1
masthead
Ročník XXXXVIIL
2
masthead
onden s aabtel
4
masthead
staumve 39n slnvoínvv sonsveslao
d nrivemě do v tnblV sv
odornsme eto
5
masthead
V Praze, v úterý 12. května 1909.
Praha
6
masthead
emlenžaznonnmí Mlajenn šro
7
masthead
ob es lazdob
orog vběmss ši
9
masthead
nroboladnone ode
10
article
Na ranní a odpol. listy
předp llácí se
v Praze v admínistraci
a měsín
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čonáškou
na měsíe
n čtot lta . . . 7 K 5ok
ve dlialkách 2 K so
na něskc .
Poštov
na me
n čtrrt 1eta . . . . 9 k s0h
s drojí zlsilkou
za mšsn
nt a
Praha
et
11
title
Dnešní čisla pre Prahu la o 10 stranách.
Praha
12
article
Jak to dnes dopadne v Národním
klubu ve Vídni?
Jak to dnes dopadne v Národním
klubu ve Vídni?
Dnes tedy rozhodne se většina poselstva
českého konečně buď pro zachování nebo zdo-
lání vlády Beckovy. O letošních velkonocích
dosáhla všeobecná roztrpčenost ve veřejném
mínění národa našeho proti vládnímu systému
Beckovu té míry, že jevilo se další zachování
posavadního nezdravého poměru mezi vládou
a Národním klubem téměř nemožností.
»Nedůvěra knynější vládě po
vlastech našich se šíří,« zjistil ve
řejně v předvečer detošních velkonoc sám před-
seda výkonného výboru národní strany svo-
bodomyslné pan dr. Václav Škarda,
si nutká poslance k rozhodnému kro-
ku, po případě k boji, když seznají
že za nynějších poměrů právo naše se
nám odpírá a požadavky naše se ne-
splňují« ..
Den před úmrtím nášeho dra. Josef
Herolda usnesl se pak širší výkonný
výbor národní strany svobodomyslné o re-
soluci, jejíž hlavní zásady navrhl, jak se
výslovně oznamovalo, sám dr. Kramář a která
dobře tlumočila panující všeobecnou nespo
kojenost v uráženém a německou byrokraci
schválně týraném národě českém.
Resoluce ta vytýkala vládě Beckově ostře
že pohoršlivé ty protizákonnosti, jichž se do-
pouštějí na povel německého Volksrátu ně-
mečtí soudcové proti právu jazyka českého
ve vlasti naší, »jsou důsledkem váha-
vosti a bezradnosti vlády a zvláště
justiční správy, která nedovedla hne
v počátcích jazykové vzpoury
německých soudcův zjednat
průchod právu jazyka českéh
platnými zákony zaručenému.
doktor
Škarda
Josef Herold
Kramář
Vídeň
národní strana
Beckův
13
article
Davala pak vládě co nejvážnější vy
strahu: »Kdyby ustoupila vláda opět ně
meckému teroru a jakýmkoliv způsobem po
kusila se o opětnou změnu nynějš
správné praxe vrchního soudu, že by tím
způsobila nejen hotovou anarchii v justici
s nedozírnými následky pro bezpečnost právní
i autoritu moci státní, nýbrž i jed no-
myslný nezdolný odpor celéh
českého národa«, v němž také »ne
dávný postup místodržitele krá-
lovství českého v zemské školní radě a proti
vnitřnímu úřadování českému právem vzbudil
nejhlubší rozhořčení.« —
Po těchto důtklivých stížnostech usnes
se pak širší výkonný výbor dne3.
května t. r. většinou hlasu:
saby poslanci národní strany svobodo-
myslné působili k tomu, aby české po-
selstvo na radě říšské vládě — par
lamentní podporu odepřelo, ne-
bude li porušování jazykových práv národa
českého německými soudci a státní správou,
dle platných zákonů se vší roz-
hodností učiněna přítrž, a pevně
očekává, že české poselstvo nedopustí.
aby rovné právo českého jazyka v zem ích
českých jakkoliv bylo poru šeno.e
Přítel nepřítel mohl projev ten považo-
vati za hotové ultimatum, dané vládě Be
ekově se strany naší ve chvíli, kdy ona po-
žaduje na národech novou obět, větší to
počet brancův odváděných ročně ke země
braně s německým velením, a ni
kdo v první chvíli nepochyboval, že na roz-
národní strana svoboda
14
article
hodné to stanovisko postaví se též čeští
ne
agrárníci, Staročeši a klerikálové.
