2
masthead
V Praze, v páťek dne 7. června 190.
Praha
5
article
Na rauní n odpol. listy
přílohami (.Nauěný Obzor. vo
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předplácí san
Praze v adminislraei
se měsíu. . ..
sa čtvrt leta . . . ..
s dvojí denáškou
50 h
pa paěsle
7 K 50
nac čtvě leta
ve nišslkách 2 K 8oh
na měsíe . .
Peštout
na měsle . . . . . .
na čtvrt lete
s dvolí zásilkee
s. . K so
na měsí
Reforma volebního řádu pro
sněm český?
Praha
6
article
Vtipné naše přísloví tvrdící, že »když se
domílá, nejvíce to rumpluje«, na doklepávajícím
parlamentním mlýnci vídeňském letos se věru
neosvědčuje. Ten domílá svůj »zásyp« tišeji,
než se všeobecně očekávalo: ve sněmovně
poslanecké jako v delegaci Cislajtanie. Ne-
býti našich delegátů, kteří jediní ještě s křep-
kostí a s rozhodností mužů oprávdových
tlumočí tam do posledka vážné stížnostia
trpkost neuspokojeného svého národa, ne-
měla by vláda Körbrova skutečně v parla-
mentě žádně opposice, s kterouž bylo byj
počítat — nýbrž podobalo by se věru, jako
by ostatních strádajících slovanských národů
a s nimi zároveň také všech opposičních
živlů a lidových stran byla se zmocnila po-
divná zpromrzelá ochablost a únava, jevící
se v zamlklosti neb v krotkosti opposičního
tonu jich zástupců nejradikálnějších. Hle, jak
sám ten Všeněmec Woli v delegaci zkrot
a vynasnažoval se obarvovati snahy pan-
germánské na černožluto! Pouze
proti nám Čechům vystřeluje a sálá dnes
zášť všeněmeckého radikalismu plným zárem
k Rakousku však se lisá a krčí pojednou
jako nevinný plamínek lihovéhos kahance
který chce prý jen ohřívati láhev pro chlad-
noucí údy jeho. —
Jindy byla by zajisté »Ostdeutsche Rund-
schau« s první delegační řečí svého Wolf
činila okázalou parádu; dnes však spěch
odvrátiti od ní pozornost svých věrných.
promlouvajíc raději na úvodním místě —
místo o delegační debatě — o nastá va-
jicím sněmu království české h .
Čecho
Wolf
Rakousko
7
article
Vítanou záminkou jest orgánu Wolfovu
»zcela určitá pověst«, že prý vláda Körbrova
překvapínáš sněm předlohou
zákona o změně volebníhb řádu.
Jaký bude obsah té předlohy.?, Snad nová
(čtvrtá) kurie volená všeobecným právem
hlasovacím? Či zavedení přímých voleb ve
venkovských obcích? Či rozdělení obchod-
ních komor ve volební skupiny velkého a
malého průmyslu? lsži v
Nic podobného se nestane, jistí Wolfův
orgán, nýbrž vládní předloha ob
mezí se pouze na sbor velko-
statků nesvěřenský ch, navrhujíc,
aby byl také pro volby sně mo vní
rozdělen na podobných šest vo-
lebních okresů, jako jest již dávno
v ně rozdělen (zákonem Zeithammrovým) pro
volby říšské. Chápeme úplně, že má Wolí
z této pověsti z vyšších sfér svou srdečnou
radost. Libuje si tu Körbrovinu zcela neta-
jeně: »Nepřehlížíme nikterak — píše »Ost-
deutsche Rundschau« — národní stránky
této opravy. Rozdělení 54 sněmovních man
dálů za velkostatky nesvěřenské v patero
volebních krajů učinilo by přítrž a kone
výhradnému panství českých feudálů
v této kurii, trvajícímu od voleb roku 1883 a
zabezpečilo by německoüsta vo-
věrným velkostatkářům trvale
jistý počet mandátů.
