1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 30. října 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hlsty
přelpláeí se:
v Praze v admninistrael
na n . . . . 6 K —
s dvojí donáške
zs moěníe
n čivt kta . . . . 7 K 50
ve Olfalkách
na měsíc . . . . . . 2 K 30h
s Poštoni
ndtvrt leta . . . . 9 K e0
s drojí zlsilkon
za něsle . . . .
nk čtvrí leta . . . . 11 K c0
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu Je o 20 stranácb.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 29. října o 9. hod
večer. (Pův. tel. zvláštního zpravodaje »Národ
ních Listů«.) V komisi, jež má vyšetřo-
vati případ hullský, mají míti Rusové
i Angličané stejný počet hlasů. Po
věsti, jakoby Anglie byla během kon-
fliktu podala ruské vládě ultimatum,
jsou úplně bezpodstatny.
Po celý průběh sporu nepodalo
anglické vyslanectvo žádné noty ta-
kového rázu. Zejtra budou uveřejněny
v listu úřadním depeše, vyměněné
mezi oběma ministry vnějších zále-
žitostí.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rus
Angličan
Petrohrad
Anglie
7
article
Po bouřce!
Po bouřce!
Tak je tedy příšera hrozné, snad světové
války, kterouž po celý týden anglická vláda
se svým žlutým tiskem londýnským tak pro
stopášně burcovala, vděk klidné roz
vaze Ruska a pod dojmem přesvědčujícího vý
kladu admirála ruského baltického loďstva šťastně
zažehnána. Sám náčelník ministerstva anglického.
lord Balfour, oznámil to včera veřejnou řeči
v Soutbamptonu všemu světu, že »politování hodný
tragický případ z minulého pátku neskonči velkým
národním bojem« mezi Ruskem a Anglií, nýbrž
bude přikázán k vyšetření a roz hod-
nu tí mezinárodnímu soudu, na kterém
teprv pravda o celém záhadném. případu
bullském »vyjde na jevo!« —
Již těmito vlastními slovy vyřkl lord Balfou
nad celotýdenním tím bezpříkladným zuřením,
vyhrožováním a zbrojením vlády anglické proti
Balfour
Balfa
Rusko
Anglie
8
article
Rusku zdreující soud. Pravda teprve vyjde před
soudem na jevo! Aniž by tedy z nal
pravdy, neváhali nicméně ministří angličte
svými paličskými řečmi a vražednou přímo
mluvou svého tisku rozdmychovati v duši davo
nejhoroucnější zášť proti Rusku, neváhali křičeti
o hanebném, neospravedlnitelném zloči nu,
jaký prý spáchán bidným ruským loďstvem n
nevinných, bezbranných rybářích znglických, ne
váhali loďstvo to vyhlašovati za veřejné nebez-
pečí pirátské, ba neváhali allarmovati veškeré
válečně lodstvo Velké Britanie po všech mořich,
abý se shluklo ku pronásledování a zničení ru-
vého loďstva, nedostaneli se okamžitě Anglii
zidostučinění příkladným a bezodkladným ztre-
sláním vinníků, nedá-li pak Rusko nad to ještě
všemožné záruky pro budouci bezpečnost lod
snglických na všech mořích světa »od Kron-
šlatu až po Vladivostok.« Je to mrav, příslušíei
vzdělanému velestátu, takto si věsti vůčí sou-
sední velmoci, pokud se nezná pravda o celém
zihadném případě, odsuzovat a nejkrutější po-
mstou vyhrožovat, pokud není zjištěno, n
kom vina a jde-li vůbec o nějako u vinu
Kron
Rusko
Velká Británie
Anglie
Vladivostok
9
article
Hned jak stihly první zprávy od poškoze-
ných rybářů hullských, činil celý připad dojem
tagického omylu, při němž nemohlo se Rusům
přisuzovati žádného zlého úmyslu. Přece neb-
dou na své cestě ku Port Arturu válečné lodi
rušké v Severním moři podnikati noční útok na
klidné rybářské loďstvo a byť bylo sebe, če-
nější, pakli ono jen lovením ryb se zabývaloa
žádného nepřátelského úmyslu proti nim ne-
osvědčilo. To dával prostý rozum. Musilo s
tedy v noční tmě na širém moři cosi neobyčej-
ného přihodit, co Rusy polekalo a ku podezření
přivedlo, že jest na blízku nastrojen na ně ne-
bezpečný úklad, buď plovoucími minami neb
torpédy. Hnod v neděli dne 23. října pravil
první tajemník ruského vyslanectva v Londýně
Sasanov redaktoru »Daily Newsa: »Žádný člověk
zdravých smyslů nemůže uvěřit, že by ruské balti-
cké loďstvo bylo s úplným úmyslem střilelo
na loďstvo rybářské. Stalo-li se tak, pak to bylo
pouhé neštěstí. Případ udál se, jak mi vypra-
vujete, za tmavé noci a já bych si ho mohl jen
takto vysvětlit: »Rusko bylo před několika
nedělemi varováno, že Japonci chyslají proti
ruskému loďsivu úklad hned v moři Severním.
