ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ffd593a0-660c-11dc-8b61-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 52, person 37, org 9, work 1
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
vaeM
3 masthead
V Praze, v neděli dne 9. června 1901.
Praha
4 masthead
Číslo 157.
5 article
apev středu a Literárnl Hlidka v putak) předpláeí ses Vrase v almninistraei na m.. ... 6 K — na čivst leta . . . s dvojí denáškou na niis . . . K 50 na čtvt leta vé nilsikálni Ba měsíc - Poštout a měsfe. . . . . . za čtvrt lel za vojí zásilkou na trrt leta
Poštout
6 title
Dnešní čislo pro Prahu Je o 20 stranách.
Praha
7 article Z podruží k sebevědomía sebeúctě!
Z podruží k sebevědomía sebeúctě! Letošní, tak rychlým spádem dobíhající kanpaň delegací rakouskoruherských nebude asi dočasnému řediteli zahraniční politiky habsburské monarchie žádnou »milou upo- mínkou pro život«. Dostal sice p. hr. Go- luchowski na konec opět svou obligátní absoluci, ale čeho bylo mu před ní letos vyslechnouti od neodvislých zástupeů tří nejdůležitějších historických národů tohoto soustátí: totiž národa maďarského, če- ského a polského, to si Jeho Excel- lence asi sotva dá za rámeček. Po takovém krupobití zdreující kritiky, jaké padlo letos na jeho diplomatickou způsob- lost a čimnnost řečmi poslanců madar ských Rakovszkého a Ugrona, pal delegátů českých Kaftana a dra. Kramáře, jakož i konservativního šlech- ticehr. Bedřicha Schönborna, nepodi- vili bychom se, kdyby pan Goluchowski na hlédl, že udělá nejlépe, přepustí-li kormidlo admirálské lodi Austrie co možná brzy ji nému státníku, o němž by se nemohl šířit vtip, že »nemá už nikde slova, kromě v de- odllindsrvvrala e ne legacích«. Nemožno dojista zahraničnímu ministru starobylé, ve středu Evropy bytující velmoci. jakou jest Rakousko, učiniti ani výtek těžších a důtklivějších, nežli když se naň zaluje, že svou theoretisující, trpnou a netroufalou di plomacií vůči Německu dal schýliti politickou váhu této říše na venek tak, že hrajeme dnes na závodišti evropských velmocí úlohu — »pátého kola u vozu«, ..
Kaftan Schönborn Goluchowský Evropa Rakousko Německo Austria
8 article
A tato žaloba těžká vznesena a odůvod nována letos proti politice hr. Goluchowského nejen našimi, českými, nýbrž i maďarským delegáty. Dokladem několik vět z řeči Ma ďara Gabriela Ugrona, jenž v delegaci uher ské dne 4. t. m. takto panu Goluchowskému zatápěl: »Naše diplomacie je vzorem nečinnosti, neschopnosti a hniloby. (Pohnutí v pravo, potlesk na levici). Znamenám, že slova má způsobují jisté pohnutí. Však není-li tomu tak, jak pravím, kterak by se pak mobl státi, že Německo svou organisací obchodnía svou čilostí, jakou v cizině vyvinuje přes naše hlavy, dovedlo si vydobýti trhů pro své výrobky průmyslové v zemích pobalkánských k nimž my přec máme blíže? Jak to, že my tam půdy ztrácíme, kdežto Němci jí dobý- vají? Jak to přijde, že my, nejbližší sousedé Turecka, jsme pozbavení všeho politického vlivu na Cařihrad, kdežto německá po- litika tam panuje? Však ohlédněme se po kterémkoli dílu světa, neshledáme-li, jak tam německá diplomacie výborně zná klestit dráhu zájmům německého obchodu, kdekoliv i jen jediný Němec sídlí, jak německá říše všude v cizině hájí a fedruje zájmy