Periodikum ALTO Viewer

1

29. června 1907

2

I. Přiloha „Národních Listu“

Přiloha

3

k číslu 188.

4

Strana9

5 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 28. června. Třeti Hosndarstvenná duma. Berlínský »Der Tag« má úvodní článek třetí Hosudarstvenné dumě z pera ruského pu blicisty G. Prozorova. Článek je věcný a str zlivý, pročež zasluhuje povšimnut. Pan Prozorov píše, že byli rozpuštěním druhé dumy právě tak překvapeni, jako dumy prvé. Jsou zmateni a sami varují od všeobecné stávky, což dokazuje, že vláda tentokráte šlápl zmiji revoluce na hlavu. Proti vládě se pouz křičí, a křik brzy utichne. Vláda uveřejnila vše- chen žalobný materiál o revolučních poslancí h a tím nejen ospravedlnila svůj krok, nýbrž revoluci úplně demaskovala. Co vláda učinil proti revolučním poslancům, je pouhá parád proti úderu, který revoluční poslanci pod plá- štěm dumy strojili proti státu. Rozpuštěním dumy konstituce nezrušen jen volební zákon je poněkud změněn. Účelem jeho je zmírniti příkré protivy, které v dum vystupovaly. Census daňový bude vyšší, pasivn právo volební bude vyžadovati většího věku, al za to bude volební právo lépe rozděleno n všechny třídy obyvatelstva. Dosavadní volební zákon naddržoval sedlákům naproti jiným tři- dám. To se neosvědčilo, protože bezgramotn nebo pologramotní sedláci musejí se v dumě podřizovati vlivu stran vzdělaných.

G Prozorov Prozorov Praha

6 article

Ale důležitější je politická zkušenost, které ruské občanstvo oběma dumami nabylo. Po- slanci nevyhnutelně museli býti dovedeni ku po- znání, že žvanění na sněmovní tribuně není žád- ným politickým skutkem a že musí býti v nieh vzbuzen smysl pro praktickou politiku. Kadeti v dumě prohráli, ale kdo vyhrál jest, až to zní paradotně, strana »mírného ob- novení«, která vyslala do druhé dumy jedinéh poslance, M. Stachoviče. Tato strana vyhrál v mínění občanstva proto, že mohla v dumě nejméně mluviti. S ní se nyní spojí ta část kadetů, která z historie obojí dumy zmoudřela, čímž se utvoří strana středu, o níž se vláda chce opírati, nechtějíc se přichýliti ke krajní pravici právě tak, jako ne ke krajní levici. Nezdaří-li se ani to, ukáže-li se, že ani s třelí dumou nebude lze pracovati, byla by třetí Hosudarstvenná duma bezpochyby i poslední. Rozhodnutí spočívá v rukou kadetů a zá- visí od toho, budou-li s to, aby se zhošti nvých chráněnců z dosavadní krajní fevice.

M Stachovič

7 article

Konference kadetů v Petrohradě. V Potrohradě se konala několikadenní konfe- rence kadetů. Rokováno hlavně o příští taktíce strany. P. B. Struwe nebyl přílomen, což je známkou, že krajní živly dosud mají mezi kadety většinu. V srpnu bude svolán sjezd. Strana půjde do voleb se starým programem zachová si úplnou samostatnost. S jinými frak- cemi se nespojí, vládě sloužiti nebude. V tom smyslu bude rozesláno sdělení venkovským komitétům. Někteři řečníci navrhovali, aby strana do voleb nešla a vůbec dumu bojkotovala. Al venkovětt účastníci porady, počtem 22, vesmě byli pro aktivné účastenství. Při hlasování byl pro aktivnost 47 účastníků, pro pasivnost8 Členové strany, čtyři, kteří navštívili na jeho pozvání Stolypina a rozmlouvali s ním o poli- tieké situaci, byli zahrnuti výčitkami. Také vy- slovena nespokojenost oficiosu strany, » Rěčie za to, že uznala možnost dohody s okťabristy Touto taktikou kadeti podle hořejšího vý- kladu G. Prozorova pracují vědomě k tomu, aby třetí Hosudarstvenná duma byla poslední. Konference míru v Haagu. Z dosavadního désitidenního zasedání kon ference míru nelze předvídati, k jakým výsled.

