1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 13. ledna 1907.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. IIáty 3. kvo
přede lači s
v Praze v adinfnl
a něsle . . . . .
k atnrt leta “
sdrojí donánlo
nk lale .
vo sllslksek
na něsto ... .
ale . Peštes
nnrk noia “ :
s drojí síen
n::kE
Praha
5
article
Dnušní číslo pro Prahu je o 20 stranácl.
Dnušní číslo pro Prahu je o 20 stranácl.
Dívají se z Vídně do Čech
obráceným dalekohledem.
Od chvíle co naši radikálové, agrárníc
a národní socialisté pospolitě s liberálním
Slovinci vyhověli J. E. panu Beckovi a přes
noc odklidili barikády svých 50 pilných ná-
vrhů obstrukčních ze sněmovny poslanecké.
tato podobá se téměř taneční síni, v níž v di-
vém kvapíkovém tempu honí se ne sice tančíc
párky, ale předlohy vládní a hlasování, tak
že není v dějinách parlamentů tak hned pří
kladu podobného chvatu a kvapu zákonodár-
ného. Včera opět promrskáno neméně než
patero různých zákonův říšských, ovšem že
s bídou, poněvadž chvílemi nebylo ve sně
movně ani sto poslancův. A tak prý to půjde
ještě po dvě masopustní neděle až do strhání
a do skonání kuriátního parlamentu. Pravé
to vzplamenání dobořívajícího oharku svíčky
před shasnutím. Přísloví lidu praví sice
»Práce kvapná, nebývá platná!« ale oficiosové
jásavě tleskají této nenadále fenomální »děl-
nosti« sněmovny po léta tak sterilní a lenivé
s dětinskou radostí. Habeant sibil
Než, jak jsme již včera upozornili: tento
báječný úspěch ve vídeňském parlamentu zdá
se podněcovati a vábiti Polykrata Becka ku
další smělé honbě za štěstím i — do našich
českých hvozdův a doubrav. Jak
mile koncem ledna dozní jeho veselé » halali!«
v oboře vídeňské, chce v únoru zkusiti své
lovčí umění v obvodu našich Hradčan, totiž
ve sněmovně království českého poku sem
o jakés takés vyrovnání a pří-
měří českoněmecké.
Beck
Praha
Vídeň
Čechy
Hradčany
6
article
Včera zaznamenali jsme v té příčin
vypuštěný výzkumný balonek »N. Wiener
Tgbtu.« a současně spadl druhý, rovněž ví-
deňského původu, až ve Lvově. Tamn
»Dziennik Polski« dává si z Vídně psáti
nemalém politickém účelu a vý-
znamu únorové cesty panovníky do Prahy
v podstatě takto:
»Uznání práv koruny české není na pře-
kážku vůle císařovy, nýbrž jedině proti-
venství Němců, jejich strach před počeště-
ním. Jest na bíledni, že podmínkou pro
uskutečnění ideálů českého národa jest vy-
rovnání s Němci, a sice dokonalé, úplné vy-
rovnání, které by obrátilo veškeré směry
veřejného života a bylo zaručeno co možno
nejjistěji. Ohlášený pobyt mocnářův v Praze
mů prý stvořiti základy pro takovéto
vyrovnání. Již tím, že bude sídliti pa-
novník na hradě pražském, objeví se
Čechům takořka budoucnost —
dráha ku dosažení jejich ideálu národního,
cesta vedoucí k uskutečnění toho, o čem
každý český vlastenec od let sní . . .«
»Avšak« (kdež pak by mohlo pro nás ve
vládních enunciacích kdy toto skvostné slůvko
scházeti !) »bez záruk pro německou
menšinu není v Čechách žádného
vyrovnání, a bez vyrovnání ne-
bude žádného svéprávného krá-
lovství českého. Pobyt mocnářův na
hradě pražském má tedy Čechům symbo-
licky říci, že panovník uznává právo koruny
sv. václavské a rád se její nádherou zdobi,
avšak zároveň použije panovník najisto
svého pobytu na půdě české k tomu, aby
za každé příležitosti kladl důraz na nutnou
potřebu vyrovnání.«
N Wiener
Dziennik Polski
Němec
Čecho
Lvov
Vídeň
Praha
Čechy
7
article
Věru, tento výzkumný balon vídeňský je
nemálo zajímavý a zasluhuje, aby byl námi
co nejbedlivěji ohledán. Zatím co u nás plno
sejčků skuhrá a prorokuje, že volební oprava
vídeňské sněmovny poslanecké znamená hrob
zemským sněmům a i té mizerné schmerlin-
govské zemské autonomii, nastojte, po-
jednou z Vídně vábný skřivánčí švehol —
o uskutečnění našeho nejvyššího, nejluznějšího
ideálu národního — státního práva zemí ko-
runy české.
