Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NARODNÍ LISTY

3

12. srpna 1900

4

Číslo 221.

5 article Sám soudil.

Sám soudil. Napsal J. Erler. Přeložil H. Výr. Odpolední noviny přinesly jednoho dne tutc zprávu »Hrozné neštěstí stihlo jednu z nejváženěj ších zdejších rodin. Dnes ráno nalezen by v ložnici svého bytu II —1887 professor Jan Č. se svojí mladistvou chotí mrtev. Mladí man- želé, přišedše z divadla, sami si zatopili a uza- vřevše příliš záhy zásuvku v kamnech, zavinil vyvíjení se uhelných plynů, jimiž oba byli za- dušeni. Ve zvěčnělém professoru ztrácejí kruhy vědecké snaživého pracovníka a dobrého přítele v ženě jeho pak společnost jednu z největšíeh svých okras. Mladí manželé, jež smrt z náruěí rodinného štěstí tak brzy vyrvala, zanechávaj synáčka sotva dvouletého.« Zpráva ta způsobila takový všeobecný roz ruch, že jsem, jsa policejním úřadníkem, byl v kavárně přáteli a známými téměř zasypán otázkami, není-li mi něco bližšího o neštěst onom známo. Odpovídal jsem záporně, dokládaje, že no- viny vylíčily případ ten zcela dle pravdy aže pouze neblahou neopatrnosti oněch ubohýeh smrt byla zaviněna. A přece věděl jsem mnohem, mnohem více Včera večer, krátce před zakončením úř dování, navštívil mne v mě úřadovně professor Jan Č. Byli jsme dobrými přáteli již z dob studentských a často jsme se stýkali. Ač skoro od tří let, doby to, co se oženil s mladou. hezkou dívkou, styky naše nebyly tak časté, ne- byla by mne návštěva jeho nikterak překvapila kdyby se na něm nebyly jevily patrné známky mocného rozčilení. »Jsme zde nerušeni? Nemůže nás nikd poslouchati?« Byla jeho první otázka.

J Erler

6 article

»Jsi přec v úřadovně policejního komisaře a víš, že v té beze strachu můžeš sdělovati tajemství jakákoli,« dodal jsem žertovně. »Jest to také tajemství, jež mne sem při vádí. Avšak nesdělím ho s tebou jakožto poli- eejním úřadníkem, nýbrž jakožto se svým starým, dobrým přítelem,« odvětil, sedaje si. Byla to asi věc velmi vážná, poněvadž obličei jeho, nyní jasně světlem ozářený, jevil velk rozrušení. »Nebude snad potřebí, Jeníku,« praví jsem vřelým tónem, »abych tě snad dříve ujistil o svém nezměněném přátalství.« On však. zahleděv se upřeně do země, slov mých asi ne- slyšel »Poslyš, máš zde ještě spisy, týkajícís záhadné smrti Marie T. ?« optal se náhle. »Zajisté,« odvětil jsem. »Byly nám svého času zemským soudem postoupeny za účelem dalšího pátrání. Vís přec. že záležitost ta nebyla skončena.« »Však se již skonči,« vyrazil ze sebe. »Jsi snad na stopě ?« »Ano, snad více než na stopě, bohužel. — Bohužel? Zdá se mi to jako přelud, vždyť by to bylo přehrozné, kdyby to bylo pravdou,« za- bědoval Jan. »Čeho jsi se, pro bůh, dopátral ?« »Snad ničeho — snad všeho; — nejsem schopen myšlenky a proto jsem tě vyhledal. Pro amatéry a salon. abys mne vyvedl z tohoto labyrinthu. Znáš za- Pamatuji se ještě na dojem, jaký na mne jisté dopodrobna onen případ a dovedeš se učinilo první skvostné dílo v české literatuře upamatovati na jednotlivosti.« před třiceti léty. Byla to památka na oslňující.

