Číslo 36.

ŽENSKÝ LIST,

Strana 3.

nům se nezdá pustit se do dalšího vyjednávání s vládou uherskou. Jest velice podezřelé celé dosavadní jednání ba- rona Gautsche, jež straní Uhrům, agrárníkůma velkostatkářům. Dnes již ozývají se hlasy řezníků ještě po větším zdražení masa, což bude míti v zápětí, že ani jednou týdně nebude si moci dělnická rodina popřát kousek vyvařeného masa. Hrozby zdražování všech životních potřeb do výše nebývalé ozývají se den co den. Zdražen cukr, petrolej, lih, zemčata, mléko, máslo a všechna dra- hota svádí se na veliká sucha, a kapsy lidu se přímo drancují vysokými cenami. Lid jde hroznému hladu vstříc. Co tu dělat a kdo má pomoci? Demonstrace po- uliční tak hrozivé situaci neodpomohou, tu jest třeba ostřejších opatření, a jest povinností vlády, aby tyto provedla. Neschopností vlády a nesvědomitými po- slanci má lid býti bičem hladu mrskán. Nynější si- tuace vyžaduje ostřejšího opatření, třeba že obchodní smlouvy uzavřeny do r. 1917. Vláda musí najít východiště z nynější tísnivé situace, a to zlev- něním životních potřeb a stanovením jich pevných cen, jež by nesměly nikým být překročeny, dále zvýšením mzdy ku poměrům drahotním a snížením nájemného. Všechny vládní subvence agrárníkům ku zvele- bení chovu dobytka ničeho k odstranění bídy ne- pomohou. Nelze však i nám nečinně přihlížeti ku vyhladovění lidu; musíme i my vší silou a mocí za- saditi se o to, aby konečně byla učiněna přítrž sou- stavnému vyssávání lidu stále stoupající drahotou. poslanci v massách lidových musejí najíti oporu ve své parlamentní práci ku zmírnění nouze. Jistě že poslanci sociálně demokratičtí v příštím zasedání parlamentním vynaloží všechnu moc, aby vládu přinutili ku konečné činnosti pro zamezení vzrůstající bídy. Organisace a i ženy musejí v tomto těžkém zápase státi pohotově k boji. Čím silnější budou naše organisace odborové i politické, tím mocněji budou moci se hlásiti o své bytí a svou lepší existenci. V organisaci jest naše moc a síla, proto je se- silujme členstvem, aby početně mohlo důrazně v těžkých dobách, jimž jdeme vstříc, promluviti.

BESÍDKA.

Dobrý obchod. Z ruského přeložil H. M. U strojvüdce Styčkina seděla v jednom z jeho služby prostých dnů Ljubovna Gregorjevna, tělnatá, silně nalí- čená 40letá dáma, jejímž zaměstnáním bylo sprostředko- vání sňatků, mimo to ale zabývala se ještě i jinými věcmi, o kterých se hovořívá jen šeptem. Styčkin, trochu rozechvěn, ale jako obyčejně vážný, rozhodný a přísný přecházel pokojem, vykouřil cigaretu a pravil: »Těší mne, že mám tu čest s vámi se seznámiti, Seu- ren Ivanovič mi vás doporučil. Vy mi musíte v jisté choulostivé, velice důležité záležitosti, která se týče štěstí mého života, poraditi. Jsem 52 roky stár, Ljubovno Gregorjevno, to jest stáří, ve kterém mají lidé již velké děti. Můj plat je stálý. Ač nevládnu velkým jměním, mohu přece milovanou bytost a děti uživiti. Svěřuji vám, že mám kromě svého služného uložené peníze v bance, které jsem si, dík své spořádané životosprávě, časem

