíme tedy již jakýsi pokrok, neboť vě-
domky snad Gatti užival zmírněného jedu.
avšak zajisté nevědomky upotřebením lymíy
pětidenní vymýtil dnes nám známé mikroby
pyogenní, jež v průběhu neštovic v puchýřcích
se nalézají a které lymfou uměle přeneseny mo-
hou míti v zápětí bouřlivé příznaky (infekce
ranné, erysipelas, phlegmona). Kromě toho Gatti
přísně hleděl k tomu, aby množství přenesen
lymíy bylo minímální.
TTakový
Gatt
Suttonová
Thomas Dimsdale
Pisa
Anglie
Evropa
8
article
Gattiovi skutečně podařilo se touto modi-
fikací erupci umělých neštovic zmírniti. V An-
glii v téže době bratří Suttonové vystoupili s no-
vou jakousi melhodou očkovací, jíž získalis
jména „šťastných očkovatelů“; ze 17.000 osob,
jež očkovali, zemřelo prý jich pouze 6. Sutton
zprvu nechával methodu svou v tajnosti, až ko-
nečně jeho rukopis: „Grundsitze und Regeln“
dostal se roku 1774 na veřejnost. Nového všal
pranic Sutton nezavedl, veškerou jeho modifikaei
shledáváme v základních pravidlech Gattiových
Na rozdíl však od tohoto, shledáváme se u něho
ještě s jakousi šarlatanerií, spočivající v tom.
že podávány očkovaným buď laxativní pilulky
aneb étherické likéry atd.
Dimsdale převzal dobré základy methody
Suttonovy, vynechal nevědecké titěrnosti a do-
sáhl rychle jména první evropské autority ze-
jména očkováním cisařovny Kateřiny a jejího
syna Pavla v roce 1768 v Petrohradě vykona-
Pokrok, který těmito reformátory ve vario
lisaci nastal, nedá se popříti, přece však s hygie-
nického stanoviska nedala se variolisace udržeti
Ji chráněno bylo sice individuum, jež beze ško-
ným.
Suttonová
Kateřina
Pavel
Sutton
Petrohrad
9
article
dy ji přestálo proti variole, avšak každý očko
vanec mohl býti zdrojem infekce pro své okoli.
Tak dokázáno bylo, že inoculovaná individua za
vlekla jed variolosní do krajin dříve nezamo-
řených, kdež pak vznikly rozsáhlé epidemi
neštovic. Kromě toho však i úmrtnost varioli
sovaných nedovolovala, aby počínání toto n
delší dobu se udrželo. Udání o úmrinosti tétc
jsou různá: Podle Gregoria je v průměru 1.:300
a v době, kdy základní pravidla Gattiova jještě ne-
byla známa, úmrtnost byla ještě větší. Tomu
nemůžeme se diviti, neboť variolovaný vlastně
zachvacován byl generalisovanou variolou; vždyt
počet vzniklých neštovic po inoculaci povstalých
byl podle Tissota 50-400, podle jiných ještě více.
a vlastně jen v řídkých případech puchýřků těch
bylo velice málo. Dostavovalyť se i komplikaee
tak jako u varioly pravé, genuinní. Podle Bremera
připadal na 30 očkovaných jeden případ, jeni
těžce celkově onemocněl.
Tissot
Bremer
10
article
Jediný tedy výsledek umělého přenášen
jedu neštovičného záležel — proti nepoměrné
mu množství škodlivých následků — v tom, že
individuum variolaci šťastně přestávší zůstávalo
naproli neštovicím pravým ochráněným. Jiná
však okolnost padá tu na váhu, totiž ta, že pro
různá nebezpečí variolace pomýšleno bylo na
vypátrání methody jiné, methody, která vedla
by k témuž příznivému výsledku jako variolace.
zároveň však prosta byla veškerého toho nebez-
pečného přívěsku.
Tímto způsobem jaksi na základech vario-
lace vznikla vaccinace.
To vše předeházelo pokusům Jennerovým
a jak vidno, byla zejména v Anglii Jennerovi
půda s dostatek připravena.
