ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 26db1090-8f1c-11dd-b1d7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
23. listopadu 1913.
#2 alto_textblock #2
kulturního
#3 alto_textblock #3
života.
#4 alto_textblock #4
Strans 17.
#5 alto_textblock #5
Přoha „Národních Listů“ ke číslu 32n,
#6 alto_textblock #6
OBSAH Skolstv ír F. V. M.: Hudební Budeč. Lékařství: Prof. dr. O. Kutvirt: O rýmě. Ženské hnutí: O. S.: Služky. Literatura. Bibliografie.
#7 alto_textblock #7
Školstvi.
#8 alto_textblock #8
lve kove áou. Hudebuí Rudexviu n spolek pro reformu školního zpěvu a zušlechtění vkusu hudebního v Praze. Nejen v hudebních kruzích, ale i mez přáteli lidové naší výchovy pociťuje se již dávno úpadek hudebního vkusu a nedostatek smyslu pro ušlechtilý zpěv a hudbu. Různé bezcenné popěvky, zavlečené k nám často z ciziny a domínující odrhovačky pouliční vy- tlačily namnoze i krásné naše národní písně nejen ze společenských kroužků městských ale i z našeho venkovského zátiší, takže nyní připadá skoro pouze škole národní úkol, aby se postarala — pokud to dovoluje text — by aspoň u mládeže školní poklady lidové poesie našich předků se zachovaly a prokázaná hu- debnost i vrozená zpěvnost jejich nezanikly úplně. Že v městském ovzduší objevují se melo- die s textem nevalně ušlechtilým, nepřekva- puje, ale zaráží, že i venkov libuje si vícev pisních rázu i obsahu pochybného a že tam valem mizí znalost národních našich písní. jako s písní národní, má se to i s hudebním vkusem vůbec. Všude pokles, všude záliba drsných, nepěkných písních a nápěvech. Nej- citelněji jeví se nedostatek záliby v ušlechti- lém zpěvu ve spolcích zpěváckých, které v le- tech 60. a 70. minulého století byly u nás ne- jen střediskem pěstování sborového zpěvu. ale byly semeništěm společenského sdružová- ní a života, místem vlastenecké činnosti a prá- ce a pramenem národního snažení a uvědo- mění. Činnost nynějších zpěváckých spolku přese všechno úsilí povolaných kruhů hudeb- ních nemůže se vykázati takovým porozumě- ním a nadšením jako uvedená doba. Také hu- dební příprava jednotlivců, kteří vstupují do zpěváckých spolků, bývá po většině slabá to nejen po stránce theoretické, ale i prak tické. Úpadek smyslu a záliby pro pravé krásno zpěvu a hudby ušlechtilé jeví se také v tom že často i inteligentní kruhy těžko dávají se získati pro produkce s programy hudby kla- sické, zaručeně pěkné, a libují si spíše v kon- certech s hudbou hlučnou, ba rámusovou hod- noty nevalné. Všecky tyto složky poklesu hudebního vzdělání a ušlechtilého vkusu byly příčinou pohnutkou zároveň, že někteří jednotlivei z učitelských a hudebních kruhů i přátel li- dové výchovy přemýšleli o cestách, které by vedly k nápravě těchto povážlivých poměrů V komitétu pro uměleckou výchovu v Praze vznikla r. 1909 myšlenka, aby založen byl spolek, jenž by pečoval o pěstování sluchu zušlechtění hudebního vkusu dětí. K tomu cili musila by se zříditi intonační škola, ve které by osvědčení odborníci podle nových vyzkoušených method — a to hlavně Battkeovy — vyučovali školní i dospě- lejší mládež zpěvu. Věci chopili se někteří nadšenci z kruhů učitelských i hudebních bez otálení myšlenky i projekty své jali se hned realisovati. Mezi těmito původci zalo- žení spolku dlužno uvésti hlavně paní Dou- bravku Branbergrovou-Černochovou, bývalou operní pěvkyni, ve všech směrech výborně kvalifikovanou učitelku zpěvu, jejího chotě dra. Jana Branbergra, sekretáře pražské kon- servatoře hudební, Valeriana Koubka, odbor. učitele a jíné. Spolku dáno jméno „Hudební Bu- deč“. Hlavním účelem spolku je dáti dětem základ pro všeobecné hudební vzdělání. Ve- dle toho má ovšem spolek na zřeteli také náš dorost. čimž pochopení hudby vnikne do nej- širšich vrstev lidu a stane se všeobecným, po- skytne přípravu pro studium hudební, ať ná- strojové nebo pěvecké na odborných