Jeník Jan

7 article

»Zajisté, že dovedu. Vždyť případ ten, z- opojné slavnosti při zakládání Národního di- halen jsa v tak tajemnou neurčitost, byl by pro vadla dne 16. května 1868. Dílo na tehdejší nás dvojnásob zajímavým. Marie T., dcera vá- poměry vskutku skvostné. Ale pohlédnete-li na žených rodičů, žila, osiřovši, se svojí sestrou ně dnes, shledáte, že je tištěno na papíře zcela Annou, zde u tety a náhle, za podezřelých pří- obyčejném, takovém, jehož se užívá na knihy. znaků, zemřela. Lékaři zjistili otravu otrušíkem. jichž cena má být dost levná, že toliko kresb Bylo zavedeno vyšetřování. Nalezen pouze útržek titulního listu byla původní, že k illustracím potištěného papíru ve smetí, na němž chemickým průvodu a ostatních slavností byly vzaty špa- prozkoumáním shledány stopy arsenu a jenž ličky z Hálkových »Květů«, že některé po- jedině, jak víš, mohl nás přivésti na stopu. dobizny byly vzaty dokonce z kalendářů, tak že Kniha však, asi nějaký starý zpěvník, z ni vypadaly ohavně černě. Dílo čítající celkem útržek ten pocházel, nalezena nebyla. Nikd 112 stran, stálo tři zlaté, cena to naprosto ne- nemohl býti podezřelým a dospělo se všeobecně dostižná pro chudého studenta — bylť jsem k domněnce, že se Marie T. otrávila sama. rád, mohl-li jsem tehdáž věnovati dvacetník na Ostatně její přemrštěné chování se k domněnee číslo »Květů« neb »Světozora«, byla-li v něm té zcela oprávňovalo.«- illustrace mého miláčka Karla Svobody. P »Nikoliv, příteli, Marie nebyla přepjata letech získal jsem to dílo za padesát krojearů .

dihalit Anna Svoboda Marie

8 article

Byla naopak jemné, snivé povahy. Vím to, po Od té doby se poměry změniti. Krátce p něvadž jsem často dům její tety navštěvoval,a. otevření Národního divadla dokončeno vskutku což dnes teprve přiznávám, o Marii se ucházel. skvostné dílo »Národní divadlo«, vydána Do- Miloval jsem ji a byla by se také stala mojo reova »Bible« a vedle nil druhá, rovněž skvostně ženou, kdyby mi ji smrt nebyla vyrvala.« illustrovaná, vycházejí dvě nákladné illustrovane »A Anna ?- publikace »Čechy« a »Hrady a zámky«, vyšla »Žertovával jsem s ní, protože byla veselá publikace o Alešovi, dvě Alba prací Maroldových Později, vida její žal a poznav, že též ona má Manesův »Orloj«, Pirnerův cyklus »Démon dobré srdce, počal jsem se o ni zajímati láska«, nákladná díla »Belvedere« a »Amerikae V společném zármutku našla se naše srdce atd. Ovšem vedle toho vydává se za »skvostnés po roce smutku stala se Anna mojí ženou.« a »nádherné« leccos, co možno s dobrým svě »Toť přec také útěchou. Smrt Mariina byl domím zváti toliko slušně opravené. základem štěstí Annina.« Ale počátkem loňské zimní sezóny objevi Jan vyskočiv, chytil mne křečovitě za ruku. se neočekávaný úkaz. Mladý nakladatel — za »I ty? Proč nevyslovil's tuto myšlenku již čátečník vydal dílo, jež celým svým rázem pře- tehdy?« — »Jeníku, ty mi nerozumíš. Jak byeh kvapilo. Dílo tak nákladné a obsáhlé bylo u nás se mohl odvážiti vysloviti takové podezření vůč novinkou. Barevné reprodukce akvarel Jansových tvé ženě ?e ve »Staré Praze« znamenaly vrchol výkonů

Marie Anna Čecho Aleš Maroldův Pirnerův Mariin Annin Jan Jeník Jansův Belveder Stará Praha národní divadlo