Jenner, obrav si za úkol podrobiti pověst
v lidu udržované vědecké kontrole, podjal se
úkolu svého velice pečlivě a podníkl tento s ne-
sčetnými obětmi. Skoro 25 let sbíral zkušenosti
a v počínání tomto byl neunavným. Jeho kole-
gové, s nimiž se ve vsi Alvestonu u Bristolu
stýkal a jež ustavičně vyzýval k účasti v poku-
sech s účinností vacciny, byli již ustavičnými
domluvami Jennerovými tak rozmrzeni, že hro-
zili mu vyloučením ze spolku, jestli s předmě-
tem tím beznadějným je dále unavovati bude.
Jennerův
Jenner
Anglie
Alveston
Bristol
11
article
Ve svých pozorováních zůstával Jenner nepřed
pojatým; uznal factum, že ve výminečných pří-
padech mohou osoby, vaccinu přestávší, stíženy
býti variolou; bylo mu dále známo, že vaccineu
může jedna osoba vícekrát býti postižena, kte-
roužto možnost však Jenner zeela správně vy-
kládal i našim dnešním názorům odpovídajíeím
způsobem, t. j. nedostatečností prvního onemoe-
nění; poruchy pak v průběhu očkování se do-
stavující nevysvětloval účinkem jedu vaceino-
vého, nýbrž tvrdil, že způsobeny jsou jakousi
„sekundární“ nemocí, jež se často přidružuje,
když „místo, kamž bylo očkováno, samo sobě
bylo ponecháno“. Nabyv pak po onom mnoho-
letém pozorování pevného mínění, že průběh
onemocnění, získaného nakažením se neštovicemi
kravskými (vaccina), je vždy benigní, a maje na
paměti, že chrániti člověka před neštovicemi
inoculací jedu neštovičného jest vždy spojeno
s nebozpečím, odhodlal se experimentálně zji-
stiti na člověku chránící účinek vacciny proti
variole.
Jenner
12
article
Dne 14. května 1796 vykonal Jenner první
veřejnou vaccinaci a sice v Berkley na 8letém
zdravém hochu James Phippsovi na rameni dvě-
ma jemnými řezy v kůži. Látky očkovaci neupo-
třebil z krávy, nýbrž použil látky z pustulí jakésí
služky Sary Nelmesové, vykonal tedy očkování
lymphou humanisovanou. Služka tato, obstará-
vající dojení krav, stižených vaccinou, infiko-
vala se na sv,ch trnem poškrábaných ruhou ne-
štovicemi kravskými; na místech rozškráhaných
povstaly typické pustulky vaccinové, z nichž
Jenner látku upotřebil. Vaccina se u hocha ujala
onemocnění u něho probíhalo mírně, a 11. dne
byl Phipps opět úplně zdráv. Dne 1. července
1796 podnikl Jenner kontrolní pokus tím, že
očkoval Phippse neštovicemi lidskými; učiniv
několik malých zářezů a vpichů na obou rame-
nech, vpravil do nich pečlivě „materii neštovic
lidských“. Na hochu po této inoculaci nepozoro-
váno nijakých příznaků zrovna tak jako po kon-
trole, provedené za několik měsíců, jakož i po
5 letech, vždy zůstával Phipps immunním a pře
exporimentální infekcí jedem neštovičným chrá-
něným. Koncem června 1798 vydal o věci této
pojednání „An inquiry“.
Již téhož roku a sice 1798 dostalo se zku-
šenostem Jennerovým lékařského potvrzení lon-
dýnským chirurgem Clinem, jenž s Listrem pře-
svědčil se experimentem o chránivém účinku
vacciny vůči variole. Zmíniv se velice pochvalně
o pokusech J., podotýká, že čím více o thematu
tomto přemýšlí, tím významnějším se mu objev
J. jeví.
Jenner
James Phipps
Sary Nelmesová
Phipps
Jennerův
Clin
Berkley
13
article
Jelikož, jak uvedeno, původní spis Jennerův
přeložen do mnoha jazyků, byla udání Jenne-
rova podrobována kontrole i jinde; jako vůbee,
tak i zde nebyly objevy J. ihned uznávány. Ne-
boť hned vystouplo mnoho protivníků, někde
fanatickým skopticismem se honosfcích.
J. nedal se zvrátiti, konal pokusy své vy-
trvale dál a žádal, aby pokusy jeho byly kon-
trolovány; s důrazem však připomíná, aby ko-
náno bylo tak „s nepředpojatostí, jež ve filoso-
fických pokusech musí býti zřejmou“.
