ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 6d9470d0-71e0-11dc-ae8e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 44 celkem · entity: person 88, org 13, place 38, work 38
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
31. července 1904.
4 masthead
Císlo 210.
5 article
Nové překvapení pro malý V. Slečna Zorža se zasnoubila. Za skvělého muže z měsíce? O ne, ne, opět jeden z extrémů slečny Žorže. Ne, ne nečekala již na onoho zlatého rytíře svých zpup- ných snů. Když poslední čáka býti umělkyní na velkém divadle se rozplynula, zanevřela slečna Zorža na všechno, uzavřela účty se samostat- ností. Být herečkou u malé scény, tříbit, pra- eovat, hloubit se, jíti krok za krokem za svým milovaným snem — oh, to se jí příčilo. Přijít a zvítězit! Ne, ona divadlo nemilovala pro umění. Jí bylo jenom prostředkem. trůnem, kde se mohla skvíli, jako manželství bylo jí jenom stupněm pýchy a ctižádosti, v němž nechtěla trpět, milovat a tiše se radovat — ne, její marnivá duše, pach- ticí se po effektu, byla tak šosácká jako většina těch nezkušených dušinek, které řeknou: „Jé — divadlo! To když už my z našeho slavného Ko- courkova k němu se dáme, tedy to musí by už něco velikého — při nejmenším Národní!“ Tak soudila i duchaplná první dáma malého V. A v uražené pýše městské dcerky složila ruee v klin a zůstala doma. Několik těch krvavých květů, které v jejím srdci vzkvetly, uvadlo.
Zorža Žorž divadlo
6 article
A zas dumala, čím občánky udivit. Vždy starostlivý otec vytrhl ji z rozpaků. Nabízela se ji partie . . , Viktor! Jejich ubohý písař, chacha! Div opovržli vým smíchem se nezadusila. Ale posléze ztichla. Nebyla to špatná partie. Pan Viktor, ředitel kanceláře starého doktora, dosáhl protekci svých přátel pěkného, výnosného místa. A nyní nabí zel dceři svého chlebodárce ruku . .. Ztichla slečna Žorža. V stlumeném světle malého salonku dumala. Safírové oči pod zla- tou řasou se přivřely a slečna Žorža snila . .. Jenom nervosní chvění cukalo drobounkým Tak tedy ženich! Chacha ! Bože — Viktor! Chacha ! Není to k smíchu? Ah — tak zoufale k smíchu? Bože, dnes, když papá při- šel s jeho nabídnutím, uvědomila si, že skutečně také on zde jest — ah, ah — Doposud vidí suchounkého, tmavovlasého studenta, synka otcova starého písaře. V šestnácti létech vstu- poval do oteovy kanceláře a uvázl zde. Ano, ano, papá zachoval se šlechetně. Po smrti jeho otce ujal se ho. Dal mu celý plat zemřelého. To by zajisté málo kdo udělal. Hodil by mu patnáct zlatek a bylo by odbyto. Ale on také pracoval svědomitě — a před zrakem slečny Žorže zjevila se vzdorovitá černá hlava, sklo- něná nad haldou papírů . . . Ano, ano, všichni v rodině si ho vážili, vždyť v šetnácti létech živil usouženou matku a malého bratříčka. Čím jí to tenkrát bylo! Tehdy ona, šestnáctiletá, koupala se v lesku své krásy, svých triumfů.
Viktor Žorža Žorž
7 article
Ach, v prvním svém rozpuku v Alpách bloudila svého přištího stěstí . . . neměla smyslu pro všední lidi. Viktorovi jenom milostivě pokynula hlavou při obědě, kde poslední místečko zaují mal. Nepatrně mávla rukou, když jí křeslov pisárně ke stolu posunul, kde jako královna vé- vodila... A pak — což nevěděl o její roman- tické lásce ? Nevyzvedal jí dopisy od něho, o hrdiny jejích snů, kterého skutečně milovala . ..e A pohrdlivý úsměv s jejich tenkých rt rázem zmizel a nový, truchlivý tah jaksi zu- šlechtil je. Můj bože ! což pak on sám, Viktor. nedělal jí často rytíře, nedoprovázel ji k dosta- veníčku s ním — —? A ach — už je to všecko pryč, daleko, daleko voda to zanesla, žhoucí lásku, zpupné sny, hrdé naděje . . Všechno, jak papá říká, čert vzal! A slečna Žorža se suše zasmála. Chacha! Neměla těch zatracených peněz . . . A její láska, švarný okresní komisař, vzal si bohatou továrníkovu dceru . . . Hloupou jako žoky, v kterých jeji papa po městě rozvážel zboží — ah, hnusno vzpomínat! A bělounké jemné ručky zatly se v bolestném vzteku do opěradla hedvábné le- nošky — —. Všecko probito, všecko, všecky naděje ty tam, ani u divadla pro ni ničeho . . .! A Viktor nerozuma, přece všecky ty trosky viděl plava kolem sebe, znal ji — a teď přijde a chce ji Ji si chce vzít! Ji, ji — není to k smíchu Ten Viktor, kterého výše sluhy necenila ? V ari- stokratické nevšímavosti před ním i klidně by se oblékala, aniž by se zarděla . . . Vždyť t byl jen Viktor, písař, něco, co z milosti jejiho papá zde žilo. A teď Viktor ji chce za ženu Hahaha . . 1 V prudkém smíchu vstoupila k otci.