Avšak již o dva dni pozděj
ozvala se pochybnost v tisku staročeském,
že by tím byla se strany Čechů ministerstvu
Beckovu opověděna oposice pro případ.
nebude-li spravedlivému požadavku našemu
vyhověno: »Na takovém projevu se přísluš-
níci strany strany mladočeské ani usnésti
nemobli« — vykládal již 5. května staro-
český orgán »Hlas Národa«, »poněvadž je-
jich zástupci ve společném Národním
klubu nejsou ve většině, nýbrž ve svém
taktickém postupu jsou vázáni souhlasem
stran ostatních: české agrární
a katolické strany národní. K opo
sici snad ani nedojde, alespoň ni
koliv hned. Jestiť známo, že jak česká
strana agrární, tak i poslanci kato
tické strany národní, aspoň ti z Moravy
brání se úsilovně proti tomu, aby
české poselstvo na říšské radě změnilo frontu
a v daném případě postavilo se proti tak
zvané parlamentní vládě.« —
Čecho
Morava
15
article
Za takové nálady většiny agrár-
ních a klerikálních poslancův českých
ovšem nepotřeboval se baron Beck příliš
strachovati o svůj zejtřek, nepotřeboval české
delegaci dávati žádných zvláštních uspoko-
jivých ujištění co do budoucnosti: stačilo,
když ve své páteční řeči (ze dne 8. května)
učinil toto trojí prohlášení: Předně: že prý
povolení zvýšeného odvodu zeměbrancův
(o 5000 rekrutů ročně víc), »jest vskutku
životní otázkou zemské obranye
— za druhé: že prý vláda dostojí své po-
vinnosti a v politické správě státní
zjedná silnou rukou pořádek všude
tam, kdekoliv by se objevil nepořádek, aby
zabránila vniku národního ducha
strannického do správy státní
tolikéž v soudnictví že prý se vynasnaží.
doufajíc v podporu politických
stran, aby »v mezích, zákonem daných,
uhájila důstojnost justice vlivem
politických názorův ohroženou
— jelikož nemá tak malého vědomí o své
legitimní oprávněnosti a o své moci, aby
vůči ojedinělým skutkům podřízených sobě
orgánův zahazovala flintu do žita «
Beck
16
article
Komuž by unikl dvojsmysl ba protismysl
v těchto větách ministerských? Nejprve horlí
bar. Beck proti zlu, »že národní duch
strannický vniká do sprá v
státní i do justice,« ale hned na to se do-
volává podpory politických stran.
kteréž tedy jsou — škůdci i spasiteli
v jedné osobě! Ano, těmto proti sobě
zápolícím stranám národním a politickým chce
ve vídeňském parlamentě svěřiti osud svého
jazykového zákona, jímž prý hodlá
zavésti při soudech a státních úřadech v Če-
chách »aspoň snesitelný zákonný pořá-
dek!« Těšme se blahou nadějí!... A s tímto
těšínským jablíčkem v ruce — domlouval
pan bar. Beck dojemně k jihnoucím
srdcím agrárníků a klerikálův
českých: »Vláda spatřuje ve schválení
pilnosti návrhu (německovládního agrárníka
hr. Kolowrata) zkušební kámen jak pro
státní smysl této slavné sněmovny, tak
i pro svůj vlastní soulad s vůl
stran a s tužbami obyvatelstva.«
Stavě takto veřejně a výslovně otázku
důvěry, věděl ovšem bar. Beck již, jakt
vypadá v táboře českého poselstva, jaký
tam panuje zmatek nerozhodností a rozpakův
Beck
Kolovrat
17
article
ve stranách na sebe žárlících, kde jedna
číhá na chybný krok druhé a žádná nemá
ve veliké době troufalosti ku pravému
zdatnému činu pro zdar a čest národa.
A tak již dnešní pondělníky vídeňské počí-
tají se skutkem, že veškeré v Národním
klubu sjednocené kluby české osvědčí
vládě Beckově důvěru, hlasujíce ve středu
pro pilný návrh Kolowratův na zvýšení bře-
men vojenských.
