ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 efcfbc80-71f4-11dc-a52c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
ALTO TextBloky — 44
#1 alto_textblock #1
Strana 10.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY
#3 alto_textblock #3
9. října 1904.
#4 alto_textblock #4
Císlo 279.
#5 alto_textblock #5
—
#6 alto_textblock #6
menal, byl na omylu. Lenka dobře postřehla, že dvéře vrzly a chodbou že něco zašustlo. Ne- budila však ještě svého muže, nýbrž zbystřila sluch. Když vše zase se uklidnilo, a noční ticho ovládlo, najednou příšerná rána zabouřila do- mem. Jakoby rozletěla se pyramida plechu kamsi do vnitra domu. Soudek s Lenkou byli ihned vzhůru, Kozlík povstal jako v mátohách a za- žehoval svíčku. Bylo patrno, do sklepa vnik někde nepovolaný; pekáčová bouře k tomu zřejmě ukazovala. Ustrašení majitelé chystalise k obraně. „Honem něco do ruky!“ volal Soudek. „Tu máš váleček a já si vezmu sekáček“ — šeptla Lenka. „Nebo ne, dej sem sekáček a ty si vezm váloček, já ho seknu přes nohu a ty ho klepnei přes ruku. „Tak tedy! Ve jménu Päně!“ Zvolna sestupovali ke sklepu. Dvéře byly otevřeny. „Co to? nebylo zamčeno? „Alo, ale, samým strachem jsem na to za pomněla, milouši. Jdi napřed!“ „Jen jdi ty, Lenko, a miř na ruku!“ Po schodech zvolna sestupovali. Světlo třáslo se v temnotě noční, jako nohy Soudkovy. Rozházené pekáče blýštily se mastnou spodinou v mihavém světle. Nikde živé duše. Konečně z kouta přišoural se k Soudkovi s hlavou sklo- penou — Boj, věrný strážce jejich domu. „Hrom do tebe, psi obludo!“ odlehičil s Soudek. „Aáá — noclehář byl v noci venku, pusti ho sem, lákaly ho mastné pekáče“ — vysvětlo- vala Lenka. „Zdali pak to, tak říkajec, stojí za ten strach!“ Zvolna se brali ze sklepa a spatřivše osvě- flený pokoj nocleháře, z ticha se k němu při šourali. Kozlík, maje v ruce hůl, zvolna pro- cházel pokojem. Bouchal do stropu, odlevuje si: „Rota lotrovská — všecko to pobiju — jestli pak je aspoň vyženu ... „Ten člověk se zbláznil,“ oddychl si Sou dek za dveřmi. „Ale ještě nic nemlátí — to bude jen tich blázen,“ šeptla Lenka. „Sklenice z oken!“ ozval se z pokoje hlas — „kudy bych utekl? „Skočím tam na něj!“ zaškyt Soudek. „Pro boha — jen to ne — blázen.. . Chtě nám snad v noci kravku odvést.o „Pusť mě taml“ „Ne, hleď, už lehá...“ Chvíli stáli bz hnutí, pak spatřivše, že noclehář shasil světlo, z ticha odcházeli. „Toho chlapa mi byl čert dlužen!“ uleví si Soudek — „rozsvítíš světýlko!“ Tu noc u Soudků nespali. Až když na záspi se ozval kohout, a tma prchala v lesy, zavřeli manželé unavená víčka a oddychovali v dlouhých inter- valech. — — Sluníčko již růžovou tváří nahlíželo do po- koje, když se Soudek probudil. Jako těžká chmure elonila mysl jeho včerejší příhoda a ústa jakoby volala s umírajícím Goethem: Světlo, více světla! Ustrojiv se, spěchal do pokoje a probudív Kozlíka, spustil nan „Prosím vás, máte všech pět pohromadě? „Jak to myslíte, jsem blázen? „Nu, v noci jste, tak říkajíc bláznil. Křiče jste, že to tu všecko zmordujete, rozbijete, ute- čete — na strop jste tloukl — —“ „A vy jste neslyšel ten hrozný hřmot v noci Myslil jsem, že jsou tu zloději, když vás tak častc navštěvují nebo nejméně že na půdě je myší ples; chtěl jsem je postrašit.“ „Tedy vy jste se nezbláznil? „Ještě ne, ale být tady ještě jednu noc . .. „Tím hřmotem jste sám vinen. Pustil jste nám v noci Boje do chodby, ten vlezl do sklep a shodil tam nastražené pekáče, snědl uzenou kýtu a kus sádla.. leží pod kůlnou jako zabitý.“ „Ale, ale“ — usmíval se potutelně Kozlí — „já kravku beztoho přeplatil.