3
masthead
V Praze, v neděli dne 9. června 1901.
Praha
5
article
apev
středu a Literárnl Hlidka
v putak) předpláeí ses
Vrase v almninistraei
na m.. ... 6 K —
na čivst leta . . .
s dvojí denáškou
na niis . . . K 50
na čtvt leta
vé nilsikálni
Ba měsíc -
Poštout
a měsfe. . . . . .
za čtvrt lel
za vojí zásilkou
na trrt leta
Poštout
6
title
Dnešní čislo pro Prahu Je o 20 stranách.
Praha
7
article
Z podruží k sebevědomía
sebeúctě!
Z podruží k sebevědomía
sebeúctě!
Letošní, tak rychlým spádem dobíhající
kanpaň delegací rakouskoruherských nebude
asi dočasnému řediteli zahraniční politiky
habsburské monarchie žádnou »milou upo-
mínkou pro život«. Dostal sice p. hr. Go-
luchowski na konec opět svou obligátní
absoluci, ale čeho bylo mu před ní letos
vyslechnouti od neodvislých zástupeů
tří nejdůležitějších historických národů tohoto
soustátí: totiž národa maďarského, če-
ského a polského, to si Jeho Excel-
lence asi sotva dá za rámeček. Po takovém
krupobití zdreující kritiky, jaké padlo letos
na jeho diplomatickou způsob-
lost a čimnnost řečmi poslanců madar
ských Rakovszkého a Ugrona, pal
delegátů českých Kaftana a dra.
Kramáře, jakož i konservativního šlech-
ticehr. Bedřicha Schönborna, nepodi-
vili bychom se, kdyby pan Goluchowski na
hlédl, že udělá nejlépe, přepustí-li kormidlo
admirálské lodi Austrie co možná brzy ji
nému státníku, o němž by se nemohl šířit
vtip, že »nemá už nikde slova, kromě v de-
odllindsrvvrala e ne
legacích«.
Nemožno dojista zahraničnímu ministru
starobylé, ve středu Evropy bytující velmoci.
jakou jest Rakousko, učiniti ani výtek těžších
a důtklivějších, nežli když se naň zaluje, že
svou theoretisující, trpnou a netroufalou di
plomacií vůči Německu dal schýliti politickou
váhu této říše na venek tak, že hrajeme
dnes na závodišti evropských velmocí úlohu
— »pátého kola u vozu«, ..
Kaftan
Schönborn
Goluchowský
Evropa
Rakousko
Německo
Austria
8
article
A tato žaloba těžká vznesena a odůvod
nována letos proti politice hr. Goluchowského
nejen našimi, českými, nýbrž i maďarským
delegáty. Dokladem několik vět z řeči Ma
ďara Gabriela Ugrona, jenž v delegaci uher
ské dne 4. t. m. takto panu Goluchowskému
zatápěl:
»Naše diplomacie je vzorem nečinnosti,
neschopnosti a hniloby. (Pohnutí v pravo,
potlesk na levici). Znamenám, že slova má
způsobují jisté pohnutí. Však není-li tomu
tak, jak pravím, kterak by se pak mobl
státi, že Německo svou organisací obchodnía
svou čilostí, jakou v cizině vyvinuje přes
naše hlavy, dovedlo si vydobýti trhů pro své
výrobky průmyslové v zemích pobalkánských
k nimž my přec máme blíže? Jak to, že my
tam půdy ztrácíme, kdežto Němci jí dobý-
vají? Jak to přijde, že my, nejbližší sousedé
Turecka, jsme pozbavení všeho politického
vlivu na Cařihrad, kdežto německá po-
litika tam panuje? Však ohlédněme se po
kterémkoli dílu světa, neshledáme-li, jak tam
německá diplomacie výborně zná klestit dráhu
zájmům německého obchodu, kdekoliv i jen
jediný Němec sídlí, jak německá říše všude
v cizině hájí a fedruje zájmy Němců, kdežto
naše díplomacie o příslušníky rakousko-uher
ské v cizině nijak se nestará a nedbá .
Nedá se upříti, že Německo nás jímá ve
své sféře a sice tou měrou, že dlužno se
vždy ptáti, co chce německý císař, aby se
vědělo, čemu se chce ve Vídni.
