ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 0edb7870-71f6-11dc-8e00-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 24 celkem · entity: person 34, place 27, org 2
1 masthead
30. října 1904.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů
3 masthead
k čislu 300.
4 masthead
Strana 9.
5 article Mé dobrodružství se saskou korunní princeznou Louisou
Mé dobrodružství se saskou korunní princeznou Louisou Romantická historie od L. Nevím, ve které to asi bylo stanicí. Ale rychlík, jenž se právě po zastávce rozjížděla přejel výhybky, zakodreal prudčejí a — já se probudil. Protírám oči, rozhrnuji záclonu n okně; venku svítalo. „Za tři hodiny jsi v Praze,“ usoudil jsem podle času na hodinkách, „to si ještě zdřímnu.“ A znovu schoulil jsem se na plyšové křeslo v kupé, jež mi konduktor vykázal a se zvláštn laskavostí po celou dobu jízdy uhájil. Oči se m opět zvolna zavíraly, když slyším právě před dveřmi svého oddělení ženský hlas: „Mon Dieu!“ A hned na to německy: „A to mám celou cestu stát zde na chodbě? Což vskutku není nikde trochu místa?“ „Nemohu za to, madame,“ odpovídal kon- duktor, „tady v předu není docela nic prázdného Ale na nejbližší stanici vás převedu do zadu, tan bude jistě místo. „Das ist doch zu dumm,“ slyšel jsem ješt z úst neznámé pasažérky; pak ozvalo se pro křupnutí listku a bouchnutí dvířek, jak kondukto odcházel. Déle jsem to nevydržel! Rozhrnul jsem zá elonu u dveří, otočil kliku, odsunul dvířka a ně- kolika slovy nabídl neznámé dámě místo ve svém kupé Bylo přijato bez nejmenšího zdráhání, ba naopak, s nonchalancí, která až překvapila. Pa- trně dáma z lepších kruhů. Byla! Nádherné drahocenné boa splývalo jí přes pěkně vyklenute poprsí, toiletta upravena byla s pařížským chicem a elegancí, na rukou samé zlato, prsteny a ná- ramky. Schoulíla se způsobně do koutka u okna skřížila dost koketně drobounké nožky v těsných lakýrkách a pokud jsem se mohl domnívati, pro- hlížela si mne hustým tmavomodrým závojem Rozumí se, že spaní docela přešlo.
Louisa Praha Mona Dieo
6 article
„Madame jede asi daleko?“ začal jsem duchaplně rozhovor, jen abych vůbec nějal začal. Ku podivu! Pokrčila rameny a prohodila „Nevím... Až dle různých okolností . .. Taková divná odpověď! Dle různých okol nostíl „Račte tedy býti turistkou, která zastaví kde asi se jí zlíbí?“ „Ani to ne, ale — snad na tom tolik ne záleží kam jedu,“ řekla s tak jemným, ale jas ným pokynem, že jsem jenom vykoktal ze sebe „Nu, arci, arci že nezáleží. Promiňte me olázce! Bývá však už tak zvykem na dráhách že jeden pasažér se táže druhého, kam jede, an ne tak ze zvědavosti, jako spíše proto, nejedou-l náhodou až na místo spolu. „Rozumím a jsem vděčna, že se dále ne tážete, kam jedu. Pravdu vám říci nemohu a lháti nemám ve zvyku. Mluvme o věcech mime nás! Nečetla jsem již po kolik dni noviny, děje se něco ve světě? Co dělá válka?“ Aj! Válka rusko-japonská — toť můje koní ček. Chopil jsem se vítané příležitosti a uspo- řádal své společníci celou přednášku o Kuropat kinovi, Ojamovi, o osmidenní bitvě u Jantaje na řece Ša. Jevila veliký interes o všechno. „ě. co je kromě války nového Bože, co je ještě nového? „Ze v Sasku umřel král Jiří, to račte sna vědět? Trhla sebou, nápadně sebou trhla a rychle jakoby chtěla zákrýti nějaké rozpaky, odpověděla „Ano, ano to vím, velmi dobře to vím.. A co se slyší o Louise?“ „Totiž o hraběnce Montignoso! To jea klassické, madame, jaký mají před ní strach aby nepřijela na pohřeb! Celá rozsáhlá policejn opatření jsou učiněna na dráhách, aby se do Drážďan nedostala . .. Neušlo mi, že neznámá se zachvěla ner vosně. „Jakže — už zde v Čechách ji chtějí za držeti? A jakým právem? To je hrozně!
