2
masthead
V Praze, v neděli dne 20. března 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iist
přudplákcí se
v Praze v admninlet
na vrt lets
s dvojí donákke
na ně
n k kta .:
Praha
6
article
n ná ve lsnee
rášoin
n rrk i
dvoje zisti
8
title
Dnošní čísle pro Prahu je o 20 stranách.
Praha
9
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 19. března. (Zv
telg. »N. L.«) »Nov. Vremja« sděluje
z Port Arturu: Protože japonské
loďstvo stále ustupuje, myslí se, že
palba ruských batterií způsobila
Japoncům značných škod. Japon-
ské loďstvo sestává nyní jen ze6
pancéřových lodí.
Z Londýna, 19. března. (C.-B.) »Ren-
terova kancel.« sděluje: Soukromý
telegram z Čifu ze dne 19. t. m
podává zprávu o bitvě, svedené na
řece Jalu. Rusové tvrdí, že zajali
1800 Japonců.
Z Petrohradu, 19. března. (Zvláštn
telg. »N. L.«.) Z Port Arturu došly
během dnešního dne do Zimního
paláce tyto zprávy: Ačkoliv město,
přístav i pevnosti již po tříkráte
bombardovány, není patrno žádné
větší poškození. Poslední útok byl
ze všech nejhorší: do města zalétlo
96 granátů. Žádný dům však nebyl
pobořen, ale několik lidí zabito,
mezi jinými baronka Frankovaa
sl. Valevičova, obě dámy v kruzích
petrohradských známé. Zablty byly
granátem, jenž vletěl na verandu,
kde seděly. Baron Frank s dětmi
pouhou náhodou ušel záhubě. Ja-
ponské loďstvo se dnes opětně
ukázalo na obzoru. Zajímavo, že
mezi šesti loďmi jeho jsou dvě, jež
nenalézají se ani v nejnovějším
námořním atlasu. (Atlas tento, pořízený
k účelům vojenským, obsahuje popis každé
nepřátelské lodi do nejmenších detailů, takže
admirál, v jehož rukou se nachází, ihned
pozná, která je to loď, jak se jmenuje a jaké
jsou její výkony. Pozn. redakce.) Jsou to
úplně nově zbudované lodi. Zůstaly
po celý den nehnutě státi, majíce
zakotveno. V městě panuje klid.
Artur
Japonec
Ren
Rus
Valevičův
Baron
Frank
Atlas
Petrohrad
Londýn
Jal
10
article
Rusko-čínská banka úřaduje jako
za míru. Četné paní a dívky, jež
po prvém útoku opustily Port Artur,
vrátily se, aby ošetřovaly raněné.
Z Londýna, 19. března. (Zvl. telegr.
»N. L.«) Ze Seulu se telegrafuje-
Patnácte válečných zpravodajů,
nalezajících se na straně japon-
ské, dostalo včera rozkaz, že ne-
smějí opustiti za žádných okolno-
stí Seul, dokud se jim nedostane
zvláštního dovolení. Zároveň sdě-
leno jim, že po tři dny nesmějí
odeslati vůbec žádnou depeši, ani
soukromou. Soudí se z toho, že má
v těchto třech dnech se strany ja-
ponské státi se nějaká vážná akce.
Žurnalisté jsou střeženi vojenský-
mi hlídkami a není jim dovoleno
vycházeti.
L. Z Petrohradu, 19. března. (Zvl.
telegram »N. L.«) Věera roznesla se
městem pověst, že v generálním
ruském štábu zatčen byl jeden du-
stojník, jenž usvědčen byl ze zra-
dy, které se dopustil tím, že ja-
ponské vládě prodal vojenské taj-
nosti. Jako zrádce jmenován byl
rytmistr Jokov. Dnešní »Pravi-
telstvennyj Věstnik« přináší zprá-
vu, v níž se sděluje, že rytmistr
Jokov se degraduje a z ar-
mády ruské okamžitě vylu-
čuje. Vojenský soud zahájil proti
němu vyšetřování.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Artur
Věer
Jokov
Londýn
Seul
Petrohrad
Prav
11
article
Nynější stav jazykové otázky.