Viktor Žorža Viktor nerozuma Alpy
8 article
»Papá, papá — nežertoval jsi? Opravdu Viktor — ?e »Ano, Žorži, prosil mne o tvoji ruku.« »Skutečně? A co jsi mu řekl ?« »Že se za něho přimluvím.« Žorža strnula. »Ty se za něho přimluvíš ? Víš přece —.« »Vím, dítě, vím. Ale také vím, že jsem již stár a že, že jsi bez věna — a smrt na sebe již také čekat nenechá . . « »Co to mluviš, papá ?« »Neděs se. A kdybych odešel, kam bys se obrátila? Být příživnicí v rodině hochů? Vím že bys se s podobnou perspektivou nesmířila Léta prchají, Žoržinko, a jsem často tak nešta sten, když si pomyslím, že ty, ty, moje chlouba, měla bys zůstat bez pomoci —.« A starý pán skrušeně padl do lenošky. Žorži se k němu vrhla. »Tatinku, tatínku — tak zle to už se mnou dopadá? Ty k vůli mně celé noci nespíš .. Tatínku!« A poprvé v životě v náručí přímo si řekli že pro ně vše jest ztraceno! Skvostné partie zlaté sny o slávě, vše, vše! — Že to všeck byla jenom marná, prázdná plavba . . . C tedy? Co tedy? Kam obrátit vrak? Co jí zbývá co — co ? — Zlišít, zkonejšit tuto šedivou hlavu, marni- vou hlavu. A jako oř hodila hlavou, zahnala dotěrné myšlenky a se suchým smíchem zvolala »Tak jsem tedy nevěstou !« »Ach, Žorži, Žoržičko ! — Vždyť víš,ž vše jen z lásky k tobě — »Ano, to všechno vím, papa, ale nebeřme to tak tragicky. Kde je ten nešťastník?« »Tam — čeká v pisárně.« »Tedy k němu pojďme !« Ve dveřích se zastavila. »Čím to vlastně budu ?« »Ah, dítě zlaté, dobrou partii uděláš. Vik tor se stal ve spořitelně pokladníkem. »Aál A papá — že jsi nic neřekl ?«
Viktor Vik
10 article
»Měli jsme přece jiné sny. Studovala s Noru — a pak ani jsem vážně na jeho věc nehleděl. Věděl jsem, že se pokouší o to místo, ale ani mi nenapadlo — Včera byla schůzea Viktor je dostal. O, je to výborné postavení!« »A čím to, papá, že právě on je dostal? »Šťastná náhoda. Je přece výborný pra- covník, to je obecně známo, zdejší rodák,a pak, pak — náhodou on byl svobodný a skoro všichni páni ve výboru —« »Mají dcery! Haha! A pro něho hlaso- vali! Haha! Tak pojďme, papá! Udivíme je, pozlobíme slavný výbor ... Bude to závisti l« A také bylo. Slečna Žorža opět triumfo- vala. Bylo to závisti, bylo to řeči, když opřena o rámě svého vysokého, tmavovlasého muže opouštěla šerý Marianský chrám — — Jako bílý pohádkový zjev vznášela se ř- dou zvědavců něžná, usmívavá. Ne, nikdo by neřekl, že se již již staropanenství dotýkalo její bílého čela. Dnes byla krásnější, než ve dnech prvního jara. Pisně na chóru doznívaly, jí tak dobře známé písně, které s hořkostí v duši často šťast- nějším pěla . . . Dnes znějí jí ! Jest u eíle tu- žeb svých ! Zažehnáno jest staropanenství, jes zaopatřena! S rozkošným úsměvem přijímala gratulaee a vesele splácela polibky. Ano, ano, jest šťastná Zářivá tvář paplnkova to každému horlivě dotvrzovala.
Viktor Žorža
11 article
, bylo to štěstí. Ne závratné, o jakém slečna Žorži kdysi snila, ale bylo takové, jaké si její srdce nyní přálo. Náležela k prvním da- mám v městě. Všech zábav lady patrones — Ach, jak docela jinak nyní žila ! Ne vnitřním, rodinným životem — ne! Zde nezměnilose mnoho. Pouze, že místo otcem byla zbožňována a hýčkána mužem, ale — byla provdána ! Ach, jak docela jiné jest býti paní, jak do- cela jiné, nežli ubohou slečnou, sevřenou ostři žími pohledy milostivých gardedam . .l Nyní všem se vysměje! Zas je přelstila- Ne, no, jí titul staré panny dávat nebudou. Zá vidí jí, zlostí žloutnou, když s nimi ležérně, ne dbale mluví .. Nechť! Nebojí se jich, už jí neuškodí! Se shovivavou laskavostí sklání se k jejich dcerunkám, blahosklonně, vladařsky odbývá muž- ský svět, beze strachu jim hází tu laskavé slůvko a zase impertinenci, beze strachu před pomluvou, že snad je horlivá, aby některého z nich ulovila . .. Haha! Nyní jest jí dovoleno vše! Jest po vznesena nade všecky domněnky, jest ženou, zbožňovanou ženou! Však papa hned o zasnou- bení celou historku si vymyslil o jejich tajné lásce a o sňatku v důvěrné chvilce damám zje- vil, jak on — Viktor — Žoržu léta zbožňoval, jak se tajně trápil a tak dále. — Starý papá nad svým romantickým líčením až zaslzel . .. Vlastně ani nelhal. Vše na vlas tak bylo Viktor od prvního dne, kdy do šeré pisárny vstoupil, Žoržu miloval, ale úzkostlivě svůj cit skrýval. Až když štěsti se naň usmálo, konečně promluvil. Nyní všechny ty poklady Viktorova nitra s nadšením nediskretní papá před zvědavé zraky vynášel. Jenom aby jeho skvostná dcera za skvěla se v novém nimbu, v nimbu veliké Vi ktorovy lásky !
