3
masthead
25. října 1908. Číslo 294.
4
article
Každý hrál chvilku a konec konců prohlédl
„Venuši“ a shodli se oba, že je to svinstvo.
„Fuj,“ řekl Vaněk, „to je viděti sprostého
člověka, jakých užívá výrazů! Ten také chápo
volnost a povznešení! Fuj! U takového spro-
sťáka bych nebyl!.
„Tak počkoj — řekl mi, že jestli ještě jed
nou u mno takovou nemravnost najde, že vezm
rákosku a že nebudu směti ven a kdo ví eo
všecko. Hned jsem to musil zabaliti do novin
on balík schoval a teď mi ho dal a abychse
víckrát neopovážil něco takového přinést.
V neděli mu budu nosit potvrzenky od ma-
minky, že jsem byl u ní a když nikam nepůjdu.
tak mi sám knihy ko čtení dá. Také prý mn
vezmou sami někdy na procházku do polí,“ vy
kládal Josef sklíčeně.
Vaněk se dal do hlučného smíchu, ažse
ohýbal.
„Tak dej sem to „svinstvo“!“ řekl posléz
ironicky a ještě v smíchu, „a pohruž se do „šle
chetných mládenců,“ které ti mistr vybere. Člo
věče“ — přídal, zvážněv, shora a v převaze —
„já tě lituji.
Venuš
Vaněk
Josef
5
article
Ubohý Josef nevěděl, co na to říci. S tal
mohutnými projevy převahy nedovedl ještě za
cházeli. Zčervernl a mlčky vracel první svo
povanášející lekturu.
Poněvadž pak jeho mistr s železnou dů
slodností bděl, aby se nedostal do styku s „po
vznášejícími“ živly, zůstal Josefu cizím „smys
živola“, jak mu o něm Vaněk vykládal. A jeli
kož se necítil vyzbrojeným k polemice s tal
dobře vyevičeným rytířem pro vše povznášejíeí
jako byl Vaněk, vyhnul se mu, kde mohl, jako
svlečený rak.
Styděl se velice před tímto vyspělým inte
ligentem, a styděl se tím více, poněvadž cítil
že ho mistrová péče těší a že si on, Josef, za
číná libovati v „šlechetných mládencích“ a že
se radostně stydí, když jeho udřená matka ho
v neděli na odehodu hladí po vlasech a říká-
„Tak, můj drahý Pepíčku, jen buď pořád tal
hodný, víš, že jsi moje radost.
Styděl se, moc se styděl, alo bylo mu př
tom dobře.
Josef
Vaněk
Pepíček
6
article
Lékařská hlídka.
Lékařská hlídka.
K navržené reformě zdravotního
zákona pro hrál. české.
Píše dr. Eliška Vozábová.
(Dokončení)
Dle § 6. služebních nařízení je povinna po
rodní bába poskytnouti pomoc každé rodičce
jež se jí dovolává, ať je zámožná nebo chudá.
musí přispěti i té, jež je nakažlivou chorobou
postižena. Musí zachovávati celou řadu předpisů
v úřadním jednání, musí míti určitý počet po-
můcek a látek desinfekčních a má se i vzhledem
k svému zevnějšku podrobiti určitým přikazům
Naproti tomu není hmotně zabezpečena ani jedi-
ným nařízením. Za pomoc, poskytnutou chude
ženě, nedostává velmi často žádné odměny, ano
ani vydání za látky desinfekční, jichž použít
musí, se ji mnohdy nehradí. Babičky si stěžují
že, obrátí-li se na obce, dostávají náhrady sotva
ve 20 %% případů.
V krajích chudých neziskává porodní po
mocnice ani tolik, aby mohla živobytí uhájiti a
provozuje proto babictví jen jako zaměstnání ve-
dlejší a stává se tím ke svému povolání za čas
nezpůsobilou.
Ve stáří, případu onemocnění (nákazy) úra-
zu, dočasné i trvalé neschopnosti k vykonáván
svého povolání zůstává bez podpory.
doktor
Vozábová
7
article
Nelze popříti, že hmotné poměry porodních
pomocnic jsou velmi neutěšené a v důsledcíeh
svých dalekosáhlé nejen pro stav sám, nýbrž
zvláště pro matky a tím pro celou lidskou spo-
lečnost. Jsou především příčinou, že ženy vzdě
lané a z lepších kruhů se vyhýbají tomuto pře-
důležitému povolání, ponechávajíce je zcelav
rukou žen, jež se rekretují obyčejně z vrstev
chudých a zpravidla velmi nedostatečně před
běžně vzdělaných. Jsou přičinou konkurenčních
přehmatů a bujení fušerství, jež krutě morálně
i hmotně celý stav podlamuje a řádí zhoubně
mezi rodičkami.
Trvající poměry volají po důkladné nápra-
vě, jež záleží jednak v reformě vzdělání ba
bického, jednak v úpravě jejich existen-
ční otázky, bez níž si nelze krok ku předu
představiti.
V cizině již po delší dobu vyslovuje se pře-
svědčení, že je nutno, aby se povolání pomocnie
porodních věnovaly intelligentní ženy z lepších
kruhů s vyšším vzděláním, poněvadž jen tako-
vým je možno hluboce vštípiti přísné požadavky
moderní hygieny, že však ženy tyto neodhodlají
se věnovati služby svoje povolání, jež jim ukládá
těžké povinnosti a nezabezpečuje existenci.