Nynější stav jazykové otázky.
(Z kruhů poslaneckých.)
Ačkoliv olázka jazyková jest už od
1848 a zvláště od r. 1879 neustále na jed-
nacím pořadu politického jeviště v Rakousku,
přece panují i v řadách slovanských politiků
o právech jazyka českého takové zmatky, že
jest potřebí, aby celé veřejnosti právní i fak-
tický stav této otázky byl stručně objasněn.
O tom, že dle právního řádu
dosud platného jazyk český má
celém král. českém úplně stejné
právo s jazykem německým, nemůže býi
vážného sporu. Obnovené zřízení zemské,
patent z 8. dubna 1848 a také státní zá-
kladní zákony z r. 1867 jsou nepopíratelným
dokumentem tohoto právního přesvědče ní.
Důležito jest, že sám c. k. nejv y š š
soud svým plenissimárním nálezem ze dne
13. prosince 1898 č. 14.934 uznal dle
platných zákonů úplnou rovno-
právnost jazyků českého i německého,
a to jak v zevnějším, tak ve vnitřním úřa-
dování státních úřadů v král. českém.
Rakousko
12
article
Kdyby v Rakousku platil zákon a nikol
komando pp. Ira a Steina, musily by všechny
státní úřady v království českém bez vý-
jimky přesně zachovávati tuto rovnoprávnost
a musily by v úřadování svém zevnějším
i vnitřním užívati dle stejného měřítka obou
jazyků zemských.
Poněvadž však úřady ty těmito zákon-
nými předpisy se neřídí, jest vláda dle své
přísahy povinna zjednati zákonu platnosta
postarati se, aby státní úřady v království
českém rovnou měrou užívaly ve svém úřa
dování jazyka českého.
Na tomto právním stavu neučinilo žád
nou změnu ministerské nařízen
ze dne 14. října 1899, neboť jím bylo
jen vysloveno, že, pokud nebude jazyková
otázka nově zákonem upravena, platiti mají
zásady a pravidla před nařízením Gautscho-
vým platná. Uvedené zákony v šak
platily zrovna tak před vydáním
nařízení Gautschova, jako za
jeho trvání a jako platí po jeh
odvolání až po dnešní den.
To jest právní stav otázky jazykové
v Čechách. Všimněme si nyní, jakým se jeví
stav faktický:
1. Ze soudů valná čásť, nedbajíe
Kindingrova tajného výnosu ze dne 16. října
1899 praes. č. 298, který nebyv ani v říš-
ském ani v zemském zákonníku uveřejněn,
Ir
Stein
Gautschův
Kindingrův
Rakousko
Čechy
13
article
a nemá tedy právního účinku, užívala i na
dále češtiny ve vnitřním úřadování. Ačkoli
bar. Spens, šl. Körber a ryt. Wessely cestou
přímou i nepřímou (ústními úmluvami, pí-
semními připomínkami, výtkami atd., snažili
se po léta češtinu z vnitřního úřadování
vyhladiti, nepodařilo se jim to posud úplně.
Ovšem přiznáváme, že ve velké části nyní
soudové v Čechách ve vnitřním oboru úřa-
dují jen v jazyku německém.
2. Při úřadech politických po-
staral se místodržitel hrabě Coudenhove co
nejsvědomitěji, aby češtinu z vnitřního úřa-
dování vytlačil. Ačkoli po dobu platnosti
nařízení Badenova a Gautschova nedbal
o to, aby čeština byla uvedena na roveň ve
vnitřním úřadování s němčinou, použil všeho
svého vlivu, aby nyní čeština z vnitřního
úřadování vymizela. To se mu také podařilol
3. Při úřadech finančních za-
chovala se čeština — třeba v obmezenějším
rozsahu — ve vnitřním úřadování nejdéle.
