Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, v neděli dne 12. srpna 1900.

Praha

3

Číslo 221.

4 article

Na ranní a odpol. listy piedplácí sei v Praze v administracl na něni e o . na čtvrt lota s drojí don Eškon na msěele skn k6oi na čávrti leka. ve dlekách. „ K 90 sa něsla. Poštou: na naěsle za čtvrti lela. s dvoji zásilko sa pářat la. . . k ei

Praha

5 article Dnašní číslo pro Prahu je o 18 stranách.

Dnašní číslo pro Prahu je o 18 stranách. pád. Pýcha předchází Kdyby byli Němci včera dobyli Pekina. nemohlo by ve zdejším (cislajtánském) tisku německém, pokud pálí oběti Prušáctvu, pa- novati pyšnějšího a vítězoslavnějšího jásotu, nežli dnes proto, — že velmoci evropské přijaly nabídku německého cí- saře a zvolily vrchním velitelem tě ubohé spojené své armádičky, která táboří a bije se v Tjencině a okolí, — starého 68letého pruského generála Walderseea. Všechen tento německo-židovský tisk jest dnes přímo nepříčetný slávomamem a chlubností. Ve jmenování pruského generála vrchním ve- litelem evropské válečně výpravy proti Číně vidí nejskvělejší triumf německého ducha, německé síly a světov moci na úsvitu dvacátého století. Všechna Evropa vzdává prý tím hol titanské mohutnosti Němectva, všechna žár- livost a závisť její pokořuje se před nepopí- ratelnou vyvýšenosti Němcův nade všemia nade všemi! »My Němci stojíme na vý- sosti!« naparuje se dnes kde který německý pidimužík od Aše až do Prahy, Brnaa Vidně jako tenkrát po Sedanu. » Nebyl to pouhý výraz rozpakův nebo vypočítavé di- plomacie,« chlubí a chvástá se na př. dnes jeden z těch německo -židovských rekův u nás v samé Praze: »co přimělo vel- moci, aby zrovna Němce postavily v čelo vojsk, vyslaných ze tří dílů světa proti Číně. Zajisté se národové, vydržující veliká vojska pilně rozhlíželi doma, ne- mají-li ve svých vlastních řa- dách schopného k tomu vojevůdce.

Pýcha Němec Pekin Waldersee Němcův Praha Tjencina Čína Evropa Aš Sedan

6 article

Leč, nenalezli ho! Francie nemá nic, než dlouhou řadu generálů, kteří toliko po- litisují a na tajných schodištích se vyznají (l), Rusko rovněž nemá generálův, kteří by byli posud kde osvěd- čili svou zdatnost (!!) Co se pak Anglie tkne, v té objevil se již dokonce za války s Bury přímo děsný nedostatek schopných generálův«. (O Rakousku se mlčí.) A tak prý nezbyl než generál německý, Že generál Waldersee až dosud v bitvách nikdy nevelel, nýbrž pouze na vel- kých manevrech se jako vojevůdce osvědčil, a nicméně od velmocí zvolen byl, to prý jest právě nejlepším důkazem »všeobecné a svrchované té důvěry, s jakou veškeří národové bez výminky povzhlížejí ku německému umění válečnému, ku ně- mecké zdatnosti, ku německému duchu ()

Waldersee Francie Rusko Anglie Bura Rakousko

7 article

To prý jest výsledek neocenitelný, po- váží-li se, jak málo byli do nedávna Němci u evropských svých sousedův oblíbeni. To dokud prý byli skromnými, a pracovali pro jiné (l). Avšak od těch dob, co nabyli Němci sebevědomí a troufalosti, co ukázali ostatním národům, čeho dovedou na poli války i práce, naučili prý je respektu k sobě, a to dů- kladně: »Pravým zadostučiněním musí každého Němce, ať v říši, ať v Rakousku, naplniti, znamená-li denně, na jaké výši Němei stojí, ku jakému významu svým duchema svou prací vyspěli. — Co to pak pro Němce v Rakousku — zvláště v Čechách znamená — spatří-li Německo na takové výši, to prý nepotřebuje »Pr. Tagblatte svým čte- nářům ani blíže vykládat. Jak prý takový rozhled sílí zdejší obrance Němectva, když jest jim odrážeti nájezd na německý živel. Z toho prý čerpají jistotu, že každý pří- slušník takového národa má plný nárok, aby nejen nebyl ve svém národním vývojia ve své prácí rušen, nýbrž ze všech stran fedrován; neboť že práce jeho všem ná- rodům jest k užitku, to dokazuje právě také příklad — jmenování hr. Walderseea!«

