ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 01c21460-669c-11dc-b428-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 34 celkem · entity: person 63, org 6, work 5, place 21
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NARODNÍ LISY
Lisa
3 masthead
22. dubna 1900.
4 masthead
Císlo 110.
5 article
Třáslu se celá, když mi kuse vykládala- »Bydlí u mne — mladá paní, už tři léta Dnes — šla jsem ji říci, že už je čas, aby sla tomu svému pánovi naproti. Našla jsem. ji upro střed pokoje — na zemi — bez vlády — stu denou 1. . . « Vzlykot umlčel další. ženina slova. To bylo moje první setkání s Helenkou, níž jsem zjistil otravu, jedem jakýmsi způsobenou. Na stolku ležel lístek pro lékače, který dámu dříve ošetřoval. Tento jsem bez ostychu ote- vřel, hledaje v něm, světlo pro záhadnou mi tenkráte událost. Oznamovala v něm, že umírá dobrovolně — proč, že vysvětluje přiložený druhý dopis — zapřísahá lékaře, aby nikdy před. Šťastným se nezmiňoval o příčině jejího, úmrti. »Řekněte mu cokoliv, jen ať se. Šťastn nikdy nedoví, co způsobil; nemohl by asi. žít spokojen. Chci snésti sama ránu, kterouž osud proti nám namířil« — tak psala .. . »On je mlád, má celý život před sebou a kariéru slibně započatou, ať tedy dokončí a vzpomíná jenom našeho štěstí . . « Sklonil jsem se před velikostí té ženy, tak trpící a přece tak velkodušné. Zasažena co nej- boleotněji, nechtěla způsobiti bolesti tomu, jehož milovala a kterýž, třeba ze slabosti jen, krute ubil illuse, z nichž ona štěstí si spředla a — s nimi také zhynula. Stalo se po jejím přání, zvláště když po jejím převežení do nemocnice pročetl jsem denníček, nalezený v kapse jejího šatu. Šťastný nezvěděl, co se jí stalo a přičetl katastrofu následkům nešťastného porodu, kteréž se znovu objevily. Znenáhla vpravoval se do poměrů a spřáteli a myšlenkou, že není mu Helena ženou souzenou. K tomu, že zničil život její sám, zatušíl- li to někdy, jistě se nepřiznal.
Helena
6 article
Půl léta ji kollega N ... s nevšední obě- tavostí ošetřoval na své klinice. Tělo krásné Heleny se po dlouhém zápasu přece uzdravilo, ale duch byl ten tam . . . Šťastný odejel do ci- ziny, snad aby zapomenul, poukázav značný obnos na Helenino ošetřování; ale obnos, tento dovolil jsem si samovolně věnovati účelům do- bročinným, vzav Helenu sem, do soukromého svého sanatoria. — Naděje není žádná. Helen je úplně apatická ke všemu, málokdy promluvi a jedinou jiskřičkou v tom zatemnělém rozumu je myšlenka, která ji vodí denně na Nábřeží. kde čeká, jako čekávala na svého doktora. Ostatní hodiny tráví tu většinou hez hnuti ; bilý bez jest to jediné, v čem soustřeďuje se chor její duše.« Professor ukončiv, povstal a rozhrnul por tiéru, dvéře kryjící. V komnatce, ztopené do pološera zastiněn lampy, spočívala na nízkém divanu — moje »bezová královna«. V bílém županu, zahrnuta spoustou rozpu- štěných vlasů, ležela jako bez živola, s otevře- nýma do prázdna očima, v levé ruce za hlavou svírajíc hrst oblíbených svých květů, jež se byly jako bílá prška rozsypaly po jejích tmavých kadořich. Bezděky zadíval jsem se směrem očí jejích. tam ven, do letní noci, do dřímajících krás pří- rody a cosi jako němá výčitka zdálo se mi tu růsti do nekonečna, až tam k tomu zářícímu nebi, o jehož klenbu se již rozbilo tolik zoufa- lých proseb, jež nevyslyšeny vracely se do zde- planých srdcí. lidských - Horká krůpěj svezla se mi po líci. Bylo v ní politování té, která již boles necilila ? Či dík tomu, který ji ošetřoval ? Neh docela kletba jednomu, který zapomněl ! ?. Bůh. to. sudl
Helena Helenin Bezděk bezový královna
7 article Plno sněhu
Plno sněhu Po uplynulém večeru začal padat sníh dosud nepřestával. Neunavně padaly bílé spousty lined hladké a zrnaté, hned ve větších chomá- čích měkkých a podobných pírkům. Vše po- kryto, zaváto, pohřbeno; všude palirbky, hory, rozsedlá údoli, přovislé lávky sněhové i vlnivé obrazy se hřebeny ostře přistřiženými. Mluži ženy, které snažili se prodělati cestu, ustáli od marné práce; také dunivý hluk jejich motyk a lopat nerušil více hluboké tícho, nezazněl více dovnitř zahalených domů, v nichž kmitalo šedé, tlumené světlo. Někdy zaklinkal zvonee nu krku poháněného koně, ale zvuk kolem utuchal ve měkké, bílé hloubi jako kroky lidské. Odpoledne vítr zmohutněl, ale mraků ne- rozehnal. Za to poháněl ve vzduchu vločky sněhové, takže chvílemi se zdálo, jakoby sně žilo od pravé na levou, od spoda do výše. Al jen krátký čas. Pak přihnal se od strany opáčné a bičoval násilně k zemi bílá pírka. Střrechy uhlazoval a seprašoval sníh na jejieh okrajích v podobu závoje lehkého vodopádu a také tente závoj trhal, uvolňuje jej v mrak, jenž zdál se býti utvořen z jemné páry. Kde vítr zastihl pěšiny plnou silou, tam uvolnil dráhu a utvořil na rozích ulic, na otevřených mistech hladké, černé plochy s malými závějemi pevného sněhu. Místa taková byla nebezpečnými pro ně- kolik lidí, kteři odvážili se ven. Na podobném místě přihodilo se naše vypravování. Ničeho ne- tušíc zahnula dívka za roh, majíc deštník roze- pjatý proti vichřici; v tom podvál ji vítr, strhl jí klobouk — byl nový, veliký a moderní, nelze zazlivati větru, chtěl-li krásnou hlavinku spatřiti bez něho — sáhla do výše, pozbyla rovnováhy, noha uklouzla — tu ležel.
