ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 2d078a20-71f4-11dc-b2e7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 42, work 5, person 61, org 11
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 2. října 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 272.
4 article
Na ranní a odpol. IIstr předplásí set v Praze v administrael něnt lta . . . . 6 K — s dvejí donážkon na mněsle na čtvrt lota . . . . 7 K 50 na měsíc . . . . . . 2 K 00 h Poštou: něste ns ětvrt loj s dvojí zisllkou na měsí na čivrt lha. . . 1I K ao
Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu le e 20 stranách.
Praha le e 20 strana
6 article Válka.
Válka. L. Z Pefrohradu, 1. října. [8.38 hod. večer.] (Pův. telegr. zvl. dopis. »Nár. Listů«.) Sedm set Japonců, kteří na začátkn války zůstali v různých městech ru- ských, bylo posláno do své vlasti. Telegram z Vladivostoku ozna muje, že město cítí se úplně bezpeč- ným; školy tam opět počínají. Chunehuzové pokoušejí se znovn nlčiti mosty a jiné prostředky komu- nikační. Nová bitva v Mandžursku očekává se každým dnem. Velitel druhé armády Grippen- berg odjede na bojiště v prvních dnech tohoto měsíce. Několik torpedových lodí, dokon- čených v loděnici petrohradské, při- razilo k loďstvu admirála Rožděstven ského v Revalu. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Japonec Rožděstven Vladivostok Reval Pefrohrad
7 article Utopie či švindl?
Utopie či švindl? Dva zajímaví němečtí výtečníci dostali se těchlo dnů ke slovu: vůdce sociálních demokratů dr. Adler a vůdce německých nacionálů libe- recký pan Prade. Oba srovnávali se jak v pessimistickém nazírání na přítomnost této řiše, tak i v receptování. Jak známo, konali němečtí socialisté cislaj tánšti v minulém témdni sjezd svůj v Solno- hradsku, na němž bylo mnoho pláče a skřípění zubů. Žalováno na vůdce co se toho dělnictvu naslibovali na poli politickém a hospodářském, kterak ale ničeho nedobyli a nedosáhli, kterak je strana sociálně demokratická dnes od svých ideálů, na příklad od všeobecného rovného hla- sovacího práva v Rakousku vzdálenější, než kdy jindy, kterak v ní zavládá zklamání, ochablost a rozmrzelost. Ráznější vyzývali vůdce, aby vedli lid k činům, buďsi ke všeobecné stávce, nebo k velikým politickým hnutím proti panují- eímu absolutismu: avšak vůdcové Adler ani
doktor Adler Prade Solno Rakousko
8 article
Pernorstorfer nejevili žádné odvahy chuti do boje proti systému Körbrovu, nýbrž vymlouvali se, že prý by každý rozmach děl- ného lidu skončil nyní fiaskem, poněvadž prý by ostatní mimo organisaci se nalezající massy lidové zůstaly asi k boji netečnými a že prý vůbec nevidí žádného přihodného bodu, kde körbrovinu napadnout. — Slovem z řečí obou bylo zřejmo, »že das vzal spiritus a flegma zů- stalo«, že oba sociálně demokratičtí »lvové« mají — již vylámané zuby a dávají vůči Körbrovu absolutismu — alifer. Aby však nikdo si při tom snad nevzpomněl na velice tomu podobné mravné splihnutí francouzských socialistů před Napoleo- novým zločinem z 2. prosince 1851, — zehy- tralý Adler honem pouštěl před očima poslu- chačů do vzduchu oslňující rakety programové. jakým způsobem bylo by prý lze Rakousku po- moci a tu přišel opět se známým konfusním receptem: Ať prý se Cislajtanie po svém úplném osvobození se od Uher přetvoři »na základě nacionální samostatnosti, odlou- čením všech částí, jež k sobě ne- patří a sloučením těchto nacionálních auto nomií v jednotu na demokratickém podkladě«.
