Ročník XXXXVII.

V Praze, v neděli 14. července 1907.

Číslo 192.

Na rnnní a odpol. listy předplácii aei v Práze v almtalstraei a mělsle sa čtvzt lota s dvoji denášk na měsl a čtvrt lt. . . . . 7 K 50t ve ai „K 30 h na měsíe . . Poštout na mezíe a trri . . . . . 1e s drolí zisílre na nnřsí ss čtrrt ket

Dnešní čislo pro Prahu ja o 18 stranách.

Po nerozhodnutém zápasu. První zápas poselstva českého za rovné právo jazyka českého, — a v důslednost ovšem i za rovné právo ostatních jazykův neněmeckých s panující dosud němčinou ve sněmovně rakouských národův zůstal tedy prozatím nerozhodnut. Dosáhli jsme toho, že návrhy a inter pelace podané v jazyku českém budou ne toliko předsednictvem přijímány a v plné sněmovně čteny, alébrž i v protokolu sně- movním v plném znění česky a v autenti- ckém překladě německém řádně uveřejněny. Pro vášnivý odpor téměř všech něme ekých stran a jejich zuřícího tisku nebylo však možno za lhostejnosti ostatních Slovanů vybojovati na vládě Beckově požadavek náš druhý, aby tolikéž řeči české poslanců našich byly na roveň německým v doslovném zněn uveřejněny v stenografickém protokolu sně movny, nýbrž vláda chce jen tolik opatřiti. že budou úřadníkem ministeriálním v pod statném výtahu zaznamenány a v oficiosní »Reichsrathskorrespondenz«, která přináší o každé schůzi obšírný referát pro veřejný tisk, po německu stejně jako řeči německé reprodukovány. — Polovičaté rozřešení to ovšem nemohlo poselstvo české uspokojit; ale mělo učiniti na ráz z toho casus belli a odpověděti odvetou nejtužší obstrukce. Nescházelo na hlasech k tomu radících. Ale většina svazu českého poselstva rozhodla se jinak: Podala v pa- teční schůzi sněmovny návrh na přesne provedení § 51. jednacího řádu, jehož druhý odstavec přikazuje, že stenografické protokoly mají býti tak zřízeny, »aby po- dávaly dokonalý obraz jednán sněmovníh oe.

Tomu však dosavadní protokoly steno- grafické nikterak nevyhovují, ježto nepřinesly podnes ani jediné řeči pronesené jazykem českým neb vůbec neněmeckým, nýbrž od- byly je vždy jen urážlivou poznámkou »Poslanec X Y. mluví česky neb chorvat- sky« — a dost. O obsahu řečí jeho ani slova. Tak byly české řeči mluveny do- sud, jak sama »Bohemie« pověděla, »do vzduchu«, »nebyly v aktách« a proto nebyly chráněny imunitou a mohly býti, když je české listy otiskly, každýmkoliv okresním bejímanem a státním zástupcem zabaveny Této křivdě bude nyní výtahy »Reichs- rathskorrespondenz« jen částečně odpomoženo, neboť sebe lepší výtah nikdy nemůže vy- stihnout plný dojem myšlenkově obsažné větší řeči, podávaje jen holou, bezživolnou její kostru. Němci nikdy by si nedali líbit, aby byl stenografický protokol sněmovní zrušen řeči jejich dostaly se na veřejnost pouze ve výtahu »Reichsrathskorrespondenze«. Nuže a co by jim nebylo vhod, to nám Slovanům má stačit? Proto návrh náš podepsali ne pouze příslušníci všech národ- ních stran českých a též všichni čeští sociální demokraté, nýbrž také Polác (a sice kolo polské i polští lidovci), Mal- rusové, obě skupiny Jihoslovanů

