Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXIII.

2

V Praze, v neděli dne 21. června 1903.

Praha

3

Číslo 160.

4 article

Na rannt edpol. IIst, přody lácí se v Praze v adleainisfraei na čtert leta . . . . 6 K —h s drejí česšškos ns měale Kon na čívit leta . . ve slialkick 2 K 90l za nuěsíe . . . . .. P'oštont na nísíe. iia . . . . 8 K ao s drojí zisllkou male nrt a: . . :í k ao

Praha Kon

5 title

Dnešní číslo pra Prahu je o 18 stranách.

Praha

6 article Vídni ouzko na skřipci maďarském!

Vídni ouzko na skřipci maďarském! Maďaři opět jednou Vídni důkladně zahráli Až se jí z toho divokého čardaše dech zataji a hlava zatočila! Do nedávna ještě brala tu košutovskou obstrukci proti branně předloze pořád na lehkou váhu. Neopovažovala se sic vůči ní vystupovati tím zpupným furiantským tónem, jakým troufají si němečtí milci Körbrov zuřiti proti nám, zakazujíce prostě diktátorsky svému zajatému prokonsulu, že nesmí bez svo lení milostpánů Němců vláda rakouská učinit národu českému po právu ani v sebe skrovněj ším a sebe oprávněnějším jeho požadavku Avšak do poslední chvile měla moudrost vídeň ská za čírou nemožnost, aby rozhodující kru- hové vojenští v příčině branne předlohy couvli před opposicí maďarskou povolli Maďarům ve společné armádě koncesse národní, o něž košutovci zdvihli boj proti sa mému ministru honvédů hraběti Fejervárovi »Jednota armády nesmí býti žádnými národními koncessemi národům neněmeckým prolomena !« — znělo to od předevčírka sborem vídeňským tiskem, »sice by se počala společná armáda drobit v národní tělesa, po Maďařích by přišl Poláci a Češi a žádali by pro své české a pol ské pluky rovně svou národní reč, své důstoj níky, své prapory a odznaky české a polské. i kterak by se jim to pak mohlo slušně ode přít? Nikoliv, tentokráte musí býti smělým choutkám maďarským položen nezlomný odpor před obstrukcí košutovskou nesmí se kapitulo- vat, jednota armády neztrpí žádných národních koncessí!«

Maďar Němec Fejervár Polák Čech Vídeň

7 article

Tak hromžili do včíra titíž výteční vla- stenci německo-rakouští, kteří současně usiluj pro svůj prospěch roztrhati tisíciletou jednot staroslavného království českého dle hranic ná- rodních a kteří vůbec všude koketují s myšlen- kou separace národní, kdekoliv jim z toho kyne zisk. Zde však hrdinové ti, skryti za děly armády, troufali si kurážně hvízdat svou starou německou centralistickou písničku, ma jíce porážku opposice maďarské za jistou. Avšak nastojte, jaký to obrat nenadálý v Uhrách, způ sobený pádem Szellovým! Řízný a ctižádostivý

Szellův Uhry

8 article

Štěpán Tisza marně snažil se sehnat no- vou vládu uherskou, která by si troufala pro věsti v Uhrách odvod dle nové předlohy branné aniž by se za to dostalo Maďarům náhrady při měřenými koncessemi národními. Nechť nablzel portefeuilly ministerské Petru nebo Pavlu, každý mu dal košem, všude slyšel odpověď: pro to nenajde se v uherském sněmu jak- živo většiny! Po několikadenním marném úsilí musil Štěpán Tisza vzdáti se snu o křesle po Szellovi osiřelém, musil oznámiti králi, že dosavadní vládní většina uherského sněmu jest za jedno s košutovskou opposicí a požaduje národní koncesse pro vojsko maďarské, bez nichž není ochotna k službám. — A totéž vykládali králi uherskému všichni ostatní povolaní vůdcové vládní většiny maďarské od Apponye až po Wekerla, radice: bud aby se odvolala nová předloha branná a žáda se jen odvod rekrutů v posavadní, staré výši — aneb aby se vyhovělo tužbám národa povolením známých národních požadavků Posléze povolán ke slyšení královskému pověstný bán chorvatský; avšak ani ten netroufá si pod- niknouti pokus o shledání nového ministerstva uherského bez jistých koncessí národních proto vyjednává té doby ve Vídni starý Fejér- váry pilně s říšským ministrem války, proto konána dnes ve Vídni v al ná ministerská rada za účastenství těchto obou vojenských ministrů, zatím co vídeňský officiosní tisk rve si vlasy a hořekuje nad tim