Síla německých hlasů ve sně-
movně české by tím vzrostla
měrou dosti významnou, kdyby
němečtí páni ústavověrní velkostatkáři ne-
provozovali snad jakous »stavovsky pan
skou«, zvláštní politiku nebo smiřovačky
nýbrž pevně drželi k německým
bidovým poslamcůmi«
A poněvadž v tom vzhlědě ani největš
radikál německý nemá příčiny pochybovat
spk
tov
bu ež Iavodnd slšla cnrol
ka
Wolfův
Körbrův
Iavodnd
8
article
jelikož ta německo ústavověrná šlechta ve-
dená hr. Osvaldem Thunem, Bärenreitrema
kn. Fürstenbergem od dvaceti let táhlas
neochvějnou setrvačností spolu řemen ně
meckonacionální opposice »až do těch
hrdel a skandálů« dvouleté wolfovské ob-
strukce: vedl by praktický výsledek té
ohlášené Körbrovy reformý nepopíratelněk
národnímu sesílení německé posice ve sněmu
českém asi o 20 mandátů, neboť tolik jich
německo ústavověrní velkostatkáři již za
punktací pro sebe reklamovali, a tolik jim
jich přiznávala také vláda Taaffova ve své
punktační předloze, podané sněmu českému
dne 19. ledna 1890.
Stanovilat: pražský okre s volebn
(obsahující 11 politických okresů) měl volit
jedenáct poslanců; budějovický
okres (obsabující 16 politických okresů
měl voliti tolikéž 11 poslanců; třetí
chebský (obsahující 19 okresů) tolíkéž
jedenáct poslanců; čtvrtý: liberecký
(zaujímající 22 politických okresů) měl volit
9 poslancův a pátý: chrudimský (zále-
žející z 21 okresů) měl voliti 12 poslanců.
Osvald Thun
Bärenreitrem
Fürstenberg
Körbrův
Taaffův
Stanovilat
9
article
Tedy rozhodnou převahou české okresy
pražský, chrudimský a budějovický měly
předurčeno 34 poslanců, dva smíšené okresy
chebský a liberecký 20 německo ústavověr
ných poslanců.a snre
Lze se dle všeho do vlády Körbrovy
nadíti, že nebude vůči nám lepší než byla
vláda Taaffova a že rozměří světlo a stín
mezi násva Němce dle téže famosní krajové
geometrie punktační, kterouž byly zabrány
domaněmecké oblasti« chebské
všechny velkostatky v na šich ok r e sí ch
plzeňském, kralovickém, klatovském, přešti
ckém a domažlickém; jako do německ e
oblastiliberecké naše Turnovsk
a Českodubsko, dále naše, české okresy
semilský, jičínský, mnicho-hradištský a roud
nický l
To věříme, že by se »po národní stránce
takovéto vnové vydání punktační geometrie
volební Wolfovi zamlouvalo. Ale na štěstí jes
k té operaci zapotřebí dvou: jednoho, kter
chce řezat a druhého, který se má dát řezat
Když pak nám Wolfův orgán tak upřímně po
věděl, jak by mu ta operace Körbrova na kuri
velkostatkářské byla vítána pro zisk a po
silu Němectva ve sněmu našeho království
může-li od nás očekávati, že budeme tak
pošetilými a zpozdilými a dáme si tuto
amputaci jen tak pro nic za nie líbit? Dle
zemského řáduj máme úplně v moci ji svými
96 hlasy zamezit a zabránit na vždy. Stačí
k tomu, abychom jen ze sněmovny vyšli a
ona jest neschopna k usnesení se o každékoliv
změně volebního řádu. Bloudy bychom byli.
kdybychom tohoto práva svého nepoužilia
pánům Bärenreithrům, Osvaldům Thunům.
Taaffův
Němec
Wolf
Wolfův
Bärenreithr
Osvald Thun
10
article
Fürstenbergům a Wolfiánům radost nezkazili.
Nikeliv, z tohoto—mračna nebude dešt.
k takovéto jednostranné »reformě« volebního
řádu na sněmu našem jakživo již nedojde.