Teprve v srpnu roku 1900 vyslovil mí s to-
držitel tehdejšímu zástupci zemského finan-
čního ředitele své podivení, proč se posud
užívá češtiny ve vnitřním úřadování a krátce
na to, dorozuměv se s ministrem Böhm-
Bawerkem, zakázal další užívání českého
jazyka ve vnitřním úřadování. Poslední zbytky
češtiny ve vnitřním úřadování při vyřizování
záležitostí stran odklidil nový vice president
Tersch, který i do úřadování v autonomních
berních komisích němčinu znenáhla vpravuje.
Körber
Wessel
Coudenhove
Badenův
Gautschův
Böhm
Bawerk
Tersch
Čechy
14
article
4. V poštovnictví nebyl vydán
žádný písemný rozkaz, by čeština ve vnitř-
ním úřadování přestala. Pouhý telefonický
pokyn tehdejšího správce ministerstva ob-
chodu Stibrala stačil dvor. radovi Šafaříkovi,
by obnovil samovládu druhého jazyka zem-
ského. To jest pravdivý obraz, jak to ve sku-
tečnosti vypadá ve vnitřním úřadování. Když
loni v únoru předseda ministerstv
dr. Körber vyjednával s českými poslanci
o propuštění prvního čtení vyrovnávacích
předloh z obstrukce, zavázal se, že ne-
bude déle činiti žádných pře-
kážek proti tomu, by úřadove
v království českém užívali v
vnitřním úřadování jazyka če
ského a slíbil, že příslušný po
ukaz dá chefům zemských úřad
Jak se však zjistilo, nejen nesplnil dr.
Körber tento závazek, nýbrž dal jme-
novaným chefům pokyn, aby na dále ve
vnitřním úřadování užíváno bylo
jen jazyka německého.
Toto porušení daného slova způsobilo,
že vedení strany naší, pozbyvši důvěry ve
slova předsedy ministerstva, rozhodlo se, aby
další jednání s drem. Körbrem bylo pře
rušeno.
Rusko a pangermánské snahy po
annexi Čech.
Hlas ruského žurnalisty.
Pan J. V. Povolni, spolupracovník něko lik
ruských a francouzských časopisů, jenž dlí tyto
dny v Praze, přerušiv svoji cestu na Balkán.
poslal naší redakci dopis, jejž neváháme otisk
nouti, soudíce, ža přesně vytknuté stanovisko
rozhodujících kruhů ruských, oproti snahám
pangermánským, jež v dopise jest obsaženo, ne
obyčejně bude zajímati naši veřejnost. Pan J.v
Povolni píše:
Stibral
Šafařík
doktor
Körber
Rusko
Čechy
Praha
Balkán
15
article
Slavná redakce !
Právě se dovídám z časopisů, že německý
poslanec Hannich podal na předsedu mini-
sterstva dra. Körbra interpellaci ve příčině řečí.
přednesených drem. Vergunem a Čurikovem v
schůzi slovanské ve Vídni, v nichž uvedení
řečníci ujišťovali Čechy pomocí a podporou
Ruska v zápase proti pangermanismu. Poslanee
Hannich protestuje netoliko proti podobnému
ujišťování, nýbrž i žádá vypovězení obou »Rusů«,
odvolávaje se na předeházející vypovězení agitá-
torů pangermánských původu pruského. Dota-
zuje se také, jaké vysvětlení si vyžádal hrabě
Goluchowski v této příčině od ruského vyslance
hraběte Kapnista.
Snad nikdy lépe se nemohlo použít příslov
latinského: »Parturiunt montes, nascitur ridi-
culus mus« *), nežli v případě tomto. Kdyby
byl pan Hanních věnoval nejmenší píli k vyhle-
dání národností obou zmíněných »Rusů«, byl
by zjistil, že pan Wergun jest »Rusem«a
nikoli Rusinem, jak často jsou omylem nazý-
váni jeho rodáci, avšak on není poddaným říše
ruské, nýbrž Rusem haličským, poddaným
císaře Františka Josefa. Při posledních volbách
do říšské rady dokonce kandidoval a kdyby
nebylo určitých inachinaci, mohl býti dnes
smilým kollegou« pana Hlannicha. To je zajisté
dosti veliké zanedbání informování se. Neznám
osobně pana Čurikova, avšak jest více nežli
pravděpodobno, že jest i on haličským Rusem.
