Ročník XXXXIX.

ot dslsdo nja čaoli n se sosele

V Praze, v neděli 14. lístopadu 1909.

Číslo 314.

Na ranní a večerní listy předplácí se: V Prazo v administrnni- pa měsíe. . . . . . 2 K na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou pa čtvrt jeta ! . . . 7 K Nl ve flliálkách na měsle. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsle. na čtvrt ieta : . . . 9 K oo s dvojí zásilkou na měsíe n i:::: i k e

Dnešní čislo pro Prahu le s 20 stranácb. Příšti číslo „Národních Listů? vyjde v pondělí dne 15. listopadu v obvyklou hodinu polední.

Poněvadž jsme se nezalekll .. Naše dávné přesvědčení, že pevná, vy trvalá a neohrožená mysl v politických zá pasech národův jsou nejlepšími zbraněm v obraně jejich spravedlivé věci i v dobý vání zadržovaných jim dobrých jejich práv dochází právě výmluvného stvrzení patrným náhlým dnešním obratem v krisi rakouské — Kdyby Slovanská jednota byla se dojmem první, jak se nyní ukázalo, schválně z f al šované zprávy o slyšení pol ského ministra krajana Duleby minulé středy dala nemužně zaleknou a zastrašit, a kdyby tolikéž v kole polském byl býval účinek zprávy té ta- kový, jaký nepřátelé naši bezpečně očeká vali: pak by se dnes tímto táborem našich nepřátel již rozlehal širohlasý vítě z- slavný jásot nad hotovou naší zdrcující porážkou a již by týčili pro nás ve Vídni buď kaudinské jho, nebo pranýř všeobec ného zatracení. Ale vděk neohrožené pev nosti naší Slovanské jednoty a našich přáte v kole polském — jsou osidla intrigy nepřá telské dnes šťastně protržena, pravda vyšla v jev a prolhaní škůdci místo vítězoslavného jásotu lapají dnes po vzduchu, proklínajíce místopředsedu kola polského Stapin ského, že přiměl ministra Dulebu ke svědectví pravdě, ba že místo od- padnutí od nás, poctivě po polsku přihlásil se ke věci pravdy a práva, kterou shledává nikoliv na straně německé, nýbrž cele na straně na ší.

Toho se věru aranžéři středeční famosní zprávy »Polnische Korrespondenz« o audienci Dulebově nenadáli, že již třelího dne na to vyvstane v polském klubu silna oposice proti režimu Biener- thovu, která jedině odročením debaty »za účelem dalšího vyjednávání předsedy Giabinského se stranami«, mohla být oloupena o vavřín úspěchu rozhodného. Dne 10. t. m. »Neue Freie Presse« v úvodním článku plesala, že jsme my Češi »dostali ránu v tvář« — že prý jsme pro- hráli nejen blavní bitvu, ale celou vojnu. poněvadž po audienci Dulebově jest vylou- čeno, aby který poslanec kola polského se odtrhl od vlády a Němcův i přidal se k nám odsouzeným českým kaciřům. A nyní nastojte té zprávy z kola polského! »Pan Stapiňski — soptí dnes vídeňský tisk — prohlásii včera v kole polském se vším důrazem, že každé další podporování nynějšího germani sátorského vládního systému se strany klubu polského, přimělo by ho, aby z toho vyvodil s přívrženci svými důsledky a při- dal se otevřeně ke Slovanské jednotě.« Ano, poctivý Polák Stapiúski by tak smělý, že ve večerní schůzi kola pol- ského pronesl tato krásná slova rovná sta tečnému činu: »Polský klub musí říci, že mu nen možno podporovati německé strany, zvláště v době, kdy Němci dožadují se zřízení ně meckého učitelského ústavu v Haliči, polský

