ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 055ac380-70b8-11dc-bd9c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 18, org 4, person 79, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXI
2 masthead
V Praze, v pátek dne 12. června 1903.
Praha
3 masthead
Čísío 159.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praze v Bdmlnistrael aa něeo ss čtvrt lsta . . . . S K — s dvojí donášken na měsí . . 7 R 50 sa čtnt lata ve šlia lkšcha 2 K 30 na měc fe . Poštout sa měsíe na čtvrt lela . . . . 9 K 60h s dvejí zkeilkou nt : : . k e
Praha
5 title
Krva
6 article
státní evrat V drobném prodejit ranní čísle o sobě . odpolední . . . . na zh Ve nlialkách na venkově ranní čhsle. . . . . sdpolední. . . . . . . . 3h Inserátv platí se hotsvě napřel. Předplaceni a inserty přijtmá dminl- strace v Mazissské ulici č.z. Tam nseházejí se též redake tiskárna a ezpečise „Národnich Listá“ Rakopiny se novraceji
Mazissský ulice Národnich Listat
7 title
Srbsku.
Srbsko
8 article
Hrůznou, na nejvýš překvapujíci zvěst, kterou roznesla do všech úhlů světa telegrafická jiskra během věe- rejšího dopoledne z bilého Bělehradu — zvěst o strašlivé, krvavé noci v královském konaku, o zavra- ždění a zahubení posled- ních potomků rodiny Obre- novičů astátním převratu na trůně srbského králov- stvi sdělili jsme ve hlavnich ry sech ve zvláštním vydání s veřej- ností; řada nových podrobnosti nutká v zájmu souvislosti zrekapi- tulovati fakta úřadně potvrzená. V noci z 10. na Il. červen, právě ve výroční den zavraždění Michala Obrenoviče (10. června 4868 v sadě topčiderském) krátce před půlnoci vnikli do ložnice královských man- želů srbských Alexandraa Dragy důstojníci 6. pěšího pluku s generálním pobočníkem královým L a z aro vičem v čele. Tento podal králi Alexandrovi k podpisu listinu, jejímž podepsáním měl se král zříci trünu. Mimo jiné stálo v ní. „Král Alexandr sňatkem svým s veřejnou kuběnou uvedl celý srb- ský národ do neštěstí...“ Sotva že král tato slova přečetl, uchopil revolver a Lazaroviče za- střelil. Na to smačkal listinu onu a hodil ji na zem. Druhý po- bočník Mičič smačkanou listinu zdvihl, narovnal a podal ji opět králi, drže při tom v ruce revolver. V témž okamžiku vniklo několik dů- stojníků do ložnice. Král Alexandr prchal na to s Dragou, která byla v nedbalkách, na půdu konaku, ale na schodišti byli oba z astře- leni, Zatím obkličen byl konak kol do kola vojskem a děly. Dů- stojníci provolali za krále Petra Karaďorděviče.
Michalus Obrenovič Alexandrov Alexandr Lazarovič Petro Karadjordjevič Bělehrad
9 article
Uvnitř paláce zatím ve vraždění se pokračovalo. Zastřelen důstoj- níky bratr královnin Niko d em Luněvica, (jenž měl státi se následníkem trünu), dvě se s try Dragy a dvanácte mužů krá- lovské stráže. Jini důstojnici vrazili mezitím do bytů minísterského před- sedy Cincara Markovlče, býv. ministra vojenství M ilov a na Pavloviče a pobočníka gene- rálova L azara Petroviče. jež rovněž zatřelili. Dle dalších zpráv zabiti byli setnik dělostře- lectva Milkovič, ministr vnitra Teodorovič a jeho dcera. Plu- kovník 6. pěš. pluku, jenž vzpouru provedl, Alexandr Mašín, pří- buzný kráiovnin, obsadil město, aby je hájil proti vtrhnutí vojska králi věrného. O 8. hodině ranní vydána a na všech nárožích nalepena tato proklamace nové vlády, jež zni: Srbskému lidu! Dnes v noci zastřeleni byli král Alexandr a královna Draga. těchto vážných a osudných okamži- cích spojili se přátelé vlasti a ná- roda našeho a utvořili vládu. Vláda oznamujíe srbskému ná- rodu, co se stalo, jest přesvědčena, že se srbský národ kolem ní se- skupí a jí pomocným bude, aby v zemi všude pořádek a právní bezpečnost zachovány byly. Vláda prohlašuje tímto, že ústava ze dne 6. dubna 1901 se všemi zákony které do 25. března (7. dubna) t.r v platnosti byly, dnešním dnem opět platnosti nabývá. Skupština, proklamací ze 24 března t. r. rozpuštěná, svolává se ke dni 2. června (15. června) t.r. do Bělehradu.