Mohlo to být velice zábavným, kdyby hr. Golu-
chowski, vyhovuje nátlaku pana Hannicha a spol.
se byl obrátil na hraběte Kapnista v této zá-
ležitosti. Možná, že by ruský vyslanec mu byl
krátce odpověděl: »Rusko není pánem Haliče
a nemůže odpovidat za její obyvatele«.
Hannich
Čecho
Poslanee
Rus
Goluchowský
Kapnista
Hanne
Wergun
Ruse
Rusin
František Josef
Hlannich
Čurikův
Gola
Vídeň
Rusko
Halič
16
article
My zajisté všichni víme, že ve státu bu-
douenosti (Zukunfisstaat): »Německo Rakousko«
ohlašovaném jistými Němci Halič bude vyjmuta
z velkého »Bundu« německého nového vydání.
Avšak v nynější chvili nečinil poslanec Hannic
dotaz přišíímu ministru tohoto Bundu, nýbrž
předsedovi ministerstva nynějšího mocnářství
rakouského, jež zaujímá také Halič.
Ostatně to nebylo jediným omylem, jehož
se dopustil zmíněný německý poslanec ve svě
řeči na odůvodnění interpellace. Rozčilovala ho
myšlenka, že se může slibovat Čechům podpora
a pomoc Ruska v jejich zápasech proti nebez-
pečí pangermanismu. Ruský tisk stálo tyto sliby
opětuje a oba rušti řečníci neuči-
nili nic jiného, nežli že potvrdil
to, co ví celý politický svět v Pe-
trohradě a bezpochyby také v Pra-
ze. Nebezpečí pangermánské, prioti
němuž Rusko chrání a vždy chrá-
nil bude královstyí české, je s
ona snaha annekční, hlásaná bo-
jovným pangermanismem, je jí
cílem jest vtělení části říše Ra-
kouska a zejmena Čech k říši ně-
mecké. Nuže, jest to dnes věcí vyřízenou
diplomacii, že za ž ádnou cenu Rusko
Francie nedají svůj souhlas k an-
nekei Čech Pruskem. Kdyby se i po-
dařilo Pangermanistům dociliti většiny v Čechách
a vyvolat tak usnosení přiznivé Prusku, což
jest pravděnepodobným, jelikož většina obyva-
telstva jest česká, Rusko a Francie by se tomu
vzepřely zbraní do posledních důsledků, chrá-
níce tak své hlavní zájmy a nad to i zájmy
ovropské. Bylo by mnohem lehčím Rusku —
ačkoliv nikdo na to nomyslí — dosáhnouti do-
hody s Rakousko Uherskem, pokud se týče
rozděleni Balkánu, nežli se dohodnout s Něme-
ckem o rozdělení Rakousko Uherska. V říši ra-
kouské není žádného důležitého národa, jenž
by mohl posílit Rusko. Hrabě Ignatěv, jeden
*) »Porodila hora, zrodila se myse
Němec
Hannice
Čecho
Čo
Prusek
Ignatěv
Zukunfisstaat
Německo
Rakousko
Halič
Rusko
Čechy
Francie
Prusko
Rakousko Uhersko
Balkán
17
article
v vném prodelii
18
article
pnní člo o sebě . . . a eh
19
article
etpeloleí
ve stialižch na venkorě
20
article
raser kh. . . . . . .
Inserat,
latí ze hotově nepře
laeení a luserty přijiná s dnínl-
strsce v Marinnské ulici č.3.
tiskirní ezpediu ktresl
Eakopiry na novrncnjl.
Marinnský ulice
21
article
z nejhojovnějších ruských slavofilo, pravil mně
kdysi: »Přivlastnit si Poláky, židy a Maďáry?
Za žádnou cenu na světě! My bychom za to
zaplatili, abychom se jich zbavili.« Naproti to-
mu v říši rakousko uherské jsou národy, k je-
jichž přivtělení Pruskem Rusko nemůže nikdy
dát souhlas, v zájmu své vlastní bezpečnosti,
jako na př. Češi a Poláci.
