2
masthead
NÁRRODNÍ LISTY
3
masthead
9. června 1901
5
article
V „Pustém“.
V „Pustém“.
Črta ze skutečnosti. Napsal F. K. Janče.
Hluboko v Kozlovských lesích leží malá.
tím však útulnější myslivna. Starý buk skorem
celou ji zakrývá a myslivna s šindelovou stře-
chou obemšelou tiskne se k němu úzkostně jako
kuřata pod kvočnu. Všude panuje nejvyšší po-
řádek a nejhlubší, zrovna tížívé ticho. Ta hlu-
chota občas prorvána bývá štěkotem, který se
nese ke skalám, slábne, až mnohonásobnou
ozvěnou zaniká v lese.
Jest odpoledne.
Lesní Metela, muž sporé postavy, s orlím
nosem, pod nímž vlní se změť již prošedivělých
knírů, vyšel z »vysokého« a zastavil se u za-
hrádky. Klobouk měl vražený do týla a tvák
chmuře hleděl do dvorka, jakoby někoho hle
dal. Jeho Boj pobíhal kolem a vyl radostí.
»Budeš mlčet, mrcho stará, « zahulákal
Metela a ruka jeho na prázdno žvihla bičíkem
do vzduehu.
Metela byl starý mládenec, mrzout, s ni-
kým neměl trpělivosti ani za mák a běda tomu,
kdo odvážil se do jeho revíru. Tomu sliboval
»prachandu do šosů«.
Patrně nemohl se dočkati; proto otevře
vrátka a na dvoře teprve našel, koho hledal.
Nařizoval staré a přihluchlé své hospodyni,
večeři nevaří, že on, Metela, dnes domů nepři
jde, nebo snad až se dnem.
»I jo, panoušku, jak si přejete — jaks
přejete !« žvatlala stařena a svraskalá její brad
klapala jako mlýnek.
K Janec
Metel
6
article
Lesní zahvizdl, až se lesem rozlehlo a Bo
zaštěkal. Jednotlivé zvuky nesly se od kmene
ke kmeni, až v hlubinách lesa zanikly a zase na
stalo tiživě, zrovna olověné ticho.
Metela šel lesem dlouho, dlouho, oklikami
bral se do vysokých a hustě zalesněných skal
»Pustého«, pod nímž rozkládalo se hluboké
táhlé údolí. Kolem jako strážci stály omšené
smrky s jedlemi, tu a tam rozhozeno několik
vělších i menších kamenů, sporá tráva a potů-
ček — toť vše, co tu bylo. Metela usedl na
výspu skalní a Boj schoulil se u jeho nohou.
Oba přikryti byli hustým borovým mlázím.
Slunce poslední již paprsky rozstřikovalo po
obloze, východ byl ozlacen a celý se rděl, ja-
koby vyložen byl rubíny. Stíny smrků a jedl
ostře se rýsovaly na mladé pasece. Konečně
i koule sluneční stopila se za obzor, modravé
pára, prosycená hustou vůní pryskyřice, stou-
pala z mlází — soumračilo se. V lese rozvá-
zali svoje hrdla drozdi, kosi; i slavík kdes
rozsíval svůj klokot.
Starý Metela naslouchal jen maní; zrak
jeho více upřen byl do padliny u smrčí. Srnky
jedna za druhou poskakovaly po trávě »u ka-
menčí«, pásly se a on číhal. Pozoroval již déle.
že mu jich z té družiny několik schází. A kde
že se mu opovažuje do reviru ? Setmělo se ry-
chle. Jen tu a tam na obloze zasvitla hvězda
ale brzy opět se ztratila.
Bo
Metel
táhlý údolí
7
article
V tom napjal lesní zrak, nozdry se mu
rozšířily; Boj chtěl zaštěknout, Metela však
mocnou pravicí stiskl mu tlamu, jen bolestí za-
kvikl — — —
Z hlubokého lesa, tam »u kamenčí«, kdo
před lety byl lesní mládenec ubit, linula se záh
světla větší a větší. Plaminek jen tak spoře oza
řoval okoli a nebylo pro změť stromů možno
rozeznati, kdo to. Metela uvázal Boje na bičík
a šoural se po kolenou hustými skalami k mi-
stu. Občas zaharašil kaminek a smetl se se
skály dolů. To ho mrzelo, zaklel a upjal tím
žádostivěji zraky na mihotavé silhouety dvou č
několika lidí — zastavil se. Krev bíla mu do
spánků, tělo se chvělo a oko divoce rozevřené
se dívalo tam. — Již byl tak blizko, že zpozo-
roval tři osmahlé muže širokých plecí, poznal
tři černé cikány a slyšel, jak zvoní smíchem
jak hlavou osmahlou pohnuli, házely se jim
vrkoče černých vlasů semo tamo. Seděli kolem
ohně na nohou skřížených, jenom ruka tiskla
se k boku na vykládanou baltu. Pekli večeří na
Metela na kolenou kleče upíral oči nana
a hlavou mu zavířila divoká myšlenka, plná
krve. — V tom Boj se vytrhl a zakňučel
než-li mohl lesní jej uchlácholiti, zmizel mu
tam u cikánů. Pojednou oheň zmizel a lesem
houkla rána tak dunivě a ohlušujícím třeskotem
odrazila se o skály v »Pustém«. Jen slabý sten
vydral se z prsou některého z černých a opět
ticho, tak dusné ticho. Jen sova vyplašená se
mihla v šeru lesa a smutně zahoukla.