8
article
K docílení nápravy třeba usilovati, aby do
osnovy nového zdravotního zákona, jenž byl prá-
vě zemským výborem schválen, pojat byl také
zákon, reformující babictví tak, aby stálo na
výši hygienických požadavků mo-
derní doby a odpovídalo také v ohledu spo-
lečenském a existeněním jeho důležitosti a zod-
povědnesti. Nejen lidskost, nýbrž i národní pro-
spěch žádá, aby se ženám dostalo v rozhodné
době pomoci skutečně odborné a spo-
lehlivé. Ženy mají spravedlivé právo, žádati
na státu, jemuž rodí občany, aby odstranil křiv-
du, již na jejich zdraví a životech páše a je
chránil. Proti tuberkulose, rakovině a j. choro-
bám se usilovně pracuje. Zakládají se léčebny
atd. a jen v tomto oboru se nečiní ničeho a vše
zůstává, jak před dávnými léty bývalo. Na be-
dra porodních pomocnic svaluje se pak celá tíha
zodpovědnosti krutých chvil, jež doléhají na ro-
dinu, když zmírá mladá žena, jež těšila se na
svě prvé děcko, když zachází porodem matka
četné rodiny, anebo když po týdny, zápasíc o ži-
vot, odnáší si dříve zdravím kypící žena doži-
votné nebo na dlouhý čas porouchané zdraví.
A je-li mnohdy pomocnice porodní i přímo
vinna na neštěstí, dlužno přece vlastní zodpo-
vědnost hledati jinde a přičísti ji jednak na
účet nevhodnosti a nedostatečnosti celé insti-
tuce, jednak na nedostatečné opatření chudých
rodiček, pro něž nebývá velmi často ničelo —
leda pazderna, kde pomocnice porodní nena-
chází ani prádla, ani nádoby, z níž by sebea
ženu očistití mohla. Tu pak těžko je o zacho-
vání čistoty vůboc mluviti.
Avšak v bezstarostnosti o ženy zachází se
mnohem dále, neboť nemáme ani v trvajícím
zdravotním zákoně ustanovení, dle něhož by
9
article
obei náleželo ustanoviti znale
ekou pomoc při porodu chudýc
žen... (jak je tomu v Haliči).
Na II. sjezdu žen českoslovanských t.r.
přijata byla jednomyslně resoluce, již má býti
o reformu českéhlo babietví pracováno, a Ústř.
spolek českých žen zahájil v důsledeích toho
akci, obrátiv se zároveň peticemi na zemský
výbor v Čechách a na Moravě, aby v úpravu
nového zdravotního zákona také reforma bubi-
ctví byla pojata.
Navržená resoluce obsahuje tyto body:
1. Otázka babictví musí býti řešena tolik
cestou zákonnou.
2. Ku přijetí do bab. školy třeba předběž
ného vzdělání, odpovídajícího nejméně III. roč
školy měšťanské a nutno ho zkouškou nebo
vysvědčením prokázati.
3. Vyučovací doba budiž prodloužen
na 1—2 roky, tak aby k rozmnoženému vzdě
lání theoretickému pojila se i značná zkušenos
praktická.
4. Počet žakyň budiž omezen a stano
ven tak, aby odpovídal statisticky zjištěné po-
třebě pomocnie porodních.
5. Zemské úřady pečujte o to, aby všechny
okresy, tody i méně zalidněné, měly dostatečný
počet úřadně ustanovených babiček, aby za
bráněno bylo poskytování pomoci pokoutní.
6. Zákonem budiž obcím nařízeno, usta
novili znaleckou pomoc při porodu kaž dé
chudé ženy.
7. Porodní babičky mějte pevné služno
s nároky na pensi.
8. Proti onemocnění, nákaze a nehodán
v povolání buďtež pojištěny.
9. Pomocnice porodní, již praktikující
nechť jsou úřadně ustanoveny jen tehda, vy
hovují-li zvýšeným požadavkům, jež musí pře-
zkoušením prokázati.
Halič
Čechy
Morava
10
article
Zřízením zvláštních pokračovacích kursů
buď jim přechod tento umožněn. Lhůta k složen
zkoušky budiž 5 roků.
10. Babičkám porodním, jež následkem ne
dostatečného vzdělání ve zkoušce neobstojí
budiž dáno odbytné a praxe jim odňata.
V letošním sněmovním zasedání má bji
projednána osnova nového zdravotního zákon.
pro král. české. Bylo by žádoucno, aby ješte
v poslodní chvíli bylo v ní pamatováno na malky
národa a ty, jež jim stojí v nejtěžších chvílíeh
po boku.
Projevy smutku nad zemřelými.
Většina lidí ve svém životě očekává stále různ
věci, kterých se nikdy nedočká a nečeká jediné věc
ktorá však přijde jistě, totiž smrt. Protu každé úmrt
blízkých příbuzných a přálel překvapuje a zaráží jako
něco neočekávaného a hrozného a tento dojam ne-
příjemný projevuje se na venek různým způsobem
Projevy smutku vyplývají nejen z lásky k mi-
lovaným osobám zemřelým, nýbrž značný účinek na
ně má také náboženská představa o posmrtném osu-
du zemřelých.
