Dne 12. července 1914.

CECH

183. číslo. Strana 9.

ápadiiy peněžních ústauů.

„Neues Wiener Tagblatt“ přinesl 20. června zprávu o úpadku bankovního domu vídenského „Plewa a syn.“ Policejní rada Stuckard nařídil zatčení majitele tohoto bankovního domu, Gustava Schobera. Dluhy bankovního toho domu se odhadují na sedm millionů korun. Asi dva milliony korun patří malým spořivcům. Zdali něco ze svých úspor obdrží zpět, je více jak pochybno. Bankovní dům Plewa ve Vídni působil více jak 60 let. Majitelé jeho hlásili se ku straně vídeňských křesťanských sociálů a proto měla „Neue Freie Presse“ z toho úpadku velikou radost a věnovala tomu celý úvodní článek, plný posměchu na křesťanské sociály. Finančníkům vídeňským byl špatný finančná stav bankovního domu Plewy dlouhou dobu dobře znám. Schober dával svěřené jemu ú- spory do odvážných a dobrodružných podniků. Myslilo se, že přece něco bude zachráněno, a le naděje ta úplně selhala, když se Schober ve vězení přiznal, že svěřené jemu peníze nadobro zpronevěřil. Mnohé kláštery a mnozí duchovní přijdou tu o veškeré vklady. Při prohlídce pokladen byly nalezeny malicherné obnosy a malé zásoby cenných papírů. Bankovní dům Plewa a syin byl založen roku 1856. Zakladatel Theodor Plewa měl hned z počátku své činnosti rozsáhlé peněžní obchody. Syn jeho předal pak závod prvmímu účetnímu Schobrovi, Schober se pustil do bursovních her a tak přivodil zkázu svému bankovmímu závodu. Na burse byly každé chvíle papíry firmy Plewovy dávány do dražby. Co tu bude zase zničených existencí a ožebračených lidí! To je kletba kapitalismu.

„Pester Lloyd“ oznámil 23. června, že v Pešti zastavily platy dvě okresní peštské spořitelny. Zároveň zastaveny platy v občanské záložně v Pešti. Vklady v těchto třech peněžních ústavech se odhadují na jeden a půl millionů korun. Mnoho-Й’zT töfiö dostanou vkladatelé, neví se. Na radnici v Pešti prohlásil městský radní dr. Vaszony, že město ručí za vklady. Zda to bude pravdou, ukáže budoucnost. Týž list přinesl seznam několika akciových podniků uherských, jejichž roční rozvaha vykazuje značných ztrát. Zajímavo je, že pod tlakem všeobecné hospodářské tísně také poštovní státní spořitelna ve Vídni za rok 1913 nevykazuje příliš skvělé obchodní výtěžky a ziský jako jiná léta. Příjmy poštovní spořitelny byly

za jmenovaný rok 22 millionů korun a vydání 11 a půl millionů korun. Čistý zisk byl tedy 10 a půl millionů korun. Poštovní spořitelna ve Vídni spravovala koncem roku 1913. cizího majetku v obnosu 621 millionů korun. Tento majetek byl následovně uložen. Poštovní spořitelna měla za 135 millionů korun státních papírů, za 42 millionů měla železničních obligací, za 95 millionů půjčky měst a zemí. Knihovní pohledávky ku konci jmenovaného roku obnášely 282 millionů korun. Za rok 1913. prodala poštovní spořitelna ze svého majetku za 95 millionů korun státních papírů, aby se jich zbavila. Na konci toho roku měly cenné papíry, které byly majetkem poštovní spořitelny, kursovní cenu 275 millionů korun. Spořitelna ztratila na těchto papírech na kursovní hodnotě okrouhle osm millionů korun. Ztráta tato byla odepsána z reservního fondu, který se takto zmenšil na 12 millionů korun. Vklady u poštovní spořitelny koncem roku 1913. obnášely 193 a půl millionů korun. Zmenšily se během toho roku o 4 milliony korun. Obraty spořitelního oddělení obnášely 257 millionů a obraty oddělení šekov- ního obnášely 33.600 millionů korun. Jak známo, platí poštovní spořitelna za vklady spořivcům jen tři procenta úroků ze sta. Uvážíme-li, že má ve správě své skorém 300 millionů korun úspor, můžeme si učiniti úsudek, mnoho-li těmito lacinými úsporami do roka vydělává. A přece tak malé zisky vykazuje ! Poštovní spořitelna ve Vídni zvrhla se v poněmčovací státní ústav, který vidí hlavní svou úlohu v tom, urážet české zákazníky a jiné slovanské národy v Rakousku.

