ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 f04f4a00-8f1b-11dd-b36e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 35
#1 alto_textblock #1
23. listopadu 1913. Číslo 322.
#2 alto_textblock #2
NARODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
Strana 3.
#4 alto_textblock #4
vání, péčí o vzdělání lidu a o mládež. Cíle toho hodlá dosíci zřízením stálé, odborně vedené poradny ve Vídni, která bude se obírati vytčenými otázkami methodicky a připravovat přiměřené návrhy pro příslušná místa, ku přáním vydávati o nich dobrá zdání, ve smyslu tom u veřejnopráv- ných sborů zakročovati a tiskem i přednáškamí veřejnost v těchto směrech poučovati. Tato práce má býti podnikána ve smyslu nacionálním jako doplněk činnosti německých „obranných“ korpo- rací pro blaho německého lidu v Rakousku. K tomu konci vydán byl pamětní spis a německé listy přinášejí horlivá pojednání, připravující pro- pagandu této nové německé socialně politické ústředny, která má bojovati především proti po- vážlivému zjevu rapidního klesání počtu porodů německých matek. V úvaze ryt. Wotavy, uveřej- něné v „Deutsche Arbeit“, praví se s přímou prostoduchostí: „Jestliže Němci v Rakousku byli s to, aby uhájili poměrný svůj podíl na veškerém obyvatelstvu, sluší to děkovati pouze té okolno- sti, že až dosud mohli cizí národní živly poněmčovati, že se tomu staví stále větší potíže, netřeba blíže tuto vykládati.“ To je zajisté velmi cenné doznání s autoritativní strany německé, kteréž dlužno si velmi dobře zapamato- vati. Jinak netřeba poukazovati k tomu, jak důle žitého oboru lidovýchovy se tu zase Němci ujímají novou rozsáhlou svou organisací, hovíce tak mo- dernímu poznání o zásadním významu praktické statistiky lidové. Blaze těm, kdož se nedají na tomto poli národním protivníkem předstihnouti.
#5 alto_textblock #5
Rakousko-Uhersko.
#6 alto_textblock #6
Před kraňskými volbami.
#7 alto_textblock #7
Dne 1. prosince započnou v Kraňsku sně- movní volby. Oba slovinské tábory a také Němci učinili již nutné přípravy k volbám které, soudě dle časopiseckých zpráv, budou v slovinské části země velmi tuhé. Kraňský sněm a zemský výbor byly v posledním ob- dobí v moci klerikální většiny, která své nad- vlády zneužívala ve všech oborech, nevyjí- maje ani hospodářských a uměleckých, jako je divadlo, jen ve svůj strannický prospěch a na škodu strany liberální. Většinou klerikální sněm a zemský výbor neštítil se ani činiti opatření přímo na úkor hlavního města Lu- blaně, k niž ještě v poslední schůzi starého sněmu násilně připojil sousední obec Šišku, a spojení si nepřála ani Lublaň, ani Šiška. Nové volby budou se v Kraňsku konati ve znamení boje proti klerikálním násilno- stem. Poměry na venkově kraňském nejsou bohužel ještě takové, jako v Goricku, kde le- tos při volbách i venkov odmítl kandidatury klerikálů z tábora Šusteršičova. V Kraňskuje venkovský lid dosud v rukou klerikální strany a proto není naděje na takové vítězství libe- rální strany, aby se klerikálové ve sněmě octli v menšině. To uznává i „Slov. Narod“ jenž vybízí k volbě takových, třebas i kleri- kálních poslanců, kteří by měli dosti odvahy. aby potřeby slovinskéha národa kladli výše. než choutky jednotlivých klerikálních vůdců Dle „Südslav. Rundsch.“ jest skutečně v klerikálním táboře už dosti silná skupina. která odsuzuje politiku Šusteršičovu a silně kritisuje politiku jeho strany jak ve věcech osobních, tak i po stránce věcné. Při tom jest zajímavo, že nespokojenci jsou hlavně kněží, kteří měli nedávno v Lublani poradu. rozumí se bez svolení, dovolení a vědomí šu- steršičova, ve které učinili přípravy k nastá- vajícím volbám. Nálada v táboře liberálnín jest velmi dobrá. Liberálové, ač vědí, že tento- krát ještě klerikálům snad žádný mandát ne- odejmou, doufají přece, že aspoň třetinu vo- líčů odvedou z „černé země“. Byl by to znač ný úspěch, který by klerikální despoty rázen náležitě zkrotil.
#8 alto_textblock #8
Haličské vystěhovalectví.
#9 alto_textblock #9
V Haliči upadli z jedné krajnosti do dru- hé. Do nedávna i okresní hejtmani podporo- vali vystěhovalectví, nyní odpírají průvodni listy do ciziny také osobám, které už dávno vyhověly své vojenské povinnosti. Hejtmani nevydávají průvodních listů ani dělníkům, ubi- rajícím se na práci do rakouských neb sou- sedních zemí, ač doma pro všeobecnou bidu nemají co jíst. Dle „Kur. Lwow.“ přicház denně na hejtmanství na sta lidí, z nichž ně- kteří vážili cestu několika mil, ale na hejt- manství je odbudou slovy, aby si přišli pro průvodní list za tři dni, až četnictvo zjistí. může-li se žadateli průvodní list vydati. Tak právo volného pohybu, zaručené každému ob- čanu ústavou, je dnes v Haliči závislé na mi- losti a nemilosti četnictva.