Rus
Artur
Japonec
Londýn
Rusko
10
article
Více Japonců prý přišlo do Evropy, aby úklad
ten provedli. Náleželo tedy Rusku učiniti všechna
možná opatření proti této možnosti. Ovšem, ja
ponské minonosky nebo torpedoborci ne-
mohli v těchto mořích se zdržovat, aniž by kdo
o tom věděl. Avšak obáváno se, že nebezpeč
nehrozí od lodí japonských, nýbrž
že nepřítel použije k tomu — jina-
kých prostředků. Střileno-li tedy s naš-
strany, tedy patrně vzniklo při ruských důstoj
nících baltického loďstva podezření, že tyto ry
bářské lodi, mohouce se zcela nenápadně při-
blížiti lodím našim, byly snad od Ja
poncův najaty a torpédy opa-
třeny, aby naše loďstvo snadně do povětři
vyházely. V tomto domnění, v této obavě
osud svého loďstva mohli jedině důstojníci ruští
zahájiti za tmy noční palbu po lodích domněle
podezřelých a dopustit se osudného omylu,
jehož zajisté, želeti bude upřímně všechna
Rus.«. — Avšak v Anglii jakoby minulý týden
dali zdravému rozumu lidskému s bohem. Ne
čekáno na výklad povolaných svědků tajemné
události se strany ruské, nýbrž ve vládnícl
listech hanobeno ruské ballické loďstvo jako
vyvrhel a ohava světa.
„Má býti tomuto mizernému („wretehed“)
loďstvu dovoleno, aby ještě po dva neb tři mě-
síce podobně prostopášílo?“ supěl vládní
„Standard“ dne 24. t. m. doslovně: „Toto
leďstvo se svými neschopnými veliteli, se svým
nemotornými strojníky, se svými nevyučeným
námořními důstojníky, se svým mužstvem, zá-
ležejícím z pozemních krys, dávno již jest světu
na posměch. Nyní však se komedie zvrátila
v tragoodii. Jest nejvyšší čas, aby byl předsta-
vení učiněn konec. Nechť se ruské vládě s ve-
škerou rozhodnosti sdělí, kterak očekáváme, že
toto hanebné loďstvo 1ned zavolá zpět.
Japonec
Evropa
Rusko
Rus
Anglie
11
article
Válečné lodi, jichž posádka nalezá se v takovém
stavu, že považuje rybářské lodi za torpédovky
a beze všeho na ně střílí, takové loďstvo patří de
uzavřeného přístavu. Na širém moři jest mezi-
národním nebezpečím.“ —
Tak to šlo dál a dále, zatím co slavná
anglická vláda den za dnem hlučněji rachotila
palašem proti Rusku, posílajíc do Petrohradu
obrněnou notu za notou a nařizujíe okázale
všem svým obrněneům, aby se přihotovily
k boji. Slovem, válka, nejhroznější válka, jaká
se mysliti dá, byla se strany Anglie přímo ší-
leně sháněna a rozdmychována, aniž by se bylo
vyčkalo slušně, až jak se obhájí vzdálený na
moři admirál baltického loďstva
Rožděstvenský. Nuže, konečně došla
jeho odpověď a — vydala!
„Příhoda v Severním moři — vy
světloval první telegram jeho z Viga ze dne
27. t. m. — byla provokována dvěma tor
pédovkami, kteréž bez rozžatých svítilen
pod ochranou tmy napadly naši lod
plující v čele loďstva našeho.