Niko Luněvica Cincar Markovlč Petrovič Teodorovič Pla Mašín Drag Bělehrad pořádek a právní bezpečnost
10 article
Podpisy ministrů: Jovan Avakumroviě. předseda ministerstva, bez porte- feuillu. — Ljubomír Kaljevič, mi- nistr zahraničních záležitostí. — Stojan Rotič, ministr vnitr a. — Jiří Genčič, ministr obchodu. — Generál Jovan Atanackovič, min istr války. — Dr. Božislav Velíkovič, ministr financí. — Plukovník Ale- xandr Mašín, ministr veřejných staveb. — Prof. Ljubomir Stojanovič, ministr osvěty. — Ljubomír Šim- kovič, ministr spravedlno sti. Zpráva o krvavé noci přijata byla obyvatelstvem Bělehradus úplným klidem. Na všech vo- jenských stanovištích, na pevnosti a vládních budovách vlaji prapory. Noví ministři, kteří během včerej- šiho dopoledne v otevřených kočá- rech sjižděli se do budovy mini- sterstva vnitra, byli zástupy lidu bouřlivě pozdravováni. Vojenské hudby procházely městem a hrály veselé pochody. Lid zpivá národn písně. Záhuba dynastie Obrenovičů. Vzrušující akt dějinné tragědie dohrán v Slovanstvu v noci s 10. června v hlavním městě království srbského. Bezmála od sta let nesmířitelné sokovstv dvou nejčelnějších starožitných rodův srbských Karadorděvičův a Obrenovičův, jitřilo a vnitřními různicemi, potajnými i veřej nými zápasy rozdvojovalo národ srbský, rušíc jeho klidný rozvoj a zdatný pokrok neustálým politickými převraty, eloumajíeími státní lodičkou ohrožené vlasti k radosti čihajícíeh vůkol ne- přátel její.
Jovan Avakumrovi Rotič Genčič Atanackovič doktor Velíkovič Mašín profesor Ljubomir Stojanovič Obrenovič Karadorděvičův Obrenovičův Ljubomír Kaljevič Ljubomír Ši
11 article
Od osudného pro Srbstvo dne 24. čer- vence 1817, kdy dal Milos Obrenovié úkladně zavraždit bohatýra národa srbského Petra Kara- ďordě (Černého Jiřika) a srubenou hlavu jeho daroval tureckému pašovi bělehradskému, abyji poslal sultánu cařihradskému, jenž ji dal jako trofeji Osmanstva postavit nad bránu svého harému — žárlivost mezi oběma rody prohlou- bila se u věčnou pomstychtivou zášť jižní »krviny«, která spatřuje spravedlnost lidskou božskou jedině ve starobiblickém: »oko za oko« krev za krev, věříc, že vraždu nevinného člo- věka lze smířiť opět jen vraždou, smrt opět jen usmrcením třebas i pozdních potomků rodu vinníkova. Pokrok osvěty lidské ovšem blaze umírnil a zjemnil tylo starobylé tvrdé názorya mravy na jihu slovanském a rod Obrenovičův nebyl by asi propadl dějinné Nemesi způsobem hrozné krviny z 10. června, kdyby poslední polomek jeho, zatížený hříchy prostopášného otce svého Milana, nebyl se stal chabou loutkou etížádostivě, démonické ženy, která vidouc, že manželství její zůstane již neplodným, navedla 26letého krále k ohavnému státní mu převratu za tím obmyslem, aby nepravé, porušenými volbami sehnané zastupitelstvo ná- rodní v nedostatku přímých dědicův královskýeh úznalo a prohlásilo jejiho bratra Nikodem Luněvicu za zákonného následníka trůnu.