klub musí říci, že také on náleží ku potla- čované, dvacetimilionové rodině slovanskéa že následkem německého útisku přátelství jeho se Slovany bude stále jen vřelejším. Ministerstvo v nynějším složení, kdy Čechové a representanti jiných slovanských stran ne- jsou v něm zastoupeni, nemohou Poláci pod- porovati My víme, že právě tak celý polský klub smýšlí a nedostatečny projev v tomto směru jenom umožňuje ně- meckému tisku kombinace, které jdou tak daleko, že i my, polská strana lidová, jsme podezříváni, že chceme změniti své stanovi sko vůči Slovanské jednotě. Prohlašuji, že naše stanovisko ke Slo vanské jednotě se nijak nezměnilo a ne změní !i My trváme na stanovisku, že v Rakou- sku stejně jako proti Němcům tak i proti Slovanům nemůže být vládnuto! Toho Po- láci nepřipustí! My jsme trpěli dosavadní politiku polského klubu v naději, že se po- měry tyto změní! Kdyby se však ukázalo že většina polského klubu je jiného smý šlení, prohlašuji zcela loyálně, že my toho nestrpíme a jsme připraveni použíti všech prostředků, aby spravedlnosti bylo učiněno každým směrem zadost!« Každé to slovo dýkami bodá v hrud našich škůdců, neboť vědí, co by to pro je jich plány znamenalo, kdyby i jen polská lidová strana Stapiňského přitrhla Slovanské jednotě proti nim ku pomoci, nadtož kdyby strhla za sebou i většinu kola polského!

Dne 10 t. m psala »Neue Freie Presse« doslovně: »Po průběhu audience ministra Duleby jest prostředkování pana dra, Glabiňského zbytečné, ba nesmyslné. Cisař věří v její úspěch tak málo, že vyzývá klub polský, aby podporoval politíku ministerského předse dy, čelící ke zjednání spořádaných poměrů v parla mentě. O akci předsedy kola pol- ského nepronesl ani slova, i mlče o ní zcela, jakoby jí nikdy nebylo bý- valo a jakoby se mu jevilo bezvýznamným, co v parlamentě od mnoha neděl bylo středem politiky stran. Jakého výsledku mohlo by míti ještě nyní vyjednávání pro Glabiňského? Císař pravil, že správa statní jest korrektní a věená. Češi však obviňují ministerstvo, že nešetří ani dítek v lůně mateřském a že na ně přivodilo nejtěžší přikoří. Mezi těmito náhledy jest propast tak široká, že pan Glabiňski ani pouhou lávkou spojení mezi nimi nesvede. Kdyby se mělo státi, čeho si Češi přeji, přestala by správa státní býti korektní a přesně věcnou (!!) národní vlivy by znovu vnikaly do všech úřadů a strhovaly by úřadníky do vášní politiky. Tomu koruna nechce a Češi vědí od sly- šení Dulebova, že nemohou svoji politiku na dále vtírat. Slovanská jednota prohrála ne pouze bitvu, nýbrž vojnu Ministerstvo, kteréž chtěla jedním rázem skolit, požívá důvěry koruny a stojí pevně!... O od- stoupení celého ministerstva, jehož Češi tak tvrdošijně se domábali, nemůže dnes býti vážně ani řeči. Poznámky císařovy při audienci Dulebově namiřeny jsou pak i proti rekonstrukci ministerstva, neboť císař nepochválil toliko minister- ského předsedu, nýbrž celou vladu

řka že vede záležitosti zcela věcně a správně. Češi porozumějí této řeči. Zpráva o audienci zvěstuje jim, že Poláci o německých stran pracovních neodpadnou, a že utvoření většiny proti nynějšímu ministerstvu se nemůze podařit. « — Tak hlásal čelný německo- centralistický orgán ryčně a zpupné před třemi dny. A dnes ? Nuže dnes tiše zaznamenává, že před- seda kola polského p. Glabiňski ne- přestane dále vyjednávat mezi námia stranami německými, že v úterý bude míti konferenci s křesťanskými sociály a něme- ckými liberály, poněvadž — nu poněvadz »dle dodatečného sdělení polského ministr Duleby, císař neignoroval, nýbrž vy- slovil se velmi uznale o dosa- vadní sprostředkovací akci pol- ského kola a jeho vůdců.« Blamáže důkladnější, než utržil situ německo centralistický vůdčí orgán, věru sotva lze si pomyslit! — Zdaliž pak dnes ještě se mu zdá vypřáhnutí polského klubu z káry německé tak holou nemožností, jako předevčírem ? Slyší řeč Stapiúského a vidí Glabiňského znovu při práci, ba slyší dnes již o — rekonstrukci mi- nisterstva Bienerthova. Ano, Poláci sami naléhají na z měnu ve vládě Bienerthově a Bienerth sám — k neuvěření — v parlamentní ko- misi kola polského poukázal k tomu, »že bylo by žádoucno, dostat od slo- vanskě oposice určité návrhy v ten smysl, že Slovanská jednota pod- nikne některé závazky na pro spěch rozřešení krise « Načež se strany polských řečníků opět zdůrazněno, že Němci musejí v zájmu za- chování parlamentu osvědčiti povolno s t.