Ruská pomoc, na niž může ná-
rod český vždy spoléhati, týká se
tedy zevnějšího nebezpeči pan-
germanismu a jediné tohoto ne-
bezpečí. Nikdy Rusko nemyslilo
na to, jako učinil svého času Ber-
IIn, činiti nátlak na vnitřní vývoj
záležitostí rakouských. Naopak, ruská
politika vždy si přála, aby tento vývoj se děl
úplně svobodně bez jakéhokoli zevnějšího vlivu
od kterékoli strany. Ruští přátele národa če-
ského, i ti nejbojovnější, kteří právě nejvíce zne-
pokojují Teutony, neobávají se pro Čechy žádného
domácího zápasu, z něhož by byl vyloučen každý.
zevnější vliv. Oni jsou přesvědčeni, že tento
zápas nemůže býti skončen jinak, nežli vítěz-
stvím Čechů a že toto vítězství dosud
bylo zdrženo pouze těmito práv
nepřátelskými, zevnějšími vlivy.
Polák
Čech
Teuton
Čecho
Prusko
Rusko
Čechy
22
article
Generál Komarov při slavnostech Palackého ve
své známé řeči věnoval vzpomínku grůnwaldské
bitvě, jež byla bitvou obrannou proti zcela zřej-
mému annekčnímu pokusu předků nynějších
vládeů Pruska a vláda rakouská byla zpravena
velice špatně, vykládala-li si tuto řeč jiným způ-
sobem. On nemohl učiniti logicky jinou narážku,
nežli na nebezpečí zevnější, jež
by mohlo ohroziti někdy králov-
ství české a zároveň jednotu říše
habsburské. Kdyby generál Komarov byl
tohdy přišel jako zástupce ruské vlády, byl by
jistě v témž smyslu mluvil k Rakousku offieiál-
nímu, jelikož zastupoval pouze město Petrohrad,
řekl totéž — snad přílis rázně vojensky, poněvadz
je vojákem — městu Praze. Nemyslím, že v této
věci spočívá nějaké pokoření říše rakousko-
uherské.
Komarov
Palacký
Prusek
Rakousko
Petrohrad
Praha
23
article
Denně se uzavírají alliance mezi různými
Denně se uzavírají alliance mezi různými
státy, jež jim zabezpečují pomoc státu smlouvu
u zavírajíeího na obranu nedotknutelnosti území.
Jestliže trojspolek nemá nežli účel obranný, jest
přirozeně proniknut stejným zájmem. Snad se
namítne, že nebezpečí pruské annexe není vážným,
že lidé o něm mluvící nejsou schopni je usku-
tečnit a že officiální Prusko podobné cíle ani
nesleduje. Tím lépe. Nikdo více se nebude z po-
dobné eventuality radovati, nežli národ český.
Avšak nevidím příčiny, proč by měla býti tato
eventualita zlehčována tím, že při každé příle-
žitosti se jasně řekne osobám, jež se zabývají
zmíněným snem, že každý pokus v tomto směru
narazí na odpor ozbrojený a nevyčerpatelný
jak Ruska tak Francie. Jest naopak pravdě po-
dobným, že tato perspektiva je přivede k roz-
umu, když nepřátelství, jak ujišťují optimisté,
jež prý chová německý cisař k jejích záměrům,
je neodvrátilo od šilené výpravy. Jelikož není
zvykem ponechati bláznovi volnost, ohrožovati
veřejnou bezpečnost, není právě tak bezúčelným,
spustiti časem studenou sprchu na hlavu poli-
tických bláznů. To jsou úvahy, k nimž zavdala
podnět interpellace pana Hannícha a společníků.
Odhodlal jsem se sděliti s vašimi čtenáři tyto
názory, abych vysvětlil nedorozumění, jež pa-
nuje všeobecně v této otázce. Račte přijati uji-
štění mé hluboké úcly.
V Praz e, dne 19. března.
J. V. Povolni,
spolupracovník rus. a frano. denních listá.
Hanních
Rusko
Francie
Praz e
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 20. března.