Buď všestranně spravedlivou,
pronikajícíreformu na základ
spravedlnosti občanské ja ko
národní anebo žádnou. Buď vše-
obecné rovné právo hlasovaci,
tedy zrušení kuril, anebo aspoň s prave-
dlivé poměrné zastoupení obou
národův a šlechty dle poplatnosti. Buď tedy
reforma volebního řádu dle principu popu-
lace anebo dle míry daní. Dle prvé zásady
bychom my Čechové měli miti na sněmu 150
Němci 90 poslanců, šlechta jako taková však
žádného; dle druhého principu (daní) by
měla býti kurie šlechtická ztenčena na polo
vinu totiž na 35 poslanců. Němcům by ná
leželo spravedlivě dle jich poplatností 81.
nám Čechům však 126 poslanců na sněmu
českém. Dokud neskloní se Němci, ani velko-
statkáři ani vlády vídeňské k jednom
nebo druhému z těchto dvou spra-
vedlivých loktů, dotud my neustaneme
odmítat a odrážet všeliké měření loktem
dvojakým a falešným. Chystá-li p. Körber
vskutku podobnou jednostrannou reformu n
prospěch Němectva, ohlášujeme mu předem.
že s ní pohoří jako se svými konferencemi
Fürstenberg
Wolfián
Čecho
Němec
Körber
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 6. června. (Parlament n
práce.) V pátek maji slovo opět delegace
v sobotu zasedají obě sněmovhy říšské rady
Pro sněmovnu poslanců, zdá se, stanověn jia
definitivně jednací pořad pro zbývající ještě tr
dni, ve kterých může zasedati. Za ty tři dh
má se dokončiti jednání o změně §§ 59. a 60.
živnosfenského řádu; má se provásti prvě čteni
kvotové předlohy a zvoliti výbor, jemuž se při
káže tato předloha; má se projednati v druhém
třetím člení celý zákon o místních dráhách
kromě toho má se vyříditi několik vládních
předloh o prodeji stálních nemovitostí, o po-
platcíčh na pražské a terstské burse, o sčítání
průmyslových a zemědělských podniků. Na
programu jest již od 1. důbna také prvé čieni
státního rozpočtu a immunitní záležitost po-
slanců Voglera a Pernerstorfera; na jich pro-
jednání však v tu dobu nikdo nepomýšlí. Ale
i ty předlohy, jež si sněmovna předsevzala pro-
jednati, vyžadují tolik práce, že se dají vyří
diti za tři dni jen tehda, uložili si poslane
všech střan největší réservu. Zatím nic fe-
svědčí tomu, že by některá strana měla
úmyslu mařiti parláméntní práci v posledních
dnech tohoto zasedání.
Vogler
Pernerstorfer
Praha
12
article
Proto máme za bezdůvodnou zprávu »Ga
zety Narod.s, jež píše v posledním svém čísle
»Sděluje se nám z Vídně, že není vyloučena
možnost, že parlament, chce-li výřiditi všechny
věci, nacházející se na jednačím pořadu, bude
nucen shromážditi se na několik schůzi jeste
po návratu císařovu z Prahy, tedy po dní 17.
června. V tákovém případě sněmy by se ne
sešly dne 18., jak slíbeno, nýbrž teprve 24
t. m.« — Soudíme, že tato zpráva se týká jen
sněmovny panské, nikoli však sněmovhy po-
slanců, jež se svou praci může býti hotova
úterý dne 11. t. m. Panská sněmovna, kter
sobotu vyřídí jen devítihodinnou pracovn
dobu v dolech, bude ovšem nucena shromáždí
se ještě po 17. červnu, neboť má vyříditi mimo
jiné menší předlohy zákon vodní, zatimný roz-
počet, místní dráhy a předlohu kvotovou. N
to ji do 11. června ovšem času nezbude.
Vídeň
Praha
panská sněmovna
13
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 6. června.
Nová žaloba na poměry v okupo-
vaných zemích.