9 article

»Ach, bože můj! Cizí se toho hrozí našich uměleckých závodů. A není to dllo přece já sám, manžel, musím svaliti tak těžkou určené jen pro podívanou, nakladatel opatřil je obžalobu na matku svého vlastního dítěte.« textem z pera jednoho z našich nejdůkladnějších »Vzpamatuj se, příteli, vždyť přec cos po znalců památek staropražských, arch. Jana dobného je nemožné.e Heraina tak že dílo to při své vskutku nád- »Nemožné? Sám jsem tomu dříve nechtě herné úpravě jest důležitým dílem kulturne věřiti, avšak nyní — ostatně posuď sám. Kde historickým, plným zajímavých podrobností. Prvni máš ony listiny? sešity vzbudily všeobecné překvapení, ale zá- Vyhledal jsem dotyčný svazek a přítel roz roveň nedůvěřivou pochybnost. Kterak možno. baliv jej spěšně, třesoucí se rukou přebíral li- aby se našel u nás dostatečný počet odběratelů stiny až našel smačkaný list potištěného papíru. na dílo v ceně půl sta zlatých, by stačil jen »Znáš tento papír ?« k uhražení nákladu? Vždyť byla tu díla vskutku »Zajisté. Jest to ten, v němž zabalen by cenná a méně nákladná a selkala se s úspěchem velmi chatrným. Ale odvážlivci přálo štěstí. Dilo »Ano, a zde je ona hledaná knížka. «a získalo si v obecenstvu účastenství vskutku pře- vyláhnuv zastaralou, ušpiněnou knižků, položi kvapujícího a účastenstyt to i nyní, když »Stará mu ji na stůl se slovy:: » Přesvědč se sám Praha« dospěla do polovice, dosud vzrůstá. Stránka 53—54 chybí, tento list má ona čísla Úspěch zasloužený, ale přece jen neočekávaný a text rovněž sbuhlasí. Máme corpus delicti.

Jan Dila Praha

10 article

Ale pan Kočí nikterak nehodlá odpočívati »Jak jai je nalezl?« na vavřínech. Když vzbudila letošní jarní vý- »Snad náhodou, snad podivným řízením stava ruských umělců všeobecnou pozornost. osudu. Dnes odpoledne, zapomenny knihu, vrá- smluvil se se spolkem českých umělců vý- til jsem se pro ni a věda, že moje žena jeso tvarných a vydal album »Ruští umělci« obsa- na návštěvě, šel jsem se přesvědčiti, je-li muj hující reprodukce 71 obrazů 35 ruských umělců, svnáček dobře hlídán. Otevřev zlehka, spatři knihu, jež se může ukázat v nejbohatším sa- jsem chůvu, držíci dítě na klíně a zpívající mu loně. Reprodukce heliogravurou a tónovým plsničky z nějaké knižky. Obsah pisně mne tiskem vystihují charakter obrazů, jež vzbudily zviáštním způsobem dojal a zdálo se mi, že tak značnou pozornost, způsobem, jenž mnohdy jsem píseň tu někdé za zvláštních okolnosti sly- až překvapuje svou, dokonalostí. Všimněte si šel. I zeptal jsem se chůvy, odkud onu knížku na př. Kramského podobizny, Šiškinovy, nebo má. Tato, celá ustrašena se mi omlouvala, že si ji vzala, našedši ii založenou ve skříni mě některých krajin Dubovského neb Šiškinovýeh jed.s

Šiškinův Dubovský Šiškinovýeh

11 article

Jženy, aby mohla malému zpívati. Vzal jsemj knihu z ruky a prohlížeje ji, shledal jsem bohu žel, že tisk shoduje se s tiskem našeho záhad ného listu, že rovněž v knížce strana 53—54 schází a že tedy odtud byl onen list vytržen. aby doň byl zabalen onen nešťastný jed. A tuto knihu žena přede mnou skryla, ač věděla, jak je důležita. Rozumíš mi již ?« »Ale Jeníku, nemysli přec hned na podobné věci. Snad náhodou dostala se ona knížka tvoj ženě.« »Náhodou? Je snad také to náhoda, že. jak jsem se hned po tom z jejího denníku do věděl, byla Anna od 4. do 7. května 188 . svého strýce, lékárníka v B. a že hned po jejím návratu Marie náhle onemocněla? Jest také t náhodou, že neustále pronásledována jest děsi- vými sny o zesnulé Marii? Moje žena zavra- ždila Marii ze žárlivosti, vidouc, že ji miluji.« »Máš-li pravdu, jest to hrozné. Co cheni učinit, ubohý, nešťastný příleli ?« »Ty se mne ještě tážeš? Jako muž cti, jíž jsem se dosud nikdy nezpronevěřil, vím, že m nezbývá, než ženu svou u soudu obžalovati z vraždy a tím dítě své i sebe vydati potupě. O, kéž bych našel východiště nějaké z této strašné situace! A najdu-li je, tu buď ubezpe- čen, že bude zcela čestné.« Domluviv takto vzal klobouk a hotovil se k odchodu.

