ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0446b370-7110-11dc-be59-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 44, person 59, org 1
1 masthead
Ročník XXXXIV
2 masthead
V Praze, v neděli dne 20. března 1904.
Praha
3 masthead
Číslo g0.
4 article
Na ranní a odpol. Iist přudplákcí se v Praze v admninlet na vrt lets s dvojí donákke na ně n k kta .:
Praha
5 article
3kel ei xoi
6 article
n ná ve lsnee rášoin n rrk i dvoje zisti
8 title
Dnošní čísle pro Prahu je o 20 stranách.
Praha
9 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 19. března. (Zv telg. »N. L.«) »Nov. Vremja« sděluje z Port Arturu: Protože japonské loďstvo stále ustupuje, myslí se, že palba ruských batterií způsobila Japoncům značných škod. Japon- ské loďstvo sestává nyní jen ze6 pancéřových lodí. Z Londýna, 19. března. (C.-B.) »Ren- terova kancel.« sděluje: Soukromý telegram z Čifu ze dne 19. t. m podává zprávu o bitvě, svedené na řece Jalu. Rusové tvrdí, že zajali 1800 Japonců. Z Petrohradu, 19. března. (Zvláštn telg. »N. L.«.) Z Port Arturu došly během dnešního dne do Zimního paláce tyto zprávy: Ačkoliv město, přístav i pevnosti již po tříkráte bombardovány, není patrno žádné větší poškození. Poslední útok byl ze všech nejhorší: do města zalétlo 96 granátů. Žádný dům však nebyl pobořen, ale několik lidí zabito, mezi jinými baronka Frankovaa sl. Valevičova, obě dámy v kruzích petrohradských známé. Zablty byly granátem, jenž vletěl na verandu, kde seděly. Baron Frank s dětmi pouhou náhodou ušel záhubě. Ja- ponské loďstvo se dnes opětně ukázalo na obzoru. Zajímavo, že mezi šesti loďmi jeho jsou dvě, jež nenalézají se ani v nejnovějším námořním atlasu. (Atlas tento, pořízený k účelům vojenským, obsahuje popis každé nepřátelské lodi do nejmenších detailů, takže admirál, v jehož rukou se nachází, ihned pozná, která je to loď, jak se jmenuje a jaké jsou její výkony. Pozn. redakce.) Jsou to úplně nově zbudované lodi. Zůstaly po celý den nehnutě státi, majíce zakotveno. V městě panuje klid.
Artur Japonec Ren Rus Valevičův Baron Frank Atlas Petrohrad Londýn Jal
10 article
Rusko-čínská banka úřaduje jako za míru. Četné paní a dívky, jež po prvém útoku opustily Port Artur, vrátily se, aby ošetřovaly raněné. Z Londýna, 19. března. (Zvl. telegr. »N. L.«) Ze Seulu se telegrafuje- Patnácte válečných zpravodajů, nalezajících se na straně japon- ské, dostalo včera rozkaz, že ne- smějí opustiti za žádných okolno- stí Seul, dokud se jim nedostane zvláštního dovolení. Zároveň sdě- leno jim, že po tři dny nesmějí odeslati vůbec žádnou depeši, ani soukromou. Soudí se z toho, že má v těchto třech dnech se strany ja- ponské státi se nějaká vážná akce. Žurnalisté jsou střeženi vojenský- mi hlídkami a není jim dovoleno vycházeti. L. Z Petrohradu, 19. března. (Zvl. telegram »N. L.«) Věera roznesla se městem pověst, že v generálním ruském štábu zatčen byl jeden du- stojník, jenž usvědčen byl ze zra- dy, které se dopustil tím, že ja- ponské vládě prodal vojenské taj- nosti. Jako zrádce jmenován byl rytmistr Jokov. Dnešní »Pravi- telstvennyj Věstnik« přináší zprá- vu, v níž se sděluje, že rytmistr Jokov se degraduje a z ar- mády ruské okamžitě vylu- čuje. Vojenský soud zahájil proti němu vyšetřování. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Artur Věer Jokov Londýn Seul Petrohrad Prav
11 article Nynější stav jazykové otázky.