„Loďstvo naše posvitilo si na ně elektri
ckými reflektory a zahájilo palbu. Při tom zpo
zorovali jsme několik menších parníkův, po-
dobných parníkům rybářským. Těchto hledělc
naše loďstvo ušetřit a proto ustálo ihned v palbě
jakmile ony torpédovky zmizely. Anglické časo
pisy prý se horší nad tím, že naše torpédovka
která prý prodlela na místě srážky až do rána
nepřispěla pomocí raněným a tonoucím. Avšak
u našeho oddílu loďstva nebylo žád-
ných torpědovek, a my nezůstavil
na mistě srážky žádné lodi vůbec.
Rožděstvenský
Příhoda
Rusko
Petrohrad
Anglie
Vigo
12
article
Z toho je patrno, že zůstala u malých rybář-
ských parníků do rána pouzejedna z těch
dvou torpédovek, která nebyla
námi potopena, nýbrž jen porou-
chána. Naše loďstvo neposkytlo rybářským
lodím prote žádné pomoci, poněvadž je mělo
za podezřolé, že skýtaly pomoc oněm tor
pédovkám, neboť se tvrdošijně po
koušely čáru našich lodí prolomi
Některé z nich neměly žádných světel, jine
je rozžhaly teprve pozdějí.““ —
Druhý telegram admirála Rožděstvenského
opětuje s veškerou určitostí, že se mezi neoby-
čejně četným rybářským loďstvem anglickým
nalezaly dvě cizí torpědové lodi
z nichž jedna zmizela, druhá však až do rána
poblíže rybářů prodlela, opravujíc asi své utr
pěné škody. —
Toto ruské vylíčení případu, tak jasné
prosté, způsobilo rázem obrat. V anglickém lí-
čení nebylo žádného rozumného vysvětlení
temné afféry: podle ní byli by Rusové jednal
jako nepříčetní ztřeštěnci — zde však odůvod-
něno jejich jednání jako zcela rozumné a při-
kázané povinnou opatrnosti vůči nepříteli tak
úkladnému, jako jest Japonec — a jeh
tajní spojenci, protektoři a sou-
spřeženci...
Rusové měli pro sebe zkušenost. Zeel
týmž manévrem, pomocí „nevinného
rybářského lodstva lapen a zahuben o
Japoncův ještě před vypovězením války v moř
japonském ruský válečný parník — „Jekatěrino-
slav“. — I kdož ví, co před mezinárodním
soudem ve Vigu nevyjde nyní na jev
ohledně nevinnosti toho neobyčejn
velikého „rybářského“ loďstva (čítalo 160 lodi
anglického?
Lord Balfour ví asi, proč tak posměšně hle-
děl zlehčovatrudám admirála ruského. Všal
ostatní mimo anglický svět, znaje proslulou per
fidii Albionu, nedá se tím smíchem páně Bal-
fourovým nijak zmýlit, ale vyčká — až ta —
boží pravda vyjde na jevo, Snad
potom lordu Balfourovi zajde smích a snad ne
bude moci ani potom tak deklamovati o zachrá
něné cti Auglie
Rožděstvenský
Rus
Japonec
Japoncův
Balfour
Vigo
pán Bala
13
article
Z moderní Anglie.
Z moderní Anglie.
(Damský klub. — Život klubovní.
Spisovatelka slečna H. D. pozvala mne n
lunch do »The Ladies Field Club«. Duchaplná
dáma, s níž jsem často vesele hovořil o nej-
vážnějších věcech a s níž jsem se shodl ve své
sympatii k nejradikálnějšímu ženskému hnutía
ve svém nadšení pro francouzské impressionisty
Anglie
Damský klub
the Ladies Field klub
14
article
nemohla mne roztomileji překvapiti. Mé studie
anglické společnosti byly by velmi neúplné, kdy-
bych nebyl poznal ženský klub. S velkou
zvědavostí ubíral jsem se do Dowa Streetu,
abych poprvé překročil prah podobného, mne
dosud odnikud neznámého střediska damské
společnosti. V Praze je sice též klub dam, ale
pražské kluby — nejsou kluby.