Pernorstorfer Körbrův Adler Rakousko Uhry
9 article
— Demokracie a nacionální autonomie jsou prý podmínky ozdravění Rakouska, všecky ostatn prostředky zavrhuje neomylný papež sociálních demokratů jako pouhý sebeklam. A s ním zanotoval současně stejnou » písen spásy« líberecký německý nacionál pan P rade, z něhož stal se — neuvěřitelno! — pojednou veliký odpůrce Körbrův! Do nedávna honosfval se býti jeho zasvěceným důvěrníkem, dnes však na něj vyzrazuje nejhorší věci, jaké se na státníka rakouského pověděti dají. Zajel k vůli tomup. Prade až do Hrádku (Grottau), kdež ve voličské schůzi takto si ulevoval: »Za svého prvního období doufal Körber, že pohne velkolepými hospodářskými záměry parlament k tomu, aby mu schválil vyrovnání s Uhry. Než jak mile v loni uherský ministerský předseda Tisz a polil ho lučavkou své řeči, v níž na- zval ho »distinguovaným cizincem«, nadešla změna: Körber pozbyl odtud sám víry, že by se mu podařilo českou obstrukei odstranit a rakousko uherské vyrovnání parlamentem promrskat.« A od toho dne, kdy dospěl Körber k to- muto přesvědčení, horlí jeho někdejší intimus Prade doslovně dále: »Vidíme kterak vláda vůči všem snahám, nesoucím se k tomu, přivodit změnu jednací h o řádu sněmovny, učinit parila men opět práce schopným a zjednať vyrov- nání mezi Němci a Čechy — o svědču je svrchovanou netečnost, poněvadž jest již odhodlána provést nejen vyrovnání uherské, ale i celní tarif a obchodní smlouvy s cizinou — pomocí § 14!« Následkem toho tvrdí Prade, že není dnešní politická situace ovládána záležitostmi, poslední dobou v popředi vystupujleími, jako jsou výnos chorvatský, slez- ské parallelky a italská právnická fakulta v
Grottau Körber Němec Čecho Rakousko Uhry Tisza řád sněmovna italský právnický fakulta
10 article
Inšpruku, »k vůli nimž my Němci ovšem prot vládě co nejostřeji (?) vyvstane me, ba není ovládána ani českými požadavky po vnitřní úřadní češtině a po druhé české univer- sitě; to vše jsou jen zjevy vedlejší; ale jsou tři jiné velké otázky, kolem nichž točí se celý náš národní a politický boj, totiž: 1. vyrovnání uherské; 2. vyrovnání státu s německým lidem; 3. vyrovnání mezi Němei Čechy.« Vyličiv, jak nás vyrovnáním Körber- Szel lovým opět Maďaři ohnuli, jak, nehledě ani k ne- spravedlivosti obapolné kvoty, jsme již při spo- lečném účtování výnosu celního ošizeni dosud o 70 millionů, prohlašuje Prade troufale: »Ta- kové vyrovnánl nemůže žádná ra- kouská strana sehválit. K tomu by dali souhlas leda Poláci, bude li jim to- z a- placeno, a Čechové, budouli jim jejieh národní požadavky splněny; neboo tito národové jsou vždy ochotní obětovat hospo- dářské zájmy Cislajtanie za národní a politické koncesse, kdyby se jim nabídly. Poněvadž by však Němci proti takovým národ ním ústupkům rozhodně protesto vali, nedojde k žádnému parlamentnímu vyřízení uherského vyrovnání, nýbrž Körber pro vede je paragrafem 14.« Kdo v té peci bývá, jiného tam hledá Němci to byli, kteří r. 1867 zbaběle a zradně podnikli leoninskou tu smlouvu uherského vy- rovnání, obětujíce hospodářské zájmy všech ná- rodů této poloviny říše Maďarům za zisk své politické a národní hegemonie nad námi Slo- vany rakouskými. A pro ten bídný zisk od desítileti k desítiletí ji obnovovali, nic nedba- jíce ohromných škod, jakých tim způsobují ho spodářství národnímu v této polovici ríše, Az