Po třicetipěti letech přeo sudnéh
mlčení, dovídáme se oklikou přes Lvov
z Vídně, že prý tam podnes vědí o českém
státním právu a o staroslavném lesku koruny
české. Nu, to nás těší! Ba ujišťuje se nám
více: že by nescházelo v rozhodujících dyna-
stických kruzích na dobré vůli uznanému na-
šemu právu státnímu dopomoci ku platno-
sti bytelné, kdyby jen nebylo toho od-
poru německé menšiny v zemi, která
se mu protiví a příčí k smrti z obavy, že
by samostatný český stát stal se Němcům
českým »hrobkou«. A proto, chceme-l i do-
síci českého státu, máme dříve něme-
ckou menšinu v zemi upokoji
a ubezpečit nejslavnějšími a nej
bezpečnějšími garanciemi, 'žej
neublížíme a neudávíme. Probůh
což pak jsme se těch záruk a garancíí Něm-
cům za půl století ještě málo nen-
bízeli?
Němec
Vídeň
Lvov
Německo
8
article
Což se jim mohlo ještě něco více
nabídnout, než jim nabízel Riegrův národ
nostní zákon při fundamentál-
ních článcích roku 1871? Již v názv
jeho zračilo se, že nám jde o rovnou
stejnou ochranu národnosti ně-
mecké jako naší vlastní a ž
chceme pro všechny časy budoucí Němcům
garantovat rovnou svobodu národní v samo-
statných Čechách, jakou sobě vyhražujem
formou základního zákona, zpevně-
ného přísahou královou na ústavu českou.
Avšak vzpomeňme, s jakým zpupným —
rozhořčeným rykem Němci tehda touto n-
bídkou naší pohrdli a povrhli.
Přes všechnu garantovanou rovnopráv-
nost, přes všechny kurie národní ve sněmu
království českého nechtěli o českém státním
právu ani v té mírňoučké, na minimum stla-
čené způsobě fundamentálních článků na
prosto slyšet, nýbrž hýbali nebem
peklem, aby přivedli Hohenwartovo vyro
nání k pádu. — A teď máme uvěřit
že by byli přístupnějšími myšlence českého
státu, kdybychom jim znovu nabídli tak asi
onen Riegrův národnostní zákon z r. 1871
v obnoveném vydání
Víme, co by se jim z něho libilo a p
čem by dnes chutě sáhli: To rozdělen
sněmu českého na kurie národn
s právem veta v záležitostech národně kul-
turních a to rozbraničení volebních okresů
dle národnosti by si z něho ovšem milerádi,
čile vybrali jako hrozinky z bábovky; ale to
ostatní: úplnou rovnost obou ja-
zyků zemských v celé veřejn
správě země české, tu naprostou
rovnoprávnost obou národnost
ve všem životě veřejném od-
mítli by dnes stejně nevlídně a naprosto
jako tehda, ale za to by nám při-
šli se svou známou »staronovo ue
písničkou Plenerovou a Pradovouo
rozdělení Čech a o zřízení auto-
nomní německé země v Čechách
Riegrův
Němec
Hohenwartův
Plenerův
Čechy
9
article
NILIS
NILIS
»očistěné ode všeho českého« (slova Ple-
nerova), která by byla snejlepší z-
vorou proti uskutečnění českého
státu« (slova Schmeykalova). Ano, tu nám
zpívají dnes ti němečtí minnesängři, ti páni
— Pradové, Bachmannové, Kindermannové.