Bude se tedy dále vyjednávat s Jednotou slovanskou o podmínky příměří, poně- vadž se nedala oblomit a zastra šit německými hrozbami, ani Bienerthovými intrigami, nýbrž pevně vytrvala na svém oposičním stanovisku, které plně odů- vodnila výpočtem křivd a pří- koří, učinéných nám jako Šlo vincům za této vlády, která byla vtělenou vykonavatelkou německé aggressivní politiky proti nám. — Výpočet těch křivd a proti- venství v resoluci Jednotý slovanské tal do živého! V »Neue Freie Presse« a v »Neues Wr Tagblattu« chvátají honem nejmenovaní ad- vokati vládě Bienerthově na pomoc, pokou šejíce se popírati naše gravamina jako prý bezdůvodná a přemrštěná. Neměli prý jsme jich aspoň nyní pronášet, poněvadž tím ka- zíme Němcům náladu k dohoděa kompromisu s námi o nevinný pracovní program krátké předvánoční kampaně říšské rady. Tak vida! Předevčírem nás chtěli rozšlapat opatky své vítězné hrdopýchy, dnes ale zalují, že se nechceme s nimi dorozumívat a dohod nout o pracovní program říšské rady ani za cenu — rekonstrukce ministerstva Bienerthova Béhem tří kratkých dnů tedy hřebínky notně spadly. Pane bože, houšt!

Krise v moravské straně agrární. (Pův. dopis „Nár. Listů“) V Brně, 12. listopadu. Větší nebo menší soupeřství osob lze na- lézti ve všech politických stranách, není však nutně ohrožením jejich existence, trvá-li jednota vůdčích zásad. Jestliže k osobní rivalitě se při druží nejostřejší spory věcné a taktické, spějí věci k rozvratu. Naznačili jsme minule, že tako vý stav nastal v moravské straně agrární; důkaz dohoto tvrzení brzy byl dán zprávou, kterou ve čtvrtek večer „Nár. Listy“ přinesly: že dosa- vadní předseda klubu zemských poslanců a re- organisačního výboru ve straně agrární, poslanee Staněk ze Želetavy, se obou těchto funke vzdal. Stalo se tak po usnesení agrárního klubu. aby posl. Vaca převzal finanční referát v zem ském výboru. Není sice správno, že tato schůze vyzněla v tak slavnostní projev důvěry Vaco- vi, jak rozhlašoval staročeský orgán brněnský naopak, schůze byla hodně bouřlivá a p. V a ca musil vyslechnuti leckteré ostré slovo. Konečné usnesení o převzeli referátu však přece zname- nalo Staňkovu porážku; jeho resignace jes její důsledkem.

Posl. Vaca byl mezi zakladateli meravské strany agrární; jeho zvolení na Prostějovsku proti dřívějšímu poslanci za tento okres, dru- Perkovi, bylo rozhodnuto hlasy tehdejších pokrokářů, kleří celou volební práci soustředi více proti Perkovi, než pro svého kandidáta, kteři svými hlasy také rozhodli užší volbu proti Perkovi, jejž ze všech sil podporovali kleriká lové. Jak se však časy mění! Posl. Vaca, do něhož se kladlo tolik nadějí, jehož vítězství uvítal po krokový tisk moravský tehdy s jásotem, přišel do Brna a stanul ihned v čele strany, jež jej vy slala do zemského výboru. Ale tam začal krásné pohádky konec. Dr. Žáček a dr. Koudel dovedli mladého poslance získat pro svoje cíle a zároveň s tím se uplatňovali ve straně agrárn bývalý Staročech Rozkošný a bývalý lidoveu konservativního zbarvení Staroštík. O ve- dení strany stál však také posl. Staněk Okol- nost, že byl zvolen po tuhém boji proti vynikající osobnosti moravských klerikálů, P. Stoja- novi, a že i po tom musil a musí se bránit ve svém okresu proti ostre oposici klerikálů, ji sama o sobě jej tlačila na opačnou stranu, než kam směřoval Vaca. Jeho neobyčejná agitační schopnost přinesla úspěch jeho tuhému úsilí po dosažení vůdčího místa ve straně. Když přičí něním Vacovým letos byl ve výkonném vý- boru strany přijat návrh organisačního statutu který vylučoval vlastně široké vrstvy stranníku z možnosti spolurozhodovat o vedení strany, by zvolen předsedou reorganisačního výboru posl