Stalo se, že někdy nebylo dosaženo immu-
nity po očkování vaccinou, jež však vysvětleno
tím, že nebylo upotřebeno čisté látky z vaceiny,
nýbrž obsahu jiných affekcí, aneb obsahu vacei-
nového hnilobou zkaženého. Jenner však ne-
předpojatě uznával, že očkovaný vaccinou by
v některých případech onemocněti mohl zrovna
tak, jako člověk přestávší neštovice není na
neurčitou dobu před neštovicemi chráněn. Uvádi
pak Jenner, že i kdyby mozi 100 vaccinou očko-
vanými jedno individuum zůstalo proti variole
vnímavým, tento ojedinělý případ proti prospěš-
nosti očkování nijak by nesvědčil. Sdělení s J.
souhlasná brzy se množila. V roco 1799 sdělil
lékař neštovičného a očkovacího oddělení v Lon-
dýně Woodwille o 200 pokusech, v nichž po
přestálé vaccinaci inoculace se již nezdařila, a
týž lékař roku 1802 uvádí svých dalších 7500
případů, z nichž polovice dodatečně byla in -
culována a u nichž umělá variola se neobjevila.
Jennerův
Jenne
Jenner
Lon
14
article
Dle Willana počet vaccinových v Anglii r. 1799
a 1800 byl 10—12.000.
Hlavní zásluhu, že objev J. v celém světě
doznal ocenění a kontroly, měla společnost
Royal-Jennerian Society, jež založila 13 očkova-
cích stanic v Londýně, kdež během 18 měsíeů
provedeno bylo 12.288 očkování a v téže době
rozesláno do cizozemska 19.355 dávek očkova-
cích. Rozšíření vaccinace po ostatních zemíeh
se stalo skoro současně.
V Německu, kde r. 1709 BallHornem pře
ložen prvý spis Jennerův, doznala vaccinace
značného rozšíření věhlasnými lékaři, zejména
Stromeyrem, Heimem, Hufelandem, Sömmierin-
gem, Ossinndrem a j. V Berlíně r. 1801 se se-
stoupilo 9 lékařů ve zvláštní společnost, jež
bezplatně očkovala.
Ve Francii zvláštní r. 1800 k tomu zvolená
komise s důrazem se zmiňuje o výhodách in-
oculace J.
V Halii prvé očkování provedl lékař Sacco
v r. 1800, upotřebiv látky kravské.
V Rusku zabývali se lékaři vaccinací již
r. 1801.
Na prvém místě však ctálo Rakousko, kdež
současně ve Vidni a v Čechách provedeno očko-
vání r. 1799. Ve Vídni r. 1799 vykonána první
vaccinace na dětech dra. Ferroa a sice lymfou
na vláknech přischlou z Londýna dodanou.
Na tomto místě obzvláštní laskavostí pan
místodržitelského rady dra. Pelce děku jeme za
sdělení, že Praze vykonáno očkování poprve
r. 1799 na dvou dětech vodního mýtného
Chládka; lymfa byla z Dublína.
Jennerův
Stromeyr
Heim
Hufeland
Sömmierin
doktor
Pelc
Chládek
Anglie
Londýn
Německo
Berlín
Francie
Sacco
Rusko
Rakousko
Čechy
Vídeň
Praha
RoyalJennerian societa
15
article
Z odborných kruhů.
Z odborných kruhů.
O zvěři a zvěřincích.
Píše Jiři Janda.
Janda
16
article
I. U obchodníků.
I. U obchodníků.
Touha spatřiti cizí zvířata živá neměla pů
vodně jiného zájmu, než drážditi nervy a zro
dila se na dvorech rozmařilých mocnářů, kteři
i tím chtěli ukázati svou moc, že nejen lid, ale
i šelmy dovedou zotročiti. Hejna lvů, tygrů,
nosorožců a slonů již k ukrutným zápasům do-
pravována byla do Řima, obrovská stáda sajek.
zeber a pštrosů, jež ze všech končin říše se-
hnána, rázem bývala pobíjena u dvorů egypt-
ských Faraonů, vytrpěla mučennickou smrt jen
proto, aby polehtala přesycené nervy rozmařileů
potoky krve a zápasem smrtelným a ukázala
prostému lidu nemilosrdnou a hrůznou „vzneše-
nest“ jeho krutovládců.