Veškeré stížnosti na poštovní spořitelnu podané ze strany české, zůstaly dosud beze všeho účinku. Z Nového Yorku přinesly židovské listy 26. června zprávu, že tam ohlásil úpadek veliký obchodní dům Claflin a společnost. Podnik ten byl založen roku 1890 s akcio- vým kapitálem 10 millionů dollarů, tedy asi 40 millinů korun našich peněz. Závod ten měl 40 velikých prodejen látkového zboží po celé Severní Americe. Prodalo se tu zboží do roka za 50 millionů dollarů. Dluhy tohoto podniku byly ohlášeny na 30 millionů dollarů, to jest asi 120 millionů korun našich peněz. To je ovšem čistě po americkú. Starý židovský list „Vos- sische Zeitung“ oznámil před krátkým časem, že roku 1913. zpronevěřil obchodní příručí a úředníci obchodníkům v Severní A- merice obrovský obnos 160 millionů dol­ larů, to jest asi 640 millionů korun našich peněz. To jsou pěkné sociální poměry! Jak vidíme, na celém světě všudy samá zpronevěra a samý podvod. Poctivé dnes nechce velká část lidu žiti a každý takový dobrodruh hledí na útraty poctivě pracujících a strádajících lidí se obohacovat a lehce žít. Zde vidíme všudy kletbu kapitalismu. Poctivá práce, střídmý, skrovný, křesťanský život je u takových lidí v opovržení. Nikdo si tedy nezakládej na tom, má-li nějaké ty tisíce uloženy. Budova kapitalismu je z papíru a každé chvíle nějaký ten pyšný papírový palác se zbortí.

IMúůhlídfta.

Nedávno jsme podali ukázku „vědeckého“ článku z „Č. Školy“. Dnes můžeme posloužili ukázkou neméně zajímavou, která svědčí o frázovitosti známých již pokrokář- ských „vědátorů“ a vedle toho — nesnadno říci, zdali o bezhlavosti, bezmyšlenkovitosti či neznalosti poměrů. Docela nezazlíváme pánům, že nadepsali svoje povídání titulkem „V duchu Husově“. Neboť kdo by nechtěl Husovi přičítati hrdost a neústupnost, při největší šetrnosti к němu aspoň musí u něho shledávali velikou nedůslednost, kterou mu vytýká i Palacký. Článek má v čele také Husova slova: „Od samého počátku svého poznávání učinil jsem si pravidlem, kolikrátkoli bych v kterémkoli oboru postřehl mínění lepší, že rád a skromně upustím od názoru prvého, a to s plným vědomím, neboť to, co poznáváme, je nepatrné ve srovnání s tím, čeho nepoznáváme.“ Pravíme, že i ta Husova slova se dobře ke článku hodí. Jeví se v nich hrozná nedůslednost Husova a také neupřímnost; neboť kdyby byl skutečně rád a skromně u- pustil od svých názorů nesprávných, jak zde tvrdí, byl by se podrobil církevnímu sněmu a nebyl by se dostal na hranici. To řekne přece každý myslící člověk. Je to jen ukázka, jak Hus nejednou porážel sám sebe. A článek v „Č. Škole“ je skutečně psán „v duchu Husově“, totiž nedůsledně a neupřímně. Nicméně nelze upříti, že článek ten svědčí o obratu к lepšímu v našem pokro- kářském táboře; zavrhuje se v něm totiž aspoň hrubý, drsný atheismus. Autor článku píše: „Ač národní naše obrození není dokonáno, přec jen vyšvihli jsme se nadšenou a úsilovnou prací, že dnes

BESÍDKA. Katechismus v povídkách.. Píše Petr Kopal. Sedmero hlavních hříchů.

