ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f04cb1f0-8f1b-11dd-a2a0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Ročník padesátý třetí.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v neděli 23. listopadu 1913.
#3 alto_textblock #3
Číslo 322.
#4 alto_textblock #4
arannt a večerní llety předplácí se - v Prase v administraete na měslo. na čtvrt ists k- * dvojí donáškon na mésle- na čtvrt leta . . . . 7 K alh ve úllálkácht KooD na maáslo Poštou na měsle, na čevrt ieta ! . . . 9 k ao a dvoji zásilko na měsle dřei e Stvreo iste
#5 alto_textblock #5
l
#6 alto_textblock #6
N
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejle ranní čisle o soba sa s vačern a si Ve nliálkach na venkově ranní člslo . s sečerní lnseráty plati se hotově Bapřen Předplacení a inserty příjtma sdministrace v Marianské ul., a Tam nacházeji se těž ředakca, tlskárna a expadiee „Nárolnich Listů? Rukopiay se nevracsi
#8 alto_textblock #8
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20, s přílohou pro venkov o 24 stranách.
#9 alto_textblock #9
Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 24. listopadu v obvyklou hodinu polední.
#10 alto_textblock #10
Maďarská předehra ku dele gační opeře.
#11 alto_textblock #11
Když nedávno těžce onemocněvší vůd- ce maďarské oposice Košut loučil ses ostatními její náčelníky, chystajícími se do Vídně na kampaň delegační, kladl jim tak- řka jako poslední vůli co nejdůtklivěji na srdce, aby vždy hájili stanovisko, že dele- gace uhersko-rakouské jsou pouhými vý- bory jednak uherského sněmu, jednak par- lamentu vídeňského, ale nikdy žádným sa- mostatným zastupitelstvem jednotného mocnářství habsburského pro společné je- ho záležitosti. Tento známý názor maďarských poli- tiků vskutku také hned při zahájení prvn výborové schůze uherské drasticky pode- přen neslýchaným policejním opatřením mi- nisterského předsedy hr. Štěpána Tiszy který poslal do Vídně zároveň s delegáty uherskými také svoji pověstnou parla- mentní stráž zuherské sněmov- ny poslanecké, aby tam v případě potřeby proti oposičním delegátům podob- ně zakročovala, jakoby delegace ta byla pouhým výborem uherského sněmu a ničím více, což snažil se také ve schůzi delegač- ního výboru ledabyle odůvodniti. Jsme žádostivi, snese-li delegace r a- kouská tuto demonstraci maďarského nazírání na státoprávní povahu delegaci mlčky, či opře-li se jí náležitě poukazem na základní zákon rakouský o vyrovnání z r. 1867, který výslovně stano- ví, že právo zákonodárné, příslu- šející zastupitelstvům obou říšských polo- vin, vykonává se ve společných záležitostech prostředkem de- legací, čímž označuje tyto zřejmě za sa- mostatný sbor zákonodárný, kteroužto po- dobu delegace vskutku též mají, jednajíce v oboru své kompetence zcela nezá visle bez instrukcí obou svých parlamentů, kteréž naopak jsou oba- pol vázány císařem potvrzen usnesení oboudelegací beze změ- ny přijati a splniti. Byl-li již první výstup uherské dele- gace dosti zajímavý, tož osmihodinná schů- ze její výboru, v nějž dostavila se oposicez obou sněmoven uherských, aby zkriti- sovala balkánskou politiku hr Berchtolda, teprv stala se napínavou introdukcí letožní kampaně delegační. Pře- kvapila veřejnost a tušíme, nejvíce asi hr Berchtolda, který přece v celku na Balkáně řídil svou politiku po chutí a zájmu Maďarů tou měrou, že mohl si činiti nároky na uznání a povděk jejich bez rozdílu stran. Leč zatím maďarské oposici i jejím magná- tům jeví se politika Berchtoldova plna vad, poněvadž nedosáhla za veškeré ohromné oběti národů zdejších těch úspě- chů politických, jakých by si byl Madaři přáli. Nezachránilať jejich mi- láčka Turka od neslýchané porážky a ztrá- ty, nedovedla včas zakřiknouti spolek bal- kánských států a hlavní výtka: nedovedla zdrtiti Srbsko a Černou Horu. Že zamezila Srbsku přístup ke břehům Jaderského mo-
#12 alto_textblock #12
FEUILLETON.