Jeník Anna Marie Máša

12 article

»Kam jdeš, Jeniku?« »K S—ovým; jsme tam zváni na večern zábavu.« »Ty přec nepůjdeš v této náladě?« »Musím, žena již tam jest a očekává mne Však já se opanuju a dohraju důstojně úlohu. již mi osud v této životní komedii přisoudi S bohem !«. »Jeníku !« Neslyšel mne již. A já s ustrnutím pohlí žel jsem na listiny, tající neblahou záhadu, jež tak náhle byla objasněna. »Ne, vždyť snad přece to není pravda vždyť jest to nemožné - Když druhý den ráno hlášeno bylo neštěst v domě professorově, sám jsem se hlásil poli- cejnímu řediteli, že učiním předepsané vyše- tření. A mezi tím, co policejní lékař prohlíze mrtvoly a zjistil otravu uhelnými plyny, otvíraí jsem lístek, jenž s mojí adresou ležel na psa- cím stole professorově. Zněl následovně: »Vše jest pravda. Na kolenou mne pro hlaho našeho dítěte prosila o milost. Kéž se ji této dostane! Však ne ode mne, ale od Toho, před Jehož soudnou stolici jsem ji pozval, ne- moha ji, dítěti k vůli, vydati soudům pozem- ským. Sdělení své činím Ti jen jakožto příteli. Pomlč, k vůli dítěti, o všem a splň tak poslední prosbu svého nešťastného přítele Jana.« Opouštěje dům smutku viděl jsem neboh dítě, jež odváželi ku vzdáleným příbuznýma jež rozradostněno pohledem na koně, vesele ručkama tleskalo. Za několik neděl, byvši schvá- ceno difterií, následovalo své rodiče. — — — Měl Jan právo sám souditi ? —

Jeník Jan práv

13 title

Různě zprávy.

14 article

a vybaví se vám opět onen překvapující dojem jakým na vás působil originál. Ovšem na zisk při tomto díle, kde reprodukce stála značnou sumu a jež mohlo být vydáno jen v nevelkém počtu výtisků, nelze počítati, toto dílo vydaí nakladatel pouze z lásky k věci, bez ohledu na hmotný úspěch. Je to krásná památka na první výstavu ruských umělců v Praze, dílo krásné cenné a neškodí, upozornit na ně milovníky uměleckých publikací. Nakladatel »Staré Prahy« vyjel si do P- říže, aby se tu poohlédl ve příčině francouz- ského vydání svého díla, neboť »Stará Praha jest věc, s kterou se už můžeme před cizinou pochlubit. Německé vydání také se již chystá- Při té příležitosti získal pan Koči 120 výtisko nádherné publikace Muchovy »Pater« (Otčenáš) jež v prosinci vydána byla v Paříží,) teliko 510 výtiseích, a sice získal 20 výtisků po 300 fr., 20 po 250 fr. a 80 po 120 franků. Je to dílo tak skvostné úpravy, jaké je možno jen ve městě světovém, středisku majetných přátel umění a chlubných boháčů. Na třicet listů folia na silném ručním papíře, v nádher ném barevném tisku a heliogravuře znázorněny tu jednotlivé prosby velebné modlitby, vždy po jednom barevném listě s ornamentální a flgu- rální ozdobou s textem latinským a francouz- ským, listem výkladu s barevnými iniciálkami a starobylým misálovým písmem a heliogravurou na třetím listě. Toto skvělě dílo českého umělce opatří českým textem a podá je takto českým etitelům Muchovým. Mají nač se těšit.

Koč Muchův Praha Paříž

15 article

Také dílo »Praha Paříži«, obsabující re- produkce obrazů českých uměleů, podaných za- stupitelstvem obce pražské městu Paříži, vyjde v nejbližších dnech. Jsou to reprodukce tóno vým tiskem, vystihující přesně charakter origi nálu, pěkná to ukázka domáci reprodukčn techniky; také skvostná skřinka, v níž byly obrazy uloženy, bude vyobrazena na dvouli- stech. Vůbec můžeme býti hrdi na uměle ckou dokonalost reprodukcí našich českých závodů jež se nikterak nespokojují s úspěchy dosu dosaženými a stále rozšiřují obor své práce ina spůsoby, jež dosud u nás nebyly pěstovány myslím, že v nejbližší době se dočkáme ještě přijemných překvapení.o Tolik práce za jediný rok, jaká to odvaha- očekávati úspěch v našich malých poměrech Ale zkušenost ukazuje, že úspěchi je možný př díle vskutku dokonalém a při náležité obezře losti. A je také třéba, aby si naše obecenstv zvykalo, všímat si náležitě produkce domácí — pak nedá se omráčiti díly cizími, zpravidla dražšími a mnohdy ani ne tak dokonalými, jako díla domácí. Netřeba tu dovolávat se nějaké obětavosti, stačí jen, všímat si bedlivěji nez dosud produkce domácí a pak ať každý voli dle svého vkusu. Doposud mnohé dobré věci se nesetkaly se zaslouženým úspěchem jen proto, že o nich nebylo obecenstvo dostatečně zpra- veno. Stačíme teď již na leceos, nač jistě pře několika lety nebylo lze pomýšlet.

