2
masthead
V Praze, v pátek dne 12. června 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v Bdmlnistrael
aa něeo
ss čtvrt lsta . . . . S K —
s dvojí donášken
na měsí
. . 7 R 50
sa čtnt lata
ve šlia lkšcha
2 K 30
na měc fe .
Poštout
sa měsíe
na čtvrt lela . . . . 9 K 60h
s dvejí zkeilkou
nt : : . k e
Praha
6
article
státní
evrat
V drobném prodejit
ranní čísle o sobě .
odpolední
. . . . na zh
Ve nlialkách na venkově
ranní čhsle. . . . .
sdpolední. . . . . . . . 3h
Inserátv
platí se hotsvě napřel.
Předplaceni a inserty přijtmá dminl-
strace v Mazissské ulici č.z.
Tam nseházejí se též redake
tiskárna a ezpečise „Národnich Listá“
Rakopiny se novraceji
Mazissský ulice
Národnich Listat
8
article
Hrůznou, na nejvýš překvapujíci
zvěst, kterou roznesla do všech úhlů
světa telegrafická jiskra během věe-
rejšího dopoledne z bilého Bělehradu
— zvěst o strašlivé, krvavé noci
v královském konaku, o zavra-
ždění a zahubení posled-
ních potomků rodiny Obre-
novičů astátním převratu
na trůně srbského králov-
stvi sdělili jsme ve hlavnich ry
sech ve zvláštním vydání s veřej-
ností; řada nových podrobnosti
nutká v zájmu souvislosti zrekapi-
tulovati fakta úřadně potvrzená.
V noci z 10. na Il. červen, právě
ve výroční den zavraždění Michala
Obrenoviče (10. června 4868 v sadě
topčiderském) krátce před půlnoci
vnikli do ložnice královských man-
želů srbských Alexandraa
Dragy důstojníci 6. pěšího pluku
s generálním pobočníkem královým
L a z aro vičem v čele. Tento
podal králi Alexandrovi k podpisu
listinu, jejímž podepsáním měl se
král zříci trünu. Mimo jiné stálo
v ní. „Král Alexandr sňatkem svým
s veřejnou kuběnou uvedl celý srb-
ský národ do neštěstí...“ Sotva
že král tato slova přečetl, uchopil
revolver a Lazaroviče za-
střelil. Na to smačkal listinu
onu a hodil ji na zem. Druhý po-
bočník Mičič smačkanou listinu
zdvihl, narovnal a podal ji opět
králi, drže při tom v ruce revolver.
V témž okamžiku vniklo několik dů-
stojníků do ložnice. Král Alexandr
prchal na to s Dragou, která byla
v nedbalkách, na půdu konaku, ale
na schodišti byli oba z astře-
leni, Zatím obkličen byl konak
kol do kola vojskem a děly. Dů-
stojníci provolali za krále Petra
Karaďorděviče.
Michalus Obrenovič
Alexandrov
Alexandr
Lazarovič
Petro Karadjordjevič
Bělehrad
9
article
Uvnitř paláce zatím ve vraždění
se pokračovalo. Zastřelen důstoj-
níky bratr královnin Niko d em
Luněvica, (jenž měl státi se
následníkem trünu), dvě se s try
Dragy a dvanácte mužů krá-
lovské stráže. Jini důstojnici vrazili
mezitím do bytů minísterského před-
sedy Cincara Markovlče,
býv. ministra vojenství M ilov a na
Pavloviče a pobočníka gene-
rálova L azara Petroviče.
jež rovněž zatřelili. Dle dalších
zpráv zabiti byli setnik dělostře-
lectva Milkovič, ministr vnitra
Teodorovič a jeho dcera. Plu-
kovník 6. pěš. pluku, jenž vzpouru
provedl, Alexandr Mašín, pří-
buzný kráiovnin, obsadil město, aby
je hájil proti vtrhnutí vojska králi
věrného. O 8. hodině ranní vydána
a na všech nárožích nalepena tato
proklamace nové vlády,
jež zni:
Srbskému lidu!
Dnes v noci zastřeleni byli král
Alexandr a královna Draga.
těchto vážných a osudných okamži-
cích spojili se přátelé vlasti a ná-
roda našeho a utvořili vládu.