Al
8 article
»Pozor !« zazněl za ní jarý hlas mužský. A nezůstalo při slovu; pevná ruka obepjnla její ruku. Dívka uchopila se ji, zvedla se na kolena a pokoušela se povstati- »Ach !« Byl to zvuk bolesti, jenž přeše rty, z nichž vystupoval dech jako jemný mráček »Cítíte bolesti?e »V noze, jen v noze. »Tot dosti. Ale na kolenou nemůžete tu zůstati, na kolenou přeď mužem, pomyslete. Zarděla se více — ostrý vzduch březnový zčervenal ji dosti — usmívala se. Podepíraji se pevně na rámě přátelsky podávané, odvážil se nové námahy a povstala. »Diky. « »K tomu není dosud času. Přijmu díky vaše, až vás dovedu šťastně domů. T'u je váš deštník, tu moje rámě a nyní v před' l« Ve svěžím, určitém jelio chování kslončeo čemu nemohla odporovati. Opirala se o jeho rámě a pachtila so sněhem po jeho boku. »Takové počasi,« pravila, aby jen něe pronesla. »A přece jest už dle kalendáře po- čátek jara.e »Začátek jara? Vskutku, toť půvabné l Smál se hlasitě, ale oči neohlížely se na svě- sněhem zavátý, nýbrž hledaly v soumraku po deštníkem obličej. své průvodkyně. Cntila jeho pohled a popatřila vzhůru. Úsměv odpovída jeho smíchu, a ve čtyřech očích, které tu pod deštníkem se setkaly, roznítilo se teplé světlo. »Počátek jara,« opakovala tiše a nyní s již nesmál. Statně drali se sněhem v před chvlli v mlčení. Pak promluvil opět: » Musím se vám slavnostně představiti; jsem Karel. Černý. právník.« »Pro boha!« zvolala s výrazem veseléh překvapení. »Nemějte mi za zlé, že vás lituji Mám bratra, jenž je také právníkema a na toh spáchala jsem verš, abych ho potěšila, nebo před padesátým rokem ne ——«- Umikla. »Není moudrým, viďle ? »Ne, ne, to ne. Nechtěla jsem nic řici.
Diké Karel T ' u
9 article
»Však vím, co jste chtěla tici. Že právník před padesátým rokem nemůže se ženiti, nent-l pravda ?e »Co si o mně myslite ?« »Že řeknete, co myslíte a že to o většíně mladých dam. tvrditi nelze. Mně, se to věru libí, lihí se mi to. Ale litovati mne nepotřebu- jete; kdybych, chtěl, mohl bych se ženiti služné adjunkta čekati bych nemusil. Ale ne »Vy nechcete?« zvolala udivena. »Ne — to jest nechtěl jsem. Kdo všal může říci, co se stane, když taje sníb? Kdy jaro přichází a divukrásný měsíc máj, hdczí jaké hlouposti přinese ? »Tu jsem doma!« řekla tónem prostá tostí a podala mu ruku. »Nu smím vám přec poděkovati ?«. »A já vám, ne-li ?« »Zač ?e »Za vaši společnost. Jest mi tak teplo volno od té doby, co jste vedle mne kráčela. Neodpovídala, ale oči její, jež zjevně t prozrazovaly, se vyjasnily. Tak stáli tiše ok mžik nějaký; víír nevnikal sem do malého zá tiší před domovními dveřmi, hluboké ticho kolem nich a bílé hvězdičky poletovaly zvolna k zemi. Dlouho držel její ruku: teď ji vyprostil setřásla sníh s pláště a pohodila hlavou, aby se vyprostily přes její čelo bílé vločky sněhov z hnědého kučeravého vlasu. »Uvidím vás.?« Okamžik dívala se v zamyšlení před sebe pak pohledla k němu ještě jednou tak otevřen jako před tím a pravila: »Bude mým potěšením stane-li se tak. S bohem ! Srdečné díky l«. Zmizela; stál tu ještě okamžik před tma vými, těžkými dveřmi, jež se zavřely. Pak ode šel a procházel se ulicemi, nedbaje větru sněhu. Bylo mu tak volno a teplo, že rozepja kabát a vichřiei prsa nastavil. A když chvíl tak chodil, zastavil se, rozepjal ruce a zvol l tak hlasitě, že dva chodci, zapomínajíce nečasu stanuli a se smáli: »Díky bohu, počátek jara -
11 article