Holšteinové i — Eppingrové na potkání:
administrativní rozdělení Čech,
zrušení Stremayrova jazykového
nařízení z roku 1880 pro samostatně
spravované »Deutschböhmen«, tak aby
tam u c. k. úřadův a soudů jazyk český
pozbyl veškerého domovského
práva, rozhiraničení národní od obcí a
okresů až do místodržitelství, do zemského
výboru a do sněmu, zkrátka, rozdělení
království českého na území ryze
německé a smíšeně česko německé, aby nikdy
nemohlo tvořiti správní celek a jednotnou
politickou osobnost, kterouž si přes všechny
bouře tisíciletí dochovalo po dnešní dobu.
Nilis
Pradová
Bachmann
Kindermann
Stremayrův
Čechy
10
article
Taková jest novodobá politika dnešních
poslanců německého lidu v Čechách, a vůči
těmto vlastizhoubným, nikoliv ze
strachu před námi, alébrž z velko-
německých choutek a plánů vzni-
klým choutkám ukazuje se nám z Vídně zá-
ludná fatamorgana českého státu, pro nějž
prý se nadehnou nynější politikové němečtí,
jakmile jim dáme náležité záruky pro je
jich námi prý ohrožovanou na-
rodní svobodu v Čechách! Možno-
na skutečnost v Čechách pohlížeti ještě o brá-
cenějším perspektivem
Ne, pánové, tak si nedáme sebou točit
a zahrávat. Máme už té úlohy beránka, který
pod pramenem vlku u pramene vodu kali.
po krk dost ! Ne na nás jest, abychom činili
koncese k zajištění bezpečnosti a svobody
německé menšiny v zemi, nýbrž n a o pak
my máme tisíc příčin a důvodů pod-
statných, aby se dostalo ochrany
záštity právní nám a našim men-
šinám proti nátiskům a křivdám
se strany panovačných, nespr-
vedlivých, necitelných hegemonu
německých.
My nechtěli a nechceme jak-
živi německým svým krajanům
ni nejmenšího jejich dobrého práva upírati,
nad tož bráti, ale za to oni nám je a vlasti
naší upírají a berou napořád. Oni upírají
tisícům našich národních příslušníkův v
zněmčených městech a krajích svých rovné
právo i základní stájem uznaná práva n.
svobodu občanskou. nly nechceme nikde jich
utiskovat, ale oni všude, kde mohou, hledí
utiskovat nás, a proto my máme právo
žádat záruky od nich pro sebe,
garancie na státu, aby Němcům byl
znemožněno utiskovat násl
Němec
Čechy
Vídeň
rodný svoboda
11
article
Německý projekt na reformu
zemského výboru.
Německý projekt na reformu
zemského výboru.
Ve středečním čísle našeho listu prokázal
jsme nesprávnosí tvrzení „Pr. Tebl.“, že v zem-
ské službě, zejména na vyšších místech nejsou
žádní úřadníci národnosti německé a že poža-
davek dokonalé znalosti jazyka českého jest při-
činou nedostatku německých uchazečů o místa
úřadnická ve službě zemské.
Dnes hodláme probrati návrhy „Pr. T.“ n
reformu zemského výboru. Předem nemůžem
si však vůbec představiti, jakým způsobem by
měli býti povoláváni přísedící zemského výboru
dle předmětů správy kvalifikovaní, kdyži členové
12
article
zemského výboru přece musí býti vzhledem ku
platnému systému representačnímu dosazováni
volbou, již vykonává sněm.