ústa- vech. Jinak má býti vyučování zpěvu doplň- kem a pokračováním cvíčení zpěvu na ško- lách obecných a měšťanských, kdež samo- zřejmě nemůže se věnovati tak pronikavá péče zpěvu, zvláště jednotlivcům. Pozornost obrací se především k dítkám s nevyvinutým sluchem hudebním. Děti cvičí se pouze zpěvu, poněvadž tím nejlépe dosá- hnou sluchu hudebního, při čemž dbá se hlav- ně na správné a přirozené používání hlasu. Tím se chrání dětské hlásky od zkázy a při- pravují se ku pozvolnému vývoji. Žáci se učí zřetelnému vyslovování, čímž získá nemálo je- jich výřečnost a krása naší mateřštiny. K tomu přistupují soustavná cvičení slu- chová, intonační a rhytmická dle moderních vyzkoušených method reformních. „Hudební Budeč“ byla r. 1909 založena a výnosem c. k. místodržitelství ze dne 26. října 1909 (sub. 242.107) schválena. Správa spolku získala od c. k. okr. školní rady v Praze povolení k umí- stění svých intonačních škol v některých pražských školách. První rok byly spolku pro- půjčeny místnosti v dívči i chlapecké škole sv. Vojtěcha a v dívčí škole u sv. Tomáše na Malé straně. Následující leta škola u sv. Tomáše zru- šena a rěvá ve školní budově „U studánky“ v Bubnech zřízena. První rok přihlásilo se na 200 dětí do intonačních škol spolkových byly rozděleny v šest oddělení. Postupně každým rokem přibývalo ža- ctva, takže ve školním roce 1912—13 bylo třeba zříditi celkem osm oddělení s počtem přes 40 dětí v jednom. Dvě z nich umístěna s povolením c. k. okresní školní rady v Praze v Samostatné obecné chlapecké škole v Bub- nech. Třídění žactva v oddělení na nižší nebo vyšší děje se na základě krátké zkoušky při- jímací, při čemž děti prokáží nejen přípravu. ale částečně i své hudební nadání. Přihlíží se při tom také k vyspělosti tělesné i duševní
#9 alto_textblock #9
s1spi
#10 alto_textblock #10
Pro vyučování zpěvu byly získány zdatné síly odborné, státně zkoušené, které proká- zaly i didakticko-methodickou routinu vůbec ale i zvlášť ovládání nových method, hlavně Battkeovy, která u všech kulturních národů razí si vítězně cestu pro překvapující výsled- ky své. Spolek snaží se nenásilně a z počátku jen cestou soukromou zveřejniti přednosti téte methody, tak aby sama později našla si bem překážky a radostně cestu nejen do praž- ských, ale do škol vůbec. Intonační školy propagují svůj účel veře nými listy, ale hlavně prostřednictvím správ pražských škol, které ochotně děti přímo ne zvláštními letáčky a prospekty vybízejí k ná- vštěvě těchto škol. „Hudební Budeč“ našla si za svého čtyř- letého trvání v rušném hudebním životě praž- ském své určité pevné místo. Plniti význam- ný svůj úkol v kulturním životě českém umož- ňuje mu v první řadě blahovolná podpora ra- dy král. hlav. města Prahy, která nejen povo- lila umístění našich škol ve školních budo- vách pražských, ale poskytuje i otop a osvě- tlení místností, kde jsou intonační školy. I pe- něžitou podporu udělila rada městská již na- šemu spolku. Vykonanou inspekcí se strany vládníc orgánů byly zdařilé a velmi příznivé výsledky činnosti spolku uznány a konstatovány a spol- ku dostalo se k jeho žádosti r. 1912 státn- subrence 500 K. Poslání Hudební Budče jest také podporo- váno v neposlední řadě přízní a ochotou praž- ských ředitelství škol a porozuměním pro cíle školy u hudbymilovného obecenstva praž- ského. Zdařilé, ba překvapující výsledky infonač- ních škol, které jsou výhradně vedeny čistě uměleckými ideály, jsou již z jejich působen veřejného dostatek známy. Sbor dětí „Hudebn Budče“ účinkoval r. 1910 na velkém koncertu pražského Hlaholu v Rudolfinu, dvakrát vy- stoupil v Národním divadle (r. 1911 a r. 1913). provedl samostatnou produkci r. 1912 v ho- telu „Central“ a r. 1913 v Měšťanské besed pražské. Výkony malých pěvců byly nejen širokým obecenstvem, nýbrž i odbornou kritikou uzná- ny za kromobyčejné a nade vše očekáváni