Situace stran spojených v Národním
klubu líčí se v předvečer hlasování názorně
takto: Mladočeši a Staročeší, spojení v Če
ském klubu, nemají hrubě chuti obětovati
se po všem zklamání i tentokrát ještě z
kabinet Beckův. Cítí, že nesrovnává se s po-
sláním, jež na ně vložil český lid, aby
vůči tomu patrnému dorozum
ní mezi vládon Beckovou a Něme-
o duchu nového jazykového zákona znovu
povolili této vládě daně a vojáky.
Beckův
Kolovratův
národní klub sjednocený klub
18
article
Ale na druhé straně zase nechtějí na-
saditi páku oposiční zrovna při této vo-
jenské otázce, na niž koruna tak velkou
váhu klade a tak hodlají zvoliti cestu
střední, totiž odejíti při hlasován
ze sněmovny. Než proti tomuto východisku
střednímu vzpírají se houževnatě agrár
nícii čeští klerikálové: Ti jsou
hotovi hlasovati pro vládu a na-
léhají, aby též Mladočeši a Staročeši s nim
táhli za jeden řemen: Nechtějí za svou
službu vládě Beckově býti odpovědni veřej
nému mínění v Čechách samotni. Chtějí míti
v Mladočeších a Staročeších spoluvinníky
»Zejmena čeští agrárníci« — sděluje
staročeský denník »Hl. Nár.« 10. t. m.,
— »ukazují k tomu, že Český klub má také
svého zástupce v radě koruny jako česká
strana agrární a musí se dle toho zacho-
vat, nebo svého zástupce z ministerstva od-
volat. — Poslanci katolicko-národní
tvoří část vládní většiny a jsou
ochotni podporovat vládu také při této pří
ležitosti; ale požadují prý rovněž, aby čle
nové Českého klubu sdíleli s nimi odpověd-
nost. Zdá se, že obě zmíněné česke
strany mají na zřeteli prostonárodní po-
řekadlo: Spolu krást, spolu viset.«
Kterak za součinnosti tak krásných
karakterů a zásad politických dopadne hla-
sování v dnešní pospolité schůz
Národního klubu, v níž agrárnici
s klerikály budou míti rozhodnou pře-
vahu (klub agrárníků číta 28 členů, kluh
nár katoliků 17 členů, klub český z Mlado
čechů a Staročechů složený 21 členů) —to
ví bezpochyby bar. Beck již dnes na číslici
Smutná to opět etapa — positivní politiky
Beck
Čechy
katolickýnárodní
národní klub
19
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 11. května. (Vládní vítěz
ství.) Čeká se, že poslanecká sněmovna zejtra
a nejpozději ve středu dvoutřetinovou většinou
přizná pilnost návrhu Kolowratovu a po prvém
čtení přikáže výboru vládní návrh na zvýšení
braneckého kontingentu při zemské obraně o
4500 mužů. Břemena vojenská, zejména dan
z krve jsou z nejtěžších, která jest nésti občan-
stvu. Proto, když se poprvé vyskytly zprávy
o požadavku ministra zemské obrany, všechny
téměř poslanecké kluby prohlásily žádost mini-
strovu za marnou. Ale bar. Beck se nedal za-
strašiti prvým nepříznivým dojmem své před-
lohy, přivtělil k ní novou, poslancům i obyva-
telstvu sympatickou předlohu o peněžitých pod-
porách pro záložníky povolané k vojenskému
cvičení a nálada v poslanecké sněmovně se po
některém vyjednávání a patřičném nátlaku na
„vládní“ strany změnila tak, že vláda má dnes
vitězství zabezpečené. „Zlomení odporu proti
zvýšení braneckého kontingentu — píše o tom
„Kur. Lwow.“ — jost veliké vítězství nynější
vlády, jako vůbec vládním vítězstvím jest násil-
né provodení předloh, pro obyvatelstvo tak ne-
sympatických, jako jsou branci, nad tož roz-
mnežení kontingentu způsobem pilným. Vidíli
bar. Beck, jak je parlament chová k tak zvaným
státním nezbytnostem, nemusí míti starosti
o svou budoucnost.“ A ovšem nemusí se starati
ani o to, jak „vládní“ strany svou povolnost
zodpovědí před svými voliči.
Kolovratův
Beck
Praha
20
article
V Praze, 11. května. (Haličské prů
plavy.) Polské kolo dosáhlo ve Vídni“ opět
pěkného úspěchu. Ministerstvo ohchodu svolává
expertisu, jež se má vysloviti o stavbě průplav
dunajsko-oderského. O vodních drahách halič-
ských nemělo býti v expertise řeči. Poláci však
připomenuli vládě zákon o stavbě vodních dral
a ymohli si, že komise, jež má projíždkou pro
zkoumati terén průplavu dunajsko-oderského
bude se zabývati také další vodní tratí od Odry
do Visly a dále až ke Krakovu. Teprve z Kra-
kova se výprava vrátí do Vídně, kdež podá dobre
zdáni.