Vlachové a Rumuni, tedy zástu pei všech neněmeckých národův. — To jest nepodcenitelný, mravný úspěch spra- vedlivé snahy naší, který také německé naše nepřátely náležitě pálí. Hrozí nám, že prý se již o to postarají Němci, aby návrh naš nikdy nedosáhl většiny ani ve výboru pro jednací řád, nadtož v plné sněmovně, nýbrž parlament prý jistě nad »nezřízeným poža- davkem našim« vyřkne na konec zdrcujíc ortel smrti. »Strachy na Lachy!« odpovídáme ne snášelivým zuřiveům, kteří nestydí se strhnou taký pekelný hlomoz proto, když my Slované, většina obyvatelstva této říše, do maháme se prostě svého přirozené ho rovného práva s nimi, když po 40letém čekání konečně naleháme na přesné pro vedení XIX. Článku základních státních zákonův a 51. článku jednaciho řádu parlamentu v me zích možnosti. Že má každý poslanec právo řečnit v sněmovně rakouské svým jazykem rodným jenž jest národním jazykem kteréhokoliv z národův rakouských: toho nepopírají, po něvadž popřiti nemohou. Ale řeč poslance toho nesmí přijít za živého boha do sně movního protokolu, nýbrž musí zůstat veřej nosti utajena, musí být umlčena! Proč? Nu poněvadž by — zní důvod německé sluš nosti — potom všickni neněmečtí poslanc začali řečnit svými jazyky, čímž by se z sněmovny stal Babel, ba hrob všeho parla mentarismu. Tomu nebezpečí lze prý za bránit jedině uzamknutím protokolu sněmov ního před vpádem neněmeckých řeči. Tedy obmyslná svěrací kazajka, kterou máme býti my Slovaně, Vlachové a Rumun přinuceni, abychom zůstavili své rodné ja zyky v předsíni parlamentu! —

Avšak my Slované rakoušt již před 59 lety hned v prvním ústavodárném sněmu říšském svými nejpovolanějšími zástupci této aroganci a zpupnosti německýeh hegemonův dali pa třičnou a slavnou odpověď, my již tehda v této otázce prohlásili rázně jasně své zásadní stanovisko vlastenecké, kteréž také spravedlivějši mezi Němci uznali za zcela správne a poctivé. Stanovisko naše vysloveno tehda Riegrem, Havlíčkem, Troja- nem, Havelkou jakož i Poláky Lubo- mirským a Biliňským následkem zpupné řeči pražského poslance, Němce Bor- rosche, klerý ve 40 schůzi prvního ústavo- darného sněmu (dne 11. záři 1848) zle se rozhorlil proti návrhu komise petiční, jejt doporučoval zpravodaj její Němec Mayer aby se vyhovělo žádosti vlašských po- slanců z Istrie a Dalmacie, by dostáv al vlašské překlady všech předlo vládních, všech návrhů poslanců, zpráv komisí, protestů a výtahů o jed- nání sněmovny, jakož ijednacího fádu tolikéž aby své řeči a interpelace dali do němčiny překládati. Komise petiční jedno- myslně doporučovala návrh ten sněmovně ku přijetí. Náš Karel Havlíček ponavrh k tomu pak dodatek, aby před každým hlaso váním na žádost 10 poslanců bylo ohlášeno po polsku anebo po rusku o čem s bude hlasovat, poněvadž mnozí poslanci ha- ličti nerozumějí němčině. — Proti tomu v

vstal zmíněný Němec pražský Borro sich. a namítaje nejprve, že by překlady podobné stály nejméně 25.000 zl. ročně, jal se pak brojiti proti samému principu rovného práva všech jazyků národních v parlamentě rakou ském. Zde prý jedině jest přípustn státní říza jazyka německého ostatní národní jazyky ve svém domácím šatě nechť prý se sem netlačí a poslanci němečtí ať prý neubíjí parlament říše svými národními libůstkami. — Zpupná ta mluva ovšem pobouřila po slance slovanské měrou nejvyšší. lhned vy vstal Rieger a zahřměl proti Němcům Borroschi tleskavším: »Pánové, tak li roz umíte rovnoprávnosti, aby jen Němec mě právo užívati zde svojí řeči národní a všickn ostatní aby z práva toho byli vyňati? My slím, pánově, že právo, které k tomu máme. abychom mluvili zde svým národním jazykem, je rovněž tak dobré. jako právo Němcův, onoť jest povzne šeno nade všechnu pochybnost. Jenom Slo vanu se může státi, aby se někdo věru do- mýšlel, že bude v tomto státě trpěti nad sebou panství národnosti, která v něm jest menšinou. My, Slované, tvoříme hlavní moc tohoto státu; hlavně našimi penězi, naší krví on se udržuje — avšak on bude trvati jen potud, pokud my, Slované, chceme, — my pak chceme tomu. Poslanec Borrosch pravil, že jedna řeč státní musí být a jen jedna že platí. Já však proti tomu protestuju co nejslavněji. Rovněž, jakože ne- uznávám privilegovaného náboženství stát ního, rovněž tak nemohu ve státě uznávat privilegovaného národa, řeči státní.