Staněk. Boj ve straně postupoval tak, že byl v posledních týdnech přenesen i do Vacova volebního okresu. A přece je v tomto boji Vaca o to silnější, než Staněk, že zacho- val a zachovává důsledně směr klerikálům konservativeům blízký, kdežto Staněk nedo- vedl bez výhod býti věren oposiční a protikleri kální politice, kterou hlásal na schůzích a tábo rech lidu. Jeho vinou došlo také k Staroští kově volbě, a hle, příslovečná kletha zlého činu se naplňuje dříve, než snad sám myslil pan Vaca pre tuto chvíli sedí pevně v sedle, pan Staněk padá mezi dvě židle — a klerikálové si radostně mnou ruce. Neboť politické zásady snesou mnoho, ale na konec přece jen se uplatní jejich neúprosna síla. Stavovský zájem je chvályhodný a prospěš ný, kde jde o stavovské věci; ale spojit trvale V drobném prodeji ranní čislo o sobě . . za bh večerní . . . . . . . za 4 h Ve fllálkách na venkovš ranni čislo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . . 5b nserátv plati se hotově napřed. Předplscení a inserty přijima zdmínistrace v Marianské ul.,a Tam nacházejí se tál redakce, tiskárna a expedine „Národních Listů“ Rukopisy se nevracejl

v jednu organisaci příchylnost ke klerikalismu s ostrým protiklerikálním bojem nemůže. Je ne- možno, aby tatáž politická strana projevovala své mínění v klerikálně-staročeské Moravské Orlici a v pokrokovém a radikálním Morav- ském Venkově. To jsou poměry zcela ne- zdravé. Okolnost, že při volebním boji dle ka- tastrů nestojí proti sobě český a německý živel. nýbrž české strany navzájem, spolupůsobiln k tříštění; fakt, že největšího úspěchu při minu- lých volbách došli klerikálové, by měl být zna- mením k zjednodušení. Při rozhodování bude nejvíce záležet na pokrokovém směru Sona- tagovu, který má silnou oporu mezi pokroko- vými příslušníky strany. Naproti tomu poměry v poslaneckém klubu strany jsou neurčity a vyjas- nění tam bude asi možno očekávat až při zim- ním zasedání. Bude se pak finanční referát obsa- zovat po třetí? Rozháranost strannických po- měrů to nevylučuje; rozháranosti zemskýehfi- nancí to, žel, nepomůže.

Politické zprávy domáci. V Praze, 13. listopadu. (Po druhém re- ferátě Dulebově.) Jak nečistými zbraně- mi proti nám bojují zřízenci nynější vídeňská vlády, vysvítá z účinku, způsobeného druhým referátem ministra dra. Duleby o slyšení u pa- novníka. Jest už jisto, že první referát byl zfal- šován a úmysíně z něho vypuštěno panovníkovo uznání smiřovací akce prof. Glabiňského i další výrok panovníkův, že nedovolí, aby se v Rakou- sku vládlo proti Slovanům. Akce prof. Glabin- ského předpokládá smír s Čechy, který není mož- ný za současné hegemonie německé. Aby se v veřejnosti upevnila domněnka, že i panovník pokládá smiřovací akci prof. Glabiňského za zby- tečnou a tím jaksi mlčky uznává německou he- gemonii ve státě, vynechána v referátě věcit se týkající místa.