Bosenské a hercegovské studentstvo podalo
delegacím stížnost na poměry ve svých vlastech,
jak se za okupace vyvinuly. Ze stížnostije
vidno, že v okupovaných zemích nedějese
žádná náprava, naopak že poměry podle jaké
hosi systemu se zhoršují. Ze známých stížných
bodův ani jediný nezmizel. Opakují se stížnosti
na zhoršené naproti turecké době poměry
agrárné, na vyměřování a vybírání desátku, n
ukládání robotu, na zavedení tabákového a sol
ného monopolu (monopolů za tureckě správy
vůbec nebylo). Z nespravedlivých daní starých
Praha
14
article
s1T mlnbodavvsv ndonnrnre
15
article
vláda nynější žádné neodstranila, naopak ně
které z nich zvýšíla o 50—200 pet. ! Rakousko
Uhersko připojilo Bosnu a Hercegovínu k svému
celnému území a dává jim za to roční odškodné
1,200.000 K, ačkoli by mělo vrátiti okolo 5
mill. K, kdýby chtělo býti nezistným. kěczo l
Trpí-li obyvatelstvo nouzi, vláda mu po-
moci neposkytne. Byl-li za turecké doby v zemí
hlad, vláda obyvatelstvu, oleyřela své špýchary-
Nynější vláda v hladových letech nejen že ne-
chává obyvatelstvo bez všeliké pomoci, nýbrž
ještě od něho vybírá po 3 K za dovolení, aby
si bralo v lesích kořinky k nasycení. Což divu,
že lid hromadně opouští svou vlasť a stěhuje
se do ciziny! Počet vystěhovaleů za 23 let do-
stoupl 150.000 hlav.oa s vbí feo
Jiná stižnost týká se služby vojenské. Jest
r. 1882 bylo obývatelstvu slibeno, podrobí“li se
službě vojenské, že synů jeho použíto bude jen
k obraně jejich vlasti. Ale brzy daného slova
zapomenuto a vojsko- bosensko-hercegovské po-
sláno za hranice svě vlasti, do Vidně, Šty -
ského Hradee a Pešti, a bylo ho tam užíváno
proti sociálným demokratům. g odonm
Bosna
Hercegovín
Rakousko
Pešť
16
article
»Náš lid by neměl proti vojenské službě
ničeho, kdyby odpovidala jeho potřebám, kdyby
služba trvala pouze rok, kdyby zůstálo posád-
kou doma, kdyby bydlelo v zdravých domec
a mělo dostatečné potravy, kdyby s ním lidsky
zacházeli a kdyby všichni jeho důstojníel i pod-
důstojnící byli sýny Bosný a Hercegoviny. Tak
ale Bosna a Hercegovina platí ročně na své a
pluky 10 mill. K a z těch 4 pluků ve vlast
zůstávají jen 4 prapory, ostatní pak mužstvo
posazeno do chatrných, vlhkých a tmavých ka-
sáren ve Vídni, Pešti a Štyrském Hradci, kd
jim ani nedávají do syta najist. Co je lidem
nejdražšího a nejsvětějšího, u vojska je tupeno
a zneuctiváno: bůh, víra i otec a matka. Zne-
mravněli a zehátralí naši vojáci vraceji se do
vlasti. Rozličně nemoci, zejmena soúchotiný
příjíce, sebevraždy, kruté a nelidské zacházen
surových důstojníků decimují nejvyvinutější syny
naší vlasti. V alserských kasárnách ve Vídni na
př. v březnu t. r. nadporučik Böbkovský šav
těžce zranil 4 vojíny a to bez př činy, ze zbuj
nosti, a nebyl za to potréstán.«
Další stížnost vede se na »legie žandarmů
a celníků«, na které se vyhazuje nářodní jměn
a kteří nejsou k ničemů jiněmu, leč k trýznění
pokojného lidu. Oni muže bijou, proceňují, hrozi
jim zatčením a vězením pro zločiny, kterých se
nedopustili.