#10 alto_textblock #10
Za hranicemi.
#11 alto_textblock #11
Bulharské věci.
#12 alto_textblock #12
Králi Ferdinandovi se jaksi nechce do Bulhar- ska, kde jej národ volá k zodpovědnosti přes to, že mu veliké národní sobrání odhlasovalo zákon jeho osobní nezodpovědnosti v otázkách zahranič- né politiky. Arci, nyni se vidí, jak u panovníke nelze odděliti politiku zahraničnou od vnitřní, má- jedna na druhou vliv a jedna druhé je podmínkou V sofijské „Politice“ dr. Penčev uveřejnil člá- nek „Zodpovědnosť carova“, v němž rozhodným slovy volá krále a Savova na soud národa. Obža- loba ta bude naše čtenářstvo zajímati, podáme siji v širším znění. Autor dokazuje, že je nutno objeviti příčiny katastrofy, která Bulharsko dovedla do Bukurešti a Cařihradu, a oddálila je od Makedonie. Tito vin- níci jsou známi. Pobouřené obecné svědomí na n ukazuje a soud nad nimi nesmi být odložen do budoucnosti, neboť potom by bylo pozdě. Odhaln- vání pořád ještě trvá. Každý den přináší nové pře- kvapení, vyvléká před národ nového vinníka, ale hlavním vinnikem jeví se býti král. Zvláště nemi- llosrdní jsou k němu bývalí ministří národní stram (Gešov, Danev. Todorov). Tisk liberální strany snaží se krále zachránit tod zodpovědnosti, ukazuje na nový zákon o tom Ale tento tisk zapomíná, že se věc netýká formál- né juridické zodpovědnosti, nýbrž tu jde o zodpo- jvědnost společenskou, před národem a jeho ději- nami. Národ má svaté právo vypátrati všechny, kdo jsou příčina jeho neštěstí. A kdo by národu překá- žel ve vykonávání tohoto práva, ten by odnesl ži- velnou jeho pomstu. Hněv národa je vulkán, jen nesoptí neustále, ale nyní vydává dým, jejž pozo- rujte, co se z něho vyvine. Jiní advokáti vinníků říkají, že národ, namáha- vými válkami vyčerpán, nemůže se nyní zabývati minulostí, nýbrž všechnu mysl obrátiti musí k bu- oucnosti, ona že zhojí naše rány. Ale to je falešné neboť lepší budoucnost může vzejíti pouze z lepš přítomnosti, a tu si utvoříme, když odstraníme jej vady. Kromě toho nás obklopují samí nepřátelé: po- vinnost bulharského tisku, intelligence i politiků jest, dáti před vnějším světem příklad jednomysl- nosti a oddanosti ke králi, a proto chtějí, aby vy šetření jeho zodpovědnosti bylo odloženo na lepší časy. Ale tou cestou bychom došli jen k zápor- ným výsledkům. Národ jen tehdy se uklidní a na
#13 alto_textblock #13
jde si normálnou cestu, když bude před ním vše- cko odestřeno. Upřímností k sobě samým upo- zorníme sice cizinu a nepřátele na své slabé strán- ky, ale další její následky budou blahodárné. S mi- nulostí musíme likvidovat, a to radikálně, ale tím právě si otevřeme bránu lepší budoucnosti. Král je vinen. Jeho jmeno je spojeno s celou řadou těch chyb, které dovedly do katastrofy. V nejkritičtější pro vlast chvíli, za války, král stvo- řil osudný dualism ve vrchní správě naší ná- rodní politiky. Vedle odpovědné vlády král si vzal k ruce ještě neodpovědného činitele, hlavní stan, jenž konal samostatně, ano- nymně a často v odporu s konáním vlá- dy. Král si z hlavního stanu utvořil vojenský ad- ministrativný orgán, vojenskou ligu par ex- cellence. Tím způsobem král vypěstoval z hlavního stanu spiknutí proti vládě, a v čelo spiknutí po- stavil dobrodruha, gen. Savova. Král je vinen. že posvéhlavě změnil cíl války. Osudná válka, jež až do Čataldže byla národní, na Ča- taldži se zvrhlav dobyvačnou. V cho- robné slávychtivosti král myslil, že z malého Bul- harska uějní velikou balkánskou imperii a sebe ca- rem Balkánu. K vůli tomu zbytečně prolity na Ča- taldži proudy krve bulharských synů, k vůli tomu přerušeno vyjednávání s Tureckem, uspíšeno vzet Drinopolu a ztracena Makedonie. Naši spojenci ovšem se počali starati o svou budoucnost. Rusko nás opustilo a my zůstali úplně osamoceni v ohle- du mezinárodním. Král je vínen i poslední válkou, neboť jestl k ní vyšel rozkaz od hlavního stanu a gen. Savo- va, každý ví, že za nimi stál král. Pravda, on nen vinníkem jediným, má účastníky své viny, ale hlav- ní vina, hlavní zodpovědnost. jest na něm. S touto vinou královou souvisí druhá, z ne- dávné minulosti. Tou je snaha jeho, dosící ve stá- tě nezodpovědné moci, aby všichni zodpovědní či- nitelé byli jeho loutkami. Dvacet roků král Ferdi- nand vykonává osudný vliv na náš vnitřní žívot na naše