6— (Kronika.) O něčem netřeba po
ehybovat! V zásuvkách redakčních s dopisy
soukromými není nouze o cenné dokumentý
doby ! Malý úryvek, dovolte
— A nyní, velevážený příteli, když jsme
s tím zatrápeným . . . . . hotovi, přicházím
Vám s prosbou ve vlastní záležitosti. Letošek je
osudný rok, kdy mi vyprší padesátka. Není vy-
loučeno, že Vám kdokoli pošle nějaký článek,
němž by mluvil o mně, o mém spůsobení, «
mém nastávajícím »jubileu«. Snažně Vás žádám
potlačte každou takovou biografii nebo studi
neb »oslavu« vůbec. Vroucně bych si přál, aby
den ten minul beze vší pozornosti, aby neby
nikde zaznamenán, aby o něm nikdo nevěděl
Bohužel, slovníky jsou prostořeké, a ve Slovník
již jsem. Ale snažně prosím, aspoň zamezte Vy,
co zameziti můžete. Netřeba, abych Vám vy-
světloval, proč se chci vyhnouti jakémukoli ve
řejnému spektaklu. I doufám, že dnešní mě
prosbě přátelsky vyhovíle.
Podpis.
Praha
Netřeba
25
article
Není pochyby, hlas je upřímný. Obráží vérno
stav duše. Muž mohl by se stát předmě
tem veřejné pozornosti, měl by plné práv
v určité chvíli očekávati obvyklé projevy uznání.
snad výmluvného obdivu a vyznamenání, nejeví
však žádnou chuť, podrobiti se »oslavné« (v no
žičkách !) proceduře. Naopak prozrazuje oprav
dový strach z věcl, které by jej mohly očekávat.
Oslava jubilejní ! Příležilostná literatura bla-
hopřejných dopisů, pozdravů, telegramů ! Články,
sludie, přednášky, řeči, zprávy ! Obyčejně plati
tv věci jako známky vylouženého úspěchu. C
by mnohý za to dal, aby se tak mohl octnouti
v obnisku veřejné pozornosti
Což není oslava výrazem přátelského smý-
šlení, úcty vděčnosti, lásky, hlubokého poch
pení?. .. A jsou všecky ty pěkné věci tak —
šeredny, aby citlivá mysl výrazu jich se mohl
hroziti?
A přece muž před tím »výrazem« prchá
Právě před ním. A není sám ! Citlivců přibývá.
kteři se výrazu hrozi! Hrůza z veřejného — uznání
Stává se nakažlivou, stává se — dokumentem
doby
Hrůza
26
article
Nebývalo tak vždy! Byly naivní časy, kdy
autoři se sladkým rozechvěním brali do ruky
zprávu, která o jejich snaze, píli, práci přinášel
snad slovo uznání.
Dnes o slova uznání, pochvaly není, konečně,
také žádná nouze. Leč »rozechvění« dotknutýeh
nebývá povždy — sladké.
Právě váš známý v čítárně při černé káv
položiv před vás číslo, ironicky se ušklíbl. Je
tam zpráva o jeho knize. Přelátli jste rychle.
— Nu, což? Vždyť je to velmi lichotivé
— Právě proto! Kdyby nebylo lichotivé.
bylo by mi milejší. Kdo nelichotí, aspoň jistě
— četl. O tom z de není jisto, že četl. Z k ž
dého slova je cítit, že nečeti. Aspoň si nedal
záležet
— Proč by chválil?
— Nevím, jaký měl — zájem ! . ..
Zájem ! Příznak vyvinutých poměrů : všecko
slouží svému zájmu. Veřejný živoť je kolbište
zájmů. Proto je tak živo a čílo na veřejnosti.
Odtud šum a ruch a hluk tak neunavný na tr-
žišti ! Novodobá společnost má svoje ceíle velké,
vznešené, kulturní a k tomu má zapotřebí vhod-
ného nástroje. A veřejný život je takový nástro
znamenitý, který obstará čeho třeba ! A strojje
samohybný, pracuje od rána do noci, jako mlej-
nek na potoce. Voda v potoce ubíhá a mlejnek
se točí a klepe.