Vláda oznamujíe srbskému ná-
rodu, co se stalo, jest přesvědčena,
že se srbský národ kolem ní se-
skupí a jí pomocným bude, aby
v zemi všude pořádek a právní
bezpečnost zachovány byly. Vláda
prohlašuje tímto, že ústava ze dne
6. dubna 1901 se všemi zákony
které do 25. března (7. dubna) t.r
v platnosti byly, dnešním dnem
opět platnosti nabývá.
Skupština, proklamací ze 24
března t. r. rozpuštěná, svolává se
ke dni 2. června (15. června) t.r.
do Bělehradu.
Niko
Luněvica
Cincar Markovlč
Petrovič
Teodorovič
Pla
Mašín
Drag
Bělehrad
pořádek a právní bezpečnost
10
article
Podpisy ministrů: Jovan Avakumroviě.
předseda ministerstva, bez porte-
feuillu. — Ljubomír Kaljevič, mi-
nistr zahraničních záležitostí. —
Stojan Rotič, ministr vnitr a. —
Jiří Genčič, ministr obchodu. —
Generál Jovan Atanackovič, min istr
války. — Dr. Božislav Velíkovič,
ministr financí. — Plukovník Ale-
xandr Mašín, ministr veřejných
staveb. — Prof. Ljubomir Stojanovič,
ministr osvěty. — Ljubomír Šim-
kovič, ministr spravedlno sti.
Zpráva o krvavé noci přijata
byla obyvatelstvem Bělehradus
úplným klidem. Na všech vo-
jenských stanovištích, na pevnosti
a vládních budovách vlaji prapory.
Noví ministři, kteří během včerej-
šiho dopoledne v otevřených kočá-
rech sjižděli se do budovy mini-
sterstva vnitra, byli zástupy lidu
bouřlivě pozdravováni. Vojenské
hudby procházely městem a hrály
veselé pochody. Lid zpivá národn
písně.
Záhuba dynastie Obrenovičů.
Vzrušující akt dějinné tragědie dohrán v
Slovanstvu v noci s 10. června v hlavním
městě království srbského.
Bezmála od sta let nesmířitelné sokovstv
dvou nejčelnějších starožitných rodův srbských
Karadorděvičův a Obrenovičův,
jitřilo a vnitřními různicemi, potajnými i veřej
nými zápasy rozdvojovalo národ srbský, rušíc
jeho klidný rozvoj a zdatný pokrok neustálým
politickými převraty, eloumajíeími státní lodičkou
ohrožené vlasti k radosti čihajícíeh vůkol ne-
přátel její.
Jovan Avakumrovi
Rotič
Genčič
Atanackovič
doktor
Velíkovič
Mašín
profesor
Ljubomir Stojanovič
Obrenovič
Karadorděvičův
Obrenovičův
Ljubomír Kaljevič
Ljubomír Ši
11
article
Od osudného pro Srbstvo dne 24. čer-
vence 1817, kdy dal Milos Obrenovié úkladně
zavraždit bohatýra národa srbského Petra Kara-
ďordě (Černého Jiřika) a srubenou hlavu jeho
daroval tureckému pašovi bělehradskému, abyji
poslal sultánu cařihradskému, jenž ji dal jako
trofeji Osmanstva postavit nad bránu svého
harému — žárlivost mezi oběma rody prohlou-
bila se u věčnou pomstychtivou zášť jižní
»krviny«, která spatřuje spravedlnost lidskou
božskou jedině ve starobiblickém: »oko za oko«
krev za krev, věříc, že vraždu nevinného člo-
věka lze smířiť opět jen vraždou, smrt opět jen
usmrcením třebas i pozdních potomků rodu
vinníkova. Pokrok osvěty lidské ovšem blaze
umírnil a zjemnil tylo starobylé tvrdé názorya
mravy na jihu slovanském a rod Obrenovičův
nebyl by asi propadl dějinné Nemesi způsobem
hrozné krviny z 10. června, kdyby poslední
polomek jeho, zatížený hříchy prostopášného
otce svého Milana, nebyl se stal chabou loutkou
etížádostivě, démonické ženy, která vidouc, že
manželství její zůstane již neplodným, navedla
26letého krále k ohavnému státní mu
převratu za tím obmyslem, aby nepravé,
porušenými volbami sehnané zastupitelstvo ná-
rodní v nedostatku přímých dědicův královskýeh
úznalo a prohlásilo jejiho bratra Nikodem
Luněvicu za zákonného následníka trůnu.