Obrenovié Petro Obrenovičův Nikodem Luněvicu
12 article
Avšak kdo jest tento Nikodem Luněvica Zhýralý mladik, nepoživající v Bělehradě než pověsti »povedeného synáčka«, jejž rodiče, ne- vědouce si s ním lepší rady, strčili do kadetky. ze kteréž po korunovaci Dragy na královnu brzy ovšem vyšel jako veselý poručik. Tento fučik ničema měl se státi budoucím králem srbského národa! To bylo ovšem již přes příliš. Ejhle, studujte povahu slovanskou. Po tolik let dal si libit titiž Srbové zpupnou, ba neslýchaně brutální zlovládu krále zhýralce a prostopášník Milana, jenž vyssával zemi jako pijavice, jenž uvrhl ji v bědu a hanbu nešlechetné války, jenž kupil svým nezřízeným životem skandál na skandál, jenž prodával sebe a tím budoucnost Srbska jeho nepřátelům úhlavním, zkrátka, jenž dopouštěl se na nešťastné zemi zločinův až bůh bránil. To všechno k úžasu širého světa trpě- livost slovanského národa toho snesla. Brl
Drag Srba Milan Bělehrad
13 article
Milan přese všechny vady a mrzkosti své přece jen ve svém způsobu silnou, rázovitou, velitel- skou náturou, bylť mužem bystrého vtipu, vý- borným řečníkem, povahou energickou, ať ve zlém nebo dobrém. Tyto vlastnosti imponovaly bičovanému lidu, nenáviděl prostopášícího ty- rana, ale nemohl jim přese všechno opovrhovat. Však když po něm přišel jeho syn, vyžilý, ne- sehopný to mladík slabého ducha a beze všeho politického nadání, však nieméně ponoukán cti- žádosti ženštiny, již z rodu občanského povýšil na trůn, chtěl si pojednou bráti na despolu, lomeujícího troufale ústavou země, aby zlomil vůli vělšiny národa, aby zničil nejpopulárnější jeho stranu rázně národní a pomocí sehnané servilní většiny ve skupštině a senátu přiřknul trůn srbský pro budoucnost člověku postráda- jícímu vší vážnosti ve slušné společnosti : to urazilo k smrti a podráždilo na výsost národ srbský, takže k úžasu světa nenadále z jehněte nejtrpělivějšího stal se rozdrážděný, zraněný lev ! — Po svém sňatku s Dragou Mešínovou, ro- zenou Luněvicovou, prohlásil, jak známo, ne- šťastný král Alexandr I. pro Srbsko novou ústavu ze dne 19. dubna 1901. Dvě strany určii k státní správě: konservativní napredňáky, bez- barevné to přívržence dvora, a mírné radikály.
Milan Srbsko
14 article
Těm pospolu podařilo se sjednati ve skupštině vládni většinu. Uvédomělé části lidu se nová ústava zrovna dvakrát nezamlouvala, zejmena složení vyšší sněmovny čili senátu se ji ne- libilo, poněvadž vyhrazeno koruně právo, obsa- diti jmenováním neméně než třicet míst sená- torských, kdežto národ směl voliti všeho všudy pouze 18 senátorů. Avšak ministerstvo Vuičov rozumně rozdělilo těch 30 senátorských míst, jež koruně náleželo obsadit, rovně mezi obě strany; poněvadž pak národ při volbě 18 sená- torů volil vesměs kandidáty radikální, dosáhla strana radikální i v senátě většiny, jako si ji udržela též ve sněmovně poslanecké. Taková radikální skupština však králi Alexandru, resp. královně Draze, naprosto nebyla po chuti;a kdežto národ se s novou ústavou čím dále tím více smiřoval, poněvadž ve většina skupátiny zděláváním dobrých a svobodomyslných zákonův osvědčovala: králi Alexandru bylo velice proii mysli, že musil sankcionovat tak svobodomyslné zákony o tisku, o obecním zřízení, o shromaždo- vacím a spolčovacím právu a volebním řádu.