Teprve mnohem později, když stoupající
vzdělaností vzbuzen zájem pro poznávání forem
živočiných vůbec a cizokrajných zvlášť, když
věda přírodopisná počala se vybavovati ze str-
nulé formy po staletí děděné a vlivy sociálním
i náboženskými znešvařené a pověrečností pro-
sycené doktriny, jež majíc člověka za zjev na-
prosto od vrodnin ostatních odlišný, přírodu
zbývající považovala jen za nehodnou, otrockou
pomůcku lidských potřeb a vášní — tu teprve
vedle sbírek přírodnin mrtvých počaly se spoře
objevovati sbírky přírodnin živých.
Hejna lev
17
article
Arci opět a opět, ba i do dnešní doby, jsou
i byli to především šelmy a dravci, kteří pou-
tali zájem širších vrotev, byla a jcou to posu
namnoze zvířata jedovatá, bizarními formam
vynikající, ve zvláštních a vzdálených ústře-
dích žijící, jež lákají obdivovatele z tříd méně
vzdělaných. Ještě dnes není myslitelna zoolegi
cká zahrada bez lvů, tygrů a slonů a dráždivé
„krocení“ ubohých utýraných a vší své indivi-
duality zbavených „šelem“ v kočovném cirku
dovede shromážditi mnohom větší společnost.
než nejskvostnější seriová sbírka žádnými „hrů-
zami“ a „ukrutnosti“ nevynikající třídy zvířat
Mimo šelmy „lidožravé a mrtvoly vyhrabá-
vající“ ještě jen jedna skupina těší se neubýva-
jící přízni širšího obecenstva. Jsou to opice. Ji-
stota a určitost pohybů ve všech polohách, ovlá-
dání výšek a nečekané obraty, neodolatelné gri-
masy obličejů, značně na lidské upomínajících
a v novější době konečně, lehtající „pro“
„proti“ laíky obyčejně úplně neporozuměnéh
přibuzenství ke člověku učinily kletky opič
hned po mřížích dravčích nejobléhanějšími kou
ty zoologických zahrad.
zahrada bez lev
18
article
Tak povstaly kočující zvěřince, jichž hlav
ním lákadlem jsou šelmy a produkce s nimi
šarlatánskými „obrazy“ a výmluvnými vyvolá-
vači své obecenstvo shánějící. Dalším, a to po-
těšitelným krokem, jsou pak zahrady zoologické.
Zběžná prohlídka jednou za dlouhý čas vede na
scesti. V upomínce mnoho změní náhodná ná-
lada při pozorování, dodatečné přídavky vlastn
fantasie, jež snaží se z vlastního fondu doplnit
nedostatky blednoucího nebo už původně nedo-
konalého dojmu. Ale má-li pozorovatel příleži-
tost opět a opět svou představu posilovati no-
vým pozorováním, vzniká obraz dokonalý na
dlouho, snad doživotně nesmazatelný. Tak stává
se vhodná výstava živého zvířectva studnicí, od-
kud čerpá se nejsprávnější poučení formální
A dále. Nejen pouhý obraz, jejž z části i dobrý
praeparát může poskytnouti, dává taková sbírka
živých přírodnin. Hloub ke kořenu vzdělání sahá
pozorování živých zvířat. Pobyby, zvyky, hla
a vůbec veškeré životní úkony neskonale lépe
než nejdokonalejší líčení a nejsprávnější obraz
nebo praeparát ukáže živé zvíře samo. Láska
ku předmětu již ladnou formou vzbuzená, pevně
zakoření se vábným dojmem života a únava,
vznikající delším pozorováním mrtvé přírodniny.
nemůže nastati tam, kde nová a nová zajímavá
hlediska opět a opět kouzlí nám život.
Co od řádné zoologické zahrady žádáme,
aby vyhověla našim požadavkům vzdělavacíma
kterými pak prostředky zahrada zoologická plně
dosahuje svého účelu, neztrácejíc zároveň půdu
existenční pod nohama, dovolíme si vyložiti
příště.
Láska
19
article
Dříve ohlédneme se po pramenech, z nichž
doplňuje své strávníky. V dobách ještě ne příliš
dávných — sotva před půl stoletím — přichá-
zelo živé cizí zvířectvo na náš trh jen náhodně.