Žorž Viktor Žorža Viktorův
12 article
A Žorža pila z té křehké číše obecného obdivu. Bavila se. Znova na všech pořádaných koncertech zpívala. Role, které minulého jara pro svůj příští umělecký život studovala, ty nyní na ochotnickém jevíšti ze zábavy odehrá vala. Celé okolí přišlo ji vidět a jí se obdivo vat. Jako »diva« nějaká zahrnována byla ky ticemi, věnci a potlesky. A Žorža jako královna vítězoslavně na vše strany se klonila . . . Ano, ona jim prokazuje dnes milost. Jest provdána, nepotřebovala by se už »namáhat«, mohla by sedět ve svém sa lonku, žvatlat s mužem a papínkem . . . T všecko jejich volání, potlesk jest už pro ni bez zájmu. Ale chce jim ukázat, co vlastně jest býti provdsnou a jak ona rozumí životu. Pro vdala li se, že se nespoutala, že manželství její je svoboda — pravá emancipace ! Ne, ne, nezba vily se ji ty pomlouvačné matinky a hloupinké dcerunky, ještě se jich nazlobí! Ne, ne, dra hounké, ona punčochy spravovat ani plést ne bude — ah, ah, k tomu nemá ani chuti an zdraví . .. Snad byl by trval onen rušný život dále Několikrát paní Žorža tam onam zajela zpívat hrát, ale ponenáhlu řídly její umělecké večery .. Churavěla. Později se docela i společnosti stranila Jenom v neděli ke gothickému klenuti Marian ského chrámu její stříbrný hlas vzlétal a po zději i ten zmlkl. Nová, silná píseň života prý štila jí z duše: Paní Žorža měla se státi — matkou . . .
Žorža Mariana
13 article
Z počátku dosti se mrzela. Zadumaně stá vala před zreadlem, zírala ve svůj změněný obličej — ne, ne, toho od života nežádala- Mateřství! Proč jim nebyla ušetřena? Nyníty fialové pěšinky pod očima a pleť žlutá jako jej rusý vlas . .. Jak jest nehezká! . .. Ani ji už nelákalo do společnosti; nevrl přecházela svoji elegantní domácností! Bože něčeho tak všedního proč jen nebyla zbavenal Mateřství v manželství nehledala, na ně, když se zaopatřovala, ani nevzdechla... Žit chtěla docela jiným, moderním životem — ale to zde každá služka dokáže ...1 Zle se zlobila na své ženství, které ji svrhlo s výminečného pre stolu... Docela jinak chtěla žít. Duchaplnou obdivovanou paní chtěla být, kus umění chtěla do manželství vnést! Všecko to, co nemohlav uměleckém životě vydat, to chtěla uplatnit zde Jakousi »divou« v manželství chtěla se státi triumfovat nad maloměšťáky a zatím — ch pěkné radosti! Až nervosní záchvaty dostávala Zle jimi trpěli Viktor i papá. Ale trpěl rádi, mlčky. Láskyplně čekali, až mrzutá nálada pomine a záře úsměvu zjeví se na jejich ne vrlých rtech ... A nemýlili se. Vzešlo slunce v nevídané kráse, v plné úrodné síle. Šedavé mlhy se roz plynuly a nově cesty rázem se sklenuly pře zdiveným Žoržiným zrakem . ..
Bož Viktor
14 article
Za čistého podzimního jitra stála Žorži před zázrakem. V náručí jejím se chvělo dě- ťátko, bělounké, něžné děťátko, modrooká její dceruška .. Rázem zapomněla na všechny smutky, ne- vrlosti a v rozkoši líbala jí hebounké ručky a růžové rty... Malé to děcko změnilo celou její duši. Dro- bounkým prstičkem strhlo umělou tříšť s vřelého neprobuzeného srdce. Prohloubilo, očistilo je, nekonečně zradovalo. Čím jí byl nyní minulý život, hluchý prázdný? Co radostí a štěsti nyní zde, jak je to jen možno, jaké to tajemství? Jaké to zá- zračné tajemství, když takový zpráhlý úhor vzkvésti může? O, svaté, svaté mateřství!