Z Lublaně, 8. května. (Kraňsko v ju
bilejním průvodě vídeňském.) Včer
se tu konala porada, svolaná zemským hejtma-
nem Šukljem, v níž rozhodnuto, že se Kran-
sko zúčastní vídeňského jubilejního průvodu
dne 12. června. Schůze se účastníli klerikáln
Slovinci a Němci a do předsednictva příprav
ného výboru zvoleni Šuklje za předsedu a bar
Lichtenberg za místopředsedu. Mimo jiné bude
do kraňského průvodu zařaděno také poutnick
procesí. Tak bude dobře charakterisována ny
nější převaha slovinských klerikálů nad pokro
kovci.
Polák
n Šuklj
Kran
Slovinec
Němec
Šuklj
Lichtenberg
Praha
Vídeň
Odra
Visla
Krakov
Lublaň
Kraňsko
21
article
Z Terstu, 8. května. (Slovinský u či
telský ústav.) „Edinost“ má zprávu, že
slovinský oddíl koperského učitelského ústa u
bude v nejkratší době převeden do Gorice, kdež
bude vypraven jako samostatný mužský učitel-
ský ústav pro slovinské školy na Přímoří. Chor
vatské třídy koperského ústavu byly už přene
seny do Kastva v Istrii, takže by v Kopru zby
pak jen ústav čistě vlašský.
Z Turč. sv. Martina, 8. května. (Proč by
odsouzen Vladimir Hurban.) Vladi
mír Hurban byl pešťskou porotou odsouzen na
dva měsíce státního vězení a 1200 K pokutý
protože v „Národn. Novinách“ otiskl dva Björn-
sonovy články, které byly bez závady otištěny té-
měř ve všech pešťských listech. Když obhájee
upozornil na tuto oklnost, státní zástupce mu
odvětil, že peštské listy Björnsonovy články
otiskly s poznámkami, kdežto „Nár. Nov.“ bez
poznámky.
Martino
Hurban
Vlad
Björnsonův
Terst
Gorica
Istria
22
title
Politické zprávy zahraničné.
23
article
V Praze, 11. kvělna.
Praha
24
article
pusko-srhská obchodní styky.
Do Petrohradu přibyl z Bělehradu zmocně
nec tamní Slovanské banky, aby se přičinil o ze-
sílení obchodních styků srbského královstv
s Ruskem. Slovanská banka, založená dvě tomu
léta, má za účel napomáhati obchodním stykům
všeho slovanského světa, říditi v Bělehradě ob
chodní museum slovanských tovarů, mohoucíeh
najíti si odbyt na Balkánském poloostrově, zří
diti agenturu a komisionářství tu prosíředkován
mezi slovanskými obchodními firmami, přijímat
Petrohrad
Bělehrad
Rusko
slovanský banka
25
article
V drobném prodejt:
ranni číslo o soba . . . a
vdpolediní
. . . za 2 k
Ve Blialkách na veskově:
ranní číajo. . . . . . . . 10 k
odpolednl . . . . . . . . 4k
Inserátv
platí se hotově napřeá.
Předplacaní a inserty přijíná adnaini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce.
tiskárna a expedice „ Národnich Listů“
Eukopisy se nevracsjí.
26
article
do komise slovanské tovary atd. Základný ka-
pitál tvoři 5 mil. dinarů, v čele stojí srbský
finančník Manuil Torbica.
Obchodní obrat mezi Srbskem a Ruskem
raste rychle následkem hospodářského tlaku na
Srbsko od Rakousko-Uherska. R. 1904 ještě ne-
dosahoval 4 mil., a r. 1906 vzrostl již na 6 mil.
Z Ruska vyváží se do Srbska uhlí, čaj, sušená
ryba, nafta a výrobky z ní, bavlněné tkaniny a
v poslední době i železné výrobky. Ze Srbska
jdou do Ruska hlavně švestky, povidla, surové
kůže a víno. Srbská vláda v poslední době ob-
jednala v ruských závodech velký počet vagonů
nákladních i osobních. Jen u dvou závodů za-
kázky dosahují 4 mil. din.