O tom, kdo referát zfalšoval, píše dnešní „Arb.-Ztg.“: „Communiqué nepsal dr. Duleba, ačkoli byl jediný, kdo mohl podati přesnou zprá- vu o tom, co panovník mluvil. Communiqué je výrobek Bienerthovy tiskové kanceláře — terl i jeho autor jsou známi! — a bylo hoto vo dřive, než se konala audience. Pro- mluvil-li panovník také něco jiného, než cosi bar. Bienerth přál, byla to pouhá režijní chýba, která tedy neexistuje a proto se vynechá. Byii jsme zvykli, že tisková kancelář nám předklá- dala své výrobky jako ministerské řeči; nové jest, že je povyšuje nyní na slova císařská. Něce takového nebylo před Bienerthem a jeho tažnými spoluvládci možno.“ „Kur. Lwow.“ praví v té věci: Vídeňský tisk po slyšení Dulebově triumfoval. Výroky pa- novníkovy přistřihli si tak, jako by pro Čechy měl jen slova pokárání. Čechové prý prohráli na celé čáře a jsou neodvratně zmožení. Čechorá byli komunikátem rozhorčení, ale rozhořčeni byli také Poláci, poněvadž v něm nebylo ani slova uznání pro akci prof. Glabiňského. Nyní teprve vyšla na jevo pravda. Communiqué zfalšováno ve vládní kuchyni na prospěch vlády a něme- ekých stran. Císař kritisoval Čechy, ale dodal. že nikdy nedovolí, aby se vládlo protičesky. O polské akci vyslovil se velmi pochvalně a pro- jevil přání, aby se v ní pokračovalo. Trumfy. které si bar. Bienerth nabral do ruky, se roz- sypaly. Není pochybnosti, že celé slyšení bylo úmyslně ustrojeno a bezpříkladné zíal. šování jeho průběhu stavi nevybíravého pre- miera v prapodivné světlo. Z polského kola ztro- pili si žert. Věc je jasná. Bar. Bienerth odstou-

FEUILLETON. V Praze, 13. listopadu. 8— (Kronika) Všichni jsme hřičkou zažilých dojmů, utkvělých představ. Ani učený svět nevyjímaje. Tradice ideí despoticky vládne. Vzpomeňte jen, jaké představy platily do nedávna o stáři světa. Až do poloviny minulého věku nedovedla přírodní věda se vybavit z tradice Pisma. Číslice Mojžišova letopočtu byla do te doby východiskem všech úvah zeměvědných- Pravá suggesce plsmeny. Dnešní názor »o starověkém národě Keltů- není nic jiného. Ve sťarých knihách je psáno. nějací Keltové prý seděli dříve na místech, kde sedí dnes Slované A co stálo ve starých kni- hách, přecházelo do nových a přechází dosud z knihy do knihy. A vykládá se na školách jako bezpečná zkušenost. Suggesce písmeny. Žáček na nižší třídě, jakmile obrátil poprvé list v malém atlase Evropy, zajiskří sice na chvili radostně zrakoma. Domnívá se, že objevil znenadání stopu podivné shody. A tu by snad bylo úkolem nějak vysvětliti. — Isara v Bavořích, Izěra ve Francii Nezní-li to vlastně jako naše Jizera, pane pro- tosore? — Zajisté je nápadno, milý hochu. — Byli tedy Slované dřive, kde jsou dnen Némci a Francouzi? hádá malý domýšlivec. Ale pan profesor už stáhl velmi paeda- gogicky čelo. — Tak se zdá jenom nevědomému zraku. synu. Až budeš starší a učenější, doviš se něco o starém nárotlé Keltů, kteři bydleli na místě dnešních národů evropských. — A byli Kultové tuké v Čechách, pane profesore — Zajisté, byli. Máme zde po nich určité památky. — A Jizera je snad slovo keltické? — Není pochyhy, keltické . .. A žáčkovi zase radostně zajiskřily zraky Nemá vřelejšího přání, nežli být hodně brzo

»starším a učenějším«. A příšté už sám bude horlivě hlásat nově poznanou pravdu. Jizera je keltické slovo. Člověk ani neví jak a mluví kel- ticky. Celá keltická učenost a literatura se vy- vinula tím proslě tradicionálním způsobem Znáto pohádku o hodném králi, jakse vším svým královským dvorem sedl na vějíčku prohnanému šibalovi. Byl šibal výborný psycho- log Namluvil panstvu, že má na prodej nej- vzácnější látky na šaty. A ty prý mají podivné vlastnosti. Jsou viditelny jenom lidem vzáe- ného ducha a pravé etnosti. Nikdo na celém dvoře nechtěl před ostatními vypadat bez duch a ctnosti. A tak všichni, jednosvorně nemobli se drahocennosti látek ani vynadivit, začali se horlivě do nich oblékat a nikdo nechtěl pozo- rovat, že celý dvůr, pánové i paničky, procházejí se vlaslně — docela nazí.