Alexandr
15 article
Tyranský duch oteův se v něm ozval, i pobádán Dragou počal osnovati násilný státní převrat k horšímu, k němuž vyhledal si za nástroj generála Cincara Markovliče, jmenovav ho náčelníkem ministerstva. Spoléhaje na bodáky naprosto sobě oddaného vojska, z nenadání dne 7. dubna t. r. šestadvacetiletý tyránek srbský zrušil vlastní, sotva dvouletou ústavu země a s ní všechny zákony, jež byla na jejím základě skupština národní během dvou let pracně pořídila. V manifestě k národu Alexandr Obrenovič vedl si přímo po napoleon sku. Zvučnými slovy dovolával se »myšlénky takovské«, která prý došla výrazu v praporu takovském, kolem něhož shromáždilo prý se svorně veškeré, národní jednotou nadšené Srbstvo. Zapomínal však, že prapor o květnou neděli r. 1815 Milošem Obrenovičem v Takovu zdvi- žený znamenal osvobozující válku národní s Turky, kdežto prapor nyní Alexandrem Obr- novičem vztýčený neznamenal než válku s vět- šinou vlastního národa.
Cincar Markovlič Obrenovič Takov Turek Obr
16 article
Král Alexandr I. opovážil se obviňovat národní zastupitelstvo, vzešlé z oné ústavy, že prý se dalo směrem, jenž neodpovídal jeho otcovským záměrům pro blaho vlasti, že prý uhodilo v tak škodlivé dráhy, že pokoušelose »na úkor koruny rozšířiti svou moc bezúčel- nými zákony« — kdežto časopisectvo srbské dopouští prý se bezuzdných útoků na trůn, na vojsko, na církev i na jednotlivce i na vlast, pročež prý král nesmí ani na chvíli váhat, aby navrátil zemi svornost, stálost, sílu a pořá- dek . . . »Toho dociliti chceme z astavením ústavy, zrušením zákona o jmeno- vání senátorů, členů státní rady, rozpuštěním skupštiny a senátu, zrušením zákona o tisku, voleb- ního řádu, obecního řádu, jedna- cího řádu senátu a skupštiny.« Místo toho oktrojoval mladistvý despot zemi krutý tiskový zákon z r. 1882, z doby to nejhorší reakce otce svého, pak obecní zákon z r. 1866, rovněž zpátečnický lidu úporný. Ostří tohoto státního převratu bylo namí- řeno proti mírným radikálům, kteří se samo- statnými radikály dohromady mají většinu národě. Místo nich sáhl nešťastný choť Dragin ke straně, kterou byl nedávno sám zavrhl jako zemězrádnou: svrženého 13. dubna 1893 vla daře, generála Belimarkoviče učinil nyní před sedou senátu a za senátory vybral jeho přív žence, tak zvané staré liberály a vedle nich konservativní napredňáky. Nepovážil, že strana starých liberálů při vší značnosti jednotlivých svých náčelníků nemá v národě opory, nadtož frakce konservalivních napredňáků. Chtěje s těmito frakcemi vládnouti proli většině národa, odvažoval se mladý panovník srbský hazardní hry; vyhrál síce po násil- ném umlčení všeho neodvislého tisku bělehradského pomocí vysokého censu volebního a nezřizeným nátlakem úřad- nictva volební boi do skupštiny peímo po
Belimarkovič obecní řád
17 article