Nikdy toho trpěti nebudu, ale každou takovou snahu jedné národnosti, aby si ústavou pojistila přednost před jinými, pro- hlašovati budu za arroganci, za osobován a vždy a věčně budu se proti tomu vyslo vovati. Poslanec Borrosch pravil, že musíme přijmout zde togu státní němčiny. Tu mohl pan poslanec rovněž tak dobře použíti svého oblibeného výrazu: svěrací ka- zajku. Kdybyste chtěli upřiti, že všechny národnosti v Rakousku mají býti nuceny- aby ve veřejném živetě užívaly jen jediné privilegované řečí, to by věru nebylo státn togou, ale pravou svěrací pro ně kazajkou. My však přišli sem v pevném přesvědčení že máme stejné právo se všemi národnostm zde přitomnými. Slovan i Vlach miluje řeč svoji právě tak jako Něniec. Ale my přišl sem také s úmyslem zachovati monarchii A poněvadž jsme nahledli, že v přítom ném okamžiku německá řeč ke srozumění našemu lépe se hodi, poně vadž jest více poslanců znalých němělny než kterékoliv řeči jiné, tedy jsme se vzdali užívání svojí řeči — však lépe, my jsm se nevzdali, my právo své jen prodloužili. My činíme tuto koncesi pro z chování monarchie, my užíváme řeči ně mecké, ačkoliv jsem ani na oka mžení nepochyboval, že přísluš mi právo mluviti svojí řečí ma teřskou. A kdyby dnes toto shromáždění se usneslo, že každý Slovan, Italian nebo jiný národovec ma býti přinucen, a b na říšském sněmu užíval řeč německé, tedy slavně prohlašuji, že nikdy a nikdy toho usnesení neu z nám

protože ani samo vysoké říšské shromážděn mi nemůže odervati právo vro zeně. Podám tedy protest proti každému takovému zkracování mojí národnosti, nebo vždy považovati budu za svou povinnost. abych zastával toto své právo vrozené a stál na úplné a skutečné rovno- právnosti se všemi jinými národnostmi ve státě.« Stejným duchem řečnili Pravoslav Trojan Havelka, Biliňski a Labomirski, aniž by (kromě Borrosche) kdo z Němců byl stano visku jejich odporoval, naopak povstal ně- mecký poslanec Neuwell a doloži výslovně: »Jest nezadatelným prá- vem poslanců, aby mluvili na sněmu svou rodnou řečí. Nedělo li se posud tak, tož nebyla přičina toho žádné z ří kání se práva toho, nýbrž přán po dohodě, po smíru a svornosti aby rokování naše prospívalo Jest to dobrovolný ústupek (kon cese), jejž každý učinil od svého svatého vrozeného práva, aby prospěl obecnému do bru, byť i obětováním svého vlastníh pohodlí a zvyku.e A stejně pravil německý poslane Neumann: »Kdybychom to vyhlásili za zákon, že má se zde mluviti pouze po ně mecku, tož probudíme tím pohoršení národ ností a všickni, kdož nejsou dosti mocni jazyka německého, povstanou pak co jeder muž, aby zde mluvili svými jazy ky ma teřskými Avšak když jim to zůstavíme na vůli, upustí spíše a budou zde uživat jazyka, v němz nejlépe se lze dorozuměti ve- spolek . ..« Tak bylo roku 1848. — Jak neblazese nám Slovanům vyplatila naše obětovnost Nepodařilo se sice Wurmbrandům, Herbstům Plenerům a Scharschmiedům hoditi nán jařmo uzákoněné státní němčiny na šíji, ale podařilo se jim — zavřít sněmo v n protokoly jazykůmneněmeckýn v parlamentě vídeňském a tím na nepřímo donucovat, abychom mluvil německy. Nuže, proti tomuto obmy slné m donucování, proti této německé svěrac kazajce čelí návrh náš a další za pas bohda všech poslanců slo vanskýchl