“ „Věc jest tedy vysvětlena — odpusťte, omlouval se ještě Soudek odcházeje. Sotvaže ráno Kozlík se oblékl, odhodlal se dále hráti včerejší svou úlohu, aby Soudkovi „toho blázna oplatil. Věc však nedala se dlouho již protaho- vati, mělť se dostaviti brzy již Havran. Bylo nutno doplatiti kravku, dokud situace byla příznivější! Kezlik učinil tak a vrátil se pak do kuchyně znovu k Soudkovi tajemně šeptaje: „Stříbrné lžíce nekoupil byste? Jsou skoro nové.““ Soudek vytřeštil oči a pak jakoby hledal odpověď, pravil: „Ukažte mi jel „Koupíte-li, přinesu za chvíli.“ „Počkejte, poradím se se ženou. Soudek zavolav ženu do pokoje, pravil „Ten člověk mi prodává stříbrné lžíce, vždyťje to sprostý zloděj.“ „Pro boha!“ — vzdychla Lenka — „a kd je má? „Nejspíš někde zahrabané, prý je přinese Hned pošli pro strážníka!“ Brzy tu byl strážník Houba v úřadní uniformě, takto košikář a konfe roval delší dobu se Soudkem. „Lenko, dej Houbovi pas, ať se ten člověk zatím zjistí na úřadě.“ Tato vzala ze zásuvky stolu složený papl a vmáčknuvši mu ho v dlaň, dodala: „Jen rychle. rychle! Starosta rozbaliv lístek, četl: „Průvodní pas dobytčí. .. „Dovol, Houbo, jaké to šašky? „Vždyť mi to, prosím, dala Soudková . . .já za to nemohu...“ Pak široce se rozpovídal o ci- zinci, kterého popsal dle slov Soudkových jako hledaného zloděje, na nějž vypsána cena. „Jdi tam, zatkni ho jménem zákona!“ zně rozkaz starostův. S velice vážnou tváří šel vykonati rozka slavného představenstva. Sotva úřadní formul pronesl, spustil Kozlík: „Chachacha — — chacha držte mne, roz sypu se, smíchem... Človíčku, co vám to na padá, vždyť já jsem Kozlík, Jan Kozlík, řezník z Makova, jsem zde s přítelem Havranem z Dolin ten to dosvědčí.“ „A kde je?“ opáčil Houb „Právě se mihl kolem oken ... Havran byl hotov již rozepnouti uzel zmo- tané komedie, když však v kuchyni uslyšel, že mu přítel odstřelil obchod u Soudka odkoupením kravky, umínil si, že mu za to zatopí. „Pojďte sem, příteli, přicházíte právě v čas volal naň Kozlík.
#7 alto_textblock #7
„Dovolte, človíčku, já vás neznám“ — se riosně a ve vysoké poloze hlasové odsekl Havran „Ale příteli, Havrane, komedie se dohrává. zachraňte mne. „Klidně pravím pánové se sv. Petrem: Ne znám toho člověkal“ „Tedy se mnou“ — volal Houba — „na úřadě vás vyslechneme. Půl Strachovic již vědělo, že byl u Soudků chycen nebezpečný zloděj. Zástup lidí a dětí se dostavil, aby eskortoval Kozlíka do domu staro- stova za vrchního vedení Houbova. I Havran při plichtil se mezi zástup. Před úřadní síní nastavi ucho ke dveřím, aby mu neušel podrobný vý slech. V tom zabušilo v hrudi srdce Havranovi jak zvon, krev zabouřila v žilách. Vrazil do světniee a pravil: „Je to skutečně Jan Kozlík, řezník z Ma kova, přijel jsem s ním včera na trh, přítel milý a veselý. Celá věc byla nastrojena, aby by Soudek postrašen. Slavný soud jakoby v strnutí a úžasu blesl byl zasáhl. Sta otázek jako roj motýlů třepetalo se na rtech přítomných. Po chvíli přiletěly oblaky smíchu a zaplavily celé okolí. Havran div že smíchem se nerozsypal, starostovi smíchem tryskly slzy z očí, a Kozlík se kroutil v křečo- vitém smíchu; jenom Houba stál s tupým úsmě- vem stranou. Soudek na zpětné cestě pak chytil Kozlík za rameno a pravil: „Tak vy prý jste mě jen tak říkajec „nabíral“ — vy tedy nejste zloděj?“ „Vždycky poctivec!“ „A hrom do toho!“ Tuto krátkou a lapidárn větu pronesl Soudek jako když vystřelí. Z trhu vraceli se Havran i Kozlík každý jinudy. Havran se hněval na Kozlíka, že mu překazil obchod, Kozlík na Havrana, že ho v kritické chvíli opustil a Soudek se rozhněval na oba, že s ním sehráli takovou komedii. D slibného triumvirátu Havran, Kozlík, Soudek jak když střelí torpédem.
