3
masthead
27. ledna 1901
5
article
Nad vlysem vzrůstá z volut pomník do
výše a má na přední a zadní desce poslední,
ale významná slova Husova: »Bůh jest mů.
svědek, že toho, z čeho mne křivé obviňuji
nikdy jsem neučil a nečinil a že v duši svě
nevinným se cítim a na té pravdě, kterouž jsem
poznal, učil a kázal, nyní chei vesele umřiti«
XVI. Návrh s heslem: „Světový
převrata.
Hus stojící na zeměkouli znázorněn bez
vší lidské akce, spíše jako obyčejný mohutný
zjev, vzniknuvší z běhu tehdejších událostí
vysoko vystupující z dýmu a plamenů hranice
kostnické, která zpečetila přesvědčení celélio
jeho života.
Ony velké události, jejichž nutnou výsled-
nicí Hus byl, i události pakinásledující illustrují
vlny reliefů na zeměkouli. Počínaji na levém
obelisku ukřižováním Krisla, pak Husem, káží-
cím proti zlořádům ve víře a církvi a koncilem
kostnickým vyšlehují v mohulnou hranici. Na
těchto relicfech odrážejí se hlavy na spodním
soklu stojících předchůdců Husových Mili če
z Kroměříže a Matějle z Jiamn o va.
Plameny kostnické zachvacují celou zemi
a z jejich dýmu vystupuje zjev H u slův a re-
liefy bojů husitských, zvláště vílězné bitvy do-
mažlické. Tyto reliefy jsou zároveň pozadím
pro postavy Jana Rokycany a Jana
Žižky. Žižka sám jest již úplně slepý, čímž
chtěl autor naznačiti onu plameny kostnickými
roznícenou slepou elementární silu husitských bo-
žích bojovníkův a celého husitského hnutí.
Rokycana třímá v předu v pravé ruce kalich.
který dostatečně vystupuje jako viditelný sy mbol
českých Husitů, jimž jedinou autoritou a bož-
skou pravdou bylo písmo svatě.
Husův
Hus
Krislo
Rokycan
Žižek
Kroměříž
6
article
Reliefy na zadní straně vyznívají v někter
zjevy nejkrásnější doby české volnosti (Jiříka
z Poděbrad). Polosedící a poloklečící postava
znamená osvobození lidstva vůbec a národa če
ského zvláště z pout duševní poroby středověku
XVII. Návrh s heslem: „Z ciziny“.
Dvouramenný pomník M. Jana Hu s
obrácen jest čelní stranou k Václavskému ná
městí skupinami v sobě uzavřenými, avšak vy-
počítán jest i na pohledy od Dlouhé třídy
Mikulášského kostela.
V průčelní straně slojí M. Jan Hus s ru-
kama volně rozpjatýma, s hlavou k nebesům
pozdviženou a rozkračující nohou; odevzdává
se do vůle boha v přesvědčení o pravosti svých
zásad i v síle odhodlání, dáti se v plen pla-
menům jej očeká vajícím.
Z hranice té, životem jeho posvěcené, vy-
stupuje obelisk naznačující dalekosáhlý význam
myšlénky Husovy a z dýmu vzrůstá postava
Svobody s rozdrcenými okovy, tři mající po-
chodeň osvěty, čímž vyznačen pád zastaralých
řádů a obrození lidské společnosti demokrati-
ekými zásadami Husovýmí.
Jiřík
M Hu
M Hus
Husův
Poděbrady
7
article
Nejvýše vypíná se nejvýznačnější odznal
husitství: kalich, symbol bratrství a rovnosti
V podstavci pod Husem zasazen jest relie
»kázání Husovo«, jakožto nejpůsobivějš
činnost jeho v lidu českém.
Dole v pravo jest první skupina s chnivým
jeho stoupencem Jeronymem, jak nadšeně
ukazuje na Husa jako vzor svatosti. Vedle J an
Žižka, který život svůj celý zasvětil obran
zásad Husových, první vliv to Husova učení
za ním modlící se vojín husitský — vý
znam prodehnutí lásky k víře a vlasti všeci
Husilů.
Na druhé straně druhá skupina: Proko
Veliký, klesající na hromadu mrtvol v bitvě
u Lipan, třímá zlomený prapor husitské moci
meč v ruce jeho jakožto symbol nejvyššího vze
pjetí poslední energie. Za ním umirající h usit
ská žena, představitelka bezměrné obětavosti.
vlastenectví i náboženství.
Na zadní straně: Jiří Poděbradský
nejsvětlejší bod historie naší, v němž nejskvě-
leji v ovoce dozrály zásady kalicha.
Po stranách obelisku: Jakožto posledn
oběť velkolepého vzedmutí svobodného duchu
českého: koše s hlavami statých pánů v po
pravě staroměstské 21. čer vna 1621.
Hus
Husův
Jeronym
Žižek
Poděbradský
Lipany
8
article
XVIII. Návrh s heslem: „A—22“.
Ukříčen eírkevními otci a zakřiknut králem
Zikmundem Hus padl na kolena a obrátil
zrak k nebesům, neposlouchaje čtenť žaloby z
vinu a skutky nepravdivé. Tak ukázal hotovost
umříti za své učení, umříti smrtí mučednickou
a té se mu dostalo 6. července 1415.