— Co ten mlejnek tak klepe
— Snad mele mouku
— A není-li mouky?
— Mlejnek přece klepe, protože — je
mlejnek.
Ctihodný muž vám jednou líčil dobrodruž-
ství, které ho potkalo.
— Co se mi včera nepřihodilo! Bylo m
šedesát let. Shledali, že jsem zasloužilý muž
přišli mne pozvat, že mne musí oslaviti. Večírek
na oslavu ! Banket, čestné místo u stolu, kytice,
pánové a dámy ve slavnostním úboru, oslovení.
Mlejnek
27
article
přípitky. Výmluvný muž měl ke mně vzletný pro
slov. Líčil mé zásluhy, nalézal nejvybranější
slova, nejozdobnější obraty. Shromáždění propu-
kalo v bouře pochvaly, klonili se mi, řečník
vděčně ruku tiskli. Byl jsem jako v parní lázni
Bylo mi zima a zase horko. Pot mi vyvstával
na čele. Ne, že bych nesnesl trochu uznání.
Ale, takový divný pocit! Pocit nesrovnalosti.
Zdálo se mi, že se stala mýlka, že se to všecko
netýká — mne. Opakovali stále moje jméno,
ale všecko ostatní bylo tak vzdálené, tak nepři-
lehavé, tak cizí. Nehodilo se nikterak k tomu,
co jsem sám o sobě věděl. Bylo jakoby odně-
kud vypůjčeno. Řečník mluvil o mých zásl-
hách, vypočítával mé práce a přec jsem me
dojem, že vlastně ani neví, co jsem dokázal
v čem moje práce záležela. A že to nikdo
z přítomných neví, kteří mu tleskali, kteří se
sešli, aby mne oslavovali! Mluvil tak, aby mluvil
a druzí dleskali, aby tleskali. Ale tolik jsem
přece cítil, že všechen ten nesmysl není žert,
že je vše v dobrém úmyslu podnikáno a nem
být pro mne žádná urážka. A že vlastně sna
ani nemůže být — jinak. Proto jsem sebral
všecku sílu a tvářil se velmi vlídně, připíjel
způsobně jsem děkoval za parní lázeň — ch
říci! — za krásný večírek, který mi připravili
Nesměl jsem kazit zábavu. Na konec se tan
Ctihodný muž byl velmi moudrý pán. Vy
konal svoji povinnost, byl za to oslaven
Oslava posloužila znamenitě — zájmu spo-
lečnosti.
Oslava
28
article
Dnes banket, jindy literární zpráva, jubi
lejní proslov, posmrtná ovace, vzpominka, čla-
nek, studie ! Všeeko jak to život přináší s
svými zvyky a formami, se svými zájmy a zá-
kony! Život veřejnosti, která má své potřeby
Život stroje, který se nesmí zastavit. Mlejnek
který se točí a klepe, protože je mlejnek!
Je takový zákon života. Vznikne organism,
aby sloužil účelu, ale sotva ucití jiskru života,
již také má potřebu sloužiti — sobě. Zcela
tak bylo s bradatými strážci Chalifových za-
hrad ve východní pohádce.
čilo
Chalifovy zahrady byly div světa a smrtel-
níkům prostým nebylo dovoleno je spatřiti. Ale
smrtelníci nemohli odolati a Chalifa velmi
mrzelo, že za nočního času vkrádají se zvědavci
do vnitř, aby naslouchali šumu stříbrných vodo-
trysků a při svitu luny obdivovali zlaté ovoce
na stromech, safirové hrozny a rubinové višně
v zeleni. Podle rady moudrého vezíra učini
Chaliť zvláštní opatření. Bradaté strážce, ozbro-
jené dlouhými křivými meči postavil u vchodu
a ti měli uloženo, zkrátiti o hlavu každého, kdo
by se odvážil přes zakázaný prah. Druhéh
dne z rána přinášeli horliví sluhové uťaté hlavy
do paláce Chalifova a kladli je na konerec pře
svého velitele. Za každou hlavu vypláceno jim
po zlatém penízu odměny. Brzo bylo odpomo-
ženo zlu. Obyvatelstvo z daleka se vyhýbalo
příšernému okolí zahrad, kam bylo tak nebez-
pečno se přiblížiti. Leč ku podivu! Chalif ka-
ždého rána jako obřadný pozdrav dále dostá-
val zabalenou v koherec čerstvou — člověčí
hlavu. A strážci dostávali svůj peníz za odměnu
konané — povinnosti.