Němec Maďar Polák Čecho Čechy Cislajtanie
11 article
teprv dnes jim přichází rozum a — »enost«, když přišli o většinu v parlamentě. Ale jak chatrná je ta cnosť mladého věku, prozradi sám spoluvůdce německých nacionálů dr. Stein- wender v slabé chvíli za vlády Thunovy, kdy pravil ve výboru vyrovnacím: »Naší vlád povolili bychom my Němci třeb ještě horší vyrovnání než tot je s t le A že v tom byla pravda celá, toho klas sickým svědkem je páně Pradův vlastní delš sermon. Slyšme, jaký to fanatický a zpupný chauvinism velkoněmecký dýše z dalších jeho slov, kde vykládá, kterak vlastní, pravá a hluboká příčina všeho toh úpadku parlamentarismu a celé ny- nější státní krise vězí prý podstatně ve sporu o to, zdali Němci v Rakou sku opět dosáhnou onoho posta- vení, jaké jim v tomto státě dle jejich kulturniho významu, dle je- jich počtu a dle jejich hospodářské síly příslušl. Po jaké to restauraci pan Prade pro Némce vlastně dychtí a touží? Někdejší feudá- lové přestali toužit po návratu patrimoniálníeh dob roboty, lavice a pánů Francův, ale liberá- lové a nacionálové němečtí touží, aby se jim opět navrátily ty »staré zlaté časy« »bachov- ských husarů«, žandarmů, byrokratů a policaj tův Paümannových, těch bývalých germanisátora našich škol i našich úřadův, těch žalářníkův, udavačův a persekutorův každého hnutí národů slovanských? Co může pan Prade jiného vy- rozumívat tím svým »opěte?
doktor Stein Thunův Němec Pradův Prade Francův Paümannový
12 article
Či nemají dnes Němci v tomto stště pořád ještě plno politických privilejí a výhod ohromných před většinou ostatníeh neněmeckých národův ve všem veřejném posta- vení, jaké jim naprosto ani dle jejich populace, ani dle jejich poplatné síly, ani dle poměrného stupně vzdělanosti jejich obecného lidu — ne- přisluší. Či jim patří 200 poslanců v par- lamentě? Či jim patří většina na sněmu moravském a slezském prot Slovanům? Či jim palří všechna ministerstva, všechny výnošné vysoké úřady státní, finanční železniční atd. a 62% Slovanům nic? Panu Pradovi vzejmula se v hlavě tendenčně vymyšlená čísla německých statisti- ckých švindléřů, dle nichž prý - Němei platí ze všech národů Cislajtanie nejvě t ší daně, tak že z přebytku jejich vydržují prý se školy a vzdělávací ústavy všech nás Slo- vanův. Zatím po celá staletí z peněz slovan- ských národů budovány tu všecký mežné a zbytečné skoly pro Němce, zejmena v zemích českých a ve Vídni, akademie, university (pro 8 millionů Němců pět universit) a všeho druhu nádherná musea atd. atd. Na to vše pan Prade zapomíná a drze deklamuje: »Němci maji toho do syta kázat Slovanům evangelium národní práce, do syla vydávat ročně nespočetné milliony na výchovu kulturně níže stojících a opozdilých národů a sklízeti za to místo vděku zášť. Němci tudiž nehodlají více hlasovat pro nynější vyrovnání s Uhry, aniž povolovat ročně milliony na vlastní uherskou armádu a proto také není a n pomyšlení na uzdravění poměr v parlamentě a na zastavení — německé obstrukce v českém snč- mu, pokud nezjedná se změna o základův«.