Nynější stav jazykové otázky. (Z kruhů poslaneckých.) Ačkoliv olázka jazyková jest už od 1848 a zvláště od r. 1879 neustále na jed- nacím pořadu politického jeviště v Rakousku, přece panují i v řadách slovanských politiků o právech jazyka českého takové zmatky, že jest potřebí, aby celé veřejnosti právní i fak- tický stav této otázky byl stručně objasněn. O tom, že dle právního řádu dosud platného jazyk český má celém král. českém úplně stejné právo s jazykem německým, nemůže býi vážného sporu. Obnovené zřízení zemské, patent z 8. dubna 1848 a také státní zá- kladní zákony z r. 1867 jsou nepopíratelným dokumentem tohoto právního přesvědče ní. Důležito jest, že sám c. k. nejv y š š soud svým plenissimárním nálezem ze dne 13. prosince 1898 č. 14.934 uznal dle platných zákonů úplnou rovno- právnost jazyků českého i německého, a to jak v zevnějším, tak ve vnitřním úřa- dování státních úřadů v král. českém.
Rakousko
12 article
Kdyby v Rakousku platil zákon a nikol komando pp. Ira a Steina, musily by všechny státní úřady v království českém bez vý- jimky přesně zachovávati tuto rovnoprávnost a musily by v úřadování svém zevnějším i vnitřním užívati dle stejného měřítka obou jazyků zemských. Poněvadž však úřady ty těmito zákon- nými předpisy se neřídí, jest vláda dle své přísahy povinna zjednati zákonu platnosta postarati se, aby státní úřady v království českém rovnou měrou užívaly ve svém úřa dování jazyka českého. Na tomto právním stavu neučinilo žád nou změnu ministerské nařízen ze dne 14. října 1899, neboť jím bylo jen vysloveno, že, pokud nebude jazyková otázka nově zákonem upravena, platiti mají zásady a pravidla před nařízením Gautscho- vým platná. Uvedené zákony v šak platily zrovna tak před vydáním nařízení Gautschova, jako za jeho trvání a jako platí po jeh odvolání až po dnešní den. To jest právní stav otázky jazykové v Čechách. Všimněme si nyní, jakým se jeví stav faktický: 1. Ze soudů valná čásť, nedbajíe Kindingrova tajného výnosu ze dne 16. října 1899 praes. č. 298, který nebyv ani v říš- ském ani v zemském zákonníku uveřejněn,
Ir Stein Gautschův Kindingrův Rakousko Čechy
13 article
a nemá tedy právního účinku, užívala i na dále češtiny ve vnitřním úřadování. Ačkoli bar. Spens, šl. Körber a ryt. Wessely cestou přímou i nepřímou (ústními úmluvami, pí- semními připomínkami, výtkami atd., snažili se po léta češtinu z vnitřního úřadování vyhladiti, nepodařilo se jim to posud úplně. Ovšem přiznáváme, že ve velké části nyní soudové v Čechách ve vnitřním oboru úřa- dují jen v jazyku německém. 2. Při úřadech politických po- staral se místodržitel hrabě Coudenhove co nejsvědomitěji, aby češtinu z vnitřního úřa- dování vytlačil. Ačkoli po dobu platnosti nařízení Badenova a Gautschova nedbal o to, aby čeština byla uvedena na roveň ve vnitřním úřadování s němčinou, použil všeho svého vlivu, aby nyní čeština z vnitřního úřadování vymizela. To se mu také podařilol 3. Při úřadech finančních za- chovala se čeština — třeba v obmezenějším rozsahu — ve vnitřním úřadování nejdéle. Teprve v srpnu roku 1900 vyslovil mí s to- držitel tehdejšímu zástupci zemského finan- čního ředitele své podivení, proč se posud užívá češtiny ve vnitřním úřadování a krátce na to, dorozuměv se s ministrem Böhm- Bawerkem, zakázal další užívání českého jazyka ve vnitřním úřadování. Poslední zbytky češtiny ve vnitřním úřadování při vyřizování záležitostí stran odklidil nový vice president Tersch, který i do úřadování v autonomních berních komisích němčinu znenáhla vpravuje.