Aj Ojama Jiří Louis Montignoso šo Sasko Drážďany I olázec
7 article
„A směšné zároveň, madame! Považte si vždyť celý svět se směje těm obavám před pří- jezdem. Co pak chudak může dělat? Sympatie lida má ovšem na své straně, ale to nestačí. Dne už není možná, aby ji lid provolal za královnu Slyšel jsem však, že přístup do Drážďan máj býti zabráněn proto, že jsou u dvora obavy aby její manžel, který přese všechny komedi jež provedla, má ji velmi rád, jí neodpustil a ne- dovolil návrat ... „Ach, ty dvorní intriky!“ vzdychla dáma „A jak vy o ní soudíte?“ obrátila pojednou „Odsuzujete ji jako špatnou ženu?“ Tak nějak divně připadal mi ten hlas, jakoby předem mě nutil k odpovědi, že nikoliv. „Odpusťte, madame, ale mám v té věe svůj zvláštní úsudek. Za špatnou ji nepovažuji. nejvýš za lehkomyslnou, nebo řekněme neroz vážnou; ale i to je těžko říci, protože nikdo neví, co vlastně předcházelo a jaké byly motivy jejího útěku. Myslím, že pan Giron má také velm mnoho na svědomí.“ „Má,“ vyhrkla neznámá prudce, ale hne se opět opanovala a opravila: „Jak jsem slyšela má na jejím neštěstí největší podíl! Je to ni- čema . ..
Girona Drážďany
8 article
„Znáte ho snad, madame?“ vyhrklo zas mně z úst, až jsem se zamrzel. „Právě proto, že ho znám a to velmi dobř znám, pronásím o něm příkrá slova,“ řekla má neznámá s přesvědčivým akcentem. Byl jsem vždy pevně přesvědčen, že Giro je darebák, ale od této chvíle nezvratně. Nastala malá pausa. Má neznámá vytáhla z přiruční tašky šáteček, odhrnula závoj a pře- jela jím oči. Tak se mi zdálo, že v nich byly slzy. U čerta, jak tomu rozumět? Je to sna nějaká dvorní saská dáma? Podle všeho asi ano. když zná Girona! Jak sjímala s očí šátečeka ukládala jej do taštičky, zahlédl jsem na něm vyšívanou korunku. Podivná historie! Dáma vyšších kruhů, sama v noci na cestách, jede a nechce prozradit kam — pak to vzrušení při zmínce o saském dvoru — toť bylo příliš nápadné Rychlík právě vjížděl do stanice a zasta voval. „Kde jsme, pane?“ ozvala se vyskočivš s křesla „V Nymburce, madame,“ odvětil jsem.
Gira Rychlík Girona Nymburk
9 article
„Můj bože, zde snad musím přestupovati? pravila tázavé. Aha, tu to máme! „Netuším, madame, kam račte jeti, a n mohu vám tedy říci ... „Jedu k Drážďanům,“ vyhrklo z ní. Ajl „Tedy máte, milostivá, dosti času! Př stupuje se až v Lysé Upokojena, usedla opět na své místo. Zlomyslnost mně již nedala. „Dobře jsem tedy hádal, madame, soudě. že jedete do Drážďan. Tím ovšem nevkrádám se nikterak do vašeho tajemství, ač tuším s kým bylo mi velikou ctí stráviti hodinu jízdy v jednom kupé . ..“ „Můj bože, vy tedy víte, vy jste mne po- znal... a snad mě prozradíte...“ zajíkala se, celá se tetelíc. „Zapřísahám vás, pro vše drahé ... Uchopil jsem ji za obě ruce a vloživ do svého hlasu co nejvíce vřelosti a přesvědčivosti, jako hrdina na jevišti deklamoval jsem: „Madame, jsem mlčelivým jako hrob! Byl by čestného muže nedůstojným, prozraditi vaše inkognito. Mějte ve mně plnou důvěru, nebo věřte, že hluboce sympatisuji s vámi, poznávaje ve vás . ..- Zakryla mně ústa něžnou ručkou a zašeptala sotva slyšitelně . . „Ano.... jsem.... Louisa, nešťastná Leuisa . ..“ Až se mi srdce zatřáslo lítostí. Ale hned zase poskočilo radostí nad prožitým dobrodruž- stvím. To se hned tak nestane všednímu smrtel- níku, aby mohl nabídnouti svou společnosta kupé druhé třídy bývalé saské korunní princezně! A za jakých okolností! Jede na pohřeb, třeba že ví, že všechny trati jsou střeženy policií. jenom aby se jí v tom zabránilo. Zadíval jsem se na ni, shroucenou na křesle a jak pravím, srdce se mi sevřelo lítostí. Ale hned pojala mě úzkost.
