Číslo 36.

ŽENSKÝ LIST

Strana 5.

právech, jež nabyl koncesí leč že by se jednalo o takové změny, jejichž neprovedení ohrožovalo by skutečně život nebo zdraví dělnictva. Jest to opět ta stará polovičatost ra- kouská, s níž se tu setkáváme, která v tomto případě jest tím nebezpečnější, ježto živnostenské úřady dozorčí vždycky na- držují více podnikateli na úkor dělnictva a ježto v jejich rukou jest celé provádění nařízení, těchto dlužno se obávati, že podle staré zkušenosti zůstanou moderní nařízení tato na papíře.

Bloud jakýsi jedenkráte děl, že člověk narozen k utrpení, a od těch dob — buď bohu žel! všech bloudů věřících to přesvědčení. Že množství lidu bloudem však, je světa veselí teď kletbou spiato, krátký je nyní lidstva zrak, však mnohem delší jeho uši za to. Z písní Mirzy-Šaffyho.

Různé zprávy.

Změna místností. V sobotu, dne 9. září přestěhuje se redakce, administrace a expedice nakladatelství Tiskového výboru strany (časopis »Zář«) z dosavadních svých místností v Myslíkově ulici do nové zadní přístavby »Lidového paláce«, Hybernská ulice č. 7., III. poschodí. Krámský prodej zůstane ještě as 14 dnů v ulici Myslíkově, načež otevřen bude nový, taktéž v »Lidovém paláci«, hned vedle vchodu. Dopisy, jakož i všechny ostatní poštovní zásilky časopisů »Zář«, »Ženský List«, »Rudé Květy«, »Sborník Mládeže«, »Jaro«, »Kopřivy«, »Náš Venkov«, »Akademie«, »Plameny«, »Románová knihovna Záře« a »Lidová knihovna«, jakož i všech ostatních tiskopisů,

nakladatelstvím nadepsaného výboru vydávaných se týkající, adresovány buďtež uvedeným dnem následovně: Nakladatelství Tiskového výboru (časopis »Zář«), Praha II., Hybernská ulice čís. 7. Telefon č. 5130. Hrozné životní poměry dělnictva. Co dnes děje se jak v rodině dělníkově, tak i veškerého malého úřednictva, je přímo hrozné! Dnešní drahotní pomry dovedou vystřízlivěti každého jednotlivce, který vždy o sobě myslil, že ztratil by na cti a vážnosti, kdyby se přidal ku straně dělnické, straně sociálně demokratické. Vidí se, že bez rozdílu voláme po právu a spravedlnosti. Není dosti na tom, že platíme až čtvrtinu svých ročních příjmů za mizerné a po většině ne- zdravé byty. Každým nastávajícím měsícem mají býti ještě zdražovány nejen byty, ale i životní potřeby. Na venku pla- tíme 1 kg. brambor za 18 hal., 1 kg. cukru za 88—92 hal., čtvrt gilogr. másla 1 K. Uvádím jenom několik těchto cifer a my- slím, že každá soudružka je dobře z vlastní zkušenosti zná. To jest přímo neuvěřitelné, že bychom nadále mohly snésti a platiti tyto ceny, ba snad je míti ještě větší. O ceně masa nelze nám ženám dělnickým ani mluviti. Místo, co by měla vláda se postarati o volný a levný dovoz cizozemského masa, dovoz ten ještě zakazuje. Z toho vysvítá, že dělnictvo i se svými rodinami má býti na nejvyšší stupeň vyhladověno. Trpě- livost naše je vyčerpána, neboť našim mužům za jejich namá- havé práce nedostává se rodině ani bramborů pro jich drahotu. Dnes již každý ví, co by mu právem náleželo za práci vy- konanou. eŽ si právo to neustále dáme bráti, ať nemyslí si zaměstnavatelé a české měšťáctvo; nedáme se i nadále vyssávat a vyhladověti. Každá žena jest si vědoma svých povinností a bude se brániti. My v myšlenkách a ve svém utrpení jsme zajedno s muži, běda však, až dáme svým hlasem na jevo svůj nedostatek a svůj hlad. A proto my ženy voláme k vládnoucím kruhům: »Chraňte a braňte dělný lid proti hladu dříve než bude pozdě!« Tonča Kučerová. Rostou a ohlupují lid. Dle statistiky poslední jest v Ra- kousku mužských klášterů 640 s 11.116 mnichy, ženských klá- šterů 2316 s 27.389 jeptiškami. Celkem jest tedy v Rakousku 2956 klášterů s 38.505 klášterníky a klášternicemi. Z mužských řádů obsadilo jich nyní 11 c. k. státní vyšší gymnasia úplnč. Úhrnný počet žáků na těchto ústavech činí: 3024 žáky ve-