Tato úloha politického pří-
slušnictví jest, která ničí naši důstojnost
a způsobuje, že také na Balkáně neimponu-
jeme... Od spojence můžeme zajisté žádat.
aby nám nesahal na — hrdlo. Leč čeho za
koušíme od společnosti Německa? Jsme
s úřadním Německem ve spolku, a vš ak
neúřadníNěmecko zahájilo v Ra-
kousku i v Uhrách mohutnou vše-
německou propagandu, která do-
konce nepracuje jemnými prostředky. Roz-
Ugron
Goluchowský
Němec
Německo
Turecko
Cařihrad
Vídeň
Balkán
Uhry
Ma ďara
9
article
hojnění počtu všeněmeckých poslanců
ve sněmovně rakouské jest nebezpečným ruchu
toho znamením a pokračující rozmach této
propagandy a rostoucí moc její prostředků
vnuká nám otázku: Co tím Německo vlastně
chce? Pročmu na tom záleží, ab
zde vRakousku meziNěmci a Slo-
vany rozklála se nepřeklenutelná propast,
aby zde panovaly stálé otřesy a nesčetnými
německými jednotami jitřilo se mezi Němci
hnulí prorokující neustále rozklad a konec
Rakouska? To jest promy šle ná
práce a ňčeljejí není žádný jiný,
než aby celý Dunaj stal se řekou
německou. Vždyť touží v Německu nej-
vznešenější ústa po »světové říši«, kte-
ráž přece není jinak myslitelna, než kdyby
všickni Němci byli spojeni. Vzdyí
přece Bismark i Moltke se pronášeli.
kterak v Rakousku má býti udržána ně-
mecká hegemonie, aby tou byl udržán
spolek Rakouska s Německem.
Rozmáhá se tolikéž v Rakousku hinutí
»Pryč od Říma«, o němž jistý predikan
pruský pověděl: »My pracujeme v důchu
německého císaře Viléma řkoucího: »Mým
nejvyšším cilem jest, povaliti vše, co veliky
národ německý rozděluje.« Takto-li se v Ně-
mecku již veřejně mluví, jest jasno, že toto
hnutí »Pryč od Říma« nesleduje pouze ten-
denci náboženskou, nýbrž politickou
a stát rozlu čující. Šám německy
císař mluvíval častěji o světové říši, je jíž
základem bylo by Labe. Nuže, to
není již pouhé Německo, ktere
nyní jest, nýbrž jiné, širší, roz-
sáhlejší Německo. To jest poli-
tika, která národy Rakouska
znepokojuje a také nás Maďary
ohrožuje. Mezi námi může býti různost
v mínění o našem poměru vespolném; alev
tom, že chceme neodvislost tohoto mocnářstvi
vůči cizině uhájiti, jsme svorni. Veškere
ty obmyslné útoky, směřující
k roztříštění této říše, pochá-
zejí z Německa a v tom ohled
nedáme se žádnými sebe po-
chvalnějšími přípitky zmásti.«
Němec
Moltke
Vilém
Maďar
Německo
Rakousko
Dunaj
Řím
10
article
Zřejmo, na čí přípitek tím vůdce ma-
ďarské strany neodvislosti narážel. Jaký to
fundamentální obrat ve smyšlení radikálního
živlu maďarského!
Druhdy jen po allianci s Německem
toužíval, dnes však se té velkoněmecké pro-
pagandy hrozí a žaluje na slépotu hr. Golu-
chowského, že si ji líbiti nechává, že za vše
to s takou trpělivostí Německu záda hlídá
a bezpečnost mu garantuje.
Den po tom zástupce českého národa
v delegaci, inž. Kaftan, kritisoval diplo-
matickou nestatečnost hr. Goluchowského
vůči Německu týmž ostrým způsobem řka
»Fatalistická apatie jeho vůči brutál-
nímu vypovídání Slovanů, zejmena Čechův
a Poláků z Německa, klidných a pilnýcht
pracovníků, nápadná shovívavost proti ná-
rodně agitätornímu hnutí »Pryč od Říma«.