Ajla Ted Louisa Drážďany Lysá
10 article
„Pro boha, madame, a jak pak v Lysé? Což si myslíte, že nebude tam zástup detektivů stře- žiti každý vlak? Jak chcele uniknouti? Chuděrka! Byla celá vyděšena a rozčilena. „Ale, můj bože, jakým právem mě ehtějí zadržeti?“ Usmál jsem se trpce. Ovšem, saská korunni princezna nezná pražské bezpečnostní departe- ment! „Ach, madame,“ mávl jsem rukou, „právo, neprávo! Po tom se nikdo neptá. Z Drážďan do- šla telegrafická žádost a to stačí. Tady lze jenom uniknouti lstí. Ale jak? Vzchopila se pojednou, jakoby jí elektrická jiskra byla projela hlavou. „Pane — můj pane, mám k vám hluboko důvěru . .. „A oprávněnou,“ dodal jsem, cítě v sobě sílu Herkulovu. „Čím vám mohu sloužit? Po- roučejte! „Jak jste dobrotiv! Nikdy vám toho ne- zapomenu...“ A princezna Louisa věnovala mně vděčný, dlouhý pohled, který jsem neměn vděčně kvitoval .. Ach, to byly oči! Teď se Gironovi nedivím Já nemít doma šestičlennou rodinu, kdo vi, co bych neprovedl! „Nuže, poroučejte madame, jsem vám k službám,“ opakoval jsem dvorně. „Na několik minut, než přestoupím do rychlíku drážďanského, laskavě mě doprovo- díte! Ano? Budete mým manželem pro tu chvíli a prosím — k odvrácení nejmenšího podezřen mluvte na mě hodně nahlas a česky. „Ach, to bude rozkošné. A vy budete řík „ano“, madame! Nic jiného, než slůvko „ano“ Zapamatuje si vaše milost ono slovo? „Ano“, zcela pěkně vyřkla poněkud již veseleji ubohá Louisa. „Bravo, tak to bylo hezky po česku!“li boval jsem si. „A ještě něco, pane! Na koho mám vděčn vzpomínat?“ „Ach, pravda, docela jsem zapomněl, mu dame! Moje jméno — ch“ — vždyť máš visitku napadlo mě.
Herkulův Louisa Lysá Drážďany
11 article
Podal jsem ji — princezna čtla pozorně- „Felix Fr—tatko —??. „Vr— tá—tko,“ slabikoval jsem a překlá dal dále do němčiny: „Velkoobchodník, Praha Poříčí.“ Poděkovala a uschovala visitku pozornědo kabelky . V duchu jsem byl rád, že jsem dal koruna saské princezně svou visitku. Kdož může vědět, nebude-li nyní po smrt krále přijata na milost? A pak dojista vděčně by si na mě vzpomněla a titul „dodavatel sa- ského královského dvora“ zaskvěl by se na mě firmě. To byl geniální nápad, že jsem jí tu vi- sitku dal! Saská princezna zatím upravovala svou toiletu. Stáhla závoj hlouběji do obličeje, ovi- nula boa těsněji kolem krku, pak ale, jakoby se byla pojednou rozmyslila, rozevřela kožený kufr a boa tam ukryla. „Mohlo by mě prozraditi!“ „Arciže, jenom nic nápadného, madame, jsme už v Lysé . .. V několika minutách vlak zastavil. Jaká náhoda! Téměř celý vlak vystupoval. „Zmužile, madamo,“ pobádal jsem ji ke statečnosti, ač strachu jsem měl sám dost! A na hlas, aby každý kolem to slyšel, volám ještě: „Máme, ženuško, všecko? „Ano. „Tak pojďme rychle! Je tu ale lidí, co? „Ano. Princezna hrála moji ženu výborně. Za věsíla se do mě, jako bychom deset let už byl svoji . .. „Veliká stanice, tahle Lysá, že ano? „Ano. Tak šel rozhovor náš neustále. Zpozorova jsem sice několik pátravých pohledů kolem sebe. ale beze všeho úrazu prošli jsme nádražím na druhou stranu, kam přijeti měl rychlík k Drá- žďanům. Nevím už ani, co všechno jsem mluvil, ale svoji roli hrál jsem výborně.