Spatřili se opět. Bylo jaro, milovali se. Zeleň stromů velkého veřejného park u města byla ještě zcela mladá, čerstvá a jasná. z částí skoro žlutá jako světlo nového slunka Prostřed zelených družek stála třešen. plně obalená květy, úsměvná a bílá. Tolik bí- lých kvítků shodila již na zemi, že země a l- vička pod ní pokryty byly, ale na větvích její dosud žádná mezera. Za zmírajíeího dne seděli na lavičce a dý- chali vzduch, jenž měkce a teple nad nimi vlál. Rděla se, krev obíhala jí rychlejí. Z větv stromů, z osvobozené půdy dral se k nim mírný, sladký a přece dostí silný vzduch, vnik do jejich srdeí a stvořil v tajůplnou úzkost. Nikdy ještě nemluvili sobě o lásce. Byl dobří známí, žertovali, smáli se a povídali o mi- nulém i budoucím. Dnes ale bylo jinak; slosa se nedostavovala, jaro stísnilo je, obepjalo. sklíčilo. »Řekněte — »Slečno Marto ? »Nač mysliti ? »Mysliti? Mustme vždy mysliti ?e »Jak jinak ?. »Cítíte snad. Dívala se vpřed a mlčeli opět. Navzájem slyšeli, jak dýchají. Muž přichýlil se tiše k divee a hleděl ji pevně na nachýlený obličej. Snažila se stavěti se, jakoby toho nepozorovala, ale ko- nečně nesnesla toho déle, pohledla mu do očl a smála se. A nyní počal smáti se v sobě o a za tohoto smíchu, jenž tělem jeho chvěl, bl- žil se k ní, pocítila jeho dech, měla za to, že cití žár jeho očí — tu ji polibíl. »Jak pošetili jsou přece lidé, « zvolal ve- sele, když pustil tu, která se nezdráhala. »M- lují se a neříkají si to.« Dívka přikývla. »Milují se,« opakovala. »Nyní řečeno jest »ano«, teď patříme sobě. či ne. ?e »Náležím vám od té doby, co jsem vás spatřila.« »Vám ?- Malé dělské zdráhání, pohled zářívých oč stranou a pak toužená slova : »Či tobě, — zní to lépe ?
slečna Marta
12 article
»Nejlépe ze všeho e Co tiskl jí ruku, vrazil do pně mladéh stromu, jenž se zachvěl až do koruny a sesla na oba dešť bílých květů. Bylo to, jakoby jim přál stromel štěstí, že přišlo jaro také pro ně. Opět visely bílé vločky ve hnědém vlasu dlv- číně a opět pohodila hlavou, by je setrásla. Vůně květů kolem nich byla silnější, čím více skláněl se ve or, pláci v nově olistěnýeh stromech pěli poslední píseň, dvé bílých mráčk ve výši zbarvilo se právě jako vzdáleným, teplým ohněm. »Slunko zapadá,« pravila na odchodu. »Nikoli, vyšlo,« odporoval on.
13 article
Každý rok slavívali ten den. Syn.jim zemřl dcera odešla za mužem, sestárli, osaměli, ale nikdy nemeškali vzpomínnti vděčným srdcem on hodiny pod kvetoucím stromem, jenž sesypaln ně svůj sníl Tentokráte však bylo by to skoro jina dopadlo. V zimních dnech byla velmi nemocnou. a smrt podruhé klopala na její dům. Opěo mohla těšiti se slunci, obličej její — mírným přívětivým zůstal i v nemoci — získal znova zdravou harvu, dvé malých vrásek nemohlo proti němu ničeho míli, jen vlas sbělel, byl do- cela bílý a ložel nyní již na spáncích. Tak časně bylo jim dáno jaro v tomto roce, že strom již odkvetl a bilé květy ležely na zemi zvadlé. Tím vřeleji ovíval letní vzduch oba staré lidi, kteří vedle sebe seděli na la- vičce a myšlenkami i slovy zalétali do dob »Dostala jsi ve mně vlastně vznešeného muže,« pravil žertem a položil rámě kol jejlh boku. Teď stalo se to zcela klidně a bez kvapu. a sesláblé rámě jeho nemohlo by asi potřást více pněm stromu, jenž stál za nimi pevně »Často měla jsem potíže s tebou,« odvě- tila s veselým úsměvem, »ale chytrá žena ry chová si svého muže.e »Chytrá žena — kde dnes jest ? »Tu sedí na tvé straně.« »Zde vedle mne. Ano, bohu díky, tu sedíl V posledních slovech neznělo již nic žertovného a ač se ještě usmíval, byl přece v očích jeh vlhký lesk.