#13 alto_textblock #13
V Praze, 22. listopadu.
#14 alto_textblock #14
6— (Kronika.) Časem radostná zpráv ani nezpůsobí rozruch, jaký by měla. Na Orli- ckém panství příště bude úřadováno už jer čistě po česku! — Co dál? — Velká událost! Nejčeštější kraj a do poslední doby zpola tam ještě vládla něm- čina! Na ráz teď bude jinak. Lán světa dobyt národní věci. Řada velkých statků, zámků. dvorů, kanceláří zbavena příznaku někdejšt poroby, očištěna, vrácena cele národnímu ži- votu! Ale námitky se týčí a pochybenstva! Divná věc! Už někde před dvaceti lety. ba více, rozletěla se z Orlíku taková zvěst. Na panství zavedli úřadní češtinu! oznamo- váno. A počítáno a srovnáváno. Kde všude v kraji národní jazyk opět bude uveden do svého práva. Či to byl tenkrát pouhý klam? — Tenkrát učiněn počátek. Některé nižší výkony počeštěny. V ústředně, na vyšších mí- stech, zachován ještě starý úřadní jazyk. Teď teprv i na tu důležitou poslední posic došlo! — Jaká loudavost! Starý orlický pán, děd dnešního dědice, býval přece řízný chlapík Mohl jediným vzmachem dokonat rytířské dí- lo, skolit na místě dravou saň cizáctva! Byii bychom dnes už dále! — Chodí už tak věci na světě. Ne zcela podle přání. Muž staré školy měl své názory. ve kterých vyrostl. Snad si nové poměry ani nedovedl jinak představit. — Šlechtický předsudek — Ne-li — všelidský! Anebo snad m strozí demokraté, vybavujeme-li se my čiper- něji z objetí svých předsudků? Nejsme-li vlast- ně ještě loudavější? Podívejte se do našich ulie. do veřejných místností, do našich živností obchodů! Je-liž tu tak dokonale už provede-
#15 alto_textblock #15
ře, že Černohorcům vyrvala Skader a zří- dila samostatné knížectví albanské, to vše jest maďarské oposici příliš málo, pouhý nedočin, ba u poměru k obětem vynalože- ným, holý neúspěch politiky rakouské. Srbové se dostanou přece jen k Jader- skému moři, neboť bratrská Černá Hora jim propůjčí svoje přístavy v něm. A ta ose- kaná Albanie? Z té dostávají maďaršti po- litikové skoro strach, abychom z ní neměl venkoncem vícehoře a škody, než liradosti a užitku. Hr. Michal Karolyi nemohl vůbec v zahraniční politice hr. Berchtolda postih- nouti kouska logiky. „Jednak jsme chtěl chrániti državu Turecka, jednak ale zase jsme nechtěli brániti balkánským spojen- cům v jejich rozpínavosti. Jak se to rý- muje? Princ Ludvík Windischg raet pak resumoval: „Tak stojíme před žalost- nou skutečností, že všickni oni národové balkánští, kteří během minulých zmatků dosáhli výhod, dobyli úspěchů svých proti naší vůli, zatím co všickni ti, které jsme od prvopočátku hleděli podporovati, utr- pěli citelné škody. Však ani v řadách „mameluků“ Tiszo- vých nejsou spokojení, že Rakousko-Uher- sko nevtrhlo vojensky do sandžaku, nýbrž dopustilo, aby se Srbsko s Černou Horou o něj podělilo, a tolikéž zazlívají, že zahra- ničná politika rakouská upustila, byvši osamocena od energického nastupování na revisi bukurešťského míru. Nespokojenosti té propůjčil výrazu vládní stoupenec hrabě Josef Majl a th. Ostře zkritisoval politiku Berchtoldov s maďarského národ. stanoviska hr. Jul. Andrassy, ač chtěl buditi zdání, jakoby há- jil spolu i stanovisko rakouské. Zvět- šení a sesílení některých států balkánských není prý pro nás (t. j. pro Maďary) všude výhodným, tak jako se nestalo následkem naší blahovolné podpo- ry. Rumunsko dosáhlo svých úspěchů zrovna proti našim záměrům, ježto