zdařilé. Také za svých návštěv v intonačních ško- lách vynikající hudební odborníci paedago- dičtí vyslovili se velmi pochvalně o výsledcícl reformního vyučování zpěvu dětského. (Ředite pražské konservatoře šl. Kaan z Abestů, mí- stodržitelský rada a referent hudební bar. Pro- cházka, prof. Dobr. Orel, prof. Mladý, proí H. Wagner z Vídně a j.) Tuto stať napsal nám sám předseda „Hu- dební Budče“ ředitel K. Auer. Žádán, aby podal informaci o práci a významu „Hudebni Budče“ a přispěl tak k oživení zájmu o re- formu zpěvní učby, ochotně vyhověl a před zcela krátkou dobou dodal tenio článek. Zařa- dujeme jej zcela beze změny a doslovně nejen abychom tím projevili pietu k zesnulému pod porovateli a pěstiteli snah o zdokonalení hu- debního a zvláště zpěvního vzdělání lidového. ale abychom veřejnost znovu upozornili n krásný účel „Hudební Budče“ a povzbudili tal přátele lidového vzdělání, toužící po pravém zušlechtění lidového vkusu jakožto velmi účin- ného prostředku k mravnímu zdokonalení na- šeho dorostu a přištích generací, aby uctili památku zesnulého řed. Auera tím, že posta- rají se, aby „Hubení Budeč“ rostla a šířila se nejen v Praze, ale ve všech městech českých. Brániti veškerou silou úpadku hudebního vkusu lidového, toť jedním z velmi důležitých úkolů moderní výchovy vůbec a české zvláště. F. V. M.
#11 alto_textblock #11
Lékařství.
#12 alto_textblock #12
O rýmě.
#13 alto_textblock #13
Tak často mimoděk v době podzimuči nastávajícího jara si připomínám Cyranovu tiradu o vlastním velkém nose, jejž nastudit by mohl pouze chladný severák. Jak zvláštní sílu připisoval svému vzdornému nosu, jejž směle vedl v hlučící dav závistníků, nepřátel. a jak nepřímo tím říkal: Jak jste slabými vy s malým nosem! Však ne každý velký nos tak dobře sedí svému vlastníkovi, jako panu z Bergerac. Těm lidským šňupkám mužně vzdo- roval, však severáku snad přece se trochu bál. A není divu. Všetečka ať malý či velký. vždy před svým pánem šine se v před a zvídá. vyšetřuje. A jak odeur parfumu, tak vůni ku- chyně, jak vánek růžový tak zápach kloaky vše zachytává, lapá. Slídil neustálý časem gourmandsky si polibuje, avšak mnohem ča- stěji se zklame, v nevůli zkřiví tvář svého pá- na nositele a v prudkém výbuchu kýchnut až slzy z oka jemu vytlačí. Ba, to hrůzostrašné nachlazení, jehož se dodnes téměř každý bojí, jako přišera se ro- dí z vlhkých větrů rovnodenních. A prvou přímou cestou jeho jsou vždy chřípí lidská Ústa mohou býti spíše zavřena, na ulicích ne- třeba vždy mnoho mluviti, ale nos, ten pořád zeje do větru i chladu. Když nachlazení pro- nikne pevnou teletinou podrážek, punčochou i silnou koží chodidel, jakž teprve si zahýř na tenké, vlhké sliznici otevřených průduchů nosních! A prvním hlasatelem jeho rýma s ce- lým průvodem zlobivých trabantů. V tu dobu podzimni či jarní co lidí přijde k lékaři se steskem na rýmul. „A co vám vlastně je? Jaké máte oblíže? Inu, někdo kýchá, jinému teče „voda“, ji- nému zase hustý hlen z nosu, čtvrtý nemůže dýchati nosem, pátý má sucho v průdušich. šestý nemůže odstraniti hlen nosem, nýbrž ústy vykašlati; a podobných obtíží ještě mno- hem více a to všechno má být rýma. Patrno z toho, že těch rým musí býtí asi více, třeba všechny hlavně v nose seděly, tak jako pří- čin, objevují-li se také v dobu jinou, nežli za náhlých změn teploty z jara či na podzim. Co je tedy vlastně rýmou? Po- dle pojmenování starými lékaři užívaného
#14 alto_textblock #14