15 article
Tak často dumávala nad svým dítětem. v objetí držíc jeho kolébku, šeptávala mu zkazky o zázračně vzkvetlém luhu svého srdce a o mi- nulé prášivé cestě . .. A modré očinky pod přívalem vzdušných polibků se přivíraly, až posléze se při podivných pohádkách zavřely. A polom ruku v ruce rozmlouvala s mu- žem nad malou kolébkou. Tiché šepoty propu- kaly ve žhavé protesty. Ne, tak ona dítko ne- vychová, tak hloupě, nešťastně! Tou prášivou cestou dcerušku nepožene . . . Ach! vychová ji tak, tiše, sladce, osvobodí ji od ďábla marni- vosti, pýchy, v sebe naučí ji zírat, ze sebe těžii a — pracovat! Z práce se těšit a nejen z luxu si s ní pohrávat . . . Poví jí, že život není marnivým snem, ale přísným pánem, vyžadují- eím bezohledně svoji daň — nuže? Její dít mu ji dá! Naučí je zírat klidně životu v tvář, vždyť je to nutno. Ne, ne, její děcko nebude střeštěným honcem Štěstěny, nebude prázdnou, chrastivou rolničkou jako ona . .. A mohlo býti jinak? Vychována bez matky. ve zmatku neurovnaných otázek a poměrů, s duší žhavou, dychtivou ... Ach, jak uboze i zde byla by žila, kdyby nebylo dítka! Ano, mateřství ji obrodilo, bylo zároveň matkou její znavené, upachtěné bytosti . .. »Ano, dceruško má, v náručí sobě půjdeme a spolu vychováme se !« A pokorně nastupovala paní Žorža novou cestu. Vděčně, radostně vinula k srdci svůj nejdražší triumf — kouzelnou naději příštiho dne — — —
Žorža
16 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Nedokončený a přece zakončený román ru- ského důstojníka-spisovatele. V bitvě u Kinču padl mladý ruský důstojník, jměnem Vasil Artamovič. V uni- formě jeho nalezen zápisník, jenž nasvědčuje, že mladý muž hodlal napsati z války rusko-japonské román, v němž patrně zachytiti chtěl své zkušenosti a také oživiti dějství osobou své nevěsty. Nedokon- čený a tragickou smrtí jeho zakončený román počíní v Port Arturu takto ... Vasil Artamovič ohléká si právě parádní uni formu s lesklými knollíky, když slyšel za dveřmo vyslovit své jmén „U čerta, návštěva! Když nejvíce pospíchám. Spěšně vjel do rukávů a sevřel sponu těsného vojen ského kabátce u hrdla, sahaje levou rukou po šavli aby návštěvník zpozoroval, že je na odchodu. „Ve jdětel“ Nízké dvéře Arlamovičovy světnice se rozevřely a na prahu stanul posel „Gospodin Vasil Artamovič?“ — „Jsem já! Ukaž!“ A mladý důstojník s nedo čkavostí vytrhl listonošovi dopis z ruky „Dostanu šest kopejek,“ hlásil posel. „Psaní j příliš těžké, nejspíš ta pečeť .
Artamovič Artur Arlamovičův
17 article
Beze slova sáhl Vasil Artamovič do kapsy a hodi několik kopejek na stůl. Pak nevšímaje si odcháze- jícího posla přikročil chvalně k oknu. a roztrh obálku... Už podle adresy a razítka z Petrohradu poznal list od matky a radostné vzrušení se ho zmoc- nilo. Co se načekal toho psaní! Usedl na okno, jímž padaly do nízké světnice poslední záblesky hasnou- cího dne, rozložil na třikrát složený list a přitiskl ho ke rtům. Byl psán třesouci se rukou. Vasil se blaženě usmál, když četl nadpis; „Holouhku zlatý, jedináčku Vasilel Chci Tě potěšit a zatím pláču, jak Tvé krásn jméno píši. Tvá Věročka divá se mi přes rameno a a žadoní, abych slova „krásné jméno“ podškrtla. Ach, můj Vasile, co se pro Tě s Věročkou napláčema jak se nám po Tobě stýská! Když přišel Tvůj list, Věročka přinesla mapu a hledali jsme spolu dychtivé Port Artur! Kam Tě až baťuška, miláčku, poslal! Na kraj světa, k moři! Co jsi asi zkusil cestou, ho- leubku! Povidal kupec Azumov, že když byl s lodi na cestách, Vaši pevnost z dálky viděl, ale město ne- zná. Jen ví, že jsou tam také žlutí lidě, Číňané a Japonci. Tak tam až jsi! Modlíme se s Věročkou denně ráno i večer za Tebe k Panně Marii, aby T chránila ode všeho zlého. Zkusíme mnoho strachu o Tebe! Mluví se pořád o válce s Japonskem; onehdy přinesla Věročka noviny; jsou toho plny. A tam jste, bože můj, na první ráně. Často mě tak napadá, dít mě, taková úzkost a bázeň, aby Tě nepotkal osu tvého otce. Je to krásné krvácet na bojišti, vím! Však jsi z jeho krve, ale pro ty, kdo nemohou zatlačit padlému bojovníku oči, je to hrozné. Ale nač T kormoutit, holoubku, však Ty se vrátiš k matce své i nevěstě vesel a zdráv, vyznamenán za hrdinství. Snad mi, bože můj, bude dopřáno chovati vňoučata? Věročka si zakrývá tvář a červená se! Je to dětina. vid ?.