120

117

I já jsem se vmísil mezi gondoliery, a promluviv naň, žádal jsem jej, aby se dal v mé loďce převézti. On se podíval na mne a připověděl, že se mnou popluje do Venecie. Kvapně požádal jsem milenku, aby na rychlo odbyla řízení své, nežli se složí věci cizince s vozu do loďky. Ona odběhla; brzo však se vrátila; leč nepřinesla žádného ovoce pravíc, že nenalezla tetku doma. Co jí náleželo, že zanechala v jejím bytu, a teď že vrátí se s námi. Po chvíli jsme byli v loďce. Cizinec a oba jeho sloužící byli u vnitř pokryvu; dívka má zůstala u mne venku na loďce. Já a společník můj, očekáva- jíce hojné náhrady, veslovali jsme silně, a po čtvrt hodině minuvše průplav, byli jsme v lagunách. Ci- zinec vystoupil k nám. Zatím se byl převlékl. Žluté přilehající spodky, vysoké boty, zelená kazajka zlatými šňůrami bohatě ozdobená byly oděv jeho. Krk měl obnažený, jen bílý límec, kolem hrdla pře- pjatý, přiléhal na jeho šíji. Na hlavě měl klobouk bí- lým peřím přiozdobený. Byl to krásný muž. Až podnes jej ještě vidím před sebou a vzpo- menutí naň — — však — ne, co cítím, nýbrž list k ospravedlnění svému chtěl jsem psáti, protož dále. Byl krásný muž. Již v Mestre jsem se obával mu říci, aby jel se mnou, rozvažuje, že milenka má popluje s námi. Ziskulačnost však přemohla na- stávající žárlivost; — teď jsem toho trpce py- kal. — Bylo teď k jedenácté hodině; slunce stálo skoro nad námi. Před námi vyvstávaly věže a Ve-

provaze; která do výšky vyskakujíc, ba v kole se točíc a sem tam pobíhajíc: »Já ne, já ne, to on! to on! — kletba má! mé dítě v rukou měsíce!« volala, časem opět podivné písně vysokým a chraptivým hlasem zpívala. Byl to pohled strašlivý. — Pak přišly opět dvě řady jezdců, a něco vojska zavírale tento hrozný průvod. Znova sklesl Valdemar na chladnou kamennou půdu temné síně. Tak došel průvod vrcholku popravního kopce. Jezdci zůstali dole a blýskajícími palaši rozháněli lid na pahorek se tlačící. Nahoře se rozevřelo kolo a starý cikán přistoupil k čekanu. Obličej jeho byl bledý, ano spíše by se bylo mohlo říci šedé barvy. Odříkával s knězem modlitbu páně. Po skončené modlitbě přistoupil dle tamějšího způsobu k přítom- nému soudci, prose za milost. »U boha je milost!« odpověděl soudce. Brunatně se zarděla tvář cikánova, opět zbledla; a opět rudá červenost se střídala s bledostí v obli- čeji jeho. Prosil po druhé, a opět: »U boha jest milost!« odpověděl soudce. Prosil po třetí a takovátéž byla odpověd. Vysoko naběhla žíla na čele cikánově, třásl se na všech údech, obličej jeho byl bledý na smrt. Polohlasně se modlil s knězem opět modlitbu páně. Veškeren lid měl oči vzhůru k němu obrácenéa hluboké ticho bylo nesmírným zástupem. Mistr popravní hodil oprátku na hrdlo zločince a obnažil prsa jeho. Všecky vlasy stály vzhůru na