Felix František Praha Poříčí Lysá
12 article
Konečně rychlík přijel. Doprovodil jsem princeznu Louisu až do vozu, ještě minutku zde s ní pobyl a pak teprve nenápadně druhou stra- nou vagonu opět jsem vyšel. Děkovala mi, hlu- boce pohnuta a ještě, když vlak se hnul, mávala šátečkem. Vědomí, že pomohl jsem saské korunní princezně na její cestě inkognito do Drážďan, mě nevýslovně blažilo. Vyvážilo i okolnost, že rychlík ku Praze mi zatím ujel a že nezbylo, než čekati na druhý vlak. Ostatně v Lysé je dobrá nádražní restaurace. Vešel jsem, usadil se ke stolu, poručil si černou kávu a zapálil viržinko. Pouštím spokojeně obláček za oblá- čkem a vzpomínám na princeznu, která ujížděla zatím už k Mělníku, když někdo vesele mě zdraví: „I to se podívejme, pan Vrťátko tady!“ Zdvihnu hlavu a on to vážený přitel z taro kové party, takto vyšší policejní úřadník- „Kde pak se tady béřete? To je náhoda. .. „I to víte, za „kšeftem“, zalhal jsem s. „A vy „Taky! Jen že se nepodařil,“ usmál se tajuplně komisař. „Aha! Však to víme, na koho jste as čekal! To víte, ona bude tak hloupá a jakoráo vám tudy pojede do Drážďan,“ posmívám se „Co myslíte, pane Vrtátko, já vám neroz- umím,“ stavěl se nechápavým komisař. „I bodejť, to povídejte někomu jinému Čekali jste saskou korunní princeznu Louisu, však to víme!“ Komisař dal se do nehorázného smíchu. „A tohleto je dobré! Nedejte se vysmát Ta se chudák nemůže ani hnout. Na první štaci by ji zadrželi! Ale ženská v tom byla, to je pravda a (aky náhodou Louisa,“ dodával. Poznámka komisařova mě trochu zamrzela. „Eh, tak nedělejte tajnosti a řekněte mi přece něco nového,“ pobízel jsem ho.
Louisa Vrťátko Drážďany Lysá Mělník
13 article
Přišoupl ke mně židli blížeji a ztišiv hlas důvěrně mi sděloval: „Dostali jsme včera aviso. že pojede přes Lysou jedna prohnaná mezi- národní šejdířka, Louisa Dermoutová a že nej- spíše tady bude přestupovati k Děčínu. Ale ne- přijela, jak mi detektivové hlásili. Měla přijeti docela sama, veliké boa kolem krku — ale žádná taková dáma nepřijela .. „Tady je horke, pane komisaři, nezdá se vám,“ přerušil jsem jeho řeč. Bylo mi opravdu najednou velmi horko. „Nezdá se mi! Snad ta černá káva vás roze- hřála...“ A pokračoval: „Škoda, že nepřijela. Musí to být podle fotografie hezká ženská . .. Komisař sáhl do náprsní kapsy a ukázal m její fotografii. Zkoprněl jsem... A já osel stará jí dal svou visitku. Bůh ví, co s ní provedé!, Ažse celé nádraží se mnou zatočilo .. Do Prahy jsem se dostal v náladě velm mrzuté. Je to pochopitelno, že ano! Tak s chuti byl bych si vlepil pár pohlavků za tu visitku! Nemohl jsem jí říci jenom jméno? Ale kdo mohl tušit, že to není saská korunní princezna? Přísahal jsem, že nikomu o celé věci do nejdelší smrti ani slovičkem se nezmíním, ale člověk soudí a — žena mění. Sedím den na to v kanceláři a vyřizuj ranní poštu, když přižene se moje drahá žena. polo běz sebe a beze slova hodi mi na stůl ně- jaký telegram a klesne s pláčem vedle na po- hovku. Lekl jsem se, že umřela tchyně, ale ne- umřela. V telegramu stálo německy: „Šťastně dojela. Srdečný pozdrav a díky za vše. V ase Louisa.“ Přiznal jsem se ženě se svým dobrodruž- stvím, uvěřila mně, že chtěl jsem zachránio saskou prinčeznu, ale přece si nedala ujít, aby mi neřekla, že jsem starý osel! Jsem.
Dermoutová Ažs Louisa Lysá Děčín Praha
14 title
„Dle zákona“.