Politické zprávy domácí. V Praze, 12. července. (Vyrov ná v ae konference.) Uherští ministři vrátili se z Pešti zas do Vídně a dnes pokračovalu se v po- radách o vyrovnání. Ačkoli dnešek nesplnil prý očekávání a vyskytly se opět jakési nové ne snáze, přece se nezcufá, že se konečně pře dojde k nějakému cíli. Koho tento cíl uspokoji, snadno se dovtípiti z toho, že uherské listy jsot s průběhem porad spokojeny. „N. P. Journ.“si na př. libuje, že konference postupují rychlým tempem. Při otázce tarifové narazilo se na ostré protivy a bylo nutno začít zas od začátku, poně- vadž zástupei Rakouska zdráhali se povolit Ubrám žádané ústupky, ale poslěze diference s zmenšily. Podobně v otázce dalmatských dral a připojení košické dráhy k pruské železniční síti v Annaberku nastalo prý sblížení. „Proto — píše „N. P. Journ.“ dále — všechny známky nasvědčují, že obě vlády se různí už jen v otáz- kách podrobných, kdežto v hlavních rysech nové

V drebném proucjít ranní čžslo o sobě . . . zs 8 eddpolodni Ve slislkách na venkove- ranní čislo. . . . . . . . 10h odpoledaí . . . . . . . . 4h Inserávv plati se hotové zapřee Předplacení a inserty pšljomá sdnini- strace v Marianské slici č. Tam nacházejí se též redakee tlskárna aezpedica „Nkrodussh Leistá“ Lukoplsy se navraceji

vyrovnání možno pokládati za hotové. Vzhledem ku přliš rozsáhlému materiálu vídeňské porady byly o dva dni prodlouženy. Počítá se také s možnosti, že i po vídeňských konferencich ukáže se potřeba dalšího vyjednávání. To však sotva může ohroziti celé vyrovnací dílo, poně- vadž v nejdůležitějších otázkách docíleno již zásadné dohody. Ze Záhřeba, 11. července. (Provoláni čisté strany práva.) Po celodenních vče- rejších poradách čisté strany práva přijat text provolání, jímž se vytyčuje stanovisko strany k nejnovějším udalostem na sněmu pešťském i v Chorvatsku. Strana prohlašuje odročení chorvatského sněmu za neústavné, poněvadž se jím lidu znemožňuje provésti svůj sovd o za- sahování uherského sněmu a uherské vlády v práva jazyka chorvatského. Strana neuznává vyrovnání z r. 1868 a proto také neuznává bána jeko důvěrníka uherské vlády, jemuž opovídá oposici. Vyrovnání je neústavné, poněvadž při- pouští jmenování bána pa návrh uherského mini- sterského předsedy. O osudech chorvatského ná- roda rozhoduje takovým způsobem cizí vláda, pod níž lid chudne a houfně se stěhuje z vlasti.

Cizí lidé dosazují se v Chorvatsku na úřady a na Chorvatu, chce-li se ve své zemi domoct chleba, žádá se, aby se k svému národu dříve obrátil zády. Vyrovnáním odcizeny Chorvatsku Rěka a Mezimuří, do Chorvatska dostaly se ma- darské nápisy, prapory a erby a nyní má se ma darský jazyk v Chorvatsku dokonce také uzáko- niti. Provolání vybízí proto voliče, aby příště volili jen přivržence strany Starčevičovy, která zůstáv., věrna státoprávnímu programu Ante Starčeviče a neuznává politiku uherského statního práva. V další části provolání vyvrací se Wokerlovo prohlášení o Bosně a končí se po- žadavkem všeobecného volebního práva. V Praze, 13. července. (Dvě soc iá l ne předlohy.) Ve včerejši schůzi poslaneck sněmovny vláda podala dvě předlohy, majíc značný význam sociálný. Jedna týká je exekvo vání služného, druhá upravuje poměr obchod- ních zřízenců ku principálům.