katarrhus, katastagmos běží vždy o nějaké stékání tekutiny, hlenu, o zaslzení (a jak se dlouho domnívali) z mozku klenbou nosní do průduchů, a též očima ven. Ač již německý lékař Kopp ve své knize Krabicemz Vajtmile do češtiny přeložené (vytištěné 1535) uvádí, že „rýma je flus, z kteréhož ve- liké a těžké nemoci pocházeti mohou, a pro- tož jí někteří máteří zlých nemoci nazývají. pak ta z mnohých věcí pochází, někdy ze- vnitřních a někdy také z vnitřních příčin“ přece velcí lékaři až do století 17. (ještě San- sovinus, Bartholinus) považovali nos za kloaku mozku, kudy jeho výměšky vytékaly na ve- nek a tím přiváděly člověku ozdravení.A zbytek názorů těchto udržuje se více méně též v názorech množství, kterým je rýma žá- doucí, kteří přicházejí k lékaři stěžujíce si, že jim málo teče z nosu, že mají „zastydlou, zaraženou“ rýmu, nebo že mají příliš sucho. takže ani šátků nepotřebují. Co by si kdo po- myslil o pacientu, jenž by si přišel stěžovat. že nemá zánět mandli nebo zánět plic? A zde při rýmě (skutečné) běží vždy o zánět sliznic ať prudký či vleklý. Netřeba ani zmiňovati se blíže o věci tak známé, jako jsou příznaky rýmy. Z počátku pocit suchosti, mírného pálení, škrabání v no- se, nosohltanu provázen bývá drážděním k kýchání. Na to objevivší se řídký odměšek dráždí sliznici nosní, jež trhá se a praská- Sousední pokožka zarudne, ba někdy (u osol citlivějších, jako u dětí, dam) zarudne, po- krývá se lyšejem, palčivě bolestivým. V tu dobu počne se zmenšovati průchodnost nosu a když výměšek sliznic změní se ve žlutý hustý vazký sekret, bývá ucpání nosu nej- větší. Nemocný ztratí čich, nemůže dýchat- nosem, u slabších osob dostaví se i malátnost horečka, bolesti hlavy, v kříži. Leč příznaky ty jen mimochodem a proto zcela krátce uvádím. Je rýma skutečně tak lehkým nezávažným onemocněním, že ne třeba mu váhy přikládati? Každý projev chorobný v organismu lid- ském je reakcí na nějaké podráždění či po- škození určitého ústroje či tkaně těla lidské- ho. Objeví-li se pak reakce ta, tu nutno sou- diti, že lidské tělo nestačilo zdolati škodli vinu v začátcích jejích a dlužno pomýšleti na možnost jejího rozšíření se přes původní hra nice. A tu v úvahu přijdou jednak příčiny,ji nak následky onemocnění tohoto. Nachlazení věru je beránkem, jen po věky již snímá hříchy jiných nesčetnýci škodlivin. Možnost toho naskytá se vždy všude: vyskočí-li kdo bosou nohou s postele stojí-li na chladné dlažbě, vyběhne-li hospo- dyně z kuchyně bez šátku, vane-li vítr, ba do- konce ostříhá-li si kdo vlasy, či vystrčí-li ze spaní nohu zpod přikrývky. Mně na př. tvrdi- la jedna dáma s naprostou určitostí, že přivo- dila si rýmu jedině tím, že v létě chladnějšího dne vzala si prolamované (dirkovaně) pun- čochy. Nedá se popříti, že chlad, studeno má jakýsi vliv na sliznici — pochopitelně; leč vlivem tím nenastává nemoc z nachlazení. Le- fěvre a Chodounský na vlastním těle dokázali, že koupel ve vodě 2—4° C teplé, v studených horských bystřinách, nezpůsobil jim žádný zánět plic aní rýmu, a podobně ani van mrazivého vzduchu u proděravěného okna na obnažené tělo nejevil zlých účinků. Ještě jinak lze to dotvrditi výbornými výsled- ky zimní léčbou v Davosu v Alpách při te- plotě až —20° C. nebo v některých sanato- riích, kde leží souchotináři po více hodin na volném vzduchu v otevřených verandách i zimě a za špatného počasí, aniž by u těchto seslabených osob nějaké jiné katarrhy se do- stavily. A pak, vždyť by musíly také sludené obklady na hlavu, na krk způsobovatí podob- né záněty. Obyvatelé severu, či hlavně plav v těchto mořích, zřídka trpí katarrhy hoře- ních cest dýchacích. Tedy uvykoutím, otužo- váním se možno zmírniti reflex řídící úpravu tepla a tím zmenšiti možnost chorobného po- dráždění. Celkem dlužno souditi, že nachlaze- ní, průvan za normálních jinak poměrů sliz- nice nosní vyvolá prudký katarrh, rýmu, to liko reflektoricky a jen na čas nepříliš dlouhý Trvá-li rýma déle dne, pak nutno usuzovati z toho na anatomické změny sliznice nozder (zbytnění, novotvary) nebo na hlubší změny sliznice vlivem jiným, zvláště nákazou. Avšak také dráždidla jiná, hlavně chemická, dráždí sliznici. Tu nad jiné bývá patrným vliv náchylnosti neb idiosynkrasie oproti některým látkám. Vždyť je tak známý jarní, senný katarrh