Němec Rakousko Čechy Německo Walderseea

8 article

— Nu, ten důkaz se povedl! Nechtěl by nám »Pr. Tagblatt« vyložit, jaký užitek kyne na př. našemu národu a všem Slovanům ra- kouským z — jmenování hr. Walderseen Až ten důkaz provede, pak už snad také postihneme ten další dosud nepoznaný svů prospěch a užitek z té ostatní německ »práce« u nás a »pro nás« . . . Kdyby se ti příživníci pruského strýce nečinili mezi námi takovýmto protivným naparováním se směšnými ! — Celému ostatnímu rozumnému světu ani nenapadá vykládati toto jmenování starého pruského generála náčelníkem oné chatrne exekuční výpravy jako nějaký hold Evropy německému duchu a německé více- cennosti, nýbrž příčiny jeho jsou prostě tyto: Anglie a Rusko stojí proti sobě v Číně jako sokové. Rus nebyl by snesl anglického velitele, jakoby Angličan nebyl snesl ruského. Totéž platí o Francii, a Jako by Francouz nepodřídil se ze staré národní žárlivosti velitelství anglickému, tak byl by rovněž Angličan vždy společně s Ně- meckem brojil proti velení francouzskému. Rakousko ani Italie o tu drahou čest ne- stály, Japonsku a severní Americe pak js evropské moci nepřály a přirozeně dopadla volba ve prospěch generála z Německa, hlavně prý z toho ohledu, že Číňané Němcům zavraždili jich vyslance. Že ale

Angličan Francouz Italia Číňan Němec Evropa Anglie Rusko Čína Rus Francie Rakousko Japonsko severní Amerika Německo

9 article

Loubetova Francie s volbou tou se tak snadno smířila? Ani to se nepokládá nikde v cizině za jakés uznání prvenství něme- ckého se strany Francouzů, nýbrž spíše — za šikovný potměšilý tah politi ky francouzské vůči svému úhlavnímu ne- příteli. Proto také v tisku pruském nepanuje z jmenování generála Walder- seea generalissimem »evropské výpravy« ta- ková všeobecná pyšná radost a taková furiantská chlubnost jako v tisku německo- rakouském, nýbrž právě nejvážnější neodvislé denníky berlínské a ham- burské hledí na věc velmi chladně, ba jeví obavy a tesknotu, zdali to není na Ně- mecko nalíčená past, aby do ní vběhlo a v Číně se vykrvácelo. Tak na př. píšou »Hamburger Nachrichten«: »Nemůžeme se ubrániti obavě, že chtějí ostatní velmoci (zejmena Francie) Německo své sti, aby se v Číně zapletlo více, než toho naše zájmy vyžadují a že se hledí opatrné státnické umění hr. Bülowa vypáčili z jeho kolejí« Ba i mírná »Nat. Ztg.« varuje plna tesk- livosti: »Německo má na roveň ostatním moc- nostem ztrestati zločiny od Číňanů spáchané