Na podstavci v popředí vysoko třímaje k
lich — znak Husitů — tiskne na prsa mec
Prokop Holý, kněz a vojevůdce; přemohl
Evropu a přinutil ji ke smlouvání s Čechy
v Basileji.
Vzadu jest M. Jeroným Pra ž' s ky
Drží v ruce list, přibitý v Kostnici na dvéře
chrámové k veřejné diskusi. Na levé strané stoji
Jan Milič z Kroměříže, vedle král
Václav IV., na pravo Jan Žižka z Troe
nova, vedle M. Jan Rokycana.
Alegorie na rozích představují nejvýznač
nější činnost Husovu, kterou jeví životem
spisy; v předu neohroženost, jejíž meč
značí odvahu, břitkost rozumu, jenž neusťoupí
ani síle, ani lsti; vedle víra, nezlomná vlra
v boha, ve spásu ctnostných, ve vitězství pravdy
zdobila vždy Husa; vzadu výmluvnost, jež
byla cennou podporou opravných snah Huso-
vých; vedle trpělivosť, nejkrásnější ozdoba
všech velkých sužů v zápase za nejdražší
statky lidstva a mravní svobodu.
V nejdolejší části pomníku jsou čtyři ro-
liefy, představující odvěký zápás duchovního
života našeho s germansko-latinským západem.
Hus
Milič
Václav Iva
Žižek
M Rokycan
Husův
Evropa
Čechy
Basilej
Kroměříž
Troe nova
9
article
Již apoštol náš sv. Methoděj zajat od Němeů
a vězněn, ale nedosaženo tím záhuby svatého
dila. Hůře bylo po 100 letech, kdy vzniklo
v Praze latinské biskupství. První Čech na jeho
stolci měl zápas s pohanstvem, ale neméně
slovanskou liturgií. Proto sv. Vojtěch, horlivý
latiník a vychovanec německý, raději opustil
svůj úřad a nenáviděné Čechy a bloudil po
nv
Za 400 let zvítězila latina zjevně, ale duch
slovanského odboje a odporu proti draní se
Němců žil, až mocně se probudil a Hus
upálen za to, ocifnuv se v rukách odpůrců.
Avšak jeho snaha po duchovní svobodě národní
slavně zvítězila v bojích husitškých nad ger-
manským západem, když se chystal náš národ
vvhladiti. Prvním skvělým skutkem tohoto zá
světě
pasu jest bitva na Vítkově hoře, v níž Žižka
slavně zvítězil; jako kostnická hranice osvitila.
tak tato bitva zachránila náš národ od záhuby
XIX. Návrh s heslem: »Huse.
Účelem návrhu jest postaviti nejen mrtvý
pomník, hlásající světu, že porstal v národě
našem velký Čech, jemůž vděčný národ staví
pomník, že Čechem byl a pro víru křesťanskou
— evangelium — smrt mučednickou podsloupil,
nýbrž pomník ten má býti shromáždištém těch
věrných Čechů, kteří s národem naším dobře
smýsli, kteří hodlají život a statky za práva
národa našeho obětovati, jako náš velký Mi st
Jan Hus a Jan Žižk a a předkové naši
činili. K této mohyle, k posvátnému místu pu-
tovati mají každého roku nejméně jednou a to
15. června věrní Čechové, dáti si před ní slib
v úmrtní den našeho velikána, že dosud věrně
při národu stojí, povinnosti své plní a na dále
plniti chtějí.
Čo
svatý . Vojtěch
Němec
Hus
Žižek
Čecho
Žižk
Praha
Vítkov hoře
Čechy
10
article
Na úpatí pomníku jest kaple, která m
býti všem věrným Čechům dostaveníčkem, by
přišli složiti slib věrnosti na evangelium; Hu
má býti svědkem přísahy Čechů na oltář složené
Jako kaple bietle m sck á byla Husovi
nejmilejším místem, kde mohl lidu volně hlá-
sati slovo boži, místem, kde mohl volně na ne
pravosti u víře a mezi kněžstveme bující pouka-
zovati a nápravu hlásati, kde mohl lid poučo-
vati a k hrdostí národní nabádati, tak i kaple
tato má býti shromáždištěm všech věrnýcl
Čechů s národem dobře smýšlejíeích a za práva
naše bojujících; kaple tato má býti shromá-
ždištém všech Čechů vynikajících, kteří věrné
Čechy chtějí ponaučovati a nabádati k plnění
povinností národních, kteři chlějí lid poučovati.
jak třeba za naše národní práva bojovati a ne-
popustiti dotud, pokud národ náš nedosáhne
práv a svobody, která mu va jeho domovině
náleží.
sv
V kapli jest kámen na způsob olláře, n
který klásti se bude kniha (evangelium), v po-
zadí koruna trnová (smrt mučednika), po straně
řetěz, kněmuž Hus ukován byl. Mají upama-
továvati na trpení Husovo každého slibo sklá-
dajícího.