#8 alto_textblock #8
Velký den. Humoreska. Napsal Jaroslav Hašek. U Hájků připravovali se oslaviti večer šestnáctileté narozeniny slečny Růži, když od- poledne přínesl listonoš Ladislavovi, nejstaršímu synu, následující dopis: Milý přiteli! Přicházím právě z Bavor, buď tak laskav vyřid všem známým můj pozdrav a zároveř zprávu, že způsobím Vám malé překvapení (ra- dost?), neboť navštívím Vás co nejdříve. Jsem trochu v podivném stavu, neboť mám rozbite boty a ostatní šaty nevypadají též příliš půvabně Píši to proto, byste mne snad u Vás nedali vy- vést ven, kdybys nebyl doma při měm přichodu. Vyřiď doma laskavě, že objeví-li se u Vás in- dividuum, mající vzezření vandráka, poznáte mne dle toho, že mám na hlavě klobouk plstěný. úplně zdeformovaný a za ním tři dlouhá ha- vraní péra. Vzpomínám si, že jsi mně kdysi v Praze říkal, že máš sestru, máš-li ji skutečně. vyřiď jí můj srdečný pozdrav. Taktéž pan Tvůj Jaroslav. matce. Na zdar! „Můj nejlepší přítel přijede,“ řekl Ladi- slav své matce dole v kuchyni, která byla za- městnána pečením zajíců, cukroví, vydávajíc rozkazy služkám „Jsem mu povinen srdečností,“ pokračova Ladislav, „neboť jednou v Praze mně pomohl z velkých nesnází. Víte, to je ten, jehož podo- biznu máme v album vedle mé babičky. Poznáte ho, kdybych nebyl doma, že má za kloboukem tři péra. Mám tušení, že přijede dnes. Jdu do pivovaru objednat novou osminku piva.“ Ladislav vyšel ven a šel psaní ukázat svým přátelům. „Kdybych byl dramatickým spisovatelem, řekl jeden z nich, „měl bych dobrý sujet k ve- selohře. Hleď! Tvůj přítel vypadá jako vandrál a má tři péra za kloboukem, dle kterých ho máte poznat. On ale nepřijde. Přijde jiný, skutečný vandrovní, který má též tři péra. Vy ho přijmete. jako kdyby to byl tvůj přitel. Pochopuješ?“ „Jdu objednat novou osminku piva,“ od- pověděl Ladislav krátce, „můj přítel bude mít žízeň.
#9 alto_textblock #9
Desetiletý bratr Ladislavův, Josef, vypra- vuje téhož dne o šesté hodině večer v podloubí na náměstí svým přátelům, Frantikovi a Lojzí- kovi, následovně: „Dneska je u nás velkej den. Láďa dosta nějaké psaní, a po 5. hodině přišel k nám do domu velkej, starej, otrhanej člověk. Měl tř péra za kloboukem. Kluci! Ten vám vypadal. A, kluci, maminka hned poznala, že je kamarád našeho Ládi. Byl promočenej a když se pře- vlík' nahoře do Láďových šatů, vypadal hned jinak. Ten velkej, otrhanej chlap se promění a vypadal hezky.
#10 alto_textblock #10
Ladislav Hájek napsal do svého denníku; ... Vrálil jsem se z pivovaru. Můj příte byl již u nás doma. Maminka řekla, že se ho lekla. Poznala však hned, že jest mým přítelem dle tří per za kloboukem. Objali jsme se a po- líbili. Měl jsem strach, aby snad nevyvedl u náa nějakou hloupost. „Musíš se krotit v pití,“ řekl jsem mu. „Neptám se tě,“ odpověděl přítel. „Drahý příteli,“ prosil jsem, „pojď se mnou k Julovi, ten ti dá informace, jak se máš u nás chovat.“ „Nechci žádných informací, co je mně do informací,“ odpověděl přítel, „máš to zde dobře zařízené...“ „To je tvá sestra, na jejíž oslavu dnes bude večírek,“ pokračoval, ukazuje n sestru. „Slečno,“ řekl k ní, „já vás znám z vypra- vování Láďova. Často v noci, když neměl na čaj- to jsme chodili obyčejně ke Korousovi na Staro- městské náměstí, platil jsem za něho a tu vždy říkával, že vás dá mně za manželku. „Pro boha tě prosím,“ řekl jsem, „mírn se, sestra není zvyklá na takové řeči, vrátila se z kláštera. „Eh, klášter sem, klášter tam,“ pravi přítel, „stačí, že jest zde, že se dnes pořádně na její zdraví najím a napiji. „Odpusťte, slečno,“ obrátil se k sestře, „nt peslední své cestě jsem trochu zhrubl, ale my slím, že to nevadí.“ „Kolik pak jsi objednal piva? „Dvě čtvrtky a dvě osminky. „Kolik pak nás bude?“
#11 alto_textblock #11
jete.“
#12 alto_textblock #12
den.“
#13 alto_textblock #13
