#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 23. listopadu 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 322.
#4
alto_textblock
#4
arannt a večerní llety
předplácí se -
v Prase v administraete
na měslo.
na čtvrt ists
k-
* dvojí donáškon
na mésle-
na čtvrt leta . . . . 7 K alh
ve úllálkácht
KooD
na maáslo
Poštou
na měsle,
na čevrt ieta ! . . . 9 k ao
a dvoji zásilko
na měsle
dřei
e Stvreo iste
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejle
ranní čisle o soba
sa s
vačern
a si
Ve nliálkach na venkově
ranní člslo
. s
sečerní
lnseráty
plati se hotově Bapřen
Předplacení a inserty příjtma
sdministrace v Marianské ul., a
Tam nacházeji se těž
ředakca, tlskárna a expadiee
„Nárolnich Listů?
Rukopiay se nevracsi
#8
alto_textblock
#8
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20,
s přílohou pro venkov o 24 stranách.
#9
alto_textblock
#9
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 24. listopadu
v obvyklou hodinu polední.
#10
alto_textblock
#10
Maďarská předehra ku dele
gační opeře.
#11
alto_textblock
#11
Když nedávno těžce onemocněvší vůd-
ce maďarské oposice Košut loučil ses
ostatními její náčelníky, chystajícími se do
Vídně na kampaň delegační, kladl jim tak-
řka jako poslední vůli co nejdůtklivěji na
srdce, aby vždy hájili stanovisko, že dele-
gace uhersko-rakouské jsou pouhými vý-
bory jednak uherského sněmu, jednak par-
lamentu vídeňského, ale nikdy žádným sa-
mostatným zastupitelstvem jednotného
mocnářství habsburského pro společné je-
ho záležitosti.
Tento známý názor maďarských poli-
tiků vskutku také hned při zahájení prvn
výborové schůze uherské drasticky pode-
přen neslýchaným policejním opatřením mi-
nisterského předsedy hr. Štěpána Tiszy
který poslal do Vídně zároveň s delegáty
uherskými také svoji pověstnou parla-
mentní stráž zuherské sněmov-
ny poslanecké, aby tam v případě
potřeby proti oposičním delegátům podob-
ně zakročovala, jakoby delegace ta byla
pouhým výborem uherského sněmu a ničím
více, což snažil se také ve schůzi delegač-
ního výboru ledabyle odůvodniti.
Jsme žádostivi, snese-li delegace r a-
kouská tuto demonstraci maďarského
nazírání na státoprávní povahu delegaci
mlčky, či opře-li se jí náležitě poukazem
na základní zákon rakouský o
vyrovnání z r. 1867, který výslovně stano-
ví, že právo zákonodárné, příslu-
šející zastupitelstvům obou říšských polo-
vin, vykonává se ve společných
záležitostech prostředkem de-
legací, čímž označuje tyto zřejmě za sa-
mostatný sbor zákonodárný, kteroužto po-
dobu delegace vskutku též mají, jednajíce
v oboru své kompetence zcela nezá
visle bez instrukcí obou svých
parlamentů, kteréž naopak jsou oba-
pol vázány císařem potvrzen
usnesení oboudelegací beze změ-
ny přijati a splniti.
Byl-li již první výstup uherské dele-
gace dosti zajímavý, tož osmihodinná schů-
ze její výboru, v nějž dostavila se oposicez
obou sněmoven uherských, aby zkriti-
sovala balkánskou politiku hr
Berchtolda, teprv stala se napínavou
introdukcí letožní kampaně delegační. Pře-
kvapila veřejnost a tušíme, nejvíce asi hr
Berchtolda, který přece v celku na Balkáně
řídil svou politiku po chutí a zájmu Maďarů
tou měrou, že mohl si činiti nároky na
uznání a povděk jejich bez rozdílu stran.