Mistr Jan Hus stojí v předu pomníku
v rozhorlaní, drže v levé ruce knihu a pravou
trhaje listy, t. j. očišťuje knihu ode všeho, c
během času církev, respektive pohlaváři jeji
přidali a co se s původním učením Kristovým
nesrovnává, v mnohém odchyluje a ve mnohém
případě i ve zřejmém jeví se odporu.
Čecho
Hu
Hus
Husův
11
article
Hus vystoupil proti prostopášnosti a zne-
mravnělosti kněžstva a tím toto proti sobě po-
štval a nesmiřitelným protivníkem si je učinil.
jehož zášť připravila mu pak kostnickou
hranici.
Po stranách umístěné dvě sudky-bludičky
opírají se o desky, na kterých napsány jsou
domnělé bludy, pro které Hlus, že jich neod-
volal, byl upálen. Jedna opřena o hlavu dumá.
druhá vítězně ukazuje: značí nerozhodnost v
projevování v době tehdejší. Obě mají ruce
zdvižené a ukazují na hlasatele práva, kterému
M. Hus učil dle evangelia. Na Husa shlíž
genius a drží nad jeho hlavou trnovou korunu
značí mučednickou smrt jeho. Evangelium
umístěno jest jaksi u plápolající hranice, protože
Hus dle něho učil, na ně se odvolával a přeee
byl upálen.
Pomník má za účel poukázati na význam
Betlemské kaple, znázorniti dobu předchozl, pak
vlastní dobu Husovu a konečně dobu pozdější.
V příčině doby předchozí pojaly na něj postavy
Miliče z Kroměříže, M. z Janova
Tomáše Štítného, v příčině doby vlastní postavy
Husa, Jeronýma, Jana z Chlumu, Petra z Mla-
denovic, relief upálení Husa a dekret kutno-
horský, v příčině doby následovavší postavy
Žižky, Prokopa Velkého, Mikuláše z Husi, Mi-
chala Koudely ze Žitenic, Roháče z Dubé atd.
relief posledních táborských hejlmanů, husit-
ských zbraní a pod.
Plačící dívka znázorňuje utrpení českého
národa a lká nad pohromou národ stihnuvší.
K návrhům XX. s heslem' : (kalich),
XXI. „Plná jsi žalu, vlasti má“
XXII. „Apotheosa“, XXIII. „Čise
zašel's, rýhu zanechav“, nepřipojeny žádné
programy.
Hus
M Hus
Husův
Milič
Janův
Štítný
Jeroným
Jan
Petro
Žižek
Prokop Velký
Mikuláš
Koudela
Roháč
Kroměříž
Chlum
mla
Hus
Žitenice
Dubá
12
article
Sčítání lidu ve smíšeném území.
Sčítání lidu ve smíšeném území.
Také na Německobrodsku vyvinul
Němci horečnou činnost, aby uchránili svoji
»samodržavu« proti rostoucímu živlu českému
a jako všude jinde neštítili se ani zde sebe ne-
kalejsích prostředků, jen když vedly k eili
V obcích: Něm. Vyskytné, Hlávkově,
Plandřích, Bilém Kameni a Rounku
byl sčítacím komisařem Fr. Siegl, rolník z Vy
skytné a zuřívý Němec, který svým nezákon
ným jednáním vyvolal. protesty s české strany
proti provedenému sčítání.
Zejmena v obci Rounku přesahoval
zvůle jmenovaného sčítacího komisaře všechny
i nejkrajnější meze.
Ačkoli čeští obyvatelé důrazně žádali, aby
jim byly předloženy české archy popisní, ne-
bylo jim vyhověno a nikomu ne
dán arich ani k nahilédnutí, ani k pl od-
pisu, takže za správnost zápisů i účiněných
elszmet otlol so
nikdo neručí.
S komisařem Sieglem úplně »s a mo-
statně« sčítal — vlastně agitoval — s yn
jeho, lesní adjunkt, ač k tomu nijak oprávněn
odůvě ne
nebyl.
Všichni češti otčové udali, že obcovací řeč
jejich i rodin jest česká. Byli však přemlou-
váni, nuceni, bylo jim hrozeno, že budou
vypovídáni, že od obce ničeho nebudou
směti užívati, neudají-li němčinu. J podpláceti
Němci chtěli, aby lid svou řeč zapřel. Nikde
však toho neučinil. Nieméně byla jim zapsána
řeč n ěmlecká a sice proto, že prý m ul s
zůsitatiboR ounek cel ýbmněmecký m.
Když pak se naši občané plali, proč senli tak
stalo, bylo jim řečeno, že tak jest nařízeno o
hejtmanství!
Také v Bílém Kameni činěn na Čechy
nezřízený nátlak, aby se přihlásili jako Němci.
Tak přemlouván občan B., aby udal řeč něme-
ekou, »že prý německy tak pěkne
umí.« Panu S. slibovali, 2e mu něc
dají, když nepřihláší svůj jazyk český, a panu
J. T. dávali 3 koruny, aby zapřel svou
materštihu. Nepořídili však u zádného.
Němec
Bilý Kamen
Rounka
Siegl
Německo
Vyskytná
Hlávkov
Plandře
Francie
Čechy
Rounka
13
article
Ve Vyskytné za týmž účelem útočili
Němci na občana českého pana M. P.