S malými výjikami souhlasí všickni národov
svěla v lom, že smrt nutno považovati za zlo aze
tudíž zemřelé nutno litovati a nad nimi truchlili
Za dnešní doby všickni vzdělaní národové ome-
zůjí zpravidla projev smutku na pouhý tichý pláč
na pouhé slzy, jakožto nejpřirozenější projev kolesti
Ale nebývalo tomu tak vždy ani u národů vzdělaných
a není tomu tak dosud u národů divokých a polo
vzdělaných, nýbrž často se používá ještě jiných, ná
padnějších prostředků, aby se smutku dodal náležitý
výraz.
Prot
11
article
Ták u Negrů, umře-li někdo z rodiny, zejměna
muž, sosloupí se ženy přede dvéře chaty, spust
hrozný křik, rvou si vlasy a škrůbou si obiičej. Č
sto běhaj. truchlící ženy jako divé vsí, jsouce větši
nou pomalovány bílou barvou. Jakmile zazní prvý
nářek, začnou všecky ostatní ženy, které to usivšl
podobný nářek, nevědouce ještö ani, kdo to zemře
a kde jsou truchlící. Když se to dozví, pospichaj
pak přátelé a známí zemřelého do domu úmrtí a na
řkají po dvacetčtyří hodiny, při čemž nic nejedí. Pi
smrti náčelníka trvá nárek tři dni. Totéž se opakuj
při pohřbu.
12
article
Někteři národové stupňuji dokonce nářek nad
zemřelými až k hrozným trýzněním a komolením
Eskymáci a jich sousedé Kolušově zasazují si sam
rány, některé indiánské kmeny severní Ameriky
(Mandanové, Černonožci, horšti a bobroví Indiáni
některé kmeny při Missouri), dále kmen Yaro
Charrna v jižní Americe, také Hottentoti usekávají
si jeden článek prstu, Yarové a Charruové mimo t
si protkávají svaly (maso) velkými třískami třtino-
vými. Tchuelci, nejjižnější kmen Patagonců, bodaj
se při projevech soustrasti ostrými trny do ramen
nohcu, až krvácejí, Kaliforňané poraňují si při smr
příbuzných nebo známých hlavu ostrými kameny
Ve trýznění tělosném libují si velíce také ostrovan
jižního moře. Na Rotumě rozdrásávají si čelo a tváre
žraločím zubem, bodají se kopím a ženy si useká-
vají malík. Malík si uřezávají také muži i ženy na
ostrovech Tonga, kde při smrti náčelníka provád-
se velmni hrozné mučení. Také na Marianech vybo-
čuje bolesť při smrti vznešeného člověka v pravo
zběsilost, neboť se rozbíjí, roztrhává a ničí vše
domě a často se zapálí i vlastní dům. Na Sandwich
ských ostrovech truchlící si sami vyrážejí dva přední
zuby nebo si je dávají vyrázeti od jiných, dříve př
smrti krále musili tak činiti všickni věrní poddaní
O Skytcch vypravuje Herodot, že při smrti krále s
uřezávali kousek boltce, dělali řezy do ramen, roz-
škrábával si čelo a nos a proráželi levou ruku
šípení.
Eskymák
Mandan
Černonožec
Indián
Patagonec
Kaliforňan
Malík
Mariano
Herodot
severní Amerika
Missouri
jižní Amerika
jižní moře
Tonga
13
article
U národů kulturních bývají projevy smutku mí
nější sice, ale přece dosti okázalé. U Číňanů přím
potomci zesnulého, zahalení v bílá roucha a s bílým
páskami na hlavě sedí pláčico kol mrtvoly a ženy
udržují stále smuloční nářek. Také se najímají osoby
které smutek velmi okázale projevují.
O starých Egyptanech vypravují Herodot a Dlo
dor, že při úmrtí člena rodiny ženské příslušnic
rodiny potíraly si hlavu a obličej blátem a s rozhá
lonými prsy pobíhaly ulicemi města, mocně se bl
jíce, vlasy si rvouce a hlasitě naříkajíce, také muž
obnažovali svá prsa a floukli se do nich. Podobný
zvyk udržel se v Egyplě při Nilu dodnes.
U Arabů při smrti člena rodiny příbuzní plá-
číco sypali si prach do obličeje, rozdrásávali si prsa
a tváře, ženy objevovaly se bez závoje a naříkaly
nad zemřelým, tloukly se do obličeje a roztrhávaly
si šat na prsou.
U starých Hebreň při smrti hlasitě naříkali přá-
telé zemřelé osoby a zejména ženy, které naplňovaly
dům smutku. Vedle toho roztrhávali si Židé při úmri
ptíbuzného roucho, posypávali si hlavu popelem ne
Číňan
dlo
14
article
bo prachem, tloukli se do hrudi, do hlavy a Bok
rvali si vlasy, někdy se kladlí i na zemi, váleli se
popele nebo dokonce se trýznili, rozdrásávajíce
si nebo zraňujíce si tělo do krve.