Němců, kdežto naše díplomacie o příslušníky rakousko-uher ské v cizině nijak se nestará a nedbá . Nedá se upříti, že Německo nás jímá ve své sféře a sice tou měrou, že dlužno se vždy ptáti, co chce německý císař, aby se vědělo, čemu se chce ve Vídni. Tato úloha politického pří- slušnictví jest, která ničí naši důstojnost a způsobuje, že také na Balkáně neimponu- jeme... Od spojence můžeme zajisté žádat. aby nám nesahal na — hrdlo. Leč čeho za koušíme od společnosti Německa? Jsme s úřadním Německem ve spolku, a vš ak neúřadníNěmecko zahájilo v Ra- kousku i v Uhrách mohutnou vše- německou propagandu, která do- konce nepracuje jemnými prostředky. Roz-
Ugron Goluchowský Němec Německo Turecko Cařihrad Vídeň Balkán Uhry Ma ďara
9 article
hojnění počtu všeněmeckých poslanců ve sněmovně rakouské jest nebezpečným ruchu toho znamením a pokračující rozmach této propagandy a rostoucí moc její prostředků vnuká nám otázku: Co tím Německo vlastně chce? Pročmu na tom záleží, ab zde vRakousku meziNěmci a Slo- vany rozklála se nepřeklenutelná propast, aby zde panovaly stálé otřesy a nesčetnými německými jednotami jitřilo se mezi Němci hnulí prorokující neustále rozklad a konec Rakouska? To jest promy šle ná práce a ňčeljejí není žádný jiný, než aby celý Dunaj stal se řekou německou. Vždyť touží v Německu nej- vznešenější ústa po »světové říši«, kte- ráž přece není jinak myslitelna, než kdyby všickni Němci byli spojeni. Vzdyí přece Bismark i Moltke se pronášeli. kterak v Rakousku má býti udržána ně- mecká hegemonie, aby tou byl udržán spolek Rakouska s Německem. Rozmáhá se tolikéž v Rakousku hinutí »Pryč od Říma«, o němž jistý predikan pruský pověděl: »My pracujeme v důchu německého císaře Viléma řkoucího: »Mým nejvyšším cilem jest, povaliti vše, co veliky národ německý rozděluje.« Takto-li se v Ně- mecku již veřejně mluví, jest jasno, že toto hnutí »Pryč od Říma« nesleduje pouze ten- denci náboženskou, nýbrž politickou a stát rozlu čující. Šám německy císař mluvíval častěji o světové říši, je jíž základem bylo by Labe. Nuže, to není již pouhé Německo, ktere nyní jest, nýbrž jiné, širší, roz- sáhlejší Německo. To jest poli- tika, která národy Rakouska znepokojuje a také nás Maďary ohrožuje. Mezi námi může býti různost v mínění o našem poměru vespolném; alev tom, že chceme neodvislost tohoto mocnářstvi vůči cizině uhájiti, jsme svorni. Veškere ty obmyslné útoky, směřující k roztříštění této říše, pochá- zejí z Německa a v tom ohled nedáme se žádnými sebe po- chvalnějšími přípitky zmásti.«
Němec Moltke Vilém Maďar Německo Rakousko Dunaj Řím
10 article
Zřejmo, na čí přípitek tím vůdce ma- ďarské strany neodvislosti narážel. Jaký to fundamentální obrat ve smyšlení radikálního živlu maďarského! Druhdy jen po allianci s Německem toužíval, dnes však se té velkoněmecké pro- pagandy hrozí a žaluje na slépotu hr. Golu- chowského, že si ji líbiti nechává, že za vše to s takou trpělivostí Německu záda hlídá a bezpečnost mu garantuje. Den po tom zástupce českého národa v delegaci, inž. Kaftan, kritisoval diplo- matickou nestatečnost hr. Goluchowského vůči Německu týmž ostrým způsobem řka »Fatalistická apatie jeho vůči brutál- nímu vypovídání Slovanů, zejmena Čechův a Poláků z Německa, klidných a pilnýcht pracovníků, nápadná shovívavost proti ná- rodně agitätornímu hnutí »Pryč od Říma«. jemuž lze i bez policejního opatření, kter není podle mé chuti, výdatně čeliti, jsou ná sledky naší dosavadní chabé politiky zahra- niční. Národ český stál v nejiěžších dobách věrně k dynastii a říši, rakouská vlajk nesmí se státi však příkrovem pohřebním českému národu a jazyku českému !