Také ve Hlávkově řádila bezuzdně roz-
poutaná agitace německá. Zminěný syn sčítacího
komisaře Siegla počinal si zde jako sa mo-
statný funkcionář sčí(a cí.
Občanům proti jejich vůli a výslovné žá-
dosti předloženy archy německé a něme-
cky též vyplňovány.
Při tom zapisována čeládka, která teprr
po Novém roce službu v obci nastoupila.
nikoli však čeládku, která před Novým rokem
ve službě byla, jak jedině správno.
Sčítání celé dělo se velmi povrchně, tak
že nebyli zapsáni dva studující, právě na svát-
cích meškající, stáří osob zapisováno ve velke
míře »od oka«; několik nádennických rodin,
jež právě byly bez práce, zanešeno bylo »bez
zaměstnání«.
Služka M. V. sčítána dvakrát; jedno
neprávem v Hlávkové a po druhé v Bilém K
meni.
U čeledi pana Fr. Houzy byla rubrika ob
covaeí řeči vynechána a on na svojí ře
ani netázán.
Némec Friedl udal svoji ženu správně jak
Češku. Komisař Siegl však ji zapsal jako Něm
kyni, ačkoliv německy nezná. Pasák u téhož
hospodáře připsán do archů a sice s řečí ně-
meckou, ačkoliv teprve po Novém roce přišel
německy jakživ ani neslyšel. Prý proto, že jes
leď zapsán do německé školy.
Němec
Siegl
Némec Friedl
Češka
Vyskytná
Hlávkov
Francie
Německo
14
article
Když se proli témto přehimatům komisař
ozval uvědomělý našínec, odbyl jej komisař
že mu do toho ničeho neni, že na obecním
úřadě, kde sčítání se provádělo, nemá co dělati
ani mluvíti, a nazývaje občana onoho »špieleme
žádal starosfu, aby jej dal z obecního úřadt
vyvěst. Leč na ráznou odpověď s české strany
zkrotl a psál dále.
Německa-agitačním snahám sčitacího komi-
saře státně napomáňali občané německé národ-
nosti, Tak Fr. Sleffel udal celou svoji rodinu
s obcovací řečí německou, ač žena ani dět
slova německého neznají. Z návodu Němců při-
hlásil se k německému jazyku Čech V. Z. a
také Češka M. Eiglova; když komisař odmí
její žádost, aby s ní mluvil česky, dala se za-
psati s obcovací řečí německou.
Při sčítání udál se veselý výjev : ObčanK
býv tázán komisařem, jaký má jazyk a nepo
rozuměv smyslu dotazu, odvětil že »červený
a hneduna důkaz jazyk komisaři ukázalil
V Plandřích dal se jako Němec z
psati »prý bez nátlaku« Jos. Musil a v Ji-
říně učinil tak Josef Zadek, oba příslušníei
české národnosti.
V obeích Hochberku a Smilol v
(sčítání provádělo se ve Smilově) ztratili jsme
nátlakem Némců 25 osob.
V Rábicích (okresní hejtmanství pra
chatické) prováděl sčítání německý řídící učite
Reitmaier. Soupis dál se u předst a ve-
ného, kam jen hlavy rodin byly pozvány, což
pro českou čeleď bylo osudným. Kromě jedi-
ného občana nebyl nikdo z našich lidí na ná-
rodnost svou tázán, tím méně asi dle pravdy
zupsán.
V obeích: Neudoríu, O herdo- r fu,
Dürrmaulu, Kleln. i Gross- Sieh-
dichfür a Klemensdorfu nenapočten
ani jediný Čech, ač jest tam prokázána sou-
kromým sčítáním česká menšina.
Němec
Čo
M Eiglův
Musil
Zadek
Reitmaier
Kleln
Gross
Sieh
Německo
Francie
Jos
Smilov
Čechy
obecní úřad
Neudorí
15
article
Češi bojí se protestovati proti takovému
znásinování, ježto prý by si obec celou prot
sobě poštvali a své existence zničili.
V obci Halsu u Tachova prohlásil sčítae
komisař, jímž byl místní učitel, našim lidem
hlásícím se k české řeči, že toliko němčina
jest obcovacím jazykem a že to neodpovídá in
strukci, která jemu při »amtstagu« byla udě
lena. Teprve na opětnou žádost zanesl 2 rodiny
české s řečí českou. Ostatni však příslušníci
naši v obcích: Halsu, Galtenhofu, Ringelbergu
a Plauer Brandu zapsání pro jich odvislé po-
stavení jako Němei.
Ve Výrově (okres Horšův Týn) jest dle
soukromého přesného sčílání 18 Čechů, ale ko
misař sčílací J. Vogel z Horšova Týna »ne
našel tam ani jedno ho«.
V Srbách (téhož okresu) a okolních ob-
cích zapsáni skorem všichni Češi s řeči němu-
ekou i služební, kteři německého slova neznají.
Němei tvrdí: »U nás jest obcovací řeč německá
a proto všichni, kdo mezi námi žijí, jsou Němci«.