jemuž lze i bez policejního opatření, kter
není podle mé chuti, výdatně čeliti, jsou ná
sledky naší dosavadní chabé politiky zahra-
niční. Národ český stál v nejiěžších dobách
věrně k dynastii a říši, rakouská vlajk
nesmí se státi však příkrovem pohřebním
českému národu a jazyku českému !«
Stejně přísně odsoudíl trpěné to
Goluchowským vypovídání Čechův a
Poláků z Německa hr. Bedřich Schön-
born, protestuje zároveň proti vykořisto-
vání našeho spolku s Německem k tomu,
aby zde bylo jednostranně naddržováno
Gola
Ing
Kaftan
Čechův
Polák
Goluchowský
Schön
Německo
Řím
český národ
Slovan
11
article
Němcům na úkor Slovanů co do jejich po-
stavení uvnitř říše, jakož i co do jejich
značení na venek. »Nevím, proč by neně-
mečtí národové Rakouska měli zde býti
sdružováni pod německým praporem a co
by tomu řekli?« Platilo to sice Wolfovi, ale
hrabě Goluchowski mohl se ošíti. — Dr
Kramář pak trefně zakončil polemiku tu.
dovozuje, že zahraničné politice Rakouska
teprv tehda vrátí se hrdost a sebevědomí
vůči Německu, až vnitřní jeho politika do-
stane oči a naučí se býti spravedlivou k nám
Čechům, čili jak dr. Herold ve své, pa-
novníkem přece tak významně
pochválené řeči ze dne 25. května t.r.
tak jasně vyložil: až pochopí officiální politika
vedoucích kruhův pnavdu, že vůči té síle
velkoněmecké myšlenky, která zvítězila u
Sadové a u Sedanu, není pro Rakousko
žádné jiné a b'ezpečnější hráze,
nežli v politickém zmohutněnía
osamostatnění našeho národa,
že upevnění jeho politicke
moci, jeho národní velikosti
neodvislosti a svébytnosti ve
státoprávním a historickém svazku s ostat-
ními zeměmi Rakouska jest státní nut-
ností pro upevnění a zabezpe-
čení habsburské monarchie jako
velestátu evropského.« Tak pravil dr. He-
rold před 14 dny v Práze. A císař a král
při dvorní hostině dne 7. června na sklonku
letošní kampaně delegační pravil k němu
»Měl jste v Praze znamenitou řeč . .
Četl jsem ji s velikou radio stí.«
Pozoruhodný to zajistě epilog k letoš
ním delegacím. —
Němec
Wolf
Goluchowský
Čecho
doktor
Herold
He
Rakousko
Německo
Sedan
Praha
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Přaze, 8. čeryna. (Nové zákony.)
Úřadní noviny vídeňské uveřejňují dnes zákon
ze dne 3. června, týkajíci se upotřeben
části přebytků společných sirot-
čích pokladen. Nový zákon, schválený na
základé usnesení ohou sněmoven, stanovi,že
společné sirotčí pokladny v Čechách, na Moravě,
ve Slezsku, v Horních a Dolních Rakousích
v Solnohradsku a v Haliči mají od r. 1901 do
r. 1910 ze svých přebytků odváděti poměrnou
čásť těm kterým zemím. Talo poměrná čásť má
obnášeti o 1/1o procenta méně, než obnáší pro-
centní míra sirotčí pokladny v roce, o nějž běží.
Z této poměrné části musí však země odvést
státní pokladně 2 procenta jako příspěvek na
režijní výdeje. Země mají právo užiti téchto pří-
spěvků na ošetřování a vychování chudých si-
rotků (až do-stáři 18 le!) a opušténých dětí,
při čemž má se dbáti zejmena sirotků po vojá-
cích. Bližší ustanovení ponechávají se zemským
sněmům. Připadná ztráta jedně pokladny má se
nahraditi z přebytků jiných sirotčích pokladen
téže země. Zákon nabývá platnosti dnem pro-
hlášení.
Čechy
Morava
Slezsko
Dolní Rakousy
Solnohradsko
Halič
Tala
oha sněmovna
13
article
Druhý, dnes prohlášený zákon ze dne
6. června, týče se železničních inve-
sticí, a rozpadá se v 12 článků. Článkem1.