Dostal bůh
14 article
»Strom již odkvetl,« prohodila po chvíli. »Jak často jsme o tom přemýsleli ! Nejprve sněžná vichřice, jež nás k sobě svála, pak onen jarní sníh tu pod stromem a nyní — Ústala, pohlížel na ni. Následovala jeho pohled, jenž spočinul na jejích bílých vlasech, pak řekla: »Lítovati mne nemáš proč. Nyní leží mi pevně sníh na hlavě, nedá se setřásti, musím jej snášeti.« »Ano, ano, trojí sníh,« řekl zadumán. » N první dva nikdy jsem se nehněval, připomínaji mi dobré chvíle. Víš ale, že tento zde je mize všech nejmilejší? Nahromadil v dlouhých letech plné věrnosti a lásky. Vypravuje mi o hodinách. jež jsi probděla při lůžku nemocných dětí na- šich. Mluví mi o dnech této zimy, když sama jsi byla nemocna a cítil jsem v hloubi srdce, jak jsi milá a drahá, když modlival jsem se bohu aby mi tebe zachoval. A co nejlepšího na tomto sněhu: leží jen na tvém vlasu, nikoli na tvém srdci; sestárli jsme, ale srdce tvé zůstalo mlad jako moje. Člověk stárne jen, když nemiluje již nic. Zůstali jsme mladí a zůstanemo. A jak tehdy políbil jsem tvoje rty pod tímto stromem. tak líbám dnes sníh na tvých skráních.« Sklonil se a políbil ji bílý vlas. Pak po- vstal a pravil: »Tenkráte napomínala jsis k odchodu ty. dnes jest mi tak učiniti. Jsi churavá, nelze če- kati na západ slunce.« Zvolna šli oba staří zpět zeleným, kvetou- cím sadem. Slunce stálo ještě vysoko a jasné jeho světlo nvezlo se přes aníh na hlavě dobre paní. Odstraniti ho nemohlo, ale teplé jeho pa- prsky mohly zvěstovati léto, jež je stáří tak milým. Mohlo starým lidem naklásti na cestu zlata a lesku, a vložiti, jim do duší naději i tušení o světě, v němž není noci, není sněhu. Oskar Uhlí . není smrti,
Ústal Oskar
17 article Různé zprávy,
Různé zprávy, zlato. Právě těchto dnů byla ve válečné rubric našeho listu krátká noticka, jež uváděla přiklady z posledních let, kde zlato zavdalo podnět An- gličanům k válečným výpravám nebo sporům s jinými národy. Je to zjev tak starý, jako historie sama a dalo by se z minulých věků uvést nesčíslně příkladů tohoto druhu. Ovšem nejeví se u každého národa hlad po zlatě takovýmto způsobem a zejmena ne tak neurvale a bezohledně jako u Angličanů. Ba lze to po važovati takřka za zjev kulturní. Jakmile do- sáhne barbarský kmen jen poněkud vyššíh stupně scivilisace«, nepodniká již vpády do cizích zemí, aby získal nových pastvisk pr svoje stáda, podniká nejraději svoje vpády tam. kde mu kyne hojnost zlata. Toť první »civili sační« účinek žlutého kovu. Již národům starověkým bylo dobře známo že zlato jest původem všelikých zločinů a ne- řestí a četní staří filosofové — i ti, kdož pre svou osobu zlatem nepohrdali, velebili doby kdy cena zlata nebyla známa, kdy se zboží pouze vyměňovalo. Pěknou ukázku v tom ohledu podává redaktor »Živy« ve čtvrtém čísle tohoto přírodnického časopisu, uveřejňuje ukázku ze statě Caja Plinia Secunda o zlatě Autor dotkl se ve článku »Zlato trans- vaalské« zkušenosti starých Římanů v techno logii zlata, i napadlo mu podati čtenářům ukázky ze stati Pliniovy o zlatě (z knihy 33 jeho přírodopisu) Plinius, nar. r. 23. před Kr., zadusils při výbuchu Vesuvu r. 79; sestavil eneyklo pedii přírodních vědomostí starých v 37 knihách. Pilně se vyptával všude, s interessem ve skutk moderním; věci ovšem nerozuměl, vždyť ne- bylo systematických vědomostí o přírodě; tak byl mu člověk centrem stvořeného, k vůli ně muž na světě vše se děje.