Ze Srb se nám píše: »Posledním sčítáním bude
naše okoli Čechů prosto, protože nikdo za
Čecha přihlásiti se nesmí. Terrorismus něme-
ckých naclonálů nezná v tomto ohledu žádných
mezís, Sčítacím komisařem byl rovněž J. Voge
z Horšova Týna.
Čech
Ringelberg
Čecho
J Vogel
Němec
Srb
J Voge
Hals
Tachov
Výrov
Horšův
Galtenhofa
16
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Orgán pana Karla Práška, nedávno
zvoleného řišského poslance a jeho agrárních
soudruhů, nevyvrátil z obvinění, jež jsme v čísle
předvčerejším opakovali, ani jediného slova, za
to však ve svém čísle sobotním vychrlil spoustu
silných nadávek, jimiž má býti odvrácena pozor-
nost od afféry, která tak znamenitě charakterisuje
tohoto nejnovějšího obhájce zájmů zemědělských.
Můžeme tedy jen opakovati své prohlášení, že
trváme do poslední písmeny při pravdě všech
zjištěných fakt o nesprávnostech, jichž pan
Prášek jako inspektor českého odboru zeměděl-
ské rady pro chov skotu na úkor českého rol-
nictva se byl dopustil. Povinností pana Práška
jest, aby se očistil veřejné, před kompetentním
soudem. Dokud tak nenčiní, může každý
vrhnouti mu právem ve tvář výtku, že hned při
zabájení své činnosti v radě zemědělské
jednal nesprávně, žesvé funkce zneužil.
Natomto faktu nezmění ničeho prohlášení prvního
komitétu českého odboru zemědělské rady, jež
se stalo sk vůli smírue za přehorlivé intervence
Bedřicha prince Schwarzen berga. Tento fakt
nemůže býti odčiněn aninintervenci všech členů
konservativního velkostatku, kteřisl fedrováním
Prášků a Kubrů sledují své povědomě cíle. My
nejen trváme při všech svých tvrzeních, nýbrž
dokládáme dnes, že za referentství pana Práška
o chovu dobytka v zemědělské radě byl okres novo-
benátecký, kde p. Prášek sídli, nejvíce ze všech
okresů subvencemi obdařen. Obdrželť přes 7000
korun za rok, kdežlo mnohé okresy, zejmena
na českém jihu, neobdržely ani krlejie alru
subvence. Zjištěno jest, že při jarním nákupu
dobytka pan Prášek zřídil nle polv o le m ou
Prášek
Bedřich
Schwardit
Kubr
český odbor zemědělský rada
17
article
stanici skotu pro sebe se subvencí 1500 korun,
kdežto dvě stanice, určené pro
jiné rolníky a povolené komitétem,
při tomtéž nákupu zakoupeny nebyly, protože
prý se neďostávalo dobytka. Orgán páně Prášků
nechť tedy na příště, než pustí se svým způ-
sobem do nadávání, vyvrátí věeně toto tvrzení
a donutí svého patrona, aby si zjednal zadosti
učinění zjištěním pravdy.
— O stavu lékařském. Není tomu dávno,
co nestačily lně hudovy, kterou s nevšední energii
na rychlo dal vystavěti své doby místodržitel bar
Kraus v zájmu medicinského učení českého. Stu-
denti o místa se drali a ve mnohých posluchár-
nách z nedostatku místa jiného obsadili okna
i stupně vedoucí ke kathedře. A namnoze opráv-
něné byly zaloby na nedostatek materiälu ke
studiu praktickému. Dhes tomu jin- k, dnes tály
lékařské fakulty české jsou poloprázdny. Návštéva
klesla očividně a že tomu tak, je štěsti. Ka
také by se vrhli ubozi mladí lidé, až by po
ukončenýcí studjích ohliželi se po existenci a až
by po nekonečném namahání, po celé řadě pří-
snýe: zkonšek a obětí finančních, z toho co uměji
a vědí kořistíti chtěli. Není pochybností, že na-
dejde opět doba, kdy síně lékařské f kulty se
naplní, jakkoli bylo by si přáti, aby podobné
úkazy se neopakovaly, nýbrž aby v návštěvě
jednotlivých studijních oborů na našich vysokých
školác. zavládla jistá konstantnost, však dnelní
úbytek studentů mediciny je zájisté zeeh, při-
rozený následek málo závídění hodného stavu
v jakémž většina zejmena mladších doktorů
mediciny se nalezá. Jsou ovšem výjimky, že
podaří se mladému muži s nedlouhou poměrně
praxí dosíci postavení slušného, ba mnohdyi
skvělého, však celkem trpký osud je uchystán
těm, kteří věnovali se studiu tak nevděčnému.
