1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 7. srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
předplácí so
v Praze v ndministracl
sa měsíe
na čirrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí denáškon
a měsl
na čtvrt leta . . . . 7 K 50
ve Elislkácht
na měsíc . . . . . . 2 K 80 h
P'oštou?
něnte
Rani.. . . : 8koni
s drojí záailkeu
na měsí
n dnrt leta . . . . k eh
Praha
5
title
Onešní číslo pra Frahu je o 14 stranách.
6
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 6. srpna. (C. B.) Do-
pisovatel »Birž. Vědomosťí« sděluje
z Ljaojanu ze dne 4. t. m. večer
Dne 2., 3. a 4. t. m. sveden byl roz-
hořčený boj. Japonci napadli
prudee střed ruského posta-
vení u Huciadzy. Měli 54 pra-
porů, z čehož 36 praporů z pravidel-
ného vojska, ostatní ze zálohy se
skládaly. Generál Kuroki použil zá-
ložníků k útoku, kdežto pravidel-
nému vojsku kázal prováděti manévry
na oko. Záložníci učinili zoufalý útok
na Rusy. Řady nepřítele byly
decimovány naší střelbou,
byly ale třikrát až čtyřikrát znovu
vyplněny. Naše vojsko odtáhlo pal
zvolna, i vyvolilo si vhodná
postavení, odkudž nepříteli
prudkou dělostřelbou působilo
veliké ztráty. Ztráty Japon-
cův u Huciadzy páčí se na
10.000 až 13.000 mužů Ruské
ztráty jsou v poměru k tomu
nepatrny.
Dodavatel živého dobytka pro p-
sádku port-arturskou sem přibyl. Dle
jeho výpovědi jest pevnost na tři
měsíce zásobena dobytkem,
Dodavatel vyprávěl dále, že posta-
vení Japonců jsou vzdálena
ještě 20 kilometrů od vněj-
ších opevnění a že Japonei
v Inkou vydali provolání, v něm
hrozí se každému smrtí, kdo by
s Rusy ve styk vešel, aneb něčeho
jim dodal.
Doba dešťů počala dnes.
L. Z Petrohradu, 6. srpna. (Pův. tel
zvl. dopis. »Nár. Listů«.) Kořistní sou
rozhodl, že loď »Knight Commander
byla Rusy právem potopena.
Admirál Alexějev navrátll sez
Charbina do Mukdenu.
Tři nové podmořské lodi budou
v loděnicích něvské a baltické záhy
dokončeny a budon přezvány dle tří
druhů ryb.
Vagonům na ruských drahách
dostane se druhého poschodí, čím
bude se moci o 400 pndů nákladn
více v nich na Dalný Východ dopra
vovatl.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi
na straně 4.)
Japonec
Kuroki
Rus
Alexějev
Petrohrad
Mukden
Knight Commander
7
article
Hrdinové ruští přestojí všechna
protivenství.
Ani nejzarytější nepřátelé Ruska nemohou
odepříti obdivu vojevůdčímu umění, jakým
generál Kuropatkin doposud provádí svůj za
mýšlený ústup poděl dráhy mandžurské od
Dašičaa na Ljaojan a Mukden. Sotva jest v dě
jinách válečnictví příkladu podobného výkonu.
o jehož nesnadnosti dovede sobě učiniti ponět
jen znalec oněch dálných, nehostinných krajův
asijských a jich neobyčejných poměrů klima-
tických.
Zvykle nadeházivá v Mandžursku počátkem
měsíce července doba tropických, kolikanedělníeh
dešťův či vlastně neustálých lijaveů, kterým
rozvodní se veškeré řeky a šíré roviny a údol
promění se v hotová jezera.
Tato perioda šestinedělních tropických dešto
a bouří byla by ovšem zastavila všechny ope
race válečné, všechen postup armád japonských
ale nebyla by zastavila vlaků sibiřské dráhy
přivážejících nyní již pravidelně co den na 200
brancův s přislušnými děly, municí a koňstvem
do Charbinu. Ziskav šest neděl času, získal
tudíž Kuropatkin posily 80.000 branného lidu.