« Stejně přísně odsoudíl trpěné to Goluchowským vypovídání Čechův a Poláků z Německa hr. Bedřich Schön- born, protestuje zároveň proti vykořisto- vání našeho spolku s Německem k tomu, aby zde bylo jednostranně naddržováno
Gola Ing Kaftan Čechův Polák Goluchowský Schön Německo Řím český národ Slovan
11 article
Němcům na úkor Slovanů co do jejich po- stavení uvnitř říše, jakož i co do jejich značení na venek. »Nevím, proč by neně- mečtí národové Rakouska měli zde býti sdružováni pod německým praporem a co by tomu řekli?« Platilo to sice Wolfovi, ale hrabě Goluchowski mohl se ošíti. — Dr Kramář pak trefně zakončil polemiku tu. dovozuje, že zahraničné politice Rakouska teprv tehda vrátí se hrdost a sebevědomí vůči Německu, až vnitřní jeho politika do- stane oči a naučí se býti spravedlivou k nám Čechům, čili jak dr. Herold ve své, pa- novníkem přece tak významně pochválené řeči ze dne 25. května t.r. tak jasně vyložil: až pochopí officiální politika vedoucích kruhův pnavdu, že vůči té síle velkoněmecké myšlenky, která zvítězila u Sadové a u Sedanu, není pro Rakousko žádné jiné a b'ezpečnější hráze, nežli v politickém zmohutněnía osamostatnění našeho národa, že upevnění jeho politicke moci, jeho národní velikosti neodvislosti a svébytnosti ve státoprávním a historickém svazku s ostat- ními zeměmi Rakouska jest státní nut- ností pro upevnění a zabezpe- čení habsburské monarchie jako velestátu evropského.« Tak pravil dr. He- rold před 14 dny v Práze. A císař a král při dvorní hostině dne 7. června na sklonku letošní kampaně delegační pravil k němu »Měl jste v Praze znamenitou řeč . . Četl jsem ji s velikou radio stí.« Pozoruhodný to zajistě epilog k letoš ním delegacím. —
Němec Wolf Goluchowský Čecho doktor Herold He Rakousko Německo Sedan Praha
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Přaze, 8. čeryna. (Nové zákony.) Úřadní noviny vídeňské uveřejňují dnes zákon ze dne 3. června, týkajíci se upotřeben části přebytků společných sirot- čích pokladen. Nový zákon, schválený na základé usnesení ohou sněmoven, stanovi,že společné sirotčí pokladny v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Horních a Dolních Rakousích v Solnohradsku a v Haliči mají od r. 1901 do r. 1910 ze svých přebytků odváděti poměrnou čásť těm kterým zemím. Talo poměrná čásť má obnášeti o 1/1o procenta méně, než obnáší pro- centní míra sirotčí pokladny v roce, o nějž běží. Z této poměrné části musí však země odvést státní pokladně 2 procenta jako příspěvek na režijní výdeje. Země mají právo užiti téchto pří- spěvků na ošetřování a vychování chudých si- rotků (až do-stáři 18 le!) a opušténých dětí, při čemž má se dbáti zejmena sirotků po vojá- cích. Bližší ustanovení ponechávají se zemským sněmům. Připadná ztráta jedně pokladny má se nahraditi z přebytků jiných sirotčích pokladen téže země. Zákon nabývá platnosti dnem pro- hlášení.