Al Stolypin G Prozorov Petrohrad Haag

8 article

kům dospěje. Ale je patrná snaha, aby jednání dostalo se na relní půdu, aby se došlo k prak- tickým výsledkům. Druhá konference baagská nepohybuje se v oblasti abstraktních a senti- mentálních projevů jako první. Letos nemlu se již o vznešeném ideálu lidstva, toužlcího p odzbrojení. Cile jsou nyní jiné, ale snadno do- sažitelné. Válku nelze odstraniti, ale lze zl v mnohé příčině zmírniti. Ve své zahajovací řeči Nelidov ocenil p zásluze činnost první konference, ale vytkl, ž druhá konference musí se spokojit s programem skromnějším a přístupnějším, zejména v otázc rozhodčích soudů. Stanovisko vůči arbitráži s namnoze změnilo. Pichot, předseda mezináro- niho ústavu míru, přeložil a vydal práci ital- ského spisovatele Úrnana »Pokus o mezinárodní konstiluci«, kde je arbitráž živě kritisována. Autor tvrdí, že povinná arbitráž se příčí pravé civilisaci. Byla by to prý spotheosa lidské zba- bělosti.

ni ústav mír

9 article

Nezávazný rozhodčí soud naproti tomu je znamenitým prostredkem k vyrovnávání menších mezinárodních konfliktů. Urnano je též proti mi- licím a proti odzbrojent. Autor si přeje, aby v shromáždění pro vyřizování mezinárodních zále- žitosti měli národové poměrné zastoupení dle počtu svých obyvatel, dle své moci finanční hospodářské. Podle toho velké státy by měly deset, patnáct, dvacet zástupců, slabší státy by jich měly méně. Mezinárodní shromá ždění mělo by k disposici mezinárodní armádu, jako parla- menty národní mají národní armády k hájení svých zákonů. Národ, jenž by se nechtěl pod- robiti rozhodnutí shromáždění mezinárodního, mohl by se vždy uchopiti zbraní. Ale vydal by se nebezpečí, jaké hrozi ve státu konstitučním straně, jež se vzpírá zákonu a vzbuzuje ob- čanskou válku. Autor vykládá, že jeho » mezi- národní konstituce« nepoškozovala by svrchovaná práva států, poněvadž by jim ponechala jejich pravou sílu, pouze by ji převedla na formu par- lamentní, dala by ji silu dísciplinovanou, zá- konnou a veřejnou . . . Tato these jest zajisté ideálně a vtipně míněna, ale patří mezi filoso- fické snění, jež povznáší do nedostupných končin

10 article Utopie.

Utopie. Hnutí v jižní Franci. Na jihu přichází vše znenáhla do obvyklých kolejí. Předseda ministerstva Clémenceau prohlašuje, že situace na jihu se značně zlepšila a že bude brzo možno o dvo l at vojsko. Ale k dorozumění mezi vládoua výbory vinařů je dosud daleko. Některé výbory podávají vládě své minimální požadavky, ale jiné, sidlíci zejmena v Narbonne a Capestanu, nechtěji zahájiti vyjednávání, dokud nebudou propuštěni na svobodu vůdcové jihofrancou zského lidu. Montpellierská soudní komise bude teprv dnes rozhodovati o propuštění zatčených a na jejím výnosu záleží další průběh událostí na jihu. Marcelin Albert ze své cesty k soudu montpellierskému vyprávěl jistému žu rnalistoví o svém setkání s Clémenceauem. Slibil prý, ž nic neprozradl ze své rozmluvy, ale poněvadž Clémencenu nemičel, necití se více vázaným svým slovem. Protestuje proti Clémenceauovu ličení jejich rozmluvy, jímž má býti on, Alber. učinén směšným. Není pravda, že ronil slze před Clémenceauem. Byl věak pohnut, když líčil předsedovi k- binstu strašné události a vzpomněl na prolitou krev. A to je zcela lidské. Clémenceau byl též dojat a umlkl, kdýž Albert vypukl v pláč. Mičení trvalo pět minut. Clémenceau slíbil, že odvolá vojsko, když mairové vezmou zpět své žádosti za propuštěnou. Albert přiznává, ž přijal 100 franků od Clémenceaua, ale jen proto, aby ho učinil též směšným. »Je to zajisté něco kromobyčejného,« pravil Albert, »kdy

Franek Clémenceau Clémenceauův Alber Albert Narbonne Marcelin Albert

11 article

chef vlády dává peníze tomu, k jehož zaíčen mobilisoval skoro celý armádní sbor. Předvida jsem, že pan Ciémenceau bude mne chtit uči- nit směsným, a oplatil jsem mu to tim, že jsem od něho přijal peníze! Kuriosní výklad. Ale konečně je to pravdě podobné. Neboť musíme uvážiti, že ve. Franci je nejnobezpečnější zbraní učiniti odpůrce směš- ným. Kdo má smíšky na své straně, má vy- hráno. Jednali tudíž minístr Clémenceau i vina Albert jako praví Francouzové. Dnešní sněmovní debata je očekávána * velkým napjetím. ave Kabinet Clémenceauův nastu- puje rozhodnou břtv u. Dnes bude jed- náno o řadě i nterpelacl, je z jso u na- miřeny proti vládě. Socialista Blanc navrhoval sněmovně, aby bylo zavedeno trestní stíhání Clémen- ceaua, jenž je původcem tragických událost na jihu, ale na radu svých přátel vzal tuto neobyčejnou interpelaci zpět. Kdežto Pellet a prorokuje nastoupení vlády Poincar é o vy Jaures v »Humanité« ohlašuje ministerstvo Sarrienovo a Ribotov o. Tento výmluvný politik, jenž nedávno byl přijat do A kademie, jež je v oposicí proti republice, byl by vítaným pravici, neboť je bližší pravicí, nežli demokra- tické levici, ač je vůdcem programatistických re- publikánů. Na krajní levici i na pravici se zuřivě agi- tuje. Všechny síly se sbírají k velkému útoku na starého Clémencesua, který je však kurážným a tvrdošijným bojovníkem. Možná, ž i tentokráte zvítězí nad svými nepřáteli, nebo mu velice napomáhá okolnost, že na jihu je skoro všude obnoven klid.