politiky, celých dvacet let byl jediným ředitelem naší zahraničné politiky, jediným jejín výrazem. Naše veřejnost se hrubě neopírala to- mulo královskému attentátu na naši národní su. verenitu. Stvořena byla legenda o neobyčejném di- plomatickém talentu králově a mnozí našinci sku- tečně věřili, že jen on nás může dovésti k dosa- žení národního zdeálu. Ale po díle se pozná mistr. Král si nemůže stěžovati, že mu s kterékoli strany činěny byly překážky. Národ mu dal carte blanche, aby děla politice, co se mu uzdá. Co ještě mohí chtít Ale ukázalo se, že úloha je veliká a krá malý člověk. Ten, kdo si přisvoji všechna práva, nosí nejen všechnu slávu, nýbrž i všechnu zodpověd- nost. Nyní už je pozdě, aby se skrýval za šti své úslavní nezodpovědnosti. Ortel zní přísně, ale nechci navrhnouti těžký trest. Nechci, abychom zrušili monarchii a provo- lali republiku, pro ni jistě nejsme zralí; nechci krále dohnali k obdikaci, ale to chcí, aby se krá Ferdinand vzdal své nezodpovědno sti a znova se vrálil pod zodpověd- nost parlamentu a tim národu. Koruna jež bankrotovala se svými plány, musí se dobrovol- ně podčiniti kollektivnému umu vlády a parlamen- tu. Lekce je těžká, ale cesta minulosti je cestou k revoluci.
#14 alto_textblock #14
Rus o tom, jak doháníme Evropu.
#15 alto_textblock #15
Zmínili jsme se zde již o tom, jak dopisovatel „Rěči“, kadetského orgánu petrohradského. Vlad. Viktorov psal o svých dojmech z česko-pol- ského území a z cesty do Prahy. Bylo zřejmo z jeho slov, že není příliž nakloněn národu, který ve slo- vanském hnutí má tak dobrou pověst, a že hledá každé příležitosti, aby tuto pověst poškodil. Cui prodest...? Nebudeme o tom uvažovat. Avšak je jisto, že se nesluší dokazovat naši nepravdu ve Slezsku statistickými daty z dřivějších let a ne- všímat si oprav sčítání posledního, jak učinil p. Viktorov. Není také dobře generalisovat své zku- šenosti z prvého setkání. Třeba však přiznati, že v jistém ohledu má p. Viktorov ve svém nynějším dopisu pravdu, když vytýká Praze, že se tak ráda opičí po Vídní nebo po jiných městech. Nikde ně- mecký „witz“, těžkopádný, neohrabaný nezískal tak naprostého občanského práva, jako ve Vídni av Praze, jak tvrdí p. Viktorov. V Praze jen přeložili Vídeň do češtiny, trochu zjednodušili, trochu zde- mokratisovali. Hradčany, které skvějí se aristokra- ticky nad Prahou a vyprávějí dějiny minulosti, vlastním životem pražským nemají prý nic spo- lečného. Není prý národního předsudku škodlivějšího národní legendy nebezpečnější, než legenda o sráž- ce dvou národních kultur v Praze a o blízkém ko- nečném vítězství kultury české. Pan Viktorov snaž se dáti našemu národnímu boji docela jiný smysl V Čechách prý je poučný a zajímavý ten zjev, že v této klasické zemi stavovských a třídních protiv otázky národní kultury ustupovaly zápasu mezi stavy, hospodářskými kategoriemi, jak neuvěřitelně rychlý proces kapitalismu v této průmyslové zemi na každém kroku vtiskuje všem zjevům sociálního života svou pečeť. Ale zápasu české kultury s ně- meckou zde nepozorovat. Všude zní heslo: do- honití Dohání se opravdu rychle. To dokazuje les to- várních kominů na obvodě pražském. Není tako- vého oboru průmyslu, kde byste se zde nesetkal s „poslednim slovem“. Podfvejte se blíže na jich architekturu, maliřslvi, k ideálnému zařízení jich grafických závodů. To, co se zrodilo na bulvárech pařížských, oni uvedli do souhlasu s chladným roz- umem Prušáků, smířili Maneta s gotikou, zaplatili daň seoesi, byli nadšeni impresionismem a dnes snaží se předhonit kubisty. Oni budou nejlepšími vykonavateli krkolomných úkolů. Houževnatě, me- todieky dohánějí a budou dohánět. S překvapující ostrotou jeví se v jich životních pořádcích, že česká kultura je mosaická, kombinovaná z nejrůznějších prvků, nezvykle snášelivá, nezvykle snadno se při- způsobující. To není kultura nerovných bojovníků leč kultura metodických, vypočítavých pracovníků. ale nikde a nikdy tato kultura se neutkává se sou- sední kulturou „švábskou Tak zní úsudek ruského zánadníka o bezbar- vosti našeho kulturního vývoje. V mnchém má prav- du: až příliš ochotně „doháníme Evropu“. Ale sami to již cítíme a snad to poznání vzbudí v nás touhu po větší kulturní neodvislosti a svéráznosti Ani nejlepší kopie nemá ceny origtinálu.