Čechy Morava Slezsko Dolní Rakousy Solnohradsko Halič Tala oha sněmovna
13 article
Druhý, dnes prohlášený zákon ze dne 6. června, týče se železničních inve- sticí, a rozpadá se v 12 článků. Článkem1. zmocňuje se vláda, aby nákladem státním vy- stavěla normálně kolejné železné dráhy t ur- skou (ze Švarcbachu přes Gastýn do Spitalu na Drávě), terstskou (z Celovce bochyňským údolím přes Gorici do Terstu), I vovs ko- ramborskou (ze Lvova k užockému prů- smyku na uherských hranieích), pyhrensko (z Klausu do Selzthalu), rakovnicko-lo un- skou a hartbersko-Iriedberskou ve Štyrsku. Článek 2. stanovi, že prvé dvě dráhy mají se stavěti jako hlavní dráhy prvého řádu. Ostatní čtyři jako hlavní dráhy druhého řádu. Poslední dvě (rakovnická a štyrská) maj se stavěti nákladem státním jen v tom případě, nenajde-li se pro ně soukromé podnikatelstvo, jemuž by se zabezpečila státní záruka vý Článek 3. poukazuje vládu, aby požádala dotyčné země za přispěvky na stavbu těchto nosu,
Dráva Celovec Gorica Terst Lvov Selzthal rakovnickýt uno
14 article
dráh. Dle čl. 4. stavba dráh se má dle mož- nosti urychliti, aby dráhy rakovnická a štyrská byly holovy r. 1902, turská dráha až do Ga- stýna, lvovská a pyhrenská roku 1904, terstská 1905 a zbylek turské dráhy nejdéle roku 1908. Dle čl. 5. dráhy se mají slavěti ve vlastní režii za pomoci domácích techniků, dělníků a domá- cího prámrsla. ČI. 6. jedná o vyjednávání se společnosti jižní dráhy stran dopravy po trat této dráhy ze stanice Spitalu do Běláku, kte- roužto trati budou státní dráhy od sebe odlou- čeny. ČI. 7. stanoví, že všeliké vývlastňovací jině smlouvy, nutně k provedení dráh, jsou prosty kolků a poplatků. Článek 8. stanoví potřebný náklad na stavbu nových dráh a na úpravy při dráhách, již hotových částkou 487,038.000 K, jichž vláda může užiti až do roku 1905. Článek9. dovoluje vládě, aby si potřebné 487,038.000 a mimo to 80,000.000 K, jež vláda na že- lezniční potřeby vydala z pokladních přebytko v letech 1898—1900, opatřila vydáním renty neb dluhopisů v takové výši, aby ji vynesly na hotovosti výše udanou sumu. Článek 10. naři- zuje, že vláda smí peněz, získaných pomocí vy- dané renty a dluhopisů, užiti jen k účelům výše uvedeným a jest povinna každoročně při sdělávání rozpočtu podati sněmovně zprávu, jak užila peněz. Článek 11. dovoluje, že se peněz, určených na jeden rok, může použiti i během roku následujícího, nebyl-li úvěr v čas vy- čerpán. Závěreční článek 12. pověřuje prove- dením zákona ministry financí a železnie.
Spital Bělák jižní dráha
15 article
V Praze, 7. června. (Chvalozpěv dru. K örbrovi.) Po rozpočtové debatě ob jevila se v peštských a berlínských listech řada vídeňských dopisů, jež souhlasí v tom, že prvá velká letošní politická debata v poslanecké sně- movně nejen nezhoršila situaci, nýbrž naopak dokázala nepopíralelné sblížení stran a vzrůsta- jící sílu rakouského patlamentu, což všachno je zásluhou politického umění Körbrova. »Řečníci velkých stran — píše na př. »Pester Lloyde — zasluhují uznání, že byli bez výjimky zdrželivi ve svých slovech a při vší olevřenosti svých výroků jevili patrnou snahu, neškoditi věci, nýbrž naopak prospěti dalšímu příznivému rozvoji situnce. Vláda, jež tuto situaci při- vodila a sněmovnu velice obratně řídila, vyšla z debaty ještě silnější. Tim, že veliká většina sněmovny schváhila zatímný roz- počet, nesklidila sice votum důvěry, ale pří znivým odhlasováním předlohy domohla se přece něčeho, čeho již čtyři léta nebylo v rakouském parlamentě: strany u znaly stát, par lament a ústavu a vyhověly státní ne- zbytnosti, aby učinily zbytečným užití § 14. V tom vězí význam hlasování. Jest to prvý positivní politický skutek sněmovny po několika- leté negací. Tím sněmovna projevila vůli, že chce sama žíti a že chce při životu udržet ústavu a ústavní vládu . . « Vídeňský zpravodaj »Dzien. Polsk.« jde v svém nadšení ještě o krok dále. Vidí obstrukci nadobro již zažehnanou, díky státnické moudrosti Körbrově, ba nebojí se ani příští debaty o uher- ském vyrovnání, ba naopak soudí, že tato otázk ještě více sblíží politické strany rakouské, nez otázky vnitřně hospodárské. »Maďaři — dle mí- nění lrozského listu — jsou bez vyrovnání od- souzeni k hospodářské smrti, k vyhladovění.