Ciémenceau Franek Albert Francouz Clémenceauův Blanc

12 article Krise v Porlugalsku.

Krise v Porlugalsku. Úřadní zprávy poptrají možnost ministerské krise v Portugalsku. Kabinet disponuje vším. čeho třeba k vládnuti a nynější stav země ne- dovolí vypuknutí takové krise. Předseda kabi- netu Franco konferoval ve středu s králem a den na to se konala ministerská rada z předsednictví králova. Vyvrací se zpráva, ž byla odložena cesta korunního prince do afri ekých kolönií, na níž ho má doprovázet mi- nistr námořnictv. Klid v Portugalsku je pouze zdánlivý V lidu to vře. Tisk je podrážděný. Prudce k- tisuje vládní omezování svobody tisku. Několi žurnálů bylo zastaveno. Lissabonský žurn »Vanguandia« prohlasuje, že se nepodrobt vlád- nímu směšnému dekretu, jimž má zastaviti sv činnost a že »bude dále podávati soudu veře- nosti zločiny a chyby vlády.« Podobně neobr- žené mluví i jiné oposiční žurnály, prohlašující že neustoupí, leč před násilím a surovostí!

Franco Portugalsko

13 title

Veřejná správa.

14 article Správa státní a úřadnictvo! 1. (Dokončení.)

Správa státní a úřadnictvo! 1. (Dokončení.) Že také mantpulačeí práce v mnohých smě rech potřeqují zjednodušení, uznává se a děj se také již různé pokusy o nápravu; k 3. Pokud týče se směru a ducha vlády jest samozřejmo, že právě ve správě, kde úřa dům ponechána jest poměrně veliká volnost v mezlch zákonů, mnoho záleží na tom, jakými názory politickými, hospodářskými, sociálními kulturními, řídí se činnost vlády. V dobách per- sekuci, namířených proti jistým národnostem, stranám neb směrům politickým neb sociálním potřebí jest velikého aparátu úřadnického, vel- kého napjetí sil úřadnických; policie, úřadů po- litických, soudů. Že odcizení mezi úřadnictvem a občanstvem v takových dobách se stupňuje, o tom podávají i naše politické dějiny posled- ních desítiletí význačné doklady.

15 article

S druhé strany však i tehdy, když vládí vyvíji rozsáhlou činnost initiativní v tom. nel onom oboru své působnosti, vzrůstá potřeba úřadnictva. k 4. Čím vyvinutější jsou poměry hospodát- ské, sociální a všeobecné kulturní, tím čelnějš a rozmanitější úkoly vznikají správě. Ostatn již stala se zmínka, jak s rozvojem poměrů, spo lečenských rozšiřuje se obor správy veřejné. Naopak ovšem jest zase jistý stupeň inteli gene a politického vzdělání nezbytnou pod mínkoa. aby mohla zavedena býti samospráva a občan stvo vůbec povoláno k spolupůsobení ve správě. Nízká úroveň kulturní, analfabetismus, stěžu úřadům nad míru působnost. k 5. Způsobilost a tudíž i výkonnost úřadni ctva závisí jednak na jeho průpravě, jednak n zásadách, jimiž se ustavování úřadníků řídí. Zhruba lze rozeznávat tři kstegorie úřad- níků podle toho, jaký stupeň vzdělání se o nich žádá: vzdělání vysokoškolské a to právni- eké (úřadníci konceptní), lékařské, technické, nebo jen středoškolské, zejména při úřadnictv účetním a konečně kategorii úřadnictva ustano- vovaného na základé certifikátu vojenského(o vykonané 12leté službě vojenské). Že právě úřadníkům správním nynější fakutty právnické poskytují průpravu zcela nedostatečnou, uznává se snad všeobecně a vyskytuje se také dost ná- vrhů na reformu. Rovněž jako reforma studia právnického jest nalehavý i požadavek, aby úřadnictvu správnímu zejména v počáteích prakse (ale ovšem i staršímu) poskytnuta byla možnost, pří- ležitost a podnět dále se vzdělávati. Je jiste velmi nezdravý nynější systém u úřadů správ- ních všech kategorií panující, že od právník sotva nastoupivšího žádá se, aby hned, poku možno, nejvíce »práce vykonal«, t. j. »kusů vy- řídil«. Podle toho se kvalifikuje a často zůstan taková první kvalifikace rozhodnou pro vždy.