Štěpán Tisza Maďar Petr Pavel Uhry Vídeň Fejér

9 article

»maďarským nájezdem na armádu« až běda. Už sobě netají, že budou se musit »po tom zrádném obratu vládní většiny maďarské« učinit se strany vojenské správy košutovské obstruke koncesse. Jiné pomoci už prý pohříchu není, naříkaj dnes hrdinové včerejška jako zmoklé slepice »Státnímu umění páně Szellovu podařilo se způ sobiti situaci, z níž sotva již lze vyváznout jinak než — smírem s košufovskou ob strukcí!« lamentuje vídeňská »Reichswehr« »S ratolesti olivovou musí nový předseda vlády uherské přistoupiti k vítězné obstruke Mír v parlamentě uherském bude opět zaplacen z krutě seschlého pokladu říšské pospolitosti, ze zdatnosti, neb dokonce integrity jednotného vojska !« »Kdo by se toho byl nadál?« trnevl deňský mozeček »Oesterreichische Volkszeitungu« »že to takhle v Uhrách vypadá? Že celé skupiny té silné vládní většiny v parla- mentě uherském jednají ve srozuměn s košutovci, že liberálové s neodvislým podniknou pospolitě nájezd na ducha společ- ného branného zákona!« — Z tohoto »bleskurychlého obratu« veliké části uherského zastupitelstva národního proti nejpevnějši baště pospolitosti říšské, proti spo- lečné armádě« — dovtipuje se teprve nyní chytrý Vídeňák s hrůzou, »jakých hlubokýeh kořenů zapustila již asi myšlenka pomaďaření uherské části armády za Litavou,« když i muž tak střízlivy, jako maďarský státník Alexandr Werkerle neví koruně jiné rady, než aby se uhodilo o smír s košutovskou obstrukcí. Není-liž prý tím říše v krisi, není-liž prý tím říšská i armádní pospolitost otřesena v základech ?« — Jedná se již jen o podminky, o cenu toho krušného míru; otázka osobností příštích ministrů jest vedlejší: zda Khuen Hederváry, Apponyi, Andrássy nebo Kallay, na tom nesejde, ale co se bude musit Maďarům za to dát, aby byl v Uhrách vůbec vojenský odvod letos možný.

Werkerle Khuen Apponyi Andrássy Kallay Maďar Uhry Litava státní uměný pán Szellovo Reichswehr Oesterreichische Volkszeitung

10 article

Košut, jak známo, diktoval: »Buď národní kon- cesse anebo odvolání této branné předlohy !« Nuže, ve Vídni se chvíle té uvažuje, do kte- rého z obou těch kyselých jablek maďarských spíše kousnouti? »Reichswehr« radí: Nežli trvalé a osudné koncesse národní, raději odročit tuto brannou předlohu a spokojit se s posavadním »malým« odvodem. »Neue Freie Presse« však je mínění opačného: »Nehledě ani k tomu, že by odvolání branné předlohy po tak dlouhém a urputném bojí za ni rovnalo se po- kořující kapilulaci, však na dlouho-li bylo by tím zpomoženo? Boj by vzplanul pr branném zákoně na podzim znovu A tak tedy moudřejší povolit Maďarům v národ ních požadaveích jejich raději dnes než zejtra kdy budou ještě chtivějšími.« — Do této zou- falé bezradnosti zdrcených officiósův německých zaléhá mefistovský výsměch sociálné demokrati ckého orgánu Adlerova, jenž konstatuje jízlivě »Maďarská opposice platně zvítězila ! Nech Vídeň ješté chvíli váhá, než podepíše kapitulaci však na konec musí podstoupiti výminky, jak jí Maďaři nadiktují.