Bylo-li na lodi místo a vyskytl-li se kdo z námoř-
níků či cestovatelů, který měl chuť něco vziti
ssebou, posílal-li ten který „exotický“ velmož
svým evropským kolegům nějaký present v po-
době lva, žirafy nebo nosorožce, objednal-lisi
u svých zámořských známých některý boháč ně-
jakou opeřenou nebo ozubenou ozdobu pro
svůj park, pak dopravovalo se zboží — a při-
cházelo obyčejně ve stavu hrozně zuboženém na
místo svého určení, aby po krátkém utrpení
podlehlo cizímu klimatu, nevzalo-li již za své
za doby dopravy. Vždyť ještě dnes není tak
snadno dopraviti choulostivější zvíře tropické
do našich chladných pásem. Není tomu ani půl
léta, co pět, pro schönbrunský zvěřinec zasla-
ných orangutanů, zvláštní lodi vezených, v ně-
kolika dnech po příchoďu veskrze zahiynulo. )
Ba stává se, že i mládě dobře již aklimatisova-
ných ordičů zahyne u nás — hladem! Matka
pozbude třeba mléka, jemuž žádné mléko našie
zvířat složením se nepodobá, nebo odpudí mlá-
dě, anebo i když mládě se už odstavuje, rázem
není po ruce vhodné přirozené potravy (viz mlá-
dě žirafí v témže zvěřinci!).
Nejhojněji — mimo obligátní Ivy, tygry.
pardaly atd., kteří nyní však již přehojně v za-
jetí se pěstují — dováží se k nám ptactvo exo-
tické.
Ivy
20
article
Záliba jednotlivců vzbudila velkolepý ob-
chod s ozdobným ptactvem cizím, jež možno
dnes, po období as 30—40letém, považovatiz
ustálený. Ve všech téměř přístavních městech
zámořských jsou celé trhy na ozdobné ptactvo,
jež zásobují krajem se potulující chytáci-domo-
rodci i četná, obyčejně více než podezřelá indi-
vidua přistéhovalá.?) V žádném státě evropském
nerozšíříla se obliba chovati exoty takovou mě-
rou, jako v Německu. Duší celého hnutí může
se považovati před několika léty zemřelý dr
Karel Russ, který založil i orgán pěstitelů pla
ctva „Gefiederte Welt“ dodnes za redakee
Nounzigovy v Berlíně vycházející, a napsnl ce-
lou řadu cenných skutečně knih?) o uvykání
chování i pěstění ptactva, věnovav tomuto oboru
celý život a celé jmění. Poprvé tu v posledn
třetině právě minulého století vytknuty zásady
o racionálním pěstění a uvykání ptactva a vzbu-
zením čilého zájmu obohaceny naše vědomosti
o biologii veliké řady druhů, jež znali jsme jen
z kožek a z kusého líčení cestovatelů. Ba i mnohé
zcela nové druhy (mezi amandinami, na p
a snovači i jinde) stanoveny, a mnohá nedoroz-
umění vysvětlena a omyly opraveny, zvlášť pokud
se týče prvního šatu, počtu a vzhledu vajec, způ-
sobu hinízdění atd.
Russ
Německo
Berlín
Gefiederte Welt
21
article
Hlavními tržišti čerstvě přivezeného plactva
cizího jsou tři přístavní města evropská Liver-
pool, Hamburk a Terst, mimo celou řadu jiných
měst přístavních, z nichž nanejve ještě nějaký
význam má Marseille. V Liverpoolu schází se
obrovské množství materiálu, obzvlášť papoušků
z Ameriky, Afriky a Australie, ale většina spo-
třebuje se již v Britanii. Hamburg je pro naše
poměry nejdůležitějším a zásobuje zbožím z ce-
lého světa střední Evropu. Terst dodává jen č-
sem hojnější zboží především z Indie a Austra-
lie. Marseille nepadá mnoho na váhu, ježto zá-
liba ptáčnická je ve Francii málo vyzinuta. Rov-
něž ceny jsou proti ostatním jmenovaným trbům
příliš vysoké.
Hamburk
Terst
Marseille
Liverpool
Amerika
Afrika
Austrálie
Británie
Hamburg
Evropa
Indie
Francie
evropský Liverpool
22
article
Podívejme se na skok do Hamburku a na-
vštivme jeden z předních závodů zvláště
ptactvem obchodující, firmu Augusta Fockel-
manna. Rozbíhající se nové části Hamburku
skoro už dosáhly idylické vesničky Gross-
Borstelu, jejíž vysokými štíty slaměnými kryté
chaloupky, otočené zahrádkami, proměníly se
skoro zúplna už ve villegiatury, pro ty, kteří
městem vázáni nemohou daleko se vzdáliti.