zmocňuje se vláda, aby nákladem státním vy-
stavěla normálně kolejné železné dráhy t ur-
skou (ze Švarcbachu přes Gastýn do Spitalu
na Drávě), terstskou (z Celovce bochyňským
údolím přes Gorici do Terstu), I vovs ko-
ramborskou (ze Lvova k užockému prů-
smyku na uherských hranieích), pyhrensko
(z Klausu do Selzthalu), rakovnicko-lo un-
skou a hartbersko-Iriedberskou
ve Štyrsku. Článek 2. stanovi, že prvé dvě
dráhy mají se stavěti jako hlavní dráhy prvého
řádu. Ostatní čtyři jako hlavní dráhy druhého
řádu. Poslední dvě (rakovnická a štyrská) maj
se stavěti nákladem státním jen v tom případě,
nenajde-li se pro ně soukromé podnikatelstvo,
jemuž by se zabezpečila státní záruka vý
Článek 3. poukazuje vládu, aby požádala
dotyčné země za přispěvky na stavbu těchto
nosu,
Dráva
Celovec
Gorica
Terst
Lvov
Selzthal
rakovnickýt uno
14
article
dráh. Dle čl. 4. stavba dráh se má dle mož-
nosti urychliti, aby dráhy rakovnická a štyrská
byly holovy r. 1902, turská dráha až do Ga-
stýna, lvovská a pyhrenská roku 1904, terstská
1905 a zbylek turské dráhy nejdéle roku 1908.
Dle čl. 5. dráhy se mají slavěti ve vlastní režii
za pomoci domácích techniků, dělníků a domá-
cího prámrsla. ČI. 6. jedná o vyjednávání se
společnosti jižní dráhy stran dopravy po trat
této dráhy ze stanice Spitalu do Běláku, kte-
roužto trati budou státní dráhy od sebe odlou-
čeny. ČI. 7. stanoví, že všeliké vývlastňovací
jině smlouvy, nutně k provedení dráh, jsou
prosty kolků a poplatků.
Článek 8. stanoví potřebný náklad na stavbu
nových dráh a na úpravy při dráhách, již
hotových částkou 487,038.000 K, jichž
vláda může užiti až do roku 1905. Článek9.
dovoluje vládě, aby si potřebné 487,038.000
a mimo to 80,000.000 K, jež vláda na že-
lezniční potřeby vydala z pokladních přebytko
v letech 1898—1900, opatřila vydáním renty
neb dluhopisů v takové výši, aby ji vynesly na
hotovosti výše udanou sumu. Článek 10. naři-
zuje, že vláda smí peněz, získaných pomocí vy-
dané renty a dluhopisů, užiti jen k účelům
výše uvedeným a jest povinna každoročně při
sdělávání rozpočtu podati sněmovně zprávu, jak
užila peněz. Článek 11. dovoluje, že se peněz,
určených na jeden rok, může použiti i během
roku následujícího, nebyl-li úvěr v čas vy-
čerpán. Závěreční článek 12. pověřuje prove-
dením zákona ministry financí a železnie.
Spital
Bělák
jižní dráha
15
article
V Praze, 7. června. (Chvalozpěv
dru. K örbrovi.) Po rozpočtové debatě ob
jevila se v peštských a berlínských listech řada
vídeňských dopisů, jež souhlasí v tom, že prvá
velká letošní politická debata v poslanecké sně-
movně nejen nezhoršila situaci, nýbrž naopak
dokázala nepopíralelné sblížení stran a vzrůsta-
jící sílu rakouského patlamentu, což všachno je
zásluhou politického umění Körbrova. »Řečníci
velkých stran — píše na př. »Pester Lloyde —
zasluhují uznání, že byli bez výjimky zdrželivi
ve svých slovech a při vší olevřenosti svých
výroků jevili patrnou snahu, neškoditi věci, nýbrž
naopak prospěti dalšímu příznivému rozvoji
situnce. Vláda, jež tuto situaci při-
vodila a sněmovnu velice obratně
řídila, vyšla z debaty ještě silnější. Tim, že
veliká většina sněmovny schváhila zatímný roz-
počet, nesklidila sice votum důvěry, ale pří
znivým odhlasováním předlohy domohla se přece
něčeho, čeho již čtyři léta nebylo v rakouském
parlamentě: strany u znaly stát, par
lament a ústavu a vyhověly státní ne-
zbytnosti, aby učinily zbytečným užití § 14.