Ze závratně šumného poledního ruchu uliee
Piceadilly zabočil jsem do neméně živé Dow
Strect. Kočáry, caby, automobily projíždějí, kři
žují se v neširoké ulici, stojí v celých řadách
před domy úhledných průčeli, elegantních, kvě-
tinami zdobených vjezdů. V této čilé ulici jsou
dva neb tři damské kluby a několik nejvyhlá
šenějších damských modních závodů, mezi nim
i filiálka slavného pařížského Pacguina. Soused-
ství velmi přirozené.
Dow
Kočár
Praha
široký
Dowa Street
Pacguina
15
article
Hledal jsem svůj klub. Před velmi vzhled
ným tříposchoďovým domem, podobajícím se pa-
láci šlechtickému, uzřel jsem několik povozů.
U vchodu stál groom, držící v náručí malého
titěrně ošklivého hedvábného »spilze«, s Galovou
hedvábnou stužkou kolem huňatého krku. Groom
a psik očekávali svou velitelku a podle nich jsem
hádal, že zde je damský klub. A byl to »La
dies' Field Club«.
Odevzdav navštívenku, byl jsem přijat svou
znamenitou přítelkyní a kollegyní angliekou. Oetl
jsem se ve velmi distinguovaném, ušlechtilém
mílém ovzdušl.
Angličanky jsou tak sympatické svou ele-
gancí, intelligenci a nenucenosti. Jsou to bytosti
zjemnělé kulturou a silné, volné svým sebevě-
domím, důstojností a kouzlem ženství. Osklivé
nebo krásné — nikde se ty dva exlrémy více
nestýkají nežli v Anglii — jsou vždy příjemné
svou jakousi duševní vybroušenosti. Všechen pů-
vab anglické ženy obklopil mne v krásné, světlé
útulnosti damského klubu, v tom šumu nádher
ných i prostých letních toalet, v tom veselém
hlaholu líbezných, přitlumených hlasů, zazníva-
jících v hallu, jídelně, herně i čílárně.
Galová
Angličanka
Osklivý
Anglie
Le dies ' Field klub
16
article
Damský klub má veškerou eleganci, poho
dinost a praktičnost vyhlášených klubů londýn
ských. Celý dům je velmi účelně zařízen. De
korace všech místností je svrchovaně vkusná
namnoze i bohatá. Těžké koberce tlumí kroky
na schodišti, v chodbách i v salonech; obrazy
rytiny pokrývají stěny. Spousta květin, palem
jardinier. Mnoho draperií, komplikovaných záclon,
stor. Jakási diskretní měkkost v osvětleni.
Členky klubu si zvou své přítelkyně
přátely na snidani, čaj, oběd. Páni uvedení jim
mají přistup do klubu. V jídelně i v čajovém
saloně je obyčejně polovice společnosti mužská
Jidelna, světlá a prostorná, pestře vyzdo
bená květinami na stolech, na krbu, v koutech
oživla v poledne veselým a hlučným hlaholem
Kuchyně i sklep jsou dobře obstarány. Obsluh
lokajů a waitrů v uniformách a fraefchje
hbitá. Dámy z klubu mohou navštěvovat jídelnu
od rána, kdy se podává úplná snídaně (čaj.
káva, vajíčka, bacons, toast, máslo), v poledne
je »luncheon« pro členy i hosty, od 7 hodin
do půl 9. »dinner« a později »supper«. Ceny
jsou vzhledem k hojnosti a úpravě jídel po-
měrně mírné, luncheon 2 shili, dinner 3 shill
6 p., odpoledne je hodina čajová. Pěkní
chvile klubovního živola.
Od 4 hodin do 6 je velmi živo v »tea
roomu«, kde v pohodlných křeslech proutěných
kolem malých stolků zasedají kroužky dam
pánů. Vonný čaj se serviruje s pravou angli
V urobném prodelii
ranní čísle o sobě . . . za 9
odpoletlní
. . za 2k
Ve slfalkách na venkově-
ranní česlo. . . . . .
vdpsledsí . . . . . . . . sh
Inserát
platí se hotově rapřeu
Přodplaooní a inserty přijemá zdminl-
strace v Marianské ulicí č.3.
Tam nacházejí se též redakce
tiskárna a ezpedice „ Národnách Liista-.
Bukeplay se nerracejí.