maďarsku, poražením opposice na celé čáře, avšak tím jen rozšířil propasť mezi seboua národem vyčitajícím mu, že zrušil ústavu, na niž přísahal, a že potlačuje násilně vůlia právo lidu. Však to vše by ještě Alexandra I. nebylo zahubilo; než jakmile lid se toho do- pátral, za jakým účelem nekalým ústavní ten zločin spáchán, když se dověděl, že ponurým cílem státního převralu toho neni nie men šího, než zašantročit srbský trůn raději obskur- nímu veselému poručiku z přibuzenstva Luněvico- vých, jen aby zatarasen byl k němu návrat starému bohatýrskému rodu srbských Karaďorděvičův — tu povstalo ono hluboké osudné vření uražené hrdosti národní v duši národa a to vření do- sáhlo varu svého v uvědomělém srbském důstoj- nictvu národní armády, až nadešel děsný výbuch pečlivé tajeného spiknuti ke hrozné katastrofě, nad níž dnes trne svět. Jest ojedinělá, nevídaná v dějinách novověkých taková krvavá záhuba celé dynastie za úplného klidu národa. Také ve Francii i ve Španělsku již nejednou bodáky »počaly myslet«. Ale nikdy tak ostře a krutě jako včera v srbském Bělehradě! —
Francie Španělsko Bělehrad
18 article
Podrobnosti krvavé noci- Téměř s jistotou dá se tvrditi, že půlnoe byla okamžíkem, v němž započala krvavá žertva v královském sídle bělehradském. Prvé zprávy — jako vždy — znějí velice různě, poku místa, osob a času se týče; proto vysvětluje se řada nesrovnalostí a zmatků, jež ve zprávách na kvap psaných se vyskytují. Někleré listy — zejmena vídeňské — kladou hlavní děj dramatu bělehradského za půlnoc, až téměř ke druhě hodině. Možná, že do té doby protáhly se útoky na osobnosti mimo konak — ale v královském sídle odehrál se hlavní děj — záhuba rodu Obrenovičů — okolo hodiny dvanácté. Zjistilo se, že ještě o půl dvanácté seděl Alexandr s Dragou na balkoně. Byla krásná, teplá hvězdná noc. Asi ve 312. odebrali se manželé do své ložnice, která nalézá se na západ straně konaku v prvém poschodí. U dveři lož- nice osudné noci službu měl pobočník králův. podplukovník Naumovič. — Nejisto dosud. byl-li zasvěcen v plán spiklenců. Někleří tveel. že on to byl, jenž otevřel dvéře u ložnice vůbec umožnil přístup důstojníkům 6. pěšího pluku do konaku; jiní tvrdí, že prý vrhl bombu do dveří a sám pak stal se obětí tohoto útoku. Dle zpráv z Bělehradu byl zastřelen Alexan- drem, jenž zradu jeho postřehl.
Obrenovič Alexandr Naumovič Bělehrad
19 article
Nechť tomu jakkoliv, jisto, že nezabránil vstoupení důstojníků do ložnice. Vstup jejieh vůbec do konaku umožněn byl po předehozí vítězné šarvátce vojska 6. pěšího pluku s jízdni stráží, jež měla hlídku u královského sídla které velel rytmistr Pajanovič, jenž byl zastřelen. Když vkročili do ložnice Lazaro- vič a Mičič, král ještě neležel. Hned za nimi seskupilo se u dveří množství spiklých důstojníků, ozbrojsných vesměs revolvery. Když Lazarovič předložil králi Alexandru listinu, kte- rou zříká se trůnu, přečetl ji tento a došed k místu, kde sňatek s Dragou nazván neštěstím pro srbský národ, uchopil na stole ležící re- volver a Lazaroviče zastřelil. Mluvil li při tom a jak se vůbec choval při vniknutí důstojníků, nebo co délala Draga, jest zakryto rouškou ta- jemství. Draga, dle tvrzení některých, ležela n loži pod nebesy a ani nehlesla. Když Alexandn nanejvýš rozčilen smačkal listinu a hodil ji na zem, sehnul se po ní Mičič, smačkaný papín narovnal a znova podával jej Alexandrovi k po- depsání, drže při tom v ruce revolver. V témž okamžiku několik důstojníků přešlo prah ložnice.