Loubetův Francouz Walder Bülow Číňan Francie Čína Nachrichten Německo

10 article

Ale Německo nemělo by se nechat vhá- něti do čela té exekuce, neboť tato před- nost mohla by mu vyněsti neskonalý ch obětí a zápletek. Aby se pachtilo jen za leskem válečně slávy, toho nemá Německo zapotřebí. Pamatujme na někdejší výpravu Napoleona III. proti Me- xiku. Podnikl ji společně s Anglií a se Španělskem. Leč oba tito spojenci brzy pro- hlásili, že jejich nárokům stalo se zadosta zůstavili francouzského impe- ratora v Mexiku samotného. Dobro- družství, v kteréž se Napoleon sám uvrhnul a ve kterémž byl pak od svých spojencův opuštěn — bylo počátkem jeho pádu.« Tuto neblahou mexickou vzpomínku oživuje berlínský list, aby napomenul ku chladnokrevnosti! Ostatně prý ještě není ni- kterak jisto, zdali veškeré mocnosti již hr. Walderseea uznaly. Ani o Anglii, ani o Unii americké není posud jistoty. »Polní maršálek hr. Waldersee j menován jest až doposud jenom vrchním ve- litelem pluků trojspolku a Ruska určených do Číny.« Leč pokud se

Napoleon Německo Anglie Španělsko Mexiko Waldersee Rusko Čína

11 article

Ruska týče, platí to jen o plucích ru- ských, soustředěných dnes v okolí Tjen cina, ale nikterak o plucích, tá- hnoucích na Mandžursko. Těm velí a veleti budou zcela sam ostatně pouze ruští generálo vé. Rovněž pak, jako se nepodřizuje Rusk vrchnímu německému velení na severu Činy nepodřídí se mu Anglie a Fran cie na jihu, v Šanchaji a poříč Jancekianu. Ejhle tak smršťuje se celý ten tak hlučně vytrubovaný úspěch »německého ducha« ve světle skutečnosti a pravdy. Na pouhé pověření německého generála vrchním veli telstvím nad jednou ze tří armád, které postoupí proti Číně: Od severu ruská, od jihu anglo-francouzská, od východu němečko- mezinárodní. Poněvadž pak ku této Němci dodávají poměrně největší kontingent (zatím 15.000, po- zději prý však až 100.000 mužů), proto zůsta- vena odpovědnost za úspěch i neúspěch tohoto oddílu německému generálu. »Jest to svrchovaně nebezpečné dobrodružství, v jakéž se tu Německo ve své choutce po světové politice spouští!« uznávají v Ně- mecku lidé myslící. Ale zde v Čechách němečtí tlučhubové za větrem břímají »hurrá, my jsme obři, my stojíme na výši, my světovládci máme nárok, abychom byli v Rakousku fedrován ze všech stran!« Jen aby jim naté »výši« nebylo brzy ouzko a te s kno tak že ještě rádi slezou do rovin k nám! Pýcha předcházíváť pád, a ten, kdo stojíš, hleď, abys neupadl.

Fran Němec Pýcha Rusko Rusk Anglie Čína Německo Čechy Rakousko

12 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 11. srpna. (Kompromisn návrh posl. Merunoviče.) Došla nás »Gaz. Narodowa« se statí posl. Merunoviče. z níž jsme včera přinesli telegrafický výňatek. V úvodu ke svému kompromisnímu návrhu pi satel předesilá, že všeliké návrhy, činěné s růz- ných stran na uzdravení parlamentu pomocí růz- ných oktrojírek jsou marny, poněvadž by parla- ment dělným neučinily. Také všeliké pokusyo uklizení sporu českoněmeckého ukázaly se dosud bezvýslednými. »Poněvadž touto cestou — píše p. Merunovič — k uspokojení sněmovny dojíti nelze, neměla by se snad zkusiti jiná cesta, n př. odložení českoněmeckého sporu na nějaký čas stranou, aby se parlamentu poskytl čas ku vyřízení nejpilnějších věci, jichž vyřizení jes nutné a potřebné jak zemím, tak státu a ko- nečně i nezbytné pro zachování důstojnosti ústavy a parlamentu?« Pisatel odpovídá hned na možnou námitku, že i takové pokusy již se staly, tím, že pokusy ony činila dosud vláda.