Košut Maďar Adlerův Vídeň Neue Frei Presse

11 article

Před několika měsíci mohlo se toho míru dosíci ještě levněji; avšak dle všeho vojenští velmoži neposuzovali věci v Uhrách důvtipněji než vídeňský tisk ... Nyní se bude musit Ma- darům zaplatit cena za jejich vítězství a to ve- lice rychle, ač chceme-li vůbec z Uher rekrutů dostati. Ano, porážka jest dokonalá a spolu- poraženým jest také cislajtánský parla- ment, jenž trval na tom, že pospolitost armády nesmí býti »zkalena« nižádnými ústupky ná- rodními. Nyní se ho nikdo neotáže, dovolí li, aby se Maďarům učinily ústupky národní, nýbrž Maďaři budou za své útoky na společnou armádu, za své vypískání »Volkshymny« od- měněni tím, že dostanou, čeho si přejou. « — K této vídeňské sebeobžalobě zbývá leda jen doložit, že táž vídeňská moudrost k vůl několika Grossům, d'Elvertů m, Lecherům a Mengrům odpírá tvrdošijně šestimillionovému národu českému jeho dobré právo a raději nechává i zde věci dospivati do krise nejosudnější, než by prostě splnila nám. co dle samých základních zákonů ústavy nám náleží ! ! —

Maďar Gross Lecher Mengr Uhry d ' Elvert

12 title

Události v Srbsku.

Srbsko

13 article Úkol nového krále.

Úkol nového krále. V Bělehradě, 17. června. (Pův. dop. „Nár Listů“.) V politických kruzích bělehradských přisuzuje se značný význam usnesení zákono dárných sborů, že parlamentní deputace má se vypraviti do Ženevy, aby tam pozdravila nově zvoleného krále, teprve tehdy, až budou úplně projednány a parlamentem jako suverenním před stavitelem národa v nynějším interregnu schvá- leny opravy a doplňky ústavy z r. 1888. Nový panovník bude povinen složiti přísahu na tutc opravenou ústavu a pak teprve bude v jeho ruce složena královská moc. Vysvítá z toho, že národní zastupitelstvo opravdu se snaží, aby zabezpečilo národu všechny garancie, jichž mu jest třeba. Král Petr již prohlásil, že jest ochoten a hotov uspokojiti srbský demokratický národ. projevilť ochotu, že přijme a podepíše demokra- tickou ústavu z r. 1888. Ze změn a doplaků ústavy vážnější jsou následující: 1. Král Petr I. složí dle odst. 60 této ústavy přísahu před národním zastupitel- stvem, které ho zvolilo. Proto národní zastupitel stvo podrží svůj mandát i po vyhlášení tét ústavy. 2. V platnosti zůstává zákon o sestavo vání rozpočtu, daný 1. dubna t. r. Král Alex- andr, jak jsem již psal. byl nucen zákon ten schváliti po posledním státním převratu.

Petr Bělehrad Ženeva Královský Alex

14 article

Pozdravy, které poslali Petru Karaďordě- viči eař Nikolaj a černohorský kníže Nikola, způ- sobily značné nadšení v srbském národé a posil nily jej. Srbové vznesou se nyní duchem do výše jsouce přesvědčeni, že Srbsko, pokojné, spo- kojené a svobodné uvnitř, zaujme přední míst mezi balkánskými národy a shromáždí je v jednu skupinu. Známá řecko-balkánská „heteřie“ zvo- lila na jaře r. 1817 Karaďordě za vůdce všech balkánských národů; on se vrátil z Ruska do Srbska, ale byl na rozkaz kn. Mileše zavražděn v létě téhož roku ve vsi Radovci ve smederev- ském okruhu a jeho sťalá hlava poslána sultánu do Cařihradu. Byla to prý podmínka, za kterou sultán byl hotov uznati za knížete Miloše. Tedy již před sto léty srbský negrámotný sedlák Kara dordě nosil ve své hlavě velikou myšlénku bratrství a jednotě všech balkánských národů.