Bosna
Hercegovina
Vídeň
Pešť
Štyrský Hradec
17
article
Nespravedlivá je vládní politika také ve
věcech nábozenských. Vláda dela katolfekou
propagandu na úkor víry pravoslavné a moha
medánské, ač byla všechněm zaručena rovno
právnost. Katolické vyznání, jež má v zemí nej
méně vyznavačů, je favorisováno. Církevní samo-
správa odnímána pravoslavným i mohamedánům
ano pracuje se k jejich odnárodnění. Srbšt
učitelé, jsou pronásledováni, na vymýšlená ob-
vinění suspendováni, v obžalobu dávání, ze
země vyhosťováni. Na středních školách pravo-
slavné žáky nechávají schválně propadat, aby
nemohli udělat maturitu. Vláda nechce, aby lio
měl svou vlastní intelligenci.
Nadace jsou nespravedlivě rozdíleny. D
stávají je katolici, úřadničtí a důstojničíí synkové
Další stižnost týká se národního jmén
obyvatelstva, o něž je vláda chce za každou
cenu připravit. Již i »bosenský« jazyk pro n
vymyslila!
Po uvedení stížností následuje appell na
delegaci:
»V Bosně a Hercegovině panuje veliká ne
spokojenost, vývolaná nespravedlivou a neroz-
umnou správou. Delegace o smýšlení okupov
ného obyvatelstva již vědí z pamětných spisů.
sše
dleoq s
Boseň a Hercegovina
18
article
v drobnémí prodeji:
ransí číslo o sobě . . . za 8h
pd polední
. . . . . na zb
Vo mlisikách na venkově-
razní číslo, . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . Bh
Inserá t
platí se hoževě napřed
Předplicení a lnserty přijtná sdminl-
stracar v Miurianské ulisi č. 3.
Tam nacházejí se též redakee
šiskárna a sxpečice „Národnich Listá .
Rukopisy se noyracejí-
které jim podaly rozličné deputace. Kdyby poli-
cejní moc v Bosně a Heresgovině nebyla vše-
mohouci, taková memoranda přicházela by z
každého místa každý měsíc. Podepsaní znají
přílis dobře lid bosenský a hercegovský
jeho smýšlení, pročež vyzývají vysoké dele-
gace, aby předešly neštěstí, které
každou chvíli hrozí vypuknouti) Může
se to státi jen tak, ibudeli brzo a úplně změ-
něn nýnější vládní systém v Bosně a Hercego-
vině. Rozvoji a pokroku země i národa musl
Tohegyv no
býti dán zdravý základ.
Národnich
Boseň
19
article
nžko
opBalkánská federace.
»Ieepóvpri BM« doporučují
balkánským státům, aby utvořily federaci. K ni
by přistoupily: Srbsko, Bulharsko, Rumunsko,
Černá Hora. Účelem federace bylo by hájiti
spojenými silami společné zájmy a tím způso-
bem vyvinouti dostatečnou sílu, aby rozličné
otázky, které mezi nimi jsou, mohly býti řešeny
jimi samými po dobrém. Aby balkánská fede-
race odolala nepřátelským vlivům, bylo by třeba
účastenství, byť passivného, mimobalkánské vel-
moci, která by ji držela v jistém rámci a brá-
nila, aby odstředivé síly, v balkánských zemíeh
působíci, nabyly převahy-
pl
Za příčinou posledních »frankofilských« pro-
jevů cisařových v. Berlíně rozpředla se v časo-
pisectvu živá polemika, jak jest třeba uvažovati
o těchto nejnovějších enunciacích Vilémových.
Vilémová
opBalkánský federace
Srbsko
Bulharsko
Rumunsko
Černá Hora
Berlín
Ieepóvpri BM
20
article
Většina kloní se k názoru, že to byla pouhá
mezinárodní zdvořilost. Tak také soudí Charles
Laurent v »Matinu« a vypráví tyto zajímavé
podrobnosti: »Za příčinou posledních berlinskýe
slavností mluvil zjsem s jedním absolventem pa-
řížské Sorbonny. Zhrozil jsem se názorů nasí
mladé generace. Angličany mladik nenáviděl
císaře Vilěma přímo velebil.»Nenávídím Anglí-
čanů«, pravil, »pro jejich zpupnou povahu, ne-
návidím Vlachů, přátel věrolomného Albionu.