pražský město Paříž Praha Paříž

16 article

= Z růžencových slavností v Paříži. Na Montmartru množí se zástupy veselého lidu. I ná- rodní slavnosti se tam fantasticky pořádájí. Dn 14. července korunován tu byl na rozdíl od dosa- vadních obyčejů růžencový jinoch právě tak okázale. jako se druhdy dálo s Růženkami. Letošní hrdina byl pan Bibí-la- Purée, bývalý cídič bot Pavla Ver laina, pravá chlouba a pýcha latinské čtvrtě. Před nedávném zemřela jiná proslavená osobnost této čtvrti, »dobrá matka kagimirka«, majilelka výčepua od té doby jest Bibi-la-Purče jedinou originální f- gurkou městského dláždění. Korunovace pořádala se značným nákladem a hrdina dne slíbil ještě před skončením slavnosti jedné z hostinských, mající výčep v quartiér Latin, maželství a do čtyř neděl prý se ožení. V pozdních večerních hodinách našii Bibiho v pouličním příkopu váleti se bez vědomí Spil se likéry tak, že z toho ztratil mozek. A když jej přivedli k sobě, vyžádal si, aby ho dovedli do výčepu nevěstina, kde se patrně hodlal po včerejšku »spravit« = Z klášerního ovzduší. Okresní soud v Věličce pojednával v těchto dnech o zajímavém právním případě, k němuž podnět zavdala závist 15leté dívky Rochmy Weissovy, dcery místního ra- bína Marusa Weisse. Děvče žádalo soud za uznání právém, by vůči němu sproštěn byl otec výkonu ro- dinné moci. Rochme opustila loni v srpnu potají otcovský dům a vstoupila do krakovského kláštera

Dn Růženka Bibý Pavel Bibi Rochma Weissův Marus Weiss Rochme Paříž Montmartre okresní soud v Vělička

17 article

Feliciánek, kdež přijala křest. Zároveň požádala věličského soudu za vymanění z moci otcovské, mo- tivujíc žádost svou tvrzením, že jí otec několikráte nožem vyhrožoval a že jí častuje surovými nadáv- kami. Dále udalo děvče protokolárně také, že se více domů vrátiti nehodlá, nýbrž že setrvati chce při víře katolické, již za jedině správnou uznává. Právní zasloupení oteovo při posledním stání převzal kra- kovský advokát Landau, k jehož dotázkám prohlašo- val otec Markus Weiss, že prý děvče obelhává sou a podvádí. Nikdy prý jí nožem nevyhrožoval a ni kdy surově nenadával. Také prý jí i krádež odpou šti, již před odchodem z domácnosti spáchala, jak prý se k tomu i soudně vyznala; žádá však dceru, aby se domů vrátili, i kdyby prý nadále zůstala křesťankou. Matka a sestra děvčete potvrdily tuto výpověď. Těžce nemocná matka mimo to udala, že prý v klášteře častěji žádaly, aby jim povolena byla schůzka s Rochme, představená ústavu však jim toho odepřela. Přes to prý, s Rochme několikráte potají mluvily u zábradlí klášlerní zahrady. Rocbme prý hořce plakala a matce i sestře prý si stěžovala. že se jí v kláštéře zabraňuje, aby se domů vrátila