Přiznáváme sice milorádi, že i my nejsme při
vrženci obsazování míst přísedicích, zemského
výboru podle jednotlivých kurií, ježto, jak oboc-
ně známo, systém kurií zemským zřízením zave-
dený považujeme za přežitý a nemoderní. Avšak
tato otázka souvisí těsně se změnou volebního
řádu do sněmu a toliko v souvislosti s touto
změnou může býti řešena. Rovněž souhlasíme
s tím, že by pro výběr osob neměly býti pouze
rozhodny zájmy politických stran, nýbrž zájem
věci, avšak tážeme se, jak si pan pisatol takový
výběr představuje. Volbu přísedících koná sněm,
jehož členové právě na základě příslušenství
svého k té které politické straně bylí zvoleni?
Síla a početnost politických stran zrcadli se vždy
ve složení zemského výboru, právě tak, jako ve
složení všech orgánů, dosazovaných sbory zá-
konodárnými.
13
article
Z toho patrno, že radikální reforma, jaksi
ji „Pr. Tgbl.“ in membris (v údech) představuje.
jest co do způsobu, jímž výběr osob se má díti,
nepochybně na dlouhou dobu vyloučena a že ne-
zbytno počítati s tím, že politické strany volí z
svého středu za přísedící zomského výboru ony
své příslušníky, které povazují k tomuto úřadu
za nejvhodnější. Tato okolnost padá za nyněj-
ších poměrů hlavně na váhu při posuzování mě-
řííka, dle něhož možno rozděliti referáty v zem-
ském výboru. Agenda zemského výboru jest
velmi rozmanitá (v posledním rozvrhu práce
nalézáme 90 druhů agendy) a jen při vhodném
způsobu jejího rozdělení, při správném sdružení
jednotlivých agend ve zcelené a zaokrouhlené
roferáty, lze očekávati zdárné spolupůsobení
živlu občanského, tedy heúřadnického, ve správě
zomské. Referáty musí obsahovati již prolo
látky pokud možno téhož druhu nebo aspon
věeně příbuzné, aby se přisedící mohl v brzku
s ní obeznámiti. Není nás tajno, že dnešní roz-
dělení reforátů tomuto požadavku úplně nevyho-
vuje, a také jsme o tom předmětu r. 1901 uve-
řejnili zvlástní úvahu, v níž jsme uvedli určité
návrhy. Příčinou této vady jsou však právě mo-
menty politické a zmonšení jich vlivu přejeme
si my zajisté v téže míře, jako pisatol „Pr. T.“
14
article
Dle našeho náhledu mají býti při úpravě referátů
rozhodny toliko ohledy věcné, jak ostatné z po-
jmu moderní správy samo vyplývá. Nepovažu-
jeme prolo za sprné rozdělení, jež by mělo z
měřítko zevnější okolnost, zdali jest podání se-
psáno tím ci oním zemským jazy kem.
Avšak rozdělení agendy dle jazyka resn.
dle „jazykového územi“ není ani účelné ani
možné. Zemský výbor jest jednak orgánem sně-
mu, jenž vykonává jeho usnesení a připravuje
práce pro sněm, jednak orgánem, který spra-
vuje hospodářství zemské, a konečně nejvyšší
instancí v různých záležitostech práva veřej-
ného, přikázaného orgánům místní samosprávy.
Z prací prvního druhu zvláště vytknouli
sluší práce zákonodárně a opatření, jež se vy-
dávají na základě nových i starších zákonů.
Oboje tyto záležitosti právě vzhledem k jich po-
vaze mohou býti obstarávány vždy toliko jedi-
ným referentem pro celé království. Rovněž tak
vyžadují záležitosti, v nichž jest zemský výbor
nejvyšší instancí správní, věeného rozdělení již
v zájmu jednotného rozhodováni, jež nemůže za-
bezpečovati okolnost, že věci ty podléhají gre-
miálnímu usnesení. O tom, že jednotný způsob,
jak se opatřovati mají záležitosti správy hospo-
dářské, dle odborů věcných, jest z důvodů
účelnosti nutný, myslíme, že nemůže býti ni-
žádných pochybností
Nepovaža
15
article
V drobném prodeii
ranní číslo o sobě .
psl.. . . . . n i e
Vo dlislkách na voskorě
epslední. : . . . . . . s p
nseraty
tas hotově neplea
t pnk sdss ln-
an nacháanjí so tož redsko
tiskirna a ozpodice ,Károdnichi Listae,
Eakoplsy se nevraesjl.