15 article Maloruská povídka. Napsal A. Sědo
Maloruská povídka. Napsal A. Sědo Vy takhle, vaše blahorodi, po bílém světě jezdíte a všechno si zapisujete do knížky, ale, s dovolením, z jakého důvodu? Z vaší knižky se nezachce nahému cikánu ukroutit si cigaretu. A proč? Protože vám toho lidé napovídají a v jim věřite a zapisujete si vše. A z toho plyne, že máte v knížce — samý tlach a jiného nie. Přijel k nám loni do vesničky takový pán s brejlemi a zapisoval, kolik kdo má volů, koní a beranův, ale potom z velkého rozumu napsal, že je u nás půl koně a tři čtvrti berana. A což pak je na světě půl koně nebo tři čtvrti berana? No, a vyšla z toho učená hloupost. Podívejte se lépe ulici na levo. Vidite? U pátě chalupy s kraje sedi na prahu dobrý člověk a kouři dýmku. Má beranici a je bos. Vidíte? No, a to je právě on, náš Kenďuch, týž, kterého ženuška věšela a felčar pomáhal. Myslíte, že to není pravda? Přisám bůh, vě- šela. Nejdříve mu dala takového jedu, co oči na čelo vylezou a potom kličku na krk a ho- tevo... Ale on ji za to knutou vyplatil! Kvičení bylo po celé vesnici. Po ohni utekla na Krym na plantáže a tam i zhynula. Zapomněl jsem říci, že u nich hořelo krásně hořelo. Kenďuch je, jak sám vidíte, žilnatý, ale malinký a tolik je v něm dobroty, že v kostele žalmy čte a s kostelníkem dámu hraje. Ale Ma- laška byla baba zdravá a silná, jako mužík. Za ní nejen ferčal, ale i sám vyšetřující soudce běhal, týž, co přijel k nám, když mrtvé tělo pitvali. Byla to divná mrtvola. Tu už osvědčili, pitvali a uschovali a všechny, které bylo třeba, vyslechli a vyšetřující soudce pořád jezdil. A jenom k jedinému Kenďuchovi na dvůr zajíždí a stále více v tu dobu, kdy Kenďueh žalmy čte a svůj bas napíná. Tak dlouho jezdil, dokud samotnou Malašku neomrzel. Kenďucha si vzala ne tak, jako se všechna děvčata vdávají.
A Sědo Cikán Krym Ma
16 article
Kenďuch byl svobodný, sloužil jako čele- dín, jezdil na Krym pro sůl, naučil se od pa- cholků pít a na banduru) hrát, neznal smutku a žil vesele. Proto vesele, že z plna hrdla zpíval na kruchtě. Kde je třeba bas ukázat, to tak se nadme, že až zrudne a div nepraskne, ale svůj hlas vyzpívá... Přijel k nám na revisi otee blagočinnyj“), i ten ho po bohoslužbě pochválil; — Kdo to — povídá — u vás jako lev bučí tak hlubokým hlasem přizvukuje? Když mu řekli, že je to Kenďuch a ukázali samotného Kenďucha, tu se opět podivil: — Ne- ) maloruský národní nástroj. ) kněz, mající pod dohlídkou několik farních o vodů. očekával jsem — povídá — že by z tak vy- záblého těla tak zvučný jako jerišská trouha hlas vycházel. U nás v semináři toliko jeden chovanec takovým hlasem zpíval, ale ten z do- puštění božího kostí se udávil a zemřel. Pěkné měl Kenduch voly i chalupa nová mu po tátovi s mámou zůstala, ale mnoho grošů u něho nikdy nebývalo. Co si vydělá na soli čeledinstvím, to také utratí za vodku a na muzi- kanty. Zalibila se mu Malaša a počala mu domlou- vat: vezmi si mne za ženu. Budeme žít v láse a souhlasu. Budu ti halušky vařit, vodku dávat a tvé groše opatrovat. Budeš na kruchtě zpívat a já budu poslouchat a všem na tebe ukazovat- „Hle, podívejte se, dobří lidé, jak můj Kenďuch bas vyzpívá. Napovídala toho čertova dívčina jedno za druhým a tak dotírala, že Kenďuch z hlouposti vyvalil oči. A Malaška vedla svou: — Budu — povídá — tebe milovat a líbat. Naseju okolo chaloupk květinek: sedmikrásy, barvínek, prvosenky. Na- sázím v sadě višniček. Sedmikrásy rozkvetou, višničky se zabělají. Budeme sedět v zahrádce obejmu tebe silně, silně a políbím. A slunečnice nám bude svou žlutou čapkou kývat a kla- nět se.