„Deset. „Myslím, že bys mohl někoho škrtnout z soznamu,“ řekl přítel. „Myslím, že na mne nezapomenete ta brzy,“ obrátil se k mé sestře, „to víte, kam při jdu, tam to vypadá jako po bitvě u Nördlingen. víte, slečno, u Nördlingen byla bitva se Švédy. c které Adam z Lisova píše: „Můj otec v bitvě u Nördlingenů se svým regimentem, tisícem ky- rysníků, stanul a pole obdržel, začež od císaře Ferdinanda vlastnoruční list obdržek.“ „Slečno, pokračoval přítel, „myslím, že jsem nyní udělal na vás dojem učeného člověka, ale pravím, všechna sláva, polní tráva. „Mírni se, prosím tě, Růženka byla v klá šteře,“ prosil jsem. „Slečno,“ odpověděl přítel, „máte hezké jméno, dám vám epiteton ornans, spanilé Rů- ženka, no, nemusíte se rdít. Ladislav je můj přítel a na základě toho my jsme měli vždy vše společné, považuji vás za svou mladší sestru proto dávám vám radu: Bez mého svolení se nevdávejtel „Jaroslave!“ „Kdybyste se však chtěla vdát, vdejte se a vyvolte si muže, kterého milu- „Jaroslave, pamatuj se, že Růža se teprve nedávno vrátila z kláštera,“ prosil jsem. „Slečno,“ mluvil neunavně přítel, „výchov klášterní slouží...“ „Jaroslave!“ „Slouží mně k tomu, že vám řeknu nyní své mínění o klá- šťeře. Kláštery zrušit! „Jaroslave, Růžence je teprve šestnáet let!“ „To nevadí,“ mluvil přítel, „i nám bylo šestnáet let před léty. Vám jest tedy, slečno, šest- náct let. Znal jsem jednu slečnu ve vašem věku a ta byla zamilována do dvou kadetů, jednoho úřadníka, tři hudebníků, poněvadž nosili dlouh vlasy a konečně do mne. A víte, proč do mne Poněvadž se dověděla, že nemám hudební sluch, a poněvadž ona sama též postrádala hu debního sluchu.“ „Milostpaní řekla,“ mluvil dále přítel „abych si počínal zde jako doma, pročež do velte, abych si zul boty, neboť mne tlačí.“ „Ale Jaroslave!“ „Každý ví, kde ho bot tlači,“ odpověděl přítel, a zul si v salonu boty ... „Jdu teď narazit soudek, neboť už začne večeře a známí se scházejí. Mám starosti, zda přítel nebude si příliš volně počínati...
#14 alto_textblock #14
a
#15 alto_textblock #15
Slavnostní večeře počala. „Náš host“, jak ho nazývali, pronesl při prvním jídle, zajíci na černo, následující první oslavnou řeč: „Slavné shromáždění! Přišel jsem, byl jsem poznán a uvítán. Přišel jsem z ciziny a to ze Švýcar, pře Bavory šel jsem pěšky a navykl si různým způ- sobům, na př. nespokojím se s jednou porcí za- jíce na černo, vezmu si dvě porce, račte proto odpustit a naše ctěná hostitelka nechť pováží, že jsem důkladně vyhladověl.“ Slečna Zdenka, která seděla vedle slečny Růži, podoíkla: „Má hlad“. „Špatně dělá, kdo dary boží v sobě udu šuje,“ podotkl milý host a pustil se do jidla. „Pepíku,“ řekl Ladislav ke svému mla dému bratru, „tobě se nějak svítí oči. Ještě před druhým jídlem byl odnesen n postel do ložnice, neboť vyšlo na jevo, že po- máhal při narážení soudků odpoledne v předsín a dále, že ztrávil čas od tří hodin do pěti v přod- síni u soudků, což nemohl náležitě odůvodnit. Příhoda s Pepíkem rozproudila zábavu. Př druhém jidle řekl dokter Lanfeld, dopíjeje skle- nici: „Nevím, kolik jsem vypil.“ Zamlčel se. „Pamatuji se,“ pokračoval, „positivně vím, že zde v okoli málo hoří. Za to když jsem byl ve Slezsku, pořád hořelo na statcích hraběte Lá- riše. Sedíme v hostinci. Jedou hasiči kolem. „Kde hoří?“ ptáme se. „U hraběte Láriše.“ Z čtvrt hodiny zase jedou jinam. „Kde hoří, co hoři?“ Hrabě Láriš!“ Tato řeč, která neměla žádné souvislosti s předcházející rozmluvou, vzbudila velkou ve- selost. „Jest to improvisace,“ podotkl náš host. Při třetím jídle promluvil milý host: „Ctěná společnosti! Šalamoun, nejmoudřejší z proroků starého zákona, praví v bibli: „Člověče, užívei všechno, co se ti ku požitku nahodí, vše jest ti dovoleno, a těš se z práce, kterou jsi vykonal.“ Prosím tudiž o dovolení, bych si mohl vzíti ještě jednu porci.“ Když byla přinesena zmrzlina, mluvil jeden z přítomných, studující lékařství (když sněd třeti porci), o nebezpečnosti požívání zmrzliny Okolo desáté hodiny byl dán návrh, aby soudky z předsíně byly dopraveny do jídelny Návrh byl většinou hlasů přijat. „Dělá to větší dojem domácího štěstí,“ řek „náš host“, když soudky stály u dveří, „všude dobře, doma nejlíp. „Svlečeme si kabáty, neboť se všichn známe,“ podal „náš host“ další návrh, který byl teprve po dlouhé debatě přijat. „Ku poctě svých narozenin zahraje nám slečna na piano!“ řekl ve svém přípitku, který skončil slovy: „Kéž vaše narozeniny, drah slečno, se opakují každý den! Tlumoče přání všech, řekl doktor: „Hleďte Sedíme zdo a zabíjíme marně čas. Jak ho za- bíjíme? Sezením. Prosím, positivně vím, se- díme! Dobrá! Tancujme!“ Ladislav a jeho přítel mrkli na sebe. „Tancujte,“ řekl Ladislav, „já neumím a Jaroslay také ne.“ Společnost odebrala se do salonu a v jídelně zbyli jen oba přátelé ... „Musíme nahnout soudek,“ řekl po nějaké době Ladislav, „já tě měl vždy velmi rád, podej sem sklenici.“ Ze salonu ozýval se zpěv, hluk tancea zvuky valčíku.