Károdnichi Listae
16
article
Dnešní rozdělení reforátů jest v podstatě
založeno na v ěcném roztřídění a bylo tak od
počátku platnosti nynějšího zemského zřízení,
a i to za režimu německého. Rozdělení
to se po celou dobu déle než 40letou osvědčil
a nelze ani dnes prováděti na něm účelně pod-
statnější opravy. Ostatně, jak. z celého článku
patrno, má býli podnětem změny toliko otázka
úřadnická.
Konceptní služba při zemském výboru nent
zařízena způsobem byrokratickým, nýbrž šé-
fem odborů (referátů) jest toliko přísedící, je-
muž jednotliví úřadníci konceptní jsou přím
podřízeni. Tento přímý styk úřadnictva, jenž
není sprostředkován žádnými stupínky hodností,
poskytuje přísedícím možnost poznati schopnost
a zvláštní vlohy jednotlivých úřadníků, možnost
přiděliti jednotlivé práce, zejména zákonodárné
silám pro ně zvláště způsobilým. Nenalézáme
tedy ve správě zemské všechny ony známé vady
zřízení byrokratického, poněvadž se všechna
správní činnost přímo soustřeďuje v rukou pří-
sedicích.
17
article
Talo okolnost jest velmi důležitá, není však
patrně známa pisateli článku, proto vzhledem
k tomu jeho ujišťování, že jest vzdáloným pozo-
rovotelem, rádi věřime! Měřílkem, dle něhož
úřadnictvo jest odborům (referátům) přikázáno.
jest a může býti jedině zájem služby zemské.
V tom směru divíme se zvláště panu pisateli,
který stále chrání se frásemi o zásadách moderni
správy, avšak zapomíná na nejdůležitější z nich.
že účelnou správu opatřiti sluší tak, jak to po-
třeby občanstva vyžadují, neboť jen potřeby ob-
čanstva mají býti hlavním důvodem všech re-
fcrem. Tyto potřeby pisatel v článku svém ni-
kde neprokazuje, ba chce toliko k vůli úřad-
nictvu reformovati správu, což jest v modern
době při nejmenším anachronismem.
Ostatně obsahuje celý článek, díváme-li se
naň kriticky, pouze mlhavá hesla, žádné kon-
krétní, skutečnostmi zdůvodněné návrhy, jest
tudiž o něm podrobná vážná diskuse nemožna.
18
article
V zájmu úřadníků,
V zájmu úřadníků,
ve Vídni, 12. ledna.
České veřejnosti znám je obsah předlohy.
jež týká se úpravy služby i platů úřadnických
a o níž má býti rozhodnuto zrovna tak, jako
o celé řadě důležitých předloh ještě v tomto
zasedacím období rady říšské Vítáme předlohu
jako spravedlivou a ze srdce přejeme zeměpan-
skému úřadnictvu výhody, jež mu poskytnuty
budou tímto novým upravením ve třech smě-
rech. Jednak tím, že se mu dostane mim-
řádné výpomoci okamžité, potom že zvýšeny na-
mnoze a v jednotlivých kategoriích normální jeho
přijmy a výhodněji upraveny aktivitní přidavky
a potom že doba služebná zkrácena mu bude
ze 40 let na 35, takže nabude o 5 let dříve
nároků na plné výslužné, než dosud. Úřadníci
ovšem tvrdí, že výhodu tuto zvýšením příplatk
ponsijních zaplati si vlastně sami a potom ž
řidnoucí tím celá řada úřadníků nedostane se
do té diětní třídy, do jakéž by se snad do-
stala, kdyby konala službu o 5 let déle, leč
není na světě žádné výhody, jež by neměla ně-
jaké stinné stránky.