v době květu travin tal úporný. Některé osoby dostanou rýmu již, při- čichnou-li k některým květinám. M. Schmidt (znamenitý specialista německý) při svém po- bytu na fráncouzské Rivieře za sluneč- ných teplých dnů trápen byl rýmou, jež však ihned po vydatném dešti přestala, kdy vod- ními kapkami prach ze vzduchu byl odstra- něn. Běželo zde tedy buď o mechanické drá- zdění pevnými součástkami ze vzduchu, neb o chemické, ať rozkladem, rozpouštěním mi- nerálních molekul či pelu květin. Mnohé látky chemické, zvláště některé léky podobně zvyšují vyměšování tekutin ze sliznic, na př. praeparáty rtuťové, salicylové a hlavně jodové, též i ipecacuanha, a je tudíž dobře pro nemocného, ví-li, že rýma dosta- vivší se po užívání těchto látek není žádným zhoršením stávající choroby nebo příznakem nové. Podobně po požiti většího množství alkoholu, po silnějším kouření nastává pře krvení sliznic nosních. Hlavní příčinou vzniku rýmy je však ná- kaza. Jak často jeden člen rodiny po dru- hém onemocní takovým katarrhem hořeních cest dýchacích, ať nosu, hltanu či dutiny ústní Je samozřejmo, že stykem mezi sebou podě- lili se též o toto dobrodiní. Mnoho osob po- zorovalo též, že po podání ruky někomu, rý- mou stiženému, samý podobně onemocněly Dále je jisto, že v některou dobu roční vy- skytne se současně u mnoha osob takovéto onemocnění ne pouze jednodenní, přechodné podráždění. Pravda bývá to nejspíše v doba
#15 alto_textblock #15
rovnodennosti, za vlády větrů. Avšak netřeba ihned vanutí jich považovati za příčiny, jet také jiný výklad možný: že proudem vzduš- ným zviří se prach a množství zárodků bak- teriálních rozptýlí se ve vzduchu, uvázne na různých částech těla, a zvláště dýcháním na- sbírá se a usadí v nose, v dutíně ústní. U osoby náchylné, vlastně seslabené, méně vzdorné oproti účinkům některých mikrobů lehko vyvine se zánět sliznic; kde jsou po- měry pro vývin takových zárodků nepříznivé. nenastane zpravidla žádný katarrh. A tu při- cházíme k jinému podpůrnému momentu: že trvalé změny v průdušich nosních, tam, kde není pravidelných poměrů, přispívají ke vzni- ku rhinitidy a její následků. Lehko je pochopitelno, je-li sliznice sko- řep nosních trvale zbytnělá, dotýká-li se až přepážky nosní, tu při nejmenším podráždění nastává zúžení průduchů a stykem obojích stěn ještě větší zúžení. Zadní konce jejích, jež mají tkáň houbovitou, podrážděním rychle plní se krví a nabývají objemu více než dvoj- násobného a tím uzavírají nejen zadní vchod průduchů nosních, ale vísí na měkké patro. dráždíce je ke stálému zvedání, ku pokašlá- vání. Podobně vadí jiné překážky: polypi. všeliké nádorky, změny v útvaru přepážky nosní a výrůstky nosní. Nejvážnějším však je, že rýma nemu- sí býti onemocněním toliko sliz- nic nosních, nýbrž že nejzjevněji poukazuje na počátek onemocnč- ní hořeních cest dýchacích vůbe (na vznik bronchitid, zánětů plic) a zvlášt pak na vzník prudkých choroh sdělných, jako spalniček, spály, difterie, chřipky a j., vždyť právě ono agens, jež zavi- ňuje nemoci tyto, nachází pro své uchyceni se, pro svůj vývin nejpříznivější půdu na sliz- nicích nosních. I když zabraňujícím vlivem žíravého hlenu nosního nějaká část jich se zničí, oslabí, přece každým vdechem nově a nové proudy infekce vnikají v tato místa. Většina prudkých rhinitid sama o sobě (nepočítaje komplikace celkové) přejde po několika dnech zcela tiše, nepozorovaně. Ale přece po některých zůstanou nepříjemné „ostatky“. Opětovaným drážděním resp. ná- sledkem náchylnosti k reakci takové nastává trvalé zvětšování se sliznic. Otázka vzniku polypů také není zcela rozluštěna, pokud pří- činného momentu se týče. Někteří tvrdí, ž rýma je následkem jejich, a jiní opačně, že polypy vznikly následkem podráždění rýmou bylo dřív vejce či slepice? Mnohem horším je však, pokračuje-l zánět sliznice do dutin soused- ních. Do průduchů