Körbrův Lloyd Maďar Praha sněmovna
16 article
Přes to však, kořistíce z okamžité slabosti ra- kouského parlamentu, jedni, tváříce se protektorsky a jakoby přinášeli, bůh ví, jakou oběť, hotovíse shrábnouti ohromné výhody pro Uhry; druzí, aby velikost své »oběti« tím více vynesli, hro- mují na Rakousko a domáhají se samostatné celní hranice. Jestliže se však Körbrovi podařilo sjednotiti strany při investicích a vodních dráhách, tím snáze je sjednotí v obraně proti Uhrám, jichž nadutost a bezohlednest pobouřila již kde koho. Předehrou k tomu bude prvé čtení kvotové V drobném prodejít rannÍ číslo o sobě . . . za S b odpoladní . . . . . za 2 b Ve slialkách na venkově: ranní čslo. . . . . . . . 10 odpolodní . . . . . . . . 5h Inserat plati ne hotové nepřač. Přodplsoeni a inserty přišímá »dminl- strece v Marianské ulici č. B. Tam nachárejí se téBí rečlskne tlskárna k expedice „Národnich Listů“. Bukopisy se nevracsjí.
Körbr Uhry Rakousko bůh vědět
17 article
předlohy, kterou všechny strany s velikou ochotou vřadily do jednacího pořadu.« Ponecháme zatím otázku uherského vyrov- nání stranou, ač nepopíráme, že zatimné vyrov- nání, provedeně na základě § 14., má ve sně- movně více nepřátel, než přátel; ale pochybu- jeme prozatím, že dru. Körbrovi půjde o to, aby sehnal ve sněmovně většinu proti tomuto vyrovnání. Nám jde hlavně o příští sjedno- cení stran a zejmena o dokonalě sblízení česko-německé, které se německým listům zdi už hotovým faktem. V tom vzhledu správně hledi na věc posl. Merunovič v »Gaz. Narod.«, jenž po rozpočtových řečech Grossově a Herol- dově má česko-německou koalici za úplně vy- loučenou. Čechové přistoupili na příměři, aby se mohly vypraeovati důležité hospodářské zá- kony; ale trvalý pokoj s Němci mohou uzavřiti až tehdy, kdy tito uznají zásadu: rovni s rov- nými. »Ale — konči »G. N.« — mnoho vody ještě uplyne, než Němci dobrovolně ustoupí od svých hegemonických choutek v Rakousku !« Ze Lvova, 6. června. (Opětná srážka s četníky. — Návrat ruských štun. distů.) V Střeliskách v okrese bóbrekém došlo o výročním trhu k nové srážce s četníky.
Grossův Herol Čecho Němec G N Gaza Rakousko Lvov
18 article
Jakási selka dostala se do sporu s židovkou ze sporu vznikla krutá srážka mezi sedláky i židy, tak že četníci zakročili a poranili bo- dáky dva lidi těžce, dva lehce. Výtržnosti trvaly však dále, až když přijel z Bóbrky okresní komisař, jemuž se podařilo sedláky uspokojiti. — Je tomu několik neděl, co uprchlo z Rusk 24 štundistů (anabaptistů) vyžnání » malovane- ckého« do Haliče. V Rusku štundisté nejsou vládou trpěni; uprchlíci slyšeli, že v Rakousku je konstituce a svoboda víry a proto se domní- vali, že v Haliči mohou vyznávali svou víru bez překážky. Lvovští ukrajinofilé ujali se ochotně svých bratří Malorusů a ubytovali je v okolí u několika duchovních.. Za králkou dobu svého pobytu v ústavním Rakousku, kde štundisté měli stále co dělati s četníky a policií, vystřizlivěli však úplně ze svých snů o »kon- stituci«, a když je duchovní počali nutiti, aby navštěvovali uniatské chrámy a tím se připra- vovali k přistoupení k unii, příšli do Lvova k ruskému konsulovi, aby jim umožnil návrat do Ruska. Také haličtí a ukrajinofilé jsou o jednu illusi chudší. V příchodu 24 maloruských štundistů viděli počátek hnutí mezi ruskými Malorusy, směřujicího k odpadnutí od Ruskaa k sloučení s Haličí. S takového hnutí prozatím asi sejde. Ze Záhřeba, 5 června. (400leté jubi- leum chorvatského plsemnictví.) Letos je tomu 400 let, co chorvatský básník Marko Marulič napsal báseň »Juditu«, prvé epické dílo umělé poesie chorvatské. Za tou příčinou jihoslovanská akademie v Záhřebě po- řádá slavnostní schůzi, v níž dr. Šrepel před- náší o Maruliči jako zakladateli umělé literatury chorvatské.