Snad každý vojevůdce byl by s touto přírodní
chancí na jisto počítal. Než jak by se byl pře-
početl! Jakoby osud byl se proti Rusku spikl
zrovna letos doba dešťová v Mandžursku —
vysadila; za to po celý červenec panovala ne
ustálá tropická vedra, která vysušila koryta řek
a objevila v nich nepřiteli, otužilému proti úpalu
slunečnímu, pohodlné brody. Tak mohly se
právě v osudném červenci všechny tři armády
japonské od svých východišť soustředně u velikém
polokruhu blížiti k svému cíli: ke dráze
mandžurské, podél níž od Ljaojanu až po
Dašičao stála armáda ruská. Rozumí se, že
Kuropatkin učinil seč byl, aby konečné spojení
se těchto tři postupujících armád japonských co
možná překazil, neb aspoň pozdržel.
Kuropatkin
Rusko
Charbin
brancův
8
article
Za tím účelem sváděny veškeré ty hrdinné
a úmorné boje o četné průsmyky v horstvu
východním a jihovýchodním, z nichž nejeden
připominal Marathon a Thermopyly. Při roz
sáhlosti bojiště, prostírajícího se obloukem.
rozpjatým na dvacet mil, nemohl ovšem Kuro-
patkin proti přesile nepřátel obětovati tolik ehra-
brých životů, kolik by bývalo zapotřebí k za-
držení valfcích se spoust žlutého nebezpečí. O
musil šetřit sil, kdežto japonšti vojevůdci mohl
jimi plýtvat. Tak stalo se, co nebylo lze od-
vrátit. V druhé třetině měsíce července všechny
tři armády japonské, proniknuvše horami, spojily
se na jich svazích, aby odtud obrovským že-
lezným polokruhem ohrožovali od jihu a vý-
chodu postavení ruské. Úmyslem jejich nepo-
krytým bylo zaskočit Kuropatkinovi ústup o
Dašičaa na Ljaojan, aby jej tak lapili jako
v pasti na téže dráze mandžurské, k vůli niž
vlastně celou tu hroznou válku proti Rusku
podnikají.
Kura
Marathon
Thermopyly
Rusko
9
article
Interess všeho světa upjat tím k otázce
Podaří se Kuropatkinovi vyváznouti z pasti, po
daří se mu provésti šťastně a v pořádku ústup
s celou armádou svou na Ljaojan a odtud dále
na Mukden, či mu Japonci vnutí bitvu roz-
hodnou proti jeho vůli, v níž asi dvojnásobné
jejich přesile podlehne. »Jedno nebo druhé čeká
Kuropatkina«, prorokovali nedočkaví škůdcové
Ruska: »Buď mandžurský »Sedan« anebo zou-
falý útěk do pouští mongolských.«
Napjetí hrozného dramatu dosáhlo v pro
šlém právě témdni vrchole, Kuropatkino ustupuje
ale na ústupu koná divy udatenství jako obrat
nosti strategické, připomínající slavný ústup Na
poleona I. před třemi armádami koalice od
hranic Francie na Paříž. Co chvíli obořuje s
útočně na pronásledující jej divise japonské,
tak že jsou překvapeny náhlostí a prudkost
jeho nájezdu. Brzy vyrazí na východ proti ar-
mádě Kurokově, brzy na jihovýchodě zadrží
děsnou kanonádou předvoj armády Nodzovya
den na to bije se skvěle na jižní frontě s ar-
mádními sbory Okuovými. Od 31. července, 1.
2., 3. a 4. srpna trvají neustále z míry krvavé
a rozhořčené zápasy zadního voje ruského s pro-
následovateli, kteří nemohou se dostat přes
všechnu přemoc Kuropatkinovi na kůži, nýbrž
nejednou musí se, zdecimováni strefnou dělo-
střelbou ruskou, uchýliti do hor k odpočinutía
zotavení svému, zatím co Rusové pokračují v
svém pochodu na Ljaojan ...
Japonec
Okuový
Rus
Mukden
Rusko
Sedan
Francie
Paříž
10
article
Těžko říci, kdy bylo ruskému vojáku za-
koušeti těžších útrap: zda za oněch ukrutných
mrazů na Balkáně za války rusko turecké, jejíž
hrůzy zvěčnil štětec Vereščaginův, či nyní z
tropického vedra v Mandžursku na ústupu tak
nevýslovně svízelném. Lze si učiniti představuo
krutosti bojův na ústupu tom z hrozných oba-
polných údajův o počtu padlých a raněných
Dle nejnovějších zpráv ztratili Japonci za tři
denních těch bojů v okoll Hajčenu a Huciadzy
10.000 až 13.000 mužů. A přece se jim posud
nepodařilo zaskočit a k rozhodné bitvě, kde by
si ji míti přáli, donutit ruskou armádu.