Také slaří Řekové, kteří život tolik milovali, po-
važovali smrt za největší neštěstí a oplakávali mrtvé
jak vyličují zpěvy homérské. U lože padlého hrdiny
Hektora zanotovali pěvci smuteční písně, které pře
rušbvaly svým nářkem Andromaché, Hekuha a He
lena. Ve dnech, kdy byla mrtvola vystavena na odiv
byiy smuteční zpěvy opakovány. V nesmírném hoř
nad Patroklem leží Achilles z hlavou posypanou
prachem a s vlasy, vyrvanými svýma rukama, na
zemi v prachu. Briseovna, majíc ňadra, útlé líce
krásný obličej rozdrásány do krve, vrhá se s hlasi-
tým nálkem na mrtvolu zabitého hrdiny. Stařičký
Priamus ze zármutku nad Hektorem, jehož smrt mu
byla bolestnější, než druhých synů, žalostně naří-
kaje, svíjí se na smetišti. Ve Spartě při smrti krá-
lově vedle Sparťanů musil se zúčastniti také jisty
počet periniků na slavnostech smutečních a spolu
s heloty a ženami spustiti nesmírný nářek.
Podobně i u starých Římanů patřil nářek nad
mrtvolou ku poctě, patřící zesnulým. Že i u nich
necmezoval se projev smutku nad zemřelými n
pouhý pláč, vysvítá z celé řady spisů římských spi
sovatelů, kteří tepají ostře rozmanitě a šeredné způ
soby smulku, jako pomazávání se, drásání obličeje
hrudi a boků, bití se do hlavy a podobně.
Bok
Řek
Hektor
Andromaché
Hekuha
He
Achilles
Priamos
Sparťan
Říman
Sparta
15
article
Projevy bolu nad úmrtím milovaných osob jsou
však svou povahou omezeny jen na určitý, poměrně
krátký čas, neboť i nejdivočejší bolesť se konečn
vybouří. Ale v duši truchlících zbude pocit opuště
nosti a bolná vzpomínka, tím delší, čím hlubší byla
bolest. Tato duševní nálada účinkuje pak na způsol
života pozůstalých, kteří vzdalují se slavností a n
vštěv přátel, nenosí šperků, jimiž dřive se rádi zdo
bívali a liší se již zevním způsobem od svého okol
Z tohoto prameno pocházejí zevní zvyky smuteční
které původně výrostly z nitra, bolestí naplněného
pozvolna však staly se pouze konvencionálním
známkami smutku a jsou různě u jednotlivých ná
rodů a v jednollivých dobách.
Především jeví se to v oděvu a úpravě vlasů tru-
chlících příbuzných. Vzněllivější národové rvous
vlasy a vousy, klidnější však si je pouze stříhají. Tal-
tomu bylo u starých Řeků, Semitů, Peršanů a mno-
hých národů v Mrice a na ostrovech v Jižním moři
Nejvyššího stupně projevu smutku dosáhl tento zvyl
tíin, že se přenášel i na zvířata. Při smrti velkéh
mongolského chána zlaté hordy Byl zachováván ve-
ltký smutek, takže i ovce byly stříhány. Alexand
Veniký dal na počest zemřelého Hefaistiona ostříhat
koně a mezky. Naopak zase národové, kteří se oby-
čejně stříhají, nechávají si na znamení smutku růst
vlasy; tak tomu bylo u starých Egypťanů, u někte-
rých kmenů řeckých a později u Římanů (po 3. sto
letí před Kristem).
Řek
Peršan
Egypťan
Říman
Krist
Tal
16
article
Dosud panuje zvyk tenfo u Peršanů, kteří si ne
chávají při úmrtí příbuzných osm dní růsti vlasy
vousy a u copatých Číňanů na příklad při smrti po-
nující císařovny čínské dne 6. února 1842 nesmělis
dvorní zřízenci 100 dní stříhati, u Číňanů pakr, zi-
jících na Javě, jest synům zemřelého zakázáno p
jistý čas se holiti,
Téměř všeobecně mění se na znamení smutk
odčv. Smuteční šat se zhofovuje z hrubších a prost-
ších látek a bývá prostějir ušit. Barva však jest roz-
dílná. Nejrozšířenější jest černá. V černém rouše tru-
chlili staří Egyptané, Židé, Arabové v prvních do-
hách, Řekové a Římané. Právě římskému vlivu lze
přičísti, že černá barva slala se smuteční téměr
všech národů křesťanských. Vedle černé velmi rozší-
řenou barvou smutečního oděvu jest barva bílá, v
které truchlí národové, bydlící ve velké části Asie
v Číně, Anamu, Siamu a Japonsku, dále Parsové
Bombaji, do běla malují se některé kmeny Negrů
Omahové v severní Americe a Australii. Bílý odě
býval smutečním také v některých krajích Řtecka
za doby císařů truchlily římské ženy v bílých rou-
šich; dosud udržela se pilá barva smuteční v někte-
rých odlehlých údolích Švýcarska. Také u starýcl
Slovanů oblékali truchlíci pozůstalí oděv bílý, nao
poukazují ještě bílé šátky, které dodnes nosí ženy
kašubské a srbské, které se do šátků těch zabaluj
tak, že jest tím zakryt ostatní odčv. Modrá barv
smuteční oblíbena jest v Japonsku (vedle bílé), dále
u Turků a v Egyplč. Žlutý oděv smuleční nosís
v některých říších asijských a v Bretoňsku, kde nos
ženy na pohřeb žluté čepce.