A Rakolsko? Německo pohltí Císlajtanii a Uhry
budou samostatným královstvím. A co se týče
Německa, od toho se nemusíme ničeho obávati.
Cssař jest naším upřímným přítelem, mužem,
jenž vzbuzuje úctu svým universálním věděním
»Il est un chie type«. Ostatně porážka nase
r. 1870 jest naší chybou a byla nám výbornou
lekcl.« Žurnalista ustrnul a počal vyprávěti stu-
dujícímu o strastech pteů, o bolu matek, o spu-
stošených nivách, městech a krajinách, o ztra-
cených milliardách; ale bez účinku. A Laurent
končí: »Jak je to zarmucující a pokořující zjev
pro Francouze starých tradici, když slyší, c
mladi mluví a jak smýšlí.“ Přes to hledíce
k mnohým jejím projevům, troufáme, že takým
není úsudek větštiny mládeže francouzské.«
Charles Laurent
Matin
Angličan
Vlach
Laurent
Francouz
Německo
Císlajtanie
Uhry
věrolomný Albion
Nenávídit Angle
21
article
Mládež francouzská.
22
article
Nový guverner Kapska?
Počátkem tohoto roku vyprávělo se v kru-
zích dobře zpravených, že dord Rosebery, bý-
valý premier, má se odebrati do Kapska, aby
zaujal místo polordu Milnerovi, jenž nedostat-
kem vzájemné důvěry mezi obyvatelstvem hol-
landským a anglickým, kterýchžto protiv on ne-
dovedl nikdy usmířiti, se stal úplně nemožným.
Lord Rosebery, žák Gladstonův, byl vždy po-
važován Bury za muže, jenž jediný je s to,
aby ukončil válku k obapolné spokojonosti. Dne
oznamuje zpravodaj »Paris Nouvelles« z Lon-
dýna, že se skutečně o věci té jednalo v radě
ministerské, ale vlivem Chamberlainovým tato
akce, jež by zajisté velice byla přispěla k ja-
kémusi »modu vivendi« mezi oběma národy, ne-
vedla k žádnému cíli. Lorda Milnera pobyt
Rosebery
Milner
Gladstonův
Paris Nouvelles
Chamberlainův
Kapsko
Bura
Lon
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
„Bezpečnostni“.
24
article
Do svátečního, slavnostního rozjaření letoš-
ního dne svatojanského, do tě pravé májove
slavnosti české zalehl řezavý, rozrušujíci zvuk.
Dítě rozdrceno koňskými kopyty1 Myslím,že
všem, kdož četli zprávu tu, ale zejmena oteům
i matkám sevřelo se bolestí srdce. Devitilet
malá děvečka spěchala s otcem do Prahy, aby
spatřila všechny ty divy, o nichž posud je
slýchala. Vrcholem všeho budou svatojansk
rachejtle. Hemžilo se kolem ní lidstva k umač-
kání, ale tam, kde člověku dospělému oužíse
v davu dech, nepojímá úzkost srdce dětské.
Vždsť je při něm tatinek, což pak se může
státi! Šťastně vysršely rachejtle, z nichž se
děvčátku hlava zatáčela, a teď tedy domů.
Scházelo jenom několik set kroků, aby překro-
čili hranici, po níž kypí život velikého měst
v ten předvečer jarního svátku. Tu náhle za-
hrčí kolesa, zadusají koňové, a dvě tílka dětská
svijejí se pod kopyly a pod koly. A jedno
z obou k smrti rozdrceno. V předvečer nej
krásnější májové slavnosti pražské .
Kdo byl původcem té tragické události
Jakýsi dvaadvacetiletý ztřeštěný vozka — na
jméně nezáleží. Bude-li vina jeho dokázánači
nebude-li, bude-li potrestán několikanedělním
nebo měsíčným vězením či nebude-li, vše lho-
stejno. Život nevráti se v rozdusané, dávno
pohřbené tělo dětské. Ať odpyká či neodpyká.
tam v tě venkovské chalupě smutek zůstane.