Mlejnek
Chalifův
Chalifův zahrada
29
article
Stroj moderního života koná svoji povin-
nost jako stráž Chalifova. Má svoje páky a ko-
lečka, svou hnací sílu, své koleje, směry a za-
táčky, má všechen běh předem ustanovený. A tak
běží, jak běžeti musí. Je z povinností společen-
ského života, uctívati zásluhu, vzdávati uznánía
čest, zachovávati paměť skutků, které jsou pa-
měti hodny. A stroj uctívá zásluhu, vzdává
nznání a zachovává paměť, jak to má přede-
psáno ve svém určení a v podmínkách své —
existence.
V jedné veselohře pořádají v obci velikou
slavnost za příčinou položení základního kamene
k pomníku svého rodáka. Mezi slavnostním obřa-
dem dojde z povolané strany opozděná infor-
mace. Slavený výtečník měl sice v obei počest-
ného jmenovce, prostého muže, který však ni-
čím se neproslavil. Oslavenec dnešní je prý
rodákem docela jiné obce, někde v protějším
koutu vlasti. Malé nedorozumění, ale žádné ne-
štěstí! Základní kámen k pomníku se může zase
odstranit, ale s lavnos t se výborně vydařila
Tak to zádá zákon života. Pořádají se
oslavy na počest — oslavujících a vznikaji
studie o činech mužů zasloužilých, jež mají do
pravého světla postaviti zásluhu — svých pisa-
Záhada rozvoje ! Stroj se probouzí ke skuteč-
nému životu a život sám se — mechanisuje.
Vstupujemo do života za radostného šumu a od-
cházíme za dojemného obřadu. Ať křliny, al
pohřeb, vždy jsou ruce poholově, ochotné vy.
konati, čeho žádá chvíle. Radost, žalost, sláva,
nadšení, smutek, pláč, pokuta, vyznamenání,
všecko se pořídí přesně, jak se na stroj slušl.
30
article
Všude jsou lidé, kterým uloženo, vyznati se v
tom, čeho třeba. A každý je z toho živ, v čem
— se vyzná. Jsou Naučné slovníky, je litera-
tura příručně, aby v daně chvíli býlo po ruce,
čeho třeba věděti a společnost se mohla posta-
viti do světla svých — citů a vědomosti
Je všecko tak, jak to musí být, jak to
přináší zákon života, zákon velikého Chalifa,
jenž chrání svoji zázračnou zahradu.
Ale mimo veliký stroj společnosti, který
běží podle obecného zákona máme každý ještě
svoje složení vnitřní, svůj mlejnek zcela osobní,
který si — spravujeme sami.
A tu sluší rozeznávati povahy rozhodně
dvojí. Jedny naivnější a šťastněj i, druhé citli-
vější a — obezřelejší.
První mají schopnost illuse, jsou šťastni,
čtou-li o sobě někde něco lichotivého, třeba si
zaonačili sami, aby tak bylo. Mají radost z oslav-
ných tirád, z došlých pozdravů, telegramů, třeba
věděli, že bylo vše objednáno a obstaránok
účelům — stroje. Ale jsou šťastni, protože mejí
fantasii a dovedou se vpraviti v důvěru. Jestli
se mlejnek točí, snad také — mele mouku.
Druzí jsou prosti illuse a proto v nevýhodě.
Mají svoji hrůzu z uznání, o kterém vědí, že
je pouhým výkonem stroje. Mají svoji touhu
po pravdě a proto prehají daleko od zdánlivého
života, kterému je tak vidět — do dřevěných
koleček! Žijí stranou v tichu, nazírají život a
pozorují z dálí ten mlejnek na potoce, jak
klepe a klepe, ne proto, že mele mouku, ale
proto — že je mlejnek.