Úpravná vila Fockelmannova, zastíněná vysoký-
mi lipami, jilmy a č by, leží na nejzazším kone
a za ní prostírají se chudé, vlhké pastviny, hra-
zené charakteristickými latěnmi ploty a zna-
menané tu a tam jednotlivými stromy od dobytk
zkomolonými. Za elegantní vílou, v jejíž přízemí
jsou kanceláře obchodní, rozkládají se ohrady pro
zvěř a týčí se veliké stodole podobná jedno-
poschoďová budova, obsahující voliéry ptačí.
Gross
Borstel
Hamburk
August Fockel
23
article
Na dvoře motá se nejistým krokem medvídek,
ohleč. e opatrně cestu před sebou. Je chudák
slopý a požívá chléb z milosti. Zná všechny
místnosti, nikdy se nezatoulá a vždy v pravý
čas dostaví se ke krmení. Blaženě si pobrou-
kává, pohladíte-li ho, a prohledává, nemáte-li
v kapsách nějaký pamlsek.
V ohradách popásá se pár bílých velbloudů
(1700 marek), několik hnědých dromedářů, kra-
vičky zebu, sheflandšti pony a stádo antilop
jeleních.Posledně jmenované počínají se znenáhla
zdomácňovati jako nová zvěř užitková. Domo-
vem v horských lesích indických snášejí dobře
naše klima a jen ve sněžných zimách potřebují
přikrmování.“) Na rybníčku prohánějí se cizo-
krajné kachny, většinou v nenápadném letním
šatě, černé a černokrké labuti, po březích pro-
cházejí se jeřábi — obrovský Grus antigone
a 200 M — a ve zvláštní ohradě jako známé
ruské panenky nehybně dřepí tučňáci. Tento
malý tučňák, velikosti kachny (Spheniseus
demersus) pochází z jižní Afriky a dováží se
dnes dosti hojně na trh (cena za kus 80—90 M).
jižní Afrika
24
article
Veliké druhy z jižní Ameriky a ledové oblasti
jižního polárního moře dosud živy nebyly při-
vezeny. Hlavní obtíží jest ta okolnost, že zajatí
tučňáci nechtějí dlouhe sami žráti a musejí být
násilím krmeni.
Na stojanech po celé zahradě pestří se
řvoucí arové, jichž cena přes všechen hojný
dovoz stále neklesá (kolem 70 M, ara hyacin-
tový až 300 M za kus). Tragopani a ba-
žantilesklí udržují se stále na výši 100M
za kohouta, slepice, velmi vzácná, dvojnásob.
Kol provisorních kletek, v nichž tísní se
čerstvě dovezení medvídkové malajští, vejdeme
do veliké budovy ptačí. V přízemí je výpravna
a „kuchyně“ pro stravování zvířat, v prvém
poschodí vlastní voliéry velmi jednoduché úpra-
vy. Drátěné sítě, na dřevěných rámech napjaté,
vytvářejí po bocích táhlé budovy zavřené kouty,
v nichž hemží se spousta většího i drobného
ptactva cizokrajného. Středem táhne se řadn
stolů, na nichž stojí „hamburačky“, čtyřboké
papouščí klece z pevného drátu, v nichž vždy po
dvou kusech v jedné zelená se na 300 amazo-
ňanů, zboží, které jde stále dobře na odbyt. Je
to amazoňan modročelý s červeným
ohbím křídla (Androglossa aestiva), nejoblíbe-
nější ze všech 30 druhů známých amazoňanů
vůbec. Nejznámější a nejčastěji po celé země-
koulí chovaný „mluvící“ papoušek. V krajích
od Argentiny až ku proudům Amazonu domo-
vem, zlý škůdce polních plodin, dobrý společ-
jižní Amerika
Argentina
Amazon domo
25
title
Prof. dr. J. Honl.
profesor
doktor
J Honl
26
article
1) Chyba byla v tom, že mladá zvířata, ještě sni
dobře na zajetí ve své domovině nezvyklá, rázem
přímo byla přivezena.
) V severní Americe tou dobou vydány byly
již zákony v některých státech proti hromadnému
vývozu ozdobného plactva, tak na př. kardinálů.
*) Die fremdlándischen Stuhenvogel, ihre Natur-
geschichte. Pflege und Zucht, 4 Bd., se 200 obrazy
na 36 kolorovaných tabulích a mnoha obr. v textu.