#16 alto_textblock #16
Německý říšský sněm
#17 alto_textblock #17
sestoupí se opětně v pondělí 24. t. m. po pěti- měsíčních prázdninách, jež si zasloužil odhla- sováním zákonů o rozmnožení armády a mil- liardové úhradě. V nynějším zasedání vzbudí zájem zvláště dvě předlohy zákonů. Jedna se týká zvýšení trestů na vyzvědačství a stanoví pro cizince trest káznice. Tato předloha způsobí asi prud- kou debatu, neboť pravice podporuje vládní návrh, směřující k tomu, aby uveřejňování vo- jenských novot v listech bylo pokládáno za přečin vyzvědačství, kdežto levice se staví proti tomu, prohlašujíc, že by to znamenalo potlačení svobody tisku, poněvadž by se po případě všechny zprávy o armádě mohly po- kládati za porušení zájmů národní obrany. Druhá předloha zákona týká se povin- ného pojištění proti nezaměstnanosti. V Ber- lině bývá až 80.000 nezaměstnaných a letos v zimě lze vzhledem k různým okolnostem očekávati, že tento počet se ještě zvýší. Stát snaží se novým zákonem zmírniti bídu neza- městnaných a hodlá uhraditi část výloh po- jištění. Zajímavé budou také některé interpelace zejména o připuštění zetě císařova Arnošt Augusta Cumberlandského na trůn brunšvi- cký, ačkoli se nevzdal formálně nároků na Hannoversko, a pak interpelace o zadání
#18 alto_textblock #18
stavby velevyslanecké budovy ve Washing- toně architektu Ihneovi, kterého určil císai Vilém přes to, že byl vypsán konkurs a porota se vyslovila pro jiné uchazeče. Obě tyto inter- pelace budou podporovány národními liberály radikály. Rovněž bude podána interpelace o případu v Zabernu a neslušném vystupování poručíka šl. Forstnera vůčí Elsasanům.
#19 alto_textblock #19
Home rule a dobrovolnické armády v Irsku. Otázka home rule Irska řeší se zatím jen n politických schůzích, k jednání mezi vládou a unio- nisty o připadný kompromis posud nedošlo a „Daily Mail“ sděluje, že v kabinetě se mínění rozcházejl Jedna část kabinetu s Winstonem Churchillem Lloydem Georgem, sirem Edvardem Greyem a lor- dem Haldanem je prý pro vyloučení čtyř hrabství ulsterských ze zákona o home rule, kdežto druhá část kabinetu s Mc. Kennou, Runcimanem, Birrel- lem a j, staví prý se rozhodně proti jakémutkol vyloučení, a kdyby ústupky, které chtějí nabíd- nouti, byly zamítnuty, chtějí použíti proti Ulstru vojska. Asquith posud rozhodně nezasáhl. Tajem- ství jeho úspěchu, že udržuje ministerstvo pohro- madě, záleželo vždy především v tom, že nechává své kolegy projeviti a hájiti vlastní mínění, na ko- nec pak, když rozpor dosáhne vrcholu, oznám klidně své mínění ministerské radě, jako by to bylo jejich skutečné rozhodnutí. Ulsterští unionisté za vedení sira E. Carsona organisují zatím dále své dobrovolnické sbory k odboji proti home rule, a jejích síla dosáhla již 90.000 mužů, prý fanaticky odhodlaných k boji. Po- sud bylo do Ulstru dopraveno 38.000 pušek, z nichž 18.000 je moderního systemu a nové zbraně i munice dopravují se každým dnem zcela volně ježto úřady na pokyn vlády vůbec nezakročují. Také irští nacionalisté však nelení. Již dříve bylo oznámeno, že se proti ulsterským dobrovolni- ckým sborům počaly zřizovati podobné nacionali- stické sbory irské, nyní pak se nacionalisté vzcho- pili k rozsáhlé akci. Prozatímní sekretáři Mc. Neil a Kette vyzvali všechny nacionalistické organisace v Irsku ke zřízení dobrovolnických sborů v cel zemi k hájení irských práv.
#20 alto_textblock #20
Nálada v Bělehradě.
#21 alto_textblock #21
Bělehrad, 16. listopadu.