Liista
Damský klub
mužský Jidelna
17
article
ckou úpravností, sluhové přinášejí pro jednotlivé
stoly ohromné podnosy, pokryté konvičkami n
čaj, teplou vodu, mléko, šálky a talíře, pak mí-
sami s pečivem, cukrovinkami, chleby s máslem.
Dámy přicházejí v okázalých robách promenád-
ních, pání jsou v redingotech, v bílých neb ba-
revných vestách, v oněch veslách a kravatách
londýnských dandies, jež jsou nejvyššímt-
spěchem pravého šviháctví.
Prožil jsem v damském klubu též takovou
vlídnou, utišující chvíli posezení v tea roomu
při čají a družné konversaci. Několik sličných,
mladistvých dam, svěžích a smavých jak sma-
ragdové trávníky anglických zahrad, naplňovalo
letním sluncem prozářený sál vůní mládí roz-
kvetajícího ženství.
Použil jsem svých dvou návštěv k důklad-
nému prohlédnutí damského klubu. Shledal
jsem ovšem jisté, čisté anglické zvláštnosti.
Převeliká záliba Angličanek pro psy a kočky
jeví se i v jejich spolkové domácnosti. V klubu
jsou zvláštní místnosti, kde možno chovati, uby-
tovati, opatrovati psy a kočky: dog and ca
rooms.
Nepronikl jsem záhady našeho pražského
damského klubu, ale myslím, že postrádá po-
dobnou klubovní filiálku a hotel pro pejsky
kočky, za jichž ubytování se platí v »Ladies
Field Clubu« 3 d. za 2 hodiny, 6 d. za pů
dne a 1 shilling za celý den a noe.
Damský klub má ovšem velmi pěkně za-
řizené kuřácké salony i herny. Angličanky hrají
se zalibením kulečník a s náruživosti karty.
Angličanka
Lady Field klub
Damský klub
doga and ca
18
article
Kulečníky klubovní jsou ohromné. Klubovní
professor carambolu dává 12 lekcí asi za 24
zlatých. V herně »card romu« pěstují se celé
odpoledne i večer různé nevinné hry a ovšem
též »bridge«, hra která je nejnovější manií
společnosti londýnské i pařížské. Dámy hrají
zuřivě jako na dvoře Ludvíka XVI. Slyšel jsem
o domech v Londýně, kde společnost po diner,
muži i ženy, zasedne k hracímu stolku a masti
karty jako sedláci o jarmarku neb o řepách —
třeba do svitání. V damském klubu hraje se
pouze nějakou hodinu odpoledne a večer. Každý
stůl musí zapravit 4 šillinky za karty.
Jako mnohé jiné kluby i tento je též čá-
stečně hotelem pro členy. Dámy z venkova, jež
jsou členy klubu, najdou zde velmi příjemné a
poměrně ne drahé ubytování, jež je zbavuje
hlučnosti a pomísenosti života ve velkých hote-
lích anglických.
»Ladies Field Club« má asi 500 členů,
jsou to vesměs svobodné i vdané dámy z přední
společnosti, z kruhů šlechtických, měšťanských,
literárních i uměleckých. Podobných damských
klubů je v Londýně asi dvacet. Většina mají
své paláce. Některé mají i mužské členy. Nej-
větší jsou: »Ladies Field«, »Empress«, »Gros-
venar Cre cent«, »Alexandra«, »New Autury«.
»Ladies Atheneum«, »Sezonne« a j. Za doby
mého pobytu v Londýně byl olevřen nový, vel-
mi elegantní damský klub v Piccadiel. Má velmí
zajímavé sousedství. Po jedné straně je »Ba-
chellor«, klub mládenců a po druhé klub dů-
stojníků od kavalerie.
Ludvík XVI
Empress
Gros
Alexandr
Londýn
New Autury
Lady Field klub
Lady Field
Ladies Atheneum
19
article
Václav Hladík.
Hladík
20
article
Schaeffle a fundamentálky
Schaeffle a fundamentálky
(Členská schůze klubu národn
strany svobodomyslné.)
(Dokončení.)
Poslanec dr. Fořt věnoval — jak již řečeno
— podstatnou čásť svého výkladu podrobnému
doktor
Fořt
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 29. října.