Dle platných dosud zákonů věřiter , mě právo prověsti zájem služněho svéh dlužníka až do 800 zl. ročních, které musi dlužníku ponechati jako existenční minimum. Jiné příjmy dlužníkovy směl zabrati až de 50 zlatých ročních. Poněvadž poslední zákony o exekucích plati od r. 1882 a od té doby se všechny životní potřeby značně zdražily, vláda navrhuje, aby oxistenční minimum služného. které se nesmí věřitelem zabrati, obnášelo příště 1900 K, a minimum jiných přijmů 1200 . Novela k obchodnímu zákanu bere v ochranu obchodní pomocníky všech druhů proti nehumanním principálům. Stanoví totiž, že ani soukromými smlouvami nesmějí se uvésti v pochybnost některá práva zřízenců, jako ná- rok na služné během nemoci až do šesti neděl. nárok na dovolenou nejměně 10denni, je-li zřízenec zaměstnán u téhož chefa aspoň půl roku. Do dovolené nesmí se započitati doba nemoci a povinné vojenské služby. Pra- covní místnosti musejí býti hygienicky řádně zařízeny. Výpověď má býti dána na šest neděl, a musí končiti posledním dnem kalendářního čtvrtletí, nesmí však ani soukromou smlouvou býti zmenšena pod jeden měsíc. Předloha vypo- čítává dále připady, které odůvodňují předčasné přerušení smlouvy, a sice s obou stran. Jsou to zvláště případy, týkající se zdravolnictví a mrav. nosti. Pravomoc nového zákona rozšiřuje se i n

FEUILLETON. V Praze, 13. července.

š—. (Kronika.) Kde kdo se rozjel na prázdniny. Jiní se budou sjiždět. Nové divadlo nu Vinohradech chystá se svolat personál, začne pomalu se zkouškami. Ještě nějaký měsíe, dra. a nežli všecka Praha zase bude pohromadě bude nu Purkyňově náměstí vše připraveno zvedne se poprve opona. Zbývá ještě vyřidit některé pochybnosti zcela zásadné. — Co chcele ? Domácí propukci? Vykonal jsme svou povinnost. Ceny jsou vypsány na české drama, na veselohru! Celý závod cen Co se po česku hraje divadlo, nevyskytlo se tolik mecenášů zároveň! Je li domácí produkce čeho schopna, ať se přihlásí ! ... Dramatické ceny! Starý prostředek. Stejně starý, jak — neosvědčený. Účel: povzbudit pro- dukci. Chvalný účel. Ale výsledek? Zkušenost nabylé netuze nabádaji Stalo se už, pravda, vy- sla dobrá práce ze soutěže. Leč — z pravidla Skutečný, silný talent nečeká na cenu. Vlast- ním pudem hnán, tvoří. A talent pouze domnělý líně vyčkávajíci — postranních popudů? Což ten bude platen produkci? Vypisovat ceny ne- škodí. Snad dopřeje náhoda a vyskylne se něco.

Sejdou se práce, protože byly hotovy, byly při- praveny, visely někde na nitce. Cena způsobila, že spadly. Jenom divů neradno se naditi. Kde produkce není, cena ji nestvoří. Kde pro- dukce je slabá, cenou nesesllí. Aspoň jistě ne hodnotně. A s cenami bývá kříž. Leží někdy jako na octě, ne a ne se jich zbýti! Pravé břivny za- kopané, neplodné, mrtvé. Víte-li, že máme úzounkých dosud dějinách vývoje naší domáci produkce zanesenou dramatickou cenu, pravé unikum svého rodu? Ke slavnosti základního kamene Národního divadla, před čtyřicet pomalu lety, byla vypsána! Dnes Zlatý dům na Nábřeží má pomalu celé čtvrtstoleti své činnosti dovršeno, ale cena Grabovského leží nevyří zena dosud! Byla určena pro nejlepší drama ze slovanských dějin svým zakladalelem, var- šavským vlastencem a slovanomilem. Obnášela

tehdy 2000 polských zlatých, rovno asi 400 na- šich. Do dneška vzrostl obnos na výši aspor trojnásobnou. Však kapitálek leží jakoby zahra bán. Nezvířil níjak hladinu naši produkce. Ne- našel se dramatik, aby s dostalek ovládal látku a proniknut byl jeji ideou. A ne-li jeden, tlm méně dramatiků řada, aby byl možný závod. A ještě zkušenost! Vypsaná cena působí dráždivě zpravidl jenom na sily mladé, neuvedené dosud, neo svědčené, ať už povolané či nic. Autoři, osvád- čení, kteři už si dobyli posici, nedůvěřují vypsa- ným cenám. Jdou rádi na pevno a nejeví chuti vystavovat se náhodnostem i náladám porotníeh rozsudků. A že poroty, třeba nejpečlivěji sesta vené, podléhají svým náladám, je známo. Maj poroty svou psychologii jako jiná tělesa hro madná! A tak úhrn: zkušenosti s vypisováním ce — nelákají. Buď je soutěž přísná a přis- ným podmínkám téžko vyhovis anebo je cena pouhý dar »na pobídku«. A dar probouz fevnivost a vzlek druhých, na něž se — nedo- stalo. A v zápěli vzteku otrava, skandály. — Tolik za všecku dobrou vůli, Anfonio