Körber Wessel Coudenhove Badenův Gautschův Böhm Bawerk Tersch Čechy
14 article
4. V poštovnictví nebyl vydán žádný písemný rozkaz, by čeština ve vnitř- ním úřadování přestala. Pouhý telefonický pokyn tehdejšího správce ministerstva ob- chodu Stibrala stačil dvor. radovi Šafaříkovi, by obnovil samovládu druhého jazyka zem- ského. To jest pravdivý obraz, jak to ve sku- tečnosti vypadá ve vnitřním úřadování. Když loni v únoru předseda ministerstv dr. Körber vyjednával s českými poslanci o propuštění prvního čtení vyrovnávacích předloh z obstrukce, zavázal se, že ne- bude déle činiti žádných pře- kážek proti tomu, by úřadove v království českém užívali v vnitřním úřadování jazyka če ského a slíbil, že příslušný po ukaz dá chefům zemských úřad Jak se však zjistilo, nejen nesplnil dr. Körber tento závazek, nýbrž dal jme- novaným chefům pokyn, aby na dále ve vnitřním úřadování užíváno bylo jen jazyka německého. Toto porušení daného slova způsobilo, že vedení strany naší, pozbyvši důvěry ve slova předsedy ministerstva, rozhodlo se, aby další jednání s drem. Körbrem bylo pře rušeno. Rusko a pangermánské snahy po annexi Čech. Hlas ruského žurnalisty. Pan J. V. Povolni, spolupracovník něko lik ruských a francouzských časopisů, jenž dlí tyto dny v Praze, přerušiv svoji cestu na Balkán. poslal naší redakci dopis, jejž neváháme otisk nouti, soudíce, ža přesně vytknuté stanovisko rozhodujících kruhů ruských, oproti snahám pangermánským, jež v dopise jest obsaženo, ne obyčejně bude zajímati naši veřejnost. Pan J.v Povolni píše:
Stibral Šafařík doktor Körber Rusko Čechy Praha Balkán
15 article
Slavná redakce ! Právě se dovídám z časopisů, že německý poslanec Hannich podal na předsedu mini- sterstva dra. Körbra interpellaci ve příčině řečí. přednesených drem. Vergunem a Čurikovem v schůzi slovanské ve Vídni, v nichž uvedení řečníci ujišťovali Čechy pomocí a podporou Ruska v zápase proti pangermanismu. Poslanee Hannich protestuje netoliko proti podobnému ujišťování, nýbrž i žádá vypovězení obou »Rusů«, odvolávaje se na předeházející vypovězení agitá- torů pangermánských původu pruského. Dota- zuje se také, jaké vysvětlení si vyžádal hrabě Goluchowski v této příčině od ruského vyslance hraběte Kapnista. Snad nikdy lépe se nemohlo použít příslov latinského: »Parturiunt montes, nascitur ridi- culus mus« *), nežli v případě tomto. Kdyby byl pan Hanních věnoval nejmenší píli k vyhle- dání národností obou zmíněných »Rusů«, byl by zjistil, že pan Wergun jest »Rusem«a nikoli Rusinem, jak často jsou omylem nazý- váni jeho rodáci, avšak on není poddaným říše ruské, nýbrž Rusem haličským, poddaným císaře Františka Josefa. Při posledních volbách do říšské rady dokonce kandidoval a kdyby nebylo určitých inachinaci, mohl býti dnes smilým kollegou« pana Hlannicha. To je zajisté dosti veliké zanedbání informování se. Neznám osobně pana Čurikova, avšak jest více nežli pravděpodobno, že jest i on haličským Rusem. Mohlo to být velice zábavným, kdyby hr. Golu- chowski, vyhovuje nátlaku pana Hannicha a spol. se byl obrátil na hraběte Kapnista v této zá- ležitosti. Možná, že by ruský vyslanec mu byl krátce odpověděl: »Rusko není pánem Haliče a nemůže odpovidat za její obyvatele«.