Metel
Cikán
8
article
Lesní nemohl se ani vzpamatovati, nechtěl
věřit, že tak chladně poslal mezi ně tu proklatou
»prachandu«, až z toho snění vytrhl jej štěkoo
Boje. Běžel, ulíkal po hlase zvířete. Pojednou
ucítil, že dvě paže ovinuly se mu kolem krk
a jiné vzaly mu brokovnici
A již hlučně a vesele víří tu hlasy synků
černé strygy, vlekou jej hloub a hloub do lesa
Metela viděl, jak se jim střapce při čižmách
houpají, viděl ozdobnou baltu a viděl, jak hlu
boké oči cikánské snují pomstu za zraněného
druha.
Běžel
9
article
Pod nevysokou jedlí během času nashro-
máždili si mravenci kupu. Až sem zavlekli les
ního, jemuž patrno již bylo, co ho čeká, jemuž
poslední záblesk hněvu zmíral v myšlenkách na
nastávající muka. Se smíchem rozhrnuli cikání
lesníkovou ručnicí mraveniště a strhnuvše řemen
s ní, uvázali jej k jedli do kopký. Odešli
jenom zvuky svěžího smíchu zaléhaly sem
vrážely se Metelovi jako šípy do duše. Zase
ticho. Ptáci se již probouzeli, švitořili; kos
hvízdal v mlázinách, jakoby v posměch staré-
mu Metelovi. Ten stál se svěšenou hlavou, za-
chmuřen a v srdci mu kypěla výheň pomsty
Cítil, jak mravenci rozlézají se po údec
jak zkoušejí svoje umění na jeho těle; již
na hlavu se dostali. Bolesti zamhouřil oči. Všal
myšlenka: »Žíti« — zrodila v něm sílu a or
zmítal sebou, škubal rukuma na zad uvázanýma
až krev mu z mohutných svalů skrz roztrhané
rukávy chlípěla. Pomohl si — a rychle strhal
se sebe oděv a ponořil své opuchlě a křeč
stažené údy do chladivě vody polůčka, chtěje
se palčivosti mravenců zbaviti,
Domů toho dne nešel až pozdě v noci
šel namáhavě, téžce, byl zdrcen. To že udělali
jemu — starému Metelovi, před nímž se trásla
celá krajina? »Počkejte, psi proklatí, ta pra-
chanda vám podruhě jinak zavoní.« Dovleklse
domů a tam ještě svěllo; to asi slará Tona
čeká. Čeká us tcho, jehož so vždy bála ; a
rožni.
Dovlekls dom
10
article
kdyby věděla, že on stál tak dlouho v mrave-
ništi, kdyby jen viděla ty rozdrásané ruce,
z nichž cáry masa a kůže visí. Ne, neukáže se
jí, až bude lépe, až i opuchliny z tvářía
z rukou zmizí. Potichu otevřel vrátka a vylezl
na půdu; zahrabal se do sena a usnul. Pře-
možen jsa bolestí a mdlobou, spal dlouho.
Potom se odvážil dolů. Zhrozila se ho
ta stará, přihluchlá a štěbetavá hospodyně,
spráskla ruce nad zďobkanou tváří lesního.
Starý Metela upřel na ni jiskřivé své oko
s tváří ponurou jen ztěžka vynutil ze sebe
»Ty, mlě!« A ona věděla, co to u něho značí.
Rychle snášela kde co, jen aby se Metelov
ulehčilo a stokráte opakovala si svou oblíbenou
průpovídku: »Božinku, božínku ! já nevím, ten
náš pán!«
Pravda, Metelovi se ulehčilo, ale nitro jeho
oblíženo bylo balvanem, balvanem pomsty čern
tak, jako byli oni, kteří mu tu bolest způsobili,
kteří mu Boje, druha z povolání odvedli neb
zabili.
11
article
Stařena
Stařena
Črta.
Napsal E. Čech.
Šedivý sál nemocnice.
