Strana4.

ZENSKÝ LIS T.

Číslo 36.

Styčkin skřížil ruce na prsou a počal mlčky přemý- šleti. Když chvíli přemýšlel, vzdychl a pravil: »Te je mnoho.« »Ale to není nikterak mnoho, Nikolaji Nikolajeviči! Dříve, když bylo mnoho sňatků, braly jsme ovšem méně. Ale za dnešních časů — co je to za výdělek? Když se vydělají dva pětadvacetníky v měsíci, může se děkovati bohu. A ty, baťuško, nevydělají se při sňatcích.« Styčkin díval se nerozhodně na sprostředkovatelku a pokrčil rameny. »Hm... jsou snad dva pětadvacetníky málo?« ptal se. »Velmi málo! V dřívějších časích vydělaly jsme někdy více než sto rublů!« »Hm... nikdy bych byl nemyslil, že se při takových věcech tolik peněz vydělati může. Pijte, prosím vás...« Sprostředkovatelka zase vypila, ani jediným tahem v obličeji nepohnouc. Styčkin ji mlčky od hlavy až k patě pozoroval a řekl konečně: »Padesát rublů... To je šest set rublů v roce ... Pijte, prosím vás... Víte, Ljubovno Gregorjevno, s ta- kovými příjmy nebude vám za těžko udělati dobrou partii.« »Co? Já?« smála se sprostředkovatelka. »Já jsem stará a...« »Docela ne! Vypadáte tak dobře, obličej máte tak plný a bílý a vše ostatní ...« Sprostředkovatelka stala se rozpačitou. Styčkin byl taktéž v rozpacích a usedl k ní. »Vy se můžete ještě leckomus líbiti,« řekl. »Kdyby se našel spořádaný, čestný, spořivý muž pro vás, mů- žete se mu při jeho služném a s vaším výdělkem i hodně zalíbiti, a s ním jako jedno srdce a jedna duše žíti...« »Bůh ví, co mluvíte, Nikolaji Nikolajeviči!« »Jak to? Myslím to vážně!« Zase nastala pomlčka. Styčkin počal si utírati nos. Sprostředkovatelka se začervenala, stydlivě se na něho podívala a zeptala se: »A kolik služného máte vy, Nikolaji Nikolajeviči?« »Já? Sedm set padesát rublů bez odměn. Kromě toho máme příjmy ze stearinových světel a ze zajíců.« »Zabýváte se také honbou?« »To ne! Zajíce nazýváme slepými pasažery.« Zase přešla minuta v mlčení. Styčkin se zvedl a pře- cházel nepokojně sem a tam. »Nepotřebuji žádnou ženu,« řekl. »Jsem již při letech a potřebuji nějakou, která tak... tak na způsob jako vy... Usedlou, spořádanou... a na způsob jako vy ...« »Ach... Bůh ví, co mluvíte,« chechtala se sprostřed- kovatelka, zakrývajíc svůj rudý obličej kapesníkem. »Jaké pak dlouhé rozmýšlení? Vy jste tak zcela po mém vkusu a pro mne se zrovna hodící. Jsem spořá- daný, střízlivý člověk, a když se vám líbím, tak... do- volte, abych vám učinil nabídku.« Sprostředkovatelka byla pohnuta k slzám, smála se a ťukla si na znamení souhlasu se Styčkinem. »A teď,« řekl šťastný strojvůdce, »dovolte mi ozná- miti vám, jaké mravní vedení a životní správu od vás požaduji. Jsem čestný, spořádaný, stálý muž a přeji si, aby byla moje žena též čestná, pořádná a stálá. v ostatek ale aby svůj obchod nezanedbávala. Pak bu- deme spolu velice šťastně žíti.« Mna si vesele ruce, přecházel po pokoji a polohla- sitě si mumlal: »Provisi jsem tím způsobem také ušetřil.«

Hlídka služebných děvčat.