Malorus Marulič Judita Šrepel Halič Rusko Rakousko Lvov Záhřeb 5 červen
19 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze padesátá osmá. (Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů «.) Z Vídně, 8. června. Poslanecká sněmovna v osmihodinné schůzi vykonala dnes více, než se čekalo. Zkoneo- vala předlohu, kterou mění se 8S 59. a 60. živnostenského řádu, vyřídila první čtení zákonao kvotě a zahájila ještě rokování o předloze, zajišťujíc1 lokální dráhy na r. 1901. Máme dojem, kterému dal tak“ projev posl. Březnovský, že epatrná reforma po-
Vídeň poslanecký sněmovna
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 8. června. B. (Kronika.) Tak jednoduché se zdaj věci a tak jsou někdy zamotané! — Pudívejme se! povidá onehdy vážná osobnost v užším kroužku. Nedávno byl u váe lichotivý článek o jednom slovanském literátu.. — Byl. — Stálo tam, jaký je to výborný, nadaný duchaplný, snaživý člověkl — Stálo. — A víte-liž, že ten muž je redaktorem listu, který ve známé slovanské otázce zaujím od vás zcela opačné stanovjsko.. — Víme ! Vímel — Nu a? Není to hrozná nesrovnalost Buď je zmíněný literát vskutku tak výborný mu a pak i jeho názor je jisté odůvodněn. A ná zoru, který je odůvodněn, nemále odpírati . Aneho — Anebo — Anebo je v dané otázce správno stano visko vaše, ale pak, kdo mu odporuje, odporuje pravdě a kdo té se příčí, ten nezasluhuje uznáni nýbrž — výprask. Jak to srovnáte ? . .. Až potud soukromá rozprava. Všimněte si rozporu, je typický. Všechna logika panujících zvyklosti je v něm. Veřejná diskusse otázek literárních, uměleckých, politi- ckých, vědeckých, se ji řidí. Všichni slavně prohiašujeme: — Nejde nám o osoby ! Věc, idea, pravda nade všechno! A přece proti zásadě hřešíme. Přijali jsme takové tradice od svých vzorů v literatuře, v po- litice, ve vší diskussi veřejné. Přešlo nám to do krve. Vidíme v odpůrcích své idey své osobn odpůrce. Za svojí ideu neumime, nedovedeme nechceme bojovati jinak, než porážením, odstra- ňováním, ničením jejich odpůrců, jež za své osobní nepřátely považujeme.