Petr Karaďorda Nikolaj Nikola Srba Miloš Srbsko Rusko Cařihrad Karo

15 article

Jeho vnuk, král Petr to ví a jest pevná naděje že bude kráčeti ve stopách svého velikého děda Národ, svorný a nadšený, i vojsko pomohou mu aby vykonal své moudré i veliké dílo. Černou Horu nic už nebude nikdy vzdalo- vati od Srbska. Rusko je bude chrániti a bůl dá své požehnání, aby Slované na jihovýchodě Evropy si odpočinuli a dovršili veliké své po- slání na prospěch Slovanstva i lidskosti Takové myšlénky povznášejí nyní každého Srba. Bělehradský převrat způsobil hluboký do- jem i v Bulharsku. Jeden bulharský státník. jenž byl tyto dni v Bělehradě, vypravoval mi. jaký obdiv v Bulharsku způsobila ta síla cha- rakteru srbských důstojníků i četných občanů. jež se projevila tím, že do spiknutí bylo zasvě- ceno 135 důstojníků, věděli o něm i jiní, věděl též četní občané a nikdo spiknuti nevy zra- dil! To budí mezi Bulhary opravdový obdiv. Jiný bulharský politik mně pravil, že kníže Ferdinand byl tak otřesen bělehradskou kata- strofou, že po tři dni nepřijal nikoho kromě mi- nistrů. Krátce před tím mluvil kníže se švédským učencem, slavistou Jensenem, jenž byl takév Bělehradě a tam měl rozmluvu s králem Alex- andrem. Král Alexandr prý mu řekl: „Nemine měsíce a kníže Ferdinand zahyne.“ „Král Alex- andr, pravě ta slova, zmýlil se v adrese,“ dodal v rozmluvě s ministrem kníže Ferdinand s ja- kousi útěchou, ale jinak je velice starostliv. Lid v Bulharsku je nespokojen a rozčilen. Srb-Slovenín.

Petr Slovan Srba Bulhar Ferdinand Jensen Srb Srbsko Rusko Evropa Bulharsko Bělehrad Alex

16 article

Jak se připravovalo spiknuti. V Bělehradě, 18. června. iPův. dop. „Nár Listů“.) O spiknutí, jehož účelem bylo zbaviti Srbsko tyranie a zabezpečiti mu svobodua ústavní vládu, bude se ještě dlouho mluviti a psáti. Dnes je sotva možno podati o něm po- drobný a věrný obraz, ale možno sděliti již ně- která fakta z doby před provedením převratu. Převrat připravoval se více než půl- druhého roku a umluveny po dlouhých po- radách všechny jeho podrobnosti. Velmi četní spiklenci neznali se navzájem jinak, než dle jakýchsi znaků a hesel. Slovo „Národ“ bylo odpovědí na otázku, z čí strany je tázaný. Ze spiklenců znali se osobně vždy jen dva a dva. Když za příležitosti demonstrací ze dne 23. března (5. dubna) vyšlo na jevo, že dů- stojníci kárají jednání policie a jsou proti tomu, aby se střílelo do lidu, bylo zatčeno a zavřeno asi 30 důstojníků 6. pěšího pluku. Velitel pluku, plukovník Štěpán Ilič byl sesazen a poslán na službu do ministerstva vojenství. Když podplu- kovníku Petru Mišiči bylo nařízeno, aby od lliče převzal velení pluku, pravil Ilič: „Čiňte, co je třeba. Věc je nyní v dobrých rukou.“ Slovat se týkala spiknutí.

Ilič Mišič Bělehrad

17 article

Zatčení důstojníci byli vyslýcháni a všichni dávali tytéž odpovědi. Mohlo se to státi jedině proto, že důstojníci, kteři byli postaveni na stráž k zatčeným soudruhům, nabídli svých služeb z tčeným, ač nebyli zasvěceni do spiknutí. Sdělo vali jeden druhému, jak vyslechnutí zatčenci vy povídali a zpravovali o tom ostatní zatčené. Prot se jich výpovědí shodovaly a všichni byli osvo bozeni. U dvora měli soupis nespolehlivých důstoj níků; bylo na něm asi 400 jmen. Nevěděli však jsou-li všichni pro svržení dynastie. Jen tím se vysvětluje, že podplukovník Mišič mohl býti jme nován velitelem spiklého pluku. V noci, kdy se měl provésti převrat spiklenci odstranili zápalky z děl oněch baterií jichž důstojníci nebyli zasvěceni do spiknuti Kdyby se tedy převrat nebyl zdařil a bylo došlo do uličního boje, strana králova nebyla by mohla použiti ani jednoho děla. Pro ten případ spiklene byli také smluveni, že jsou povinni všichní s otráviti. Každý měl u sebe pro všechen pří- pad jed.