Obrenovié
Petro
Obrenovičův
Nikodem Luněvicu
12
article
Avšak kdo jest tento Nikodem Luněvica
Zhýralý mladik, nepoživající v Bělehradě než
pověsti »povedeného synáčka«, jejž rodiče, ne-
vědouce si s ním lepší rady, strčili do kadetky.
ze kteréž po korunovaci Dragy na královnu brzy
ovšem vyšel jako veselý poručik. Tento fučik
ničema měl se státi budoucím králem srbského
národa! To bylo ovšem již přes příliš. Ejhle,
studujte povahu slovanskou. Po tolik let dal
si libit titiž Srbové zpupnou, ba neslýchaně
brutální zlovládu krále zhýralce a prostopášník
Milana, jenž vyssával zemi jako pijavice, jenž
uvrhl ji v bědu a hanbu nešlechetné války,
jenž kupil svým nezřízeným životem skandál na
skandál, jenž prodával sebe a tím budoucnost
Srbska jeho nepřátelům úhlavním, zkrátka, jenž
dopouštěl se na nešťastné zemi zločinův až bůh
bránil. To všechno k úžasu širého světa trpě-
livost slovanského národa toho snesla. Brl
Drag
Srba
Milan
Bělehrad
13
article
Milan přese všechny vady a mrzkosti své přece
jen ve svém způsobu silnou, rázovitou, velitel-
skou náturou, bylť mužem bystrého vtipu, vý-
borným řečníkem, povahou energickou, ať ve
zlém nebo dobrém. Tyto vlastnosti imponovaly
bičovanému lidu, nenáviděl prostopášícího ty-
rana, ale nemohl jim přese všechno opovrhovat.
Však když po něm přišel jeho syn, vyžilý, ne-
sehopný to mladík slabého ducha a beze všeho
politického nadání, však nieméně ponoukán cti-
žádosti ženštiny, již z rodu občanského povýšil
na trůn, chtěl si pojednou bráti na despolu,
lomeujícího troufale ústavou země, aby zlomil
vůli vělšiny národa, aby zničil nejpopulárnější
jeho stranu rázně národní a pomocí sehnané
servilní většiny ve skupštině a senátu přiřknul
trůn srbský pro budoucnost člověku postráda-
jícímu vší vážnosti ve slušné společnosti : to
urazilo k smrti a podráždilo na výsost národ
srbský, takže k úžasu světa nenadále z jehněte
nejtrpělivějšího stal se rozdrážděný, zraněný
lev ! —
Po svém sňatku s Dragou Mešínovou, ro-
zenou Luněvicovou, prohlásil, jak známo, ne-
šťastný král Alexandr I. pro Srbsko novou
ústavu ze dne 19. dubna 1901. Dvě strany určii
k státní správě: konservativní napredňáky, bez-
barevné to přívržence dvora, a mírné radikály.
Milan
Srbsko
14
article
Těm pospolu podařilo se sjednati ve skupštině
vládni většinu. Uvédomělé části lidu se nová
ústava zrovna dvakrát nezamlouvala, zejmena
složení vyšší sněmovny čili senátu se ji ne-
libilo, poněvadž vyhrazeno koruně právo, obsa-
diti jmenováním neméně než třicet míst sená-
torských, kdežto národ směl voliti všeho všudy
pouze 18 senátorů. Avšak ministerstvo Vuičov
rozumně rozdělilo těch 30 senátorských míst,
jež koruně náleželo obsadit, rovně mezi obě
strany; poněvadž pak národ při volbě 18 sená-
torů volil vesměs kandidáty radikální, dosáhla
strana radikální i v senátě většiny, jako si ji
udržela též ve sněmovně poslanecké. Taková
radikální skupština však králi Alexandru, resp.
královně Draze, naprosto nebyla po chuti;a
kdežto národ se s novou ústavou čím dále tím
více smiřoval, poněvadž ve většina skupátiny
zděláváním dobrých a svobodomyslných zákonův
osvědčovala: králi Alexandru bylo velice proii
mysli, že musil sankcionovat tak svobodomyslné
zákony o tisku, o obecním zřízení, o shromaždo-
vacím a spolčovacím právu a volebním řádu.