Angličan Živa Plinius Secundus Říman Pliniův Plinius Kristus Zlata trans
18 article
»Nyní,« praví Plinius ve své stati, »mlu viti míním o kovech, o bohatstvích a způsobu jakových stanovíme cenu jednotlivých předmětů. Kdežto na jednom místě kopají po pokladech. poněvadž všichni po zlatě, střibře a rudě baží. na jiných místech hledají železo, jež k válcea vraždění jest způsobilejší, než zlato. A z těeh důvodů vnikáme ve žíly zemské, prolézám půdu, na níž žijeme, a pak se divíme, že do- stává trhliny a že se chvěje, jako by to nebylo samozřejmo, že hněvá se svatá Matka. A přece by bylo líp, kdyby zlato bylo odstraněno. Vždye beztoho jím pohrdají, jak nejznamenitější spiso- vatelé vykládají, všickni lidé lepší, a slouží on jen ke zkáze lidstva. Jakž mnohem šťastnějš bylo lidstvo, dokud pouhý obchod výměnný byl jak dálo se za časů Troje dle věrohodné pa měti Homérovy. Po dlouhé doby bylo množství zlata Římě jen nepatrné. (Z knihy 12.: Vypravuje se, že Gallové poprvé vpadli do Italie, poně- vadž Helico, jenž v Římě sochařství se uči. domů fíky a hrozny přinesl: jest tudíž pocho- pitelno, že tilo, ani války se neštitili, aby měl věcí takových.) Když pak město Gally dobyt mír si zakoupiti chtělo, sotva 1000 liber zlat sehnalo; avšak 307 roků později Marius, vzav v plen Kapitol a chrám, odnesl 14 tisic lib do Praeneste, kteréž pak Sulla ve průvodu triumfálném nésti dal. Mimo to dal týž vítěz den před tím přinésti 15 tisíc liber zlata a 150 tistc liber stříbra, kteréž sebral nepřátelům jak kořisť válečnou.
Plinius Homérův Gall Helico Marius Sulla Trója Řím Italia Praeneste Kapitol
19 article
Kdož první toho zločinu se dopustil, že ze zlata denar ulil, není dnes známo. Národ římský nepoužival před porážkou Pyrrhovou ani měny stříbrné. Král Servius poprvé dal raziti měd. Byla pak poznamenána obrazem dobytčele, z čehož pochází jmeno »pecunia«. Z peněz vznikla lakota a ziskné nic nedělání na lichvě spočívající; lakota pak zvrhla se na chtivost peněz. Tak přihodilo se, že Septimulgas, jenž k domu Gaja Graccha patřil, odříznutou hlavu Gracchovu Opimiovi přinesl a ji sobě zlatem vyvážiti dal. Dříve však do úst jí olovo vložil a tak ku vraždě příbuzného dopustil se ješte podvodu. Také se mnoho děje za časů našich, čemuž ani potomstvo nebude chtít věřiti. Tak dal Caesar, později diktátor, při pohřbu otce svého celé bojiště stříbrem ozdobiti. Tehdáž poprvé zločinci bojovali s divokými zvířaty, potírajíce je zbraněmi střibrnými, což nyní i ve ven- kovských městech mimo Řím napodobeno bývá.
Pyrrhův Servius Septimulgas Gaja Gracchus Gracchův Caesar Řím
20 article
Císar Gajus dal v cirku vyvésti lešení, na němž umistil 24 tisíce liber stříbra a Nero po- kryl divadlo Pompejovo zlatem, aby to Tirida- tovi, králi arménskému, ukázati mohl. Velikou náklonnost, kterou ke zlatu cho- váme, děkuje zajisté nikoli svému zevnějšku. vždyť stříbro jest mnohem jasnější a lesklejší. Zlatu dáváme přednost proto před ostatními kovy, že žárem nijak netrpí ani při požárech, ani na planoucí hranici. Jiná příčina ceny jeho jest, že upotřebováním málo trpí, kdežto stří- brem, olovem, mědí lze čáry dělati a ruee odloupnutými částečkami si znečistiti. Zlato je- diné nalezá se ryzí, kdežto jiné kovy ze země vytěženy, teprve ohněm připravovány bývaji Mimo to neznehodnocuje jeho výtečné vlastnosti ani rez, ani modrá plísta mědová ani, jiné zplo- diny přeměnové, aniž na váze tratí. Ani slané. ani kyselé tekutiny, které všechno porušují, je nemění. Zlato nalezá se buď v písku řek, na př. Pádu a Taja, mimo to dobývá sez šachet kopáno a mezi skalními zříceninami hledáno.