16 article

Veškeré ovzduší poměrů odvrací spíše každého od samostatné práce nož aby podněcovala k dalšímu vzdělávání. Velmi důležito jest, aby odborným orgánům správním, zejména tedy lékařům, technikům; zvěrolékařům byly poskytnuty důkladnější vědo- mosti právnické. Rovněž jest žádoucno, aby rozšířeno bylo vzdělání úřadníků účetních. Zejména bylo by prospěšno, aby nynějs jednoduchá přednáška o státním účetnictví roz- dělena byla v oddělení praktické, které by nále- želo vždy jen praktikovi a pak státovědecké, skládající se dle možnosti z několíka přednášek, jež by konali profesoři fakulty právnické. U c- tifikatistů nemůže ovšem o nějaké speciální prů- pravě pro povolání úřadnické býti ani řeči. Je- jich způsobilost závisí zcela a jedině na osobní inteligenci. Proto v té kategorií úřadníků vy- skytují se mnohem příkřejší rozdíly ve schop- nosti jednotlivců, než v oněch třídách úřad- níků, kde dlouholeté stejné vzdělávání velkou mě- rou individuálné rozdíly vyrovnává. Vedle zcel dobře se osvědčujících nalézáme často mez úřadníky certifikatisty takové, za něž největ část práce vykonávají síly výpomoené, mnohdy mnohem lépe kvalifikované (i se střední školou). jímž ovšem cesta na místa úřadnická je zame zena. V těchto věcech nápravy zjednati jest ovšem těžko, poněvadž tu jde o zájmy vojenské.

U c

17 article

Ale tolik aspoň dlužno žádati, aby výběr vy- sloužilých poddůstojníků pro místa úřadnická byl mnohem přísnější, a pak aby k manipulač- ním úřadům připuštěni byli i necertifikatist dobře kvalifikovaní, zejména k takovým místům. kde vskutku je potřebí většího všeobecného vzdělání a rozhledu. Výběr jednotlivců pro určitá místa úřad- nická je ovšem tím důležitější, čím významnější, vlivnější to které místo je. Tam, kde dosu hlavní váha se klade na representativní stránku zachovává se monopol šlechty: t. j. u náčelníko zemských vlád. Tam, kde především potřebí je kvalifikace odborové, byla zlomena tradice, podle které nejvyšší úřady v zemi vyhraženy byly stavu šlechtickému. Stavovská privilegie v úřadechi, vyvinuvší se ze starých poměrů ústavních, aspoň podl zákona zanikla, na jejich místo vstoupilo však protežování určitých tříd společenských, národ- ností, stran politických, vyznání náboženských, jež ustupuje jen zvolna nátlaku nových poměrů a názorů. Rozumí se samo sebou, že každý sy- stem, jenž není založen na principu důsledné spravedlnosti a nestranného, objektivního posu- zování každého jednotlivce, má mimo jiné ne- blahé stránky také ten nozbytný následek, že na mnohých místech úřadních usadí se prote- žovaní jednotlivci, kteří sice dovedou jiné ne- chat pracovat za sebo, kteří nemají však po- chopení pro poměry, hospodářské, politické, kul- turní zájmy, na něž se vztahuje jejich působnost.

18 article

Jednotlivec postavený v čelo některého úřadu, vtiskuje ovšem celému úřadování určitý ráz. Jes zajímavo na př., že ministerstva právě v choulo- stivých věcech rozhodují často mnohem vhod- něji a svobodomyslněji, než rozhodlo místo- držitelství; ministři přece mnohem více vybírání jsou na základě odborné kvalifikace a z lidí praktické politiky a tudíž i skutečných poměrů více méně znalých. Místodržitelé především podle rodu jmeno- vaní přese všecko nedovedou se vybavit zcela ze svých stavovských tradic, moderním pomě- rům již vzdálených, zůstávají ve své povzne- šené „nestrannosti“ ve skutečnosti cizí proudům, jež určují politický vývoj v státě. Zde dlužno zmíniti se o předsudku, který dosud se udržuje a dost zla natropí, totiž domnění, ze objektivními, nestrannými dovedou býti jen ti, kdo nemají určitého přesvědčení národního, po- litického, sociálního, anebo kdo je aspoň nedá- vají na jevo. Tento docela klamný předsudek pů- sobí, že se na místa nejdůležitější dostávají často lidé, kteří pro obor své působnosti nemají včcného zájmu, nemají tudíž také iniciativy, tyto základní nedostatky za to nahražují či zakrývají formalistním byrokratismem. Všechny právě naznačené úchylky od zásady bezvýmin ečného vybírání úřadníků podle skutečné věcné kvalifi- kace, zvláštní způsobilosti, pro ten který úkol, velikou měrou spoluzaviňují těžkopádnost a ná- kladnost správy. Že také poměr mezi úřadníky a občanstvem se staví takto na správný základ, netřeba tuším dokazovati. Jindy chci o tom po- jednati, jak by se měla správa veřejná reformo- vati a poměry úřadnictva upraviti

Jes

19 article

Dr. Zd. Pevný.

doktor Zdeněk Pevná

20 title

Školská hlídka.