jsme hleděli zdržet Rumuny od války s Bulhar- skem a tolikéž Srbsko nabylo tak mnohého kraje, jejž jsme chtěli dopřáti Bulharsku. Nemálo zazlívali maďarští řečníci opo- sice hr. Berchtoldovi, že si nedovedl naklo- niti Francii, ano, že ve své řečí skoro ne- vlídně o ní se zmínil, kdežto Uhry tolik potřebují francouzských pe- něz pro zvelebení své země jako soli. Tal zejména hr. Michal Karolyi přímo úpěnliv zapřísahal francouzský kapitál, aby přišel k nám a vytrhl Uhry z jejich tísně hospo- dářské. Hrabě Apponyi opět nejvíce se zlobil na hr. Berchtolda, že poslal na vyslanecké místo do Rumunska hraběte Otakara Czernína, který svou bro- žurou, před několika lety vydanou, osvěd- čil se býti nepřítelem dualismu a maďar- ského panství nad národy nemaďarskými. a tudíž prý je nebezpečným Maďarům v je- jich zápolení s Rumuny sedmihradskými. Žasnul, kterak mohl Tisza dopustit toto jmenování. Tisza vymlouval se, že zná hraběte Czernína jako kávalíra, který prý zajisté jako vyslanec rakousko-uherský v Bukurešti podřídí své osobní mínění po- vinnostem úřadu svého a nebude dělati tam jinou politiku nežli dle předpisu za- hraničního ministerstva. Hrabě A pponyi však mu vpadl do řeči: „Jmenoval byste mne vrchním županem?“ „Kdybyste o to
#16 alto_textblock #16
na očista, o které se tolik namluvíme? Je- aspoň jediný obor, vyjma čirou zábavu, kde bychom byli opravdu a docela svoji? — Proč ne? Školství na příklad. To u máme docela čistol — A slavné správy našich pyšných ústa- vů, jakže stilisují své relace nahoru? A kde jaký činitel, puzený ambicemi směrem vyšších příček na žebřiku, kterým pak jazykem provo- zuje svoji korespondenci vzhůru — To už také bohda dorazímel — Bohda! Ještě však nedorazili. Uzná- váme leda a pravíme si, že je to všecko ne- smysl, že by mohlo být jinak. Víme dokonce zcela dobře, jak vlastně by mělo a mohlo být Víme, že by zcela nepatrný malý článek sta- čilo vsouvnouti do složení dosavadního stroje a že by bylo vyhráno. Ale článek se nevsouvá Mlčky zůstáváme při starém. A zcela po stilu starého předsudku se těšíme: nejde to tak rychle! Očistná práce tak jen znenáhla postupuje V kulturném sadě jako v jiném. Staleté bejl přes noc nevypleješ.
#17 alto_textblock #17
Očistné heslo mladého velmože v povltav- ském kraji má svůj ještě druhý význam. Kolik ještě panství a panstvíček po Čechách, kde hanebný předsudek nejen straší dosud, ale kde krutě hatí a poškozuje národní rozvoj? Jasný příklad osvědčí dojista svou strhující sílu, orlický počin nezůstane bez následovni- ků. Byly časy, kdy kolem Orlíka kupilo se horlivě, co tehdy slulo českou šlechtou. Ne- vime, jak je dnes. Jisto je pouze, podnět idej- né statečnosti má svůj elektrický účin. Ve společnosti na pohled odumřelé, ztracené pro věc, mohl by znamenat — nový seřad. — Šlechta! Kdož pak dnes ještě počítá s tou odbytou vrstvou! Je přežitkem dávno překonaných dob. Vzdálena veřejného života, cizá pokroku .. — Kterak nepočítat s vrstvou, která po- dnes vládne víc než polovinou národního ma jetku?
#18 alto_textblock #18
stál, proč ne?“ odtušil Tisza žertem. Však za to hr. Berchtoldovi nebylo do žertu. Zkoušel vštípit Maďarům svou víru, že z Albanců bude kdys statný národ a když došlo na vysvětlení rakouské politiky vzhledem k Rumunsku a Bul- harsku, vyžádal si — tajnouschůzi. Zajímavá věru ouvertura letošní delegační kampaně.
#19 alto_textblock #19
Káranský vodovod.