Uniká jim, ale neprchá. Ustupuje teprve
když byla pronásledovateli zadala pořádnou ránu.
tak že týž zůstává chvili omráčen. Než se vzpa
matuje a obváže, je Rus kdes ! To je Kuro-
patkinova strategie na znamenitém jeho ústupu.
A potvrdi-li se dnešní zvěsť »Birževých Vědo-
mostí, že včera, 5. srpna začala v Mand-
žursku vytoužená doba dešťů, pak
se mu bohda ústup již dokonce podaří. Jelikož
pak i portarturská statečná posádka
rovněž chrabře si vede, odrážejíc Japonces
krvavými hlavami od zevních tvrzí tak, že
všechny zprávy o brzkém pádu Port Arturu v
nivec se rozplývají, může se v brzce list na
Východě obrátiti tak náhle, že věc Japone
bude ztracenal
Ruska
Vereščaginův
Rus
Kura
Artur
Balkán
Manda
Birževý věda
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 6. srpna. (Změna taktiky
rakouských Němců.) Výkonný výbor
sdružených německých stran radí se ve Vídni,
jaké stanovisko má zaujati vzhledem k „no-
vému kursu“ viády Körbrovy. Že se má státi
chování Němců změna ve smyslu opposičním
ohlásili mluvčí různých německých skupin hned
po slyšení slezských Němců u dra. Körbra
A poněvadž dále německá opposice má se stát
co nejbezohlednější, má to býti po připadě i ob
strukce, jestliže se dr. Körber ještě v po-
slední chvíli nezalekne a neodvolá svého naří
zení stran slovanských poboček ve Slezsku.
O tomto taktickém obratu uvažuje na úvod-
ním místě „Pester Lloyd“, který přes to, že
je rakouským Němcům velice přátelský, vidí s
nucena čísti jim opět jednou zasloužené levity
„Už po kolik let Němci prohlašují obstrukci,
ovšem když byli dříve její pomocí dosáhli znač-
ného úspěchu, za neudržitelnou, proklínají ji,
odpřisáhli se ji, ale nyní patrně prohlásí: „Naše
přísahy nejsou žádné přísahy, naše kletby žádné
kletby, naše sliby žádné sliby.“ V Rakousku
vůbec se nesmí vyjasniti. Nyní se hotoví zabrá-
niti tomu Němci. A proč právě nyní? Když s
Němec
Körber
Lloyd
Praha
Vídeň
Slezsko
Rakousko
12
article
jim v sídelním městě Vídni, k níž dle výroku
bývalého jich vůdce Herbsta tihnou všichni ra
kouští Němci a hned na to v celém Dolním Ra
kousku potvrzením zpátečnického volebníh
práva odňala půda, na níž by se mohli politicky
obroditi, tu jen zdvihli dojemně oči k nebesům
a jako bohabojní a pokorní mužové složili se
pjaté ruce zbožně v klín. Svoboda a pokrok ne
jsou už dnešním rakouským Němcům společnou
věcí. Ale když se mají ve Slezsku při něme-
ckých učitelských ústavech zříditi slovanské po
bočky, poněvadž příliv slovanských učitelů z
Čech a z Haliče přestal a vláda se přec mu
starati, aby slovanské děti v národních školách
nezůstávaly bez vyučování, tu všichni Něme
z celého Rakouska mají náhle býti solidární
ministerský předseda dr. Körber má pocítiti ve
škeru sílu německo-nacionálního hněvu. Nobot
němečtí vůdcové, kteři by nyní rádi svolali své
houfce pod prapory, se domnívají, že slovansko
pobočky jsou počátek jistého poslovanění celých
ústavů. Je-li to skutečně jejich mínění, pak tím
vydali svému národu nejhroz
nější vysvědčení chudoby. Nebo
jestliže Němci mohou v Rakousku
prospívati pouze pod ochranou ná
rodních privilejí, ale nejsou s to
aby snesli rovnoprávnost a zápas
svobodného závodění, pak se stali
skutečně národně inferiornímin
na „nositele rakouské státní myšlenky“, za
které se tak rádi vydávají, sotva už bude možno
se spolehnouti. Není-li však takové jejich mí
nění a přece se neodvažují odvoditi z toho dů-
sledky, pak si Němci pro změnu dosavadníh
chování k vládě vyhledali nejžalostnější zá-
minku. Ostatně jest patrno, oč jim vlastně běží
Bojí se nových voleb a proto chtějí se před
voliči objeviti jako stateční a rozhodní mužové,
kteří okamžitě jsou pohotovi k boji, jakmile se
kdo dotkne sebe nepatrnějšího násodního
statku.