Vzduch prodýchán je vůněmi sladkavými
chví se jen oddechem nemoených, již všichni
s očima do stropu zvrácenýma zasažení tichým,
smutným klidem pozdního odpoledne. Jako řada
hílých mrtvol trčí postele do středu světnice
nehybny a tichy. Jen chvílemi zvedne prudš
oddech přikrývku, zapraskne suše a zanikne, ne-
dolehnuv ani k smyslům souseda, jak by ho
mrtvý vzduch byl pohltil. I světlé pruhy sluneč-
ních paprsků nezviřují atomy ovzduší drobu
linkým opraškem. Vzduch hladov a žízniv ruchu
absorbuje každou známku života hned při vzniku,
že nešíří se vlna dál a dál, než první výchvěv
dorůstá.
Oddech bolesti a její mdlý klid.
Při stěně u dveří leží stařena droboučká
svraskalá. Okoralé ruce její kreslí se zřetelně
ostrou kostnatostí svou na pokrývce. Nejmenší
pohyb není znatelný, ani hruď se dechem ne-
zvedá. Život soustředil se snad pouze v očích
bledě modrých, jež upřeny jsou dychtivě na
svítivý pruh sluneční, jenž tiše posunuje se po
stěně ke dveřím blíž a výš. Když dotkl se kraje
veřejí, zachvěla se jí ruka poněkud a prstyse
skrčily.
Pak trhaly sebou chvilkama a poskubovaly
přikrývku, vždy častěji, jak pruh se výšil po
dveřích. I hlava se pohnula, jakoby klonilas
v před, aby pomohla slabým očím, i hruď se
otřásla výdechem. A světlo stoupalo, stoupalo
ke klice; teď se jí dotklo. Stařeně sklesl
hlava v zad a oči ponejprv se pohnuly, za-
běhly ke stropu. Napjetí bylo zrušeno, jen prsty
ještě svíraly kraj pokrývky. Chvili tak sefrval
skleslá a zase vrátila se k pruhu svělelnému
nedočkava; byl již o píď nad klikou. Coto
dnes? Vždyť jindy již chodivá.
E Čo
Napjetí
12
article
Tu otevřely se dveře. Vkročil lékařv
dlouhé šedivé haloně. Postele zapraskaly, tu
tam pozvedla se hlava, ruce poopravily podušku
a první slova rozvlnila ztuhlý vzduch.
Rozhledl se a přistoupil k prvnímu loži
pod oknem. Mechanicky naslouchal slovům, čítal
tep a říkal, opakoval předpisy i útěchy od lože
k loži kolem světnice-
Stařena škubla sebou trochu, když dotk
se jí jeho prvý pohled ode dveří a oddechla
si, když pokročil k protější řadě. Zbylaj
dlouhá chvíle ještě než dojde. Ale jak postu-
poval dál, rostl její neklid zase. Stočila hlavu
k němu a vším životem mdlého oka lpěla na
něm. Přišel. Sklesla zas a přivřela oči. Ruka
se jí otřásla, když dotkl se a lehce prst při-
tiskl k tepně. Neodpověděla na prvou otázku
jeho, jen brada se ji zachvěla a rty se rozemíkly.
jež pokryty byly divnou, rudou, rozpraskanou
koží sžehnutou. Rudý pruh šířil se jí po bradě
až na hrdlo.
Když opakoval otázku, mlčky naň pohlédla.
a oči její byly plny slz. »Umřu, pane doktore?e
zašeptia místo opovědi.
»Zas ta otázka,« zamrzel se; »proč byst
umírala, je vám každý den líp.«
Ji se zatřásly rty a víčka zamžikala. Důlky
se naplnily slzami, a když hlavu sklonila re-
signována, volně se roztekly po vráskách, ne
zdržovány a nestírány.
Dival se na ni útrpně. Ty tiché slzy, vy-
prysklé bez nároků na lítosť, se ho dotkly.
Usedl k ní a pohladil jí mimoděk ruku.
»Tak ráda bych umřela«, vydechla.
»A proč?« Nebyl zvědav, myslil jinam ted.
daleko do vzpomínek, otázka sama vyzněla,
nejsouc ani otázkou.
13
article
Dívala se chvilku na něj, jehož tvá
zvlídněla měkkým sledem zamyšlení, pak prudce
stiskla mu ruku. Oko jí vysehlo horkým žárem,
jakého je schopna ještě troska vysmahlá. Chtěl
šeptal, nemohla, prudce musila vyraziti dech
zachraptěla drsně: »Nechte mě umřít, pan
doktore.« Čekala vzrušena, a on udiven vráti
se v přítomnost, nejsa si okamžitě vědom pln
jejích slov. Po chvíli teprve se spojila v něm
s její příchodem. Přinesli ji otrávenu kyselinou
karbolovou tehdy — a teďď —
»Tenkrát jste také chtěla?« zeptal se ne-
vyčítavě.