#22 alto_textblock #22
Až dosud zajímala se bělehradská veřejnos předem o události v Bulharsku. Denní tisk uve- řejňoval celé sloupce z bulharských listů, řeší- cích otázku, kdo je vinen přítomným ponížením Bulharska, a doprovázel rozličné ty objevy sofij- ské s větší nebo menší škodolibostí, jež čišela i z úvodníků i z lokálek. Vedle toho interesovaly se bělehradské žurnály o upravení poměru Srbska k Rakousku, dávajíce i tu na jevo jistou pře- drážděnost a nedůvěru. Dnes vše to ustupuje do pozadí před kritikou návštěvy krále Ferdinanda ve Vídni. Záhadné konference jeho s hrabětem Berchtoldem v pří- tomnosti bulharského ministra zahraničních zále- žitostí Genaděva nedají přímo Bělehradu klidně spáti. Vše uvažuje, co může z těchto styků vzejíti a vše je přesvědčeno, že pro Srbsko jistě nie dobrého. „Balkán“ hlásí, že účelem návštěvy krále Ferdinanda je získati pevnou půdu pro revimi bukureštského míru. Ale „Politika“ dává si z Vídně telegrafovati dokonce o tajné vo- jenské konvenci Bulharska s Rakou- skem, namířené proti Srbsku. Upozor- ňuje na to, že prý vojsko jak v Rakousku, tak v Bulharsku i Turecku zůstává skoro v mobilním stavu, výzbroj prý se doplňuje a proto očekává společnou akci těchto tři států už na jaře. To vše ovšem nepřispívá k umírnění veřei- nosti. Nepřízeň k Rakousku a škodolibost k Bul- harsku mění se v pravou nenávist, jež jest tím stupňovanější, čím se srbský národ dnes cítí sil- nější nežli kdy před tím. Ale také se dají i z toho rozčileného tónu, jakým se o situaci mluví, vycíti jisté obavy. Přece se to na všech stranách bouří. „Več. Novosti“ dostávají dokonce z Vídně soukromou zprávu, že Rakousko připravuje už zase nové ulti- matum v příčině východních železnic! Srbsko- řecký svaz, jediný dnes na Balkáně, nehledě ke spojení srbsko-černohorskému, pokládají v Běle- hradě za neotřesený přen nabídky Turecka v Bě- lehradě a Italie v Albénách, ale necítí v něm dosti opory. Srbské vojsko, uvolněné zahnáním Arnautů sice přišlo už na řecké hranice a nebylo vráceno domů, jak sdělovaly některé zprávy ze Soluna. Ale záda zůstávají přece nepokryla. Jediná po- moc vidí se v trojdohodě i přes upozornění, po- skytnutě v „Novém Vremeni“, že „Rusko nemůže věčně býti mesiášem mladých balkánských ná- rodů V této zmotané situaci rozhodla se srbská vláda poslati Národní skupštinu na prázdníny, ač ani rozpočet ještě není hotov. Zasedání má ještě řešiti jen zákon o likvidaci moratoria, zvolili státní rady a pak má dovolenou do 10. prosince. Jen ve výjimečném případě byla by skupština svolána už počátkem prosince. Vláda přes odpor oposice chápe se tedy zase své dřívější methody. chce situaci vyjasniti sama a předstoupiti před tněm s hotovou věeí. Vedle mezinárodní situace přivádí vládu k to- muto kroku také nepříjemná, oposiční kritika za- řízení v Makedonii. Zprvu vytýkána oposici vládě neústavnost její kroků, protestováno proti poli- cejní diktatuře v osvobozených zemích, žádána pro ně ústavnost; nyní mohly by přistoupiii k těmto momentům ještě nové. Makedonie se už zase stává ponenáhlu předmětem úvah světového tisku, jenž skoro souhlasně nejeví mnoho sympa- tší k dnežnímu policejnímu režimu, vedenémuv duchu jednostranně srbském. Ozývají se výtky. dokonce i z Ruska. Toho všeho by mohla oposice použiti, ačkoli výtky toho druhu nebyly by srbské veřejnosti milé. Všechna napomenutí ciziny — i slovanské — Srbové buď odmitají, buď pomijejí mlčením. Vše stojí pevně na stanovisku, že v Makedonii není Bulharů ani Řeků. Jen něco málo Aromunů se při- pouští. Jinak slyší se jen název Bugarášů, Grko- manů i tvrzení, že to vše jsou také Srbové, které propaganda bulharská a řecká odnárodnila. Proto se také včerejší „Malý Žurnál“ diví, proč dovo- lila srbská vláda otevření řeckých škol v Make- donii, třebas se na nich učilo i srbským jazykem. O bulharských školách se vůbec ani nemluví požadavek Bulharska, dáti Makedoncům ještě před obnovením diplomatických styků se Srbskem škoiní autonomii, pokládá se jen za fanfaronství Do takové nálady ovšem nepříjemně padlo prohlášení sira Edvarda Greve, učlněné k depu- taci židovských associací, že territoriální změny. způsobené na Balkáně mírem londýnským a buku- reštským, ničeho nemění na svobodách národnost- ních i náboženských, zaručených mezinárodně v Londýně r. 1830 a v Berlině r. 1878. Srbové vidí, že tohoto prohlášení využijí pro sebe Bul- huři, a proto zovou je už dnes novým úkladem. *
#23 alto_textblock #23
Dodatkem zmíním se o nepěkné aféře univ profesora v Bělehradě Živojina Periče. Tento při příležitosti návštěvy p. Tresiče-Pavičiče v Běle- hradě zabouřil v „Deutsches Volksblatt“ prot těmto návštěvám jihoslovanských polštiků velikým „Ouo usoue tandem...“. hovoře o vykořisťování Šrbska všelijakými t. zv. mučedníky, s poukazem. aby tito nekazili přátelské styky Srbska s Ra- kouskem, nýbrž. mají-li co, aby si to vyrovnali s rakouskou vládou. Tato slova opakoval pak na vyzvání „Samoupravy“ i v tomto oficielním listě.