Artamovič Vasil Věročka Artur Azumov Číňan Japonec Marie Věroček Petrohrad Japonsko
18 article
Vasil Artamovič se pousmál. Ruka s psaním mu sklesla na skřížené nohy a roztouženě zadíval se ma- lými okkenními tabulkami ven, do neurčita. Před du- ševním jeho zraken. nořila se mu znenáhla podoba divčí hlavy, rozeznával jasně obrysy, vlasy, obočí oči, ústa — Věročky, té liché, dobré, oddané a tolik milující duše... Jak těžce se s ní loučil onoho dne- když pluk jeho carským úkazem poslán daleko, da- leko od Petrohradu, až sem do nevlídných končin východní Asic. Bylo mu jakoby mladá láska měla unříti. Ale baťuška car to chce, vlasť to poroučí nutno poslechnouti, kdyby srdce pukalo. Artamovio vrátil se očima zpět k dopisu a četl: „Musím Ti, dráhý Vasile, sděliti, že a Dále není pokračováno. Zdá se, že důstojník byl v psaní svého románu přerušen vypuknulím námořní války u Port Arturu. Později dle všeho zúčastnil s výpadu a bitvy u Kinču, kde také padl... Konec románu = Kriminalistické museum v Drážďanechi. V zimě letošního roku založeno bylo v Drážďanech pra zvláštní museum, rázu tajného, sloužící účelům poli- cejním. Jsou to sbírky nad míru ponuré, sbírky před- mětů, na nichž lpí lidská knev, vesměs nástroje zlo- činců, jichž použili při vloupání, přepadení a vraždách.
Artamovič Vasil Port Artur Petrohrad Drážďanechi Drážďany Kinč
19 article
Tedy nejsmutnější kollekce, jaká může existovati. Jsou již. sice od nějaké doby při všech policejních ředitei- stvích archivy, tající alba zločinců, jejich popisy a na mnoze ad acta uložené zalykače. Také zařízena zvlášt- ní oddělení, ve kterých zabývají se zřízenci bezpeč- nosti anthropometrickým měřením, daktyloskopii a pod. Ale nikde není zařízení podobné v těch rozmě- rech jako u policejní prefektury drážďanské, kde, jak řečeno, od zimy letošního roku existuje museum zlo- činců. „Dodavatelem“ předmětů jsou v prvé řadě Drážďany samy a pak celé Sasko, kde v kriminalistice proslulým jest penězokazství. Sbírky dráždanskéhe
Sasko
20 article
policejního musea zaujímají celé dvě prostorné síně. jež arci jsou jen přístupny zasvěcencům a zvláště po- zvaným cizincům. Učiněn sice jedenkráte pokus, ole- vříli museum i pro širší veřejnost, ale ukázalo se, že by naprosto nepřispělo se tím nikterak k zušlechtění obecenstva. Nával byl totiž takový, že několik osob a zvláště dam bylo pošlapáno. To bylo u příležitosti výstavy dvou bizarrních vražedných nástrojů. Jak snad bude ještě v paměti, spáchala asi přede dvěma roky jistá Jähnelová na komorního virtuosa Gunkela v Drážďanech v elektrické tramwayi útok, uživši k to- mu dvou revolverů, jež ovinula tak květovím, že nikdo neměl ani tušení, jak nebezpečné kytice má v ru- ce. Celé bohatství drážďanského musea seskupeno jest ve vitrinách pod sklem. Při vstupu do místnosti prvé překvapí seskupení sedmi figurin a to tři úřad- níků, zabývajících se se anthropometrickým měřením tří zločinců, zatím co policejní komisař výsledky jeho zapisuje do zvláštní knihy. Figuriny jsou velmi zdařilé, takže na první pohled zdá se příchozímu, jakoby to byli živí lidé. Druhá skupina jsou pouze dvě osoby.
Drážďany
21 article
Úřadník a zločinec, jenž klade prsty na začernalou desku za účelem získání otisků k daktyloskopickému bádání. Museum drážďanské má některé i pro historii zajímavé věci. Tak na př. vychází z jednoho doku- mentu na jevo, že již Řekové vydávali zatýkače. Ve sbírce nalezá se zatykač, vydaný v r. 140. před Kri- stem, v němž stíhá se otrok do Alexandrie uprchlý Vystavení zatykače odpovídá úplně dnešnímu stylu a pokud popisu se týká, jest tak důkladným, že žádný žák Bertillonův nemusil by se zaň styděti. Až do mi- nulého století, dokud fotografie nestala se vydatnou pomocnicí policejních orgánů, byl podrobný popi zločince hlavní věcí. Jako zajímavé kuriosum vyslaven jest ve sbírce drážďanské zatykaě na Richarda Wag- nera, vydaný v r. 1853. Neméně zajímavými předměty jsou cestovní pasy. Až do nedávna přikládána jim veliká důležitost; ale jakým neprávem, toho nejlepším dokladem je kollekce 19 pasů, četných legitimací, vy- stavených v nejrůznějších zemích a řečích, potvrze- ných nefalšovanými razítky policejních úřadů a kon- sulátů, jež si dovede jediný podvodník opatřiti a s ni- miž provedl řadu podvodů, až konečně byl dopaden. Jak již řečeno, mnohem větší význam pro účely zji- šťovací a policejní pátrání má fotografie. O rychlém jejím upotřebení můžeme se přesvědčiti na celé galerii obrázků větších i menších, rázu obyčejně nad míru ponurého. Jsou to místa, na nichž spáchány vraždy vidíme zohavené mrtvoly, podobně jako i oběti ne- štěstí bezprostředně po události folografované. Mnohdy jsou právě snímky tyto nad míru důležitým vodítkem a stopou při pátrání dalším. Fotografie takovýchto míst vezmou se třeba s dvaceti stran a po případě i s ptačí perspektivy. Konečně i zločinci, když jsou dopadeni.