Přikývla a opakovala svou proshu s tichou
již důvěrou: »Nechte mě umřít, pane doktore,
prosím vás. Nač tu jsem.«
Usmál se. »Nač tu jsem! jak asi došla
k této otázce?«
Vidoue jeho mírný pohled nekáravý sklo
nila hlavu k němu blíž a měkkou výčitkou mu
řekla: »Vidíte, kdybyste mě byl nechal tenkrát
aspoň on mohl žit — a já už nemohu pra
covat.«
»Kdo to?«
»Můj muž.«
»A umřel již ?«
»Ani nevím. Chudák stará — co ale dělal
když jsem tak dlouho nešla. On nemůže chodi
a ani rukou hnout,« vysvětlovala samoděk
»Možná, že umřel hladem, jestli se ho někdo
neujal. Proč jste mě nenechal tenkrát !«
»Tak jste se ho chtěla zbavit?« Ztvrdl mu
hlas a zdrsněl pohled. Ruku jí vyškubl a vstal.
doktor
Čekal
14
article
Uleknuta podívala se naň tak plna nepo-
rozumění a nevědomé litosti, že mimoděks
opět posadil. Však mičel. A její duše propraco-
vávala se namáhavě k pochopení náhlého o
vratu. Líto jí bylo něčeho, eo řekla, ale nevě-
děla čeho, toho, čím se ho dotkla; líto jí toho
bylo, neboť cítila ho tak blízkým sobě v ně
kolika okamžicích, kdy vzpomínala na svého —
na něj-
Opakoval svou otázku. Stařenka sebou po-
škubla. »O, ne, ne, Ale víte, pane doktore, taky
jsem už nemohla dělat, ani prát ani posluhovat,
už su jak pára jenom. A pořád nás vyháněl
z bytu.«
Tápal v její řeči dychtivě, chtěl ji mít za
tak čistou, jak ve chvíli, když slzy jí vytryskly
ponejprv. A nemohl se dopídit. Stále se mu
vtírala divná prosba její: »Nechte mě umřít,«
a nabývala odporné sobeckosti slabé.
Zapomněl, že je mu cizí docela, chtěl j
mít čistu a netrpěliv čekal, až si oddechne
zase promluví.
»Byla jsem pojištěna na pohřeb. To ješt
od tenkrát, když jsme něco měli — na sto sedm-
desát rýnských.«
»A vy jste —
»Řekli mně, že kdybych umřela, že to do
stane muž na můj pohřeb.s
»Proto —
15
article
»Z toho by mohl žít. A já jsem už ne
mohla vydělat ani krejcaru.«
Mlčky vyslechl dodechnutý její konec. Divn
mu bylo. Chtělo se mu sklonit se a ruku jí po-
libit, tu drsnou, kterou hladil nervosn ě, chtělo
se mu běžet pryč, za nim, za její mužem
cítil, jak mu oči vlhnou, jak se bránit nemůže.
Vzehopil se. Slova mu přeskočila, jen nesou
vislá, nechtěná věta mu vyklouzla: » Neplačte
nu — neplačte!«
Neplakala.
Prudce se otočil, když setkal se s jejíma
očima a s němou prosbou smrti v nich. Vyšel
Úder dveří zalehl za ním. Nervosně se ohlédl,
zdálo se mu, že v něm zaslechl: »Nechte mne
umřit, pane doktore.«
Stařena smutné sklesla v zad a zmalátněle
vypustila z prstů obrubu, »Ani on nechce,«
protáhlo ji hlavou volně a truchlivě. »Co ale
dělá, chudák stará ?«
Mlček
doktor
17
article
Šťastný obrat
Šťastný obrat
Máme v Praze národopisné museum, jež
bohatstvím a zajímavostí svého obsahu mimo
nordské museum ve Štokholmě nemá sobě rovna
v celém vzdělaném světě. Co dnes vystaveno
v obmezených místnostech Nostického paláce,
není ještě ani polovice všeho a přece ti, kdož
viděli berlínské museum, jedno z největších a
bohatě nadané, žasnou nad bohatstvím a za-
jímavostí uloženého zde materiálu, jenž stěsnán
v prostorných sálech paláce, jichž rozměry dávno
již nestačí.
Národopisné museum českoslovanské pro-
dělává nyní těžkou krisi; nedostatek místnosti
musea stává se stále citelnějším, bude dlužno
pomýsleti na přenesení národopisné dědiny, jež
na svém nynějším stanovisku na výstavišti v Krá-
lovské Oboře jest ohrožena neodvratnou zkázou
a již volba místa, nehledě ani k nákladu, způ-
sobuje ohromné obtíže. Ovšem majitel Nostického
paláce, hrabě Sylva-Taroucca propůjčil museu
s uznáníhodnou laskavou ochotou celou frontu
s vyhlídkou na Přikop v prvním patře paláce,
řadu velkých krásných sálů bezplatně na řadu
let. Ale tyto prozatímné místnosti dávno již
nestačí, pořízení vlastní budovy stává se ne
zbytnou nutností. K tomuto účelu pořádá Na
rodopisná společnost českoslovanská věcnou loteri
a jest si přáti, aby tato loterie, jejíž losy pro
dávají se toliko po koruně, setkala se s úspěchem
co nejlepším.