#20 alto_textblock #20
(Několik slov k úhradě nákladu na vodu.) Veliké dílo, opatření zdravé pitné vody pro Prahu a obce sousedni, blíží se svému uekutečnění. Poměry samy vyvolaly nutnost aby se spojily za tím účelem obce, které ji- nak o sloučení ve Velkou Prahu slyšeti ne- chtějí, poněvadž tato veliká otázka zdravot- nická přímo nutila ke spojení. Od 1. ledna 1914 bude společná vodárna, spravovaná správní radou, do níž vysilá Praha, Smíchov Karlin, Vinohrady a Žižkov svoje zástupce dodávati zúčastněným obcím, a tedy také Praze, vodu. Mluviti o katastrofě káranského vodo- vodu, jak činí list, zápasící o primát sensací je úplně nesmyslno. Je zcela přirozeno, že voda z Káranéh musí býti dražší než voda z Vltavy, poněvadž zúročení a amortisace stavebního nákladu musí býti větší než při vodárnách, které braly vodu z Vltavy, po většině nefiltrovanou, vedly ji z nepoměrné blízkosti. Také výlohy, spo- jené s čerpáním vody, jejím vytlačováním do reservoirů, jsou mnohem větší než při vodě vltavské. Ale za to dostane Praha vodu zdra- vou, kterou odstraní se dosavadní zlořády zdravotní, které působily, že Praha byla vy- hlašována za nejnezdravější město ve středn Evropě. Po provedení kanalisace, po zaveden zdravé pitné vody uvidíme jasně, jak se zdra- votní poměry v Praže zlepší a to snad zna- mená i národohospodářsky pro obyvatelstvo samo ohromné výhody jednak v úsporách př způsobu života (postradatelností různých mi- nerálních vod stolních, nahražování vody pi- vem pro uhasení žízně může odpadnout tím abstinence se usnadní a pod.), jednak celý ruch turistický, který po provedení zřejmého důkazu o odstranění hygienických závad se rozprouditi může, přinese živnostem i obcho- du nový pramen příjmů. Při tom ani neuvá- díme, mnoho-li národníhé jmění a pracovaí energie bude ušetřeno tin. zešrgienická tato opatření zmenší nakažlivé nemoci, omezí epi- demie a tím způsobí velikou úsporu na výda- jích při nemocech a sníží cifru úmrtnosti. To jsou zajisté tak ohromné výhody, ž jen zlý člověk nebo demagog může mluvit o katastrofě káranského vodovodu proto, že voda bude dražší než špinavá kaše, která do- sud tekla do Prahy z Vltavy, nalévána byla v hotelích do umyvadel, tekla do koupele a vzbuzovala u čistotného člověka odpor. Dosud stál obec pražskou jeden kubický metr vody vltavské asi 4 haléře a obec pro- dávala ho za 13 hal., při čemž měla zapla- cenu všechnu potřebu svoji na kropení sadů. ulic i ztrátu vody. V Praze se prodá asi vody, asi 4 spotřebuje se k veřejným úče- lům obce, takže při ceně 13 hal. obec vydě- lávala ca. 80.000 K ročně. Podle výše činžovních grošů bylo usta- noveno, mnoho-li který dům obdrží na vý- měrku vodním, to jest mnoho-li vody smí se v domě spotřebovati, aniž by musila býti zvláště placena. Při tom množství vody takt určené bylo kalkulováno za 13 h. To, o Přežilá, dekadentní společnost! Den — ke dni upadá. Majetek přechází do čilejších rukou. Není daleka chvíle, dohraje svoji roli docela. — Nezdá se, že by chvile byla tak blízka. Část šlechty upadá, pozbývá majetku a význa. mu. Ale jiná část? Vede si rozvážlivě, ho- spodaří dobře, ba i s pokrokem času moudře se vyrovnává. A ke všemu, řady šlechty stále se doplňují čerstvými silami! — Odkud pak? — Z věčného zdroje přírody. Užší vrstvy společnosti rodí se ze širších, vrchnější z dol- ních. Aristokratism, vrozený pud přírody, ko- ná své dílo. Lidičkám se daří, postupují, bo- hatnou, snaží se odlišit, vyniknout. Tlačí s do výše. Někdejší pracovník stává se šosá- kem, demokrat aristokratem! Vrstva se obro- zuje, přirozeně mobutní. — Sobecká, požívačná společnost! Nemá smyslu pro vyšší snahu