Němec Prad Prade Vídeň Uhry Slovan
13 article
Jak tu přicházi ubohý náš sněm do vřavy. jako Pilát do Creda. Pan Prade nám to ihned laskavě vysvětlí. Mozi ty v kultuře opozdilé ná- rody, na něž Němci se tolik naplati, patříme dle všeho také my Čechové. Němci v Čechách dle jeho matematiky platí prý na přímých a nepřímých daních státu ročně 253 millionů a dostávají od státu zpět pouze 33 milliony. Připlácejí tedy státu 220 millionů. My Čechové prý platíme pouze 128 millionů, do- stáváme ale od státu — 10.5 millíonů zpět !! — Odkud si pan Prade těchto číslic vycucal. bůh sám ví. Dle úřadních dat statistických vy- padá poměr zrovna obráceně: My Če- chové v království platíme ročně na daníeh státu 259 millionů, Němci však toliko 111 mil- lionů korun. Jestli však na základě tohoto do mnělého poškozování a šizení Němců pan Prade volá po »národní autonomii« jako so- ciální demokraté, musí nám laskavě dříve vy- světlit, jak si tu národní autonomii představuje prakticky prováděnou v celé říši, od Slezska počínaje až dolů do Tyrol a Přimoři. Pak te- prve s ním o té mlhovině chceme se pustit v diskussi.
Pilát Prade Němec Čecho Čechy Slezsko Tyroly Credo
14 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 1. října. (Uhry a absolutis- mus v Rakousku.) Podali jsme tyto dni výňatek z dopisu „Sl. Polsk.“, v němž se sdě- lovalo, že uherská opposice chystá rozhodný odpor pro případ, kdyby se hr. Tisza odváži předložiti uherské sněmovně rakousko-uherské vyrovnání dříve, než toto bude schváleno vi- deňským parlamentem, aneb dokonce, bude-li v Rakousku provedeno neústavně, t. j. pomocí § 14. Uherští opposiční poslanci ovšem netají se svým odporem proti rakouskému § 14., obá- vajíce se, že by obnovený v Rakousku absolutis- mus mohl býti také na újmu ústavných práv uherských. Jinak chová se však k této otázce uherská strana vládní a vláda sama. Jest v dobré paměti, že hr. Tisza na přímý dotaz ve sně- movně, připustí-li provedení vyrovnacích před- loh v Rakousku pomocí § 14., odvětil vy- hýbavě. Za to vládní „Pester Lloyd“ napsa už nejednou, že Uhry nemohou obhájiti rakou- ské ústavnosti, když se říšská rada sama od- suzuje k nedělnosti a že Uhrám v krajním pří- padě nezbude jiného, než opatřiti si své potřeby dle svého i bez ústavní součinnosti Rakouska.
Lloyd Uher Praha Uhry Rakousko Tisza uherský sněmovna
15 article
Dnes s podobným názorem přichází jiný vládní list pešťský, „N. P. Journ.“ Pojednávaje o smutných poměrech, jež v Rakousku pone- náhlu z říšské rady přecházejí i do zemských sněmů, „N. P. Journ.“ dává si otázku, jaké ná- sledky mohou rakouské poměry míti pro Uhry a pravi: „Poněvadž nelze doufati, že se v Ra- kousku vzchopi k nějakému vážnému činu, bu- deme na konec nuceni vzdáti se požadavku, aby i Rakousko bylo řádný parlamentní stát, a bu- deme musit upraviti svůj poměr k Rakousku bezparlamentnímu. Jest sice nepochybno, že naše opposice ukuje z toho zbraň a bude činiti vládě nepříjemnosti, ale taktéž je nepochybno, že vláda, nemají-li Uhry býti strženy do téhož víru, ve kterém se zmítá Rakousko, musí s ve- škerou energií pracovati k tomu, aby náš po- měr k Rakousku bez ohledu na tamní vnitřní poměry byl upraven definitivně. Nemáme tu na mysli — dodává „N. P. Journ.“ — nějakou no- vou išelskou formuli, nýbrž chceme říci, že věčná provisoria, jež zdržují náš hospodářský život, musejí býti odstraněna, aby bylo místo pro definitivum na určitou řadu let. Pak budem moci klidně přihližeti k stále pokračujícímu zbahnění rakouské politiky, ano z ní i leckterý zisk pro sebe vytěžiti. V Praze, 1. října. (Nové volby Uhrách?) HIr. Jul. Erdödy oznámil svým
Journ Jula Erdöda Rakousko Uhry Ra Praha Uhry
16 article
V drobném prodlejí: ranní čí-lo o zebě . . . za 9 odpolodni na z Ve šlialkich na veskově ranní čs-lo. . . . . . odpolední . . . . . . . . Bh Insera t plati ze hotově uapře Přečplseení a Inserty plijimá zdmini- strace v Mariznské ulici č. s. Tam nacházejí se též rodakce tiskárnn a ezpedice . Národnich Listi Rukopisy se nevracsjí.