V tom vězí význam hlasování. Jest to prvý
positivní politický skutek sněmovny po několika-
leté negací. Tím sněmovna projevila vůli, že
chce sama žíti a že chce při životu udržet
ústavu a ústavní vládu . . «
Vídeňský zpravodaj »Dzien. Polsk.« jde v
svém nadšení ještě o krok dále. Vidí obstrukci
nadobro již zažehnanou, díky státnické moudrosti
Körbrově, ba nebojí se ani příští debaty o uher-
ském vyrovnání, ba naopak soudí, že tato otázk
ještě více sblíží politické strany rakouské, nez
otázky vnitřně hospodárské. »Maďaři — dle mí-
nění lrozského listu — jsou bez vyrovnání od-
souzeni k hospodářské smrti, k vyhladovění.
Körbrův
Lloyd
Maďar
Praha
sněmovna
16
article
Přes to však, kořistíce z okamžité slabosti ra-
kouského parlamentu, jedni, tváříce se protektorsky
a jakoby přinášeli, bůh ví, jakou oběť, hotovíse
shrábnouti ohromné výhody pro Uhry; druzí,
aby velikost své »oběti« tím více vynesli, hro-
mují na Rakousko a domáhají se samostatné
celní hranice. Jestliže se však Körbrovi podařilo
sjednotiti strany při investicích a vodních dráhách,
tím snáze je sjednotí v obraně proti Uhrám,
jichž nadutost a bezohlednest pobouřila již kde
koho. Předehrou k tomu bude prvé čtení kvotové
V drobném prodejít
rannÍ číslo o sobě . . . za S b
odpoladní
. . . . . za 2 b
Ve slialkách na venkově:
ranní čslo. . . . . . . . 10
odpolodní . . . . . . . . 5h
Inserat
plati ne hotové nepřač.
Přodplsoeni a inserty přišímá »dminl-
strece v Marianské ulici č. B.
Tam nachárejí se téBí rečlskne
tlskárna k expedice „Národnich Listů“.
Bukopisy se nevracsjí.
Körbr
Uhry
Rakousko
bůh vědět
17
article
předlohy, kterou všechny strany s velikou ochotou
vřadily do jednacího pořadu.«
Ponecháme zatím otázku uherského vyrov-
nání stranou, ač nepopíráme, že zatimné vyrov-
nání, provedeně na základě § 14., má ve sně-
movně více nepřátel, než přátel; ale pochybu-
jeme prozatím, že dru. Körbrovi půjde o to,
aby sehnal ve sněmovně většinu proti tomuto
vyrovnání. Nám jde hlavně o příští sjedno-
cení stran a zejmena o dokonalě sblízení
česko-německé, které se německým listům zdi
už hotovým faktem. V tom vzhledu správně
hledi na věc posl. Merunovič v »Gaz. Narod.«,
jenž po rozpočtových řečech Grossově a Herol-
dově má česko-německou koalici za úplně vy-
loučenou. Čechové přistoupili na příměři, aby
se mohly vypraeovati důležité hospodářské zá-
kony; ale trvalý pokoj s Němci mohou uzavřiti
až tehdy, kdy tito uznají zásadu: rovni s rov-
nými. »Ale — konči »G. N.« — mnoho vody
ještě uplyne, než Němci dobrovolně ustoupí od
svých hegemonických choutek v Rakousku !«
Ze Lvova, 6. června. (Opětná srážka
s četníky. — Návrat ruských štun.
distů.) V Střeliskách v okrese bóbrekém
došlo o výročním trhu k nové srážce s četníky.
Grossův
Herol
Čecho
Němec
G N
Gaza
Rakousko
Lvov
18
article
Jakási selka dostala se do sporu s židovkou
ze sporu vznikla krutá srážka mezi sedláky
i židy, tak že četníci zakročili a poranili bo-
dáky dva lidi těžce, dva lehce. Výtržnosti
trvaly však dále, až když přijel z Bóbrky
okresní komisař, jemuž se podařilo sedláky
uspokojiti. —
Je tomu několik neděl, co uprchlo z Rusk
24 štundistů (anabaptistů) vyžnání » malovane-
ckého« do Haliče. V Rusku štundisté nejsou
vládou trpěni; uprchlíci slyšeli, že v Rakousku
je konstituce a svoboda víry a proto se domní-
vali, že v Haliči mohou vyznávali svou víru
bez překážky. Lvovští ukrajinofilé ujali se
ochotně svých bratří Malorusů a ubytovali je
v okolí u několika duchovních.. Za králkou
dobu svého pobytu v ústavním Rakousku, kde
štundisté měli stále co dělati s četníky a policií,
vystřizlivěli však úplně ze svých snů o »kon-
stituci«, a když je duchovní počali nutiti, aby
navštěvovali uniatské chrámy a tím se připra-
vovali k přistoupení k unii, příšli do Lvova
k ruskému konsulovi, aby jim umožnil návrat
do Ruska. Také haličtí a ukrajinofilé jsou o
jednu illusi chudší. V příchodu 24 maloruských
štundistů viděli počátek hnutí mezi ruskými
Malorusy, směřujicího k odpadnutí od Ruskaa
k sloučení s Haličí. S takového hnutí prozatím
asi sejde.