kulturnou. Odcizena ideálům národa nepěstuje, než své obmezené mezinárodní choutky a potřeby. — A přece z řad šlechtických vyšli nej lepší národovcil — Možná, u jiných národů. U nás mám jiných zkušeností. — U nás jsme byli se vším opoždění Vrstvu za vrstvou leda pomalu jsme dobý- vali. Společnost, obklopená nejtlustší hradbou předsudků, zůstala na konec. Však i tu, ne- klamou-li známky, začíná svítat! — Pozdě! Národ přes tu otázku přeše dávno k dennímu pořádku. Sám si své věc vyřizuje. V životě národa veřejném není už pro šlechtu nikde místa. — Heslo, pravda. Však hesla časem ráda se střídají. Také vrstva nejširší, dělnická, so- ciální svým časem pokládána za ztracenu pro úkoly národní. Považována za slepou, jen me- zinárodním spekulacím přisluhující hmotu. najednou? Z čista jasna se ukáže, jak těsně nutně přimknuty jsou vlastně její řady k věcí národní. Národ, přirozený kulturný celek! C k sobě patří, byť na chvíli odvráceno, zases
#21 alto_textblock #21
bylo přes toto množství přebráno, bylo placeno 13 hal. za kubický metr. Úhrn těchto výměrků, dále vody přebrané a vody pro stavby a průmysl koupené, tvoří onu jednu třetinu vody prodané. Kdyby nyní stála voda obec 81/% haléře a zůstalo se při tomto dosavadním systému a žádalo se, aby byla opět zaplacena vše- cka spotřebovaná voda, tedy i ony 3/4 vody pro účely veřejné z činžovních grošů a koup vody přebrané a k účelům živnostenským spotřebované, musila by obec prodávati vodu za 26 haléřů čili 8.5 X 3 = 25.5 + 0.5 h n vlastní režií. Kdyby mělo zůstati také při dosavadní úhradě činžovními groši, musily by býti zdvojnásobeny, měl-li by výměrek na dům zůstati stejný. O skutečně spravedlivé a účelné rozře- šení této otázky nyní jde a rozdělení tohote břemene, pokud možno spravedlivě dle pro- spěchu, který má z toho občanstvo. Ve finanční komisí jednalo se o to, jak má býti věc zařízena. Návrh, aby se výměrek vody do domu za činžovní groše dávané zmenšil na polo- vici a činžovní groše se zvýšily o 27%, po- kládáme za řešení nesprávné a ve svých kon- sekvencích za škodlivé. Vývody ob. staršího p. Schillera, dle nichž se v Praze na jednoho obyvatele spo- třebuje 180 litrů, v Žižkově 70 litrů, na Vino- hradech 100 litrů, ve Vídni 89 litrů, v Ber- líně 107 litrů, v Lipsku 98 litrů, neposkytují nijakého osvětlení a to proto, že srovnávás Praha bez předměstí s Berlínem a Vídní, za- hrnujícími v sobě předměstí. Ohromné pro- cento obyvatelstva žižkovského ztráví celý den v práci mimo město většinou v továr- nách a dilnách v Praze, z Vinohradů putuje ráno v proudech úřadnictvo, studentstvo atd. do Prahy, aby zde ztrávilo celý den. A tito konsumenti vody nejsou započítáni do onoho dělitele, jímž určuje se konsum na osobu. Ji- nak vyjádřeno: k cífře 180 litrů dostáváme se v Praze tím, že konsum vody, způsobený obcí, obyvatelstvem Prahy a těmi, kdož ze všech předměstí a okolí zd přes den pracují, dělíme jenom po- čtem obyvatelstva v Praze bydlicího kdežto v předměstích konsum vody, způsobe- ný obcí a obyvatelstvem bez těch, k teři přes den jsou mimo obec, dělím plnou cifrou obyvatelstva v předměstí use- dlého, tedy i těmi, kdož celý den jsou mim obeč v Praza. Proto náh cifra 180 litrů na pražského obyvatele neříká, že se v Praze vodou plýtvá, nýbrž že v Praze při její poloze Gako centra obklopeného samostatnými obce- mi, jako města, v němž jsou dvě velké to- vární čtvrti, v nichž pracují ti, kdož ji nd bydlí) platiti musí Praha společně vodárně také vodu, která jest spotřebována obyvatel- stvem ze všech předměstí. Teprve, kdybychom ke srovnání s Vídn a Berlinem vzali spotřebu vody v oblasti, kte- rá rozvrstvením obyvatelstva