#16 alto_textblock #16
V denníku Ladislavově nacházi se následu jící zmínka o slavnostní večeři: ... O páté ho- dině ranní šli jsme ukázat Jaroslavovi naše město. Jaroslav si po cestě bručel: „Odbila dvanáctá hodina, chval každý duch Hospodina opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému ško „Vypadá to zde jako v Pise,“ řekl Jar slav, když jsme mu ukázali kulatou věž kostela „je moc na stranu nakloněna.“
#17 alto_textblock #17
o „Co pák to bylo,“ ptala se ve Vodní ulie jedna sousedka druhé, když ráno vynášely služky z domu koš s rozbitým nádobím a ko- berce. „Ale, milá paní,“ řekla sousedka, „to ne vědí, u Hájkoje byl včera „velkoj den“. Slečně bylo šestnáct let.
#18 alto_textblock #18
Číslo 50.
#19 alto_textblock #19
Různé zprávy. = Charcolova výprava k jižní točně. Těchto dnů došel do Bordeaux dopis člena Charcotovy výpravy k jižní točně, inženýra Pléneaua, ze dne 27. ledna. Dopis zní následovně: »Tento dopis, dostane-li se do vašich rukou, podá vám poslední zprávy o nás. Ale je to velmi pochybno, neboť ho svěřuji nábodě. Špatná pohoda přinutila nás, abychom vepluli do záloky Orange; nyní zátoku opustíme, poněvadž se zdá, jako by se chtěla dobrá pohoda vrátit. Pravím-li sdobrá pohoda«, je to jen fráse, neboť vše jest jen poměrné. Psali jsme tedy zas jednou dopisy, jež vlo- žíme do malé pozinkované krabice. Tato krabice je přípevněna na hrotu žerdi, postavené na pobřežía daleko viditelné; poplují-li tudy náhodou lovci mrožů. budou moci zaslati tyto poslední zprávy našim rodi- nám a našim přátelům. Zprávy ty možno shrnout následovně: »Vše jde dobře, duševně i zdravotně.« Čím více se blížíme cíli, tím více vzrůstá naše důvěra a jsme čím dál tím víc odhodláni, dospěti až ke konečnému cíli, abychom splnili uložené sobě po- slání. Podaří se nám to. Nemám ani pokdy ani v úmyslu, vylíčiti znaménité končiny, jimiž jsme pro- jeli. Všechny tyto končiny moře od mysu Hornova jsou báječné ve své divokosti a plavba ve průplavech patagouských jest přímo báchorkovitá. V tu dobu jsme v zátoce Orange. Zde přezimovala roku 1882 francouzská výprava »Romanche«. Vedle pyramidy. kterou zanechala, postavíli jsme nyní žerď, jež nese krabici s našimi dopisy. Výprava naše vlastně ještě nezapočala a teprve až odtud odplujeme, budeme musit zápasit s Neznámým! Ale jsme odhodláni, pod- niknouti vše, abychom dosáhli cíle, který jsme si vytkli. A teď svěřuji tento dopis osudu, přeje si z ce- lého srdce, aby došel a mohl být uveřejněn a tím způsobem podal všem, kdož se o nás zajímají, zprávy o našem osudu, aspoň až do dne, kdy tento list byl psán. Na shledanou. S bohem e = Zamilovaný párek zmizel. Z Brusselu se ozna- muje: Občas stává se v Belgii, že ta neb ona osob- nost záhadným způsobem zmizí. Brzy je to bodrý rolník, brzy učitel, brzy malíř. Časopisy po celé dny uveřejňují nanejvýš rozčilující domněnky, až konečně šťastný zmizelý velmi potěšen nebo uražen, podl toho, jak o jeho zmizení bylo v časopisech pojed- náváno, opět se přihlásí v novinách, že je živa zdráv. Tak vedlo se onehdy malíři Le Grouxovi,o němž prohlašováno, že sešílel a zmizel. Tato pravi- delnost případů zmizení počínala být již poněkud jednotvárná. Tu však zcela