Pěkná Kenduch Krym Buda
17 article
Vyvalil Kenďuch oči, poslouchá a po- slouchá. A jak došlo na zahrádku, to ho dojalo Velmi se mu líbilo, že slunečnice naň bude čapkou kývat. Přemýšlel, přemýšlel a náhle vy- buchl. — Dobře. Ať ta tedy tak je, jestli ne- lžeš... Jak jen hloupé slovo ono vyřkl, tak mu Malaška ruce zlíbala. Běžela k popu, dostala potřebné listiny a otočila si ho okolo prstů. Kenďuch měl radost. Každého dne byli u něho hosti. Jeho i cizí a každý host mu něco vodky přináší a štěstí mu závidí. Táhne Kenďuch s hostmi vodku, pochut- nává si na polévce se sádlem a na haluškách a všichni si nijak nemohou žínku vynachválit A ne nadarmo chválil. Na Červené Horces ženil a v Uspeni svatebních dárků nakoupil. Když se má pravda říci, tak ne každému hlupá- kovi se takové štěsti podaří. Na všechno mus být rozum. .. Tak je to . ..
Kenďuch
18 article
Žije Kenďuch s žínkou rok, žije dva a ne- naraduje se. Odkud se groše berou. Ani na Krym pro sůl jezdít nemusí. I čeledínství za- nechal, však i beztoho je chalupa plna hostí a dobra různého. Jenom jednu práci zná Ken- duch: žalmy číst a za své dítky žaltář odříkávat — všechny děti mu, jak brzo se rodily, tak brzo umíraly: Tak žili s Malaškou dobře a vesele dot doby, dokud se nevmísil ferčal. A on byl u nás člověk známý; komu bylo potření — krev pustil, kýlu léčil a na špatné oči kapky dával, pijavky sázel, na rány svou masť dával i pijáctví léčil. Veliký byl mistr v tahání zubů. Zahákuje zub klešťmi a už vodí a vodí po chalupě a po- tom ještě na dvůr vyvede a tam ještě povodí a potom už vytrhne. Byl to pečlivý člověk; ne- bral rád peněz zadarmo. Léčil, jak se patří, tak že bylo vidět, co léčí. Za to se o něm u nás do- mnivali, že nedbal na doktory a všechno děla po svém. Doktor řekne: není třeba léku, i bez léků to půjde, ale on vezme a zvolna baňky za- sadí, tak že půl vědra zkažené krve vypustí.
Ken Krym
19 article
Nu a uzdravili se. Tak tedy zalíbila se tomu ferčalu Malašk a ještě více měl na mysli, že Kenďuch pro ta- kovou žínku nic nedělá, žádné starosti nemá, ale každý den vodku pije a na haluškách si po- chutnává. Zachtělo se i jemu tak žít. A vy snad, vaše blahorodí, víte, když se silně něčeho za- chce, tak je potřebí pěkně to do hlavy vzít a tu už všechno půjde, jako po másle. Tak to bylo i s tím ferčalem. Začal z prvu jako dobrý člo- věk, k Malašce na návštěvu chodit a Ken- duchovi vodku nosit, ale neuplynul ani měsic. když všechno, tak jak bylo, zjevilo se obráceně. Zpozoroval Kenďuch, že vodku ne on, ale ferčal dostává. Už i Malaška začla druhou písen zpívat a halušky ne jemu, ale ferčalovi dělat. Byl ferčal pánem a Kenďuch pátým kolemu vozu. Přemýšlel, přemýšlel chudák a povídá ženě: — Žinko, ale žinko, co to je? — I abys se do země propad' — odpo- věděla Malaška. — A jestli si nebudeš svých věcí hledět, to já tě na onen svět vypravím. Zapřáhni voly a hajdy na Krym pro sůl. Zadarmo tě nebudu krmit. Jak Kenďuch taková slova uslyšel, tak do kořán ústa otevřel. Je známo, vaše blahorodí že je každému člověku život poutí. Zadumal se mužík, svěsil hlavu a sed- mlčky; neví chudák, čím si ferčala rozhněval. A odkud jenom to neštěstí přišlo? Přemýšlel Kenďuch celý den, přemýšlel celý večer, ba i v noci z chalupy do zahrádky vyšel a zadíval se na barvínek, na višničku a na slunečnici. Vzpomínal, jak přislíbila mu žíňka jej milovat a laskat, vzpominal a už chtěl si zaplakat, když náhle něco uslyšel pod švestkou. Naslouchala bylo mu, jakoby byl zkameněl. Poznal hlas žinky a ferčala. Co oni tam rozmlouvali, zvě- děly jen hvězdičky jasné a Kenďuch.