Řek Bertillonův Wag Alexandrie
22 article
jsou „zvěčněni“ a uloženi do alba zločinných. I tyto fotografie dějí se dosti rafinovaným způsobem. Je jisto, že zločinec mění si tvář oholením vousů a ostří- háním vlasů. Proto, jak nám ukazují fotografie vylo- žené, vezme se nejdříve obličej tak, jak jest, en face a en profil, pak se zločinec ostříhá a oholí a znova se folografuje. Drážďanské museum má celou jednu stěnu vylněnu fotografiemi nejprohnanějších ničemů pod sluncem ze všech dílů světa. V těchže místno- stech vyloženy jsou přerůzně nástroje, sloužící ke vloupání. Jsou to větším dílem předměty z tvrdého železa neb ocele zhotoveně, od nejprimitivnějších pá- čidel až do kombinovaných, mechanicky velice do- vedně sestavených ořístrojů, při nichž francouzský klíč hraje obyčejně hlavní roli. Ve zvláštní vitrině nacházíme zlodějské svítilny olejové, svíčkové, elek- trické lampičky i několik acetylenových, vesměs ale se zvláštními skly, jež světlo dusí a s bezpečnostní záklopkou, která stisknutím péra proud světla na- prosto uzavře. S jakou rafinovaností jsou sestrojeny tyto nezbytné pro zloděje apparáty, až překvapí. Jak již podotčeno, bují zejmena v Sasku penězokazství.
Sasko
23 article
Tento obor „činnosti“ velice čestně se representuje v drážďanském museu sbírkou formiček na mince řadou fotografických apparátů a litografického náčiní V posledním oddělení, jež neukazuje se za žádných okolností damským návštěvám, nacházející se pro pří- lišnou nemravnost censuře propadlé pohlednice, pi- kantní obrázky, alba a předměty, jež tu a tam pokoutní cestou dostávají se do společností, jež libují si v ne- chutných a banálních pikanteriích. Oddělení to mohio by zcela dobře nésti název „koulek největší sprostoly Bohužel je to právě Německo, jež honosí se velkový- robou takovýchto nejnižších reprodukci. Lipsko, Drá- zďany a Berlín mnoho by mohly o tom vyprávěti.
Německo Lipsko Drat Berlín
24 article
= Jak čelník přišel o ucho. Přítel našeho listu píše nám z Moleji: Za krátkého pobytu ve zdejším městě měl jsem příležitost seznati anarchistické po- měry v této krajině, jež těší se pověsti nejspořáda- nější obce v Řecku. Procházel jsem se právě po ná- městí, když jsem zpozoroval, že vypukla u kovárny rvačka a byl bych se vzdálil, věda ze zkušenosti, že dojde také k upotřebení revolveru; ale viděl jsem, že chvátá četnický poddůstojník, by zabránil krve- prolití. Proto jsem na ohroženém místě setrval. Čet- nik dospěv ke rváčům, uchopil jednoho z nich za ruku, by mu vymkl revolver. To rozčililo zbůjníka tak, že chytil levou rukou četníka za ucho a v tém- že okamžiku držel je utržené v ruce. Četník křičel bolestí a pustil ruku rváčovu, aby jej revolverem skolil, ale v tom mu zabránili zběhnuvší se lidé. kteří ho obklopili. Zbůjník použil však té příle- žitosti a v rychlosti utekl. Jest mladším synem boha- tého statkáře. Před třemi roky zastřelil v hádce svého přítele a byl proto odsouzen k patnáctiletému žaláři, v němž spáchal mnoho neřestí. Jelikož al jeho příbuzenslvo má značný vliv při volbách, do- stalo se mu po dvou létech milosti. Nyní utekl do hor, kde zůstane, až příbuzní opět tuto záležitost vy řídí. Četníku dostane se peněžité náhrady za utrhnuté ucho, neboť dobře ví, že pachatel ujde zaslouženému trestu a že, kdyby ho udal, ztratil by i své posta- vení. Panujíť v Řecku báječné poměry, jež nemožno ani s tureckými porovnati. Štátní zůkony nejsou uznávány a každý hledí si své právo obhájiti nási- lím nebo úskokem. Hoši od čtrnácti roků nosí již revolvery. V sousední vesnici Pekii neodváží se ni- kdo večer na ulici a každý rok stane se tam něko- lik vražd z pomsty.