Dále: Die Prachtfinken, Wobervögel, der Weilensit-
tich, Sprechende Papageien, der Graupapagei, di
Amazonenpapagelem, der Kansrionvogel, Vogelzucht-
buch, Bilder aus der Vozelstuhe ald.
) V oboře poděbradské rozmnožily se ve slušné
stádo, jež ovládá jediný kozel: druhý byl zle svým
sokem zpořízen a vleče se jen opatrně z povzdál
za stádem
Sprechende Papageien
Amazonenpapagel
severní Amerika
Natura
Pflege und Zucht
baud
die Prachtfinken
Vogelzuchtbuch
Bilder aus der Vozelstuhe
27
article
níE v Faždé indianské chýši, pramen příjmů cha
dých lezců, sbírajících lesní plody. Jen šedý pa-
poušek africký (Psittacus erithacus) předčí to-
hoto amazoňana v daru řeči. Mimo několik ka-
kaduů a pestrých lori horských upoutá naši po-
zornost malá společnost lori černohla-
vých (Domicella atricapilla) skvostných ptáků.
karmínově červených s černou čepičkou a žlu-
tým půlměsícem na prsou. Jsou to jedni z nej-
choulostivějších strávníků. Z Amboiny nebo Ce-
ramu nedávno přivezeni, zanechali už po cestě
as hezkou řádku mrtvol a zdá se, že z načepýře-
ných, mdle mžhourajících choulostivců sotva
který as přivykne našemu klimatu. Jednou
uvykna, bývá i tento lori velmi pevným plákem
jako všichni papoušci. Ale útrapy převozu při
nedostatečné péči, přechod od plodů tropických
na naši střízlivou potravu zahubí jich více než
V koutě jedné voliéry krčí se dva skoro
nazí toko (Lophoceros erythrorhynchus) zobo-
rožci, ale bez výrůstku na zobanu. Mláďata dlou-
ho se neopeřují a ještě když už dutinu hnízdní
opouštějí a křídla mají zcela vyvinuta, jsou na
ostatním těle skoro nazí (cena 60 M za kus).
28
article
Jiná voliéra hostí veliké hejno indických
holubů lesknáčů (Carpophaga aenea)
s kovově lesklými křídly a holubově sivě zbarve-
ným drobným peřim, sta a sta drobounkých
pěnkavek afrických a australských, -pousty sno-
vačů a andulek lní jiné voliéry. V postranní
místnosti kvičí a řádí černí a strakatí maki, v ná-
držích zasklených nehybně leží krokodilové, do
kotouče stočení hroznýši, tupě zírající leguanía
želvy.
190 /1207.
Číslo 206.
Šachy.
Pořádá J. Rašovský
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský
Uh. Ostroh, Morava.
Úloha čís. 356.
Antonio Corria s, Ozleri.
Poctěna 2, a 3. cenou v soutěži čas. Norwich Mercury.
J Rašovský
Corrio
Mercury
Morava
29
article
Mat ve 2 tazích.
30
article
Partie čís. 290.
Hrána v poslodním utkání mistr. turnaje v Karlových
Varech 1907.
Albínův protigambit
Bílý: Fr. Marshall.
Černý
O. Důras
1. d2—44 d7—d5 (11. Va1—dt
Jho—gt
Df6 —he
12. Sfl—e
2. c2—c4 e7—e5
13. a2 —a3
Sb4xccs
3. Jb1—c3 e5xd4
4. Ddlxd4 Jb8—cí
14. Sd2xc3 Vdsxdl-
Vh8—ds
5. Dd4Xd5 Se8—etl
15. Da4xdi
16. Ddi—c2 f7—f
6. Dd5—b5a) a7—a0
17. h2—h3
Jg4—n5
7. Db5—a4b) Sf8—ble
Jesxceh
8. 62—03 Dd8—f
18. Jí3xe5
f6e5d)
g9. Sc1—de
19. Sc3xKce5
Dh6—f
20. De2—et
Jg8—h6
10. Jg1—f
Albínův
Marshall
O Důras
Df
Dd
Karlová Vary
Virginie
Ddlxd 4 jb 8
Sf 8
c 3 e 5 xd 4 4
Jg 8
33
article
29. Vf1—e1
c7—c6
Vd4—dí
30. Ve1—7
22. Sí3—gte) Seů xkgk
31. Dg8—f7g) De5—gt-
23. h3xg4 Dí6—de
32. Kh2—g
c6—c5
g7—g6í
24. 0—0
33. Ve7b7-.7h) Kbe—ae
e5xKl4
25. f2—f4
34. Vb7—b3 Dgt—e1—
26. e3f4 Dd6—c5-
a remis věčným
27. Kg1—h2 Vds—dá
šachem.