21 title

Trojroční obchodní a pokračovací prámyslovš

22 title

FEUILLETON.

23 article W. Busch.

W. Busch. S letošním jarem zaznamenáno utěšené ju- bleum v německém kalendáři. Vilém Busch. maliř a básník, který — pokud se popularity dotýče — daleko předstihl své kolegy v tom i onom cechu, spějící za vyššími eíli nežli on, dočkal se již po pětasedmdesáté zázraku roz- krělsjící přírody. V Mnichové, kde meškal kdysi na studife ikda uveřejnil své prvé práce, uspořádali pěkn veěer k jeho oslavě: E. v. Possart, recitáto nělového jména, dnes již také kmet, přednášei vibor z basníkovy poesie. Úkol nebyl snadný. povážíme-li, jak úzce souvisí Buschův vera kiesbou, která ho doplňuje; není ani lz sdno bez druhého si pomysliti. A přece bl dspěch veliký Obecenstvo, které naplnilo elegantní sá bejelu »Vler Jahreszeilen« do posledního míst čka, propukalo mezi čtením ve smích tak srdečn s bezuzdný, až mnohým po tvářích slzy stékaly Dylo jisto, že prosté, vystižné slovo Possartov tkotečně rozvířilo před očima posluchačů živ lilejdoskop Busehových karikatur, že je všich velmi dobře. znali a že si je pouze na mysli oboovovali. Onen večer spontanního nadšení byl nej- kplim důkazem, jak hluboko proniklo dílo Dosehovo do srdcí i krve širokého čtenářstva avši se lak atkvělým jeho vlastnictvím.

W Busch Busch Buschův Busehový Vler Jahreszeilen

24 article

Učitelka, literární historie, ignoruje tento hli; cituje z hrobu raději několik úctyhod- njch strašidel za starých, zlatých časů a klad na prvni míslo chudé kapitoly o německém intoru; že jejich humor časem vyčichl a z jenikdo nečte, na tom jí nezáleží — prvn nlilo mezi humoristy je jim vyhraženo pr jdnou a pro vždy. Širší obecenstvo, ono v- lké ditě, odřikává sice po ní, čemu se ve ško- lich naučilo, pohlíží z uetivé vzdálenosti na ne- toslupné klansiky-humoristy a vrací se zas tu k pestrým knižkém svého rozpustiléh ssche, které se učilo probírati ušpiněným, lstým prstičkem. P'ro ně je W. Busch be stporu nejvýznamnějším humoristou Německa. e a tisíce odřikávají ho z paměti, citují h lehlé i nepřiležitě, potěšují jeho duševním dlazem jiné a především sebe sama. Přičina oné úžasné popularity epočívá za- jě v dostupnosti dila Buschova; toto pak dě- la avlážtě oné ckolnosti, že Buschi básník

W Busch Buschův Busch Německo

25 article

Bnsch malit se sloučili v jediné osobě. Oba se těsně doplňují. Co napoví jeden, druhý dopovi kde je slovo zbytečho, mluví jen kresba, kde tato nedostačí, pomůže slovo. Tužka i péro pra- cují tu společně; ona zachytí děj, scénu, toto dialog, myšlénku — a celek zachytí kus života. Je to podařená veselohra, která se před nám živě odehraje. Vzhledem k tomuto prostupování a doplňování se obou navzájem možno mluvi o jakési umělecké originalitě Buschově. Ono vy- lučuje vše zbytečné, vleklé, unavující, udržuj vždy přiměřený rozměr a tempo. Samy o sob neobstály by ani kresby ani verše Buschovy před přisnou stolicí uměleckou, až na některé psychologické detaily. Teprve u vzájemném spo- jení doplňují se v celek ojedinělý a pozoruhod- ný, v celek, v jaký by nikdy nesrostly práce dvou různých lidí. — Chci konstatovati ještě jednu vlastnost, která přiblížila dílo Buschov srdeím všeobecného čtenářstva. Tone z něho cosi dětského a ti, kdo je čtou, cítí se na chvili dětmi.