Alexandr
15
article
Tyranský duch oteův se v něm ozval,
i pobádán Dragou počal osnovati násilný státní
převrat k horšímu, k němuž vyhledal si za
nástroj generála Cincara Markovliče,
jmenovav ho náčelníkem ministerstva. Spoléhaje
na bodáky naprosto sobě oddaného vojska,
z nenadání dne 7. dubna t. r. šestadvacetiletý
tyránek srbský zrušil vlastní, sotva dvouletou
ústavu země a s ní všechny zákony, jež
byla na jejím základě skupština národní během
dvou let pracně pořídila. V manifestě k národu
Alexandr Obrenovič vedl si přímo po napoleon
sku. Zvučnými slovy dovolával se »myšlénky
takovské«, která prý došla výrazu v praporu
takovském, kolem něhož shromáždilo prý se
svorně veškeré, národní jednotou nadšené Srbstvo.
Zapomínal však, že prapor o květnou neděli
r. 1815 Milošem Obrenovičem v Takovu zdvi-
žený znamenal osvobozující válku národní
s Turky, kdežto prapor nyní Alexandrem Obr-
novičem vztýčený neznamenal než válku s vět-
šinou vlastního národa.
Cincar Markovlič
Obrenovič
Takov
Turek
Obr
16
article
Král Alexandr I. opovážil se obviňovat
národní zastupitelstvo, vzešlé z oné ústavy, že
prý se dalo směrem, jenž neodpovídal jeho
otcovským záměrům pro blaho vlasti, že prý
uhodilo v tak škodlivé dráhy, že pokoušelose
»na úkor koruny rozšířiti svou moc bezúčel-
nými zákony« — kdežto časopisectvo srbské
dopouští prý se bezuzdných útoků na trůn, na
vojsko, na církev i na jednotlivce i na vlast,
pročež prý král nesmí ani na chvíli váhat, aby
navrátil zemi svornost, stálost, sílu a pořá-
dek . . . »Toho dociliti chceme z astavením
ústavy, zrušením zákona o jmeno-
vání senátorů, členů státní rady,
rozpuštěním skupštiny a senátu,
zrušením zákona o tisku, voleb-
ního řádu, obecního řádu, jedna-
cího řádu senátu a skupštiny.«
Místo toho oktrojoval mladistvý despot
zemi krutý tiskový zákon z r. 1882, z doby to
nejhorší reakce otce svého, pak
obecní zákon z r. 1866, rovněž zpátečnický
lidu úporný.
Ostří tohoto státního převratu bylo namí-
řeno proti mírným radikálům, kteří se samo-
statnými radikály dohromady mají většinu
národě. Místo nich sáhl nešťastný choť Dragin
ke straně, kterou byl nedávno sám zavrhl jako
zemězrádnou: svrženého 13. dubna 1893 vla
daře, generála Belimarkoviče učinil nyní před
sedou senátu a za senátory vybral jeho přív
žence, tak zvané staré liberály a vedle nich
konservativní napredňáky. Nepovážil, že strana
starých liberálů při vší značnosti jednotlivých
svých náčelníků nemá v národě opory, nadtož
frakce konservalivních napredňáků.
Chtěje s těmito frakcemi vládnouti proli
většině národa, odvažoval se mladý panovník
srbský hazardní hry; vyhrál síce po násil-
ném umlčení všeho neodvislého
tisku bělehradského pomocí vysokého
censu volebního a nezřizeným nátlakem úřad-
nictva volební boi do skupštiny peímo po
Belimarkovič
obecní řád
17
article
maďarsku, poražením opposice na celé čáře,
avšak tím jen rozšířil propasť mezi seboua
národem vyčitajícím mu, že zrušil ústavu, na
niž přísahal, a že potlačuje násilně vůlia
právo lidu. Však to vše by ještě Alexandra I.