Taroucca
Praha
národopisný muzeum
18
article
Pojednou naskytla se v poslední době při-
ležitost, umožňující přímo ideální rozluštění této
palčivé otázky, umožňující velké Praze, abys
opatřila podnik, jaký by jí cizina musila zá-
vidět, umožňující rozšíření a doplnění úkol
Národopisného musea českoslovanského. Usku-
teční-li se tento projekt — a k tomu jest třeb
toliko dobré vůle rozhodujících činitelův — bud
moci Národopisné museum českoslovanské zá-
vodit i se samým nordským museem štokholm
ským a proslavenými jeho Skanseny, národo-
pisným museem pod širým nebem. Koupí zahrady
Kinských obcí pražskou a smichovskou získáno
prostranství svého druhu jedině na světě, jak
polohou ve středu města, tak i přirozenou svoj
krásou. Tento znamenitý sad poskytuje dost
místa k postavení veškerých sbírek musea, k pře-
nesení národopisné dědiny i k pořádání lidových
slavností, jimiž by bylo možno v tomto připad
program musea doplnit. Prostorná villa v sadě
má zcela vhodné, krásné, rozsáhlé místnost
k umístění sbírek národopisných, v sadech samých
jest dosti místa v nejrozmanitějších polohách
kde by bylo lze postaviti budovy z dědiny, aniž
by bylo třeba, sadů samých se dotknouti anek
dokonce ublížiti jejich kráse. Snad že tu opakuji.
co bylo řečeno již před několika nedělemi, al
není zbytečno opakovat, jde li o myšlenku tal
pěknou.
Koupý
Praha
19
article
Dlužno povážiti, že by Praha provodením
této myšlénky získala atrakci, jaké nemá žádní
město v celé střední Evropě. Dlužno appellovat
na rozhled a intelligenci rozhodujíeích činitelů,
aby přispěli k uskulečnění této myšlénky nejen
na prospěch Národopisného musea, pro něž jes
šťastné rozřešení otázky místa životní podminkou.
ale na prospěch a slávu celé velké Prahy.
Bude-li vyhověno žádosti Národopisného
musea v tomto směru, budou poskytnuty tomuto
důležitému ústavu základy k dalšímu zdárnému
rozvoji, a ti, kdož k tomu přispějí, získajís
znamenitou zásluhu a díky všech pravých přátel
rozkvětu města. Národopisné museum českoslo-
vanské od samého počátku musilo zápasiti
nepřízní kruhů, od nichž se to dalo nejmén
očekávati. Když na výstavě jubilejní uspořádán
sbírka památek národopisných v České chalupě,
bylo patrno, že dlužno pamatovati na záchranu
těchto památek, aby nebyly zašantročeny do ci
ziny. Podniknuta ihned rozsáhlá akce, pořádány
výstavky ve všech zemích českoslovanských
činěny přípravy k velké výstavě národopisná
svého druhu jediné a zřízena Národopisná spo
lečnost českoslovanská. Jen zasvěcenec vI,
jakou nepřízní setkávala se tato akce v někte
rých kruzích, ne proto, že důležitost její ne-
uznávána, nýbrž proto, že se ji ujal Petr a n
Petr
Praha
Evropa
národopisný muzeum
20
article
Pavel. Ale nebudu se dotýkati osobnosti, neche
Pavel. Ale nebudu se dotýkati osobnosti, neche
zbytečně roztrpčovat. Ke svorné práci nelze po
bízeti karabáčem a když není možno pracovati
společně, ať se aspoň pracuje vedle sebe. Ná-
rodopisné museum nelze vyhladiti s povrchu
zemského, ale bylo by též naivností žádatiz
nynějších poměrů, aby národopisný materiál,
shromážděný v pražských sbírkách, soustředěn
byl v ústavu jediném. Mám respekt před každou
skutečnou, poctivou prací, nechť se koná
kdekoli.
Ještě kratičkou poznámku. Po Národopisné
výstavě navrhoval jsem, aby se Umělecká be-
seda ujala myšlenky zřízení musea českého
umění a pokusila se získati památky z interieuru
českých spisovatelů, pokud pravost jejich zjištěna.
Ve dvou schůzích proneseno množství námitek
a od myšlenky upuštěno. Kdyby byla Umělecká
beseda tehdáž učinila sebe skrovnější počátel
v tomto směru, mohla míti dnes slávu, že polo-
žila základ ke zřízení galerie českého umění
kterou dostaneme teď bez ní.