Herbst
Němec
doktor
Körber
Vídeň
Slezsko
Čechy
Halič
Rakousko
13
article
Svou lekci na adresu rakouských Němeů
„P. L.“ zavírá všeobecnou úvahou o nemožnost
ústavní vlády v Rakousku, když obě nejmocnějš
strany, Čechové a Němci svou obstrukcí ústavn
vládu činí nemožnou a opakuje pronesenou už
jednou hrozbu, že za takových poměrů ani Ma
daři nejsou s to zaručiti Rakousku ústav
život.
V Praze, 6. srpna. (Jak je postaráne
o české učitele ve Slezsku.) Ústředn
spolek českých učitelů ve Slezsku podal zemsk
školní radě a jejímu předsedovi hr. Thunovi
ohražení proti zhoubnému působení německé
„Nerdmarky“ na české školství ve Slezsku. Vli
vem tohoto prušáckého spolku se stává, že na
uprázdněná učitelská místa v českých obcíeh
dosazují se obuvníci a školníci, ale
zamítají se náležitě kvalifikovaní učitelé z Mo
ravy, jak se stalo v hejtmanství frýdockém, jehož
hejtman Jelen žadatelům ohlásil, že pro Mora
vany učitelských míst nemá. Takové jednán
politických úřadů ve Slezsku dokazuje znova.
jak jest nezbytně třeba českého učitelskéh
ústavu ve Slezsku. Letos — jak sděluje „Opav.
Týden.“ — vyšel z učitelského ústavu opav-
ského jeden jediný žák, který jest scho
pen vyučovati na českých školách. A přece
poslední právě době několik škol bylo rozšířeno
ba i nové zřízeny a odkud mají se vzíti potřebné
síly učitelské? Aneb soudí páni okresní hejt-
manové, že naše školství, zájem obyvatelstva
ba zájem státu může nadále snésti ten ponižu-
jící stav a mohou se školy naše dále spokojiti
s obsazováním prozatímním sběhlými studenty
o dvou neb třech gymnasijních třídách, neb ne
P L
Čecho
Němec
Thun
Rakousko
Praha
Slezsko
Opava
Ústředn spolek český učitel
14
article
V drobném prodejtr
zanní číslo o sobě . . . za s
odpelední
a 2
Ve dlislkách na venkovi
ranní číslo. . . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
platí se hotově zapřel
Přeěplacení a Inaerty pěšjímá zdmiai
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházejí se též rrdakce
tlskárss a expedice „ Národnich Listi“
Rukopisy se nevraceji
List
15
article
doučenými obuvníky, neschopnými školníkya
jak se všecky tyto podpory nynějšího školního
systému ve Slezsku jmenují? Toho dále trpět
nelze. Poněvadž pak z poboček teprv po dlou-
hých čtyřech létech vyjdou první čekatelé uči-
telství pro slovanské školy a do té doby přijí-
máním prozatímních nezkoušených a po většině
neschopných sil nastal by úplný rozvrat ve
školství našem, nezbývá než aby čeští členové
školních rad ve Slezsku svým vlivem přičinili
se všemožně, aby místa, dnes podobným osud-
ným způsobem provisorně obsazená byla ná-
ležitě vypsána a opatřena vhodnými, zkouše-
nými, řádnými silami z Čech a Moravy a obce.
které obšťastněny jsou podobnými „pány uči-
teli“, nechť oprou se samy tomuto je ponižuji-
címu stavu, který jinde je holou nemožností.