Srbsko šlo po stopách Italie, jež také v Ru-
sku objednala velký počet vagonů.
Manuil Torbica
Srbsko
Rusko
RakouskoUhersko
27
article
Židovská otázka v Rusku.
Čára židovské osedlosti v Rusku ještě není
zákonitě zrušena, ale Židé přes to nalezli již
cesty, kudy se rozlévají po celém Rusku. Z nich
zvláště jedna došla u nich obliby. Zákon dovo-
luje židovským řemeslníkům, aby vychá-
zeli z ghetta a usazovali se vně něho v ruských
městech. Dovolení toho užívají také židovští lé-
kaři, advokáti, peněžníci a j., aby prorazili čáru
ghetta, pronikli odtud do ruských měst a připra-
vovali půdu svým souvěrcům, kteří se tam po-
nrnou, až hosudarstvenná duma dá Židům rovno-
právnost, t. j. až se usnese, aby čára židovské
osedlosti byla zrušena. Všichni židovšti inteli-
genti pomáhají si vysvědčeními za vyučenou,
která se dávají řemeslnickým tovaryšům. Lékař
nebo advokát přijda do Moskvy, aby se tam
usadil, neprokáže se diplomem university, ný-
brž vysvědčením za vyučenou. Je zapsán jako
krejčí nebo švec, ale provozuje praxi, ke které
si způsobilost opatřil dokonaným universitním
studiem. Úřady ovšem o tomto obcházení zákona
vědí, ale zamhuřují oči. Židé při své drzosti, vy-
nalézavosti a humoru nepřestávají na tomto
stavu, nýbrž vymýslejí si řemesla, o kterých
nikde neslýcháno, ale jejich vysvědčení za vy-
učenou dokazují, že se těm řemeslům náležité
vyučili. Snad ani „hotovitel fugasů“ nescház
mezi těmi lžiřemeslníky
Rusko
Moskva
28
article
Jak nyní petrohradské „Slovo“ oznamuje,
ministerstvo vnitra nařidilo gubernátorům vnit-
ních gubernií, aby se přesvědčili, umějí-li ži-
dovští řemeslníci skutečně to řemeslo, o kterém
mají vysvědčení za vyučenou a na základě kte-
rého dáno jim dovolení bydlíti vně čáry židovsko
osedlosti.
Zatčení v Kyjevě anarchisté.
V Kyjevě policie zatkla bandu židovských
anarchistů, kteří, což je zvláště zajímavo, ope-
rovali výhradně mezi svými souvěrci v židov-
ském městě tyjevskěm, na Podole. Banda měla
jméno „Černý prapor“. Členové měli ruské pře-
zdivky, ale jména židovská. Jsou to bezpochyb
již poslední zbytky kyjevských sociálných revo-
lucionářů.
V Afganistanu vypukla revoluce.
V Pešavaru, pohraničném městě indickém,
kolují vážné pověsti, že v Kabulu, hlav-
ním městě Afganistanu, vypukla
nedávno revoluce proti emirovi,
že zavládly tam zmatek a vraždění. Moh-
mandům dána byla lhůta do neděle, aby se
podrobili, kdyby se tak nestalo, budou Angli-
čaně ve velikých nesnázích, protože za nyněj-
ších klimatických poměrů a za řádění cholery jest
postup britského vojska téměř nemožný. Mimo
lo by snad i ostatní kmeny dohnány byly
Angl
Kyjev
Podol
Afghánistán
Mohan
29
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Dalmatské umění lidové.
Značně stárnoucí „Graf Wurmbrand.
z Terstu i pohodlnější lodi uhersko-chorvatsko
společnosti ze Rěky počínají opět dovážet tu
risty do Dalmacie.
Cílem jich bývá většinou dalmatský jih
nejvíce jich pohostí Dubrovník. Neméně váb
i Dioklecianovo sídlo Split i s historickou Sa
lonou.
Ne tak často již Zadar vítá cizince. Není tu
zdánlivě nic mocně přitažlivého, ač možno řici.
že není hned tak druhého místa dalmatského
které by se mohlo pochlubiti tak příjemnými
mořskými lázněmi a příjemnou noční tempera-
turou v letních vedrech.