Letní pobyt milostivé na účet služebné. Před několika dny jela jsem z Dobřichovic do Prahy. Oddělení pro ženy bylo obsazeno ponejvíce milostpaničkami, jichž hovor jako oby- čejně byl o služkách. Každé druhé slovo paniček bylo služka, služka. Jedna z přítomných milostivých zlobila se nad tím, že by měla po čas prázdnin a svého letního pobytu vydržovat a platiti služku, která prý pro ni po ten čas nehne prstem. Když služka pro ni nekoná práci, neuznávala též, že by jí měla 1. K denně stravného a snad i měsíční službu platiti, neboť tu prý by se sama musila uskrovnit a ve svém vydání omeziti. Přítomné milostivé přizvukovaly, jak by k tomu přišly, aby lenocha živily a ještě mu platily. Dle řečí byly to ženy státních úředníků. Tu mi tanulo na mysli, co by tomu tyto milostivé zaměstnavatelky řekly, kdyby tak stát zadržel plat těm jejich mužům, když dostanou dovolenou a nepracují. Jedna z přítomných zaměstnavatelek dávala ostatním radu, jak si mají vše zaříditi v domácnosti služkou, než odejdou na prázdniny. »Já než odjedu,« pravila, »dám si byt služebnou vyčistiti, prádlo vyprati, vše do pořádkua dám jí prostě vý- pověď s podotknutím, že když bude chtíti, může opět po prázdninách službu u mne nastoupiti.« Služby zbavena, může dívka po čas prázdnin protlouci se, jak chce, to je té pěkné zaměstnavatelce jedno. Paním je jinak. Muž její má stejné příjmy, ať pracuje nebo ne, a ona může o to, co na služce ušetří, vydati více. Měšťácké a bohaté ženy šetří na těch nej- ubožejších pracovnicích, na služebných. Kdyby mnohá milo- stivá aspoň o jeden drahý klobouk do roka měla méně, mohla by pohodlně i po dobu prázdnin vydržeti služebnou. Přítomné paničky souhlasily s návrhem a libovaly si, že pro příště po- dobně si to také tak zařídí jako rádkyně. Služebné by se měly organisovat a jména všech takových dobroditelek uveřejniti v »Ženském Listě« pro výstrahu služebným. Budou snad slova má pochopena těmi, jež slouží, a vystihnou ony úplně, zač považovány jsou v mnohých domácnostech služky? Jedna očitá svědkyně zmíněného rozhovoru.

Žádáme čtenáře naše, aby po přečtení půjčili ča- sopis náš také známým a sousedkám ku přečtení, zejména když se jim některý článek obzvláště za- líbí. Tím mohou prospěti i věci naší i našemu listu co nejvíce.

Hlídka sociální.

Na ochranu dělnictva v cukrovarech a tiskárnách vydáno nařízení: Předpisy pro cukrovary, jež se vztahují jak na to- várny surového cukru, tak i na rafinerie, mají za účel netoliko chrániti dělníky před nebezpečím, které způsobiti mohou stroje, nýbrž má se jimi zabrániti též poškozování zdraví dělnictva, jež může býti způsobeno popálením, špatnými plyny, prachem a žíravinami. Předpisy přiléhají těsně k celému výrobnímu procesu, začínaje u dodání řepy do cukrovaru, a jsou přesně vypočteny pro každý výkon pracovní. Obsahují též ustano- vení o pěriodickém přezkoušení strojů a aparátů, vypočítá- vají řadu hygienických předpisů a poučují dělníky, jak se mají chovati při pracích zvláště nebezpečných. Nové předpisy pro tiskárny, kamenotiskárny a písmolijny směřují zejména k po- tírání otravy olovem. Obsahují nejprve předpisy o zařízení dílen, stanoví minimální vzduchovou prostoru pro jednotlivého dělníka, která jest rozdílná podle nebezpečí v jednotlivých odděleních; předpisují, jaké mají býti stěny a podlaha pra- covních místností, a zakazují užívání sklepních místností pro různé práce. Zvláště důležitým jest zákaz uží- vání žen« a mladistvých dělníků k různým pracím, které jsou zvláště vypočteny. Podnikatelům ukládá se deklarační povinnost při užívání barev, které obsahují olovo. Předpisy pro dělníky obsahují přísný zákaz jídla, pití a kouření v zá- vodech. Politickým úřadům jest vyhraženo naříditi úřední lékařskou prohlídku dělnictva a úřední lékaři mohou žádati, aby dělníci, u nichž byla zjištěna otrava olovem, nesměli býti používáni k pracím pro ně nebezpečným, až když jim to lékař znova dovolí. Nařízení pro cukrovary vejde v platnost 1. lednem 1912, nařízení pro tiskárny za rok po prohlášení, tedy 22. srpna 1912. V oněch však závodech, které se ode dneška budou teprve zakládati, platí nová nařízení ihned. Avšak chybou osudnou jest, že nařízení v celku dobrá a mo- derní stávají se bezcenná tím, že obsahují ustanovení: na stá- vající závody platí nařízení toto jen potud, pokud změny, které by se měly provésti, nezkracovaly by podnikatele v jeho