Mariznský ulice
17 article
voličům v okrese Felsö-Eör, že se hodlá vzdáti poslaneckého mandátu. Na žádost několik voličů svolil, že mandáť podrží ještě přes zimu, aby voliči, nebyli nuceni v zimě konati novou volbu; na jaře pak — dodal — budor beztoho nové všeobecné volby. Ve skutečnosti mandáty nynějších poslanců vyprší až koncem r. 1905. V Praze, 1. října. (Němečtí aute no- misté.) Jednou z podmínek uzdravení vnitř- ních poměrů rakouských má býti dle poslední Pradovy řeči na Hrádku vyrovnání Němců s Čechy v Čechách a na Moravě. Jak si Prade ono vyrovnání představuje, vysvílá z následu- jících jeho slov: „Nutno trvati na tom, aby každý národ platil si sám své kulturní potřeby, jakož i připadající ne něj díl na zúročení a umo- řování státních dluhů a na potřeby vojska. Ze- jmena to platí o školství. Slované ať si zřizují školy a university jen ve slovanských městech a platí si je ze svých vlastních kapes. Místo ny- nější samosprávy zemské musí nastati samo- správa národní. Taková změna musí býti v Ra- kousku provedena, mají-li tu nastati opět spo- řádané poměry. S myšlenkou takové národní autonomie vy- stoupil už v létě moravský nacionál dr. Chiari. Prade k myšlence Chiarově přidal jen poměrně příplatky jednotlivých národů na státní dluha vojsko. Podobně, jako jsme odpověděli na návrh Chiarův, můžeme i nyní říci, že jsme hotovi návrh Pradův přijati, jestliže stát dří ve ze státních prostředků opatří všechny naše hospodářské a kul- turní potřeby, jako je po celé století opa- třoval Němcům, tak že dnes, jsouce ve všech oborech svého národního života přesyceni, mohou se snadno zříkati pomoci národů neněme- ckých, z jichž mozolů žili a tyli po celé stolet a žijí a tyji podnes.
Němec Slovan doktor Chiari Chiarův Pradův Praha Čechy Morava FelsöEör
18 article
Ze Lvova, 30. září. (Pastýřský list metropolity hr. Šeptického k Po- lákům.) Ohlášený pastýřský list metropolity hr. Šeptického k Polákům vyznání řesko-sejdno- ceného byl vydán a některé listy („Dilo“, „Gaz. Narod.“) mají z něho ukázky. Arcibiskup stojí ve svém pastýřském listě na stanovisku, že jako duchovní nemá práva vměšovati se v politické přesvědčení svěřeného sobě duchovního stádce a proto nežádá, aby ti potomci ruských kdysi uniátů, kteří nyní užívají jazyka polského, stali se opět Rusy, nýbrž vyzývá je pouze, aby trvali i jako Poláci věrně při obřadu řecko-sjedno- ceném, poněvadž sami papežové nejednou ( posléze i Pius IX.) nařidili, že přechod od jed- noho obřadu ke druhému smí se díti jen po předchozím svolení papežově. Jinak metropolita slibuje, že pro uniaty polské národnosti postará se o dostatečný počet duchovních, znalých pol- ského jazyka, aby své náboženské výkony mohli vykonávati v jazyku polském. Ze Záhřeba, 29. záři. (Mehmed effen- di Spah!č), o jehož brožuře, jednající o po- měrech bosenské vlády k obyvatelstvu moha- medánskému a o jehož zatčení svým časem po- dána obšírná zpráva, byl tyto dni na zálohu 8000 K propuštěn z vyšetřovací vazby. Souzen bude pro zločin pobuřování a urážku ctí býv. civil. adlata barona Kučery. Ze Záhřeba, 29. září. (Krok za kro- kem.) Je známo, že Maďaři, sotva se domohli kusa svobody, jež jim byla zdržována, ihned zkracují svobody jiných národů v zemích ko- runy sv. Štěpána, a sice právě v těch bodech. o něž do nedávna sami bojovali. Tak i nyní. sotva se domohli nových národních ústupků v oboru vojenském, zkracují svobody národa chorvatského na témž poli vojenském. Chorvaté mají od vyrovnání svou „královskou chorvat- skou domobranu“, odpovídající uherskému hon-
Polák Rus Pius Mehmed Spah Kučera Maďar Chorvat Lvov Dila Gaza Záhřeb run svatý . Štěpán
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 1. října. 6—. (Kronika.) Velmi časový úryvek dialogu z kavárny. Soused k sousedu, mrzutě pohodiv tiskovinou v rákosovém rámci: — Věřte, už se na naše noviny nemohu ani podívat ! . . — Co pak vám není vhod? — Nu, s tou vojnou! Člověk čle a čte málem by neuvěřil, že Rusové pořád — vyhrá — A proč byste neuvěřil? — Protože to není pravda — A jak to vite?