Z Vídně, 6. srpna. (Výkonný výbo
sdružených německých stran) měl
dnes dopoledne schůzi ve Vídni ve sněmovní
kanceláři místopředsedy Kaisra. Přítomni byli
za stranu pokrokovou dr. Funke, dr. Gross
a dr. Marchet; za stranu německo-lidovou
dr. Derschatta, dr. Löcker, dr. Chiari a dr.
Wolffhardt; za agrárniky Peška; za kře-
sťanské sociály Axmann a za Vše-
němce red. Pacher. Do schůze byli zvláště
pozvání za Slezsko dr. Demel a prof. Hof-
mann. Na počátku schůze vylíčil prof. Hoí-
mann historii slovanských poboček při učitel-
ských ústavech v Opavě a Těšině. Jeho výkla
doplnil pak některými poznámkami Demel.
Předsedající dr. Derschatta otázal se obou
zástupců Slezska, je-li pravda, že oni i jiní ně-
mečtí poslanci byli již dříve zasvěceni v úmysl
vlády, zříditi ve Slezsku slovanské pobočky. Dr.
Kaiser
doktor
Funke
Gross
Marchet
Derschatt
Löcker
Chiari
Wolffhardt
Axmann
Pacher
Demel
profesor
Hoe
Slezsko
Čechy
Morava
Vídeň
ský ústav v Opava
Hofmann
16
article
Demel i prof. Hofmann odvětili, že se
zemským presidentem hr. Thunem skutečné
mluvili o této myšlence, ale jejich rozhovor ne-
může býti nazván vyjednáváním. Totéž
platí o dru. Körbrovi, s nímž také o slezské po-
bočky nebylo vyjednáváno. Redaktor Pache
navrhl, aby výkonný výbor německých stran
vstoupil v této věci ve styk s ministerským před-
sedou a dokazoval, že zřízení slovanských po-
boček na slezských učitelských ústavech musí
býti pokládáno za nepřátelský akt nejen
proti slezským Němcům, nýbrž proti Němcům
v celé říši (!). Proto žádal, aby se dru. Körbrov
podalo prohlášení v tom smyslu.
Na podnět Marchetův a Grossův vzaty pak
v úvahu také otázka vlašské právnické fakulty
Inšpruku a chorvatských zkoušek, načež po
312hodinném jednání schválena předsedou na-
vržená resoluce, v níž se mluví o všech třech
na schůzi projednaných otázkách a vyslovuje se
přesvědčení spojených německých stran, že v
vládních úmyslech, pokud se týče těchto škol-
ních otázek, musí nastati změna, poněvadž ně-
mecké strany by byly jinak nuceny, z chování
vlády vyvoditi důsledky. Poslanci Gross a Der-
schatta zmocněni, aby resoluci odevzdali dru.
Körbrovi, načež bude uveřejněna.
Z Terstu, 5. srpna. (Hejtmanství pro
terstský venkov.) Proslýchá se, že vláda
zabývá se nyní otázkou zřízení zvláštního okres-
ního hejtmanství pro venkovské obce terstské.
Tyto velikou většinou slovinské obce dávno s
už domáhaly samostatné, od Terstu oddělené poli-
tícké správy; ale dosud jejich snahy narážely
na nepřekonatelné obtíže. Poslední události terst-
ské poučily snad konečně rakouskou vládu, n
který živel v Přímoří může bezpečně spolehati
Demel
profesor
Hofmann
Thun
Pache
Němec
Marchetův
Grossův
Gross
Terst
vlašský právnický
Inšpruk
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pomník Husův.
Z cyklu »Krása, pravda, láska«.*) Napsal
Ninus Karo.
Na pomníku socha oslavencova musí být
portrétem, t. j. obrazem jeho osobnosti
představovati fysickou i psychickou individualitu
jeho, nic víc a nic míň.
Lišíme mezi portrétem a obrazem (v už.