Tajo
21 article
Všechno zlato obsahuje v sobě více neb méně stříbra: průměrně asi jednu desetinu neb osminu; ve zlatě gallecijském byla nalezena pouze jedna šestatřicetina stříbra, proto jest tak vysoce ceněno. Zlato, v němž nalezá se jedna pětina stříbra, jmenuje se electrum ; avšakto electrum jest uměle připravováno zúmyslným přidáváním stříbra.« Zlato nalezá se, dle Plinia, až v kusech o desíti librách, nejobyčejněji jest vtroušeno do křemene. Křemen se rozemele, ve stoupách utluče, pak se plaví s vodou, na to praží v pecích a vytavuje pomocí tyglíků. Při plavení z písku dá se ve vodě padati z výšky, pak ustáti ji nechají v příkopech, které jsou vy- stlány ulexem, křem rozmarině podobným. By- liny, které drsným zevnějškem svým jemné zlato zadržují, se sbírají a páli. Popel s znova plaví. Zlato jest velmi měkké a tak tažné, že z unce (283 gr.) 750 i více plechů o čtyřech čtverečních palcích se vytepe. I nitky lze z něho táhnouti tak jemné, že tkáti a příst se dají. Nejlépe můžeme zlato přetaviti s olo- vem. Tím způsobem dá se zlato od střibra, stále je zprovázejícího, odděliti, rozloučiti. Opě- tovaným tavením vyčisti se zlato a béře na konec barvu chně, čímž také právě zlato se poznává; tak se mluví proto o zkoušce ohněm. Měd, stříbro a jiné kovy můžeme pozlacovati pomocí rtuti, na dříví, sklo, mramor a podobné lípáme lištěny zlaté pomocí bilků aneb klihu.
Zlata Plinius Popel
22 article
= Il Bucintoro. Z Benátek se oznamuje. Minulého roku připadli zde na podivnou myšlenku. zříditi znovu proslavenou parádní loď republiky be- nátské. Proti tomuto návrhu ohražuje se plným právem bistorik Molmenti v posledním čísle sbor. níku »Nuova Antologie«. Neboť především není peněz na tento romantický podnik a za druhé vyjímali by se pánové ve fracích a cylindrech jak náleží hloupě. První Bucintoro, loď, na níž dóže v den Nanebe- vstoupení Páně vyplul na moře, aby se s ním za- snoubil, vhodiv do něho prsten, pocházel z r. 1311; nejstarší dosud zachované vyobrazení této nádherné lodi pochází z roku 1598. V den tohoto sym bolického sňatku bylo město povždy skvěle ozdobeno a nu náměstí svatého Marka konán velký trh. Podrobný popis Bucintora zachoval se z roku 1727. Loď čítala neméně než 180 veslařů a byla bohatě pozlacena. V době úpadku republiky byla jednak rozbita, jednak vyhořela. Toliko pozlacený trup — tak zhyne sláva světa — sloužil po nějakou dobu za vězení až pak počátkem devatenáctého století dostal se mezi staré haraburdí. Zajisté, že Benátky neuzří více Bucintora a nebude toho věru škoda !
Páně svatý Marek Benátky
23 article
= Kde se nalezal palác Odysseův Z Alhén se oznamuje: Prof. Doerpfeld, známý po- kračovatel ve výzkumech Schliemannových, povzbu- zen štědrou nabídkou jakéhos bohatého Holanďana. odhodlal se zkoumati otázku, kde stál kdysi palác Odysseův, kopáním a pátráním po jeho pozůstat- cích v zemi. Odebral se před nějakou dobou na ostrov Jthaku a tam jal se kopat na zkoušku, nedo- cílil však nijakého výsledku. Již Schliemann, sdíleje názory Gellovy, Dodwellovy a Warsbergovy, pátral v letech šedesátých v pohoří Aeotos na lthace marně po zbytcích onoho slavného panovnického sídla. Doerpfold již dříve spolu s bystrým Leakem se domníval, že hrad nalezal se na západě v se- verní části ostrova. Avšak jeho kopání na hoř zvýší 150 metrů v oné části ostrova přesvědčilo jej o bezpodstatnosti této domněnky. Dospěl tudíž ku přesvědčení, že ostrov, jenž po mnohá století po- kládán za Hlomerovu Ithaku, zván tak zcela neprá- vem. Ostrov, zvaný dnes lthaka, jest prý Homerovo Same. Za Homerovu Ithaku dlužno prý považovati ostrov, zvaný nyní Leukas (Santa Maura), s jehož skály se kdysi poctka Safo z nešťastné lásky ke krásnému Faonovi vrhla do moře. Pro tuto do- mněnku svědčí četné okolnosti. Především nebyly na Iihace nalezeny nijaké památky z doby předmy- kénské. Výtěžky veškerých kopání tam podniknu- tých náležejí době hellénské. Dále označena Home- rova Ithaka v Odyssci jakožto nejsevernější z ostrovů, což však platí toliko o nynějším ostrovu Leukas.
Odysseův Doerpfeld Schliemannův Holanďan Schliemann Gellův Dodwellův Warsbergův Homerův Home Jthako Ithaka Hlomerovo Ithaka Santa Maur
24 article
Homer udává, že Ithaka spojena byla úzkou převla- kou s pevninou, na níž se pásla stáda Odysseova. Také to se hodí na nynější Leukas, jenž jen úzkým průplavem jest oddělen od pevniny. Homerova Tthaka líčí se též jako úrodná a hornatá, což rovněž souhlasí s krajinným růzem nynějšího ostrova Leu- kas. Důkazy, jež prof. Doerpfeld uvedl pro novou svoji domněnku, působily tak přesvědčivě, že přijaty byly shromážděnými učenci skutečně s nadšením. Prol. Doerpřeld očekává klidně námitky, jež jeho nová theorie vzbudí ve světě archeologů a filologů. Jest pevně přesvědčen, že se mu brzy podaří podati nezvratné důkazy pro nynější svoje tvrzení. Nepo- chybuje, že kopání již započne v nejbližší době na ostrově, zvaném Leukas, objeví pozůstatky sídl
Homer Ithaka Odysseův Homerův Doerpfeld Leo Nepa
25 article Odysgeova.