Leč zatím maďarské oposici i jejím magná-
tům jeví se politika Berchtoldova plna
vad, poněvadž nedosáhla za veškeré
ohromné oběti národů zdejších těch úspě-
chů politických, jakých by si byl
Madaři přáli. Nezachránilať jejich mi-
láčka Turka od neslýchané porážky a ztrá-
ty, nedovedla včas zakřiknouti spolek bal-
kánských států a hlavní výtka: nedovedla
zdrtiti Srbsko a Černou Horu. Že zamezila
Srbsku přístup ke břehům Jaderského mo-
#12
alto_textblock
#12
FEUILLETON.
#13
alto_textblock
#13
V Praze, 22. listopadu.
#14
alto_textblock
#14
6— (Kronika.) Časem radostná zpráv
ani nezpůsobí rozruch, jaký by měla. Na Orli-
ckém panství příště bude úřadováno už jer
čistě po česku!
— Co dál?
— Velká událost! Nejčeštější kraj a do
poslední doby zpola tam ještě vládla něm-
čina! Na ráz teď bude jinak. Lán světa dobyt
národní věci. Řada velkých statků, zámků.
dvorů, kanceláří zbavena příznaku někdejšt
poroby, očištěna, vrácena cele národnímu ži-
votu!
Ale námitky se týčí a pochybenstva!
Divná věc! Už někde před dvaceti lety.
ba více, rozletěla se z Orlíku taková zvěst.
Na panství zavedli úřadní češtinu! oznamo-
váno. A počítáno a srovnáváno. Kde všude
v kraji národní jazyk opět bude uveden do
svého práva. Či to byl tenkrát pouhý klam?
— Tenkrát učiněn počátek. Některé nižší
výkony počeštěny. V ústředně, na vyšších mí-
stech, zachován ještě starý úřadní jazyk.
Teď teprv i na tu důležitou poslední posic
došlo!
— Jaká loudavost! Starý orlický pán, děd
dnešního dědice, býval přece řízný chlapík
Mohl jediným vzmachem dokonat rytířské dí-
lo, skolit na místě dravou saň cizáctva! Byii
bychom dnes už dále!
— Chodí už tak věci na světě. Ne zcela
podle přání. Muž staré školy měl své názory.
ve kterých vyrostl. Snad si nové poměry ani
nedovedl jinak představit.
— Šlechtický předsudek
— Ne-li — všelidský! Anebo snad m
strozí demokraté, vybavujeme-li se my čiper-
něji z objetí svých předsudků? Nejsme-li vlast-
ně ještě loudavější? Podívejte se do našich ulie.
do veřejných místností, do našich živností
obchodů! Je-liž tu tak dokonale už provede-
#15
alto_textblock
#15
ře, že Černohorcům vyrvala Skader a zří-
dila samostatné knížectví albanské, to vše
jest maďarské oposici příliš málo, pouhý
nedočin, ba u poměru k obětem vynalože-
ným, holý neúspěch politiky rakouské.
Srbové se dostanou přece jen k Jader-
skému moři, neboť bratrská Černá Hora
jim propůjčí svoje přístavy v něm. A ta ose-
kaná Albanie? Z té dostávají maďaršti po-
litikové skoro strach, abychom z ní neměl
venkoncem vícehoře a škody, než
liradosti a užitku.
Hr. Michal Karolyi nemohl vůbec
v zahraniční politice hr. Berchtolda postih-
nouti kouska logiky. „Jednak jsme chtěl
chrániti državu Turecka, jednak ale zase
jsme nechtěli brániti balkánským spojen-
cům v jejich rozpínavosti. Jak se to rý-
muje?
Princ Ludvík Windischg raet
pak resumoval: „Tak stojíme před žalost-
nou skutečností, že všickni oni národové
balkánští, kteří během minulých zmatků
dosáhli výhod, dobyli úspěchů svých proti
naší vůli, zatím co všickni ti, které jsme
od prvopočátku hleděli podporovati, utr-
pěli citelné škody.