Učené Kaltomany zajisté nelze prohlašova za vědomé šibaly, protože sami ve svou suggesei pevně věří. Ale jisto je, ostatní svět, co o nich slyšl, opakuje nikoliv proto, že by jej do- vedli přesvědčiti, ale pro sám strach, aby se neociti v podezření — nedostalečné učenosti. A co se jména »Jizera « dotýče Siovo má v češtině a slovančině nejen rozsáhlé přibuzenstvo, ale zvuk i pojem lze tu rozložit a sledovat až do posledního kořinku vlákna. »Jizera« živá, tekoucí voda. » Jezero šírá pánev vody, slovo i pojem známé od Alp až do Urálu. Jez, jaz, jezbina, jeziště, splav. odtok vody. Jihnouti = táti, roztékati se. Jib, jižný, jiz, jihna, jihen, jinec, jin, jihlava, jižlava, samé formy přirozeně odvozené. Na mou věru, je-li slovo »keltické«, pak už najisto mluvíme všichni dodnes mezi Vltavou, Volhou a Jader ským mořem — kellicky. A jizer, jezer, jinců, jihlů, jihen, jen . . mimo mílou Izaru bavorskou a Izéru savojskou plná západní Evropa, zvláště Alpy a jiné kraje pohorské. Is, Izey, Isel, Igel, Ischl, III, Inn Ain, Aisne, Aizay, Isser, V'Essert atd. samé řeky jihnoucí, horské. — Jih, jiz, jin, jihla, jihna, — vše jediný kořen a pojem? Páchne tuze gramatikoul Ale žije přece všacko skutečně, venku

v přírodé, v ústech lidu, v horách a skalách a ve kraji, kde už dávno lid jiným jazykem hovoři, původ jména nepamatuje a nezná an vyložti. A v samotných Čechách? Všecky tvary jsou tu zastoupeny: Jizera a Jihlava, Jihera (přítok Otavy u Písku), Jininy, Jihle, Jince (na brdské bystřině) a pod. Jakobys rovnou opisoval z učeného rej stříku odvozených jazykozpytných foreml — A třeba vývody byly se be více přesvěd čivé, nepodaří se přece vyvrátit platnost — tra dice. Keltové i na dále zůstanou Kelly. — Nesmírný materiál proti nim svědčí zákony života, jazyka, všeho vývoje . . . — Čím bohatší materiál, tím hůře. Možná, kdo má před sebou materiál, kdo přehlíží všecku souvislost, přesvědčí se snad. Jednotlivci mohou se přesvědčit, nikdy množství. Veliké muožství obecenstvo, dav, ať prostý nebo učený, zůstává odkázán k tradici. O čem rozhodla autorita jméno, zřízeni, škola, přijato za obecné mínění i — ve vědě . . .

Takový je postup vší vzdělanosti. Množstv i v otázkách vědeckých nemůže soudit, srovná- val, vyvozovat, rozumovat . . . Mue! — věřit. — A přece jsou pravdy, které rázem byly přijaty celou veřejností! Vzpomeňte jen nález Schliemanových! Před tím všechen učený svět prohlašoval zpěvy Homérovy za čiré báje. Dnea už nikomu nenapadne . .. — Dílo fantasie. Množství nerozumuje, z to tím snadněji podlehne dojmu. Objevená Troja Moený dojem na obraznost davu ! To působl — A proč by v otázce dávnověku slovan ského nemohl náhle zasáhnout do diskusse ve liký fakt, který mluví k obraznosti? — Málo naděje! Látka má jinou povahu Kdež honem leží zakopána v zemi nějaká Troja nebo Alesie slovanská? A kdež se u nás najde rychle milovník idoy, milionář nebo císař, aby kázal živou pravdu ze země vykopat. ? .. A přece! Kdo ví? Pro náš český svět záhada evropského pra- obyvatelstva vyznivá olázkou: kdo byli původní obyvatelé české země ? Kelti nebo Slované