Odysgeova. = Hedvábí z pavouků. Navštěvovatelé pa- řížské výstavy budou se moci přesvědčit na vlastní oči, že řecká báje o umění přástevnice Arachné, jež pro svoji smělost byla bohyní Pallas Athene promě- něna v pavouka, v jistém smyslu stala se pravdou. Z ostrova Madagaskaru zaslán byl velký balík hed- vábí, jehož užito bude na baldachyn nad parádním ložem a jež jest zhotoveno z příze jistého druhu pa- vouků, jenž se vyskytuje toliko na tomto ostrově. O tomto pavouku a jeho přízí jsme již svého času přinesli zprávu. Francouzský missionář pater Cam- boné spolu s architektem Jollym v Tananarivu při- činil se o praktické zužitkování příze v průmyslu. Tkalcovna hedvábí, zřízená na Madagaskaru, má již nyní zásobu 200.000 metrů příze, jež navinuta na dvanácti velikých cívkách. Látky, zhotovené z příze pavouků, mají nádherný zlatoskvoucí lesk a hra jich barev připomíná jemné přechody duhy. Kolonistě na ostrově sbírají tyto neškodné pavouky po tisících s rozsáhlých větví chlebovníků a dodávají je tkal- covně, kdež zhotoví sedm až osmkrát tolik příze, co housenka bource.
Arachné Pallas Madagaskar Camelopardalis
26 article
= Lékař — hrdina. »Annales Politigues e Littéraires« přinášejí vzpomínku na znamenitého lé- kaře a badatele dra. Trousseau-a, jenž v letech šede- sátých hrál vynikající úlohu též ve společnosti pa- řížské. Byl znamenitý v hovoru, jemných a elegant- ních způsobů a tudíž velmi hledán v salonech. V středopostí roku 1867 pozval k sobě na oběd ně- kolik přátel. Zábava byla velmi čilá, přeskakovala s předmětu na předmět a Trousseau byl duší celé zábavy. Pojednou byli přítomní vyrušení prudkým posuňkem lékařovým. Právě když chtěl dáti sousto do úst, odstrčil vidličku prudkým pohybem a ruka zůstala nepohnuta nad stolem. Bylo to tak neočeká- vané, že všichni v němém úžasu hleděli na Trous- seau-a. Pojednou tázal se jeden z hostí: »Co jest vám?« — Lékač nuceně se pousmál a odpověděl:
Annale Politigue e Littéraire
27 article
»Nic, jen mi kmitla blavou myšlenka o jakémsi pří- padu, jež musím kontrolovat ve svých knihách. Do- volíte-li, odeberu se na několik minut do své pra- covny.« A Trousseau vrátil se po několika minutách a sedaje zcela klidně ke stolu, pravil: »Nalezl jsem, co jsem hledal.« — A jal se pokračovati v zábavě večer minul v nejpříjemnějším bovoru ... Co s událo v pracovně Trousseaurově? Nejtrapnější du- ševní drama, jaké si možno pomyslet. Náhlý po- hyb slavného lékaře u stolu způsoben byl prudkou vnitřní bolestí, jež byla pro Troussenu-a objevením, zřetelným a nepopíratelným přízna- kem hrozné choroby. Vstoupiv do pracovny, vzal jeden ze svých spisů, vyhledal si místo, kde ony pří- znaky popsány, přečetl je kvapně a pravil: »Je t správné, je to rakovina.« A odložil knihu. Ale ihned se vzpamatoval, nabyl znovu své obvyklé chladno- krevnosti a duchapřítomnosti a vrátil se klidně do jídelny jako muž, jenž za jedinou minutu prove bilanci svého života. Drubého dne zavolal si tři svoje nejlepší žáky, mezi nimiž byl i později slavný dr.
28 article
Verneuil, vyložil jim případ a žádal je, aby pronesl svůj úsudek. Aby učinil přítrž všem okolkům, doložil ihned: »Povíte mi pravdu, že, a beze všech vytá- ček? Jste moji žáci a netajil jsem se vám ničím, co vím. Nejmenší vaše váhání vzbudilo by ve mne do- mněnku, že jste nezužitkovali moje nauky a že jst nevědomci, anebo žé mne považujete za zbabělcea chcete mi zatajit pravdu. Mluvte tedy !« — Žáci se uklonili. Ohledavše bedlivě mistra, rozpoznali ne- klamné příznaky hrozné choroby. Trousseau byl vskutku stižen rakovinou. — »Děkuju vám,« pravil a když jeden ze žáků chtěl cosi připomenouti, dol- žil: »Vím, chcete připomenout, že případ není zou- falý a že s trochou opatrnosti... není třeba, za tři měsíce zemru a jest mi třeba učinit opatření jako muži, jehož dnové jsou sečteni.« — Trousseau sepsal svou závěť. Několik dní před smrtí odebral se na hřbitov. Pěre Lachaise, vyvolil si místo pro svůj hrob a odebral se pak do pohřebního ústavu, kdež objed- nal pohřeb. Vyřídiv všechno, vrátil se domu a ulehl očekávaje smrt. Nastala v ustanovený den. Troussenu se nemýlil.