Prášek
Kraus
18
article
A přece neznáme druhého stavu, který by za-
sluhoval v hojnější míře vděku společnosti, než
je stav lékařský. Nehledé ani k effektivní ceně
pomoci lékařské, jež v nejednom případě vůbe
nijak nahraditi se nedá, uvažme jen, jaké po-
Vinnosti má svědomitý lékař. Není drubého
povolání, které by ukládalo povinnosti tak těžké,
zodpovědné a při němž by tolik bylo zapotřebí
sebezapření, jako povolání lěkařské. Lékař
k němuž cesta otevřena musí býti ve dnei
v noci, který nejtěžsí výkony prováděti musí
částo za okolností, o nichž by se zdálo, že jsou
nemožhy, který připraven musí býti každý oka-
mžik, za všech okolností a každé pohody k plnění
povolání svého, musí býti v jedné osobě rádcem,
pomoenikem a těšitelem. A vděk, který ho za
to očekává? Je to jedna z nejsmutnějších ka-
pitol. Víme, že z delikátnosti o ní lékaří sam
mluví nejneraději, však tím větší povinnost
opodál stojících je, také této kapitoly se do-
tknouli. Je tu jisté neporozumění, jemuž davse
oddává, domnívaje se, že lékař koná povinnosti
lidskosti a že ledy nároku na odměnu nemá.
Je to domnění zvrácené, ale mnoho lídí tak
kalkuluje. Jiní zase odvolávajíce se na vybájené
obrovské honoráře boháčů, účet lékařský kladon
ve svém rozpočtu do řady poslední, když již
všechno ostatní je vypořádáno. Nemoc je ne-
štěstí, a za tu zaplatit, je vždycky času dost.
19
article
Tskové je mínění mnohých, a je pravda, že nie
a lakovounechulí se náplatl jako honorář lé-
kařský právě tak, jako na druhé straně nie nekoná
lékař s takovou nechutí, jako upomínati o ten
mizerný groš, který desateronásobným způsobem
byl si zasloužil. Jak jinak je v tom advokát!
Co by ale řeklo se lékati, kdyby od člověka
finančně pochybného chtěl si dát, než převezme
jeho léčení — zálohu? Nehledě ale k hono-
rářům za jednotlivé případy, jak mizerně pla-
ceni jsou lékaři, nalezající se ve veřejných
službách, ať již ve státní nebo autonomní.
Kde je za dvacet let právník u porovnání
s lékařem, vstoupil-li třeba v týž den do státní
služby? Právník je i při špatném postupu u nás
dávno již v sedmě třídě, kdy lékař dlouho ješte
zůstává v devátě. A což teprve naši lékař
obvodní ! Povinnosti kupa, ale odměna zato
tak mizerná, že vlastně hanba o ni mluvit.
20
article
V slušnější obci má mnohem více obecní po-
licajt. A tu opět přicházíme ke kapitole právě
tak charakleristické pro naše poměry, jako
smutné. U nás na všechno spíše je peněz, než na
svědomitou péči o lidské zdravi. Mnohým i to je
příliš, čím odbývá se u nás obvodní lékař. Je
přímo tklivá skromnosť těchto mužů, kteří dnes
by spokojeni byli, kdyby učiněno bylo aspon
nějaké opatření, kdyby postaráno bylo o ně pro
případ stáří a invalidity. Což má býti ubohý
lékař k tomu odsouzen, táhnouti až do po-
sledního dechu a nemá míti také na sklonku
života několik těch let klidných a spokojených
Však i vo jiném ohledu je povolání lékaře plno
svízelů. Jakkoli je tendence veškeré činnosti
jeho prospěti a pomoci, nenalezá namnoze pod-
pory ani v oněch kruzích, o nichž by se
předpokládati dalo, že mají porozumění
pro věci týkající se veřejného zdravot-
nictví. Jak málo je lidí, kteří uznávají snahy svě-
domitého, příkazů hygieny dbalého lékařea
jak málo teprve obci, jež by dbaly jeho rad a
nařízení! Zpřavidla pokládají lékaře, jenž v tomto
směru své povínnosti plní, spíše za škůdce obee,
neb za odporného uminěnce, naléhá-li, aby pro-
veděno bylo to či ono opatření. Úřad ukládá
mu celou řadu povinnosti, které kdyby poctivě
plniti chtěl, stal by se záhy nemožným u lidí,
uprostřednichž jest mu žiti. Stal by sel všechněch
nepřitelem. A kdyby pak se obrátil ve své tísní
na ty, kteři mu ukládají, co namnoze ani pro-
vésti se nedá — ocitl by se na holičkách
Ochrany by u nich nenalezl, spíše něco jiného.
A to také svírá lékaři hruď, snad mnohdy více,
než tíseň hmotná. Každý stav dere se v popředí
a žádá za zlepšení svých poměrů i nenahližíme.
proč by neměl právo to činiti i lékař. Společnost
pak bude povinna jinak jednati oproti němu,
než dosud.