Buschův Sam

26 article

Buseh má všecky ctnosti i nectnosti zdravéh dítěte, je bezstarostný a šťastný, má dobrý apetit smysl pro plnost tvarů tohoto světa: maluje se zalíbením kulaté jablíčko, stejně jako baculaté líčko dívčí, nebo notně oteklou tvář filistrovu. Je rozpustilý a libuje si v drastických výrazech a gestech, které nejsou comme il faut a na kterými trnou lidé slušně vychovaní; nezná ohledu ani soucitu — je ukrutný, jak jen díte býti dovede. Vymýšlí nejnemožnější muka pr hrdiny svých povídek, kteří se nechtěli držet morálky (tu chová v povinné úcťě — jako pravé dítě — a proto se u ní raději nepozastavuje) nemá soucitu s jich nervy: jsou rozemleti, roz- mačkáni na padrť, smaženi, pečeni, bleskem páleni, dynamitem do povětří metáni, kuřaty sezobáni — zkrátka ve stupnici pekelných hrůz osvědčuje Busch vynalezavost nevyčerpa- telnou, třeba do krajnosti naivní. Stejně zuřivě jako s lidmi zachází i s předměty. Kazí a roz- bijí všecko, co mu do ruky přijde, s opravdu dětinskou náruživosti. Čím větší zmatek panuje na scéně, tím prudčí rozkoš pociťuje principál a s ním i celé publikum. V takových okamži- cích se ocitá zvlástě Busch malíř ve svém Básník se dává často strhovati bujnou fan- tasií, rád přehání, lže, ale dalek romantického a všeho podobného blouznění a rozcitlivění, z- chovává si vzdor tomu všemu stále svůj zdravý smysl pro to, co je positivní, smysl, který je nejbozpečnější zárukou pro jeho bodrý humo živlu.

Busch

27 article

a komiku. Hrubá, draná komika Buschova, by si nás Čechy sotva podmanila. Je v ní právě něco specificky germánského a to ji otvírá srdce ně- meckého čtenářstva. Jemu zůstane dílo Bu- schovo trvalým odkazem; překlady neměly by žádného významu. Proto je také naprosto bez- účelno zabývati se v těchto řádcích analysou Buschova verše. Nám běží o něco zcela jiného: o kulturní význam jeho satiry. Vzpomeňme jen trilogie ze života páně Knoppova! Na několika stránkách rozpustilých nevázaných karikatur vystižen celý život německého 8osáka — a jak trefně! Ni- mecký filistr, nejpodařenější figurka Buschov repertoiru, dostal se tu na piedestal poctivé solidní práce, na němž ho všichni dobře pře- hlédneme a s ním celou tu řadu malých lidiček, v plné rozloze jejich směšnosti a ubohostil V Mnichově, dne 5. června 1907.

Buschův Čecho Knoppův Mnichov

28 article Franoouzsko-česká literární vzpo- mínka.

Franoouzsko-česká literární vzpo- mínka. Dnes, kdy strom česko-francou zského poznán sílí a mohutní, u příležitosti slavnosti našeho Sokolstva, jíž se též synové Francie zúčastní, budiž vzpomenuto toho, že jest tomu právé letos 40 roků, kdy přítel Čechů Louis Leger spo- lečně s naším emigrantem Jos. Václ. Fričem za spolučinnosti mnohých spisovatelů francouz- ských, polských i českých (Massieu de Clerval, Tad. Cieszynshi, Alex. Chodzko, dr. Siegfr. Kapper, gener. Mieroslawski, P. de Saint- Viktor. Ž. Podlipská, Ad. Renaux, K. Sabina, dr. Zef a j.) vydali dílo »La Bohéme historique, pitto- resque et littéraire«, doprovázené obrazy našich výtvarníků Barvicia, Čermáka, Maixnera, Pin- kasa, Svobody a Trenkwalda. Předvedeno tu v celku i v detailech sláva i utrpení našeho národa, vztýčeny tu veliké naše postavy, tak mocně v dějiny světové zasahující, podán tu rozhled po našem písemnictví a umění, popis Čech, Moravy i Slezska po stránce přírodní, statistika, týkající se zřízení veřejného školství, průmyslu, obchodu a j.: zkrátka obraz zemí koruny české. Dílo, zaujímající 472 stran a li- čící život národa našeho až do roku vydání spisu (podány též ukázky z našeho písemnictví). doplnil náš dávný přitel L. Leger ještě přídav- kem překladů našich národních písní (s notami). K dílu přidáno naše krásné pražské panorame (fotografle) a mapa zemí českých, od obou vy- davatelů. — V jásotu slavnostním budiž vzpo- menuto této tiché, avšak jistě záslužné práce, práce pobádající i posilující, jmenovitě v rušné době let šedesátých, té doby nadšení i utrpen J. Svoboda. zároven.