Peršan
Číňan
Řek
Říman
Asie
Čína
Anam
Siam
Japonsko
Parsová Bombaj
severní Amerika
Austrálie
Švýcarsko
Bretoňsko
Slovan
Java
17
article
Dr. Ant. Wiesner.
doktor
Antonín
Wiesner
18
title
Z kruhů vědeckých.
19
article
České ryby.
České ryby.
Soustavné pojednání o rybách, v Čechách
žijících, uveřejnil Frič r. 1859 v Purkyňovi
Živě. Tehdy Purkyně, v předmluvě k VII. roč-
niku, obrací se k netečným vědatorům českým.
kteří účastenství své ve vzdělávání všelikýeh
odvětví přírodovědy v jazyku českém odpírají;
„Příčina toho,“ praví zde, „jest známá u nás
lhostejnost k jevení života veřejného, pospoli-
tého. Každý se krčí ve svém zákoutí, a jsa vč-
decky nečinný, libuje si ve své samohrdesti
chrání se veřejného vystoupení, aby snad ona
uražena nebyla; takoví platí v sousedství z
muže učenné a tím se uspokojí. Jiní zase při-
držují se raději živlu německého, k čemuž je
váže dlouholetý zvyk aneb jakási pýcha, kterž
maleřská řeč se zdá přiliš nízká, je k tomu při-
držuje . ..
Friče se věru výčitka podobná netýká; celé
jeho více nežli půlstoletí zaujímající veřejné pů-
sobení směřovalo vedle prací museálních a vě-
deckých ku popularisování věd přírodních
applikování jich na prospěch obecný v životě
praktickém.
Frič
Purkyně
Čechy
Purkyně
20
article
Snahy jeho o povznešení rybářství v našich
řekách provázely jej na všech výzkumných ne
stách jeho po Čechách a na jeho povzbuzujíe
apoštolování na universitě i v populárních před
náškách účaslnila se řada mladších badatelů v
výzkumu limnologickém, jenž vedl ku pravému
poznání výživy kapra a jiných důležitých strá
nek v biologii ryb sladkovodních.
Jest věru podivno, že za naší doby k a p
jenž od nepaměti v rybnících se chová a jes
rybou tak vyníkajícího národohospodářského vý
znamu, stal se teprv, zajisté též na popud před
nášky Fričovy r. 1873, v Třeboni konané, před-
mětem důkladného studia vynikajícího hospodář
ského spisovatele Josefa Šusty, jenž svým
dílem „Výživa kapra a jeho družiny rybničné
*) České ryby a jich cizopásníci. Sepsal dr
Antonín Frič. Se 100 výkresy. Druhé rozmnožen
vydání. V Praze, 1908. Nákladem vlastním. V ko
misi F. Řivnáče. Cena 4 k.
Fričův
Šust
Frič
F Řivnáč
Čechy
Třeboň
Praha
21
article
(1884) velice povznesl organisaci rybničného h
spodářství. Tak poznáno na př., že čím víee
planktonu, t. j. měkké nižší zvířeny vodní v ryb
níce, tím lépe pro kapry. Aby se hojné výživy
v rybnících kaprům dostalo, jest třeba dbáti
zlepšení půdy rybničné zimováním a hnojením
Ach, kde jsou ty časy, kde též řeky oplý
valy rybami, jež nikdo nenasazoval, nikdo ne-
chránil a přece ve výživě lidu hrály podstatnou
součástku. Dnes jest ryba delikatesou, širším
vrstvám dosažitelnou sotva jednou neb dvakráte
do roka a dražší nežli jiné maso.
Frič počíná svůj spis o rybách scénou
vánoční, kde čiperný hošík obskakuje matku
ryby kupující, doma ocet s kořením vařený libě
do nosu čpí, a hoši na „rybí duši“ první svo
anatomické studie kapra zkoušejí. — Kéž bys
každé rodině radostného tohoto požitku dostalo!
Avšak vody naše sotva stačí zásobiti na dále ro-
stoucí počet obyvatelstva. Rationálním pěstěním
rybníků možno ovšem zvýšiti výnos; za to však
naše řeky stále více pustnou: řeky se regulují
přímočárné dlážděné břehy neposkytují více
útulné zátoky a touně, kde by ryby mohly se
tříti a přezimovati, továrny otravují a znečišťuji
vody a přes zákony rybářské pytlačí a ničí se
potěr i násady. Záhubu nelze zadržeti; průmysl
i obchod zmocňují se vodních cest a obé lze
tak málo obmezovati, jako se nemůže zabránit
vývozu proslulých v celé Evropě třeboňskýeh
kaprů za hranice. A což moře se svým nevy-
čerpatelným bohatstvím ryb? Dosud málo se
ujalo u nás používání svěžích mořských ryb
konservativní duch kuchařek, nezvyklý zápach
i dost vysoká cena ušlechtilejších druhů nedaly
dosud proniknouti obecnějšímu upotřebení darů
moře; též zůstávají chutí daleko zu našimi ry
bami říčními.