První a poslední: Pýcha a lenost. Rodina bohatého statkáře Rozsypala čítala pět dětí. Byl bohatý na počátku, když se byl v Rozvařilově do velikého statku přiženil Pocházel původně odněkud z Moravy, kdež po otci, býv. advokátu, značného jmění nabyl. Podařilo se mu ve statku získati lásku slečny Eufrosiny, jež byla sice dosti sličná, ale též nemálo pyšná, a již proto nelíbil se jí žádný ze synků ve městyse Rozvařilově a v ostatním okolí a proto jí zde přezdívali též slečna Nádherná, protože zdráhala se poměr s některým ze synků navazo- vatL Byli jí příliš sprostými, nevzdělanými. Proto se jí zalíbil syn úrodné Moravy, jenž měl povahu, která se jí nemálo zamlouvala. Též jemu hned při prvním setkání zamlouvala se slečna Eufrosina, do kteréž byl tou měrou zamilován, že jí vyhovoval skoro ve všem. S počátku to činil, aby se neřeklo, že chce opanovati celý statek. Těšilo jej,

že mladá panička vládla ve všem a že počínala si, jakoby hlavy rodiny na statku ani nebylo. ! — To je lenoch, — přezdívali mu sousedé, — jenž si nedovede poručiti. — Co je to za muže, jenž si v rodině nedovede dupnouti, zvláště když dětí přibývalo a když se ukázalo, že matka nedovede je opanovati. Nasypalo se dětí skoro půl tuctu, před nimiž on jako otec utíkal do hospody. Děti, čím více vzrůstaly, mezi sebou se svářily. Nejstaršímu z nich, Rudolfovi, čeládka doma přezděla lakomců, protože matce pletl se do hospodářství, chtěje ovládnouti všecko. Po něm přišla sestra „Meluzína“, jejíž hou- kavý hlas od rána do večera ozýval se po celém domě. Za ní též táhli se nápadníci, z nichž však slečna žádného nebrala vážně. Pohrála si s každým a když shledala, že žádný z nich nevyniká ani bohatstvím, ani rozumem opovrhla jimi a hleděla si jiného. Po ní narodil se neúHledný S i 1 h á n e k, jemuž říkali tak proto, že při chování stále na jednom rameně jedno oko mu zapadlo jaksi do koutečku, v němž uvízlo. Lékař, jenž na něm tuto vadu pozoroval, sliboval, že později bude к napravení, již však nenapravil, a to proto, že chlapeček při vážnějším

se dotknutí začal tolik vřískati, že celý dům zacpával si uši. — Nechte to, pane doktore, — rozhodla matka, — Karloušek bude miti jednou tolik jmění, že každá dívka ráda po něm sáhne. — Slova ta uvízla Karlouškovi tolik hluboko v paměti, že o sobě říkal: — Já budu ze všech nejbohatším. — Kromě toho za- hnízdovala se v něm závist následkem tělesné vady v oku, к níž přidružovaly se též vady duševní. | : Během let přidružil se ku třem dětem jako čtvrtý Filipek, j^nž se jaksi potatil, začal totiž choditi ve šlépějích otce — do hospody, kdež se mu zalíbila jediná dceruška, o níž se maminka vychloubala, že je z ní dobrá kuchařka. A stalo se, že právě tuto Filipek pojal za ženu, jež jako dcera hostinského uměla vynotovati všem švakrům i švekruším, ano i panímámě. Posledním potomkem v rodině, jemuž se dostalo jména Boleslav, snad proto, že již v kolébce býval zlostným, že uměl křičet! a vřeštěti, až všechny od sebe vyhnal Toho matka hleděla záhy dáti z domu. 'A dala jej — na studie. Stal se z něho advokát, který své pře započal soudy se «vými