Hannich Čecho Poslanee Rus Goluchowský Kapnista Hanne Wergun Ruse Rusin František Josef Hlannich Čurikův Gola Vídeň Rusko Halič
16 article
My zajisté všichni víme, že ve státu bu- douenosti (Zukunfisstaat): »Německo Rakousko« ohlašovaném jistými Němci Halič bude vyjmuta z velkého »Bundu« německého nového vydání. Avšak v nynější chvili nečinil poslanec Hannic dotaz přišíímu ministru tohoto Bundu, nýbrž předsedovi ministerstva nynějšího mocnářství rakouského, jež zaujímá také Halič. Ostatně to nebylo jediným omylem, jehož se dopustil zmíněný německý poslanec ve svě řeči na odůvodnění interpellace. Rozčilovala ho myšlenka, že se může slibovat Čechům podpora a pomoc Ruska v jejich zápasech proti nebez- pečí pangermanismu. Ruský tisk stálo tyto sliby opětuje a oba rušti řečníci neuči- nili nic jiného, nežli že potvrdil to, co ví celý politický svět v Pe- trohradě a bezpochyby také v Pra- ze. Nebezpečí pangermánské, prioti němuž Rusko chrání a vždy chrá- nil bude královstyí české, je s ona snaha annekční, hlásaná bo- jovným pangermanismem, je jí cílem jest vtělení části říše Ra- kouska a zejmena Čech k říši ně- mecké. Nuže, jest to dnes věcí vyřízenou diplomacii, že za ž ádnou cenu Rusko Francie nedají svůj souhlas k an- nekei Čech Pruskem. Kdyby se i po- dařilo Pangermanistům dociliti většiny v Čechách a vyvolat tak usnosení přiznivé Prusku, což jest pravděnepodobným, jelikož většina obyva- telstva jest česká, Rusko a Francie by se tomu vzepřely zbraní do posledních důsledků, chrá- níce tak své hlavní zájmy a nad to i zájmy ovropské. Bylo by mnohem lehčím Rusku — ačkoliv nikdo na to nomyslí — dosáhnouti do- hody s Rakousko Uherskem, pokud se týče rozděleni Balkánu, nežli se dohodnout s Něme- ckem o rozdělení Rakousko Uherska. V říši ra- kouské není žádného důležitého národa, jenž by mohl posílit Rusko. Hrabě Ignatěv, jeden *) »Porodila hora, zrodila se myse
Němec Hannice Čecho Čo Prusek Ignatěv Zukunfisstaat Německo Rakousko Halič Rusko Čechy Francie Prusko Rakousko Uhersko Balkán
17 article
v vném prodelii
18 article
pnní člo o sebě . . . a eh
19 article
etpeloleí ve stialižch na venkorě
20 article
raser kh. . . . . . . Inserat, latí ze hotově nepře laeení a luserty přijiná s dnínl- strsce v Marinnské ulici č.3. tiskirní ezpediu ktresl Eakopiry na novrncnjl.