Frič
Evropa
22
article
Než obraťme se již k rybám našim, jichž
jest sice jen 42 druhů ve vodách našich zastou-
peno, ale přes značný počet rybářů málo které-
mu jsou as správně známy. Ve spisu Fričově
nalézá se zevrubný popis a vyobrazení všech
těchto druhů, poznámky o rozšíření, potravě,
době tření a pod. Spisu dodává zvláštní ceny
vědecké, že uvedeni jsou z nejhojnějších cizo-
pasníci, vyskytující se na našich rybách.
Cizopasníků neni tedy ani ryba čilo ve vodě
se pohybující ušetřena; studium tčchto bylo
předmětem pozorování na přenosné zoologick
stanici, kterou Fričovi se podařilo podporou ně
kterých přízniveů zbudovati u jezer šumavských.
u rybníka kačložského, dolnopočernického, na
Labí u Poděbrad. Zajímavo jest, že česká pře
nosná biologická stanice tato byla prvním pod-
nikem toho druhu na pevnině evropské. U moře
byly ovšem ve větším rozměru déle již podobné
stanice zařízeny, u sladkých vod však mnohem
později, nežli u nás poznali důležitost této po-
můcky k výzkumům biologickým a limnologi
ckým a zařízeny jsou nyní se značným nákla
dem v Německu, Švýearsku, Rusku, ve Francii,
Anglii, Americe a jinde. Ve výzkumu českých
vod účastnili se zde Nekut, B. Hellich, Fr. Kla-
pálek, Kaíka, zvláště ale dr. Vávra a práce je-
jich obsaženy jsou v archivu pro výzkum Čech.
Fričův
Frič
B Hellich
Kl
Kaík
Vávra
Labí u Poděbrady
Německo
Švýearsko
Rusko
Francie
Anglie
Amerika
Čechy
23
article
Vyobrazení všech druhů českých ryb k ná-
zornému vyučování vydána byla tež jako zvláštn
„Diogram ryb země české“, který, byv rozebrán.
vyjde v novém vydání. Frič vůbec užíval rád
co nejvíce názorných diagramů ke svým kočov-
ným přednáškám a kursům, které i sebe prim-
tivněji zhotovené, konaly výbornou službu, a
nemohly se měřiti s nádhernými promilaným
obrazy skioptikonem, které příliš prchavý dojem
v posluchači zanechávají.
Návštěvníci nezapomenutelné jubilejní vý-
stavy pamatují se na rybářský pavillon, jehož
uspořádání bylo též dílem Fričovým.
Zde mohl věru každý se poučiti nejen ná-
zorem na živé ryby, pokud v akvariích s říění
vodou je bylo možno udržeti, ale i o všech sna-
hách, směřujících k oživení našich vod.
Tyto snahy týkají se v první řadě „nejkrás-
nější a nejdůležitější ryby říční“ lososa lab-
ského, jehož přírodepisem Frič po 25 let s
zaměstnával, cesty i do ciziny podnikal, stanice
pro odchov zakládal a zkušenosti a návrhy své
jak by možno bylo lososa v Čechách zachovati
a rozmnožiti, ve zvláštní knize snesl.
Ve spise přitomném uvádí aulor též ciz
ryby, vČechách s menším či vělším zdarem v ryb
nících a potocích nyní pěstované; sem náležejí;
siven alpský, siven americký, du-
hák, moréna veliká, okoun pstru-
hový, okoun černý a sumeček zá-
krslý; uvádí též ryby, které nesprávně mezi
českými tu a tam byly uváděny. Pro akvaria im-
portuje se nyní ovšem též celá řada zajímavých
rybek; k těm zde není přihlíženo, a bude o nieh
jinde pojednáno.
Snahy akklímatační měly by vše
možně býti podporovány; vždyť i kapr k nám
se dostal teprv z jihu, dle některých až z Asie
v dobách již nepamětných, byv uměle nasaze
a nastoupil nyní již cestu světem do všech p
sem země.
Frič
Fričův
Čechy
Asie
Diogram ryba země
24
article
Jak jsou dnes ryby naše po Čechách roz-
děleny, znázornil Frič na zvláštní rybářské
mupě, která na tehdejší výstavě ve veli-
kém rozměru zdobila průčelí pavilonu. Dle toho
rozoznává pět pásem ryb říčních, potočních
rybničných, a sice pásmo: a) pstruho vé,
které jeví stupeň pstruhaskalniho (pásmo
to chová mimo to mřenku, střevli, mladého
úhoře, pulce, mihuli říční s mládětem minoh
zvaným), pstruha potočního, a pstruha
lososového, kde již potoky spojují se
v říčky a štikou bývají znepokojovány.
b) Pásmo parmové zaujímá menši řeky,
lině tekoucí, kdež vedle parmy, šuiky, a běliee
cejni se vyskytují; e) v pásmu sumcovém
vyskytuje se sumec a jeseter, pokud jezy jim
nezabraňují proti proudu vystupovati. d) Pásmo
línové obsahuje mrtvá ramena říční, se sto-
jatou vodou, kdež vedle lína karas, perlín
a plotice se zdržují. Línek, by mohl ještě
hojněji býti u nás všude pěstován, i v loužích
na návsi; maso jeho jest, když drží se na ča
v čisté vodě, velmi chutné, a mnoho jich z Čech
putuje do cízích hotelů, by nahražovali zde
pstruha.