Však ani v řadách „mameluků“ Tiszo-
vých nejsou spokojení, že Rakousko-Uher-
sko nevtrhlo vojensky do sandžaku, nýbrž
dopustilo, aby se Srbsko s Černou Horou
o něj podělilo, a tolikéž zazlívají, že zahra-
ničná politika rakouská upustila, byvši
osamocena od energického nastupování na
revisi bukurešťského míru. Nespokojenosti
té propůjčil výrazu vládní stoupenec hrabě
Josef Majl a th.
Ostře zkritisoval politiku Berchtoldov
s maďarského národ. stanoviska hr. Jul.
Andrassy, ač chtěl buditi zdání, jakoby há-
jil spolu i stanovisko rakouské. Zvět-
šení a sesílení některých států
balkánských není prý pro nás (t. j.
pro Maďary) všude výhodným, tak jako se
nestalo následkem naší blahovolné podpo-
ry. Rumunsko dosáhlo svých úspěchů
zrovna proti našim záměrům, ježto jsme
hleděli zdržet Rumuny od války s Bulhar-
skem a tolikéž Srbsko nabylo tak mnohého
kraje, jejž jsme chtěli dopřáti Bulharsku.
Nemálo zazlívali maďarští řečníci opo-
sice hr. Berchtoldovi, že si nedovedl naklo-
niti Francii, ano, že ve své řečí skoro ne-
vlídně o ní se zmínil, kdežto Uhry tolik
potřebují francouzských pe-
něz pro zvelebení své země jako soli. Tal
zejména hr. Michal Karolyi přímo úpěnliv
zapřísahal francouzský kapitál, aby přišel
k nám a vytrhl Uhry z jejich tísně hospo-
dářské.
Hrabě Apponyi opět nejvíce se
zlobil na hr. Berchtolda, že poslal na
vyslanecké místo do Rumunska hraběte
Otakara Czernína, který svou bro-
žurou, před několika lety vydanou, osvěd-
čil se býti nepřítelem dualismu a maďar-
ského panství nad národy nemaďarskými.
a tudíž prý je nebezpečným Maďarům v je-
jich zápolení s Rumuny sedmihradskými.
Žasnul, kterak mohl Tisza dopustit toto
jmenování. Tisza vymlouval se, že zná
hraběte Czernína jako kávalíra, který prý
zajisté jako vyslanec rakousko-uherský
v Bukurešti podřídí své osobní mínění po-
vinnostem úřadu svého a nebude dělati
tam jinou politiku nežli dle předpisu za-
hraničního ministerstva. Hrabě A pponyi
však mu vpadl do řeči: „Jmenoval byste
mne vrchním županem?“ „Kdybyste o to
#16
alto_textblock
#16
na očista, o které se tolik namluvíme? Je-
aspoň jediný obor, vyjma čirou zábavu, kde
bychom byli opravdu a docela svoji?
— Proč ne? Školství na příklad. To u
máme docela čistol
— A slavné správy našich pyšných ústa-
vů, jakže stilisují své relace nahoru? A kde
jaký činitel, puzený ambicemi směrem vyšších
příček na žebřiku, kterým pak jazykem provo-
zuje svoji korespondenci vzhůru
— To už také bohda dorazímel
— Bohda! Ještě však nedorazili. Uzná-
váme leda a pravíme si, že je to všecko ne-
smysl, že by mohlo být jinak. Víme dokonce
zcela dobře, jak vlastně by mělo a mohlo být
Víme, že by zcela nepatrný malý článek sta-
čilo vsouvnouti do složení dosavadního stroje
a že by bylo vyhráno. Ale článek se nevsouvá
Mlčky zůstáváme při starém. A zcela po stilu
starého předsudku se těšíme: nejde to tak
rychle!
Očistná práce tak jen znenáhla postupuje
V kulturném sadě jako v jiném. Staleté bejl
přes noc nevypleješ.
#17
alto_textblock
#17
Očistné heslo mladého velmože v povltav-
ském kraji má svůj ještě druhý význam. Kolik
ještě panství a panstvíček po Čechách, kde
hanebný předsudek nejen straší dosud, ale
kde krutě hatí a poškozuje národní rozvoj?