6—. (Kronika.) Třicet tisíe mužů
krvi za jediný den biívy! Potok krve, žen
smrti, nelidské jatky! V Tokiu chtěli oslavova
vtězství, leč odřekli slavnost. Slín obrovskéh
imntku na straně odpůrce zkalil prý náladu
rádostnou. Aspoň anglické listy oznamovaly. Snad
ni ten pěkný rys národní povahy vymyslilči
prný zpravodaj. Anglické listy mají svůj zá
jem, stavět odpůrce Rusů do tak licholnéh
nrěllal
Však zájem nezájem! Nepochybujete aspoř
o jeponském — vkusu. A kdo má vkus, má
el. Japonské obrázky jsou tak plny jemných
lnali! Národ schopný tak procitěné malby mus
Htschopen také jemných skutků. Z bojiště jdou
uké zprávy a svědčí, že Japonci se bijí jako lvi,
e mrtvé nepřátele pochovávají s pietou, r
visé ošetřují s láskou. Zrovna jako Rusové
Mrodové v poli prokazují si úctu, obdiv, sou
tast, lásku a — vraždí sel
Jak srovnat s rozumem tu šílenost?
Co té zběsilosti říká — kultura?
Očitý svědek se vrátil z bojiště. Z pouh
nědavosti si vyjel. Z touhy po poznání. Zdrcen
niloje své dojmy.
— Kdo to vidlěl, na vždy se stane přív
lzeem myšlenky — míru! ..
Ale ti všichni, co tam v dálce na cizíeh
jášich spolu se rvou, do sebe stříleji, lebkysi
mrážejí, těla si drásají, nejsou oni také
vishni přivrženci — myšlenky míru? Neseděli
h naději u svých krbů, ve svém domově,u
vjth milých? A generálové, kteři je koman-
6? A díplomaté, kteří vypověděli válku ? A
plnlšti, kteří vydávají válečné proklamace ? ...
ká se: pleticháři, diplomaté, držitelé moci
mpetalanti a podobná ziskuchtivá chasa zaviňuji
Híeko zlo! Posilají lid na jatky!
Arci jsou dobří státníci a špatní státníci,
jsko jsou různí řidiči kormidel. Zkušený ko
midelník spíše uchrání loď od srážky, nežli ne-
zkušený. Obratnější státník snáze se vyhne nej-
koršimu, než neobratný.
Rus
Japonec
Mrodová
Híeko
Praha
Tokio
22
article
Leč, co je tu kvaliflkace osob! S prin-
ipem, jak to stojí? Na tom tu sejde! zá-
visí katastrofa na vůli jedince či nezávisí ? Ne-
byl Gladstone osvícený duch ? Neměl smysl pro
právo, nebyl humanista nejčistšího zrna, zaujatý
pro myšlenku míru, jako vy, jako kterýkoliv z
horlitelů myšlenky? A Gladstone vedl války.
»posílal tisíce životů lidských na jistou smrt.«
Sedíme u své kávy, čteme noviny, vidíme
v duchu to řádění bestie lidské, planeme spra-
vedlivým hněvem a říkáme si: kdybych j á byl
carem ! ...
A nemyslil car jako my? Nebyl tak
mocně zaujat myšlenkou míru, že opomenul se
připravit k válce? A nezavinil svou mírumilov
ností sám vlastně válku?
Japonci vedou válku, protože se na ni při
pravili, Rusové, protože se nepřipravili ! Všichn
chtějí mír a všichni válčí! Ctí se, uznávají na
vzájem svoje etnosti, prokazují si soustrast
lásku a bez okolků — se vraždí!
Kde tu jaký rozum a smysl?
Gladstone
Japonec
Rus
23
article
Jménem kultury za traeujeme válku. Nehodi
se do způsobu cítění a myšlení, na jaký jsme
uvykli. Válka je přírodní stav a my jsme na-
vykli kultuře. V přírodě všecko válčí, tam je
neustálý boj na život a smrt. Kultura je mír, je
rovnováha, je harmonie! Aspoň snahou kultury
je to všechno. A jeli v kultuře také boj, my-
slíme si ho aspoň cestou — míru. Je úkolem
kultury, překonat přirodu, zvítězit nad ní v tom
smyslu. A věříme v konečné vítězství kultury.