Marinnský ulice
21 article
z nejhojovnějších ruských slavofilo, pravil mně kdysi: »Přivlastnit si Poláky, židy a Maďáry? Za žádnou cenu na světě! My bychom za to zaplatili, abychom se jich zbavili.« Naproti to- mu v říši rakousko uherské jsou národy, k je- jichž přivtělení Pruskem Rusko nemůže nikdy dát souhlas, v zájmu své vlastní bezpečnosti, jako na př. Češi a Poláci. Ruská pomoc, na niž může ná- rod český vždy spoléhati, týká se tedy zevnějšího nebezpeči pan- germanismu a jediné tohoto ne- bezpečí. Nikdy Rusko nemyslilo na to, jako učinil svého času Ber- IIn, činiti nátlak na vnitřní vývoj záležitostí rakouských. Naopak, ruská politika vždy si přála, aby tento vývoj se děl úplně svobodně bez jakéhokoli zevnějšího vlivu od kterékoli strany. Ruští přátele národa če- ského, i ti nejbojovnější, kteří právě nejvíce zne- pokojují Teutony, neobávají se pro Čechy žádného domácího zápasu, z něhož by byl vyloučen každý. zevnější vliv. Oni jsou přesvědčeni, že tento zápas nemůže býti skončen jinak, nežli vítěz- stvím Čechů a že toto vítězství dosud bylo zdrženo pouze těmito práv nepřátelskými, zevnějšími vlivy.
Polák Čech Teuton Čecho Prusko Rusko Čechy
22 article
Generál Komarov při slavnostech Palackého ve své známé řeči věnoval vzpomínku grůnwaldské bitvě, jež byla bitvou obrannou proti zcela zřej- mému annekčnímu pokusu předků nynějších vládeů Pruska a vláda rakouská byla zpravena velice špatně, vykládala-li si tuto řeč jiným způ- sobem. On nemohl učiniti logicky jinou narážku, nežli na nebezpečí zevnější, jež by mohlo ohroziti někdy králov- ství české a zároveň jednotu říše habsburské. Kdyby generál Komarov byl tohdy přišel jako zástupce ruské vlády, byl by jistě v témž smyslu mluvil k Rakousku offieiál- nímu, jelikož zastupoval pouze město Petrohrad, řekl totéž — snad přílis rázně vojensky, poněvadz je vojákem — městu Praze. Nemyslím, že v této věci spočívá nějaké pokoření říše rakousko- uherské.
Komarov Palacký Prusek Rakousko Petrohrad Praha
23 article Denně se uzavírají alliance mezi různými
Denně se uzavírají alliance mezi různými státy, jež jim zabezpečují pomoc státu smlouvu u zavírajíeího na obranu nedotknutelnosti území. Jestliže trojspolek nemá nežli účel obranný, jest přirozeně proniknut stejným zájmem. Snad se namítne, že nebezpečí pruské annexe není vážným, že lidé o něm mluvící nejsou schopni je usku- tečnit a že officiální Prusko podobné cíle ani nesleduje. Tím lépe. Nikdo více se nebude z po- dobné eventuality radovati, nežli národ český. Avšak nevidím příčiny, proč by měla býti tato eventualita zlehčována tím, že při každé příle- žitosti se jasně řekne osobám, jež se zabývají zmíněným snem, že každý pokus v tomto směru narazí na odpor ozbrojený a nevyčerpatelný jak Ruska tak Francie. Jest naopak pravdě po- dobným, že tato perspektiva je přivede k roz- umu, když nepřátelství, jak ujišťují optimisté, jež prý chová německý cisař k jejích záměrům, je neodvrátilo od šilené výpravy. Jelikož není zvykem ponechati bláznovi volnost, ohrožovati veřejnou bezpečnost, není právě tak bezúčelným, spustiti časem studenou sprchu na hlavu poli- tických bláznů. To jsou úvahy, k nimž zavdala podnět interpellace pana Hannícha a společníků. Odhodlal jsem se sděliti s vašimi čtenáři tyto názory, abych vysvětlil nedorozumění, jež pa- nuje všeobecně v této otázce. Račte přijati uji- štění mé hluboké úcly. V Praz e, dne 19. března. J. V. Povolni, spolupracovník rus. a frano. denních listá.