Jasný příklad osvědčí dojista svou strhující
sílu, orlický počin nezůstane bez následovni-
ků. Byly časy, kdy kolem Orlíka kupilo se
horlivě, co tehdy slulo českou šlechtou. Ne-
vime, jak je dnes. Jisto je pouze, podnět idej-
né statečnosti má svůj elektrický účin. Ve
společnosti na pohled odumřelé, ztracené pro
věc, mohl by znamenat — nový seřad.
— Šlechta! Kdož pak dnes ještě počítá
s tou odbytou vrstvou! Je přežitkem dávno
překonaných dob. Vzdálena veřejného života,
cizá pokroku ..
— Kterak nepočítat s vrstvou, která po-
dnes vládne víc než polovinou národního ma
jetku?
#18
alto_textblock
#18
stál, proč ne?“ odtušil Tisza žertem. Však
za to hr. Berchtoldovi nebylo do
žertu. Zkoušel vštípit Maďarům svou
víru, že z Albanců bude kdys statný
národ a když došlo na vysvětlení rakouské
politiky vzhledem k Rumunsku a Bul-
harsku, vyžádal si — tajnouschůzi.
Zajímavá věru ouvertura letošní delegační
kampaně.
#19
alto_textblock
#19
Káranský vodovod.
#20
alto_textblock
#20
(Několik slov k úhradě nákladu na vodu.)
Veliké dílo, opatření zdravé pitné vody
pro Prahu a obce sousedni, blíží se svému
uekutečnění. Poměry samy vyvolaly nutnost
aby se spojily za tím účelem obce, které ji-
nak o sloučení ve Velkou Prahu slyšeti ne-
chtějí, poněvadž tato veliká otázka zdravot-
nická přímo nutila ke spojení. Od 1. ledna
1914 bude společná vodárna, spravovaná
správní radou, do níž vysilá Praha, Smíchov
Karlin, Vinohrady a Žižkov svoje zástupce
dodávati zúčastněným obcím, a tedy také
Praze, vodu.
Mluviti o katastrofě káranského vodo-
vodu, jak činí list, zápasící o primát sensací
je úplně nesmyslno.
Je zcela přirozeno, že voda z Káranéh
musí býti dražší než voda z Vltavy, poněvadž
zúročení a amortisace stavebního nákladu
musí býti větší než při vodárnách, které braly
vodu z Vltavy, po většině nefiltrovanou, vedly
ji z nepoměrné blízkosti. Také výlohy, spo-
jené s čerpáním vody, jejím vytlačováním do
reservoirů, jsou mnohem větší než při vodě
vltavské. Ale za to dostane Praha vodu zdra-
vou, kterou odstraní se dosavadní zlořády
zdravotní, které působily, že Praha byla vy-
hlašována za nejnezdravější město ve středn
Evropě.
Po provedení kanalisace, po zaveden
zdravé pitné vody uvidíme jasně, jak se zdra-
votní poměry v Praže zlepší a to snad zna-
mená i národohospodářsky pro obyvatelstvo
samo ohromné výhody jednak v úsporách př
způsobu života (postradatelností různých mi-
nerálních vod stolních, nahražování vody pi-
vem pro uhasení žízně může odpadnout
tím abstinence se usnadní a pod.), jednak celý
ruch turistický, který po provedení zřejmého
důkazu o odstranění hygienických závad se
rozprouditi může, přinese živnostem i obcho-
du nový pramen příjmů. Při tom ani neuvá-
díme, mnoho-li národníhé jmění a pracovaí
energie bude ušetřeno tin. zešrgienická tato
opatření zmenší nakažlivé nemoci, omezí epi-
demie a tím způsobí velikou úsporu na výda-
jích při nemocech a sníží cifru úmrtnosti.
To jsou zajisté tak ohromné výhody, ž
jen zlý člověk nebo demagog může mluvit o
katastrofě káranského vodovodu proto, že
voda bude dražší než špinavá kaše, která do-
sud tekla do Prahy z Vltavy, nalévána byla
v hotelích do umyvadel, tekla do koupele
a vzbuzovala u čistotného člověka odpor.