Kenďuch Ken Malaška Krym
20 article
Vrátil se Kenďuch do chalupy, černý mrak mu zalil oči a nelehl si k spaní v chalupě, ale kožich vzal a do kolny šel na seno. Podložil si pod hlavu kmen a usnul teprve tehdy, když už kohouti po druhé kokrhali. Celou noc do jitra provzdychal a ráno prohledl všechny trámy, vy- bral jeden silnější a kupou sena ho podložil. Vešel do chalupy, a tam už Malaška okolo samovaru šuká a čaj nalévá. Taková se zdála dobrá a laskavá. Nalila mu plný koflík a po- — Sedni si, můj milý, a pij čaj! Jestli jsem se včera s tebou povadila, tak se nermut! — Já žínko nic. Musilo tak být — řekl Kenďuch něžně. — Ty's včera dobré slovo řekla. Sám tak myslím, že je čas na Krym pro sůl jet. Dej mně do torby kus slaniny a odpust mi. Napiju se čaje a půjdu voly zapřahat. — Proč tak brzy? Mohl bys až zejtra jet — ještě něžněji povídala Malaška. — Ne, raději pojedu hned — tvrdě od- pověděl Kenďuch. — Jdi, připrav to na cestu. Vyšla Malaška ze světnice do komorya Kenduch ohlednuv se, vzal koflík a vylil okén- kem. Sedl si opět na své místo a očekává žínku. A ona tu již stojí ve dveřích s kusem slaniny. — Oh! — zasténal Kenďuch. — Co to, ž je mně tak od žaludku ošklivo. Jakoby ohen zapálil. bízí:
Kenďuch Krym
21 article
— Od čeho by to bylo? — soucitněs ptala Malaška. — Oh! Oh! Půjdu žínko do kolny a trochu na seně si poležím. Může být, že se mně od- lehčí. A připrav mi slaninu. Odpočinu si a po- jedu. Zvedl se Kenďuch s lavice celý chorý, jen tak, tak do kolny došel, převalil se na seno, c pod trám složil, a dal se do sténání. A tak strašně sténá, jakoby duši vypouštěl. — Oh! žínko, smrť přišla. Je to jistě od čaje. Jak jsem ho vypil, tak mě to schvátilo. — Co, že by to od čaje bylo? — Může být, že jsi do čaje těcli kapek na- kapala, co ti včera ferčal dal. Proč jen chcete mou záhubu? Já bych bez toho na Krym pro sůl odjel. Ohl v žaludku to hoří. Tak hoří, jako bych se byl řežavého uhlí najedl. Jak uslyšela Malaška o kapkách, zbledla, otřásla se a vyběhla z kolny. A když se vrátila, Kenďuch už bohu duši odevzdával. Leží na seně, hlavu nachýlenou, ústa otevřená, oči vy- třeštěné a ruce i nohy bezvládné. Pohleděla na něho Malaška, hrůzou ztrnula a chvěla se jako list. Klesla na Kenďucha a zaplakala, — Můj milý! Proč jsem já tvou duši za- hubila bez pokání. To všechno ten ferčal pro- kletý. Přemluvil mě, abych ti do čaje kapek nakapala. Sliboval mi, až umřeš, že místo opust a za naše penize koloniální obchod otevře.
Kenďuch Krym
22 article
Dlouho plakala Malaška i vlasy si s hlavy rvala. Pak vstala, otřela oči a řekla bodře: — Teď je třeba konce chránit, lidé přijdou. Vzala baba z koutu kolny provaz, přehodil konec přes trám a na druhém konci kličku udě- lala, dala Kenduchovi na krk a chtěla za konec přes trám táhnout. Kenďuch vykřikl! Polekala se Malaška, z kolny vyskočila a vrata za sebou přibouchla. Ale konec provazu přece z ruky nepustila. Postála trochu, dokud strach nepřešel, a začala z venku pomalu tá- hnout. Suchý a malý byl Kenďuch, ale tahat ho bylo těžko. Třásla se Malaška, až zuby evakaly a přece provazu z ruky nepustila a stále k sobě táhla, dokud Kenďuch hlavou o trám nenarazil. Podívala se jedním okem do kolny a vidí, jak v temnu pod trámem černý Kenďuch se klátí — takový dlouhý, vytáhl se, ani noh, ani rukou není vidět. Zamotala provaz venku na sloup, aby muž s trámu nespadl a vyběhla na ulici. Vy- běhla bez šátku, rozcuchaná a dala se do křiku ne svým hlasem: — Oh, lidé dobří, kdo v boha věří, zachraňte! Oh zlel Tak dlouho křičela a volala, dokud z celé dědiny se lid nesběhl se starostou a se sotským.3) — Oh, zle je, lidé dobří! Oh, ubohá je moje hlava. Můj Kenduch se uškrtil. Můj milý zemřel. Pil vodku, z vodky prokleté se oběsil.