chvályhodně jakýsi za- milovaný párek z Charleroi uvedl do věci pitvornou změnu. Charlesu R—ovi a Bertě P—ové, kteří oba náležejí k nejváženějším rodinám, bylo odepřeno svolení ke sňatku. Psali tedy rodičům a známým, že hodlají skončit sebevraždou. A zmízeli. Celé Charle- roi bylo rozčileno a rozčilení obráželo se v časopisech po celé zemi, když došla zpráva, že zmizelí nalezeni v jednom hotelu v Marseillu mrtvi. Trýzněn výčit- kami svědomí, spěchal nešťastný otec do Marseillu Zjistil mrtvoly, jedem k nepoznání naduřelé. Zdal šaty souhlasí, nevěděl ovšem zcela na určito, nebo otec nemívá v obyčeji starat se valně o podrobnosti toiletty své dcery. S pláčem vzal s sebou několik maličkostí na památku. Nařídil, aby mrtvoly byly převezeny do Charlerci a hluboce zarmoucen vrátil se do Belgie. Ale jedva že doma opustil vlak, byl překvapen telegramem bernské policie. Jeho dceraa milenec sedí zcela klidně v jakémsi hotelu v Singen na Bodamském jezeře a čekají na odpuštění. Nová. ještě rychlejší, ale radostnější jízda do Singen. Vel kolepé smíření a svolení k vytouženému sňalku, na- čež se všichni vesele a spokojeně vrátili do Charle roi. Zatím jely dvě neznámé mrtvoly z Marseillu do Charleroi = Memolry Adamevy. Dochází podivná zpráva. Memoiry Adamovy byly nalezeny. Známému ameri ckému humoristovi Mark Twainovi »se podařilo« na- lézti tyto zápisky prvního člověka. Pro archaeology. filelegy atd., ovšem to mnoho neznamená, jen pro lidí, kleří mají smysl pro humor. Již Adam, nebo žák »poznal« ženu a za jeho dob přece byla jen je- diná. Jako později král Šalamoun oddává se ote lidstva žalostným úvahám o druhém pohlaví. Mime jiné praví o své družce: »Nová bytost s dlouhými vlasy stává se mi nepohodlnou Mám ji stále před očima, jest mi povždy v patách a nepouští se mne. To se mi nikterak nehodí! Byl bych rád sám. Chci-li s před deštém uchýliti do sluje, hned je v ní sama- Pokusil jsem se svou družku vyhodit, ale tu teče z děr, které má v hlavě a kterými se na mne dívá. voda . . . Osušuje ji prameny svých vlasů.« — Po- kud Adam dovedl ještě slzám vzdorovat, zkoušela to Eva jinými důvody: »Nová bytost stropila hrozný rámus. Žrovna jako zvířata, když jsou v tísni. Prál bych si, aby nemluvila, ale není to možno, ona mluví stále.« — Tak staré je to tedy jižl = Krádež v obrazárně. Z Florencie se oznamuje Drzá krádež spáchána byla těchto dnů v museu Na- zionale. Jakýsi sklepník bez zaměstnání strhl se stěny na níž byl připevněn bronzový relief Triumf Bacchův, dílo to Bertolda di Giovanni, žáka Donatelova. Zdejší jeden starožitník, jemuž relief nabídnut ke koupi udal krádež, jejíž pachatel byl zalčen. Při téže příle- žitosti nalezen u téhož starožitníka vlastní portrét ško- ského malíře Hamiltona. Kus sám sebou ceny nepa- trné, jenž již po delší dobu ukraden byl z galerie Uffizii a rovněž jako relief vrácen byl sbírce. Pro- slýchá se, že vzhledem k těmto událostem bude do- zorčí personál ve veřejných museích náležitě roz- množen, = Bílý oceán. Kapitán parníku „Numantia“ ham- burskoamerické linie, Brehmer, přinesl následujíeí zprávu ze své cesty. Dne 6. srpna as na 111/4° severn šířky a 60° východní délky zbarvilo se moře k osmé hodině