Čecho Leger Václ Frič Tad Alex doktor Siegfr Kapper Zef Barvicio Maixner Svoboda Trenkwald L Leger J Svoboda Francie SaintViktor Pino Čechy Morava Slezsko Franoouzský Massieo jít Clervat Ada

29 article

Mače novlnky. * Ad. Boh. Dostá!: »Advesperaseit«. (Uni nákl. vl., 1907, 2 K). V letní podvečer, když temné těžké stíny hust se na zemi kladly, v opuštěné zahradě v Chuchl zastavil se osamělý chodec a zachvěl podivně mra- zivým steskem. Najednou nápadněji než jindy zdálo se mu, že život jeho nenávratně cos krásného ztrácí. a že těžce ponuré šero na jeho cesty usedá. Jar života mu zmizelo, a odtud ten rozechvělý stesk. Zadumaný chodec paralisoval jej se steskem pod- večernií usínající a sšeřelé přírody a mimoděk ve své duši šeptal: »Seří se, připozdívá se !« Ne svou mateř- stinou, cizí řečí, snad aby ten žal zněl cizeji a méně hlasitě. To byla chvíle, jež zrodila tuto knihu. N její thema vybráno ze starších veršů, co přiléhalo, nově tvořeny, jež výmluvněji ten stesk zdůrazňo- valy a vypovídaly. Většinou o sobě mluví básník: Zatrpklé, mdlé, nepestře a přece hojně variační verše, solidně rythmované a rýmované, stěžují si, že mla- dost zašla dřív, než bylo lze ji většími činy naplniti, že život pro ni měl jen sporá splnění jejích štědrých tuch. Básník ohlíží se minulem a vidl, že je nevy- žito, nezkrásněno a nezbohaceno mocnými vzruchy.

Uni Dostat Ada

30 article

a marno je přivolávat, co je ztraceno. A ten žal intensivně, někde až v monotonních písních, plní báseň za básní, určuje vztah ku přírodě, jež mu dodává vlastně jen plastickou scenerii a malebnou dekoraci, prokmitá vztahem k milované ženě, jež je radostnou oporou a jež zanechává ze ztracené mla- dosti jedinou krásu: být bezmezně oddaným. Te žal zvroucňuje vzpomínky na mladou sestru - ma- lířku zmrtvělou, na otcův citát ze Schillera, na od- chod Zeyerův a na hrající si bezstarostné děti praž- ské. Tyto vzpomínky jsou jedinou odbočkou z osob- nostních smutných a mlžných smutků. Jejich závo- jem zahalen, rozhlodává se básník skepsí a zcela odzbrojeně vzhlíží k budoucnu, jako by věk mužný již neměl kouzla, života, nadějí, jakoby v něm již nebylo možno vzrůst a mnoho vykonat, vysníta novou krásou a silou vyplnit; prostě básník před- kládá svůj nářek, upřílišeně ulpělý na zašlé mladosti. a tato důsledná marná láska k vlastnímu mládí za- jímá vlastně jen proto, že má ozvěnu skutečnou upřímné projádření. Více akcentů mužnějších by příští knize nadšeného poety neškodilo.

Schiller Zeyerův

31 article

A. P. * V. Gasiorowski, Napoleon. Trilogie. Dí l Urakan. Díl II. Paní Walewská. Díl III. Rok 1809. Přeložil B. Prusí k. V Praze, E. Beaufort. Sienkiewicz jako mistr historického románu ne- zůstal osamocen ve svém národě, který dal světu Krasiňského, Rzewuského i Czajkowského, neboť ve šlépějích velikého malíře slovem kráčí mladistvý jeho druh Gasiorowski. Jako veliká část jeho krajanů, na- lezl i Gasiorowski nový domov ve velkoměstě nad Seinou a prvé ukázky ličitelského jeho talentu po- tkaly se s takovým úspěchem, že rychle převedeny do frančiny, angličiny i němčiny. Ukázky tyto byly předzvěstí velikého románu historického z pohnutých dob prvého decennia XIX. sl., jemuž pečeť olbřím- ského ducha vtiskl geniálný Korsičan, teprve za dnů našich v pravém svém významu poznávaný a doce- ňovaný. Jeho slavné jméno jest nadpisem románu

V Gasiorowski Napoleon Walewská E Beaufort Sienkiewicz Krasiňský Rzewuski Czajkowski Praha Seina

32 title

Karsl Velter.

33 article

škola Ženského výzobníhe spolku českéhe v Praze-Il. v Resslově ulici č. 1940. Žápis do obchodní školy bude ve dnech 8. a 9. července a dne 13. září. Přijí- mají se žačky, které s velmi dobrým prospěchem od- byly III. třídu měšťanské školy. Do ostatních škol spolkových bude ze zapisovati ve dnech 14., 16.a 17. září. Přihlášky přijímají se nyní o prázdninách. Prospokty zasílají se na požádání ochotně zdarma. Do městské dívči průmyslové školy pokračovanl v Praze bude se konati zápis pro šk. r. 1907—8 dne 16. a 17. září od 8 do 12 a od 2 do 4 hodin. Účelem této školy jest vycvičiti dívky, které zákonem stano- vené povinnosti školní byly zadost učinily, prakticky i theoreticky v různých druzích ženských pracía vědomostí dívkám prospěšných a to jednak za účelem živnostenským a obchodním, jednak se zřetelem n potřeby domácnosti. Program vyučování na požádání zašle ředitelství městské dívčí průmyslové školy po- kračovací v Praze, na Nábřeží korunního prince Hu- dolfa č. 82—1