Praha Gaz

13 article

Ale věc mohla by se potkati s lepším výsled- kem, kdyby podnět nevyšel se strany vládní nýbrž »kdyby nejvážnější a směrodatné kluby poslanecké s obou stran sněmovny uzavřely spolu z vlastní iniciativy a neodvisle od vlivu vládního ještě před svoláním říšské rady kom promis za účelem případného vyloučení urči- tých, ve smlouvě vyjmenovaných otázek z ob strukce.« Za tím účelem činí p. Merunovič návrh následujícího kompromisu: 1. Poslanecké kluby které přistoupí ke kompromisu, zavazují se pod- porovati parlamentní vyřízení následujících před mětů (tu mají býti vyjmenovány předměty, vy loučené z obstrukce). Zejmena přiznávají vyjme novaným zde otázkám prvenství před jinými předměty a učiní všechno, co v mezích jedna- cího řádu jest v jejich moci, aby se nedopu- stilo, by jakákoliv skupina posanecká překážela pravidelnému jich ústavnímu vyřízení skrze par lament. 2. Dávaje svůj souhlas k výminečnému prvenství předmětů, touto smlouvou vyjmenova ných, každý klub, jenž přistupuje k této smlouvě. vymiňuje si výslovně úplnou neodvislost a svo- bodu jednání v otázkách národních a politických vůbec, zvláště pak neobmezené právo iniciativy jednotlivých poslanců k činění návrhů a úplnou svobodu při činění dotazů a podávání petic. 3.

14 article

Výkonným orgánem stran, sloučených tímto kompromisem, jest »konference předsedů« těchto klubů. Nepřitomné předsedy mohou zastupovat místopředsedové a konferencí mohou se s hla- sem poradním účastniti také členové parlament- ních komisí každého ze sloučených klubů. Př hlasování počítají se hlasy dle klubů, t. j. hla zástupce každého klubu pokládá se za tolik jed notek, kolik má klub členů. Za tím účelem po četní sila každého klubu má býti protokolárně zjištěna. Konfereneím předsedají po řadě před- sedové klubů v pořádku abecedním. 4. Na kon- fereneích mohou se projednávati pouze otázky formální, týkající se jednacího pořadu schůz sněmovních a zasedání výborů; meritorní stránka otázek jest z rozpravy vyloučena. 5. Kompromi má platit až do vyřízení v třetím čtení před- mětů, vyjmenovaných v 1. stati. Do té doby žádná strana, jež přistoupila ke kompromisu, nemá míti práva jej vypověděti.« Otázky národní a jazykové měly by dl mínění pisatelova zůstati po čas trvání kompro misu »in statu qno« a podnět ke kompromisu má vyjíti z nynějšího presidia sněmovního t.j od dra. Fuchsa, Prada a Žáčka.

Fuchsa Prado

15 article

Jak vidno, návrh posl. Merunoviče před- pokládá něco, co samo sebou je víc než sporné. Má totiž za to, že nynější rakouská ústava parlament stoji za to, aby všemi možnými pro- středky byly zachovány. My všák v rakouské ústavě nevidíme nijaký ideál ústavy a říšskou radu v nýnějším složení pokládáme přímo za nespravedlivou, poněvadž volební řád je sdělán jen na prospěch Němců a Vlachů a na škodu národů slóvanských. Proto nemá pro nás ani kompromisní návrh posl. Merunoviče významu. nemluvě o tom, že je to vlastně jen kopie Kör- brovy »většiny pro zabezpečení jednacího po řadu,« což přiznává i dnešní krakovský »Czase, jenž právem podotýká, že právě tak zvané »státní potřeby«, o něž nejvíce běží p. Meru- noviči, jsou »trumfem« v ruce stran, které vidí, že povolením státních nezbytností pomáhaji samy odkládati na nedohlednou dobu splnění svých požadavků politických. Už proto jest po- chybno, že by strany, jimž jde o cíle poli- tické, chtěly si svázati ruce navrženým kom- promisem. Snad prý by se dalo mluviti o ně- jakém kompromisu, kdyby bylo známo, jakou politiku chce dělati dr. Körber. Ale o toms neví nic určitého. Světla nepřinesla ani Kör- brova návštěva v Išlu ani v Rátótu. Naopak časopisy »dobře zpraveně« tvrdí dnes, že jako dřive tak ani nyní vláda nemá nijakého pra- covního plánu.