Museum spisovatelů mají ovšem prozatím
ještě toliko v Petrohradě.
Pavel
Petrohrad
zřízený muzeum český uměný
21
article
Národopisné museum, dovolím si opakovat.
mělo by pomýšlet na brzké provedení výstavy
»umění českého dítěte«, aby si obhájilo prioritu
této myšlenky. Zmínil jsem se onehdy o zprávě
berlínského listu, že »sbor umělecko-průmyslo-
vých škol« pomýšli kočovati po Rakousku s ber-
lInskou výstavou »umění dítek«. V té form
nebyla tato zpráva správná, neboť na pražské
umělecko-průmyslové škole o podobném návrhu
není ničeho známo; možná tedy, že myšlenka
jest výhradným majetkem pánů ve Vídni a žeji
hodlají provést na vlastní vrub. Materiálu pro
podobnou výstavku má Národopisné museum dost
a ještě více se sejde, až bude ohlášeno pořádání
výstavky. Jde tu ovšem zase jen o místnost,
tu snad by se doporučovalo, požádati o propůj-
čení villy v Kinské zahradě, vlastně jen několika
místností. Ukázalo by se, jak pěkně se tu dá
vystavot. Doufám, že tentokráte bude moje pří-
mluva míti šťastnější výsledek než moje agitace
před šesti lety, že otázka umístění Národopis-
ného musea bude šťastně rozlušténa a že krá-
lovská Praha nedá si ujíti slávu, že chová v
svém středu nejznamenitější národopisné museum
střední Evropy-
= Vzpomínky člověka usmrceného elek
třinou. Pod tímto titulem, podává slavný fysik
André Broca zajímavou zprávu v »Revue scienti-
fique“. Broca byl by býval málem usmrcen nahodi-
lým dotykem střídavého proudu z městského elektri-
ckého vedení pařížského a byl zachráněn toliko
duchapřítomností svého assistenta, jenž během tři
vteřin proud přerušil. Proud měl napjetí 110 volta
střídání o 42 periedách ve vteřině. Napjetí to stačilo,
vyvozovati neustálé elektrické výboje mezi dvěma
dráty, vzdálenými od sebe 6 centimetrů. Účinky na
zasaženého jeví se ve dvou skupinách příznaků.
Broca
Rakousko
Vídeň
Praha
Evropa
národopisný muzeum
uměleckýprůmyslový škola
sbor uměleckýprůmyslovýchod škola
22
article
Jedny jsou subjektivní dojmy při působení proudu,
jež ovšem lze pozorovati toliko nedokonale; druhé
pak příznaky následující, jež bylo lze pozorovati
mnohem podrobněji. Dlužno ještě připomenout, že
nenastalo popálení kůže, poněvadž Broca měl obě
velké elektrody v rukou. Byl mrátěn k zemní vše-
obecnou křečí svalovou, učiniv ještě úsilovný pokus
pustit elektrody, jejž však hned na to uznal jakožt
marný. Napadly mu ihned známé experimenty jinýci
badatelů a pomyslil si: »To pochází od střídavého
proudu. Srdce se mi zastavuje; jsem ztracen.« Po-
kusii se ještě vzkřiknout na svého asnistenta r » Protn
vedení!« — ale mohl ze sebe vyraziti toliko ne-
srozumitelný výkřík. Leže na zemi, pozbyl pocitu
že by měl ruce a paže. Při tom zdáto se mu
jakoby stěny síně klonily se k němu v úhle 45 stupůt
a zbarvily se skvěle zeleně. Pak pozbyl úplně vědomí.
Broca
23
article
Assistent, jenž byl zatím protnul vedení, zvedl »za
bitého« a Brocovi se vrátilo vědomí. Necítil bolestí
ale nevýslovný pocit úzkosti. Mohl chodit, ale při
tom se mu zdálo, že má jen hlavu a nohy, ale an
trup ani paže. Pokusil se pohnouti pažemi a shle-
dal, že jsou úplně ochrnuty. Když se assistent do
tkl jeho rakou, pocítil pronikavou zimu a když jej
silně štípl, pacient ničeho necitil. Byla tudíž citli-
vost svald úplně přerušena. Po třech až čtyřech m
nutách byla umožněna pohyblivost kloubů loketních
čtvrt hodiny potom také nepatrné pobyby prst
S velkým namábáním podařilo se pacientovi napsat
slovo. Citlivost kůže a svalů vracela se teprve po-
zvolna. Pocit svrchované zimy potrval půl hodiny
a byl přímo bolestný, byla-li ruka položena na ko-
vové pravítko. S největším namáháním odebral se
pacient domů a položil se. Avšak po půl druhe
hodině byl zachvácen prudkou stísněností srdce.