Dosud stál obec pražskou jeden kubický
metr vody vltavské asi 4 haléře a obec pro-
dávala ho za 13 hal., při čemž měla zapla-
cenu všechnu potřebu svoji na kropení sadů.
ulic i ztrátu vody. V Praze se prodá asi
vody, asi 4 spotřebuje se k veřejným úče-
lům obce, takže při ceně 13 hal. obec vydě-
lávala ca. 80.000 K ročně.
Podle výše činžovních grošů bylo usta-
noveno, mnoho-li který dům obdrží na vý-
měrku vodním, to jest mnoho-li vody smí se
v domě spotřebovati, aniž by musila býti
zvláště placena. Při tom množství vody takt
určené bylo kalkulováno za 13 h. To, o
Přežilá, dekadentní společnost! Den
—
ke dni upadá. Majetek přechází do čilejších
rukou. Není daleka chvíle, dohraje svoji roli
docela.
— Nezdá se, že by chvile byla tak blízka.
Část šlechty upadá, pozbývá majetku a význa.
mu. Ale jiná část? Vede si rozvážlivě, ho-
spodaří dobře, ba i s pokrokem času moudře
se vyrovnává. A ke všemu, řady šlechty stále
se doplňují čerstvými silami!
— Odkud pak?
— Z věčného zdroje přírody. Užší vrstvy
společnosti rodí se ze širších, vrchnější z dol-
ních. Aristokratism, vrozený pud přírody, ko-
ná své dílo. Lidičkám se daří, postupují, bo-
hatnou, snaží se odlišit, vyniknout. Tlačí s
do výše. Někdejší pracovník stává se šosá-
kem, demokrat aristokratem! Vrstva se obro-
zuje, přirozeně mobutní.
— Sobecká, požívačná společnost! Nemá
smyslu pro vyšší snahu kulturnou. Odcizena
ideálům národa nepěstuje, než své obmezené
mezinárodní choutky a potřeby.
— A přece z řad šlechtických vyšli nej
lepší národovcil
— Možná, u jiných národů. U nás mám
jiných zkušeností.
— U nás jsme byli se vším opoždění
Vrstvu za vrstvou leda pomalu jsme dobý-
vali. Společnost, obklopená nejtlustší hradbou
předsudků, zůstala na konec. Však i tu, ne-
klamou-li známky, začíná svítat!
— Pozdě! Národ přes tu otázku přeše
dávno k dennímu pořádku. Sám si své věc
vyřizuje. V životě národa veřejném není už
pro šlechtu nikde místa.
— Heslo, pravda. Však hesla časem ráda
se střídají. Také vrstva nejširší, dělnická, so-
ciální svým časem pokládána za ztracenu pro
úkoly národní. Považována za slepou, jen me-
zinárodním spekulacím přisluhující hmotu.
najednou? Z čista jasna se ukáže, jak těsně
nutně přimknuty jsou vlastně její řady k věcí
národní. Národ, přirozený kulturný celek! C
k sobě patří, byť na chvíli odvráceno, zases
#21
alto_textblock
#21
bylo přes toto množství přebráno, bylo
placeno 13 hal. za kubický metr. Úhrn těchto
výměrků, dále vody přebrané a vody pro
stavby a průmysl koupené, tvoří onu jednu
třetinu vody prodané.
Kdyby nyní stála voda obec 81/% haléře
a zůstalo se při tomto dosavadním systému
a žádalo se, aby byla opět zaplacena vše-
cka spotřebovaná voda, tedy i ony 3/4 vody
pro účely veřejné z činžovních grošů a koup
vody přebrané a k účelům živnostenským
spotřebované, musila by obec prodávati vodu
za 26 haléřů čili 8.5 X 3 = 25.5 + 0.5 h n
vlastní režií.
Kdyby mělo zůstati také při dosavadní
úhradě činžovními groši, musily by býti
zdvojnásobeny, měl-li by výměrek na
dům zůstati stejný.
