Strana 16. 183. číslo.

Dne 12. července 1914.

nosti v příloze doručiti. Vídeň, 9. září 1905. Za nej vyššího komoří: Dr. Rumerskirch.“ Jak bylo předpovídáno, přišla vysoká rodina též v příštím rooe, a byl jsem za několik hodin po příjezdu vznešené rodiny přijat v audienci. brzy potom byli pan prelát, pan starosta, pan lesní inspektor Stoirf, pan plukovník šlechtic z Mindlnů a já zase к obědu pozváni, při čemž měl jsem čest seznati pana barona Rummerskircha a nejmladší sestru vysokorodé kněžny. Vyptávalo se na všelicos a pan arcivévoda ukázal se velice obeznalým a zajímal se obzvláště o církevní dějiny a církevní pa- mátnosti. Jak mne přistihlo už v prvním roce překvapení při malbě pokoje, tak se mi stalo i v druhém rooe. Měl jsem příští den v pozdlní dopolední hodinu pohřeb a prodloužil jsem proto svůj noční odpočinek ráno trochu déle. Bylo 7 hodin, právě jsem vylézal z pod pokrývky, a ejhle, někdo tluče na dveře a když se ptám, otíraje si obličej ručníkem: „Kdo je venku ?‘‘ přijde odpověď: „Domácí hofmistr Janáček; pan arcivévoda musí nyní jeti do Terstu a tu nechá prosit, abyste ho ihned vyzpovídal.“ Rychle vklouzl jsem do mého eafataláru a pospíchal do arcivévodského zámku, kdež jsem byl hned uveden do pokoje arcivévodova. Odpusťte, pane faráři, že jsem vás tak časně zavolal; musím v zastoupení Jeho Veličenstva do Terstu a našinec není nikdy životem jist, musím počítati i se smrtí. Prosím vás, rychle mi pomozte dělati pořádek s Pánem Bohem 1“ A nyní mně dal Jeho c. a k. Výsost sednout do své vlastní lenošky, on sám vsak poklekl v ga- launiformě na podlahu a zpovídal se. Tato hluboká, šlechetná pokora dotkla se mne hluboce; neboť něco takového jsem neočekával, a tento okamžik zůstane mi po oelý život v paměti. Docela podobný příběh zažil jsem potom ještě poslední rok mého tamějšího působení.

Následkem roztržky se sedláky z Wictingu — к vůli pronajmutémiu honu — kteráž jistě intrikou jednoho při tom súčastněného vypukla, zmrzelo se šlechetnému knížeti, kterýž sedlákům v největší míře povoloval, v třetím roce déle se v Lölligu zdrzovati. Pobyt byl velice krátký a sice ne více v Löllingu, nýbrž na Sonnwendhiitte na Svinské planině. Jelikož pan arcivévoda žádnou neděli nevynechal mše sv., sedla mne cesta tu neděli na salaši к Sorm- wendhfltte (k chýži Slunovratu). I tu bylo všechno služebnictvo a pozvaní hosté na mši sv. Poněvadž v této kapli nebylo lavic, postaveny byly židle, jichž však arcivévoda neužil. Na obě kolena klekl na podlahu lovčí chaty, podepřel se o židli a modlit se v té poloze ze svých modlitebních knížek s pravou duševní pobožností a setrval tak po celou mši sv. Pri obědě v lovecké chatě ukázal arcivévoda svou rozmrzelost nad počínáním si sedláků wietingských a pravil : „No tak přijde ročně asi o 20.000 К měně do Korutan.“ Také při tom vyjádřil svůj úmysl malou, tak zvanou „farní zahrádku“ dát založit, v kteréž by tehdy teprv přivezená „Cochia“ (letní cy- pryš) měla hrát svou úlohu. Asi o půl 3. hod. odpol. odporučil se ode mne pan arcivévoda a pravil: „Děkuji vám, pane faráři, že jste sem nahoru přišel.“ Poněvadž jsem tehdy už o Reisach kompetoval, prosil .jsem, bych se mohl odporučit myslím pro vždy. „Mějte se dobře, pane faráři, a když mne budete jednou potřebovat, že bych vám mohl prospět, obraťte se na mne.“ To byla jeho poslední slova ke mně, a nikdy’- by'ch se nebyl nadál, že tak brzv a tak bolestně budu musit truchlit nad svým příznivcem. Šlechetný rytíři, bez chvby a hany, jak byl’s před lidmi, tak předstoupil jsi jistě bez chyby a hany před Krále králů, neboť kdo tak šlechetně žije jako Ty, nemusí se bát soudce.