Němec Vlach Czas Körber Kör Išlu Mero

16 article

Konečně zaznamenáváme i hlas vídeňského zpravodaje »Pester Lloydu«, jenž píše: »Co pomohou za nynějších poměrů kompromisní ná- vrhy, týkající se otázky jazykové a jednacíh řádu? Zlo vězí hlouběji. Vězí v otázce : zdal centralismus neb federalismus; zdali politická převaha Němců neb Slovanů, či blahovolné jednání státní správy s těmi neb oněmi. D těchto otázek bude se musit konečně veřejn řiznouli, kdežto až dosud vláda je obchází jako kočka horkou kaší.« Ze Záhřeba, 10. srpna. (Areibisku Posilovič proti bánovi.) Jedné z vi deňských korrespondencí sděluje se ze Záhřeba. že v otázce, má-li se jezuitům dovoliti příchod do Záhřeba, srazili se arcibiskup Posilovič s bánem hr. Khuenem - Hedervarem a že bán podlehl arcibiskupu. Bán se příčil tomu, aby se jezuité směli usaditi v Záhřebě a zřiditi si zde gymnasium. Arcibiskup, jenž už dávno touží po příchodu jezuitů, stěžoval si prý konečně ve Vídni a odtud dán bánovi pokyn, aby zanechal odporu proti jezuitům. V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . za 8 b sdpolední . . . . nsb Ve flislkách na venkovéi ranní čislo. odpolední . . . . . . . . B h Iuserá ty platí se Motevě sapořol Pledpbscena a innssty přijímá sdminl- strane v Marianské ulici č. 3. Tam naéházají se těl redakee GIskárna a azpadins ,Narodnich Listů- Bukopisy se nsvrzadsji

Lloyd Němec Areibisko Posilovič Khuen Záhřeb Vídeň Slovan

17 title

Politické zprávy zahraničné.

18 article

V Praze, 11. srpna.

Praha

19 article

Svatba krále Alexandra. Z Bělehradu, 6. srpna. (Dop. »N. L.«) Srbsko dostao novou královnu. Královy od- davky odbyly se podle programu bez závady. Svatba trvá i dnes a zitra, avšak vám nebudu popisovati vnějšek slavností, nýbrž se přidržím hlavní věci, a to je význam této udalosti pro národ a politiku. Okovy Milanovy diktatury počínají pukat a spadávati. Rozbíjí je sám král, neboť i on poznal na sobě, jak jsou těžké, přetěžké. Dílo královo ovšem není dokonáno. Onl i nyní musí býti bdělý a opatrný, aby najednou nestal se z vítěze přemoženým a neocitl se opěti v zajetí otcově. Král je si vědom, že není dosud bez- pečen. Řeknu-li vám, žo v předve če svatby, v sobotu, byly rozmístěn silné stráže podél hranice na Sávě i Dunaji, porozumíte, co král i národ oče- kávají. Panovala obava, že Mílan pokusí se o přechod hranice a podaří-li se mu pronik- nouti do Bělehradu, že dojde na vojenské po- vstání, jež krále Alexandra svrhne a Milana znova uvede na trůn. Národ byl v rozechvění, které mu kalilo radost. Teprve, když se uká- zalo, že Milan prozatím na srbskou půdu ne- vstoupí, vypůklo všeobečné národní veseli, a vy- puklo tak bujně, že dosud trvá.

Alexandr Dop Milanův Milan Bělehrad Srbsko Králov Sáva Dunaj Klan

20 article

Král sice už vidí, když volil mezi svým otcem a národem a zvolil národ, že mu nic jiného nezbývá, než započatý boj dokončiti, ale podle všeho zdá se, že ještě náležitě nerozumí udalostem posledních let. V den svých oddavek amnestoval Kostu Taušanoviče a Kostu Protiče úplně, ostatní radikály částečně. Z této polovi- čatosti musí se zdáti, že nemá tušení o úplné nevině všech: i úplně, i částečně amnestova- ných radikálů. Není mu jasno, že nebylo žád- ného skutečného attentátu na jeho otce a že vše, co vedlo ke krutému odsouzení radikál- ných vůdců, bylo pouze Milanovou intrikou proti náredu i králi. Proto amnestie musí být úplná, a nepostačí ani amnestie, nýbrž v zájmu postižených, spravedlnosti i dějin je zapotřebí.