21
article
— Bezpečnost v Praze. Po zprávě
krvavém nočním dramatu ve Letenské ulici
zmocnil se obyvatelstva pražského, jak přiro-
zeno, strach, neboť ukázalo se opět jednou, jak
nedostatečná jsou bezpečnostní opatření u nás
a jak snadno vyškolenému zločinci dostati se
i tam, kam bychom se domnívali že bez vůle
naší cizí noha nevstoupí. Kupovány nové pa-
tentové zámky, ocelové řetězy, instalována elek-
trická zvonitka a podobné věci, jež podceňovati
nelze a které za jistých okolnosti velmi dobře
se mohou osvědčiti. Leč důvtip zloděje pře-
koná nejchytřejší opatření poctivého člověka
že jsou smistři«, kterým ani důmyslně sestro
odlorn
jený americký neb anglický zámek nepůsobí
obtíží, je známo. Jakou ostatně mají cenu
zámky u našich dveří, z nichž darebák od-
lepí hravě výplň a proleze, neb odtrhne od nich
sloupek i se zámkem. Zlý člověk nedá se od-
strašiti kusém zrezavělého železa, má pohotově ná-
stroje, kterým i přepiluje pravou anglickou ocel a vy-
vrtá bez hluku díru do centímetrové kovové plotny.
Že poměrně tak málo se u nás stane tak zva-
ných velkých a těžkých krádeží, je vlastné
vlivem, který při nynějším pauperismu ani jinak
vysvětliti se nedá, že lidstvo přece jenom
mravně stoupá, ale spekulovati na tento zjev
nikomu bychom neradili. Nám však by byl
milejší spolehlivý signálový apparát v bytě neb
ještě lépe, spolehlivý hlídač, než sebe význam-
nější a příznivější číslice ve statistice bidy.
Praha
Letenská ulice
Bezpečnost
22
article
Hlidaě! To slovo a pojem ten u nás jakoby již
vymizel. Pomalu nebudeme vědět, co to je. Jen
se prosím tažme, kdo v Praze pečuje o bez-
pečnost statisíců lidí a o bezpečnost majetko,
jehož cena jde do set millionů ? Nepatrný
houfec policejních strážníků. Že byli lupiči
v Letenské ulici hlídkou dopadeni, stale se jen
náhodou. V jaké ale ocitli se sijuaci nebožácí,
kteří navzdor tomu, že tahali se se zlosyny
déle než čtvrt hodiny, marně čekali odněkud
na pomoc. U nás je v noci jako v hrobě. Na ulici
není z pravidla zlý ani dobrý. A to by se
mohlo při přiležitosti špatně vyplatit. Je to sice
již starý stesk, že policejní stráž pražská, hledě
k obrovskému terrainu, je naprosto nedostafečná.
Strážníků je především málo a potom se jich
užívá k výkonům, které je od vlastního jejich
povolání oddalují. Zkuste to a vydejte se v noci
ulicemi pražskými na procházku, mnoho li po-
tkáte policejních hlídek. Nebude-li vás to mrzet
a budete-li procházku častěji opakovati, poznáte,
že hlídky chodí dle určitého plánu a jaksi sy-
stematicky a budete moci bezděky určiti, kdy
se hlídka objeví. Kdo má příčinu hlídce se vy-
hnouti, vypátrá to ještě dříve a mnohem dů-
kladněji. Policie denní — jak se ukázalo v celé
řadě měst — pro noční hlídku vůbec se ne-
hodí. A proto v jiných velkých městech služba
bezpečnostní od noční hlídky je oddělena a pro
tuto ustanoveni zvláštní zřízenci. Ti vědí již, ce
znamená noc, ti vyznají se také již ve svém
obecenstvu, ti vůbec docela jinak v noci vidí a
docela jinak si počínají. Noční policie všude
jinde znamenitě se osvědčila a u nás také na
to dojde. Jenom že o hodně později, než jinde.
Přicházeti pozdě, je u nás vůbec zvykem.
Praha
Letenská ulice
23
article
— Osobní. Pan MUDr. Ant. Plánička exter.
lékař všeob. nemocnice, porodnice a polikliniky, za-
hájí veškeru lékařskou praksi dnem 1. února 1901
v Čimelicích. — Zubní lékař pan dr. Gustav Bran-
deis přeložil od 1. února své ordinační místnosti
z Příkopů do Bredovské ul. č. 12. I. posch. — Od-
borný přednosta v ministerstvu vyučování dr. Bedř.
Stadler přijel z Vídně do Prahy ku prohlidce
uměleckých ústavů a učilišt.
— Promoce. Pan JUC. Jiří Hoetzel ze Sta-
nětic povýšen bude 28. t. m. o 11. hod. dopol. na
české universitě v Praze veřejně na doktora veške-
rých práv.
— Rodinné zprávy. Pan Jan Mandl, adjunk
rak. státních dráh, správce dopravy v Jilemnici a pl.
Otilie Mandlová rodem Machova z Prahy, slavil
sňatek svůj dne 22. ledna t. r. v chrámu sv. Ště-
pána v Praze. — Sňatek pana Vendelína Drti ny.
revidenta c. k. potravní daně, s pí. Olgou Detino-
vou, rödem Žarovou, stavi! se dne 26. ledna t. r
v basilice sv. Václava na Smíchově
— Z Brna, 26. ledna. (C-B.) Prelát a opa
augustinského kláštera na Starém Brně, Anselm Ram-
bousek, dnes v noci ve stáří 77 roků zemřel.
- Z české fakulty právnické. Vyhláškou
na černé desce se oznamuje, že rigorosav
zimním semestru nebudou konána přes den 20.
března t. r., v letním semestru započnou zase v po-
sledním týdnu měsíce dubna a z pravidla budou se
připouštěti pouze do 15. července t. r., tak
aby nebylo kollise se zkouškami státními.