Weiss Landao

18 article

Právní zástupce navrhl po té osobní předvolán Rochmy Weissovy k nejbližšímu stání, při němž by zjištěna byla pravdivost těchto údajů. Nechť Rochme prohlásí otci do očí, že se více domů vrátiti nehodlá a ať mu řekne, kdy ji vyhrožoval nožem nebo sej dotekl nadávkou. Soudce skutečně stání odročil, vý- slovně uváděje, že o oklnostech těchto rozhodne pí- semně. Historka, jak lze poznati, dosti zajímavá. = Pozdní dík. V červenci r. 1875 zachräni bývalý poddůstojník Pavel Schuster, jenž nyní bydl v Chicagu, čtyřletou dcerušku hraběnky Pavlíny Hatz feldové z Koblenců tím, že vynesl jí z vodní tůně kamž se při koupání dostala. Schuster byl tehdá vo- jíném u granátnického pluku královny Augusty č. a hned po odbyté službě vystěhoval se do Ameriky kdež se až dosud zdržuje a řádným způsobem živí Hraběnka Hatzfeldová byla hrdinným činem poddů- stojníkovým nemálo rozradostněna, neboť dítě bylo její jedináčkem a toliko nepředvídaná šťastná náhoda byla toho příčinou, že děcko na živu bylo zacho- váno. Proto také slíbila vojínu, že na něho nikdy nezapomene a že se mu náležitě odmění. Před ne- dávnem povolán byl Schuster na německý konsulát kdež mu oznámeno, že mu hraběnka Hatzteldová. právě zemřelá, zůstavila legát 5000 marek. Splnil svůj slib a učinila chudého muže šťastným.

Rochma Weissův Pavel Schuster Pavlín Schuster Augusta Hatzfeldová Hatzteldová Chicago Koblenc Amerika

19 article

= Román nemluvněto. Městská policie v Pešti zabývá se vyšetřováním nemálo zajímavého případu, jemuž podobného se snad dosud na světě nepřihodilo. Jedná se o únos nemluvněte a událost vyšetřuje se již pro několik měsíců. Děcko, jež slihla osudná náhoda, že brzy po svém zrození stalo s trpným hrdinou vzrušujícího kriminálního románu, jest synáček 24leté služky Kateřiny Szilagyiové spatřil světlo světa dne 16. března t. r. v porodnici. Za několik dní navštívila ústav mladá elegantní dáma chodila od lože k loži a prohlížela si všechny právě zrozené nemanželské děti. »Ráda bych jedno z nich přijala za své,« prohlašovala dáma matkám a zejmen hošík Szilagyiové lil. jak se zdálo, padl do oka

Román Szilagyiová Pešť

20 article

služka však nechtěla o tom ani slyšet, aby se dítět vzdala. Dne 28. března dostavila se do porodnice elegantní dáma zase. Tentokráte odebrala se přímo k Šzilagyiové, domlouvala jí po delší dobu a prosila aby jí matka své dítě postoupila. Hošík bude prý se znamenitě míti, neboť paní žije prý ve skvostných poměrech. »K čemu potřebujete dítěte?« namítala jedna z dozorkyň ústavu. »Neklame-li mne zdání, budel sama brzy překvapena radostnou událostí!« Ale dáma učinila při té příležitosti zvláštní doznání. Do znala, že matkou není a že stav svůj toliko nápo dobí k vůli manželi, kterýž jí šíleně miluje, ale jeje trápí, že nemají dětí. Z toho důvodu utekla se prý paní ku lsti a předstírala muži, že je ve stavu pože hnaném a protože se přiblížila rozhodná chvíle, potře- buje děcka, aby jím obdařila manžela. Jakkoli dáma prosby své opakovala znova a znova, nechtěla s služka dát pohnouti, aby naléhavé žádosti její vy hověla. Dáma však se od Szilagyiové ani nehnula ano i dokonce vyprovázela téhož večera děvč z ústavu, když nastupovalo cestu k domovu. V te době zároveň se mladé matce představovala jakožto choť správce jakéhosi budínského velkozávodu, vy- právěla, že by dítě našlo vní opravdovou máti a že by se o jeho budoucnost nejlépe postarala. Služka konečně se uvolila, že dámu navštíví a obě ženštiny zastavily se na Kalvinově náměstí, aby tam vyčkaly příjezdu městské dráhy, do Budína jedoucí