Hanních Rusko Francie Praz e
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 20. března. 6— (Kronika.) O něčem netřeba po ehybovat! V zásuvkách redakčních s dopisy soukromými není nouze o cenné dokumentý doby ! Malý úryvek, dovolte — A nyní, velevážený příteli, když jsme s tím zatrápeným . . . . . hotovi, přicházím Vám s prosbou ve vlastní záležitosti. Letošek je osudný rok, kdy mi vyprší padesátka. Není vy- loučeno, že Vám kdokoli pošle nějaký článek, němž by mluvil o mně, o mém spůsobení, « mém nastávajícím »jubileu«. Snažně Vás žádám potlačte každou takovou biografii nebo studi neb »oslavu« vůbec. Vroucně bych si přál, aby den ten minul beze vší pozornosti, aby neby nikde zaznamenán, aby o něm nikdo nevěděl Bohužel, slovníky jsou prostořeké, a ve Slovník již jsem. Ale snažně prosím, aspoň zamezte Vy, co zameziti můžete. Netřeba, abych Vám vy- světloval, proč se chci vyhnouti jakémukoli ve řejnému spektaklu. I doufám, že dnešní mě prosbě přátelsky vyhovíle. Podpis.
Praha Netřeba
25 article
Není pochyby, hlas je upřímný. Obráží vérno stav duše. Muž mohl by se stát předmě tem veřejné pozornosti, měl by plné práv v určité chvíli očekávati obvyklé projevy uznání. snad výmluvného obdivu a vyznamenání, nejeví však žádnou chuť, podrobiti se »oslavné« (v no žičkách !) proceduře. Naopak prozrazuje oprav dový strach z věcl, které by jej mohly očekávat. Oslava jubilejní ! Příležilostná literatura bla- hopřejných dopisů, pozdravů, telegramů ! Články, sludie, přednášky, řeči, zprávy ! Obyčejně plati tv věci jako známky vylouženého úspěchu. C by mnohý za to dal, aby se tak mohl octnouti v obnisku veřejné pozornosti Což není oslava výrazem přátelského smý- šlení, úcty vděčnosti, lásky, hlubokého poch pení?. .. A jsou všecky ty pěkné věci tak — šeredny, aby citlivá mysl výrazu jich se mohl hroziti? A přece muž před tím »výrazem« prchá Právě před ním. A není sám ! Citlivců přibývá. kteři se výrazu hrozi! Hrůza z veřejného — uznání Stává se nakažlivou, stává se — dokumentem doby
Hrůza
26 article
Nebývalo tak vždy! Byly naivní časy, kdy autoři se sladkým rozechvěním brali do ruky zprávu, která o jejich snaze, píli, práci přinášel snad slovo uznání. Dnes o slova uznání, pochvaly není, konečně, také žádná nouze. Leč »rozechvění« dotknutýeh nebývá povždy — sladké. Právě váš známý v čítárně při černé káv položiv před vás číslo, ironicky se ušklíbl. Je tam zpráva o jeho knize. Přelátli jste rychle. — Nu, což? Vždyť je to velmi lichotivé — Právě proto! Kdyby nebylo lichotivé. bylo by mi milejší. Kdo nelichotí, aspoň jistě — četl. O tom z de není jisto, že četl. Z k ž dého slova je cítit, že nečeti. Aspoň si nedal záležet — Proč by chválil? — Nevím, jaký měl — zájem ! . .. Zájem ! Příznak vyvinutých poměrů : všecko slouží svému zájmu. Veřejný živoť je kolbište zájmů. Proto je tak živo a čílo na veřejnosti. Odtud šum a ruch a hluk tak neunavný na tr- žišti ! Novodobá společnost má svoje ceíle velké, vznešené, kulturní a k tomu má zapotřebí vhod- ného nástroje. A veřejný život je takový nástro znamenitý, který obstará čeho třeba ! A strojje samohybný, pracuje od rána do noci, jako mlej- nek na potoce. Voda v potoce ubíhá a mlejnek se točí a klepe. — Co ten mlejnek tak klepe — Snad mele mouku — A není-li mouky? — Mlejnek přece klepe, protože — je mlejnek. Ctihodný muž vám jednou líčil dobrodruž- ství, které ho potkalo. — Co se mi včera nepřihodilo! Bylo m šedesát let. Shledali, že jsem zasloužilý muž přišli mne pozvat, že mne musí oslaviti. Večírek na oslavu ! Banket, čestné místo u stolu, kytice, pánové a dámy ve slavnostním úboru, oslovení.