večerní ponenáhlu během čtvrti hodiny do běla, takže konečně se zdálo, jako bychom plulí ve mléce. Zbarvení potrvalo as pět hodin, až do východu měsíce. Za svého života pozoroval jsem podobný zjev pouze jednou. Bylo to v srpnu roku 1888, blíže po- břeží Javy. Tehdáž měli jsme krátce před tím moře- třesení a domnívali se, že tento úkaz jest s tím ve spojení. Zajímavý byl nynější úkaz také tím, že spadlo na palubu množství létacích ryb. = Osud odsouzence k smrti. Z Londýna se ozna- muje: Těchto dnů bude propuštěn ze žaláře John Lee, jenž v únoru 1885 pro vraždu odsouzen byl k smrti Muž tento děkuje za svůj život a svou svobodu okol- nostem zcela podivným. Zapřísahal se povždy, že jest nevinen a také před soudem zachoval důstojný klid. Avšak nepodařilo se mu přesvědčit porotce o své ne- vině a tak byl odsouzen k smrti provazem. V den popravy vstoupil Lee modle se na popraviště. Popravěí položil mu okolo hrdla oprátku, ale přístroj, kterým se měl odsouzenec propadnout, neúčinkoval. Třikrát musil Lee opustil popraviště, třikrát přístroj opraven — ale jakmile na něj odsouzenec vstoupil, vypověděl službu. Obecenstvo trnulo na příšerným tímto di- vadlem. Toliko odsouzenec zůstal klidným a modlil se dále. Poprava musila býti odročena, a konečně bylo od ní zcela upuštěno. Nyní opustí Lee po vazbě skorem dvacetileté trestnici. Zvláštní žádost o milost vymohla mu svobodu. = Zajímavý proces. Jakýs Američan podal na slavného chirurga pařižského prof. Doyena žalobu na vrácení 100.000 fr. Manželka žalobcova mrs. Cro- kerová trpěla rakovinou žaludku, kterou již před tím jakýsi anglický chirurg byl operoval za 75.000 fr., ale bez výsledku. Prof. Doyen slíbil, že pacientku, jež přibyla z Cannes, úplně vyléčí. Léčení počalo 29. dub- na a dne 18. května bylo prof. Doyenovi vyplaceno 100.000 fr. Avšak dne 17. května oznámeno mu, že jeho návštěv již není třeba. Američané odcestovatia mrs. Crokerová zemřela v červnu na cestě do New- portu. Chirurg tvrdí, že by pacientku vyléčil, kdyby nebylo bývalo léčení přerušeno. Vdovec slibuje oněch sto tisíc franků ústavu Pasteurovu.
#20 alto_textblock #20
Šachy- Pořádá J. Rašovský Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský Uh. Ostroh, Morava.
#21 alto_textblock #21
Zprávy čachové. Ze Židenic. Ve čtvrtek 29. září byl v Žideni- cích u Brna založen nový šachový kroužek. Při usta- vující schůzi promluvil nadšeně o hře šachové osvěd- čený pracovník p. officiál St. Trčala, redaktor rubriky v „Neděli“. Zvlášť s povděkem přijaty byly drobne zajímavosti z mistrovského turnaje ve Vídni r. 1898 které p. Trčala svěže a s plastickým humorem před- nesl. Pro příště slíbil zmíniti se o turnaji v Koburku — Za předsedu kroužku zvolen p. Ludvik Dvořák, po štovní officiál, knihovníkem a pokladníkem talentovany
#22 alto_textblock #22
problemista p. J. Volf, technik. Schůze budou katdj čtvrtek. Přejeme plného zdaru kroužku, jenž vyrostl na půdě, kterou pro život šachový zkypřil nezapome- nutelný Střítecký Nové, 8. vydání „Bilguera“ začne brzo v sešite vycházeti u firmy Veit Comp. v Lipsku V Egmond am Zee (Hollandsko) sehrál dr. Olland s R. Lomenem match na 6 partií, z nichž 4 vyhrál, i prohrál a 1 remisoval.