e) Pásmo mřenkové obsahuje potoky
namnoze již výtoky z cukrovarů a vinopalen
znečištěné; skromná tato rybička Pražanům ja-
kožto „podolské grundle“ dobře známá, zdržuje
se ráda pod kameny, kde jen trochu čisté, prou-
dlcí vody jí dopřáno. Že se mezi mřenkami,
předloženými v hostincích, vyskytnou i jiné mal
druhy ryb, mnohému nevadí, mladý zoolog m
aspoň příležitost, evičiti svůj ostrovtip, k n
Frič
Pražan
Čechy
25
article
Mřenky ještě živé bývají též používány z
vnadidlo na štiky; osud to věru krutý! Vůbee
neušetří člověk ani nepatrných bělic, jeleů,
střevli a zvláště ouklejů, které hromadně
padnou za oběť — módě. Bylo to v 1856, když
Francouz Jaquin vynalezl onen průmysl vy-
rábění falešných perlí a perliček, jemuž padnou
za oběť celé miliony rybek, které jinak by byly
sloužily za potravu štikám, okounům, candátům,
ouhořům a pod. dravým rybám.
Do jemných skleněných dutých kuliček
vpravuje se totiž stříbrolesklá látka, získaná ze
šupin menších bělic a zvláště ouklejů délky ae
10—12 cm. Rybičky tyto zbavují se lesklého
povrchu, který skládá se z mikroskopických kry-
stalků tím, že košťaty v kádích tak dlouho j
dřou, že utvoří se na dně usazenina, která zpra-
cována čpavkem a gelatinou, nabude vzezření
rtuti. 30—40.000 rybek jest třeba na výrobu
jediné libry této essence, která pak rozváží se
do středisk průmyslu porlového do Paříže,
Vídně, Benátek a jinam. Libra této essence stojí
as 240 korun; povážíme-li, co se mohlo rybkami
těmi vyživiti ryb cenných, nevyváží tento prů-
mysl ani z daleka ztrátu na hmotě výživné.
O tažných rybách, k nimž u nás náležejí
jeseter, losos, srdlice (mladý losos),
a úhoř, připojeny jsou případné životopisné
poznámky. Ve spise vzat jest zřetel i k novým
zjevům v našich vodách, v poslední době se
objevivším; k těm náleží cejn siný a mořský
platejs přod léty v Ploučnici a posledné
blíže Roudnice v Labí chycený.
Pozorný rybář má tedy vždy ještě naději,
objeviti u nás nové zjevy; všichni prozíraví ho-
spodáři na našich vodách přičiní se zajisté, by
vody naše nezpustly úplně, ale aby spíše ob-
živl dle možnosti tento pramen výživy a stal se
opět přístupným všem vrstvám obyvatelstva.
Číslo 259
Francouz
Jaquin
Rybička
Libra
Paříž
Vídeň
Benátky
Ploučnice
Roudnice
centimetr
26
article
Šaohy-
Pořádá J. Rašovs ký.
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský,
Uh. Ostroh, Morava.
Úloha čís. 421. (Originál.)
K. A. L.. K ubbel v Petrohradě
J Rašovs
J Rašovský
Morava
Petrohrad
27
article
Mat ve 2 tazích
28
article
Končící hra č. 50.
V partii dr. Walter—Mares, hrané v r. 1890 v
Vídni, došlo po tazíh: 1. e2—e4 e7—e5, 2. f2—ft
d7—d5, 3. e4d5 e5xf4, 4. Jgt—f3 Jg8—. f6. 5.
Sf1—b5+- Scs—dz, 6. Sb5—c4 Sf8—e7, 7. 0—0 0—o.
8. d2—d4 Sd7—g4, 9. Se1Xf4 Jf6Xd5, 10. Setxcd5
Dd8xd5, 11. Sf4Xc7 Jb8—c6, 12. c2—c3 Vas—cs,
13. Sc7—g3 Jc6—a5, 14. Jbí—d2 Se7—g5, 15. Ddl—
a4 Sg5—d8, 16. Vat—et b7—b5, 17. Da4—dt Dd5X
a2, 18. Sg3—d6 Da2xb2, 19. Sdexí8 Kg8x«. f8, 20.
Jí3 e5! Sg4—e6l, 21. Ddl—h5!! Db2xKd2 k násl.
postavení
doktor
Walter
Mares
Xd
Setxcd
Vídeň
d 7
e 7
Sf 1
b 5 +Scs
Sb 5 — c 4 Sf 8
c 3 Vasa
kg
29
article
Bílý na tahu ohlásil mat ve 4 tazích 22. Dh5
f7- Se6 f7, 23. Je5—d7-+ Kf8—g8, 24. Vel—e8-+-ll
Sf7xe8, 25. Vf1—f8+ mat. Zakončení nevšední krásy.
Partie č. 365.
Hrána v mistrovském turnají v Praze 2. června 190g.