uspořil. Jsem mírný, střízlivý člověk, vedu slušný, při- měřený život, takže mohu sloužiti mnohým za vzor. Ale mně chybí jedno — domácí krb, družka života. Vedu život jako nějaký toulavý cikán z místa na místo, beze všeho pohodlí; nemám nikoho, s kým bych se o něčem poraditi mohl, a nikoho, kdo by mi alespoň krapet vody podal, když jsem nemocen. Kromě toho, Ljubovno Gre- gorjevno, jest ženatý člověk ve společnosti více vážen než svobodný. Jsem vzdělaný člověk, mám peníze,a přece — čím jsem? Sedlákem bez polí, rybářem bez člunu. A proto si velice přeji, vzíti na sebe řetěz Hy- menův, t. j. s nějakou ctihodnou osobou vstoupiti v legi- timní stav manželský.« »Toť dobrý čin!« vzdychla sprostředkovatelk sňatků. »A jakou nevěstu byste si přál, Nikolaji Nikolaje- viči?« »Já?... ach... jak osud chce.« »To se ví... to je věc osudu. Ale každý má svůj zvláštní vkus. Jeden miluje brunetky, druhý blon- dýnky.« »Vidíte, Liubovno Gregorjevno,« řekl Stýčkin. vzdychnuv hluboce. »Jsem ustálený člověk, mám cha- rakter. U mne krása a zevnější půvab hraje vůbec jen podřízenou roli, protože člověk, jak sama věděti budete, s krásnou ženou velmi mnoho nepříjemností míti může. Myslím, že u ženy není hlavní věcí zevnějšek, nýbrž duše, srdce a ostatní duševní vlastnosti. Prosím, pijte přece... Ovšem, bude mne těšiti, když bude má žena statná, ale k obapolnému štěstí toho není nutně zapo- třebí, hlavní věcí — rozum. Kolem a kolem vzato, nepo- třebuje žena vlastně také žádný rozum, protože tím může lehce nabýti o sobě příliš vysokého mínění a do- mýšleti se všelijakých hloupostí. Bez vzdělání to za dnešních dnů nejde, to jest samozřejmé, ale ono jest vzdělání různé. Umí-li žena francouzsky a německya ještě nějaké jiné řeči, jest to velmi příjemné; ale jakou cenu má, když na jinou stranu, řekněme třebas, ani knoflík přišíti neumí? Jsem vzdělaný člověk, s knížetem Kanitelim, mohu říci, jsem tak dobře znám, jako zde s vámi, ale mám povahu jednoduchou, potřebuji dívku jednoduchou. Hlavní věc: ona musí si vážiti, že jsemji učinil šťastnou.« »To se rozumí samo sebou.« »Tak tedy, teď k hlavní věci... Nepotřebuji dívku bohatou. Nejsem tak sprostým, abych se ženil jen pro peníze, nepřeji si jísti chléb mé ženy. Obráceně to má býti: ona má jísti můj, a také to vždy cítiti. Ale chudou člověk, a i když se nežením ze zájmu, nýbrž z lásky, mohu zrovna tak málo potřebovati. Když jsem majetný přece jen nesmím si vzíti chudou, protože, jak sama víte, je teď všechno dražší, a později přece mohou přijíti dítky. »Může se i nějaká s penězi nalézti,« podotkla spro- středkovatelka. »Pijte, prosím ...« Mlčeli pět minut. Sprostředkovatelka sňatků po- vzdychla, zašilhala potají po strojvůdci a ptala se: »No... a tak, baťuško... bez sňatku... nepotřebu- jete ničeho? Mám zrovna dobré zboží... jednu fran- couzsku... Ta druhá jest nejspíše z Řecka... Stojí to za to!« Strojvůdce přemýšlel a pravil: »Ne, děkuji... Jelikož mi tolik přízně přinášíte vstříc. tak mi teď dovolte se zeptati: kolik dostanete za námahu o nevěstu pro mne?« »Nedostanu mnoho. Dejte mi pětadvacet a látku na šaty, jak je zvykem — a je hotovo... Ale za věno zvlášt. To jest ještě jiná věc.«