Tepna bila s ohromnou prudkostí, zarazila pak po
dvě vteřiny atd. Hrozný tento stav trval 5/4 hodiny.
Assistent
24
article
Ještě následujícího dne cítil se Broca jako rozbita
teprve 48 hodin po nehodě byly následky její překo
nány. Dočasné ochrnutí vysvětluje se účinkem elek
trického proudu na mozek aneb únavou, nastavší ná
sledkem svalových křečí, snad též bezprostředním
účinkem proudu na tkanivo. Tato poslední domněnk
jest pravdě nejpodobnější, poněvadž pohyblivost svalt
jest přerušena tím déle, čím silnější byl proud. Po-
zdější poruchy srdce jsou bezpochyby následkem pří-
tomnosti jedu v krvi, vyvolaných prudkým podráždě-
ním svalů.
= Osudný mandát. Z Říma se oznamuje
Po několik neděl jest uprázdněn poslanecký mandát
pro okres pistojský, ale doposud nepřihlásil s
žádný kandidát, neboť tento okres jest patrně uhra-
nut. Kdo se stane poslancem za Pistoju, může
hned napsati svou závěť. Třicetiletá zkušenost učí
že poslanec po své volbě žije nejdéle dva roky
Přes to nalezli se až do nedávna stateční muži.
kteří kandidovali v okresu pistojském. Avšak v po-
sladních 18 měsících musily býti konány v Pistoji
neméně než třikráte doplňovací volby. Poslanec Cino
Michelozzi, zvolený 14. listop. 1899 zemřel 16. únor
1900. Jeho nástupce Roberto Rospigliosi, zvolený při
hlavních volbách v březnu 1900, zemřel několik dnů
po volbě ochrnutím srdce. Na to ucházel se o mansá
Sitvano Lemmi, teprve 32 letý. Zvolen 16. září 1900
a zemřel 13. dubna 1901 zánětem mozkových blan.
Cina Michelozzi
Roberta Rospiglios
Lemmi
Řím
Zvolen
25
article
Kde kdo v Pistoji a v okoll, jenž by se jen poněkud
hodil na poslance, byl již vyzván, aby kandidoval
ale všichni odmítli. Přeje-li v Pistoji někdo svému
nejhoršímu nepříteli cos hodně zlého, zvolá na něj
Jen počkej! Zvolíme tě za poslanc
= Obydlí v podmořském člunu. Pro hra-
běnku de Montagne staví známá jedna marseiliské
firma podmořský člun. Podaří-li se tento pokus
bylo by rozluštění problému, jsou-li možny pod-
mořské čluny, kde by lidě mohli žiti tak pohodlně
jako v jachtě pro zábavu, spojeno s »románem
z přítomnosti«. Hraběnku prý omrzely svět a spo-
lečnost, v níž hrála tak skvělou roli a odhodlala se,
vzdáti se obvyklých radostí živola. Poněvadž pak
má mnoho peněz a vynalezavost, hledá samotu pod
povrchem moře v podmořské lodi »Le Mystěre«. Úna
sama vyslovila se o svém záměru: »Jediným mým
přáním jest, slýkati se co možná málo se světem.
Poněvadž pak nelze nalézti místa, kde by vetřelci
přece k člověku nepronikli, připadla jsem na my-
šlenku, že by život pod oceánem nejlépe vyhovoval
mému vkusu. Po důkladném vyjednávání uvázala se
marseillská firma zříditi pro mne podmořskou jachtu
a doufám, že bude do podzimka holova. Moje lod
bude míti tvar doutníku, délku as 150 stop a šířku
24 stop. Sestává ze dvou těsně přilehajících sou-
části, čímž nabývá značné síly odporu. Budu moci
ztráviti půl druhého dne pod vodou. Zejmena za ne-
příznivě, bonřlivé pohody budu plouti pod povrchem
moře, poněvadž ve hloubce 75 stop panuje úplný
klid. V dolejší části jachty nalezají se nádržky na
vodu, jež možno dle libosti naplnit a jež umožňují
plouti v různých hloubkách. Na palubě vykonává
Všecko elektřina, jež také vyprazáňuje vodní ná
Montagne
Ún
Le Mystěre
26
article
držky, takže mohu se dostati opět na povrch.
V zadní části lodi nalezá se cela, jejíž stěny jsou
utvořeny ze silných skleněných desk. Zde nalezá se
silný elektrický reflektor, jenž ozařuje hlubiny moře.
Skleněné desky jsou tak silné, že odolají největšímu
tlaku vody. Také stěny mého salonu budou ze skla.