Ostatně sluší naproti této výtce uvésti, ž
vláda jednala po jednomyslném téměř přánt
úřadnictva, zejména manipulačního, jemuž umož-
něno bude předlohou vstoupiti do služby nej-
méně o 5.—10 let dříve než úřadnictvo kon-
ceptní, a že tedy nabude úřadník se vzdě-
láním menším než vysokoškolským nároku vstou-
piti s plným platem do výslužby již v 53. až
55. roce věku svého. A to přece výhoda ve-
Vídeň
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 12. ledna.
6—. (Kroni k a.) Už prý je rozhodnuto
Za půldruhého leta bude v Praze opět velk
výstava. Obchodní komora ji uspořádá. Pr-
pravné kroky jsou vykonány. Chcete-li, máte
nač se těšit. Není pochyby, pomalu je vskutku
na čase, jednou zase zamíchat trochu stojatými
vodamil
— A což velká Slovanská výstava ? Tolii
jsme si na ni přece brousili chut
— Odkládá se prozatím ! Může počkat
Výstava Obchodní komory bude k ní jakési
preludium. Podnik ovšem nebude slovanský.
nýbrž — česko německý.
— Jakže — dvojjazyčná výstava, dnes,
v Praze ?
— Nu, což! Pražská obchodní komora je
dvoujazyčný ústav, slouží oběma národnostem
Nebude pořádat nic jednostranného
— Ale po všech zkušenostech, které máme
za sebou ! Velká Jubilejní r. 1891, vitězstve
české Národopisné r. 1895, velká odbornár.
1898, řada zdařilých podniků výstavních na če-
ském venkově! A teď, po patnácti zkušebných
letech samostatné práce, záčínati v Praze
opět s nějakým podnikem — dvojživelným ? Což
se máme sami ve svém vlastním vývoji ná-
silně vrhat o desetiletí — nazpátek ?
Zpravodaj pokrčil rameny.
— Nu, nerozčilujte se ! Jde tak trochu
prospěch samotné matičky Prahy. Víte, jak trpi
nedostalkem návštěvy cizinců. Třeba tu něco
způsobit, nějakým lákadlem přispět. A to nejde,
než pomocí — našich milých krajanů.
— Němci nám pomáhat nebudoul
— Oho! A jak rádi ! Máme už svoje lidi
zabezpečeny.
— Možná, nějaké jedince lhostejníky
národní, kterým se hodí okamžitý prospěch.
Uvědomělý Němec dnes na české výstavi-
stě nevkročí ani jako vystavovatel ani jako ná-
vštěvník. Tolik je jisto! A uvědomělých je —
většina
Kron
Němec
Praha
20
article
— Bud si, obejdeme se bez většiny ! Náe
však přece získame. Drojjazyčný podnik nebude
mít proti sobě německý tisk! A na tom nejví
sejde, aby proti nám neštvali
— Tedy pro strach ze hluku odpůrců se
národně vyklestíme?
— Proč vyklestíme? Pozvat souseda ke
společnému podniknuti není ještě hanlivo ? N
zadávám tím nijak sobě ani své národnostil
— Ale Praha je český kraj, český vzduch
Zdejší území je české, veřejnost česká. Zde
dvojjazyčnost je nemístná, dokud vzájemnou
smlouvou stejný respekt pro nás není zaručen
i v Liberci, v Brně, ve Vídni . . .?
— Obchodní komora je obojživelný ústav
Nemůže jinak !
— Tedy ne věc národní, ale věc komory
Ab, to je jiná! Pak ovšem je volno a zálež
jen na prostředcích. Obchodní komoře patrně
na nějakém stotisícovém deficitu nesejde?
— Oho ! Deficitu?
— Zcela bezpečně ! Výstavní podnik není
dílem pouze jednoho činitele. Nezáleží jen n
pořadatelstvu, nýbrž také — na obecenstvu.