A přece je úkol lepšího jevišlě zřejm vytčen: působit na vývoj domácí produkce Divadlo má na vybranou: buď mu není po ni kom nic, je zábavná místnost, žije pouze sob a svému výdělku, hraje co hraje a pěstuje svoj živnost, jak právě se mu nejlépe hodi; anebo se divadlo hlásí o vyšší titul Pak přijímá úkol v souboru širšího celku chce být ústavem národním. A k úkolu náleží povinnosti A přední povinnost národního ústavu: na vázat s domáci produkcí, působit na její rozvoj — Přijmu každý domácí kus, jen dost málo nadějný, který se mi nabídne! Co mám činit víc? Jinde divadla také více nečiní ! .. Možná! Snad jinde působnost tak docela trpná už slačí. Jinde produkce národní je snad v plném proudu, divadlům sotva zbývá času, aby jen vybírala a provozovala, co zadáno Však, není-li situace u nás — složitější? Máme svoje okolnosti, svoje úkoly. Jsme vývojem opo- zděni, třeba dohánět na všech stranách, třeb přidávat páry a kde třeba i zdvojnásobova

úkoly! U nás dramatická produkce domácí nen ještě v plném proudu, ba vůbec ještě do vproudu se nedostala, je spíše ve stadiu pouhých po kusů jedineckých, nabodilých, osamocených Bylo by třeba, aby nějaký »proud« byl tepri vyvolán, aby vhodným opatřením byl teprv při voděn, zkanalisován A není puchyby ! Zvýšen úsili divadelní správy mohlo by v daných okol- nostech mnohé způsobit, co by se jinak ne zdálo. — Živý slyk s domácí produkc! ? Dobrá- Správa divadla rozeslala všem domácím drama- tikům vyzvání, aby jen čile zadávali své bry Co se provozovat dá, bude provedeno ! Čohos ještě žádáti na správě ? . .. Vlidný pozev, slib ochoty, projevená dobrá vůle l Samé hezké věci ! Maji svou mravn váhu, povzbudi mnohého, dodají chuti, nějaký výsledek se jistě dostavll Všsk pouze — nějaký. Krok sám je pře- devším čístě formálný, nezavazuje k ničemu. nezaručuje nic. Také nového vlastně nie nepři nášl. Tak bývalo dosud vždy. Všecky správy od počátku samostatnosti našeho divadla, proie- vovaly formálnou ochotu, provozovat hry které se zadají. Všecko záleží, jak kus dopadne! Jestli dramaturg a pořadate scény už nad knihou vrtí hlavou, vrát se hra, omluví se a polituje. Každodenn připad ! Také následky jsou známy: mrzutost rekriminace, podrážděná korespondence, pole miky, skandály, zkrálka — otrava. Styky s pro- dukci, choulostivá věc! Raději na tři kroky téla s těmi věemi!

Také stanovisko produkujících není ne- — Vyzvali mne. Dal jsem se přemluvi vykonal jsem svou robotu, vpravil jsem kus své duše do formy, jaká se mi ,zdála právě nej lepší. Práce stála svůj čas, svojí námahu a s plnou důvěrou ji zadám a — pro nějakou záminku se mi vráti? Děkuju! Raději se ne budu počitat mezi — dramatiky ! . . Jisto je, zvlášťní »proud« domácí produke nevyvolá výzev tak čistě formálný. Protějšek právem hned se ohražuje. — Snad nechcete, aby se správa předem zavázala, že všecko provede, co jen bude za dáno ? Byl by to vyložený — bankrot jasno. A shoda povolaných činitelů zdá se na prosto vyloučena. Poměr správy divadla ke sbor pracovníků literárních odkázán k věčnému, tak trapně neplodnému napjelí. A vyšší celek t. pi Prospěch národu jako organismu kulturného vymáhá živou souhru povolaných činitelu Není žádné seény »národni«, dokud není ná rodní — prodakcel Vždy vede skulina nějaká z každě past jen hledat ji třeba Divadlo nemůže se na prázdno vázat, pro dukce nemůže trvale na nejisto pracovat! A přece oba činitelé jsou na sebe poukázáni, di vadlo i produkce, oba povolání sejít se a pra covat — spolu! Dosavadní způsob styků, jal zkušenost uči, nevede k clli. Třeba jej nahiradi jiným, účelnějším. Dosavadní poměr mezi obě ma stranami byl přiliš formálný, chladně ob- chodní. Autor hru zadal, divadlo ji přijalo neb zamítlo. To byly — všecky styky. Poměr ne valně přátelský, z pravidla tuze napjatý, nemoh se osvědčit jiným, než se osvěděil, tuze — ne plodným. Mezi činiteli, kteří doopravdy »spolu pracují«, předpokládáte právem styky důvěr nější, ba — zcela duvěrně.