Pajanovič Lazarovič Alexandr listina Drag Alexandn
20 article
Alexandr vida spiknuti podávanou listinu ne- přijal a druhými dveřmi současně s Dragou, která mezi tím z lože vyskočila, dal se na útěk. Proběhl dvěma pokoji až na chodbu důstojníci za ním. Z chodby nejbližším útoči- štém bylo schodiště směrem k půdě. Tam vy- běhla na několik schodů Daga a král za ní. Současně však zahřmělo několik ran královští manželé mrtvi sklesli se schodů zpět- Tímto aklem v Konaku dovršeno dílo spiknutl. Ostatní porubání členů rodiny Obrenovičů ministrů jest vylíčeno již v úvodu. Zatím co se v konaku odehrálo toto drama, byly ulice běle- hradské obsazeny vojskem. Na samotný královský hrad namířeno bylo šest děl; ostatní vojsko pěchota s nasazenými bodáky a jizda s tase nými šavlemi procházely městem. Důstojníei strhovali si kokardy a epouletty, vojíní začá teční písmeno krále »A« s čepic. Na místo toho zastrčili si vavřínové listy. Zatím co včera dopoledne procházely mě stem vojenské hudby a hrály veselé písně, zatím co lid zpíval revoluční písně, uklizeny byly z konaku mrtvoly. Mrtvola královny byla nej- dřive odnesena na její lože. Na těle jejím jsou tři rány střelné, vesměs do zad, dvě směrem k srdci. Král Alexandr střelen jest do hlavy a do kyčle. Mrtvoly jejich byly zabaleny do pro- stěradel, sňatých z lože a odneseny zadním vý- chodem paláce do umrlčího vozu. O tom až do hodin poledních nikdo nezvěděl.
Dag
21 article Srážky mezi vojskem.
Srážky mezi vojskem. Jak již podotčeno, měl plukovník M a šín úlohu hájiti se 6. plukem pěším město proti možnému útoku vojska králi věrného. Ke kon- fliktu skutečně došlo. Asi ke druhé hodině ranní chtěl velitel danajské divise, plukovník 8. pě- šího pluku iménem Nikoli č. vtrhnouti s dvěm prapory do města a dostati se ke konaku. Věděl dle výstřelů a dle došlých snad zpráv, že v krá- lovském sídle něco se děje, ale rozsah vzpoury netušil a také ještě nevěděl, že král a královna nejsou více mezi živými. Když vešel do ulice Michalovy, setkals zde s nadporučíkem Gagovi če m, jenž vedl oddíí 6. pěšího pluku. Na obou stranách padly výstřely a asi po padesáti ranách oba důstoj- nici, Nikoliči Gagovič, padli. V tom blížil se na pomoc plukovnik Mašín a králi věrní dali se na ústup. Ke třetí hodině ranní byli úplně z města vytlačení. Nékolik málo důstojníků váhalo při pode- psání proklamace. Když jeden z nich na míste byl zastřelen, ostatní okamižité podepsali.
Michalov Nikolič Gagovič Mašín
22 article Poslední Obrenovič
Poslední Obrenovič V létěr. 1875, kdy na planinách hercegov- ských vzplanulo povstání proti Turkům, odjel mladý srbský kniže Milan, tehda ještě naděje všeho Srbstva, náhle do Vídně. V knížectví srbském, jež se hotovilo k válce s Turky, bylo všeobecné domnění, že kníže se vrátí z Vídně s povelem, aby jeho věrni Srbové vytrhli do pole proti Turku. Zatím však kníže jim o-námil, že se ve Vídni zasnoubil s Natalií Kečkovou, boha- tou dcerou ruského plukovníka. Na ulicích Běle- hradu koloval tehda vtip: Čekali jsme, že Milan z Vídně přiveze „patálii“, a zatím nám přivezl Natalii. Tvůrce onoho vtipu netušil tehda, že Milan s nevěstou Natalií přiváží Srbům i „pa- táliř“, jež méla po čtvrt století ohromný, ne- blahý vliv na osudy srbského národa a nejosud- nější se stala samé dynastii Obrenovičů, jejíž po- slední chabá haluz, král Alexandr, vykrvácel v noci ze středy na čtvrtek jako oběť vojenské vzpoury, zosnované patrně za tím účelem, aby nemožný pro rozvoj země řád byl změněn ná- silím, když zůstávaly marny všechny snáhy o ná- pravu cestou mírnou.