Velká výstava, má-li se zdařit, má zapotřeb
velké a trvalé návštěvy. Takovou by mohla
podniku zabezpečit jenom idea, která dovede
nadchnout duší davu, která rozvlní všecky
vrstvy národa.-
A tu jsou oprávněné pochybnostil
Němcům na pražské výstavě docela nese-
jde. Mají vlastních výstav dost na všech stra-
nách. Naši měli loni svoji libereckou, kam če-
ské slovo nesmělo. A okolní Němci ? T
nechali překrásné výstavy v Norimberce a
Drážďanech, každou klidně při — půlmilionovém
deficitu. Zbývá český lid. A český lid má s
dnes na s vém ú zemí nadehnout pro pod-
nik s cejchem dvojzivelným?
Němec
Buda
Praha
Liberec
Brno
Vídeň
Norimberk
Drážďany
21
article
Zajímavá věc! Dvojživelnost nedovede na-
dchnout duši lidu! Siroká bytost množství tu
něco vyciťuje, co jedinci, matenému namnoze
pudem osobního zájmu, zůstává zastřenol
Havlíček postřehl bystře nebezpečí, jaké pro
věc národa se tají v zevní dvojiazvčnosti.
Rok 1848 přinesl rozmach uvědomělost
národní. Mocné hnutl má svoje zevní známky
Národní garda dostala svůj český oddíl a v něm
české velení. Však protitlak se ohlástl ihned.
Už následujícího roku nový velitel (Haase) vy-
dává gardistům branecké lístky tu německé, t
německo-české i česko-německé, j enom ne—
české
Havlíček
Haas
22
article
Píše Havliček roku 1849 v Národních No
Píše Havliček roku 1849 v Národních No
vinách:
— Jsou zde v Praze lidé, kteří vždycky.
když my Čechové se o něco pro svůj jazyk
ucházíme, říkávají, že na řeči nezáleží, ať si
té neb oné, hlavní věc, že je svornost ! Alet
říkávají jen tenkrát, mají-li s ami od čeh
upustit, kde ale nás mohou o něco připravit
ke své němčině přirazit, tu zapomínají nejen
svornost, ale i na právo a slušnost . ..
Jak vidět, stojíme si v těch věcech dne
stejně jako před padesáti lety. Národ má jen
tolik práva, kolik si ho dovede sám uhájit.A
ihned ztrácí právo, které přestal nebo zapomněi
hájit. V letech devadesátých provedli jsme o své
újmě řadu velikých podniků a už se zdálo, že
samostatný postup v tom směru je pro vždy za-
bezpečen. Jaká nedozíravost ! Málo let odpočinku
minulo a už je tu nový pokus ! Vzpurný prinei
stále prolamuje řady.
— Co máte proti dvojazyčnosti ? Jsem tak
národovcem, ale mám za to, že národové moho
spolu v dobrém vycházet. Mně nepřekáží nějak
nápis v druhém jazyce ať už na ulici, na krám
nebo na výstavě !.
Naivní řeči, ale nebezpečné ! Tím nebez-
pečnější, že jim občas podlehají i lidé nejby
střejší. Vzpomeňte nebožtíka profesora Alberta
Co se nahoroval pro národní vzdělanost — dvoj
jazyčnou! A horlitelů rodí všecky vrstvy. Ob
chodník, který udělal dobrý obchod, zřízen
který udělal kariéru, umělec, který utržil někd
potlesk, spisovatel, o kterém se snad mluv
každý svým způsobem získán se odvrací a za-
pomíná potřeb a zájmu celku.
— Co chcete víc? Což nejsem sám čle-
nem národa ? Není můj zisk také už získem
pro národ? Podívejte se, jak daleko a vysoko
jsem to přivedl! A jsem — dvoujazyčník !..
Čecho
Albert Company
Praha
23
article
Zaujat prilis sám sebou a svým dílem, po-
zbyl muž schopnosti, rozeznávat mezi svou
drobnou existenci a velkou existencí národa.
— Mám svůj obchod, svoji pěknou gáži
svůj úspěch, svoje jméno, svoji čest! Jsem
věrný syn svého národa a necitím se nijak
ohrožena ! Nevím, proč by měl být ohrožen —
Logika čirého egoismu, obmezená, nevi
národ?.
domá
— A zalím ?