Kosta Taušanovič Kosta Protič Milanová

21 article

aby lonský proces byl revidován. Dvojnásobného zadostučinění musí se dostati Taušanovičovi, jenž byl dvakrát nespravedlivě odsouzena vřaděn mezí sprosté zločince. Tu nepostačí pouhá amnestie, tu přestati musí všeliká polo- vičatost. Král musí býti na skrze proniknut vě- domím, že mužové, které Milan za cenu nej- hrubšího násilí chtěl odstraniti, jsou nejlepšími syny národa, a že bez jejich součinnosti ne- může ani započatý převrat dokonati, ani ob- státi. Mnoho přemýšlení králi nezbývá, ne- boť, což ho zajisté není tajno, Milanovi agenti začali už svou práci a slibují jmenem Mila- novým nejen revisi lonského procesu, nýbrž i návrat k ústavě z r. 1888, když radikalové přidají se k němu. V tom případě učinil by před národem ještě obšírnější a upřímnější zpověď, než Alexandr. Radikálové ovšem ne- budou se s Milanem smlouvati a zůstanou ne- zvratně věrni svým zásadám a národu. Avšak králi muší záležeti na tom, aby je ziskal všechny a nesmí dopustiti, aby někteří z nich i po nastalém převratě měli pocit, že jim nejen Milanem, nýbrž i králem, podepsavším všechny nespravedlivé ortely, krutě bylo ukřivděno. Ruský car jako »věnčsný kum« poslal krá- lovně Draze drahocenný diadem jakožto sva- tebný dar. Pašič se vrátil do Bělehradu.

Taušanovič Milan Milan agent Mil Alexandr Pašič Bělehrad

23 article

Rusové v Mandžurii. Koncem července doplnili Rusové své vá- lečné sily na činských hranicích tak, že v po- sledních dnech minulého a počátkem tohoto měsíce mohli započiti svůj soustavný útočný

Rus

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. —a. V Praze, 11. srpna. Leželi jsme v malebné skupině, v takové. jakou by dovedl zaranžovati jen pan Stapfer za nynější divadelní správy. Leželi jsme ve starém sosnovém lese na měkkém mechu, kazili balzámový vzduch štíplavým kouřem cigaret, láteřili na to. že dosud žádné houby nerostou, což zjevným důkazem, že svět rok za rokem stává se zkaže- nějším a na konec jsme si vypravovali anekdoty Pojednou vzkřikl přitel Táborský, jako by by spatřil zrovna před sebou divokou svini: »Pánové!e Vyskočili jsme všichni jako by byl do nás střelil. »Co je?« zvolali jsme všichni najednou. »Nic,« zněla odpověď. »Chtěl jsem vám vypravovati pouze jak nyní o prázdninách vypadá Praha. Byl jsem tam minulý týden.« »K vůli tomu nebylo třeba nás tak lekat!e Na to ale jsme se opět položili do téže malebné skupiny, jako před tím a poznovu si zapálili cigarety. »Vypravuj. tedy !« Táborský spustil: »Již před Benešovem duši mou první naplnilo tušení, že je nedaleká Praha, Praha stověžatá, Praha máti měst a srdce české země. Vlezla ke mně do kupé, v němž jsemsi byl hověl v pohodlné polotoiletě, asi čtyřicetiletá panička a oslovila mne německy. V tom tě po- znávám, statečná dcero Vlasty, která jsi křtěná stříbropěnnou Vltavou, i odpověděl jsem jí, jak se samo sebou rozumi, česky. Toť se ví, že pichlavě. Spozorovala to, neboť spustila: »Te věru člověk ani nevi, jak má mluvit, aby ne- narazil. Když jsem jela sem, každého jsem oslovila česky a měla jsem k vůli tomu mrzu tosti, teď zase bych snad pochodila špatně s něm činou.«