nosních ústí vývody jak dutiny čelistní tak čelní, celého labyrintu vzdušných sklípků kostí čichových a dutiny kosti kolkové. Do všech těchto prostor může se přenéstí zánět sliznice nosní prostým pře- stoupením. Dutíny tyto nepřístupné obyčej- ným jednoduchým zákrokům léčebným jsou skrytostí a nepřístupností svojí nejvhodněj- ším pařeništěm infekce, jež zhusta pozvoln zde dospívá svého vrcholu. Hnis zde se tvo- řící způsobuje změny na sliznicích, jež pokrý- vají se granulacemi mnohdy tvaru polypos- ního. Zničením sliznice může přestoupiti zá- nět na kost, jak tomu často při zánětech du- tiny čelistní i čelní bývá. Při zastižení kosti čelistní znenáhla kazí se zuby, zasahující nebo blížící se svými kořeny dutině této. Proto tvoří se mnohdy píštěle v dásni nad zubem zdánlivě zdravým, anebo týž se láme při zdravé jinak korunce. Nebezpečnějšími jsou však záněty dutiny čelní, kolkové a čichových pro blízkost a snadné spojeni s dutinou le- bečnou. Dále přímým spojením ucha s dutinou nosní, vlastně nosohltanovou, prostřednictvím sluchové trubice (Eustachovy), též nastává zpravidla nedoslýchavost, zaléhání a mnohdy prudký zánět, vedoucí ku proděravění bu- bínku. Zvláště častou a též nebezpečnou bývá rýma u kojenců. Pro neprůchodnost nosu jsou nuceni dýchati ústy a to při ssání je nemož- né, tedy pouští s křikem prs nebo láhev. Ne- hledě ani k možnosti, že se rozšíří zánět do průdušek, trpí takové děcko nedostatečnou výživou, schází. Nechci zde uváděti podrobnosti, jen po- ukázati, k jakým následkům věsti může zcel obyčejná rýma. Jak tomu zabrániti, jak léčiti? Toť věru palčivá otázka! V prvé řade nutno předejíti rýmě správným otužováním se, nenechati zchoulostivěti své tělo. Neměně důležitým však je vystříhati se různých drá- ždidel slizničních. To ovšem plati jen pro pří- lišné nahromadění se škodlivin, zvláště che- míckých: kouře, prachu, organických součá- stek (v některých obchodech, závodech, to- várnách). Neplatí to samozřejmě všeobecně U koho jeví se náchylnost k rýmě, má se po- dobných příčin vystříhati. Hlavně to platí pro dobu, kdy již cítíme první příznaky její: tu radno zříci se kouření, větších dávek alko- holu, dráždidel příliš aromatických, kořeně- ných jídel. Snad zdá se to někomu upřílišně- ným. Avšak uvažte, prosím: bolí-li někomu ruka, popřeje jí klidu, zaváže ji. JJsou-li však sliznice zaníceny, pak nutno je stejně šetřiti. jinak nemůže míti žádná léčba dobrého vý- sledku. Jde-li o jednoduchou, prudkou rýmu, pal jsou dobrými domácí prostředky, způsobující hojné odměšování hlavně potu, pak i moče. Mnohdy po vypití horké limonády, různých odvarů (čaje, lipového, heřmánku, ibyšku a td. a ulehnutí, vypocení se již druhého dne ka- tarrh bývá mírnější. Vyvine-li se již zánět sliz- nice nosní, pak může se lékař snažiti o zmír- nění obtíží, hlavně neprůchodnosti nosu, at mastmi nějakými či prášky. Tak často dopo- ručované vsrkávání, šňupání vody zhoršuje stav, neboť zanáší se současně tímto silným proudem zánětlivý výpotek sliznic do zmíně- ných dutin sousedních. Nejvýše možno nos (při hojném, hustém hlenu) prolévati vlažným roztokem kuchyňské soli nebo kyseliny bo- rově. Avšak to třeba prováděti určitým způ-
#16 alto_textblock #16
sobem, aby voda oplachovala skutečně jen spodinu průduchů nosních. Katarrh toliko sliznic nosních je celkem chorobou lehkou, ale trvá-li déle (5—8 dnů). může býti zastiženo okoli nebo jde o nějakou anatomickou vadu nosní. Jak je tedy zdánlivě počátek rýmy, obyčejného katarrhu nevin- ným, tak jeho rychlost, prudkost v průběhu, současné zachvácení, seslabení celého těla. je podezřelým z infekce, jeho úpornost znám- kou onemocnění hlubšího. A tu nijak nelze stačiti žádným z oné veliké řady hlavně in- serty novin doporučovaných prostředků, zde nutno, aby lékař vyšetřil nos i dutiny ve- dlejší a dle toho zavedl léčbu. Prof. dr. O. Kutvírt.