Turek Milan Srbstva Srba Kečková bůh Natalia Obrenovič Vídeň Bělahrad
23 article
Král Alexandr byl pátý Obrenovič, jenž seděl zprvu na knížecím, potom na královském trůně srbském. Zakladatel dynastie, Miloš Obrenovič, rodilý asi r. 1780 v Dobrinji, byl vedlo Černého Jiří (Karaďordě) spolu za- křadatelem svobodného knížectví srbského. Při- družilť se hned r. 1804 k četám Černého Jiří, když tento zdvihl po celém území srbském vzpouru proti Turkům a zaujal záhy v poloosvo- bozeném Srbsku vynikající postavení vedle ostatních vojvodů, stojících pod vrchním vele- ním Černého Jiří. Když pak Černý Jiří r. 1812 pe nešťastných srážkách s Turky zmalomyslněl a prchl do Rakouska, zůstaviv znova porobené Srbsko zvůli řádících tam tureckých pašů, po- stavil se Miloš Obrenovič v čelo nových ob- hájeů svobody a obratným vedením vypudil po- nenáhlu turecká vojska ze země, tak že r 1816 byl již Tureckem uznán za vrchního vůdce Srb- ska a r. 1817 příjal z usnesení skupštiny název dědičného knížete srbského. V hod- nosti té uznán všemi evropskými mocemi a ko- nečně r. 1830 uznal Miloše i sultán za vasal- ního knížete srbského. Ačkoli se Miloš ukázal i v době míru rozumným vládcem, přišel přece do sporu s některými vojvody a 13. června 1839 vzdal se dobrovolně trůnu ve prospěch svého nej- staršího syna Milana, rozeného 12. října 1819. Milan Obrenovič II. zemřel však bě- hem měsíce (8. července 1839) a knížetem uznán druhý syn Milošův, Michal Obreno- vič III., narozený 4. září 1825 v Kragujevci.
Obrenovič Jiří Karaďorda Černý Srb Miloš Milan Milošův Michal Obrit Dobrinj Rakousko Turecko Kragujevac
24 article
R. 1842 vypukla proti němu vzpoura, způsobená přívrženci Karaďorděvíčů a Michal prchl ze země, načež byl skupštinou prohlášen za psance a na trůn dosazen syn Černého Jiří, Alexand Karaďorděvič. Po 16 létech nastal v Srbsku obrat ve prospěch Obrenovičů, Alexandr Kara- ďorděvič byl přinucen r. 1858 vzdáti se trůnu,a za knížete zvolen opětně starý Miloš Obrenovič, jenž panoval pak od 23. prosince 1858 až do své smrti r. 1860. Po něm dosedl po druhé na knižecí stolee srbský Michal Obrenovič III., aby po osmi létech (10. června 1868) padl v Topči- deru za oběť spiknutí, zosnovanému přívrženci Alex. Karaďorděviče, ale provedenému bez pří- mého jeho účastenstvi. Michal Obrenovič, jenž nezanechal muž- ských potomků, byl vlastně poslední Obrenovič.
Michal Jiří Obrenovič Alexandr Kara Alexand Karadjordjevič Alex
25 article
Žilí však ještě jeho příbuzní po přeslici a jed- noho z těchto, Milana (nar. 22. října 1854), syna Miloše Jefremoviče, přijali Srbové na radu Ri- stičovu za dědice knížecího trůnu. Jako Mí ilan Obrenovič IV. dosedl r. 1868 na knížeel trůn, kdežto za jeho nezletilosti zemi spravovalo viadařství až do 22. srpna 1872, kdy Milan pro- hlášen zletilým a ujal se samostatně vlády. Ože- niv se 17. října 1875 s Natalii Kečkovou, účast- nil se rusko-turecké války a rozšířiv po míru berlínském území knižectví srbského o pirotský kraj, svrhl se sebe ponížující vasalství tureckého sultána a stal se r. 1878 prvým suverenním knížetem srbským, načež se dne 6. břez- na 1882 tal skupštinou vyhlásiti za kl ále. Ale tím byla ukončena šťastnější perioda jeho panování. Nešťastná válka s knížectvím bul- harským, smutný finanční stav země a vzniklé na to rozmišky rodinné mély za následek rozvod s královnou Natalii, 24. října 1888 prohlášený, ale později zase zrušený a v krátce na to, dne 6. března 1889 abdikaci ve prospěch jediného syna Alexandra, narozeného 14. srpna 1876. Za truchlivých poměrů vstoupil na králov- ský trůn srbský třináctiletý Alexandr Obre- novič V. Stálé nesváry mezi rodiči nedopřály mu vychování v útulném kruhu rodinnéma
Milan Jefremovič Srba Kečková Alexandr Obre