Ze Záhřeba, 5 června. (400leté jubi-
leum chorvatského plsemnictví.)
Letos je tomu 400 let, co chorvatský básník
Marko Marulič napsal báseň »Juditu«, prvé
epické dílo umělé poesie chorvatské. Za tou
příčinou jihoslovanská akademie v Záhřebě po-
řádá slavnostní schůzi, v níž dr. Šrepel před-
náší o Maruliči jako zakladateli umělé literatury
chorvatské.
Malorus
Marulič
Judita
Šrepel
Halič
Rusko
Rakousko
Lvov
Záhřeb
5 červen
19
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Schůze padesátá osmá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů «.)
Z Vídně, 8. června.
Poslanecká sněmovna v osmihodinné schůzi
vykonala dnes více, než se čekalo. Zkoneo-
vala předlohu, kterou mění se
8S 59. a 60. živnostenského řádu,
vyřídila první čtení zákonao
kvotě a zahájila ještě rokování
o předloze, zajišťujíc1 lokální
dráhy na r. 1901.
Máme dojem, kterému dal tak“ projev
posl. Březnovský, že epatrná reforma po-
Vídeň
poslanecký sněmovna
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 8. června.
B. (Kronika.) Tak jednoduché se zdaj
věci a tak jsou někdy zamotané!
— Pudívejme se! povidá onehdy vážná
osobnost v užším kroužku. Nedávno byl u váe
lichotivý článek o jednom slovanském literátu..
— Byl.
— Stálo tam, jaký je to výborný, nadaný
duchaplný, snaživý člověkl
— Stálo.
— A víte-liž, že ten muž je redaktorem
listu, který ve známé slovanské otázce zaujím
od vás zcela opačné stanovjsko..
— Víme ! Vímel
— Nu a? Není to hrozná nesrovnalost
Buď je zmíněný literát vskutku tak výborný mu
a pak i jeho názor je jisté odůvodněn. A ná
zoru, který je odůvodněn, nemále odpírati .
Aneho
— Anebo
— Anebo je v dané otázce správno stano
visko vaše, ale pak, kdo mu odporuje, odporuje
pravdě a kdo té se příčí, ten nezasluhuje uznáni
nýbrž — výprask. Jak to srovnáte ? . ..
Až potud soukromá rozprava.
Všimněte si rozporu, je typický. Všechna
logika panujících zvyklosti je v něm. Veřejná
diskusse otázek literárních, uměleckých, politi-
ckých, vědeckých, se ji řidí. Všichni slavně
prohiašujeme:
— Nejde nám o osoby ! Věc, idea, pravda
nade všechno!
A přece proti zásadě hřešíme. Přijali jsme
takové tradice od svých vzorů v literatuře, v po-
litice, ve vší diskussi veřejné. Přešlo nám to do
krve. Vidíme v odpůrcích své idey své osobn
odpůrce. Za svojí ideu neumime, nedovedeme
nechceme bojovati jinak, než porážením, odstra-
ňováním, ničením jejich odpůrců, jež za své
osobní nepřátely považujeme.
Praha
21
article
Boj je boj! V boji to jinak nechodíl
Je to tak přirozené! Vyhodit odpůrce ze
sedla, zdepat jej v prach, vystavit obecnému
posměchu, považovalo se vždy za čestné, za skutek
záslužný, pyšný, slavný. Je to zápas a ten
má svoje pravidla. Ať zápas středověkého rytiř-
stva meče a oštěpu anebo zápas novodobého
rytřstva péra. Jak jinak může pravda vyniknouti,
zvitěziti, nežli bojem? A jak jinak to může
choditi v boji, než že padají — rány? Pryě
s falešnou sentimentalitou! Tak se bojovalo
vždy a bojuje se od té doby, co vznikém
rozšířením tisku vzniklo vzdělanému lidstvu nové
kolbiště, zápasiště ideí a duchů. I na kolbišti
ducha vždy vystupovali zápasníci proti sobě,
tříštili o sebe kopí a meče, váleli se v prachu
a krvi a — pravda při tom vítězila. Nedá se
to jinak myslit.