sm.). Portrét představuje osobnost samu o
sobě, obraz však výjev, děj, kon. Na pomní
ku tedy osoba oslavencova nesmí býti zobra-
zena v žádném určitém momentu jeho života,
tož nejen v roli účastnice nějakého děje, ale
ani v žádném konu, ať činném ať trpném, nebo
i to je už výjev, na př. osoba čtouci, píšíeí
spoutaná, mučená. Proč nesmí? Proto, že každý
obraz platí tomu, koho nebo co představuje
pakli osobnost, tedy osobnosti, pakli výjev, tedy
výjevu. Obraz výjevu je památkou především vý
jevu, osobě v něm zůčastněné platí pak jen polud,
pokud v něm má roli, tudiž ovšem v různém
slupni, je-li role hlavní či podružná, činnáči
trpná atd. Krom toho oslavná činnost osoby ne-
týrá vtělena v jediném skutku, v jediném vý-
jevu jejího života, byť byla i jednotná : Druhdy
bívá na význačné momenty bohata (historičt
hrdinové), druhdy bývá naprosto bez nich, žádný
zevní výjev ji necharakterisuje (básník, my
sliiel). Chtít na př. básníka, myslitele charakte
řisovat zevním konem psaní, byl by očitě ubohý
prostředek, nejdeť nám o písaře, ale o básníka,
uyelitele. Konečně slavíme-li osobu pro jej
čnnost, nelze to vyjádřiti zobrazením jednotlivého
činu. Celou působnost nepřetržitou na soše
zohrazili nelze. Nezbývá než zobraziti pramen
činnosti, povahy a síly ducha, z nichž činy vy
vlely, o sobnost.
Husův
Krása
Ninus Karo
18
article
Demonstrujme to na Husovi. Hus na po
maíku nesmi být zobrazen ani jako kazatel (řečně),
ani před soudem, ani v žaláři, ani na hranici
To vše by byl jen historický obraz, kus historie
jeden výjev. Ale Hus je nám významným celou
svou historií, nejen doživotnou, ale i posmrtnou.
*) Ze soutěže feuilletonů. Viz »Národní Listy-
11204 č. 99. č. 123, č. 152 a č. 191.
historií celého husitismu, vítěznou ideou svo-
body svědomí, která pak ovládla svět (refor
mace)
Šaloun v prvém návrhu svém zobrazi
Husa na hranici: podal tedy místo pomníku hi
storický obraz upálení (děje). Jako obraz může
to být dobré, ale pomník to není. Byl vypsán
konkurs na pomník Husovi Gjeho osobnosti), n
na historický obraz z jeho života a upálení
jeho zvláště. Měl tedy obraz předem býti vy
loučen ze soutěže. Jestliže však porota, majíe
obraz také za pomník, dala mu první cenu, je
to důkazem, že ani nejzákladnější pojmy uměno-
vědecké nejsou posud vyjasněny.
Hus
Šaloun
Gje osobnost
19
article
Třeba role, kterou osoba Husova v obrazu
upálení má, je důležita, přece je to jen role
ději. Osoba sama jest pouze jedním činitelem
v něm: druhým činilelem jest moc, která ho
na hranici dala, činitel stejně důležitý, třeba jej
na obraze postřehujeme jen v jeho činu, je to
právě čin vítězný, triumfující. Oslavenec sám
jest v roli trpné, jeho věc je tu poražena. Ne
lze muže oslavovati jeho porážkou. Divák nepo
učený viděl by tu pouhou justifikaci, akt středo-
věké spravedlnosti, upálení kacíře, nebo třeba.
což by též právem směl myslit, čarodějníka, ne
heroa.
Socha oslavencova na pomníku musí tedy
býti portrétem: podávati jen, avšak také
celou osobnost jeho, t. j. představovati je,
samolného, abstrahovati nad to ode všeho zev-
ního konu, všeho pomíjejícího vlivu (vjemu)
zevního světa, vší určitosti místa i času (čimž
se portrét liší od obrazu v už. sm.), avšak před-
stavovati nejen fysiekou osobu, ale ozjevňo
vati i její psychickou individualitu (čímž se liší
od zpodobeniny pouze mechanicky zhotovené
snímku, fotograſle).
Portrét (každý, nejen pro pomník určený)
jak z této jeho povahy jde, musí odhlížet ode
všeho mimotného a hledět jen k podstatnému,
co člověka určovalo: na portrétu nesmí osoba
nejen být v žádném fysickém aktu, ale ani jevit
žádného pocitu (dojmu), ani fysického, jako bo
lest, zimu, hnus, únavu a p., ani psychického,
jako hněv, radost, žal, pohrdání, úzkost, strach,
údiv, hrůzu a p., nýbrž jen své vlastnosti: ráz
povahy (citu, mysli, vůle) a ducha, jako kru
tost, přísnost, mírnost, hrdost, dobromyslnos
Husův
20
article
veselomyslnost, trudnomyslnost, duchaplnost
bornovanost a p. Žádná mimika a pohyb, nýbr
jen rysy a ponos (postoj, posed). Zkrátka portré
musí osobu charakterisovat, fysicky
psychicky.