28. De4—g8+ Kc8—c7
a) Jestli 6. D5xd8-- Va8xds a černý má značnou
výhodu; černý jezdec hrozí táhnouti na b5 nebo
d5, kdež zaujal by bílému nebezpečné postavení.
b) Na 7. Db5xb7 odvětil by černý Jc6—d4 a vyhraje.
c) Ve variantě 7.b7—b5, 8. 04xb5 a6b5, 9. Dadx
b5 Se6—d7, 10. e2—e3 Jc6—b4, 11. Db5—e5--
Sf8—e7 vyvážil by útok černého oba obětované
pěšce.
d) Cerný nemá nyní náhrady za obětovaného pěšce.
e) Nejlépe; po 0—0 násl. by Se6—f5, 23. Sf3—g4
g7—g6 s úmyslem vynutiti si spojené pěšce ve
středu.
f8 Jak později se ukáže, bylo h7—h6 lepší. Bílý mohl
povšem pak v partii jinak pokračovati než ve sku-
Jtečnosti se stalo
g) Kdyby černý býval hrál 24.h7--h6 mohl nyní
partii vyhráti 31..De5—g1-, 32. Kh2—g3 Vdi—
d3+, 33. Kg3—h4 Dgt—h1— mat.
h) Po 33. b2—b4 nemohl by černý mat chrániti
(„The Fleld“.)
jít 32
Vb
jít 5
h 1
g 8 + Kce
Dadx b
d 7
Sf 8
h 6
Kh 2
Dgt
the Fleld
34
article
Partie č. 291.
Hrána v témž turnaji dne 12. září 1907.
Otevření pěšcem dámy.
Černý: M. Čigorin
Bílý: E. Cohn
Jg8—f6 120. g4—g5 Jf6—d7
1. d2—d4
21. Je3—d5 Da5 —ds
d7—d6.
2. c2—c4
22. h3—h4 Jd7—be
Jb8—d7
3. Jb1—c3
Jbůxedo
23. f4—f5
e7—65
4. c2—c4
Sc8—d7
24. Vd4 xkd5
Sf8—e7
5. Jg1—e2
25. c4—05!
Sd7—ce
. g2—g3
f7xKce6
Ví8—es
26. e5—e6l
7. sf1 — g2.
Dd8—e7
27. f5xKC e6
Se7—fs
Kg8—h8
28. Df2—f7-
e5xd4
9. h2—h3
De7xkíf7
29. Vd5—f5
Jc6—e5
10. Ddixkdk
30. e6xef
Ve8—e2
c7—c5
11. f2—f4l
Ve2xf2
31. Vf1—fe
Je5xkc4
12. Dd4—fe
d6 —da
32. Vísxkc fe
Jc4—a5
13, b2—bs
14. Sc1 —b2
h7—h5
33. Sb2—di
Ja5—c6
Sc6—d?
34. g5—g6
Dd8—a5
35. V2—e2 Sí8—d6
Jc6—d4
36. Sg2—h3! Sd7—bs
c5xK dt
37. Ve2—e6l a černý s
Da5xkbt
vzdal, neboť nemůže
Db4—a
hrozby tV—e8-+ nebo VXh5+. Jestl
tu 38. Vec—f6! Va8f8, 39. Vf6 —f5
Sd4—c5 a vyhraje. Za tuto partii obdr-
cenu za brilanci.
15. Val—di
16. g3—g4
17. Je2xxkc d4
18. b3—b4l
19. Vdixdá
chrániti obě
37—Sd6—e7
Sb5—e2, 40.
žel Cohn II
Černá
M Čigorin
E Cohn
Sf
Vd
e 5
Val
d 7
Sd 7
f 7
120
d 7 1
c 3 Jbůxedo 23
e 7 27
f 5
xKC
c 7
c 5
Sb 2
5 35
e 2 Sí
c 5 xK
VXh 5 +
e 7 Sb 5
35
article
Hlasy z obecenstva.
Hlasy z obecenstva.
piv o
36
article
aVpoe
vaří Sleyskaliv pivovar na Sníchov.
1939s