Šzilagyiová Kalvinov náměstí Budín

21 article

Vanul ostrý,chladný vítr a sneznámá paní plna něžnosti a lásky, požádala služko, abyi dovolila dítě podržeti, že je lépe svým límcem proti větru uchrání. A když jí vyhověno, daly se obě ženské do řeči o tom, jak jest dítě silným a jak mu svědči. Než v tom zahrčel povoz a když se přiblížil k ženštinám, skočila do něho neznámá paní s dě- ckem na rukou a poroučela, aby kočí práskl do koní a ujížděl; překvapená matka chtěla ji pronásledovati, ale vůz jako vidina zmizel jí s očí a kromě toho neměla mladá matka dosud náležitých sil. A odt doby paní i s dítětem beze stopy zmizela. Policie sice pátrá po ní nejmožnějším úsilím a jak se právě z Pešti oznamuje, má se za to, že prý totožnou jest s manželkou jistého budínského řezníka Jest asi 23 roky stará, velké postavy, má po dlouhlý obličej, růžové tváře a černé, krásné oči = Drama lásky na ulici odehrálo se přede- včírem v Cařihradě, mezi dvěma mladými, sotva škole odrostlými lidmi. Osmnáctiletý strojník Perendi seznámil se před několika měsíci s 15letou dívkou Horváthovou, s níž zapředl poměr velmi důvěrný. Děvče bylo členem damské kapely, účinkující toliko v nočních kavárnách městských. Láska stala se oběma mladým lidem osudnou. Milenci vzali si do hlavy, že jeden bez druhébo žíti nemohou, protože však nahlíželi, že sňatek jich vzhledem na panujíeí poměry jest neuskutečnitelným, uminili si, že spo- lečně zemrou. Plán o smrti vymyslil si Ferendia děvče k tomu bez dlouhého rozmýšlení svolilo. No na předvčerejšek ztrávili v různých místnostech. kdež popíjeli divoké nápoje až do třetí hodiny ranní. Když pak v té době vyšli na ulici, vypálil mladík dvě rány z bambitky do své milenky a tři do sebe Oba pozbyli vědomí a časně ráno nalezeny policejní stráží mrtvoly obou nerozvážných mladých lidí.

Horváthův Láska Ferendium Pešť Cařihrad Drama láska

30 article NAKLADATEL STVÍ J. oTT

NAKLADATEL STVÍ J. oTT v Praze, Karlovo nám. č. 34. týden dal, Bačkovského kalendář všeobecný a studujících na n. 1901, poštou Carlénová Em. Flygaré, Arkýřové svět- ničky. Obraz ze života ženy. Přeložil H Kosterka Čítárna českého lidu, 35., VII. Cho- choloušek Prokop, Templáři v Čechách,2 Herrmann Fr. JUDr., Anarohisté a jich učení, seš.1 Holubův učitelský kalendář na r. 1901 (roč. III.) K 1.60, poštou Košín Jos. JUDr. (J. K. z Radostova), Květy plné i hluché. 26 povídek o dětech pro déti. (Sbírka spisů pro mládež, 47.) . Muška Eug. dr., Vlaský dvůr v Kutné Hoře Sobotka Al., Řešení úkolů střed. stupně Močníkovy početnice troi- dílné, pro školy obecné . . . Stroupežnický L, Z Prahy a z ven kova.7 Ze světa zvířat. Mžikové fotografie dlo přírody. Slovem doprovází prof. Boh. Bauše, vázané . ..

J ott Bačkovský H Kosterka Prokop Herrmann JUDr Anarohista Holubův Košín Květa Eug doktor Al Močníkův Stroupežnický Boh Bauše Praha Karlův já Čechy Radostov Kutná hoře Carlénová em

33 article JEN PRO DÁMV IÍ!

JEN PRO DÁMV IÍ! Přední lsty naše vyslovují se velmi pochvalně o právě vydané nové knize kuchařské, která pod názvem „Vzorná česká kuchařka“ vydána jest nákladem 1. L. Kobra v Praze. Obsnhuje ohromný počet aS receptů roných pokrmů, vesměs vyzkoušených. Úprava pokrmů, cukrovinky, zavařeniny. Nápoje. Ubrou- sky. Kuchyň pro nemocně. 18667 Velmi pochvalné posudky: Národních Listů, Katol. Listů, Plzoň. úbzoru, Politi- ky, Ližev. Obzoru a j. Vydání obsahující 1504 recepty 2 zl., váz. 2zl 40 kr., velké s 2418 recepty 3 zl , váz. 3 zl. 50 k

L Kobr Praha DÁMV ia