Kdo rozhodne? Kdo ví, nejsou-li určitá, ai roko zřetelná fakta, která by mohla roz hodnout? Máme v Čechách zajímavou horu, známou všem turistům. Leží na českém jihu, na úpati Šumavy, všecka zarostlá, obklopena hlubokým lesem. Cesta k ní vede kolem strání lesnatých kolem strží a srázů skalních, poděl lesních tůn a jezírek ztajených v úkrytu černých houštin Znenáhla teprv upravená stezka začne stoupat vzhůru k rozložitému hřebeni, zastíněnému rovněž vysokým lesem. Stezka vine se spoustou balvanů, nějakou prasilou přírody v dávných dobách zde rozvalených. Jistě už tisíce let lezi tu na sobě a vedle sebe to zkamenělé stádo němých svědků dob dávno zapomenutých. I na- hoře, na táhlém hřebeni, kameny velké i menší, tu holé, tu pokryté silnou vrstvou mechu, ja- koby ustupovaly s cesty, skupinou tu většít menší tají se mezí stromy a houštinami. Až potud, nie zvláštního neupoutalo vaš pozornost. Množství vrchů, pokrytých spousto kamenných obrů, známo je turistovi po vlastech v borách i v širém kraji. Pomalu zrak uvykl scenerii. Klidněji se rozhližite vůkol. A tu znenáhla začínáte si uvě- domovat nápadnou okolnost. Kameny leží sice na pohled bez ladu a skladu, zcela nahodile nakupeny, jak je snad rozmar neznámé při- rodní síly někdy v dobách prvotních otřesů zemské kůry vůkol rozmetal, Však druhý, bedlivější pohled jinak svědčí. Rozloha té bez- životné hmoty není zcela nahodilá, Zřetelné známky nasvědčují, zde působila sila nikoli slepá, ale úmyslná, vědomá si určitého záměru. Rozeznáváte zřejmě větší skupiny balvanů, vzdá- tené od sebe po rozsáhlém lůně lesa. A ve sku pinách velkých zase zřetelně skupiny menší. Ne které docela zarostlé mechem jakoby spečen v jediný celek. Jiné nějak uvolněny, jakoby z původního klidu o sebe vypuzeny.

Co to? Snad majitel půdy někdy před dávným lety kézal změť kamenů srovnat v jakési sku- piny? Proč? Snad za účely kuliurnými ? Sna k vůli vvsázení lesa ? Nezdá se. Ohromný nákla práce nebyl by v žádném poměru k vytknutému účeli. A potom, vždyť mohutné kmeny velikánu lesních přímo z útrob kamenných skupin derou si cestu na světlo — Zde jiné podněty života než bospodár- ské lomeovaly neživou bmotou ! . . pravíte si Jaké asi podněty? Snad idejné? Sn idey v dávných dobách obdivuhodně řádila v světě hmoly. Vzpomínáte egyptských pyra- mid . . . Najednou vám projelo hlavou jméno hory: — Mehelníkl Snad by mohyly? Památná hora sna lesemmohyl? Snad posvátně, dávnověké pohfe biště ? . Vrch Mehelník v okolí města Písku spolu s lesnatými hřbety Jarnika i Kraví hory zastu- puje oblasť rozsáhlých píseckých lesů. Majitelem půdy je samo město, známé svým lesním hospo- dářstvím. Počítán Písek kdysi mezi tři nejbo- hatší obce v Čechách. Hrbet Mehelníku opřádá mnohá lidová pověsl. — Na temeně hory obrovský žulový balva »stolem« zvaný jest prý pravěký oltář kamenný. Prý při tom stole hodovali Petrovští, prý tam zakopán poklad a občas modrým plamenems vyzrazuje ?) V blízkém okolí učiněny hojné nálezy z doby předhistorické. Objeveny mohyly u Pa- seky, Albrechtce, Kestřan, Dobešic a jinde s bo- hatým obsahem dávnověké kultury. Vele- památný nález učiněn na vrchu Hradišti n protějším břehu Otavy. A skupiny balvanů na hřbetě Mehelníkal Jsou-li opravdu svědky života a působnosti dávných obyvatelů, pak jsou to jistě mohyly nejstaršího rázu, nikoliv pahrbky nasypaná země, ale kameny stavěné s velikým nákladem sily. — V archaeologii nazývá se obyčejně kul- tura brobů skrčných koster nejstarší a kulture *) Královské město Píse k s okolím. Sepsaí Jaa Matzner