Jachta bude zařízena co nejpohodlněji. Mimo míst-
nost pro mužstvo mám salon, jenž je zároveň
knihovnou, jídelnu, elektrickou kuchyni, dvě ložnice,
zásobárnu pod kuchyní a koupelnu. Na palubě dám
zřídití plošinu, ohraženou zábradlím, abych mohla
užiti slunce, jsem-li na povrchu vody. Hodlám příští
zímy počíli svoji cestu plavbou Středozemním mořem
v okolí řeckých ostrovů, pak hodlám navštíviti celé
pobřeží Syrie a Egypta a Bosporus. Tato podmořská
loď bude mým domovem.«
= Útěk jeptišky. Velkou sensaci vzbuzuje
v Barceloně útěk velmi krásné, mladě jeptišky z klá-
štera sv. Jeronyma. Dvacetiletá jeptiška Narcissa
Narcisso
Sýrie
Egypt
Barcelona
27
article
Lloverova, nalezající se po sedm let v klášteře, vrhla
se s kůru do kostela. Ačkoli byla dosti značně ra-
něna, běžela k východu. Klášterní kaplan pokoušel
se odvléci ji opět do kláštera, avšak jeptíška se brá-
nila, škrábala a kousala jej a zvolala: »Raději ze-
mřít, než nazpět do kláštera.« — Uprchla do blízké
lékárny. Lékárník a kaplan, přikvapivší za jeptiškou,
snažili se odvésti ji nazpět do kláštera, avšak na
její pokřik shlukl se lid a soudce, jenž se k tomu
nahodil, nařídil, aby jeptiška dopravena byla do
nemocnice. Na to útočily davy lidu na něktaré klá-
štery, ale marně, poněvadž ještě v čas byla zamčena
a zatarasena vrata.
brokáty, da-
erné hodvábné látky masky sliack
zboží v bohatém výběru. Prodej přimo z to-
várny soukromníkům dle metrové míry i na
roby za původní tovární ceny. Vzorky fran-
ko. Továrna na hedvábné zboží fy Bratří Sobie-
tové ve Vídni, VIl., Zollergasse 19, Lindenp. 33
Lloverův
Zollergass
Vídeň
29
article
Prof. Cervella
a k tomu nutný
zo inbalační přsstroj „Saul s
vyzkoušený v tu- i cizozemských nemocenských ústa-
vech jest ve všech větších lékár. tu-i cizozem. jen na lé-
kař. naříz. k dostání. Prosp. a vysvětl. zdarma a franko
zasílá generální zastupitelství pro Rakousko: Stará
8001
c. k. polní lékár. ve Vídni, I., Stefansplate
cadln k
barv
povětrnestí vzdorně, k nátěru domů v 40 různých
vzorcích, ve vápně rozpustné, olejovému nátěru
rovné, 1 kilo od 16 kr. výše. Vzorníky a návod
k upotřebení zdarma a franko. Karel Kras-
stelner ve. Vídní, III. Hauptstrasse čislo r20.
Korrespondence v řeči české.
8051
profesor
Cervell
Saul
Karel kras
Rakousko
Vídeň
32
article
Illustrace: Cínský generál se svojí družinou. —
Francouzská armáda a vůdcové její (8 iilustr.). — Krá-
lovští manželé srbští (2 obr.). — Betty Fibichová. —
Anglický váleč. automobil. — Srážka vlaků na ná-
draží vyšehradském. — Zajatí Boerové při nucené
práci na ostrově Ceylona. — Srbský cestovatel po
Evropě. — Sopka ve městě. — Indové spalují mrtvoly
na brehu Gangu. — Přísaha občanů švýcarských na
ústavu. — J. 8. Presl. — Cisař a král Leopold II. z-
kládá král. čes. společ. nank r. 1791. — Sál VVladi-
slavský v král. hradě pražském. — Dvě nevěsty. —
Vítaný poslíček a j. v.
Příloha: Chorvatská pasačka hus. Obraz N.
Mašiče.
1453e
„Illustr. Svět“ vychází 14lenně v sešitech p
20 kr. (40 hal.) Žádejte seěit na ukázku.
Odebírati lze v každém knihkupectví.
Nakladatelství J. OTTY v Praze,
Karlovo nám., 34.
Filiálka ve Vídni VII., Burggasse, 79.
Fibichová
Sopko
Presl
Cisař
Leopold II
Mašič
J Ott
Evropa
Ganga
Praha
Karlův já
Vídeň
Burggass
Sála VVladi
39
article
Velký výběr, tovární ceny.
První pražská továrna na ve-
14465
locipedy
Sibert, lomho a spol.
v Praze, 11., Ferdinando-
va tř., 24, Šlikův palác,
I. patro.
Opravy kol rychle, důkladněa
levně. Všeliké potřeby pro cykli-
sty ve výhodných cenách.
Ojetá kola vyměňují se za nová
co nejkulatněji.
Frecwheely k starým kolům
K 9.— počínajíc,
monutjeme o
1359o
Praha
Ferdinando
Šlikův palác