Mlejnek
27 article
přípitky. Výmluvný muž měl ke mně vzletný pro slov. Líčil mé zásluhy, nalézal nejvybranější slova, nejozdobnější obraty. Shromáždění propu- kalo v bouře pochvaly, klonili se mi, řečník vděčně ruku tiskli. Byl jsem jako v parní lázni Bylo mi zima a zase horko. Pot mi vyvstával na čele. Ne, že bych nesnesl trochu uznání. Ale, takový divný pocit! Pocit nesrovnalosti. Zdálo se mi, že se stala mýlka, že se to všecko netýká — mne. Opakovali stále moje jméno, ale všecko ostatní bylo tak vzdálené, tak nepři- lehavé, tak cizí. Nehodilo se nikterak k tomu, co jsem sám o sobě věděl. Bylo jakoby odně- kud vypůjčeno. Řečník mluvil o mých zásl- hách, vypočítával mé práce a přec jsem me dojem, že vlastně ani neví, co jsem dokázal v čem moje práce záležela. A že to nikdo z přítomných neví, kteří mu tleskali, kteří se sešli, aby mne oslavovali! Mluvil tak, aby mluvil a druzí dleskali, aby tleskali. Ale tolik jsem přece cítil, že všechen ten nesmysl není žert, že je vše v dobrém úmyslu podnikáno a nem být pro mne žádná urážka. A že vlastně sna ani nemůže být — jinak. Proto jsem sebral všecku sílu a tvářil se velmi vlídně, připíjel způsobně jsem děkoval za parní lázeň — ch říci! — za krásný večírek, který mi připravili Nesměl jsem kazit zábavu. Na konec se tan Ctihodný muž byl velmi moudrý pán. Vy konal svoji povinnost, byl za to oslaven Oslava posloužila znamenitě — zájmu spo- lečnosti.
Oslava
28 article
Dnes banket, jindy literární zpráva, jubi lejní proslov, posmrtná ovace, vzpominka, čla- nek, studie ! Všeeko jak to život přináší s svými zvyky a formami, se svými zájmy a zá- kony! Život veřejnosti, která má své potřeby Život stroje, který se nesmí zastavit. Mlejnek který se točí a klepe, protože je mlejnek! Je takový zákon života. Vznikne organism, aby sloužil účelu, ale sotva ucití jiskru života, již také má potřebu sloužiti — sobě. Zcela tak bylo s bradatými strážci Chalifových za- hrad ve východní pohádce. čilo Chalifovy zahrady byly div světa a smrtel- níkům prostým nebylo dovoleno je spatřiti. Ale smrtelníci nemohli odolati a Chalifa velmi mrzelo, že za nočního času vkrádají se zvědavci do vnitř, aby naslouchali šumu stříbrných vodo- trysků a při svitu luny obdivovali zlaté ovoce na stromech, safirové hrozny a rubinové višně v zeleni. Podle rady moudrého vezíra učini Chaliť zvláštní opatření. Bradaté strážce, ozbro- jené dlouhými křivými meči postavil u vchodu a ti měli uloženo, zkrátiti o hlavu každého, kdo by se odvážil přes zakázaný prah. Druhéh dne z rána přinášeli horliví sluhové uťaté hlavy do paláce Chalifova a kladli je na konerec pře svého velitele. Za každou hlavu vypláceno jim po zlatém penízu odměny. Brzo bylo odpomo- ženo zlu. Obyvatelstvo z daleka se vyhýbalo příšernému okolí zahrad, kam bylo tak nebez- pečno se přiblížiti. Leč ku podivu! Chalif ka- ždého rána jako obřadný pozdrav dále dostá- val zabalenou v koherec čerstvou — člověčí hlavu. A strážci dostávali svůj peníz za odměnu konané — povinnosti.