Slovan arci odchází ze Zadru zklamán. Za
dar, hlavní město slovanské Dalmacie, myslite
si, avšak s lítostí konstatujete neoprávněnou
moc Chorvatům tolik nepřátelského živlu ital-
ského. Jest ovšem značný rozdíl v té příčině
mezi Zadrem a Terstem: nenajdete tu tolik irre-
dentistů, jako v největším přístavu rakouském.
ale tím smutnější je, že všechny ty Talianee
tvoří namnoze dosud neuvědomělí Chorvaté.
„Já jsem Dalmatinec!“. slýcháte od nieh
denně, „My nejsme Chorvaté!“ — a z toho pa-
trno je i celé jejich přesvědčení: znají obě řeči.
italskou však se representují, jakožto povzneše-
nější; chorvatskou mluví na trhu a s venko-
vany.
Cítite, jak nezdravý je to poměr, chápete
však snadno, že dostačí jen poněkud mocnější
vědomí národní a hlubší vzdělání nejširších
vrstev lidových, aby nastalo utváření, jaké je-
dině vyplývá z číselného poměru obou národ-
nosti. „Tak deset let ještě!“ říkávají národně
probudilí Chorvaté.
Graf Wurmbrand
Dioklecianův
Split
Chorvat
Zadr
Terst
Dalmacie
Dubrovník
30
article
Zapomenele-li na národní povahu Zadru
přeslechnete-li tak časté pouliční: Eviva. Zara
italiana!“, zaujmou vaši pozornost známé úzké
ulice jižních měst, avšak ne vždycky povšim-
nele si všech pozoruhodných památek stavitel-
ských z dob panství římského i rozkvetlé moe
Benátčanů.
A je jich zde tolik! Vstup do kteréhokoliv
z četných starobylých paláců z dob těch pouč
vás, co tu hezkých dvorů s ozdobnými cister-
nami, schodišti, portály atd.
Chci však obrátiti pozornost českých turistů
na jinou okolnost. Mám zvláště na mysli zdejš
lidové umění, jež lze ještě dosti v okolí Zadru
pozorovati, stejně, jako takřka v celé Dalmacii.
Tak jako bylo ve vlasti naší v předešlém
století, je i v chudé Dalmacii. Krásné kroje ná-
rodní mizí a místo nich nastupují výrobky se
verní, zboží vídeňské a maďarské. A i to, co se
dosud udrželo, nemá již poctivé důkladnosti
originální pestrosti barev, původního charakteru
Po několika málo letech cizinec neuvidí tu
leč jen skrovné zbytky starých prací lidových
Stačilo několik zpráv v cizině, poznámek
z nichž ani není patrno pravé porozumění pro
zdejší lidové umění — a každým rokem vidíte
na jaře cizince, zvláště pak Angličany, kteral
hromadně zakupují drahocenné perly tyto, aby
zmizely v cizích museích i soukromých sbír-
kách.
I u nás v Rakousku, a to zvláště v kruzíeh
německých, znamená se v poslední době zvý
šená pozornost k lidovému umění dalmatskému
svědčí o tom loňská propagační přednáška ve
Vídni i nedávná výstava ve Štyrském Hradni.
A výsledek toho?
Benátčan
Angličan
jižní město
Dalmacie
Rakousko
Vídeň
Štyrský Hradeň
31
article
Co ještě zbylo, pohltí opět sbírky cizía
vždyť již dříve četné rodiny německé, v Dalma-
cii usedlé, dobře znaly ceny skvostů těchto.
Proto tím více třeba být vděčným horlivému
sběrateli, krajanu našemu, P. Lukáškovi v Za
dru, který takřka samojediný zachránil překrás-
né doklady domácího průmyslu dalmatského pro
kruhy slovanské, a bylo by značným úspěchem
kdyby se podařilo je jedenkráte získati a trvale
zajistiti pro naše sbírky. A cizina o něm ví!
Ruční práce dalmatské lze rozděliti ve dvě
skupiny, výšivky barevné a výrobky bílé.
Skupina prvá září svými barvami a je ci-
zinci nejvíce hledána; vždyť poskytuje takového
občerstvení znaveným očím vysilujícího života
velkoměstského! To nejsou však šátky s barva-
mi jen nahodile nahozenými; každý je věrným
obrazem okoli, ve kterém se zrodil. A jak jsou
umělecky provedeny!
Nejste-li nadšeni barvami (původní barvy
jsou rostlinné, pro každý tón znali jinou bylinu)
tož uchvátí vás jistě rozdělení ploch. A nestačí-
vám to, pak jistě se vám zalíbí aplikované jejieh
kytičky, krocani atd. v motivech nejrůznějších.
od koloritů nejpestřejších až po matný, smutný
tón mrtvého kamení pustého pohoří Krasového.