Rus Praha
21 article
— Nu, chvála bohu! Čtu také ještě jin
bůh
23 article
— Které pak? — Nu, velké, světové . .. A muž s pocitem převědomí přehrabává se ve hromadě cizojazyčného čtiva. Číšník, dbalý své denní povinnosti, celý stoh před ním nahro- madil. — Tedy, chvála bohu ! Světové listy ! Ale svělové listy deselkrát ohlašovaly, že Port Artun padl, psaly, že vojsko Kuropatkina u Ljaojanu bylo potřeno, vyvozovaly, že moc Ruska je zlo- mena, jeho význam v popředí velmocí na příšte zničen ald. . . . Byla to nějaká pravda? — Nu, nebyla, na štéstí! Ale to zas třeba s porozuměním čísti! Na vrub tendenee vždycky se trochu přemrští. Listy nepřátelské nemohou přece psát, jak by se libilo nám Vždycky třeba něco odpočítat na účet — hle- diska . .. — Tedy, vaše »světové« listy nema j pravdu, mají nepřátelskou tendenci, ne- mohou psál, jak byste si přál, musíle u nich teprv ze všeho odpočítávat . . . U všech věudy, milý hrabě Oerinduře, k čemu pak je vlastně tedy čtete? — A proč bych nečetl? Proč neužiti pře- pychu, kterého si mohu dopřát? Znám jazyk. přiležitost je tu, čtu, srovnávám, vybírám si . .. — Výborně! Domácí listy, že se drži svého hlediska — odhazujete, nemůžete se n
Ted bůh Oerindura Rusko Artun Kuropatkina
24 article
ně »ani podívat«, ale od listů s nepřátelskou tendencí přijímáte vděčně — hledisko ! Poklona Znamenitý věru výsledek — srovnávací me thody ! . . Je v tom kus psychologie našich poměrů. Průměrnému českému čtenáři »nestačí« domáci četba. Stojí jednou nohou v domácím, druhou přečasto oběma! — v jiném »ovzduší kultur- ním«. Poměry jej tak vychovaly. Od malička slý- chal, vzdělanost tak žádá! Byl by nešťasten. kdyby mu číšník v kavárně nepředložil denné sbírku vídeňských, berlinských a bůh ví jakýeh »světových listů«. Kdyby jednoho dne šel spat a nevěděl, jaký je nejnovějši vlip »Simplicissima« nebo »Fliegende Blätter«, pokládal by se za opozděna v kultuře. Na celém světě nejsou ka- várny, hostince, veřejné čítárny tak zařízeny, aby pro spoustu cizokrajných textů a obrázků se obecenstvo ke vlastní své domácí četbě — vyjma denní hrubou sensaci a klep! — ani ne- dostalo. A vinu nemá ani číšník ani podnikatel čitárny. Běda kavárníku, který by chtěl svoji čí- tárnu zařidit zcela po česku, vyloučit vše cizí a »obmezit« se jenom na domácí stravu, jako jsou obmezeny čítárny jinde na světě, v Anglii, ve Francii, v Německu, v Holandsku, Dánsku atd. Obecenstvo samo, z obavy o svoje vzdě- lání, ztrestalo by opovážlivost smělce. A přece prý už vychází na 500 českých časopisů všech směrů a oborů!