#24 alto_textblock #24
„Samouprava“ i poloúřadní „Tribuna“ obrá- tily se sice jak proti tónu, tak i proti obsahu pro- hlášení p. Periče, ukazujíce, že se nekryje s pře- svědčením vlády ani radikální většiny, ale přes to vše skvrna tu je. Jihoslované už ji cítí a jistě mnohý z těch nadšených horovatelů pro jiho- slovanskou Mekku-Bělehrad schladne. Neboť tato těžká slova vyřknni ne denní politik, nýbrž o srb- skou vědu zasloužilý universitní profesorl Dr. Ant. Hassmann.
#25 alto_textblock #25
Revoluční hnutí v Anglii.
#26 alto_textblock #26
Z Londýna, 19. listopadu.
#27 alto_textblock #27
(Pův. dopis „Nár. Listů“) Bez jakéhokoli pessimismu nutno konsta- tovati, že Anglie prožívá sociální krisi, která se podobá spíše revoluci než evoluci. Na všech stranách je viděti nespokojenost, jitření a vzpoury v dělnických massách. Ode tří mě- síců zavládla pravá epidemie stávek a tento stav je neudržitelný. Kapitalisté, průmyslníci a obchodníc tvrdí, že nemohou již vyhovovati stále vzrů- stajícím požadavkům dělnictva i organisují se rovněž v syndikát, jenž zahájí brzy činnost pak budeme svědky hrozných srážek mez dvěma třídami, které tvoří aktivní část spo- lečnosti. Zatím lze ještě pozorovati zajímavé vnitř- ní boje v dělnických syndikátech. Vůdcové jejich často nemohou přiměti k poslušnost většinu organisovaných, skoro všude jsou jed- notlivá odvětví trade-unions v rozporu se správními výbory. Vůdcové dělnictva, kteř se dostali k moci a zastávají v organisaci pla- cené úřady, chtějí mír a hodlají říditi hnutí trade-unionistické dle své vůle. Naproti tomu vůdcové, kteří se chtějí k moci teprve dostati útočí proti svým šťastnějším soudruhům a snaží se pobouřiti massy dělnictva. Nejnověji stal se živým symbolem velkého revolučního hnutí sociálního vůdce dublín- ských stávkářů James Larkin, jenž byl pro podněcování ke vzpouře a urážku krále od- souzen na půl roku do žaláře, ale dostal z po- litických důvodů milost a byl propuštěn, na- čež se odebral z Irska do Anglie, kde mluví na dělnických táborech plamenné řeči a snaž se podnítiti všeobecnou stávku ve prospěch dublínských soudruhů. Sluší doznati, že Larkin je dosti sympati- ckým zjevem. Vyšed z nejnižší třídy, mluv vulgární angličinou a má špatnou výslovnost což zvláště prozrazuje nedostatek vzdělání ale přes to je velkým řečníkem, snad největ- ším řečníkem této chvíle v Anglii. S nejedné stránky připomíná nonconformistické kazate- le, „revivelists“, jak je nazývají, ve Walesu často prosté horníky, kteří se vzdělali čtením bible a jejichž náboženská výmluvnost je slo- žena ze zlomků, vzatých z nejkrásnějších stran Starého zákona nebo Apokalypsy. Larkin však se od nich liší tím, že pomíjí velké hy- perboly a biblické kletby, spokojuje se prud- kým zatracováním všeho, co se mu nelíbí. V angličině slovo damn (zatratiti) je vý- razem skoro svatokrádežným; budí myšlenku pekla a podobně jako slovo „hell“ (peklo) ne- smí se nikdy pronésti v dobré společnosti Také dobře vychovaný pastor nebo kazate ho nevypustí z úst, leč že by chtěl ve zvlášt- ním rozhorlení příkře zavrhnouti nějakou ne- řest. Pronésti toto slovo v saloně nebo v ro- dině bylo by něco jako hrubé klení. Nanejvýš v divadle zazní někdy drasticky z úst herce. Jednou ze zvláštností Larkinových však jest. že ve svých řečech stále užívá slovesa „damn“ s prudkostí, která okouzluje tisíce posluchačů Larkin při své zevnější drsnosti je ducha- plný a velmi obratný. Stupňuje své účinky jako geniální řečník a používá všech známých řečnických dovedností. Někdy dokonce je ironickým, aniž to posluchači pozorují. Nutno slyšeli jeho řeči, aby se poznalo, jak se Larkin posmívá velekněžím trade-unionistickým, kte- ří sedí vedle a přijímají s radostí lichotivá slo- va, která jim věnuje. Larkin prohlašuje roz- hodně, že sám nic neznamená: co zmůže jeh nepatrná inteligence naproti rozumu a zkuše- nosti těch, kteří vedou trade-unionisty atd