Praha
21 article
Boj je boj! V boji to jinak nechodíl Je to tak přirozené! Vyhodit odpůrce ze sedla, zdepat jej v prach, vystavit obecnému posměchu, považovalo se vždy za čestné, za skutek záslužný, pyšný, slavný. Je to zápas a ten má svoje pravidla. Ať zápas středověkého rytiř- stva meče a oštěpu anebo zápas novodobého rytřstva péra. Jak jinak může pravda vyniknouti, zvitěziti, nežli bojem? A jak jinak to může choditi v boji, než že padají — rány? Pryě s falešnou sentimentalitou! Tak se bojovalo vždy a bojuje se od té doby, co vznikém rozšířením tisku vzniklo vzdělanému lidstvu nové kolbiště, zápasiště ideí a duchů. I na kolbišti ducha vždy vystupovali zápasníci proti sobě, tříštili o sebe kopí a meče, váleli se v prachu a krvi a — pravda při tom vítězila. Nedá se to jinak myslit. Tak bývalo jindy a — bude i příště. — Boj za pravdu! Pravda, která vítězi A pod. Nezněly by špatně ty obraty slovné! Jen kdyby všecko bylo také tak jisté! Ale zkušenost nebezpečný podvratník panujících hesel, překo- navatel předsudků a ohlodavač ustálených po- věstí, co ta mluvi? Jakým že způsobem »vitě- zila« pravda s rozvojem tisku? Pochod je známý. Především se dostavilo veliké rozdělení táborů. Každý tábor měl svoji pravdu. A tak se tedy konalo veliké to »válčení za pravdu. Válčení všech proti všem. Taktika byla samozřejma: vynášeti svoji pravdua snižovati odpůrcovu. A protože za každou pravdou stojí člověk: vynášeti svoje lidi a po- rážeti zástupce protější pravdy. Nežli zanícený za pravdu bojovník sám se nadál, byly pojmy obráceny vzhůru nohama. Pravda byla lží a lež se stala pravdou. Opravdový zájem pravdy zcela se potopil v zájmovém zuření lidíček, jen
22 article
kteří zájem o pravdu nevědomky už jen — předstíraly. Moře vášně, zloby, nenávisti rozvířilo povrch vzdělanosti, zatopilo mysli, vyplnilo mozky. A »vítězící pravda«? Zvláštní úkazl Každý tábor zůstal šťastně — při své. Stoleti minulo, století »báječného rozvoje tisku«, ná- stroje vzdělanosti. A co vídíme? Pra dy »dávno překonané a odbyté«, ideje minulých stoleti maji dnes tak hojné a vytrvalé vyznavače, tak výmluvné hlasatele i statečné obhájee jako je měly — před sto lety. Pravdou se vlastně — nehnulo. A nejen včerejší, dnešní a zejtřejší pravda měly své hlasatele! Ale i dež, podvod a kal přihlásily se ke slovu, dostaly svě zástupce, a mohly vítězně soupeřiti, neboť hlavním zbrojnošem byla vášeň. A ta nerozeznává zbraně. A nové, lepší poznání, které se hlásilo, svedeno panujíeím pravidlem, nedovedlo šířiti svoji pravdu a získávati ji přivržence, nýbrž také jen útočilo na staré pravdy, šířilo nenávist a opovržení k jejich hlasatelům, a přilěvalo jen oleje do velikého plamene, který vůkol vysoko šlehal.
23 article
A takový byl konečný výsledek té »osvětnás vřavy ! Veliká nechuť k onomu »násíroji vzděla- nosti«, v němž z počátku viděna všecka spása. Na veřejný tisk a jeho zástupce svalena vina za všecku spoustu. Stál tu jako nízký štváč hamižný překrucovač pravdy. Kdo jiný doved vydávati za pravdu vše, co bylo v zájmu jeho a jeho lidi? Vydávati klam za pravdu jen proto, že jej hlásali jeho lidé? Kdo jiný dovedl od suzovati, šlapati, do prachu strhovati, za klam lež prohlašovati vše, co výšlo od jeho odpůrců A jen proto, že vyšlo od odpůrců? . . . Všecko zdání viny mluvilo proti veřejnému tisku. Obe- censtvo podlehalo jeho vlivu, užívalo pilně jeho služeb, ale pudem bnáno naučilo se nenáviděti v něm svého trýznitele, štváče své unavené mysli a otravovatele svého klidu. Všecku trpkost zklamání někdejších svých nadějí a snů shrnulo v tíché své opovržení k zástupci veřejného slova A přece muž viastně nebyl vinen, by
Ob
24 article
čist ve svém svědomí. Vždyť jen věrně plni příkazy svého stavu a konal do úpadu svoji povinnost. A ta povinnost hlásala v boji z pravdu zachovávati »osvědčenou« taktiku.A taktika schválená řadou pokolení, nesená tra- dicemi celého století, kázala poveliti pudu šelmy, vrozenému lidské povaze a neviděti v odpůrci pravdy než přírodního soka vlastního, jejž třeba dostati pod sebe. Lidstvo je vychovanec trpkých zkušenost Nejtěžšími ztrátami a škodami, bolestmi těla i ducha, zhoubami a zkázami plati draze své nejskromnější poznatkyl Století zápasu uplynulo, zmatků a otrav které způsobil tisk, věren jsa zdéděným zá- konům a tradicím svého vývoje. A jaké po znání vysvitá z nabytých zkušenosti? Pravda je vzácný květ, dostupný toliko jasné mysli a nezkaleně soudnosti. Jak možno zachovati jasnou mysl, kde vzplanula vášen Jak se vystříhati vášné, kde zuří boj, kde pa- dají rány? Jak možno hledati pravdu — bojem?