Karel Rous. tolicismus к té smyslnosti a obřadnosti na všech stranách nabádá. Já proto katolicismus neodsuzuju, ba myslím, že náboženství, ač mělo-li v nejsurovějších dobách velké massy hrubého lidu se rozšiřovati, musilo konge- nialních, hrubých, smyslných' prostředků u- žívati: zlata, stříbra, křiklavé nádhery, obřadů, mystérii Byl jsem letos v horské osadě při vzkříšení a díval jsem se zase s větším interessem na kněze a na lid: už ten kněz, vyšší kategorie člověka, prostředník mezi bohem a lidmi, a on zlatým šátkem, uctivě skloněn, drží kalich a v něm to mystérium, tělo Kristovo; a dým kadidla, cinkání zvonků a hlahol s věže. Před 2 lety jel jsem z Zithertalu s velmi učeným theologem, je teď biskupem v Solnohrade; mluvil jsem s ním o těch věcech a řekl, jak nepříjemně se rime dotýká ta nádhera, se kterou biskupové a papež vystupují — čestné stráže, nádherná roucha, lokajové, ekypáže — a Kristus chodil pěšky a největší sláva byla, že jel do Jerusalema na oslu. On ovšem odkazoval mne na to, že к vůli zevnějšímu dojmu toho všeho je třeba.

Soud o Masarykovi Kaizl jmenuje ve svých pamětech Masaryka Pastýřem. Z dopisu Kramářovi 21. července 1893. Dvě věci vytýkám Pastýři: 1. on naprosto nezná a nedrží povinností svých ke straně, 2. rád příliš všude a mnoho mluv: proti lidem naší strany — a opravdu tím ■— snad nevědomky — roztrušuje věci, což může se právem nazvati klepařstvím. — Vůbec se mně zdá, že Pastýř dovede býti jen ve straně, ve které on poroučí, ale i к tomu mu schází první podmínka, totiž že sám se neumí pod či novati. Z dopisu Kramářovi 14. září 1893. Pastýř káže mi, že prý já jemu a vůbec my tři nemáme к sobě dost důvěry; já mu na to, že o žádné nedůvěře nevím, leda o té, že ho nerad vidím samotného opero- vati, protože jej pokládám za rváče. Z dopisu Kramářovi 9. května 1894. Ale politika naší strany jest politika bláznů: ne, spíše uličníků. Já opravdu mám pocit největší všiviny a rád byl bych velmi dokonale stranou. Pastýř si vůbec zvyká teď jakýsi přihrublý způsob psaní. Z dopisu Kramářovi 25. srpna 1895. S Pastýřovými mlhovinami nelze dělati politiku a ještě méně s tím jeho koketováním s „mladší generací“. Z dopisu Kramářovi 7. září 1899. Neztckejte se stran Machara; byl umné arci po dvakráte, ale já byl pokaždé náhodou v Pressbaumu, proto se také ke mně nedostal. Já ostatně tuším, že protežuje Masaryka. To jsou okliky, kterých Masaryk by neměl třeba. Já ostatně tu dosud žádný akt za osobní přídavek pro Masaryka od min. vyučování nemám, dojde-Ii, přičiním se, abych Masarykovi neublížil. To přece bv nebylo fair.

G. Eim je bídák, mizera, zrádce, jenž by nás prodal. Z dopisu Skardovi 25. dubna 1898. Já se Vám přiznám ,že mne ty bojovné attitudy našich radikálů a Grégra a „Nár, Listů“ pranic neruší a neznepokojují. Khíkokrade muě neinrponuje. Z dopisu témuž 31. května 1898. Vůbec ta oposice v Čechách dělá trist- ní dojem. Taková prázdnota a při tom ne- siulšnost, že věru není se co báti. (A což teprvé kdyby „Nár. Listy“ občas vypálily pár ran a svlékly do naha pp. dra. Rašína a Baxu před slavným publikem. Z dopisu dru. Skardovi 20. srpna 1898. Ale za to první a hlavní politický tlumočník,