nebylo zahubilo; než jakmile lid se toho do-
pátral, za jakým účelem nekalým
ústavní ten zločin spáchán, když se dověděl, že
ponurým cílem státního převralu toho neni nie men
šího, než zašantročit srbský trůn raději obskur-
nímu veselému poručiku z přibuzenstva Luněvico-
vých, jen aby zatarasen byl k němu návrat starému
bohatýrskému rodu srbských Karaďorděvičův —
tu povstalo ono hluboké osudné vření uražené
hrdosti národní v duši národa a to vření do-
sáhlo varu svého v uvědomělém srbském důstoj-
nictvu národní armády, až nadešel děsný výbuch
pečlivé tajeného spiknuti ke hrozné katastrofě,
nad níž dnes trne svět. Jest ojedinělá, nevídaná
v dějinách novověkých taková krvavá záhuba
celé dynastie za úplného klidu národa. Také
ve Francii i ve Španělsku již nejednou bodáky
»počaly myslet«. Ale nikdy tak ostře a krutě
jako včera v srbském Bělehradě! —
Francie
Španělsko
Bělehrad
18
article
Podrobnosti krvavé noci-
Téměř s jistotou dá se tvrditi, že půlnoe
byla okamžíkem, v němž započala krvavá žertva
v královském sídle bělehradském. Prvé zprávy
— jako vždy — znějí velice různě, poku
místa, osob a času se týče; proto vysvětluje se
řada nesrovnalostí a zmatků, jež ve zprávách
na kvap psaných se vyskytují. Někleré listy —
zejmena vídeňské — kladou hlavní děj dramatu
bělehradského za půlnoc, až téměř ke druhě
hodině. Možná, že do té doby protáhly se útoky
na osobnosti mimo konak — ale v královském
sídle odehrál se hlavní děj — záhuba rodu
Obrenovičů — okolo hodiny dvanácté. Zjistilo
se, že ještě o půl dvanácté seděl Alexandr
s Dragou na balkoně. Byla krásná, teplá
hvězdná noc. Asi ve 312. odebrali se manželé
do své ložnice, která nalézá se na západ
straně konaku v prvém poschodí. U dveři lož-
nice osudné noci službu měl pobočník králův.
podplukovník Naumovič. — Nejisto dosud.
byl-li zasvěcen v plán spiklenců. Někleří tveel.
že on to byl, jenž otevřel dvéře u ložnice
vůbec umožnil přístup důstojníkům 6. pěšího
pluku do konaku; jiní tvrdí, že prý vrhl bombu
do dveří a sám pak stal se obětí tohoto útoku.
Dle zpráv z Bělehradu byl zastřelen Alexan-
drem, jenž zradu jeho postřehl.
Obrenovič
Alexandr
Naumovič
Bělehrad
19
article
Nechť tomu jakkoliv, jisto, že nezabránil
vstoupení důstojníků do ložnice. Vstup jejieh
vůbec do konaku umožněn byl po předehozí
vítězné šarvátce vojska 6. pěšího pluku s jízdni
stráží, jež měla hlídku u královského sídla
které velel rytmistr Pajanovič, jenž byl
zastřelen. Když vkročili do ložnice Lazaro-
vič a Mičič, král ještě neležel. Hned za
nimi seskupilo se u dveří množství spiklých
důstojníků, ozbrojsných vesměs revolvery. Když
Lazarovič předložil králi Alexandru listinu, kte-
rou zříká se trůnu, přečetl ji tento a došed
k místu, kde sňatek s Dragou nazván neštěstím
pro srbský národ, uchopil na stole ležící re-
volver a Lazaroviče zastřelil. Mluvil li při tom
a jak se vůbec choval při vniknutí důstojníků,
nebo co délala Draga, jest zakryto rouškou ta-
jemství. Draga, dle tvrzení některých, ležela n
loži pod nebesy a ani nehlesla. Když Alexandn
nanejvýš rozčilen smačkal listinu a hodil ji na
zem, sehnul se po ní Mičič, smačkaný papín
narovnal a znova podával jej Alexandrovi k po-
depsání, drže při tom v ruce revolver. V témž
okamžiku několik důstojníků přešlo prah ložnice.
Pajanovič
Lazarovič
Alexandr listina
Drag
Alexandn
20
article
Alexandr vida spiknuti podávanou listinu ne-
přijal a druhými dveřmi současně s Dragou,
která mezi tím z lože vyskočila, dal se na
útěk. Proběhl dvěma pokoji až na chodbu
důstojníci za ním. Z chodby nejbližším útoči-
štém bylo schodiště směrem k půdě. Tam vy-
běhla na několik schodů Daga a král za ní.
Současně však zahřmělo několik ran
královští manželé mrtvi sklesli se schodů zpět-
Tímto aklem v Konaku dovršeno dílo spiknutl.