O skutečně spravedlivé a účelné rozře-
šení této otázky nyní jde a rozdělení tohote
břemene, pokud možno spravedlivě dle pro-
spěchu, který má z toho občanstvo.
Ve finanční komisí jednalo se o to, jak
má býti věc zařízena.
Návrh, aby se výměrek vody do domu
za činžovní groše dávané zmenšil na polo-
vici a činžovní groše se zvýšily o 27%, po-
kládáme za řešení nesprávné a ve svých kon-
sekvencích za škodlivé.
Vývody ob. staršího p. Schillera, dle
nichž se v Praze na jednoho obyvatele spo-
třebuje 180 litrů, v Žižkově 70 litrů, na Vino-
hradech 100 litrů, ve Vídni 89 litrů, v Ber-
líně 107 litrů, v Lipsku 98 litrů, neposkytují
nijakého osvětlení a to proto, že srovnávás
Praha bez předměstí s Berlínem a Vídní, za-
hrnujícími v sobě předměstí. Ohromné pro-
cento obyvatelstva žižkovského ztráví celý
den v práci mimo město většinou v továr-
nách a dilnách v Praze, z Vinohradů putuje
ráno v proudech úřadnictvo, studentstvo atd.
do Prahy, aby zde ztrávilo celý den. A tito
konsumenti vody nejsou započítáni do onoho
dělitele, jímž určuje se konsum na osobu. Ji-
nak vyjádřeno: k cífře 180 litrů dostáváme
se v Praze tím, že konsum vody, způsobený
obcí, obyvatelstvem Prahy a těmi, kdož
ze všech předměstí a okolí zd
přes den pracují, dělíme jenom po-
čtem obyvatelstva v Praze bydlicího
kdežto v předměstích konsum vody, způsobe-
ný obcí a obyvatelstvem bez těch, k teři
přes den jsou mimo obec, dělím
plnou cifrou obyvatelstva v předměstí use-
dlého, tedy i těmi, kdož celý den jsou mim
obeč v Praza.
Proto náh cifra 180 litrů na pražského
obyvatele neříká, že se v Praze vodou
plýtvá, nýbrž že v Praze při její poloze
Gako centra obklopeného samostatnými obce-
mi, jako města, v němž jsou dvě velké to-
vární čtvrti, v nichž pracují ti, kdož ji nd
bydlí) platiti musí Praha společně vodárně
také vodu, která jest spotřebována obyvatel-
stvem ze všech předměstí.
Teprve, kdybychom ke srovnání s Vídn
a Berlinem vzali spotřebu vody v oblasti, kte-
rá rozvrstvením obyvatelstva se rovná asi těm
to městům, na př. území budoucí Velké Prahy
dostali bychom cifru ke srovnávání způsobilou.
Ale také potom bychom musili si spotřebu roz-
ložit na část obecenstvem spotřebovanou a část
obcí na kropení ulic a sadů vypotřebovanou.
abychom viděli, zdali snad příčinou větší spo-
třeby v Praze není nedokonalý způsob čištění
ulic, nespočívá-li příčina v různosti dlažby
(asfalt a jeho lehké čištění proti dlažbě s ne-
vyplňovanými spáry, poměrné množství sadů
a pod.). Pro spotřebu obecenstva bude záležeti
velmi mnoho na tom, mnoho-li je ve městě
#22
alto_textblock
#22
k sobě najde. A nikdy není pozdě, aby zasvit
do temnot zářný paprsek!
— Obory národní práce jsou už zaujaty
místa obsazena. Obešli jsme se až dosud bea
šlechty, i nadále se obejdeme.
— Obsazeno! A zatím tolik nářků na
všech stranách! Dílo tak chabě pokračujel
Starost o denní potřebu hmoty překáží, mata
kroky, zatemňuje, odvádí mysli. A žaloby se
množí. Liché zdání vítězí, klamný povrch a
mam. Za hesiem na oko ideálným tají se
touha po osobním prospěchu a zisku. Není
čisté služby idejné! Lidičky slouží národu, jen
pokud při tom ukojí své sobectví a ihned
povolují ve své horlivosti, jakmile odjinu
pokyne prospěch. Všecka idejná snaha tím
způsobem je podlomena, porušena, úsilí ná-
roda zdemoralisováno ...