se rovná asi těm to městům, na př. území budoucí Velké Prahy dostali bychom cifru ke srovnávání způsobilou. Ale také potom bychom musili si spotřebu roz- ložit na část obecenstvem spotřebovanou a část obcí na kropení ulic a sadů vypotřebovanou. abychom viděli, zdali snad příčinou větší spo- třeby v Praze není nedokonalý způsob čištění ulic, nespočívá-li příčina v různosti dlažby (asfalt a jeho lehké čištění proti dlažbě s ne- vyplňovanými spáry, poměrné množství sadů a pod.). Pro spotřebu obecenstva bude záležeti velmi mnoho na tom, mnoho-li je ve městě
#22 alto_textblock #22
k sobě najde. A nikdy není pozdě, aby zasvit do temnot zářný paprsek! — Obory národní práce jsou už zaujaty místa obsazena. Obešli jsme se až dosud bea šlechty, i nadále se obejdeme. — Obsazeno! A zatím tolik nářků na všech stranách! Dílo tak chabě pokračujel Starost o denní potřebu hmoty překáží, mata kroky, zatemňuje, odvádí mysli. A žaloby se množí. Liché zdání vítězí, klamný povrch a mam. Za hesiem na oko ideálným tají se touha po osobním prospěchu a zisku. Není čisté služby idejné! Lidičky slouží národu, jen pokud při tom ukojí své sobectví a ihned povolují ve své horlivosti, jakmile odjinu pokyne prospěch. Všecka idejná snaha tím způsobem je podlomena, porušena, úsilí ná- roda zdemoralisováno ... — Zákon života! Věčný zápas idey s bíd- nou hmotou. — Jak by tu mohl přijít k duhu živel, je muž podmínky životné by dovolovaly pěsto- vati kult idey národa zcela čistý! — Dnes těžko najít víry v ideálnost lid ské povahy! — A přec bylo tolik únosného v tradie staré francouzské šlechty, jak svému při- slušníku dovedla vdechnouti schopnost nej- těžší osobní oběti heslem — noblesse oblige
#23 alto_textblock #23
Konečně i nedůvěra má slovo. Bývají ra- dosti někdy předčasny. Úřadní jazyk na šlech- tických panstvích, je-li už také hned jazyl — šlechty? Přizpůsobit správu statku potře- bám kraje a lidu! Prostě, opatření zdravého rozumu, snad i pouhého sobectví. Znáte cizo- pasníky nikterak nezaujaté pro věc národa snad i přímo nepřátelského smýšlení a jsou ma- jitely závodů na povrch docela národně vede- ných. Osobní prospěch ukládá někdy takovou přetvářku. Možno-li, aby věrný národovec mě domácnost a rodinu nenárodní? A to je přec známo, jak stojí věci v domácnostech a rodi-
#24 alto_textblock #24
koupelen, jak daleko je proveden splachovací systém na záchodech a záchodcích atd. Není proto naprosto důvodu mluvili o tom, že se v Praze vodou plýtvá. Naopak, zvlášt- ní poměry v Praze, kde nemůžeme dojíti k utvoření Velké Prahy, ukazují, že i v této věci obyvatelstvo pražské trpí velmi těžce ne- rozřešením této důležité otázky a že by bylo svrchovaně nespravedlivé na základě tohoto pochybeného statistického materiálu snižovat výměrek vody pro domy určený. Spravedlivého řešení dociliti by se dalo tím, že by voda neprodávala se jednotlivým obcím a ty ji platily dle své spotřeby, nýbrž že by se dodávala všem a výlohy že by se rozvrhly ve zvláštní stejné přirážce na poplatníky všech obcí společné vodárny, čil že by se udělalo totéž, co by nastalo po cel- kovém sloučení s Prahou. Toho však se asi nedocilí a dlužno hledati jiné cesty. Na prvý pohled je jisto, že by bylo ne- spravedlivo, aby vodu v Praze spotřebovanou platili jenom ti, kdož v Praze bydlí. Je potřebí hledati formu, aby aspoň částečně byla postižena příčína neobyčejné spotřeby vody v Praze. Snížiti výměrek vody je naprosto neodů- vodněno, poněvadž dosud nepoužívalo se vltavské vody k pití a z valné části ani k va- ření. Nyní má se vody z Káraného používati ke všemu, k čemu sloužila voda vltavskáa mimo to k vaření a pití. Kde je zde