P Lukášek
Dalmo
32
article
Zejména vyšívané šátky (jašmak, fazzo-
letto) a tkané, vlněné zástěry (pregača, traversa
jsou u cizinců oblíbeny, nejvíce arci proto, že
tak typicky prozrazují povšechný charakter ruč-
ních prací dalmatských, ale že se dají i dobře
v domácnosti upotřebiti; zhotoví z nich polštáře.
stolní pruhy atd. Věci ty jsou pak ovšem často
ztraceny, obzvláště, jsou-li náležitě „upraveny“
Každý druh vyšívané práce má svoje jmé-
no: malé, velké písmo, svíeny, paví, krocaní
péro atd. Detailně nelze se však o tom zmíňo-
Vedle toho jsou pozoruhodny košile, pestře.
ponejvíce červeně vyšité, jež vesměs krapně za-
měňují domorodei za robu, kteráž by nebyla
„tako puno debela“ (silná).
Neméně jsou zajímavy dolní kraje sukní
zpravidla v překrásných mosaikách provedené.
pásy, punčochy atd.
Bílá roba nelibí se tolik oku nevyevičené
mu. A přece nemůže být nic pracnějšího a dů
kladnějšího, nežli jsou zdejší krajky, v plátnech
jehlou provedené, po způsobu Pagovském. Věch
toho druhu jsou vzácny a jen zřídka kdy nalea
nete staré košile neb dlouhé šály (maramy),
v této pozoruhodné manýře zhotovené.
Vedle toho je ráz domácího umění dalmat-
ského patrný zvláště ve dřevěných objektech
vyřezávaných i vypalovaných a kovových (olo-
věných pásech, stříbených knoflicích, jehlicích,
náušnicích atd.).
Všechny tyto věci hotoví ženy i muži, kteř
většinou ani počitati, ani čísti neznájí. A umě-
lecké práce jejich bývají tak rády od Vlachů
přehlíženy, ba i sesměšňovány.
Navštívite-li některé dalmatské selo a ptáte
se po ielich výrobeích, přečasto s nedůvěřivostí
Věch
Vlach
33
article
vati.
se na vás podívají. Nesetkáte-li se s překupní
kem, nesčislněkrát musíte ujišťovat, že zakou
penou věc sám sice nosit nebudete, ale že ji
neprodáte. Tolik se bojí, aby se rodinné ty je
jich památky nedostaly snad do rukou nepravých
a mohu říci, že nejeden kus mé sbírky byl sl
zamí zarosen.
„Už je to dávno — říkávají — co naši po-
sloli daleko na hory plátno a přízi, kde ženy
vyšívaly. Babička naše to nosila, matka moje
taky“ — — a dále už opyčejně nemohou. Tak
těžku se s nimi loučí. A jen někdy se dovín
dále, že je teď jaro, a že kdyby nemusili sázet
a kupovat žito, že by neprodali. Ale „potrebn
je velika“
Z blízkého ostrova navštěvuje mne chudá
stará težakyně (podruhyně). Přijde vždycky
kdykoliv má něco pro mne, pro gospodina milo
stivýho, jak mi říkává. Přijde nesměle, ale vždy
cky nese nějaké překvapení.
„Bog zna, kako je ono staro,“ říká mi
nejvíc ji musím odměnit, je-li hodně „svily“
(hedvábí). Provedení, chudák, mnoho neroz-
umí.
34
article
Někdy mne také tituluje „synku milý“ ajá
jí za to zovu „duša draga“ a tykáme si po
pěkném zdejším způsobu. Božka Franova ji
zovou v Kale a vždycky máme svátek, když při-
jde. Máme ji rádi. Uvaříme jí „kafu“ a dámeji
„kruha“ (chléb). Povi nám za to něco a ač
sama nemá ničeho, přinesla nám na velikenoce
vejce a slíbila, že donese po druhé olej a kou-
sek ovčího sýra. Zarmoutil jsem ji však, když
jsem jí oznámil, že s uljom nekuchamo“
Brzo jsem to však napravil: slíbil jsemjí
že ji brzo navštívíme. Také přespat u ní mů-
žeme; má prý hezky napravenou kuču. Snad
má, chudák starý, trochu lepší narovnanou tu
haldu kamení, kde bývá pravidelně rodina i s ce-
lým hospodářstvím pohromadě.