atd. Larkin, jenž ovládá čtyři nebo pět tisíc svých posluchačů, takže dle jeho vůle křičí dupají nohama, ba i pláčou, sklání se velm hluboce před vůdci syndikalistů! Ti dělají pak jako by patronisovali mladého Larkina, který jeví tak velkou úctu ke starším. Toto divadlo by bylo groteskní, kdyby nebylo tragické. Vůdcové syndíkalistů vídí za sebou hroznou vlnu, valící se na anglickou společnost, a pokoušejí se postaviti se před ni, aby se zdálo, že ji řídí dle své vůle. V skutečnosti však nemají mnoho ilusí a od ně- kolika dnů panuje ve vysokých kruzích trade- unionistů zděšení. Cítí se, že Larkin, jehož po- pularita je ohromná, má přímý vliv na dělni- cké massy. Jako všichni velcí herci pojímá se sám vážně. Když líčí utrpení své třídy, pro- lévá upřímné slzy, vzlyká, zapomíná, že je před tisíci lidmi, pláče sám nad sebou a nad svými přáteli. Všechny tyto pocity přenášejí se přímo na posluchačstvo, jehož většina je téměř hypnotisována i vidí v něm nového pro- roka. Nutno dodati, že Larkin jeví zdravý smysl, horuje pro myšlenky spravedlivé a bou- ři proti největším křivdám. Jeho vliv cítí se již po celém království a agitace pro všeobecnou stávku vzrůstáv přístavech i na drahách. Larkin totiž žádá především na syndikátech dopravního dělni- etva, aby zahájily stávku a přispěly tak hla- dovícím v Dublínč. Vůdcové syndikátů jsou sice proti stávce, ale není jisto, odolají-li hnutí. Larkin hlásá právo dělnictva na slušný život ve zdravých bytech, sní o společnosti. zorganisované tak, aby každý zaujímal místo dle své zásluhy, ale aby žádný nezmíral hla- dem. To je ovšem také ideálem liberálů, b i konservativců, ale Larkin to chce provésti hned bez politiků. Přes noc se stal hrdinou britského prole- tariátu a jeho jméno jde od úst k ústům. Je dnes známější než Asquith nebo Balfour pro miliony chudých lidí je mesiášem. Dovede se udržeti na výši svého úkolu, nebo se skác jako tak mnohá modla lidu, až nadejde chvílo činu? To uvidíme brzy. J. Couduríer de Chassaigne.
#28 alto_textblock #28
Denní zprávy.
#29 alto_textblock #29
— Zemský rozpočet pro král. České. Z Vidně, 22. listopadu. (Zvl. telef. zpráva „Nár. Listů“.) Zemský rozpočet pro král. Če- ské na rok 1914 byl již vládě předložen. Vy- kazuje přebytek 3 mil. korun, bez výnosu ma- lého finančního plánu. Z přebytku mají býti sesíleny pokladniční hotovosti obnosem 1 mil., 2 mil. korun mají sloužiti k sesílení okresních fondů školních. To má býti přípravou pro vý- pomoc učitelskou, jež má býti povolena 1. dubna s platností od 1. ledna 1914. Ani za- ložené, ani nezaložené dluhy nemají býti pla- ceny: potřebné splátky mají býti vypůjčeny. Také obnos, potřebný pro městskou spořitel- nu (2 mil. K), má býti vypůjčen. Na žalova- telné pohledávky má se spláceti 1/4, na ně- které 1. — Vrchol komediantství dra. Boučka. Ve svém úsilí vyhnout se zkoušenému soudcia dostat se před porotu, o které tak nízce sou- dí, že ji doufá svojí švádou přesvědčit o tom, že je gentlemanem, jde dr. Bouček tak daleko, že sepsal sám na sebe žalobu pro výroky, pro něž jej žaluje 65 obecních starších. Tuto žalobu zaslal obec. staršímu p. Boháčovi se žádostí, aby ji podepsal a na něj podal jedině za tím účelem, aby následkem sloučení všech žalob záležitost přišla před soud porotní. Obec. starší p. Boháč šel na po- radu k obec. staršímu Simonidesovi a oba shodli se na tom, že nelze se pro- půjčiti k takovému mumraji, který s nimi chce dr. Bouček provozovati. Ob. starší Boháč na to žalobu dru. Boučkovi vrátil. Dle na- šeho názoru je tento postup dra. Boučka pří- mo proti cti a vážnosti stavu a d- vokátního, k němuž dr. Bouček náleží, a dokazuje velmi jasně celou hrdinnost tohoto gentlemana a jeho zápal pro očistu Prahy, kterou hledí pokud možná nejdéle oddáliti tím, že převalit usiluje věc na porotu. Zdali se mu někdo jiný k této komedii propůjčil, do- sud nevíme, ale jistě uvidíme. Veřejno st přichází ovšem čím dále