Představojeme si, že kultura časem podmanís
přírodu do té míry, aby byla donucena, vyřizo-
vati své záležitosti podle zákonů kulturných.
A k »záležitosti« přírody? Co to jiného,
než život? A život je — hra sil.
V přírodě rozhoduje surová síla. Kdo je
silnější, přijde a vezme si. V kultuře si vezme.
kdo má — právo. Kdo nemá právo, ustoupi,
třeba — slabšímu. Tak jsme tomu uvykli v
společnosti občanské. A přejeme si, aby tomu
tak bylo i ve společnosti velkých organismů, ná-
rodů, států! Přírodní hra ať ustoupí — kulturní
hřel
24
article
Přejeme si! Ale . .
Ale přání zůstává zbožným přáním
Zapomněli jsme něco! Život je hra sil !
A kulturní život je překrásná hra tak zvaných sil
»mravných«. Kdo v občanském životě má právo
vítézí »mravní« silou.
Ale proč? Má hrubou silu — zákona na
své straně. Záležitost se vyrovná bez boje. Ví
tězství je »mravné«, neboť odpor proti hrubé síle
práva byl by — marný.
Tak je právo vlastně jen poukázka na —
hrubou sílu, na skutečnou hodnotu síly přírodní.
A poukázka platí, dokud skutečná hodnota je
někde zabezpečena. A jeli život v přírodě pouhá
hra sil, je život v kultuře hra sil — poukázaných.
Jakási zkrácená methoda hry, jako na burse. Na
oko jdou z ruky do ruky prázdné papíry, aleo
skutečné hodnoty zboží se hraje. Kultura je
bursovní hra cennými papíry přírodníchi hodnot-
Půvabná hra, příjemně napínavá, na oko hladká
a neškodná, hra o pojmy, pravidla a paragrafy
Ale hra není myslitelna bez zálohy. Na kone
hry třeba vždy platit — hotovými.
A tu je rozdíl mezi občanskou společností
ve státě a společností velkých organismů — ve
světě. Ve státě je možno kulturně vyrovnávati
spory, za platnost práva ručí z řízení svou —
zálohou přírodních sil. Ve světě velkých orga
nismů není žádného zřízení, je — volná příroda.
každý má jen tolik práva, kolik sám nasad
hrubé síly, neplatí »zkrácená methoda«, neplat
»poukázka«, platí jen berná hodnota přírody —
krev a život.
25
article
Nevzdáváme se ideálů. Doufáme, jednou
bude zřízení v celém světě jako je dnes zřízení
ve státě, pro velké organismy bude platit, c
dnes platí pro jedince občany, budou se řídi
kulturnými pojmy, budou poslouchat dané —
zákony.
Ale, kdy to bude?
Původně žil člověk ve přírodním stavu
Trvalo statisíce let, nežli dospěl dnešního svéh
zřízení.
Velké organismy žijí mezi sebou v příro
ním stavu ještě dnes ..
Třeba, jak vidět, ještě trochu trpělivosti.
Mudrujeme o zprávách a událostech.
— Rusko mělo Japoncům povolit ! A byl
by bývalo bez boje !
Vskutku je dobře někdy povolit. Ale mez
velkými organismy jako mezi lidmi, ukaž sou-
sedovi prst, sáhne po ruce. Kde je povol
nosti konec? Kdo stále povoluje, je slaboch
přijde na konec o vše. A kdo se chce uplatnit
v tlačenici života, ať člověk, ať národ, nesmí bý
slaboch. To je zřejmé. Jsou chvíle, kdy třeba
ukázati — zuby.
A kdo má velký organism, svoje —
zuby?
Před tisíci lety, v době Attilů a Čingischánů
bylo kmenům a národům snadno ukazovati
zuby ! Celý organism byl »ozuben«, každý člen
národa byl — zub. Každý byl bojovník, no
sil zbraně. Kultura to změnila. Přinesla roz
dělení práce, úkolů, povinností, funkcí. Aby
se kultuře dařilo, nemohou všichni se obí
rat hvězdářstvím a ne všichni okopávat pů-
du. Třeba organisovat život. A v organisae
jeden za všecky a všichni za jednoho. Jakov
úle, jako v mraveništi! Podivné zjevy života
všude!