roz- umný důvod k tomu, aby se výměrek zmen- šoval, když spotřeba přirozeně vzroste? Důsledek by byl prostě ten, že by přebrané vody bylo více a tuto vodu by měl zaplatit ma- jitel domu, který nemůže zjistiti, mnoho-li jednotlivý nájemník vody spotřeboval — ježto vodoměr je pro celý dům — nemůže tento plat spravedlivě rozvrhnouti na nájemníky dle spotřeby a musil by si tedy každý udělati svojí vodní dávku dle činže, svůj činžovní groš, vyvolávati rozpory v domě, že dvou neb tříčlenná rodina nepoměrně mnoho platí proít rodině s několika dětmi atd. Je přirozeno, že by pak hleděno bylo k tomu, aby pro všecku bezpečnost tento příspěvek nájemníků na vodu byl vyměřen co největší, aby se ma- jitel domu kryl proti škodě a tím by bylo pře- sunování nespravedlivo. Od tohoto způsobu mělo by býti upuštěno nejen v zájmu majitelů domů, nýbrž také ná- jemníků. Je to příliš zastaralý způsob, aby výdaj veřejný, aby 34 spotřeby vody ke kro- pení sadů a ulic použité byly prostě — jak shora jsme uvedli — kryty jenjednou vrst- vou obyvatelstva. Z toho, že ulice se čístí a kropí, že sady se udržují v pořádku, ne- mají přece prospěch pouze majitelé domů, aby bylo jim ukládáno břímě rozvrhování ceny vody na nájemniky aneb aby byli donucováni platiti ji ze svého. Také zvýšení činžovního groše na dvoj- násobnou míru jest nemožné. Odstraňuje jen samostatné rozvrhování zvětšených výdajů vodních na nájemníky, neodstraňuje však fakt, že v Praze bydlicí občané sami nesou tíhu skutečně zvláštních poměrů tohoto města úpí- cího pod krunýřem předměstí. Aspoň částečné odpomožení poskytlo by řešení, že by část nákladu na opatřování vody byla kryta přirážkou ke všem daním, ne- jen k dani činžovní. Tím přispívaly by k nákladu podniky k veřejnému účtování povinné (ban- ky, továrny a pod.), kde zaměstnáno mnoho personálu bydlícího v předměstích, přispívali by obchodníci a živnostníci, kteří sami bydl a zaměstnávají personál, bydlící na předmě- stích. Část nákladu na vodu potřebnou v zá-
#25 alto_textblock #25
nách naší šlechty. Jaký duch a jazyk tam pa- nuje! Ženský dorost se tu svěřuje péči cizích rukou. Vyrůstá a soustavně se utvrzuje ve smý- šlení národu nepříznivém. Možno-li pak mlu- vit o nějaké národní šlechtě? — Máme svoji potíž s našimi dámami! Hol- dují ještě hrozným předsudkůml odpovídá ku přímému dotazu mladý národovec modré krve. — Třeba se snažit, přesvědčovat! Nelekat se odporu! — Nelekáma se. Těžko však přesvědčo- vat takovou princezku nebo kontesku, že by měla se cítit stejné národnosti se svojí ko- mornou a kuchařkou! A dokonce ve své spo- lečnosti užívati téhož jazyka! — A což urozené dámy v Anglii, v Francii, ba i v Německu? Nemají-li tam stejný osud? — O to je právě u nás potíž větší. Vedle stavovského máme ještě národní předsudek na krku. — Třeba s ním zápolit. — Snažíme se. Je nás už malý kroužek, dali jsme si slovo. Přistupujme k damám po česku. — A ony? — Zpravidla ohrnou nosík, odvrátí se, ne- odsekne-li ta která přímo štiplavě. — Nedat se odstrašitl — Nedáme se. Jsou už některé, že jim čeština při čtverylce nevadí. Časem, doufáme, půjde to dále. Na příkladu vše sejdel Jako všude. Příklad strhyje. Což bývalo v naší občanské společnosti jinak? Ženský svět, záchovný živel. Lpí na přijatém mravu a zákonu houževnatě. Však jednou získán, stává se obhajcem svého tím houževnatějším. Jak pak dlouho tomu, nestačili jsme domlou- vat našim paničkám a slečinkám, aby nám před světem svými zobáčky netropily ostudu? Nu, a pomalu začínáme být se svým ženským dorostem spokojeni. Obrodný proces má už takový postup! Pohlaví za pohlavím, pokolení za pokolením. A od vrstvy k vrstvě. České be-