— Vojenský Věstník. Cisař dovolil vzájemnou
směnu g m. Emila Potta, velitele 8. a šl. Karla
Řezníčka, velitele 25. pěchotní brigády.
MUDr
Antonín
Plánička
doktor
Gustav Bran
Bedř
Stadler
JUC
Hoetzel
Mandl
Otilie
svatý . Šta
Vendelín drť
Detino
svatý . Václav
Pott
Řezníček
Čimelice
Vídeň
Praha
Jilemnice
Machov
Smíchov
Brno
Anselm Rama
24
article
Tiskový proces. (Z nejvyššího soudu.)
Z Vídně nám telefonují: Redaktor »Saazer Nachr.«
Kögler otiskl výtah z konfiskovaného článku, vyšlého
v Kolině o nalezení mrtvoly zavražděné Anežky
Hrůzovy. Red. Kögler, byv proto obžalován, hájil se
tím, že konfiskační nález byl v pražském úřadním
listě vyhlášen jenom česky, on však že česky nezná
a v celém Žatci že nebyl by si mohl opatřiti pře-
kladu. Byl odsouzen na základě čl. VIII. tisk. zák.
k pokutě 60 K, leč osvobozen od přečinu dle § 24.
tr. zák. Proti osvobozujícímu rozsudku podal státní
zástupce stížnost, o níž jednal dnes nejvyšší soud.
Zástupce odsouzeného redaktora uvedl, že úřadní
vyhlášky mají býti české i německé. Česká toliko
vyhláška že není dostatečnou. Nejvyšší soud osvo-
bozující rozsudek zrušil a odsoudil red. Köglera
pro přečin proti § 24. tisk. zák. a čl. VIII. téhož
zákona k pokutě 100 K z toho důvodu, že publikace
nálezu, byť i pouze českým jazykem se stala, úplně
postačí.
Kögler
Hrůzův
Vídeň
Reda
Žatec
Saazer Nachr
25
article
— O farní exposituře v Libní. O poměru
obce pražské k farní exposituře v Libni byly v po-
slední době rozšiřovány klamné zprávy, jakoby ne-
dostatkem bdělostí orgánů obecních právo praesen-
tační obce pražské k této exposituře bylo bývalo
promlčeno. V této záležitosti bylo v páteční schůzi
rady městské konstatováno, že obec pražská patronem
expositury farní není, místo exposity neobsazujea
že nemá vůbec nějakých samostatných práv ani po-
vinností patronátních k této exposituře. Farní exposi-
tura v Libni, zřízena byla v základě dekretu ze dne
12. května 1837 z důvodu prospěšnosti na místě
kaplana farního úřadu v Proseku s doložením, že
duchovní správce vésti má sice všechny matriky,
však pod dohlídkou i kontrolou faráře proseckého,
jehož kaplanem exposita býti nepřestává, Byla-li při
zřízení expositury té citov. dekretem stanovena pod-
mínka, že pražský magistrát jako repraesen-
tační vrchnost panství libeňského převezme patro-
nátní a praesentační práva při té exposituře, a po-
skytne expositovi byt v zámku libeňském, zřejmoz
jednání tehdejšího, že nejednalo se o nějaký samo-
statný patronát, nýbrž, že právo to se strany praž-
ského zástupce patronátního bylo vymíněno obci
pražské jako patronu kostela proseckého. V základě
tohoto stavu věcí, a hledíc k tomu, že takové pře-
vzetí práva praesentačního a patronátního magistrá-
tem jako repraesentační vrchností panství libeňského,
Libeň
Prosek
26
article
následkem zrušení poměru poddanského a patrimo-
niální právomoci v roce 1848 stalo se bezvýznam-
ným, poněvadž obec pražská přestala býti mistním
vrchnostenským úřadem libeňským, neuznává obecní
zastupitelství pražské žádného samostatného patro-
nátu k farní exposituře v Libni a důsledkem toho
žádných práv ani povinností patronátních. Stano-
visko toto praecisovalo zastupitelství pražské pří-
slušným úřadům již v roce 1854, kdy u příležitostí
úmrtí tehdajšího faráře na Proseku jednalo se o to,
aby expositura byla povýšena na samostatnou faru,
a kdy obec pražská byla dožádána, nechtěla-li, by
příjmouti patronát nad novou farou, a dáti byt no-
vému faráři. K žádosti télo odpověděla obec praž-
ská záporně, a opětovala odpověď tu v roce 1859.
když u věci té konsistoří znovu na ní bylo najéháno.
V poměru k obci pražské jest expositura libeňská
zákonně pouze exponované kaplanství farního úřadu
na Proseku, jehož patronem jest obec pražská, a čeho
obec pražská farnímu expositovi poskytuje, činí jako
patron kostela na Proseku. Poněvadž pak kaplany dle
platných předpisů ustanovuje konsistoř, a nikoliv
patron, nebrala a nebéře rada městská na jmenování
expositů libéňských žádného účastenství aniž nějaká
ingerence. Se stanoviska obecního zastupitelstvl
Stano
Libeň
Prosek