Sdít Mišič

18 article

Náčelník policie, Marišačanin, dozvěděl se. že jakýsi důstojník, spiklenec, který přibyl do Bělehradu z Niše, přivezl s sebou dynamit. N zprávu o tom pravil: „Jdi, nebudu si kazit noc; zejtra se podíváme, jaký je to dynamit proč ho přivezl onen pan důstojník z Niše. Z těchto fakt je viděti, že všechno bylo na ruku spiklencům. Zmínky zasluhuje také generál Beli m ar kovič. Král Alexandr reaktivoval ho v před- večer státního převratu 24. března a jmenova ho předsedou senátu. R. 1858, když svato- andrijská národní skupština svrhla knížete Alex- andra Karaďorděviče, Belimarkovič byl velitelen baterie a zdráhal se stříleti na skupštinu a lid. Zpronevěřil se tehda panovníku a přestoupil na stranu národa. Potom se zjevně zpronevěřil ná rodu a držel se panovníka, který ho dal za- tknouti v konaku v noci 1. dubna 1893 (když Alexandr svrhl vladařstvo a prohlásil se za zleti lého). Nyní se dožil toho, že na vlastní oč spatřil, jak se opakuje to, co provedl o r. 1858. Charakteristické jest, jak srbští sedláci při- jali letošní převrat. Když jim ukázali fotografie Karaďorděviče a jeho dětí, ptali se nedůvěřivě- „Jsou to vskutku jeho děti?“ Na odpověď, z V vrobném prodeji- aani člle o sobs ali odpaledui Ve Hlialkách na venkově ranní čnl dpoledne Inserát platí ae kotevě sapřel Předplseení a lnserty přijíná adninl strace v Marisnské elici č.3 Tam nácházají se ták re dakce tiskárna a vzpedies „ Národnich Lista- Rukopiny se novraevjí.

Belimarkovič Alexandr List Rukopina Bělehrad Niš Alex

19 article

jsou to vskutku děti Petrovy, zvolali: „Nuže. bratře, nemusíme se tedy strachovati, že nám ve dvorci podvrhnou cizíděti, jak chtěli učiniti nebožtík král a králice.“ Srb-Slovenin-

Petrův Srb

20 article

O královně Draze

21 article

uveřejňuje paní Julietta Adamová, známá publicistka, bývalá vydavatelka »Nouvelle Revue«, velmi zajímavý článek v »La Patrie« ze dne 19. t. m. Duchaplná žena, jež mocí svého ducha vyšinula se do popředí světa literárního a poli- tického, analysuje jemně ženu, které okolnosti a osud vyzvedly na nejvyšší místo v její vlasti a jíž se slunné výše trůnu byl připraven tragi- cký, krvavý pád. Paní Julietta Adamová líčí Dragu jako ženu, jež svou duševní převahou nabyla moci nad mladým, duševně slabším králem. Nalezl v Draze lásku i smělost ducha a tak cele pod- lehl jejímu kouzlu a dal se ji vésti, kudy chtéla. »Tato žena,« píše Adamová, »roztrpčená svou podřízenou existencí, závistivá, nízkého původu, mající choutky skoro brutální pod ko- čičí svou úlisností, jež jediným skokem octla se na stupních trůnu, musila vzbuditi nejkraj- nější nenávisť. Zapletla nešťastného krále do nejrůznějších intrik a připustila k němu jen své stvůry. Chtěla jako budoucího krále vnutit Srb- sku svého bratra, poručika Luněvicu, jenž jí byl tělem duší oddán a tak způsobila osudně spiknutí, jehož cílem bylo vyrvati krále z její nadvlády.« Francouzská spisovatelka dále praví, že šl- lenost, provázející skutky revoluční, opojila spi- klence a tak skutek skoro logický stal se dílem strašného barbarství.