Individualita fysická. Je-li fysický zjev
oslavencův (tvářnost a postava) znám, musí ho
umělec šetřit. Není li znám, jako někdy u osoh
dávnější historie, má volnost, jen musí vedle
přirozenosti lidské vůbec a ragové zvláště dbát
i podstatných stereotypních znaků oslavencova
prostředí, na př. tvář antickou nesměl by zobra-
zit vousatou, tvář biblickou zase ne oholenou
Avšak sílu historické pravdy má i tradice. Je-
tu tedy tradice, zvlášť obecně v celém národě
vžitá, musí ji umělee šetřit, na př. u Husa,
jehož podobu národní tradice udává od jakživa
pořád stejně, jak se jí i Brožík na svém obrazu
přidržel. (Jen tvářnost je proti národní představě
poněkud ostrá.) Kdo Husa představuje jinak než
v jeho tradiční podobě, zrovna tak hřeší, jako
kdyby Palackého zobrazil jinak, než jak jsme
ho znali a jak bude potomkům dochován foto-
grafiemi a poprsími, sic každý divák řekne:to
není Hus, to není Palacký. Kdyby i nakrásně
vznikly důvodné vědecké pochybnosti o správ-
nosti tradované podoby Husovy (zda vousči
holá tvář), nie to neplatí a umělec musí se
tradice přidržet, dokud omyl její není prokázán
apodikticky a zároveň zjištěna důvodná naděje,
že síla historické pravdy v dohledné budoue-
nosti tradici přemůže! Sic by stavěl pomnik
pro budouenost teprv — nedohlednou.
Hus
Brožík
Palacký
Palacká
Husův
21
article
I kroj musí odpovídat danému historické-
mu prostředí a v něm stavu oslavencovu. Při
osobách nedávné minulosti i jich známým oso-
bitým zvykům, na př. Palacký, jenž nosil frak,
nesměl by být zobrazen nejen v antické tóze,
ale ani v čamaře, jíž nikdy nenosil. Hus nesmí
být v nehistorickém neurčitém hávu, jak mnohé
návrhy, i poslední dva Šalounovy, chtějí, nýbrž
věrně dle tradice v kněžském talárua
s baretem na hlavě. Vizme, s jakou plli
vystrojil Myslbek historicky věrně svého sv.
Václava. U Husa není právo postupovat jinak.
Jde-li o historickou věrnost šatu, tím méně smí
osoba být představena nahá, když ji svět nahou
neznal. (Rodinův Hugo.) Kde tradice obecně
vžitá představuje si osobu s jistým zevním
znakem historického významu, musí ho soch
míti. Žižka bez palcátu nebyl by Žižka. Všecel
národ tak si ho představuje. I básník mimo
děk píše:
Máv' palcálem kol hlavy
Jménem Páně, dítky, do Moravy
(Čech: Žižka)
Tak i Hus bez evangelia nebyl by tuším
plně národní Hus, tak jakoby jím nebyl bezji
stého evangelického (apoštolského) vý
razu tváře a držení těla, v nichž si ho odvěká
národní úcta zobrazila. Výraz ten bez vousu
není možný, ač nezáleží jen v něm. I v po
sledních dvou Šalounových návrzích chybí na-
prosto. Tvář u obou cizí, pósa u jednoho snad
vhodná pro kardinála Richelieu, u druhého pro
Mojžíše, sestupujícího s hory, ale ne pro Husa
Individualita psychická. Tu musí u
mělec sebrat všecku sílu, musí v sochu oslaven
covu vtělit jeho významnost, zpatrnit vynikajíe
stránky povahy a ducha, pro které jej práve
oslavujeme. A to jest ovšem těžké a umělci o
toho rádi uskakují, přesunujíce buď těžisko
práce v přičleněnou allegorii, aneb přímo po
stavu oslavencovu symbolisujíce. Prvé jest vý
pomoc, druhé však protizákonnost. (Rodin, naš
u Husa).