Anglie Francie Německo Holandsko Dánsko Fliegende Blätter
25 article
— Co chcete ! Není to právě důkaz, že je naše obecenstvo bystřejší, vědychtivější, svého vzdělání dbalejší, nežli kterékoli jiné ? — že touž přes svůj okrslek dále, chce srovnávat, měřit, soudit a dospěti tak vyššího — hlediska ? . . Tak zní heslo. Jako všeho, co se třpytí uchopila se hesla hned chutě kavka — dav. Jen výš, výš l ll Angličan, Francouz, Němec, Dán, Švéd, Maďar čte každý — s nepatrnými výjimkami — jen svým, tedy jediným jazykem. A my čteme všichni dvěma, třemi jazyky ! Jaká vy spělost! Považte: jsme průměrně dvakrát, tři krát vzdělanější než Angličané, Francouzi, Němci, Maďaři . . . atd. Není to oslňujíceí ? Na mou věru! Co pak vědí na příklad Angli
Angličan Francouz Němec Maďar Dánsko Švédsko
26 article
čané, Francouzi, Němci atd. o nás? Málem nie! Denně se o tom přesvědčujeme! A my přece víme o nich všech ledacos ! Ba tolik- Tolik! Překrásně! Nepochybně! Víme víc, máme vyšší hledisko, širší obzor. Znamenité! Jenom jedna je při tom podivná věc! Jsme-li už tak výborně opatřeni, pak by ta naše velkolepá vy- výšenost kullurní měla se také někde — jevit? Pak by měl stát na vyšším stupni, měl být do konalejší, vyspělejší a našemu »širšímu rozhledu« přiměřenější především také — náš život! Ne myslite? A jak se tu mají věci? Velká pomlčka ! .. V té věci jsme všichni za jedno. Netřeb nie opakovat. Denní stesk uvádí nám stále na paměť, jak žalostně si tu stojíme. Jsme odvislý, pokořený, cizím zájmům a ideám slu- žebně zavázaný, vlastního života ne schopný živel. A naše vynášená »dvoj. a trojnásobná vzdělanost«, kterou mocí své »jazykové výhodye tak vynikáme?
Francouz Němec Netřeba
27 article
Jakou má cenu: »vzdělanost«, která nen s to, opatřiti sama sobě první podmínku exi stence: volný rozvoj vlastních sila schopností Či je snad víc, než pouhou — illusí? A veliká rušitelka illusí, zkušenost, znená hla se dostavuje se svým poučením — Idea je síla. Sblížiti se s cizí ideou je vždycky zdrávo a s prospěchem, pokud má člo- věk dostatečnou oporu v pevném názoru vlastním, získaném za cenu vlastní práce a zkušenosti, vybudovaném z poznatků a po- měrů vlastních. Jen pak dává no vá idea možnost porovnávat, měřit, zdokonalovat, těžit. Kde opory té není, tam si nová iden, sebe záludnější, prostě podmaní mysl a zaváže ducha ke své služebnosti . . . Denní život po- dává tisíc dokladů, jak čistě epidemick působí novola ve všech sférách idejného hnuti. počínaje ideami — krejčovskými, až po idey f losofické a umělecké A další vývod je samozřejmý. Dav užívá slepě »jazykové výhody«, která mu zřízením poskytnuta. A poněvadž převážná většina davu je vždy bez pevného názoru vlastního, možno si výsledek vypočitati na pět prstech. Je úžasný. Bezmála celý náš život národní, veřejnýi soukromý, ocitá se přirozeně v poměru poroby a bezděčné služebnosti — zájmů cizích. Nejen čtenář novin z veřejné čítárny vzdává se hravě vlastního hlediska ve věcech vzdálených. ale týž pochod se jeví ve všech otázkách denních a ve všech oborech práce. Muž veřejnosti i sou- kromý obchodník, literát i umělec, učenec i prak- tik, každý ve svém oboru nelení »býti činným«. Je tak snadno, pomcí »jazykové výhody«, bez vlastní námahy si opatřiti hotový »lepší názore.