#17 alto_textblock #17
Ženské hnutí.
#18 alto_textblock #18
Služky.
#19 alto_textblock #19
Věnovala jsem již na počátku letošního roku v čísle 18. zvláštní článek otázce služek, která u nás stejně jako v cizině stává se nalěhavou otázkou dne. Dnes chci upozorniti na několik ankel, jež byly v posledních letech uveřejněny o poměrech služek, jejich služebním poměru a snahách po odpomoci. Především uvádím šetření ze sev. Ame- riky, které konala dr. Elsa Conradová a pak šetření z Anglie, jež zpracovala velmi důkladně dr. Lisa Roszová. V Americe jsou platební po- měry služek naprosto odlišné od našich. Dle še- tření Conradové činí plat kuchařek až 3540 K. pokojské 708 K až 1230 K. služky pro veškeru práci 370 K až 1230 K, chůvy 250 K až 1720 K. při čemž lřeba připomenouti, že v Americe se nedávají žádné dásky ani zpropitné, ani náhrady za pojistné premie. Mimořádně vysokým mzdám odpovídá i práce. Těžká práce, jako praní a do- nášení uhlí, odpadá a pro službu v rodinách s větším počtem dětí nedostává se uchazeček. Služebná má všude přívětivý pokojík k disposici a dostává podil ze všeho, co přijde pro pány na stůl. V týdnu má dvě odpoledne volná, někde dva celé půldny. Přes tyto vábné podmínky služební lze sotva polovici poptávek ročně příznivě vy- říditi a v provínciálních městečkách nelze vůbec služebnou dostati. Původně byl nedostatek služek v souvislosti s nedostatkem žen vůbec. Vzrůstem přistěhovaleckým přibylo i služebných a dosud v centrech vystěhovalců stále je dosti cizozem- ských služek pohotově. Často přímo z vystěhova- lecké lodi odvážejí se služebné do rodin a nic při tom nevadí sni nedostatek znalosti obyčejů ani naprostá neznalost angličiny. Hned na počá- tek zajišťuje se služebné mzda 708 K až 1180 K. Největší příliv služebných do severní Ameriky je z Irska a Německa. Zostřením zákonů přistčhovaleckých nadešlo třetí období rapidně klesajícího importu služek, při čemž schodek není nahražen Američankami. ježto Američanka nejde nikdy sloužit. Příčinou toho jest upřilišený amerikanismus, klerý skýtá výhodnější zaměstnání i ženě v různých průmy- slových odvětvích a pak osobní neodvislosta prázdeň daleko větší, nežli v služebném poměru. Boměry hodně podobné ličí dr. Roszováv Anglii, kde služebné tvoří 56% všech výdělečně činných žen. Tské v Anglii je hodné cizozemek (asi 12.000) zaměstnáno jako služebné. Mzda ku- chalky pohybuje se mezi 470 K a 1180 K. mzda pokojské počíná od 430 K; platy ostatních stupňů služehných jsou těmto číslicím přiměřeny. A nyní podívejme se k vyšetřeným poměrům v říši německé. Mám před sebou výsledky šetření dra. Otty Nehera o poměrech služek ve Štutgartě z r. 1908, šetření spolku „Bund deutscher Frauen- vereine“ o poměrech služebných v 20 německých velkoměstech, anketu statistického úřadu v Mni- chově z r. 1912. Všecky tyto ankety ukazují velmi značná rozdily ve služebných poměrech německých slu- žebných. Ve Frankfurtu. Freiburku. Mannheimě dostávají kuchařky přes 354 K. pokojské skoro 354 K. služebné 190 K až 340 K. Vedle peněžité pevné mzdy dostávají německé služebné všude vánoční dar a různé zpropitné. Přes to nepřesa- huje úhrnný průměr veškeré mzdy ve Vratislavi 280 K a ve Frankfurtě nad Mohanem 480 