25 article
Tak s novým poznáním vstupujeme do nového století! Minulé století s rozvojem při- neslo trpké zkušenosti, nové století s potřebou oprav přinese kýžené obrození. Obrození zásad a názorů vůdčích. Jak zvrácený, protismýslný, neúčelný byl pojem, jenž po celé století ukládal tisku hrdě se pyšniti názvem své »bojovnosti!» Ne! Z pravdu »bojovati« není pojem moderní, pokro- kový, vývojový! Je to pojem zděděný, pře- nesený z dob středověkého krveprolévání, lebek rozbíjení, hranie zapalování! — Ten pojem se příčí pojmu vzdělanosti, jaký při- nesla moderní evoluce. Za pravdu nesluší se bo- jovati, neboť boj znamená vášeň, slepotu, tmu. Za pravdu sluší pracovati, snášeti pro ni světla a důvody, buditi pro ni lásku a získávatiji přátele a vyznavače. A takový je a byl úkol
26 article
onoho velikolepého nástroje, který z nezkuše- nosti ocitnuv se na scesti, prodělal v minulém stoleti svoji dobu bludů a přehmatů. Ve přištím stoleti už bohda dospěje svého obrození. Moderní tisk pokročilý není už kolbiště, kde musí padati, rány, kde musí hlomozit zbraně a musí klesati do prachu a bláta rekové. Roz- prava názorů není zápas. Odpůrce názoru není ne- přítel, ale je spolupracovník. Snášíme spolu dů- vody a světla k poznání pravdy každý se svého stanoviska. Pravda není jedna a nemá jedinou tvář- nost. Je to město bohaté rozlohy, na něž tolik je pohledů, kolik je vůkol věži, vrcholů, stanovisk.
27 article
Každý pozorovatel vypravuje, co vidí, každý vídí něco jiného a přece všickni mají pravdu. Všickni se snaži ji míti a zasluhují za to úctu. Všickni jsou soudruhové vázání k sobě citem pospolitosti a vzájemnou šetrnosti. Jenom nizké hledisko a úzounký obzor nedovolují nešťastníkům po- střehnouti, že je kolem více stanovisek a s ka- ždého možný pohled a ode všad jiný na město boží. A s tím poznáním vyšším dostavi se i nové zvyky do cechu, vzniknou nové dokonalejší tra- dice ve stavu vykonavatelů veřejné diskuse. Po- znání znenáhla proniká. Třeba dopřáti času, aby vznikly a ujaly se i nové formy. Dosud na- mnoze v širé oblasti tisku platí starý ještě řád bojovného rytířstva ducha. Ale již drahnou dobu pochybnost nahlodává jeho svazy a uplatnění nových zásad není než otázkou času. A proč by tu nemohl a neměl z vlastního počinu předcházeli slovanský tisk? Proč by ne- měl pomalu vymaňovati se statečně z předsudků a zvyklostí, které od starší evropské kultury při- jal? Je nejmladší mezi druhy, svěžího ústrojí, jemu bude snáze přiměřiti se novým názorům a úkolům. Proč by slovanský list se slovan ským listem nemohl příště selkávati se smírně ve spo- lečné otázce, projednávati ji každý se svého sta- noviska a přece jeden v druhém poznávati a ctti bratra, který se mnou hledá — jednu pravdu?