— Zákon života! Věčný zápas idey s bíd-
nou hmotou.
— Jak by tu mohl přijít k duhu živel, je
muž podmínky životné by dovolovaly pěsto-
vati kult idey národa zcela čistý!
— Dnes těžko najít víry v ideálnost lid
ské povahy!
— A přec bylo tolik únosného v tradie
staré francouzské šlechty, jak svému při-
slušníku dovedla vdechnouti schopnost nej-
těžší osobní oběti heslem — noblesse oblige
#23
alto_textblock
#23
Konečně i nedůvěra má slovo. Bývají ra-
dosti někdy předčasny. Úřadní jazyk na šlech-
tických panstvích, je-li už také hned jazyl
— šlechty? Přizpůsobit správu statku potře-
bám kraje a lidu! Prostě, opatření zdravého
rozumu, snad i pouhého sobectví. Znáte cizo-
pasníky nikterak nezaujaté pro věc národa
snad i přímo nepřátelského smýšlení a jsou ma-
jitely závodů na povrch docela národně vede-
ných. Osobní prospěch ukládá někdy takovou
přetvářku. Možno-li, aby věrný národovec mě
domácnost a rodinu nenárodní? A to je přec
známo, jak stojí věci v domácnostech a rodi-
#24
alto_textblock
#24
koupelen, jak daleko je proveden splachovací
systém na záchodech a záchodcích atd.
Není proto naprosto důvodu mluvili o tom,
že se v Praze vodou plýtvá. Naopak, zvlášt-
ní poměry v Praze, kde nemůžeme dojíti k
utvoření Velké Prahy, ukazují, že i v této
věci obyvatelstvo pražské trpí velmi těžce ne-
rozřešením této důležité otázky a že by bylo
svrchovaně nespravedlivé na základě tohoto
pochybeného statistického materiálu snižovat
výměrek vody pro domy určený.
Spravedlivého řešení dociliti by se dalo
tím, že by voda neprodávala se jednotlivým
obcím a ty ji platily dle své spotřeby, nýbrž
že by se dodávala všem a výlohy že by
se rozvrhly ve zvláštní stejné přirážce na
poplatníky všech obcí společné vodárny, čil
že by se udělalo totéž, co by nastalo po cel-
kovém sloučení s Prahou.
Toho však se asi nedocilí a dlužno hledati
jiné cesty.
Na prvý pohled je jisto, že by bylo ne-
spravedlivo, aby vodu v Praze spotřebovanou
platili jenom ti, kdož v Praze bydlí. Je
potřebí hledati formu, aby aspoň částečně
byla postižena příčína neobyčejné spotřeby
vody v Praze.
Snížiti výměrek vody je naprosto neodů-
vodněno, poněvadž dosud nepoužívalo se
vltavské vody k pití a z valné části ani k va-
ření. Nyní má se vody z Káraného používati
ke všemu, k čemu sloužila voda vltavskáa
mimo to k vaření a pití. Kde je zde roz-
umný důvod k tomu, aby se výměrek zmen-
šoval, když spotřeba přirozeně vzroste?
Důsledek by byl prostě ten, že by přebrané vody
bylo více a tuto vodu by měl zaplatit ma-
jitel domu, který nemůže zjistiti, mnoho-li
jednotlivý nájemník vody spotřeboval — ježto
vodoměr je pro celý dům — nemůže tento
plat spravedlivě rozvrhnouti na nájemníky dle
spotřeby a musil by si tedy každý udělati svojí
vodní dávku dle činže, svůj činžovní
groš, vyvolávati rozpory v domě, že dvou neb
tříčlenná rodina nepoměrně mnoho platí proít
rodině s několika dětmi atd. Je přirozeno,
že by pak hleděno bylo k tomu, aby pro
všecku bezpečnost tento příspěvek nájemníků
na vodu byl vyměřen co největší, aby se ma-
jitel domu kryl proti škodě a tím by bylo pře-
sunování nespravedlivo.