Palacká
Hus
Myslbek
Václav
Rodinův
Hugo
Žižek
Páně
Čo
Richelieu
Mojžíš
Morava
22
article
Jako pomíjející, přechodné dojmy duševní,
na př. žal, docházeji mimovolného projevu po
mijejícími, přechodnými vzruchy tvářnosti a po
suny postavy, tak i stálé duševní stavy, na př
trudnomyslnost, tož vůbec kvality povahy (cilu
mysli, vůle) a ducha docházivají mimovolného
výrazu trvalými známkami ve fysiognomii člo
věkovy osobnosti, tož rysy tvářnosti a pono
sem postavy. Ale nestává se to vždy anebo n
vždy dokonale: někdy duševní rysy (vnitřní kva-
lity) osoby neobrážejí se v její fysiognomii snad
vůbec, někdy snad ne dosti výrazně, v přimě-
řené intensitě. V tom pak právě záleží umění
portrétisty, aby dokonalou výraznost řysiognomie
oslavencovy vystihl a pakli žádoucí výraznost
postrádala, aby jí ji dodal — podal oslaven-
covu osobnost, zachovávaje arci ve všem jeh
individualitu, to, co v osobě jeho ukryto bylo
uvnitř, vynesl na jev, vyjádřil jeho zjevem,
neboť jiného prostředku k ozjevnění jeho ducha
a povahy nemá, než právě ten, jak se tyte
vnitřní kvality na osobě jeho jevily, nebo n
člověku dle různosti temperamentu vůbec jeví
vají nebo jeviti mohou, o čemž umělce studium
fysiognomii poučí.
Toto ozjevňování vnitřního člověka (eviden-
tisování duše), jsouc jen zpatrňováním skutečné,
avšak skryté pravdy, není ještě idealisováním.
cův osobnost
23
article
Idealisování jest zvyšování krásna, ať mravního.
ať smyslného, na úkor skutečné pravdy, i bylo
by tu teprve, kdyby umělec v dile svém připi-
soval osobě oslavné vlastnosti, jichž neměla,
aneb její skutečné přednosti nepoměrně nadsa-
zoval. Avšak víme, že moderní umění reálna
tihne k svrchované pravdivosti a pročež i plastik
musí podávati daný předmět pravdivě, ozjevňo-
vati vnitřní pravdy toliko v intensitě přiměřené
jich známé skulečnosti. Jen v pravdě je síla,
zjevná lež míji se s účinkem. Dovolena jest jen
idealisace negativní, t. j. zamlčení (vypuštění)
rysů špalných stránek oslavencových, neboť po-
mníky stavíme jen osobám mrtvým a jen pro
jich dobrě sťránky a de mortuis nil nisi bene,o
mrtvých zlého nevzpomínáme. (Trochu jiná je
otázka, zda a pokud lze pominouti defekty tělesné.)
Oslavné rysy Husovy povahy jsou mr a v ní
přísnost (citu), horlivost (mysli) a ne-
oblomnost (vůle), tudiž slla u šlechtilé
energie (ve fanatism, jenž je slepý k pravdě
a vzdor, jenž čelí i pravdě poznané — těch
chyb byl Hus prost): z nich plynuly věkopa-
mátné děje jeho života i smrti, jež slavíme
jich rysy musí tedy umělec v jeho zjev vtělit.
Husův
Hus
24
article
Místo toho však mluví Šaloun v doprovodu ke
svým posledním návrhům o smohutné velebě
grandiósní vznešenosti«, jež vidí v historii hu-
sitismu a chce v postavě Husově vtělit. Byť na
krásně attributy ty příslušely tomu kusu historie,
na portrét Husův nepatří, nýbrž leda na přidaný
allegorický neb historický obraz, nebuť osobě
Husově nenáležely.
Tak co se tkne povahy. Co se tkne d ucha
(ingenia, intellektu), má se i ten na soše jevit
ve stupni historickému významu osoby odpovi-
dajícím. U Husa, jenž jest památným pro věky
toliko neobyčejnou, přímo heroickou velikosu
povahy (Galilei !), výraz geniality nebyl by na
místě i jest oprávněn a přiměřen toliko výraz
vysoké intelligence. Byl sice duch
sehopný, ale ne tvůrčí, jako neobyčejného mysli.
tele nelze ho oslavovat. Za to u Žižky zádal
Šaloun
Husův
Hus
Žižek
Galilei