Mlejnek Chalifův Chalifův zahrada
29 article
Stroj moderního života koná svoji povin- nost jako stráž Chalifova. Má svoje páky a ko- lečka, svou hnací sílu, své koleje, směry a za- táčky, má všechen běh předem ustanovený. A tak běží, jak běžeti musí. Je z povinností společen- ského života, uctívati zásluhu, vzdávati uznánía čest, zachovávati paměť skutků, které jsou pa- měti hodny. A stroj uctívá zásluhu, vzdává nznání a zachovává paměť, jak to má přede- psáno ve svém určení a v podmínkách své — existence. V jedné veselohře pořádají v obci velikou slavnost za příčinou položení základního kamene k pomníku svého rodáka. Mezi slavnostním obřa- dem dojde z povolané strany opozděná infor- mace. Slavený výtečník měl sice v obei počest- ného jmenovce, prostého muže, který však ni- čím se neproslavil. Oslavenec dnešní je prý rodákem docela jiné obce, někde v protějším koutu vlasti. Malé nedorozumění, ale žádné ne- štěstí! Základní kámen k pomníku se může zase odstranit, ale s lavnos t se výborně vydařila Tak to zádá zákon života. Pořádají se oslavy na počest — oslavujících a vznikaji studie o činech mužů zasloužilých, jež mají do pravého světla postaviti zásluhu — svých pisa- Záhada rozvoje ! Stroj se probouzí ke skuteč- nému životu a život sám se — mechanisuje. Vstupujemo do života za radostného šumu a od- cházíme za dojemného obřadu. Ať křliny, al pohřeb, vždy jsou ruce poholově, ochotné vy. konati, čeho žádá chvíle. Radost, žalost, sláva, nadšení, smutek, pláč, pokuta, vyznamenání, všecko se pořídí přesně, jak se na stroj slušl.
30 article
Všude jsou lidé, kterým uloženo, vyznati se v tom, čeho třeba. A každý je z toho živ, v čem — se vyzná. Jsou Naučné slovníky, je litera- tura příručně, aby v daně chvíli býlo po ruce, čeho třeba věděti a společnost se mohla posta- viti do světla svých — citů a vědomosti Je všecko tak, jak to musí být, jak to přináší zákon života, zákon velikého Chalifa, jenž chrání svoji zázračnou zahradu. Ale mimo veliký stroj společnosti, který běží podle obecného zákona máme každý ještě svoje složení vnitřní, svůj mlejnek zcela osobní, který si — spravujeme sami. A tu sluší rozeznávati povahy rozhodně dvojí. Jedny naivnější a šťastněj i, druhé citli- vější a — obezřelejší. První mají schopnost illuse, jsou šťastni, čtou-li o sobě někde něco lichotivého, třeba si zaonačili sami, aby tak bylo. Mají radost z oslav- ných tirád, z došlých pozdravů, telegramů, třeba věděli, že bylo vše objednáno a obstaránok účelům — stroje. Ale jsou šťastni, protože mejí fantasii a dovedou se vpraviti v důvěru. Jestli se mlejnek točí, snad také — mele mouku. Druzí jsou prosti illuse a proto v nevýhodě. Mají svoji hrůzu z uznání, o kterém vědí, že je pouhým výkonem stroje. Mají svoji touhu po pravdě a proto prehají daleko od zdánlivého života, kterému je tak vidět — do dřevěných koleček! Žijí stranou v tichu, nazírají život a pozorují z dálí ten mlejnek na potoce, jak klepe a klepe, ne proto, že mele mouku, ale proto — že je mlejnek.