Stapfer Táborský Vlasta Praha Benešov Vltava Praha stověžatý

25 article

»Mám za to — pravil jsem — že v českém kraji je rozumné a po právu, osloviti každého jazykem českým,« při tom jsem se mořil s líme čkem na krku, jenž mi za žádnou cenu nechtěl držet na knofliku. »Snad se do toho plátěného chomoutu ne- epete v tom parnu k vůli mně? Vždyť si také svléci chci jupičku a kdybyste laskavě na chvi- lenku díval se z okna, svlékla bych si i šněro- vačku.« »Prosím, milostpaní, zavažte mi třeba oči je-li libo?« řekl jsem i děkoval v duchu bohu, že mi dopřál spolucestovnice tak svobodomylné aspoň pokud se týče límečků a šněrovaček. V Čerčanech byl jsem už jako doma. Př- sedla četná vlastenecká společnost, sestávajíe z dam a pánů i jala se Praze nadávat. Mladá a hezká panička ze společnosti té, provdaná kdesi v Orientě a dlící zde pouze návštěvou, zvlášť měla na Prahu s vrchu. Divila se ji- stému s námi jedoucímu obchodníku, že vůbee si zvolil Prahu za bydliště a působiště, tu fádní odpornou, protivnou Prahu. I tázala se, pro dávno již nepřestěhoval se do té milé, zajímavé vlídné a příjemné Vídně. Že mají v Nuslích na nádraží pořád ješt osvětlení petrolejové, rozumí se samo sebou. Do každé pokročilejší vesnice vniká dnes už acetylen, jinak má každé město o desíti tisících obyvatelích již svou plynárnu. My v Praze máme plynáren bůh ví co, ale nádraží, velké nádraží v pražském předměstí na velké dráze a s ruchem neobyčejným osvětleno je, jako byla před čtyřiceti lety malá nádražíčka v uherské pustě — petrolejovými lampičkami. Zdali pak by se opovážila správa státních dráh v sousedství Vídně, k čemu odvažuje se v samém sousedství Prahy? Porovnejte nádraží v Klosterneuburgu nebo v Heiligendammu s ná- dražím v Nuslich ! Jaké tam ve všem pohodl

Čerčany Praha Orient Vídeň Nusle Klosterneuburg Heiligendamma Nuslich

26 article

a nádhera, zatopená v jas olektrického světla, a jak naproti tomu u nás všechno usmoleno, rozházeno, tak že by měl býti člověk vlastně tomu povděčen, že tu krásu nelze dobře vidět. Znáte přece nádraží, jež poctili jmenem Král. Vinohradů? Pěkné to entrěe do Prahy. Jinde zařizují kolem nádraží zahrádky, kolem »štace« vinohradské vypadá to ale jako Abruzzách. Jámy, rum, polámané ploty, haldy kamení v pi- toreskním neladu. Tak asi vypadalo nádraží lu- blaňské po zemětřesení. Upozornil jsem na tento nádherný železniční vstup do hlavníh města a náhodou hned na místě dostalo se mi velmi zajímavého vysvětlení tohoto zjevu. Mají-l prý Němci vyměřeno na rok k určitému účeli deset tisíc zlatých, jsou s nimi z pravidla hotovi už v červenci. V srpnu dostanou pak peníze na novo. Dostane-li ale český úřad deset tisíc, od- vede z nich na konec pak ještě čtyři tisíce, jež uhospodařil. Jen šetřit, šetřit, ale na vlastni újmu. Konečně na nádraží. Bože, jak to slunce pálí Na chodníku uvařily by se vejce na měkko a kolem sodových panen takový nával, že pol cajti nuceni byli udržovati pořádek, aby se ne přihodilo nějaké neštěstí. Za to ale ostatní ulice jsou prázdné, tak příšerně prázdné, že bych se odvážil ku sázce, podniknouti od musea dol až k Vodičkově ulici procházku v Adamově kostýmu. Uvažte: Na cestě od nádraží Fran- tiška Josefa až k novému mostu potkal jsem všeho všudy pět lidí: listonoše, dva klukyse zmrzlinou, porodní babičku a pana Špačka o Národního divadla.