Tak bývalo jindy a — bude i příště.
— Boj za pravdu! Pravda, která vítězi
A pod.
Nezněly by špatně ty obraty slovné! Jen
kdyby všecko bylo také tak jisté! Ale zkušenost
nebezpečný podvratník panujících hesel, překo-
navatel předsudků a ohlodavač ustálených po-
věstí, co ta mluvi? Jakým že způsobem »vitě-
zila« pravda s rozvojem tisku?
Pochod je známý. Především se dostavilo
veliké rozdělení táborů. Každý tábor měl svoji
pravdu. A tak se tedy konalo veliké to »válčení
za pravdu. Válčení všech proti všem. Taktika
byla samozřejma: vynášeti svoji pravdua
snižovati odpůrcovu. A protože za každou
pravdou stojí člověk: vynášeti svoje lidi a po-
rážeti zástupce protější pravdy. Nežli zanícený
za pravdu bojovník sám se nadál, byly pojmy
obráceny vzhůru nohama. Pravda byla lží a
lež se stala pravdou. Opravdový zájem pravdy
zcela se potopil v zájmovém zuření lidíček,
jen
22
article
kteří zájem o pravdu nevědomky už jen —
předstíraly. Moře vášně, zloby, nenávisti rozvířilo
povrch vzdělanosti, zatopilo mysli, vyplnilo
mozky. A »vítězící pravda«? Zvláštní úkazl
Každý tábor zůstal šťastně — při své. Stoleti
minulo, století »báječného rozvoje tisku«, ná-
stroje vzdělanosti. A co vídíme? Pra dy »dávno
překonané a odbyté«, ideje minulých stoleti
maji dnes tak hojné a vytrvalé vyznavače, tak
výmluvné hlasatele i statečné obhájee jako je
měly — před sto lety. Pravdou se vlastně —
nehnulo. A nejen včerejší, dnešní a zejtřejší
pravda měly své hlasatele! Ale i dež, podvod
a kal přihlásily se ke slovu, dostaly svě zástupce,
a mohly vítězně soupeřiti, neboť hlavním
zbrojnošem byla vášeň. A ta nerozeznává zbraně.
A nové, lepší poznání, které se hlásilo, svedeno
panujíeím pravidlem, nedovedlo šířiti svoji pravdu
a získávati ji přivržence, nýbrž také jen útočilo
na staré pravdy, šířilo nenávist a opovržení
k jejich hlasatelům, a přilěvalo jen oleje do
velikého plamene, který vůkol vysoko šlehal.
23
article
A takový byl konečný výsledek té »osvětnás
vřavy ! Veliká nechuť k onomu »násíroji vzděla-
nosti«, v němž z počátku viděna všecka spása.
Na veřejný tisk a jeho zástupce svalena vina
za všecku spoustu. Stál tu jako nízký štváč
hamižný překrucovač pravdy. Kdo jiný doved
vydávati za pravdu vše, co bylo v zájmu jeho
a jeho lidi? Vydávati klam za pravdu jen proto,
že jej hlásali jeho lidé? Kdo jiný dovedl od
suzovati, šlapati, do prachu strhovati, za klam
lež prohlašovati vše, co výšlo od jeho odpůrců
A jen proto, že vyšlo od odpůrců? . . . Všecko
zdání viny mluvilo proti veřejnému tisku. Obe-
censtvo podlehalo jeho vlivu, užívalo pilně jeho
služeb, ale pudem bnáno naučilo se nenáviděti
v něm svého trýznitele, štváče své unavené
mysli a otravovatele svého klidu. Všecku trpkost
zklamání někdejších svých nadějí a snů shrnulo
v tíché své opovržení k zástupci veřejného slova
A přece muž viastně nebyl vinen, by
Ob
24
article
čist ve svém svědomí. Vždyť jen věrně plni
příkazy svého stavu a konal do úpadu svoji
povinnost. A ta povinnost hlásala v boji z
pravdu zachovávati »osvědčenou« taktiku.A
taktika schválená řadou pokolení, nesená tra-
dicemi celého století, kázala poveliti pudu
šelmy, vrozenému lidské povaze a neviděti
v odpůrci pravdy než přírodního soka vlastního,
jejž třeba dostati pod sebe.