K V Mnichově byly dotazovány 3042 služebněa 2845 službodárkyň. Tu pohybuje se úbrnná cena mzdy — čítajíc i příležitostné dary a zpropitné — mezi 770 K a 1310 K. Výsledky mnichovského šetření jsou značně odchylné od výsledků před- chozích dvou šetření a ukazují daleko příznivější poměry mnichovských děvěat. Anketa byla uspo- řádána z příkazu bavorského sněmu a dála se za všech úřadních výhod, kdežto obě ankety dříve uvedené byly podniky souknomé. Ze statistiky mnichovské uvádím ještě: Pracovní doba činila u 50 děvčat přes 15 hodin, u 339% 14—15 hodin a u 17 více než 16 hodin. Údaje tyto učinily služebné, údaje službodárkyň udávají číslice o něco menší. Z uvedených dat vysvítá dále, že pracovní dobu stoupá s výší mzdy: čím větší mzda, tím delší pracovní doba vyžaduje se od služebnéa práce děle do noci. Volná nedělní odpoledne měla polovice dotazovaných děvěat, druhá polo- vice měla prázdno každou druhou neděli, asl tře- tina děvčat měla prázdné odpůldne ještě ve všední jeden den. Úbytek služebných, který vyvolal tato šetře- ní a ankety, je stále patrný. V Anglii klesl počet od r. 1881 do r. 1901 o 7.3%; v Německu za dobu od r. 1895 do r. 1907 o 8.67%%. Mnichov vykazuje o 27.000. Berlín o 23.120 služek méně za dobu od r. 1390 do r. 1905 a úbytek domácností se služkou klesl s 61.000 na 55.000. Tato nouze jeví se tam nejkrutěji, kde hospodyně je matkou četné rodiny a nalézá se ve stísněných hmotných poměrech. V důsledku toho i služebné míjí tyto, pro ně ne- příznivé peměry, které se jeví v menší mzdě, ne- dostatečné stravě, nedosti volném času, nejhrubší práci. Jde nyní především o to, jak budou se tyto poměry dále vyvíjeti, jakou budoucnost může očekávati stav služebných za těchto poměrů a jakým způsebem lze čeliti hrozíci pohromě do- mácnosti. Jak otázku tu řeší dr. Conradová v Americe, kde nalézají se v krisi? Tam, následkem nedo- statku služek uvolňuje se postupně soukromá do- mácnost a hrozí rozpadnutim. Proto s obavou hledí vstříc vývoji těchto poměrů. Jedině možným rozluštěním krise domácnosti je: najímání dělaje pro domácí práce podle hodin. Tento postutp je v Americe nutným a jediným východiskem pro udržení domácností. Jak této kríli čeliti v Anglii a v Německu, o to usilují dva směry. Konservafiv- nější sociální politikové očekávají nápravu od různých reforem: odstranění služebního řádu, u- stanovení nočního odpočinku, ustanovení o míst- nostech pro spaní, hospodyňským vyučováním, paedagogicko-ethickými vlivy zaměstnavatelů na služebné a praví: společným bydlením a žitím nastává úzký vztah meni zaměstnavateli a slu- žebnými, důkěrný poměr, na němž jednotnosí žl- vota obou spočívá, chceme zachovati a poměr ten nemá se státi obchodním. Jiné předvidají nutné ra- dikální změny domácnosti. Tak L. Roszová končí svoje pojednání o anglických poměrech: Tlakem poměrů budou musit zaměstnavatelé dopřáti slu- žebným vždy více volnosti a samoetatnosti. Te- prve polom nabude povolání služek zase bývalé přítažlivosti, jako povolání průmyslové nebo ob- chodní, když bude uvolněno od starých osob- ních vztahů a bude vybudováno na základě práce a výdělku, jako každé jiné povolání. V Německu tento vývoj počíná, v Anglií již desítiletí jest patrný.