tím více ku pře- svědčení, že „Advok. Dor. Bouček“ je nejméně povolán k tomu, aby vážně a věc- ně staral se o nápravu českého veřejného ži- vota. Svědčí o tom významný hlas z Moravy. Agrární „Selské Listy“ v Olomouci píší v úvodníku o pražských událostech a posu- zují úlohu dra. Boučka v nich mezi jiným tak- to: „Letošní volby doplňovací dály se ve zna- mení oposičního zápasu proti vládnoucí straně mladočeské po známé uféře michelské a pod dojmem trestního ovzduší, jež se k aféře pojí přičiněním dra. Boučka a prof. Masaryka. Nelze ovšem bráti zrovna jed na všecko, co podnikl zejména dr. Bouček proti Mladočechům a sta- rostovi dru. Grošovi. Není pochybnosti, že jsou lidé na pražské radnici, kteří mají vy- vinutý smysl pro osobní prospěch více, než je třeba a dovoleno — ale kde těch není? Proto přece jenom bolelo českého člověka, alespoň vzdáleného, když podnikl se tak vehementní, nevídaný boj proti celku radničnímu, a když tolik se naházelo střel na štít Prahy. To není sentimentálnost! V zásadě jsme jistě také pro očistu hospodářství a žádáme ji důrazně pře- devším v Praze, protože ji tolik milujeme! Ale protože matičku Prahu tak máme rádi, bylo nám jí přece lito v tom neslýchaném bom- bardování. Scházela mu vnitřní opravdo- vost. To nebyl zápal proroků čistoty — to byla aréna divoké vřavy politi- cké a osobních ambicí, jimž posa- dil korunu zejména dr. Bouček, je- hož zápalu nelze tak na slovo vě- řit, zejména vzpomene-li se mu jeho účast jako obhájce v pověstném procesu záložny svatováclavské, což se nedá zatušovat sebe šikovnější advokátskou sofistikou.“ List uza- vřel svou objektivní úvahu těmito slovy: „V zásadě ovšem i my vítáme tuto oposíci na radnici král. Prahy, neboť možno si slibovati. že celý ten boj proti nepořádkům na radniei uvede se do žádoucích kolejí! A vítati by ji měli i Miadočeší ve svém vlastním zájmu, ne- boť kus odpovědnosti padne také na oposici.“ Oposici, která vážně chce spolupracovata nést spoluzodpovědnost, uvítali jsme hned po výsledku užších voleb právě tak jako ví- táme spravedlivý posudek „Selských Listů“, jenž v nynější vřavě novinářské je v Čechách vzácnou výjimkou. Pan dr. Bouček se může z něho přesvědčiti, jak se o něm soudí. — Vynikající ruský slavísta Aleksandr Lvovič Pogodin, řádný profesor charkovské university, chystá veliké a jistě důležité dílo „Sovremennoje Slavjanstvo“ (Sou- časné Slovanstvo), které jsme svého času avi- sovali zároveň s prosbou autorovou, aby mu hlavně hospodářské spolky, korporace a druž- stva zaslaly svoje výroční zprávy a publikace. Jak pochodil prof. Pogodin se svou prosbou, kterou od nás (na výslovnou jeho žádost,a ovšem v zájmu dobré věci samé) přetiskla celá řada českých listů, nevíme zatím. Ale o jed- nom zjevu špatně pochopeného vyššího cí- le a nemístné obchodní horlivosti nás zpravil prof. Pogodin sám. Poslal nám tento dopis, který ho došel z Prahy, ze 14. listopadu:
#30 alto_textblock #30
Pan
#31 alto_textblock #31
Alexander Lvoviě
#32 alto_textblock #32
Pogodin
#33 alto_textblock #33
Ke ct. dopisu Vašemu sdělujeme zdvořile, že žádanou brožuru Ant. Blažek-Bohumir Treybal Zemědělské družstevnictví Vám zdarma za- slati nemůžeme. Ráčite zajisté uznati, že, kdybychom měli každému, kdož se o české a družstevnictví vůbec zajímá, zaslati jeden vý- tisk zdarma, rozdali bychom celý ná- klad této brožury. Úětujeme jeden výtisk K 2.50, s poštovným K 3.25 a ráčite-li nám tento obnos poukázati, zašleme Vám knihu obratem. Poroučíme se Vám vždy k službám a znamenáme v úctě dokonalé
#34 alto_textblock #34
Zemědělské knihkupectví
#35 alto_textblock #35
A. Neubert. Prof. Pogodin k tomu podotýká: „Posílám Vám tento dopis jako obrázeček poměru k mojí práci. Ostatně mě ani nenapadlo žádato knihu zadarmo!“ . . . V dalším sděluje s námi ruský učenec, že jeho dílo vyjde již v brzkuv nakladatelství největší ruské firmy, u Sytina v Moskvě. — Pražské nakladatelství, o něž