Ostatní porubání členů rodiny Obrenovičů
ministrů jest vylíčeno již v úvodu. Zatím co se
v konaku odehrálo toto drama, byly ulice běle-
hradské obsazeny vojskem. Na samotný královský
hrad namířeno bylo šest děl; ostatní vojsko
pěchota s nasazenými bodáky a jizda s tase
nými šavlemi procházely městem. Důstojníei
strhovali si kokardy a epouletty, vojíní začá
teční písmeno krále »A« s čepic. Na místo
toho zastrčili si vavřínové listy.
Zatím co včera dopoledne procházely mě
stem vojenské hudby a hrály veselé písně, zatím
co lid zpíval revoluční písně, uklizeny byly
z konaku mrtvoly. Mrtvola královny byla nej-
dřive odnesena na její lože. Na těle jejím jsou
tři rány střelné, vesměs do zad, dvě směrem
k srdci. Král Alexandr střelen jest do hlavy a
do kyčle. Mrtvoly jejich byly zabaleny do pro-
stěradel, sňatých z lože a odneseny zadním vý-
chodem paláce do umrlčího vozu. O tom až do
hodin poledních nikdo nezvěděl.
Dag
21
article
Srážky mezi vojskem.
Srážky mezi vojskem.
Jak již podotčeno, měl plukovník M a šín
úlohu hájiti se 6. plukem pěším město proti
možnému útoku vojska králi věrného. Ke kon-
fliktu skutečně došlo. Asi ke druhé hodině ranní
chtěl velitel danajské divise, plukovník 8. pě-
šího pluku iménem Nikoli č. vtrhnouti s dvěm
prapory do města a dostati se ke konaku. Věděl
dle výstřelů a dle došlých snad zpráv, že v krá-
lovském sídle něco se děje, ale rozsah vzpoury
netušil a také ještě nevěděl, že král a královna
nejsou více mezi živými.
Když vešel do ulice Michalovy, setkals
zde s nadporučíkem Gagovi če m, jenž vedl
oddíí 6. pěšího pluku. Na obou stranách padly
výstřely a asi po padesáti ranách oba důstoj-
nici, Nikoliči Gagovič, padli. V tom blížil se
na pomoc plukovnik Mašín a králi věrní dali
se na ústup. Ke třetí hodině ranní byli úplně
z města vytlačení.
Nékolik málo důstojníků váhalo při pode-
psání proklamace. Když jeden z nich na míste
byl zastřelen, ostatní okamižité podepsali.
Michalov
Nikolič Gagovič
Mašín
22
article
Poslední Obrenovič
Poslední Obrenovič
V létěr. 1875, kdy na planinách hercegov-
ských vzplanulo povstání proti Turkům, odjel
mladý srbský kniže Milan, tehda ještě naděje
všeho Srbstva, náhle do Vídně. V knížectví
srbském, jež se hotovilo k válce s Turky, bylo
všeobecné domnění, že kníže se vrátí z Vídně
s povelem, aby jeho věrni Srbové vytrhli do pole
proti Turku. Zatím však kníže jim o-námil, že
se ve Vídni zasnoubil s Natalií Kečkovou, boha-
tou dcerou ruského plukovníka. Na ulicích Běle-
hradu koloval tehda vtip: Čekali jsme, že Milan
z Vídně přiveze „patálii“, a zatím nám přivezl
Natalii. Tvůrce onoho vtipu netušil tehda, že
Milan s nevěstou Natalií přiváží Srbům i „pa-
táliř“, jež méla po čtvrt století ohromný, ne-
blahý vliv na osudy srbského národa a nejosud-
nější se stala samé dynastii Obrenovičů, jejíž po-
slední chabá haluz, král Alexandr, vykrvácel v
noci ze středy na čtvrtek jako oběť vojenské
vzpoury, zosnované patrně za tím účelem, aby
nemožný pro rozvoj země řád byl změněn ná-
silím, když zůstávaly marny všechny snáhy o ná-
pravu cestou mírnou.