A zatím, kdo je stále ohrožován, stále vy-
staven zápasu o život a tudíž i nebezpečí zá
niku, je právě národnost.
— Proč by byla?
Protože je takový zákon přírody. V přírodě
spolu zápasí živly. A národnost je kulturný ži-
vel. A kde je zápas, je buď vítězství nebo zá-
huba. Buď jedna kultura zvítězí nebo druhá,
buď naše národní nebo cizl. Jiného výcho-
diska není.
A tu je situace se všemi důsledky ! Bu
stojím na té či oné straně ! A všude třeba ko-
nat své povinnosti.
Dvoujazyčnost je pouze přecho dn
stav. Dříve nebo později národní živel bu
ovládne nebo podlehne. Kdo přeje vítězství ná-
rodu, není-li povinen pracovat o budoucím jeho
tézství a vystříhat se každého lichého kroku
Který krok je tu lichý a který správný
Jedinec raději mudruje a smlouvás
ochotně s pohodlím a prospéchem okamžiku.
— Víte, co myslím? Němčina bude a zů-
stane vždy jazykem prostředkovacím vzdělaných
stavů všech národních kmenů říše! Zůstan
jazykem vyšších orgánů správy !.
A slovo má dokonce — politik ! A povinnos
politika první: hleděti do dálkyl
Tak to tedy vypadá v dálce ? Němčina
bude a zůstane
Nikdo neví, co bude. Ale něco víme ! Živel
v přírodě má svůj úkol. A úkolem národa je,
rozvíti svoji osobnost, svoji — kulturu. Dra
kulturné živly vedle sebe nemohou spolu než.
zápasit. Casem jeden podlehne, druhý zvitězí.
24
article
Je-li mladší kultura zdravá a silná zvítězí ča-
sem. A kultura? Toť ne jedna funkce ve spo-
lečnosti nebo druhá, ale všechen život, všechny
funkce od n ijnižší a nejprostší až do nejvyšších
a nejsložitějších ! Zříkat se předem určitých
funkci pro svoji kulturu, není-li to přiznávat
svoji slabost? A přiznávat slabost, co to jiného,
než — vzdávat se? A kdo chce vítězit, sml-i
se vzdávat?
— To se lehko řekne ! Ale — poměryl
Což sami radikálové nemluví v parlamentě ně-
mecky? Což jako členové vlády sami nepod-
pisují německá nařízení ? ..
Poměry a poměry ! Všude plno němčiny
na všech stranách! A což — kultura ? Není
snad postup kultury právě v tom, že měni
poměry? A není úkolem národní kultury při-
způsobovat svým potřebám poměry, které
nalezne? Dnes je prostředkovacím jazykem
němčina, jindy bývala frančina, před tím latina.
Či není v našem zájmu, aby příště byla —
slovančina? Jen co slovanská kultura zvítězíl
A není zde úkol? Pričiňovat, aby n a se
kultura zvítězila? A není kulturné dílo budova,
kterou třeba stavět z dola nahoru ? Trpělivě
neustupně klást kámen na kámen, cihlu na -
cihlu a když zeď vyhnána do jisté výšky,
žárlivě bdít, aby snad přes noc nebyla mocí
nepřejnou opět — snesena? A postupovat vy-
trvale a hledět neodvratně za eilem, který leží
— v budoucnosti ?
A jestli jedinec-inteligent při svém denním
zápase o světlo není si snad dosud jist, k de je-
cíl a kam spěje rozvoj idey — široká bytost
národa ve svém temném cítění není o tom
v žádné pochybnosti ! S bezpečností magnetické
střelky vycifuje pravý směr, obrací a rozděluje
zřetelně své — sympatie.
A nedivte se, jestli široká bytost národa
nedovede nijak zahořet pro úsilí, které věc na-
šeho svébytného vývoje tlačí ne směrem k bu-
doucnosti, ale ke stavu věcí, jaký platil o nš-
jaké desetiletí — n a z ad.