Adamová Srb Luněvicu Le Patria

22 article

Nešťastný král Alexandr zaplatil životem svou vášeň pro ženu nehodnou a stal se obět roztrpčení, jež v národě srbském nahromadil jeho zhýralý, nešlechetný otec. Obrenovičové vešli do královského paláce s krvavýma rukama a Karaďorděvičové vcházejí do něho přes tralo- liště krve. Litují nového krále, že musí smýti takové skvrny. O Petrovi I., praví pí. Adamová; Je to král národní. Je povolán k moci většinou národa, stranou radikální a dynástickou svornou a armádou, rovněž vlasteneckým duchem pro- dehnutou, jež neodpustila Obrenovičům porážku u Slivnice. Srbsku vrací nový král liberální konstituci, což bude znamenat éru nového roz- voje. Vše se musí obnoviti: finance, admini- strace, politické vychování. Bylo by žádoucím, aby nový král stačil na tuto úlohu. Bude miti podporu v moudrých radách knížete černohor ského, svého tchána a v mladé, ale již zralé zkušenosti svého svaka, krále italského, v sym- patiích všech vlastenců ruských, českých, slo- venských, chorvatských, polských, ve všech Slovanech, kteří chápou své ochranné poslání proti divoké hltavosti pangermánské . ..

Obrenovič Petro Adamová Slivnica Srbsko

23 article

Telegrafické zprávy.

24 article

Ze Zemuna, 20. června. (Zvl. telegr. „Nár. L..- Z Ruska došlo nyní již také úladní sdělení, že v olba krále Petra I. uznává se i formálně. Ru- sko nezakročí již za účelem potrestání provinilých důstojníků. Král Petr I. přibude do Bělehradu příští středu. Slavnosti potrvají tři dny. Prvý den konány budou boho- služby a uspořádán pochodňový prů- vod, druhého dne budou přijímány de- putace a pořádáno slavnostní diva- delní představení za přítomnosti krále. na třetí den ustanoveny lidové slav- nosti v Topčideru. Ulice budou bohatě vy- zdobeny, zbudováno pět slávobran a bude postaráno o illuminaci elektrickou. Slavnosti pořádány budou všemi korporacemi. Anglický vyslanec odjel — jak udal — na dovolenou. Z Bělehradu odjela také jediná ještě žijící příbuzná králo Alexandra, choť zenerála Nikoliče

Alexandr Zemuna Rusko Bělehrad

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 21. června. 6—. (Kronika.) S úsudkem o běhu dě- jin neoctneme se tak hned v rozpacích ! Jen, co je pravda! Pro veliké i malé události máme stále po ruce slovník hotových, hladkých obratů. které nepřipouští žádných pochybnosti ! Alexandr srhský, muž nehodný své vznešené funkce, odpy- kal životem svoji neschopnost. Krvavé dramu z bělehradského konaku bylo činem »sprave- dlivého hněvu národa«. Mravní řád světa zazna- menává »krvavou literou« svoje zákony v dě- jinách lidstva. I králové jim podléhají! A horlivý školáček dějin, které jsou »uči- telkou lidstva«, mne si spokojeně ruce, jak že to v dějinách chodí všecko tak podle řádu spravedlnosti, jak na vinu hned následuje trest a slouží následujícím za blahodárné poučeníl Jenom s tím vzplanutím »spravedlivého hněvu národa« není všecko tak úplně jasné! Telegramy z Bělehradu oznamovaly v den krvavého skutku v městě ticho i v zemi zcela ticho a klidno A před dvěma měsíci, když lehkomyslný krá svévolně zrušil ústavu, na kterou přísahal, v ná rodě také »ticho a klidno«. Stále ticho a klidno V osudné noci, když se odehrávala v králov ských pokojích tragédie krvavé spravedlnosti, ná rod klidně — spal. Jak se to má vlastně s tím »spravedliv ým hněvem«? Dovedele si představiti »hněv« stálo tak — »tichý a klidný«? Krvavý převrat bělehradský provadlo voj sko. Král nebyl oblíben u vojska. Neuměl si za- bezpečiti lásku a oddanost důstojnictva, neumě získati si »duši ozbrojených zástupů«. Naivnt Alexandr nezdědil v tom směru obezřelost svého raffinovaného otce. Milan měl vojsko a důstoj- níky vždycky na své straně. I když provozova nejšerednější část své »královské role« Véděl