Otevření pěšcem. dá m
Černý: Rabinovi
Bílý: Vidmar
d7— dn
24. c3xd4
Je6xe5
1. d2—dt
c7—c5
25. d4 xK eb
Kg8—hs
2. Jg1—f3
e7—e6
26. Val—gi
8b7—d5
3. c2—c3
Jb8—c6
27. g4xk« fi
Ví8xf
4. Se1—f4
28. Vg2xcgTi
e2—e3
Jg8 — fe
De7xgT
6. Jb1—dz
a7—a
29. Vg1Xg7
KhsXg7
b7—b6
7. Sť1— e2.
30. Sh4—-f6—
Ví5xKl
Sc8—bz
31. e5xKf6-
58. 0—o
Kg7xf
Sí8—d
32. Dh3—h4-
Kť6—7
9. Se2—ds
33. Dh4—e7—
Kg7—g
10. 8f4—g3
17—he
34. h2— ha
Dd8—e7
11. Jís — e5
35. Kh1—h2
Va8—s
Jc6—e7
12. f2—f4
36. Kh2—h3
Vc8 —gs
Jf6—e8
13. Ddi—fs
f7— fe
37. f4—f5l-
e6x5
14. Sg3—fe
f6—f5
38. De7—d6-
Kg6—g7
15. Dís—hst
Ví8—f
39. Dd6xd5
Vg8—s
16. Jd2—f
Sd6xe5
40. h4—h5.
Vf8—f
17. g2—g4
Je8—d
41. Kh3—g3
a6—a5
18. Jf3xe5
Vf6—f
Vf6—f7
42. Kg3—f
Vf7—f
43. Dd5—6
20. Ví1—f
Jd6—e4
a černý
44. De6—b7-
Je7—ce
21. Ví2— ge
d5xce4
se vzdal.
22. Sd3xKe4
c5xk di
23. Kgi—hí
19. Sf2—h4
Rabin
jít 7
Sí
Kť
Jc
Dd
Jd
Vela
Praha
m Černá
5 1
Val
d 7
Kf 8
Jg 8
b 7
Sf 7
Vidmar d 7
c 7
c 5 25
d 5 3
c 6
xKf 6
kg
Kh 1
Kh 2
5 38
xk di 23
Sf 2
30
article
Zprávy čachové.
Brno. Při valné schůzi „Spolku českých šachi-
stů“ dne 11. října 1908 sehrán byl hromadný zápas
téhož proti „Kroužku mladých šachistů“ s následují-
cím výsledkem:
Za „Kroužek“:
Za „Spolek“
A. Perna . . . . 1/2 M. Gargulák . . . 1/2
Fr. Deďrle . . . . o
J. Brach . . . .1
A. Rečka . . . .
St. Trčala
A. Pokorný . . . 1/2
Dr. Fr. Nachtikal . 1/2
L. Klein . . . . . 0 K. Porč . . . . .
Fl. Dvořák . . . . 1/2 K. Procházka . . . 1/2
A. Arnošt . . . . o A. Černý . . . .
J. Hrnčíř . . . . o Slavíček st. . . .1
F. Havlíček . . . 1 Andrýsek . . . .o
R. Hlava . . . . 1 A. Babor . . . . o
J. Vašica . . . .0 Slavíček ml.. . —
Úhrnem . . . 5/ Úbrnem . . . 5 ,
Do výboru „Spolku českých šachistů“ na správní
rok 1909 zvoleni: předsedou dr. Nachtikal: členy vý-
boru: vrchní úč. rada Kratochvíl, prof. Fl. Dvořák,
Fr. Dedrle, A. Perna, A. Pokorný, St. Trčala; náhrad-
níky: J. Vašica a J. Hrnčíř; revisory: dr. J. Růžička
a A. Píša. Zároveň provedeno losování k zimním tur-
najům. Turnaje hlavního súčastní se: Havlíček, dr.
Nachtikal, Brach, Gargulák, Trčala, Perna, Dedrle,
Pokorný a Hrnčíř. Vedlejšího: Libosvárský, Machá-
ček, Porč, Vašiča, Rečka, Černý, Procházka ml.
Kadaňka.
Berlín. „Allg. Schachbund“ pořádá malý mi-
strovský turnaj, který začal 6. října 1908 a jehož se
súčastní: Ahues, Caro, W. Cohn, Gregory, Harten-
heim, P. Johner, El. Lasker, Moll, Pauli, Port
Schewé a Wegemund.
192,8.
M Gargulák
J Brach
A Reček
A Pokorná
L Klein
K Porč
Dvořák
K Procházka
Arnošt
A Černá
J Hrnčíř
Slavíček
F Havlíček
Andrýsek
A Babor
J Vašica
doktor
Nachtikal
Kratochvíl
profesor
fl
Dedrle
Trčala
J Růžička
A Píša
Havlíček
Brach
Gargulák
Pokorná
Hrnčíř
Libosvárská
Porč
Vašiča
Reček
Černá
Procházka
Kadaňka
Cara
W Cohn
Gregor
Harten
P Johner
Lasker
Moll
Pauli
Schewé
Wegemund
Brno
St . Trčala
Francie
Berlín
spolek český šachi
spolek “ A
spolek český šachista
El