28 article
Nie to nestojí, než ohlédnout se a vztáhnout ruku, nic, než přečist, opsat, otřepat — přenést. Tím způsobem v nejkratší době opatřili jsmesi celou novodobou »národní vzdělanost«, na kterou jsme tak pyšni. Jsme jako mladý dědie, který bez vlastní práce, na eizí útraty navykl bujnému životu. Nějaký čásek illuse blahobytu dá se tak udržeti. Ale v kultuře jako v hospodářství plati stejný zákon. Jen vlastní mozolná práce živí A nevědomému lehkomyslníku časem nutně na- dojde chvile, kdy pozná, že se oetl — v rukou svých věřitelů. A to je náš kulturní případl Máme svou slavenou centrální polohu »v sa mém srdei« vzdělaného světa. Průměrný našinec viděl se na všech stranách obklopena »na do- sah« produkty a vymoženostmi cizí kultury, tak silné, lákavé a ve všem všudy tak hotové !A doma viděl vše tak nehotové a nuzné! Tak jej to vábilo k cizotě! A procedura byla tak snadna. jak se zmoenit nabízených »vymožeností«! Nač se teprv o své újmě lopotit z nuzných po- měrů, kde hotový, lehký požitek téměř sám se nabízí? Tak přibývalo naší »vzdělanosti«. Žili jsme ve znamení »pokroku«. A pokrok je novota. Neptali jsme se, co je dobré, co zdravé co by vskutku prospělo našemu živolu, jen po novém jsme volali. Především nově! A zase nové! A nového bylo tolik na všech stranáchl
29 article
Nestačili jsme si osvojovat. Tak jsme už ve všem všudy noví a leprve pozorujeme, že nejsme nijak — svoji. Tolik podobní známým zjevům z ulice: navrch elegance, vespod hrubý výraz a nedostatek vychování. Navrch samá moder- nost, vespod — nekultura. Sama nejnovější vy- moženost, vše vystřiženo z modního žurnálu osvěty, navěšeno, nacvičeno tanečním mistrem, ale podstata, kterou bylo by třeba dobyti vlast- ním úsilím, zanedbána až běda, zapomenutah Však laciný život z cizího i v kulturním hospodářství vede znenáhla — ke konkursu. Znenáhla začíná nám svitati l Co zbývá? Byli jsme mladí a z počátku to snad ani jinak nešlo. Nezbývalo, než ohlížet se a — dlužit si. Jisto však je, dále tak nelze, nemáli dědie prohospodařit nakonec všeck svoje — vlasínictví. Z poznání vysvitala by potřeba obratu. Je však otázka, je-li v mladém svedeném těle ještě dost mravní síly k obratu? Ne- boť obrátiti znamená: začít znov u, nelekat se obtíží, uskrovnit se, vytrhnout ze sladkého návyku a pohodlí, obmezit požadavky a s po- lehat na vlastní síly. Najít sebe, dů- věru k sobě, víru v sebe a vycházet příště své ml A teprv, jde-li o veliký celekl Při velkém celku, obrat do sebe, co to ji- ného, než soustřediti síly, uzavříthranici? A hranicí v kullurním celku, není- li j az y k? »Výhoda jazyková«, na jakéž v mladistvé nevě- domosti byli jsme naučeni, tolik si zakládati, nebyl-liž to průlom přirozených hranie, kudy eizí idea valem se hrnula dovnitř, aby mladý organism kulturní zbavila s chopno stí vlastní práce a učinila jej poplatným svému interesu Třeba zatarasiti průloml Obrat do sebe vymáhal by ovšem zvláštní opatření organismu, nějakou politiku ná- rodního život al A tu nadchází hlavní otázka: Kde je t politika? Kdo ji obstará? Kdo zařídi, čeho třeba ? Čí je to úkol ? . ..