Od tohoto způsobu mělo by býti upuštěno
nejen v zájmu majitelů domů, nýbrž také ná-
jemníků. Je to příliš zastaralý způsob, aby
výdaj veřejný, aby 34 spotřeby vody ke kro-
pení sadů a ulic použité byly prostě — jak
shora jsme uvedli — kryty jenjednou vrst-
vou obyvatelstva. Z toho, že ulice se
čístí a kropí, že sady se udržují v pořádku, ne-
mají přece prospěch pouze majitelé domů, aby
bylo jim ukládáno břímě rozvrhování
ceny vody na nájemniky aneb aby
byli donucováni platiti ji ze svého.
Také zvýšení činžovního groše na dvoj-
násobnou míru jest nemožné. Odstraňuje jen
samostatné rozvrhování zvětšených výdajů
vodních na nájemníky, neodstraňuje však fakt,
že v Praze bydlicí občané sami nesou tíhu
skutečně zvláštních poměrů tohoto města úpí-
cího pod krunýřem předměstí.
Aspoň částečné odpomožení poskytlo by
řešení, že by část nákladu na opatřování vody
byla kryta přirážkou ke všem daním, ne-
jen k dani činžovní. Tím přispívaly by k nákladu
podniky k veřejnému účtování povinné (ban-
ky, továrny a pod.), kde zaměstnáno mnoho
personálu bydlícího v předměstích, přispívali
by obchodníci a živnostníci, kteří sami bydl
a zaměstnávají personál, bydlící na předmě-
stích. Část nákladu na vodu potřebnou v zá-
#25
alto_textblock
#25
nách naší šlechty. Jaký duch a jazyk tam pa-
nuje! Ženský dorost se tu svěřuje péči cizích
rukou. Vyrůstá a soustavně se utvrzuje ve smý-
šlení národu nepříznivém. Možno-li pak mlu-
vit o nějaké národní šlechtě?
— Máme svoji potíž s našimi dámami! Hol-
dují ještě hrozným předsudkůml odpovídá ku
přímému dotazu mladý národovec modré krve.
— Třeba se snažit, přesvědčovat! Nelekat
se odporu!
— Nelekáma se. Těžko však přesvědčo-
vat takovou princezku nebo kontesku, že by
měla se cítit stejné národnosti se svojí ko-
mornou a kuchařkou! A dokonce ve své spo-
lečnosti užívati téhož jazyka!
— A což urozené dámy v Anglii, v
Francii, ba i v Německu? Nemají-li tam stejný
osud?
— O to je právě u nás potíž větší. Vedle
stavovského máme ještě národní předsudek
na krku.
— Třeba s ním zápolit.
— Snažíme se. Je nás už malý kroužek,
dali jsme si slovo. Přistupujme k damám po
česku.
— A ony?
— Zpravidla ohrnou nosík, odvrátí se, ne-
odsekne-li ta která přímo štiplavě.
— Nedat se odstrašitl
— Nedáme se. Jsou už některé, že jim
čeština při čtverylce nevadí. Časem, doufáme,
půjde to dále. Na příkladu vše sejdel
Jako všude. Příklad strhyje. Což bývalo
v naší občanské společnosti jinak? Ženský
svět, záchovný živel. Lpí na přijatém mravu
a zákonu houževnatě. Však jednou získán,
stává se obhajcem svého tím houževnatějším.
Jak pak dlouho tomu, nestačili jsme domlou-
vat našim paničkám a slečinkám, aby nám
před světem svými zobáčky netropily ostudu?
Nu, a pomalu začínáme být se svým ženským
dorostem spokojeni. Obrodný proces má už
takový postup! Pohlaví za pohlavím, pokolení
za pokolením. A od vrstvy k vrstvě. České be-