Malaška Kenduch
23 article
Visí teď v kolně na trámu. Křičí ubohá, sténá a rukama lomí. — Počkej! Zanech toho řvaní! — přísně pravil starosta. — Odpověz, na jakém podkladu se uškrtil. Na zákonném nebo jen tak? — A jak bych to mohla vědět? — ještě více zaplakala Malaška. — Oh, lidé dobří. Jak mně teď bude bez muže, bez měho Kenďucha? Oh! — — Nedělej rámus — ještě přísněji zakřikl starosta. — Pomni, že nemluvíši s ledaským, ale se samým představenstvem. Já nejsem jako dři- vější starosta Filip. Žádám, aby všechno cho- dilo dle zákona. Mluv, viděli to hodnověrní svědcí? Viděl někdo, že se tvůj Kenďuch škrtil? — Oh, pane starosto! Což já mohu všechny zákony znát? Já — baba. Pojďte a sami se po- divejte, jak ubožák visí na trámě a klátí se. Oh, já ubohá, nešťastná. Proč mě jen můj Ken- duch opustil? — Tvoje štěstí, že tu není písař, on byt hned všechny zákony předložil — pravil sta- rosta. — No, tak nás veď a ukaž, kde se uškrtill Ne, stůj a počkej. Zdá se mi, že se dle zákona žádá, aby při nálezu mrivého těla vždy byl pří- tomen ferčal. Bez odporu sem pozvat ferčala. Říci mu, že představenstvo žádá. Brzy přiběhl i ferčal. Pohleděl na Malašku a na lid a zbledl jako stěna. — Jdi dohližet — pravil mu starosta. — A hleď, abys nedohlížel ledabylo, ale na zá- konném podkladě. Nejsem jako dřívější starosta Filip. Šli všichni lidé ke kolně; starosta napřed lidé v zadu. Malaška křičí, jakoby ji tloukli. Přišli k samotné kolně, ke vratům, je vidět. jak provaz je silně okolo sloupu utažen a druhý konec jako struna napjat.
Filip
24 article
— Sotskij, prohlední dle zákona provaz — přikázal starosta. — Proč se zabývati provazem — promluvil ferčal — dříve je třeba samotného oběšence prohlednout. Může být ještě živ, je možno, že mu bude ještě potřebí pustit krev. Starosta se rozhněval. — Kdo to mluví? — tázal se. — Jestli pane ferčale znáte lépe než zákonné představenstvo poroučet, tak prosím, poroučejte! Ale já ra- portem donesu, že se protivite nadřízenému zá- konnému úřadu! Já ti dám, bouřit se! Otevřte vrata! Otvírali lidé pomalu vrata s velikým stra- chem. Otvírají a sami se do zadu schovávají — bojí se podívati se do kůlny. Otevřeli. A jak starosta i sotskij v před pokročili, tak před nimi se okázal Kenďuch — živ, zdráv a neporušený. Smekl Kenďuch čapku a klaní se nízko, přenízko. — Má úcta nejhlubší! Pozdrav vás bůh, pá- nové, ctěný výbore. Děkuji vám za to, že jste mne chtěli zachránit. A celá obec, jako stádo ovec, se shluklaa utíkala. — Kam pak běžite? — zakřikl Kenduch. — Podržte lépe ferčala, aby neutek' a já se s žínkou vypořádám. Chytil Malašku za vlasy a knutou ji uctíval. Uctívá a sám slovy doprovází- — Tu máš čaj s jedem, tu máš kličku, t máš koloniální obchod. Malaška křičí: Pusť mne, můj milý! Ferčala zanechám a všech lidí. Jenom tebe jediného budu znát. Na mou duši nikdy už nebudu trávit ani věšet. Ale Kenďuch knutou mává a koloniální ob- chod připomíná. — Stůj, hlupáku, počkej! — přikázal sta- rosta. Vždyť jsi se uškrtil, jsi nebožtíkem, bud ti království nebeské. A co pak se nebožtíci perou? Ty teď žínku ne dle zákona učíš. ) Představený, 100 sedlák