Správa divadla má svoji zodpovědnos svoje risiko obchodní. Nemožno ji nutit, aby dávala kus, jenž se ji nezdá slibovati prakti ekého úspěchu na jevišti. Literárni talent má zase náklonnosti a libůstky svého ovzduší, má své knižné ideje a předsudky, svoji neznalost živola a jeviště. Co brání, aby oba spolu- praeovníci v důvěrnosti se sešli, aby spojil svě přednosti, aby doplnili navzájem svoji schopnost ve prospěch spolešného díla Vzdycky se tak spolupracovávalo ve všech oborech! A nebyly poslední talenty, jež tím způsobem velikých úspěchů se dodélaly ! Třeba jen, aby se hledaly a našly se lalenly a povahy sobě vyhovující, k sobě náležité. Správa divadla. která rozumí potřebám jevišlě a obecenstva sila literární, která rozumí době a dovede svoj formu přizpůsobit. Hotový kus, zadán divadlu je vyložená příkrá alternativa. Nezbývá, než dvoji, buď jej přijmout nebo vrátit. A nejčastějš případ bývá druhý. A už jsou přerušeny žá- douei tak důležité strky mezi oběma činitely mezi divadlem a produkel. Snad navždy jsou přerušeny. A vinou všeho? Nešťastný poslup Proč nevolit poslup účelnější? Proč míste hotového výrobku nepředložit napřed, pouhý k němu — plán? Hotový kus stál práci, čas, přírostl k duši, vzbudil illuse. Není li přijat, byl práce vymrhána, čas utracen, očekávání skla- máno, otrava je dokonalá. Plán hry je poubý nápad, možno jej sdělit několika řádky, ne stoji ani čas ani práci Nebylo ještě možno, aby nějak přirostl k srdci. Přadloží se, najde bad souhlas či nesouhlas, správa vyzve autora, aby předložil náčrtek podrobnější anebo plán změnil, přizpůsobil jej jistým požadavkům, těm a těm.

Podrobnějši náčrtek svede oba spolupracovníky znovu dohromady. Zase domluvy a výměny ná zorů. Všecko se projedná, látka, děj, doba. místo, sled výjevů, efekty, barvy, světla, stiny. koslým, dekorace, všecko. Ne neztuhne v pev- nější formu, co nebylo dřive smluveno, ustano- veno. Kus je hotov a je skutečné společné dílo Obě strany jsou stejně zodpovědny a zavázány obě takřka spolu srosIy+—Opravdoví spolupra- covníci. Zbývá už jen, rozdělit se spolu o — úspěch. A jestli předložený plán přijat nebyl? C ž škodi? Ničevo! Předloží se jiný. O nápady žádná nouze. A spolupracovnici, kleři se jednou našli, nepusti tak hned zase od sebe. Jsou n sebe poukázáni vlastním zájmem. A živolný zájem divadla vede proziravou správu, aby ob- jevovala co možná hojně spolupracovníků obrat- ných a vtipých. A hojnost spolupracovníků znamená v produkci živý proud. A kde je pro- dukce v živém proudu, dostaví se nutně při- rozený závod, závod sil a talentů, kdo dřív. kdo dál, kdo výš, kdo lépe a zdatněji, kdo h'oub a směleji! A tu již máte plný, svěž závod o palmu, nezbytný všemu rozkvětu a — vývoji. Jsou věci, které nelze vyřídit na ráz. Zatím oznámeno z kanceláře na Purkyňově náměstí, že už zakoupeno pro první polřebu divadla ne- vím kolik — cizích novinek. Nemožno na povel odhodit staré zvyky a vydupat na místě do- mácí produkci. Však, dá-li bůh, od dneška z rok zase bude před prázdninami a zase si něco povime v té záležitosti.