Japonec
Attila
Čingischán
Jakov úl
Rusko
26
article
Vezmete do ruky ruský list. Jaká srovna
lost obsahu! Zprávy z bojiště, telegramy plné
krve a smutku! A hned vedle obchodní bulletiny
úvahy hospodářské, zprávy z literatury, vy
hlášky zábav
— Co nového
— Třicet tisíc padlo
— A v divadle
— Premiéra včera! Plný dům . ..
Jakže? Jedni umírají a druzí se — bavi!
Arciže. Taková je hra života. Konečně divadla
zábavné místnosti živí také svoje lidi. Každé povo
lání má své povinnosti. Není v tom právě vy
moženost kultury? Vede se vojna, organism
pouští něco nezbytné krve, nejdražší šťávy, ale
ostatní život nerušeně dále se přede. Výhoda
kultury, pokrok civilisace! Za Attily a Čingis-
chána musil být kde kdo hotov — platit hoto-
vými. Kultura to změnila, funkce a povinnost
rozdělila. Jedni musí umírat, aby se druz
mohli — bavit.
— Proč já mám obětovat svůj mladý
život?... Proč nastavit prsa nepřátelské kuli?
Proč? . . . Proč ? . .
Protože dnes jako před tisíci lety jde
život — do živého. A kultura platí jen pokud
je živá. Nemohou, nesmějí život nastavovat
všichni. Buď ty nebo někdo jiný, na koho funkce
padla ! Ale na všechen způsob někdo. Pravda.
člověk uprostřed lahodné kulturní hry snadno
Attila
Čingis
27
article
zapomene na opravdovost života, jako lehko
myslný bursián rád zapomíná, že na konec
vždycky musí někdo být, kdo — platí hoto-
vými. Zákon přirody ukládá organismům boj na
život a smrt. Národ, má-li hrát svoji roli v
kultuře, musí svou kulturní schopnost opříti
pevně skalenou podstať přírodních sil. A přírodní
síla je — hrubá síla. Tak uči dějiny národů
od nejstarších dob po nejnovější, od Řeků a
Řimanů sž po Francouze, Němce a — Japonce.
Zakládati existenci národa jen po jedné straně,
spolehati jen v konečné vítězství nějaké »kul-
tury«, nijak nepodepřené, je hra s dětskými ban-
kovkami, které se obejdou beze vší — hotovost
pokladní. Není kultury mimo dosah přírodníeh
zákonů.
Tisíce mrtvých v bitvě je kstastrofa.
skulek přírody, terá nezná slitování, žije kata-
strofami a všemu životu předem určila smrt.
Ne člověk vraždí ve válce. Vojín z povinnosti
své funkce jen nasazuje svůj život. Kdo vraždí.
je příroda, která podle svých zákonů rozpoutává
síly, aby pomohla z rozpaků kultuře neschopné
řešení. Kultura je stálé překonávání vznikajících
rozpaků. Příroda není na rozpacích nikdy. Roz-
dělením funkci splácí organism kulturní jen
svoji nezbytnou daň přírodě, mimo jejíž zákon
nemůže žíti.
Řek
Francouz
Němec
Japonec
28
article
Prostý rozum lidu má jakési tušení toh
stavu věcí. Vyciťuje, kolik faíše a nespolehli-
vosti je v heslech a nárocích, jež se nabízejí
za platidlo ve společnosti tak zvané kulturni.
Odtud jeho tichý respekt ke stavu, jenž svým
příslušníkům ukládá povinnost, když chvile n
dejde, platit — hiotovými.
Jiné třídy a funkce z řevnivosti stavovsk
nerády nesou důsledek poznání. Odtud mnoho
nedorozumění a vášnivých polemik.
V Donnayově hře »Návrat z Jerusalémae
modernista Vowenberg v saloně pokrokovce Mi-
chala velmi urážlivě se vyjadřuje o vojenském
stavu a o francouzské armádě. Domácí pán za
to nezpůsobného mluvku popadne za limec
vystrčí ze dvéří.
Mnohým nezdála se ta odpověď dost pře-
svědčivou.
Je vskutku škoda, že se duchaplnému au-
toru nehodilo, vložiti hrdinovi idaje v ústa od-
pověď obsažnější a tím i — říznější.
Donnayův