Lidstvo je vychovanec trpkých zkušenost
Nejtěžšími ztrátami a škodami, bolestmi těla
i ducha, zhoubami a zkázami plati draze své
nejskromnější poznatkyl
Století zápasu uplynulo, zmatků a otrav
které způsobil tisk, věren jsa zdéděným zá-
konům a tradicím svého vývoje. A jaké po
znání vysvitá z nabytých zkušenosti?
Pravda je vzácný květ, dostupný toliko
jasné mysli a nezkaleně soudnosti. Jak možno
zachovati jasnou mysl, kde vzplanula vášen
Jak se vystříhati vášné, kde zuří boj, kde pa-
dají rány? Jak možno hledati pravdu —
bojem?
25
article
Tak s novým poznáním vstupujeme do
nového století! Minulé století s rozvojem při-
neslo trpké zkušenosti, nové století s potřebou
oprav přinese kýžené obrození. Obrození zásad
a názorů vůdčích.
Jak zvrácený, protismýslný, neúčelný byl
pojem, jenž po celé století ukládal tisku hrdě
se pyšniti názvem své »bojovnosti!» Ne! Z
pravdu »bojovati« není pojem moderní, pokro-
kový, vývojový! Je to pojem zděděný, pře-
nesený z dob středověkého krveprolévání,
lebek rozbíjení, hranie zapalování! — Ten
pojem se příčí pojmu vzdělanosti, jaký při-
nesla moderní evoluce. Za pravdu nesluší se bo-
jovati, neboť boj znamená vášeň, slepotu, tmu.
Za pravdu sluší pracovati, snášeti pro ni světla
a důvody, buditi pro ni lásku a získávatiji
přátele a vyznavače. A takový je a byl úkol
26
article
onoho velikolepého nástroje, který z nezkuše-
nosti ocitnuv se na scesti, prodělal v minulém
stoleti svoji dobu bludů a přehmatů. Ve přištím
stoleti už bohda dospěje svého obrození.
Moderní tisk pokročilý není už kolbiště, kde
musí padati, rány, kde musí hlomozit zbraně
a musí klesati do prachu a bláta rekové. Roz-
prava názorů není zápas. Odpůrce názoru není ne-
přítel, ale je spolupracovník. Snášíme spolu dů-
vody a světla k poznání pravdy každý se svého
stanoviska. Pravda není jedna a nemá jedinou tvář-
nost. Je to město bohaté rozlohy, na něž tolik je
pohledů, kolik je vůkol věži, vrcholů, stanovisk.
27
article
Každý pozorovatel vypravuje, co vidí, každý vídí
něco jiného a přece všickni mají pravdu. Všickni
se snaži ji míti a zasluhují za to úctu. Všickni
jsou soudruhové vázání k sobě citem pospolitosti
a vzájemnou šetrnosti. Jenom nizké hledisko
a úzounký obzor nedovolují nešťastníkům po-
střehnouti, že je kolem více stanovisek a s ka-
ždého možný pohled a ode všad jiný na město boží.
A s tím poznáním vyšším dostavi se i nové
zvyky do cechu, vzniknou nové dokonalejší tra-
dice ve stavu vykonavatelů veřejné diskuse. Po-
znání znenáhla proniká. Třeba dopřáti času, aby
vznikly a ujaly se i nové formy. Dosud na-
mnoze v širé oblasti tisku platí starý ještě řád
bojovného rytířstva ducha. Ale již drahnou dobu
pochybnost nahlodává jeho svazy a uplatnění
nových zásad není než otázkou času.
A proč by tu nemohl a neměl z vlastního
počinu předcházeli slovanský tisk? Proč by ne-
měl pomalu vymaňovati se statečně z předsudků
a zvyklostí, které od starší evropské kultury při-
jal? Je nejmladší mezi druhy, svěžího ústrojí,
jemu bude snáze přiměřiti se novým názorům
a úkolům. Proč by slovanský list se slovan ským
listem nemohl příště selkávati se smírně ve spo-
lečné otázce, projednávati ji každý se svého sta-
noviska a přece jeden v druhém poznávati a ctti
bratra, který se mnou hledá — jednu pravdu?