srhský Alexandr Milan Praha Bělehrad

26 article

co na tom záleží, aby generálové a poručici, aby desátníkové i prostí nosiči bodáků byli cho- váni při — dobrém rozmaru. Velikým hrdinou před nepřítelem se Milan sice neosvědčil, ale n vojenské parády si potrpěl a o dobrý postup ve vojště se staral a zvláště o to, aby žoldu vo- jinům nikdy nescházelo. Svého vojska byl si muž vždycky jist. Ale v télo moudrosti králů nezku- šený Alexandr nedovedl následovati svého olce. Nepřál armádě, zanedbával ji a dokonce urážel Jaká nošikovnost! Draze ji zaplatil. Není pochyby, kdyby byl Alexandr měl větší »zkušenost dějin«, kdyby byl lépe vyplácel gáži a obezřetněji hospodařil s momentem ctižádost »ve sražených řadách«, mohl klidně spáchat třeba ještě nějaké druhé a třeti malé — poru- šeničko ústavy. Národ se svým »spravedlivým hněvem« byl by si dal ještě nějaký čas říci Podnes bylo by v Bělehradě i v zemi star »ticho a klidno«. Dílo vykonáno. Oběti krvavé noci pohřbeny. Nový král je zvolen. Král je mrtev, ať žije král! Město se halí slavnostním hávem, vztyčuje prapory, lid se chystá k nastolovacím radován- kám, vojsko se zdobí zelenými ratolestmi, hudba prochází ulicemi a hraje veselé kousky. Je pří- čina k veselosti. Vše záři blahou nadějí. Na- stává zemi i národu nová, šťastnější doba! Srb- sko stane se nyní opravdovým právním státem, důstojným civilisace a vzdělanosti! Díky nenadálému spásnému převratu !! A všechen ten náhlý obrat, jemuž národ žehná, přivodila — vražda. Vražda ze msty. z neukojené ctižádosti, z nahromaděné časem zloby a zášti, vražda z pohnutek nízkého sobe ctví. Sprostý — zločin. Mimoděk kladele hlavu do dlaní, abyste si srovnali trochn ty nadobro zpřeházené, ne- spořádané, náhle vzhůru noháma postavené věci.

Milan Alexandr Srb Bělehrad

27 article

které dohromady jste navykli považovati za mo- rálku žití. Co zbývá ze všeho toho, co jste po kládali za nutnou lepší součástku lidské bytosti? Není vše ubohá, prázdná ničemná illuse? Včera ještě byl král králem, říkali mu Veličenstvo, klaněli se mu, plazili se před nim, každé jeho slovo prohlašovali za nejvyšší mou drost, za pravdu, již třeba jako zákonu zjednati platnost. Pak v noci potají ho přepadli, zastřeli jako psa a zahrabali. Nového krále si posadili na stolec. Teď on bude Veličenstvem, jeho slovo bude sváté, bude zákonem. Ted jemu se bude vše kořiti, před ním vše se plaziti. A právem Neboť on přinese spásu. Bude král hodný svého vznešeného úkolu, neboť jako svědek minule hrůzy vezme si naučení a bude dbalý svých přísah a povinnosll.

Ted

28 article

Tak tedy vzejde národu spása vskutku —z zločinu. Sprostý zločin stane se původem, vý- chodiskem nového, lepšího života, stane se kotkem — záslužným. A vrahové ze strašné noci jedenáctého června budou se právem chlu- biti svým krvavým skutkem, budou počitali na uznání dějin a spolehati na vděčnost národa budoucího krále. Jak by ne? Z jejich zkrva- vělých rukou vzešla teprve možnost jeho Maje- státu, jejich odvaha zrodila teprv možnost, aby On, nový král, mohl nastoupiti svůj úkol ke blahu země i národa. Jaké změtení pojmů! Zlo tedy zřejmě rodí dobro, zakládá blaho lidí, dává možnost lepší budouenosti. Jaké naučení ! Jaká morálka! Zlo tedy není zlo, nýbrž — pravý opak. Jak chcete ještě brániti zlu, zatracovat je, stihati a pokutovati zlo, které je — rodie dobra? Kde jsou jaké hranice mezi dobrem zlem? Nerozeznáváte jich. Má-li zlo za následek dobro, jakým právem opovažuje se nevědomá. slepá, zpozdilá spravedlnost lidská stihati ješte trestem a pokutou činy, které její nevědomosti připadají býti zlem, ale v pravdě snad jsou přičinou a základem příštího dobra? Mlá tedy