Žák Trousseau Verneuil Pěre Lachaise
29 article
= Divocí koně ve Spojených státech. Newyorský jeden časopis oznamuje: Kdežto ve mno- bých krajích Západu a Jihozápadu, jež před nedáv- nou dobou byly známy množstvím potulných divo- kých nebo polodivokých koní, zvířata tato většinou zmizela nebo byla vyhubena, nalezají se v jedné části Utahu divoci koně ve velkém počtu a způsobují značně nesnáze. V písečných pouštích jižně od Mll- fordu v kraji Benyer nalezají se teplé prameny blíž staré silnice pro nákladní povozy do Pioche, dokud bylo proslaveno hornictví. Jižně od těchto teplých pramenů bylo lze viděti u silnice velká stáda divo- kých koní, jež, když se člověk blížil, kvapně prchala ve mracích prachu přes písčiny a úžlabiny porostlé křovím. Západní část této pouště jest vroubenu příkře spadajícími horami, jež tu a tam jeví hluboké rokle — mohutné to trhliny v černém vujkanickém kamení. Jakýs důmyslný člověk vyhledal si některé z těchto roklí, jež se mu k jeho účeli nejlépe hodily, upravil na jednom konci pevná vrata ze smrkových kmenu a vehnal pak do rokle celé houfy těchto divokých koní, jež obyčejným způsobem vůbec nebylo lze chytit, a zavřel vrata. Stěny rokle byly příliš příkré, aby se po nich mohli koně vydrápat. Z pravidla koně tímto způsobem chycení po nějaké době dosti zkrotii, aspoň pro jízdní skotáky, jež z pravidla si doplňovat svoje jízdní koně z těchto koní pouště. Tehdáž bylo schytáno as velké množství těchto koní. Přes to však rozmnožili se tou měrou, že nyní kraj takřka zapla- vují a takřka ničí pastviny skotu, ovcí a jiných do- mácích zvířat. V poslední době tudíž dobytkáři, po- škození tento záplavou divokých koní, uspořádali roz- sáhlé lovy na tyto divoké koně, ale dávno ještě se jim nepodařilo, docílit uspokojivého výsledku.
spojený stát západ Utah Mll
30 article
= Plovoucí kameny nalezl Erland Norden- skjoeld minulého roku v průplavu Ultima Sperenza na jihozápadním pobřeží Patagonie. Povrch moře bl tak hojně pokryt drobnými kousky břidlice, oderva- nými od břehu, že jediným zatáhnutím síté vyloven jich 700 kusů. Byly to zlomky, jichž největší kus vážil 0.8 gramů, kdežto dvacet menších mělo prů- měrně váhu 0.3 gramu; průměrná váha jich byla 2.71. Příčinou plování nebyla pórovatost, jak to jze často pozorovat při kamenech, vyvržených ze sopek, nýbrž tato merozoická břidlice byla poněkud živeč- natá, takže voda k ni snadno nelnula, úkaz to, při- pomínající plování lesklého plíšku, vloženého opa- trně na vodu. Jakmile kameny vlnobitím byly smo- čeny, klesaly ke dnu, ale velké množství tohoto kamení unašeného mořem, mohlo vzbuditi domněnku ve příčině geologického významu tohoto úkazu, po- kud možno předpokládati tvoření se vrstev obsahu- jící součástky z období různícicích se značně geolo- gickým stářím, touto cestou. Od té doby, co toto Nor- denskjoeld uveřejnil v lednovém čísle Jondýnské »Nature« oznámili četní jiní pozorovatelé podobné úkazy, z čehož vysvítá, že tu jde o úkaz dosti často se opakující. Dna naus ksn ná nahu ro nevestý nenva che roby Z Uo a výše! — 14 metrů! — porta prosté a vyclené zaslání. Vzorky obratem. Rovněž černé, bílé a barevné „Heu- nebergovo hedvábí“ od 45 kr. až do zl. 14.65 za metr. G. Henneberg, továrník hedváhí (c. a k. dvor. dodav.) v Curychu. 7643 eoocke c nejtepsi Zampa fiské
Norden G Henneberg Zampa Patagonie Curych Nature
32 article
NAKLADATELSTVÍ F. ŠIMÁČKA V PRAZ
F Šimáček
33 article
nočsí 180 (.) fe. 1.2. 0. Červink Boj v kaplrále m. Čín. S. Edv. Jelínek. Renátské zreadle. Čís. 4. J. Arbeat Aspoh se pousmu čis protr. la.e H J. D. Ko nn -
S Edv Jelínek Arbeat Aspoh Čína ko NN
34 article
U všech knihkupcůl