Řecko Pekie
25 article
= Zvláštního druhu proces operního pěvce. v prosinci m. r. uzavřel operní pěvec Tomagno se spo- lečností pro výrobu gramofonů v Beriíně velmi vý- nosnou smlouvu, dle kteréž za každou arii, kterou by odzpíval do stroje, měl obdržeti značný honorář. Mímo to z každé prodané desky slíbeno bylo mu určité procento čistého výtěžku. Kroužek bývalých přátel pěvcových tvrdil však pojednou, že smlouva měla vznik svůj v kterémsi hostinci v Janově při příležitosti, kdy společnost přátel byla vesele nala- děna a Tomagno prý kroužku slíbil, že se s nimio užitek, z tohoto obchodu vzešlý, rozdělí. Následkem toho také podali nyní na pěvce žalobu, aby plnil, co slíbil. Civilní soud skutečně také žalobě vyhověl a pěvce uznal ku placení povinným. Nicméně odvolací soud rozsudek tento zrušil a žalobu bývalých přátel Tomagnových zamítl jakožto neodůvodněnou, uznav právem, že pánové jsou povinnými také zaplatiti značné soudní výlohy. »Pan Tomagno,« píší turin- ské listy, »bude míti z výsledku procesu neobyčejnou radost, neboť millionářský umělec tento znám jest po celém světě svou — —— řekněme prozatím spoři vostí .. .« Číslo 40.
pěvcův Tomagnový Tomagno Janov
33 article
Partie č. 68. Hrána 19. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburk — Odmítnutý gambit dámy. — Bílý: Schlechter Černý: Süchtina 1. d2—d4 d7—d5 21. Je5—f3 Vc7—e? 2. c2—c4 e7— e6 22. Ve1xe7 Vesxevd 3. Jb1—c3 Jg8—fe 23. h2—h4 g7—g6 4. Se1—g5 Sí8—e7 24. f5x«Kg6 17Xg 62—e3 25. Sd3xg6 Jf8xg 6. Jg1—f3 b7—b6 26. Dh5) g6- Ve7—g7 7. 8f1 — d3 Se8—b7 27. Dg6—15 Jb8—cs 8. c4xxk« d5 e6xd5 28. Dt5—e6+ Kg8—b7 9. Ji3—e5 Jb8—d7 29. De6—f5— Kh7—gs 10. f2—f4 c7—c5 30. Df5—e6+ Kg8 —h? 11. Val—cí a7—a6 31. Jc3d5 Vg7— ge 12. Dd1—fs Ví8—e8 32. De6—f7+ Sf6—g 13. 0—0 Jd7—f 33. g4—g5 h6—h5 14. Ve1—dt c5xKd4 34. Sf4—g3!f) Dd8—gs 15. e3xd4 Va8—cs 35. Jd5—16.+ Vg6x« f6 16. f4—f5 Jf6—d7 36. g5xf6! Dg8f 17. Sg5—f4 Se7—f 37. Jf3—g5- K7—g 18. Vd1—e1 b) Jd7—bs 38. Jg57 Sg7xc le 19. Dí3—h5 Ve8—cz 39. J7—e5- h7—h6 20. g2—g41 a černý se vzda Poznámky a) Bílý hrozil tahy 15. dXc bXc 16. Sxf6 SX«f8 17. Jd5 dobýti péšce (S)d5 18. Sxh7-- atd.) Lep však než výměna bylo asi 14. . . . c4 s násl. b5. Po 18. Jxd5 následovalo by Sxe5 19. Se5 Jxce 20. pe5 Vxe5 21. Se4 SXd5 22. Sd5 Dí6 s do- brou hrou; po 19. pe5 JXe5 20. Jf6+- Do«fe ni. Db7 Jd3 22. VXd3 DXf5 atd. Černý nemá tahu, jímž by se mohl aspoň poněkud z tísně vyprostiti. Schlechter provade nyní skvělý útok na křídlo krále. Po DXe7 následovalo by též 23. h4! a útok bíléh byl by ještě účinnějším, ježto po 23. . . . g6 24. fXg xg 25. SXg6 Jg6 26. Dxg6- Dg7 zůstal by bod e8 nekryt Poněkud lepší bylo asi a5 s úmyslem převésti jezdce přes a6 a c7 k obraně královského křídla 28. Sxcb Dxb8 29. Df6 nejde pro Dg3- a remis věčným šachem. Tah učiněný povoluje bílému jezdci obsa- zení důležitého pole d5. Černý nemá již dostatečné obrany ; hrozí 35. Jfs! ati Partie č. 69.
Schlechter Černá Dt Df Jd Vg Sxf Sxh Jxd Sx Jf Černá Schlechter DX SXg Dxg Koburk Kh 7 Val Virginie e 5 h 7 Jfs J 7 Süchtina 1 c 3 Jg 8 g 6 e 7 24 b 7 27 e 5 Jb d 7 c 5 30 f 7 + Sf c 5 xKd 4 34 SX c 4
34 article
Hrána 18. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburku — Sicilská hra. — Bílý: Marco. Černý: šl. Gottschall. 1. 62—04 c7—65 20. De2—f b6xK a5 2. Jg1—f3 e7—e6 21. Va3x«a5 Db7—b4 3. d2— d4 c5xd4 22. Va5—a3 Vd8 —bs a7—a6 4. Jf3xKe4 23. Va3—a2 Db4xc4 5. Sť1— d3. Dd8—c7 24. Vf1—ci Dc4 —bí 6. Sc1 —e3. Jb8—c6 25. Se3x«c5 Se7xc5 7. Jd4xkce d7xkK06 26. Ve1 xKeh Sc6— dn 8. Jb1—de Jg8— fe 27. Va2—a1 Db4xbe 9. a2—a4 Sf8—e7 28. Vc5—c8- Jg7—es 10. 0—0 29. Vesxe8+ Kg8-g7 11. a4—a5 c6—ch 30. Dř2xxk« b2 Vb8xkc be 12. f2—f4 Sc8—d7 31. Vesxa8 Vb2xg2- 13. c2—c4 Sd7—c6 32. Kg1—fI Sd5 cas 14. c4—e5 Ví8—ds 33. ValXa6 Sa8 —d5 15. Ddt—es Jf6—e 34. Vac—a7 Vg2xch2 16. Va1—a3 35. Sb1—d3 Vh2— h4. 17. Jd2—e4 57—5e 36. Va7xf7-+ Kg7— 18. Sd3—br De7—bz 37. Vf7—f 19. Je4—g5 Je8—g7 a černý se vzdal.