Maja

29 article

přece pravdu prorok z Jasné Poljany, jenž hlásá »nebrániti zlu!« A napadne-li vás příště od zadu ničema z nízké osobní zášti, ze sprostého po- pudu sobeckého, nevolejte po právu a trestu. neboť nevíte, jakého vyššího blaha příčinou popudem stane se ten výkon bídného řemesla ! . . Zarmucuje li vás ta mravní kocovina, se čkejte trochu. Pohádka královská není ještě konce. Život je vynalezavý. Snad dopadne konee, jak se předpovídá. Přijde nový král a s ním zavládne štěstí a spokojenost v zemi! Ah, kdož ví? Snad dopadne pohádka také — jinsk. Ještě trpělivosti trochu Už vyskytla se vážná mezinárodní otázka Lidstvo nedovede žíti bez svého pojmu o spra- vedlnosti. Co se stane s osnovateli zločinu Vražda nemůže zůstati — bez pokuty. Věc je zcela jasna. Nový král má nejlepšt úmysl konati svoji povinnost. A první povin- ností krále je hájiti právo a spravedlnost.A spravedlnost žádá, aby vrahové byli potrestáni Bude to první úkol, jejž bude novému pa- novníku rozřešiti. Jak nastoupili posválný úřad a hned prvním krokem osvědčiti slabost, hned na poprvé zraditi zásadu? S jakým právem směl by král trestati budoucí vrahy, kdyby chtěl propustiti dnešní? A přece nemůže nový král trestati vrahy ze dne desátého června! Jak trestati muže, kteři prokázali zemi největší dobrodiní, kteří teprve dali možnost, aby On, nový král, přinášejíe právo a spravedlnost, mohl nastoupiti svůj vzne- šený úřad? Král nesmí svoji dráhu zahájiti činem svrchovaného nevděkul Jaká otázka bolestně spletitá! Dnes nen v Srbsku instance, která by měla právo souditi zločince ze dne jedenáctého června! A přece volá spravedlnost po zadostučinění! A otázka musí být rozřešena, nemá-li spáchané zlo osvědčiti

Srbsko

30 article

svoji pekelnou plodnost, která nedovede roditi než zlo další a další. Zbývá jediné rozřešení. Otázka svědomí, nejvyššího strážce spravedlnosti! Pachatelé zlo- činu ze dne jedenáctého června jsou svému ná- rodu, jsou příštímu králi dlužni důkaz či- stoty svého svědomí. Jsou dlužni důkaz, že krvavý jejich čin nevyšel ze žádného nízkého popudu, že nevedla jich ruku osobní zloba, zášť, ješitná ctižádost, tajná spekulace, aniž jaké jiné hnuti mrzkého sobectví. Aby ani zdání pohnutky toho druhu nepadalo na jejich skutek, musí sami, dobrovolně si uložiti nejtěžší po- kutu, musí vzdáti se hodností, které snad drží, musí odmílnouti výhody a známky úznání, které by jim mohly býti nabízeny, musí podstoupiti nejtěžší zkoušku sebezapření, zbaviti zemi ne- bezpečí proklaté plemenitby zlého zárodkua neprovázeni žádnými známkami díků a uznání, musí — vystěhovati se dobrovolně z vlasti. Budou-li muži ze dne jedenáctého června schopni podati své vlasti takový důkaz svrcho- vané mravní očisty? A modernistický závěr? My moderní máme jediný zbytek víry ! Víru v pokrok, ve vznešený cíl lidstva, v budouci lepší osud člověčenstva! Ubohý pokrok ! Co z něho zbylo ! V čem záleží? Před tisíci léty, v době barbarství, ubozí národové na vrcholi nesnází utíkali se k surovému prostředku svépomoci — ke vraždé despotů. A dnes, po tisíciletích rozvoje a po- kroku, po velikých vymoženostech vědy, trium- fech ducha a práce: co činí národové ve chvili svrchované nouze? »V červáncích dvacátého věku« jako za dob barbarských před tisící lety. Ubohá víra v pokrok ! Co zbývá ještě zté ubohé, politováníhodné illuse?