„Nár. Listy“ dělají největší hlouposti právě v oboru, kde nás to nejméně pálí, kde nám z toho žádný zisk nekyne, ale kde to na nejvyšších místech (a právem) nejvíce bolí a nám nejvíce škodí. To jest zlořečená balkánská politika, kde proti vlastnímu státu každý bosenský poběhlík nebo černohorský utřinos je brán v ochranu a kde velezrád- ným a revolučním snahám nějakých pár Srbu jest zjednán lustre, jako by se opírati směli o veliký národ český, jemuž ten nenáviděný císař rakouský také vládne. Tak se to traduje v „Nár. Listech“. Vnitřní politika, jakž takž slušná, zahraniční však přímo velezrád ná. Z dopisu Pacákovi 6. ledna 1900. Já se „Nár. Listů“ nebojím. Co píší, je mi jedno a také se tůn nespravuji. My prostě budeme a musíme jednati jak co poctiví a svědomití zástupcové svého lidu u- znáváme za dobré, a „Nár. Listy“ necháme stát. — Máš pravdu, že ten list strašně sešel od dob Grégrových, ale sejde ještě více, protože jsou tam nevzdělaní a nesvedomití lidé a na ty teď budou působiti různé rivality. Víme dobře, že hloupého nejpohodlnější politika je radikalismus. KorEdenti v nrlrdočeské straně. Z dopisu Skardovi 14. dubna 1898. Bude Vás zajímati, že policie všechno ví, co se děje ve straně. (Příště dále.)

%/šstnStf 5v3žo - Václavské matice

Z Haizlocgch psračií.

Vybral Spctr. Kaizl a náboženství. Z dopisu Kramářovi 19. srpna 1892. je (nevěsta Kaizkzva) velmi nábožná. Ptala se mne také zda se modlívám. Já že v kostele se nemodlívám, ale že ctím Ježíše Krista a věřím v jeho evangelium, víc nic. To víc nic ji zarmoutilo a hned se ptala, co s Pannou Marií, a ještě víc sc zarmoutila, když jsem řekl, že ta mi málo znamená. Z dopisu nevěstě Kamile Píšové 21. září 1892. Vy jste mladší, méně kontemplativná a více smyslná (t. j. více na vnějších smyslných dojmech závislá), a jak zdá se mi, ka­ O „Národních Listech“. Z dopisu Kramářovi 6. května 1893. Já bych s panem Jul. Grégrem zatočil velmi rychle. Víte, co bylo v září 1891 (v době jubilejní výstavy). Když štval dlouhou chvíli proti vladaři a pro všechnu možnou sběř francouzskou a ruskou v „Nár. Listech“ agitoval, zavolal si ho míst. Thun a polic. řed. Stejskal a pan Jul. Grégr slyn- tal až loyalitou. Tak na něj ve případě, | který Eim in eventum za možný naznačuje, doskočili. Jen af vláda nedělá, co „Neod- ' vislost“ napovídá: Grégra subjektivně sti- hati. To by byl velký nesmysl, protože by z něho dělala mučedníka. On sám na objektu je citlivější než na subjektu. Z denníku 9. listopadu 1894. 9. listopadu si mně prof. Tilšer opět stěžoval trpce, že redaktor („Nár. Listů“)

Nové odbory Svatováclavské Matice Školské založeny byly : ve Staré Boleslavi (předseda vsdp. kanovník Josef Grimm), v Hronově nad Met. (předseda p. Fr. Menš), ve Velkém Poříčí (předseda p. Fr. Prouza), v Cen’. Kostelci (předseda C. Mikeš), a na cejé řadě míst se o založení jich jedná. — Ústřední sekretariát v Praze-Bubenči vybízí celou katolickou veřejnost, aby jako nejlepší přípravu na rok 1915 zakládali ve všech místech místní odbory Sv.- váciavské Matice Školské. Každý Clen Sv. M. Sk. a každý její příznivec měl by si opatřiti odznak matiční. Odznaky tyto jsou velice vkusně a nádherně vypraveny v šesti barvách, včetně zlacení a stříbření. "Odznak nese slova nynějšího sv. Otce Pia X. : „Vše obnovit» v Kristu“ a pod českou korunou a jménem Matice vévodí odznak katolického školství — stříbrná pěticípá hvězda. Cena jednoho odznaku 69 h, postou o 10 h více za předem zaslaný obnos (iřeba ve známkách). Objednávky adresujte na ústřední sekretariát do Bubenče. Alkoltolismus a učitelstvo jest název brožury, která vyšla jako 1. číslo III. roč. Věstníku Sv. M. Sk. Autorem jest ředitel učitelského ústavní Josef Felix, který uživ celé řady odborných lékařských, filosofických a sociologických spisů, snaží se podati soubor tělesných i duševních, mravních i hmotných následků nemírného požívání lihovin, se zvláštním ohledem na učitelstvo. Brožuru zasílá sekretariát Matice v Bubenči za přiměřený dobrovolný příspěvek. Při poutních slavnostech, zahradních zábavách, průvodech, schůzích a vůbec při všedi příležitostech pamatujte na šlechetné účely Matice Svatováclavské. Nebudiž jediného katolického shromáždění, kde nebyla by učiněna ve prospěch Matice sbírka. Vše potřebné, jako pokladničku, bločky, obrázky a případné informace ochotné zašle sekretariát v Bubenči č. 83.