#23 alto_textblock #23
Úloha čís. 102 (reprodukce) V. Holst, Svendborg
#24 alto_textblock #24
Mat ve 3. tazích
#25 alto_textblock #25
Úloha čís. 103. (reprodukce). Samuel Loyd, Nový York
#26 alto_textblock #26
Mat ve 2. tazích
#27 alto_textblock #27
Partie čís. 85. Hrána na sjezdu v Hastingsu 1904. — Vídeňská hra. — Bílý: H. Jacobs Černý: H. E. Atkin 1. e2—64 e7—65 26. Vd1—e1 Ja6—ch 2. Jb1—c3 Jg8—-f 27. Kf2—gt Sd7—e8 3. f2—f4 d7 —d5 28. b2—b4 a5xb4 4. f4xe5 Jc5—a6 Jf6xKe4 29. a3xKb4 5. Jg1—f3 Vf8 —g8 Sf8—b4 30. Jd4 —e6 6. Sf1—d3 a) Je4—cs 31. Je6xkce7 Sa6x c7 7. Sd3—e2 d5—d4 32. d5—de De7—e 8. Je3—b5 Jc5—e6 33. Dc4xkc7 Se8—h5 9. 62—63 34. De7—e4 d4—d31k De6—g6 Va8—a 10. c3xb4 35. Dc4—d5 d3xK e2 a7—a6 36. Ve1—fi Sfö—f4 11. Dd1xKe2 Je6—fi 37. Ve1—dli) 12. Jb5 — Sh5—g4 Vg8 — ds 38. d6—d7j 13. De2—es Jf4—d3+-d 39. h4—h5 Dgexch5 14. Ke1—ez JdsxKcr- 0— 40. e5—e0 Dh5 k«d5 15. Valxci 41. Vd1 —d5 Sgixe6 Jb8—c6 16. h2—h4e 42. Vd5—de Va3—e 17. d2—d4í) Je6xcb4 Kh8—g8 43. Vfl—dl 18. d4—d5 86—a5 Kg8—f7 44. b4—b5 19. Vh1—díg h7—h6 45. Jf3— d4 Vdsxd7 20. a2 —a3 Jb4—a6 Sc8—d7 46. Vd6xd7-- Se6d7 21. Jc3 —b5 Dd8—e7 22. Jb5—d4 47. Jd4—c6 Sd7 x xce 48. b5c6 Ve3 — 23. Ke2 — f f7— 24. De4—ce b7—be a bílý se vzdal. 25. De2—c4! Kg8—hsh) Poznámky (dle M. Eljašova v „Münch. N. Nach.“) a) Zajímavá novinka b) Zajfmavá tato občé pěšce mela by získatí černému rozhodnou převahu. 9. . . dxc naproti tomu po- skytlo by bilému veškerých výhod Evansova gambitu bez ztráty pěšce c) Tahem 12. . . Jc6 mohl by černý zabrániti na dlou- hou dobu výhodnému vyvinutí bílých figur, na př. 13. a3; Jd4; 14. Jxdi; JXd4; 15. Ddl; (Dek; Sf5!) Dh4+ 16. Kfi (na 16. g3 následovalo by Sf Dí4+ 17. Kgl; Sg4, a černý vyhraje. Na 18. d rozhoduje De5. I po vzdání se pěšce na př. 13. d3 nebo 0—0 jest výhoda černého po Jxb zřejmá. 13. .. Jg2+- jest chybné pro 14. Kf2; Sh3; 15. Kg3 atd. Nyní začíná napínavá střední hra. Jacobs, jsa v výhodě, dovednými manévry snaží se získati vítěz- ného postavení, což se mu vzdor duchaplné obraně Atkinsově podaří. V rozhodném okamžiku však ochabne a přehléduntím prohrává. Ovšem ne 19. Jg5 pro St5! (20. DXf5; Jd4++ atd.) Zajisté výborný tah; zdá se však, že bílý následu- jící kombinaci výhry dříve docíliti mohl 19. a3 Ja6; 20. Jg5; g6; 21. JXh7! KXh7; 22. h5; Sf5; 23 Df41 atd. Na 23. . . Kg7, g8 nebo Vh8 násl. gi! Hrozbu hg s Dh6 nelze vůbec bez velkých ztrát zabrániti. 25. .. De5; 26. Da2 a 27. d6-+ ihned prohrávalo. Po 37. Vel nebylo lze více bílé pěšce v postupu zadržeti. Hrubá chyba, která rychle prohrává. Bílý zamýšlei asi 41. e7! přehlédl však černého odpověď Dgšl
#28 alto_textblock #28
Končící hra č. 11 (reprodukce). M. Platoff, Riga
#29 alto_textblock #29
Bílý táhne a vyhraje. V úloze č. 100 má státi na g5 místo
#30 alto_textblock #30
Opravai černé bílá dáma
#31 alto_textblock #31
jen přímo ! — černé, bilé barovně, od e kr. do zl. 11 5 metr, n ry rot. Vypln j veleně dcdá se do domu 2s Bolatý výběr vzorků obrate Hennebergova továrna na hedvábí v Curychu. Ceské dámy upozorňujeme na novotiny damských látek, na naši českou firmu Václav Vlk v Praze, Na 21234 přikopě č. 13 n.
#32 alto_textblock #32
Hennebergovo hedváh
#33 alto_textblock #33
(Zasláino.
#34 alto_textblock #34
yhlášeni
#35 alto_textblock #35
16. září 189n.
#36 alto_textblock #36
Asi 16- až 18letá dívka, která v den ten ve Vl- dni, v restaurantu Leidingerově (nyní Hopfnerově) n Kärthnerstrasse v česky mluvící společnosti obědvala. se prosí, aby za přičinou přijetí důležitého sděleni svoji adresu pod zn. „Ve vlastním zájmu“í d 21692 admínistrace tohoto listu zaslala.
#37 alto_textblock #37
19°/1004.
#38 alto_textblock #38
Vypálená známka na zátce
#39 alto_textblock #39
Mattonih
#40 alto_textblock #40
k ochraně
#41 alto_textblock #41
MATTON
#42 alto_textblock #42
kysibelskí kyselky. ir
#43 alto_textblock #43
protl prrnlnní
#44 alto_textblock #44
S