Marco Černá Gottschall Vc ValX Jf jít 7 Koburk Virginie Vesx 8 + kg 8g 7 + kg 7 c 7 5 2 c 7 24 c 5 Jg 8 Jg 7 c 6 32 Sd 5 cas 14 Sb 1 — d 3 vh 2
36 article
Hrána 18. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburku — Odmítnutý gambit dámy. — Bílý: dr. Brody. Černý: Fleischmann. 1. d2—d4 25. De4xd3 De7xc5- d7—d5 2. c2—c4 e7—e5 26. Dd3—a3 Dc5 —dů 3. d4xKe5 d5—d4 27. De3—c3 Jc6—d4 c7—c5 4. g2—g3 Jb8—c6 28. Ve1—dí b7—be 5. 22—14 Sc8—f5 29. b2—b4 6. a2—a3 Sť5—e4 30. b4xKc5 b6xc5 Ve8—e7 7. Jg1—f3 Se4x«f3 31. Vdl—bí Dd6—ae a7—a5 8. e2xf3 32. a3—a4 9. Sf1—d3. Sf8—c5 Da6— cs 33. Vb1—bz 10. Jb1— d2 Dd8—dz 34. Vb2—b6 De8—gs 11. Jd2—04 Se5—b Dg8xa2- 35. De3xc5 12. Sc1 — dz a5—a4 Ve7—d? 36. Kf2—e f7—f5 13. Ke1—fe Da2—e2- 37. Vb6--de 14. e5x«f Jg8x«fe De2—d2- 38. Ke3xd4 15. Je4fo g7xf6 39. Se4—d Vd7—b7 16. Vh1—e1— Ke8—fs 40. Kd4—e4 Dd2—e1- h7—h6 17. f4—f5 41. Ke4—f4 De1—d2- Sb6—a5 18. c4—c5 42. Kf4— g4 Dd2—g54 19. Ddixa4 Sa5xkde Dg5—h5- 43. Kg4—h3 Kf8—7 20. Da4x«a8 +- Vb7—b2— 44. Kh3—g2 Sd2xe1- 21. Da8—a4 45. Sd3— Dh5—e8 Vh8—es 22. Valxei 46. Vd6—6 Dd7—e7 23. Sd3 — ek. 24. Da4—c4 d4—d a černý se vzdl Partie čís. 71. Hrána 19. července t. r. v mistrovském turnaji v Koburku Zuckertortovo otevření. Černý: J. Miese Bílý. H. Caro. a7—a5 23. Kg1—fi 1. Jgt—f d5—dl 24. Jb5—c3 2. 62 —e3 25. e3xd4 Jc6xdt 3. d2—d4 Vc8—ct 26. a3—a4 4. c2 —c3. Jd4—c 27. Jc3—e2 5. 8f1—d3 a6—a5 28, b4—b5 6. c3—c4 7. c4xK d5 Vd8—de 29. b5—bs 8. d4xcc5 Je2—d4 30. Vb1—b5 9. Dd1— ce 31. Vb5—e5 Jd4—ce 10. Jb1—c3 f5—f 32 Ve5—e3 11. 0—0 Vc4xkak 33. Ve3—c3 12. Sd3—b5-4 Vad—a9 34. Ve3 —b 13. Dc2—a4 Dd2xt 35. Je2xkf4 14. Da4xb5- 36. Kfl—e1 a5—al 15. Jí3—eb 37. Vb3—bí Jc6—da 16. Jesxcb5 38. Ve1—c8-+ Kg8—f 17. a2 —a3. 39. Ve8—c7- Kf7—ſ 18. Je5—d7 40. Jf4—d5 — Kf6—g 19. Jd7 xck c5 Va2—ee 41. Jd5—c3 20. b2 —b4 42. Vb1— b4 Vfexg 21. Val—br a bílý se vzdal. 22. VfIxcel
Brod Černá Fleischmann jít 7 Vd J Mies Bílá Jb Jd Koburk e 1 h 5 Kf 7 Val e f 7 d Vd 7 b 7 16 Ddixa 4 sa 5 vb 7 c 5 4 Sf 1 Dd Dd 2 e 1h 7 d 2Sb 6 c 5 42 Sd 2 x 1 4 45 e 7 23 c 3 2 d 4 Vc 8 c 3 f 5 e 1 c 7
43 article
Čeští řemeslníci! Upozorněte svoji paní, že mýdlo a jiné praci pro- středky se známkou „Jelen ve skoku“í jsou výrobkem německým a že jest národní povn- nosti českých žen říditi se heslem „Svůj k svému“, pod- porovati průmysl český kupováním zaručeně čistých nepadělaných jádrových mýdel z továren českých! Spolek českých mydlářů v Praze.
Jelen Praha spolek český mydlář