Hu Praha Resslův ulice

34 article

Při e. k. odborné Ikole pro spracování díov v Chrudimi otevřena bude příštím rokem jednoroční mistrovská škola pro truhlářství stavební a nábyt- kové, do kleréž přijímací podmínky jsou: Dovršený 19. rok věku. Průkaz, že žadatel vyučil se truhlá řství a náležitě odbyl dvou- neb trojtřídní průmyslovou školu pokračovací. Průkaz, že zaměstnán byl v praki jako truhlářský pomocník nejméně po dva roky. Další dotazy zodpovídá ředitelství svrchu vytčené školy

Chrudim

35 article

jakkoli přímo předvádí jej spisovatel toliko ve druhém díle své trilogie, ale záchvěv orlích jeho perutí poci- ťujeme při četbě románu celého. Gasiorowski nalezl pravé slovo pro neomezené naděje, které roztrhaná, uhnětená Polska přinášela vstříc Nepoleonovi. Rok po konečném rozdělení říše polské zaskvěl se Bona- parte poprvé jako zářný meteor, Milessimo, Monte- nette, Lodi, Lonato, Arcole, Rivoli rychle za sebou následovaly a svět žasl nad novou hvězdou, která zdála se svítiti na cestu novému století. Zvláště v Pel- ště naděje se vzdouvaly a generál, důstojník i pěšák z národní někdy armády Košciuszkovy spěchali k pol- ské legii, která viděla pyramidy, Marengo, Slavko i Jenu. Konečně stanul Napoleon, jsa již císařem, na půdu polskou, a vlastenci spěchali k Varšavě, Pru- sy dosud osazené, aby obnovili samostatnost polskou pod ochranou francouzskou. Kterak splnily se opti- mistické tyto naděje, posuzujž historie. Spisovate právě v okamžiku, když po vzetí Berlína řítila se z loupeží slátaná vojenská monarchie Friedrichova, chápe se péra, aby vylíčil nám život polský té doby, život plný nadějí, hrdinských postav i činů, sebe- zapíravé obětavosti, avšak i plný stínů, jež na něj kladli lidé soběčtí a malicherní, hýřilové a šplhavci, ba i zrádcové. V každém díle jest středem vypravování ideálně nadšený polský hrdina a vla- stenec, tu legionář Florik Gotartowski, ve druhém díle ideálně obětavá a velkomyslná vlastenka Marie

Napoleon Friedrichův Marie Polsko Monte Lonato Arcola Rivoli Marengo Varšava Pr Berlín Bono Florik Gotartowski

36 article

Walewská, která i ženství své přinesla v oběť na oltář vlasti, ve třetím díle haličský purkmistr Tadeus Zabielski, který opustí vroucně milovanou choť i úřad, aby v čas upozornil vládu zánovního knížectví varšavského na hrozící jemu nebezpečenství, než ne- příznivou shodou okolností prodělává nejtěžší školu životní, až za vlastenectví své odpyká odsouzením k těžké válečné službě za Pyreneji. Viděti, že spiso- vatel obírá zi za vzor nejslavnější romanciery z doby romantismu; se zálibou líčí veliké události válečné, jako smělý útok svého hrdiny Gotartowského na po- svátnou Czenstochovu, Prusy obsazenou, zuřivě boje o průsmyk Somosierru a u Raszyna, vzetí Sandoměře rekovnou markytánkou, mistrně kreslenou druhou hlavní osobností prvého dílu trilogie, velikolepou o- branu Saragossy i j. Něžná oddanost hraběnky Wa- lewské, která nelekala se přiněsti útěchu lvu, na skály elbské připoutanému, zápas v duši Napoleonově mezi egolsmem pána světa a lidskými city — toť jsou pra- vé skvosty z bohaté zbrojnice spisovatelovy tvořivosti.

Walewská Zabielski Napoleonův Wa

37 article

Z oizích revuí.

38 article

* Nekrology Carducciovy vzbudily myšlenku jist závažnou, by totiž dle možnosti byli všude vyni- kající básníci povoláváni na místa uni- veraitních profesorů (jako se stalo na naší české universitě už před několika léty !). Paul Ernst v denníku „Der Tag“ ujímá se této myšlenky a vypo- čítává, jaké výhody plynou z toho, je-li básník pro- fesorem universitním; básník získá tím pevnou bási existenční, jeho tvořivost není ohrožována starostmi o život; posluchačstvo pak získá v profesoru- básní- kovi aestheta dokonalého, bedlivého strážce čistoty jazykové, znamenitého literárního historika, jenž pro poesii minulosti tím větší má perozumění, čím je sám větším básníkem. Mr. P'enn. Bibliografie. * Kalalon vsškorého českého časopisectva politi- ckého i nepolitického Čech, Moravy, Slezska, Uher. Slovenska, Vidně, Německa, Ruska a Ameriky, který

Carducciův Ernst P enn Čechy Morava Slezsko Uhry Slovensko Německo Rusko Amerika