Turek
Milan
Srbstva
Srba
Kečková
bůh
Natalia
Obrenovič
Vídeň
Bělahrad
23
article
Král Alexandr byl pátý Obrenovič, jenž
seděl zprvu na knížecím, potom na královském
trůně srbském. Zakladatel dynastie, Miloš
Obrenovič, rodilý asi r. 1780 v Dobrinji,
byl vedlo Černého Jiří (Karaďordě) spolu za-
křadatelem svobodného knížectví srbského. Při-
družilť se hned r. 1804 k četám Černého Jiří,
když tento zdvihl po celém území srbském
vzpouru proti Turkům a zaujal záhy v poloosvo-
bozeném Srbsku vynikající postavení vedle
ostatních vojvodů, stojících pod vrchním vele-
ním Černého Jiří. Když pak Černý Jiří r. 1812
pe nešťastných srážkách s Turky zmalomyslněl
a prchl do Rakouska, zůstaviv znova porobené
Srbsko zvůli řádících tam tureckých pašů, po-
stavil se Miloš Obrenovič v čelo nových ob-
hájeů svobody a obratným vedením vypudil po-
nenáhlu turecká vojska ze země, tak že r 1816
byl již Tureckem uznán za vrchního vůdce Srb-
ska a r. 1817 příjal z usnesení skupštiny název
dědičného knížete srbského. V hod-
nosti té uznán všemi evropskými mocemi a ko-
nečně r. 1830 uznal Miloše i sultán za vasal-
ního knížete srbského. Ačkoli se Miloš ukázal
i v době míru rozumným vládcem, přišel přece
do sporu s některými vojvody a 13. června 1839
vzdal se dobrovolně trůnu ve prospěch svého nej-
staršího syna Milana, rozeného 12. října 1819.
Milan Obrenovič II. zemřel však bě-
hem měsíce (8. července 1839) a knížetem
uznán druhý syn Milošův, Michal Obreno-
vič III., narozený 4. září 1825 v Kragujevci.
Obrenovič
Jiří
Karaďorda
Černý
Srb
Miloš
Milan
Milošův
Michal Obrit
Dobrinj
Rakousko
Turecko
Kragujevac
24
article
R. 1842 vypukla proti němu vzpoura, způsobená
přívrženci Karaďorděvíčů a Michal prchl ze
země, načež byl skupštinou prohlášen za psance
a na trůn dosazen syn Černého Jiří, Alexand
Karaďorděvič. Po 16 létech nastal v Srbsku
obrat ve prospěch Obrenovičů, Alexandr Kara-
ďorděvič byl přinucen r. 1858 vzdáti se trůnu,a
za knížete zvolen opětně starý Miloš Obrenovič,
jenž panoval pak od 23. prosince 1858 až do své
smrti r. 1860. Po něm dosedl po druhé na
knižecí stolee srbský Michal Obrenovič III., aby
po osmi létech (10. června 1868) padl v Topči-
deru za oběť spiknutí, zosnovanému přívrženci
Alex. Karaďorděviče, ale provedenému bez pří-
mého jeho účastenstvi.
Michal Obrenovič, jenž nezanechal muž-
ských potomků, byl vlastně poslední Obrenovič.
Michal
Jiří
Obrenovič
Alexandr Kara
Alexand Karadjordjevič
Alex
25
article
Žilí však ještě jeho příbuzní po přeslici a jed-
noho z těchto, Milana (nar. 22. října 1854), syna
Miloše Jefremoviče, přijali Srbové na radu Ri-
stičovu za dědice knížecího trůnu. Jako Mí ilan
Obrenovič IV. dosedl r. 1868 na knížeel
trůn, kdežto za jeho nezletilosti zemi spravovalo
viadařství až do 22. srpna 1872, kdy Milan pro-
hlášen zletilým a ujal se samostatně vlády. Ože-
niv se 17. října 1875 s Natalii Kečkovou, účast-
nil se rusko-turecké války a rozšířiv po míru
berlínském území knižectví srbského o pirotský
kraj, svrhl se sebe ponížující vasalství tureckého
sultána a stal se r. 1878 prvým suverenním
knížetem srbským, načež se dne 6. břez-
na 1882 tal skupštinou vyhlásiti za kl ále.
Ale tím byla ukončena šťastnější perioda
jeho panování. Nešťastná válka s knížectvím bul-
harským, smutný finanční stav země a vzniklé
na to rozmišky rodinné mély za následek rozvod
s královnou Natalii, 24. října 1888 prohlášený,
ale později zase zrušený a v krátce na to, dne
6. března 1889 abdikaci ve prospěch jediného
syna Alexandra, narozeného 14. srpna 1876.
Za truchlivých poměrů vstoupil na králov-
ský trůn srbský třináctiletý Alexandr Obre-
novič V. Stálé nesváry mezi rodiči nedopřály
mu vychování v útulném kruhu rodinnéma
Milan
Jefremovič
Srba
Kečková
Alexandr
Obre