„Přijdu zas brzo — loučívá se — bude-li
jen hezké počasí a „ako budem živila“.
A přijdete-li i vy z Čech, přijedte se zájmem
pro vzpomenuté květy v pravdě ubohého lidu
dalmatského.
Za to však tím upřímnějšího.
Inž. Arko.
(V Zadru, v dubnu 1908.)
Božek Franův
Kala
Čechy
35
article
Hudba.
Hudba.
Historický večer Umělecké besedy. Hudební
odbor rozpomněl se dobrých tradici, kdy začátkem
let osmdesátých pořádal historické koncerty, na nichž
provozoval staročeská svítáníčka, úryvky z oper My-
slivečkových a Bendových, skladby Zelenkovy, Du-
síkovy atd. Postoupil však nyní ještě o krok dále
a odhodlal se k úplnému provedení scěnickému dvou
děl. z nichž jedno, majíc autorem skladatele českého
původu, důležito je pro dějiny české hudby, druhé
pak stěžejného významu nabylo ve vývoji komické
zpěvohry vůbec. Jsou to Jiřího Bendy melodram
„Ariadna na Naxu“ a Pergolesiova bufla
„La serva padrona“. K zahájení večera určena
prvotně ouvertura Jana Dism. Zelenky, avšak v po-
slední chvíli z příčin mi neznámých, snad pro pří-
lišnou zaměstnanost České filharmonie připravami
k výstavě a nedostatek času ke zkouškám, snad i z ji-
ných příčin, dojista v každém připadě ke škodě zaji-
mavosti večera se stanoviska českého, nahrazena
Gluckovou ouverturou k „Iligenii v Aulidě“. Dobo-
vým parfumem, vznešeností a váhou myšlenek byl
ovšem mistrný tento vzor klassické ouvertury vhodně
do nálady vpravujícím úvodem.
Bendův
Zelenkův
Benda
Ariadna
Pergolesiův
Jan Dism
Zelenka
Gluckův
Naxos
Aulida
Český filharmonie
36
article
Duodrama Jiřího Bendy „Ariadna na
Naxu“ má pro nás velký význam. Český rodák
vytvořil tu nezávisle od obdobného pokusu francouz-
ského a mnohem vyspěleji nevý druh umělecký:
melodrama, rozuměj drama mluvené s prů-
vodem hudby. Slavný filosof Jean Jacques Rous-
seau učinil podobný krok svou lyrickou scénou
„Pygmalicn“, k níž hudbu složil Horace Coignela
ke dvěma číslům sám autor „Vesnického věštce“, ač
neschází dosti závažných hlasů, které mu celek při-
čítají. Pojímaje myšlenku k melodramatu, Benda
sotva znal pokus Rousseauův, klerý poprvé hrál
se sice již r. 1770 v Lyoně, ale v širší známost uve-
den byl teprve provozováním pařížským na Thěntre
Francais 30. října 1775. Teprve později, monodrama-
tem „Pygmalion“, vydaným r. 1780 a téhož roku se-
hraným v Lipsku, vešel ve vědomou soutěž s fran-
couzským filosolem, aby očitě ukázal, že jeho melo-
drama jest něco valně různého. „Ariadna na Naxu“
vznikla r. 1774 a provedena v Gotě. H. Wilhelm
von Gerstenberg napsal ji původně jako kantátu,
kterou herec výmarské společnosti Seilerovy Jan
Kristián Brandes upravil pro jeviště. Když výmarské
divadlo 6. května 1774 lehlo popelem, společnost
pozvána do Goty, Benda nadchl se mimickým umě-
ním Charlotty Brandesovy i pojal úmysl, její umění
spojiti se svým. Poněvadž kapeiník společnosti Ant.
Schweitzer, pro něhož Brandes „Ariadnu“ upravil,
zanechal pro výhodnější libretto Wielandovo „Alce-
stu“ komposice její, Benda snadno dosáhl opuštěného
textu a vytvořil dílo, jež učinilo sensaci, o němž mno-
ho disputováno, mnoho slávy Bendovi plineslo, ale
Benda
Ariadna
Jean
Jacques
Rous
Horace Coignel
Rousseauův
Pygmalion
H Gerstenberg
Seilerův
Jan
Kristián
Brandes
Brandesův
Schweitzer
Wielandův
Naxos
Lyona
Lipsko
Gota
výmarský divadlo
Anta