Král Němec Josef špaček Praha Abruzzi Jáma Vodičkův ulice Adamov národní divadlo

27 article

Nikoho jiného. Vozu nebylo lze na ulici spa- třiti. Pardon! Neméně než třikrát potkal jsen tryskem uhánějící ambulanci záchranné stanice jež svážela do nemocnice nebohé, elektrikou přejeté lidi. Toho dne pět jich tam dodala. U Prašné brány setkal jsem se se známým reporterem. Učinil jsem pokus zastaviti jej. Marně. Vytrhl se mi a letěl dál zvolav: »Ne- mám času. Sbírám po ulici padlé na zážeh mozku. Mám jich už plný notes.« Motal jsem se ulicemi pražskými, aniž byeh vlastně měl nějakého cíle. Pociťoval jsem sám na sobě také již účinek hrozného vedra, jež mě olupovalo o každou jasnou myšlénku. Do- stal jsem se na Staroměstské náměstí, na němž nalepena byla vyhláška následujícího znění »Tisle korun a k tomu bezplatné příslušenství obecní tomu, komu se podaři dodati sem na místo člena sboru obeeních starších v stavu aspoř takovém, že bude spůsobilý zvednouti ruku při hlasování. Komu se podaří sehnati některého pána z městské rady, tomu vyplacena bude premie pěti tisíc korun a týž stane se pražským měšťanem s plnou porcí u Bartoloměje.« Považte ale: Právě když vyšel jsem z rad- nice, do níž jsem vstoupil, abych se drobe ochladil, počaly bíti astronomické hodiny Apoštolové kývali jako vždy, žíd třepal svým měšcem jako jindy; však víte co učinila smrt? Na místě obvyklého pohybu, vyňala z kapsy šátek a utřela si spocené čelo.

Bartoloměj staroměstský náměstí

28 article

To sluší, aby bylo zaznamenáno v análech města Prahy — Na příkopě — díval jsems právě do výkladní skřině Živnostenské banky obdivoval se velice hezkému tisku různých akcií, když kdosi ze zadu ne zrovna delikátním způsobem byl se mne dotknul. Obrátiv se, spatřil jsem mužička malé po stavy se snědou tváří a pichlavýma očima. »Čeho si přejete, pane?« tázal jsem se h dosti kategoricky. »Jsem tajný zřízenec policie a měl bych chuť dát vás předvésti na »okres«. Jste mi mo podezřelý.

Praha

29 article

»A k vůli čemu, tajuplný strážce státní i soukromé bezpečnosti?« »A vy se ještě ptáte? Kdo v této době v Praze se zdržuje, je každý podezřelý.« K večeru vyšel jsem si do Král. Obory. Veliké plakáty na rozích zvěstovaly, že bude tam koncert. Tím lépe, bude-li tam také pivo od ledul Pro bůh, jaká to změna! Neseděli již před budovou restaurační důstojníci, každý s roztaže- nýma nohama jako rhodosský kolos, aniž se tam roztahovali pání a dámy, kteři osvědčují svou noblessu hlavně tim, že jich při dvou porcich kávy a jedné láhvi obyčejného piva od 4—10 hodin sedí aspoň dvanáct, nýbrž na nobl místě hověli si páni, z nichž každý je zvyklý nejméně dvanáct jich vypít. Měli svlečeny kabáty a vesty, boty vyzuté a když horkem vydržeti nemohli, ochlazovali se tím, že si lili studené pivo za krk. Přisedl jsem k nim — neboť se mně po- činalo již stýskati po společnosti lidské, připijel s nimi na zdar svobodě a příštímu dešti a vy- držel tak až do půl noci. Elektrika už nejezdila, tak že jsem se po- táceti musil pěšky domů. U druhé restaurace padla na mne první kapka a než jsem došel k mostu, nezůstala na mne suchá nitka. Pobliž cyklistického závodiště spatřil jsem podivuhodného člověka, jenž při lucerně tam cosi kopal, deště nedbaje. »Co tu, člověče, tropite?« tázal jsem se ho. »Sláva! Slával« vykřikl místo odpovědi. »Vite-li, že tohle je po čtyřech nedělích opět první — žížalale Byl to rybář! Potud přítel Táborský.

Král Táborský Praha