Ale snad je původ případů takových kdes
hloub, snad souvisí s okolnostmi jinými, a tu-
šíme mnozí, že souvisí. Není to prvý ouraz
hromadí se jích, opakují se stejné případy
množí se úsečné, stručné lokálky novinářské
zapadají, a zas vyskytují se nové.
Pociťujeme v celém tom životě nedostatek
discipliny, soukromé i veřejné.
Praha roste, rozvíjí se, den ode dneje
rušnější, tramvajová síť houstne, veškeré vozby
přibývá, křižovatky jsou stále nebezpečnější
Praha
25
article
Není vyhnutí, přibývá také ourazů. Nutno zvy
kati větší opatrnosti, míti očí na všech stranách.
otáčeti hlavu, vyměřovati dobře kroky přes
jízdně dráhy. Nemožno, aby každý měl po
boku ostražitého opatrovníka, kterýž by nedba-
lého chodce provázel, stále varoval, ku předu
pošinoval, vzad strhoval. Pečovati o vlastní
bezpečnost osobní, to je přece záležitostí kaž
dého z nás, pravda-li?
Ale přece taky ještě něčí záležítost
Vždyť nechodíme ulicemi jen samí dospěli, denně
přechází všemi směry taky tolik dětí, školní
mládeže. Kolik je šťastných rodin, že si mohou
pro svoji drobotinu vydržovati, průvodce, hof
mistry a guvernantky ? Kolik tisíe děti jest po-
necháno vlastní rozvaze a prozřetelnosti ? Vždyt
ani dospělý člověk na mnoha místech Praby
nemůže se spolehnouti, že každé chvílo přejde
bezpečně na druhoü stranu. Přijíždí vůz elektrické
tramvaje s hora, uskakujete mu, ale již hrči
druhý opačným směrem z dola, uskakujele
i tomu. Šťastně jste unikli. Ale pojednou zazní
vám těsně za zády povědomé sou!« —
svrchovaný vozka drožkářský nebo flakristský
zařve vám je teprv, když máte valacha již na
krku. Buďte rádi, že jste se neoctli pod kopyty.
ale nadávkám kočovým sotva uniknete, nebot
kočové pravidelně vám ke všemu vynadají.
Čí pak jest povinností, aby tyto véci spo-
řádal? Není pochyby, že o bezpečnost všeho
obecenstva starati se jest bezpečnostní policii.
Poshovte a dejte mi domluvit. Taky slavná
policie račiž mi dáti domluvit. Co chei pozna-
menati, nevyvirá z té obyčejné nenávisti k policii.
26
article
Nemám takové nenávisti. Víme dobře, že policie
musí být. Je všady na světě, i ve státech nej-
svobodnějších, a právě v těch nejsvobodnějších
těší se největší vážnosti. Kde občan vi, že jest
policie zřízena pro jeho osobní bezpečnost, vážl
si jí, napomáhá jí, ulehčuje úkol její. Občan
ví dobře, že tu vedle něho nebo nád ním na-
stojí policajt jako pouhý soukromník, ale jako
vykonavatel zákona. Nemůže nad občanem státi
všude zákon jako genius. K vykonávání zákona
je třeba mnoha očí, mnoha rukou. A v tom
drobném životě pouličním je tedy první instaneh
policista. Napadl vás někdo na ulici? Než byste
se dovolali soudce, státního zástupce, kohokoli
z celého toho složitého státního aparátu, zabije
vás třeba útočník. Tu první vám přispěti má
policista. Vždyť se jmenuje stráži bezpeč
nostní. Řve na ulici jakýs opilý pobuda.
pronášeje hanebné, oplzlé řeči. Jdete s dětmi.
s dcerami, s kýmkoli, vše se ve vás bouří. Ale
máte se sami potýkati se surovcem, máte jej
umlčeti, dodati právu? Kdo by se toho odvážil
Prcháte co nejkvapněji, abyste byli co nejdříve
z jeho dosahu, aby ke sluchu vašemu a vašich
dětí nedoléhaly odporné, hnusné výkřiky. Jest
úkolem policistovým, aby takovéhoto neurvalce
dopravil co nejrychleji, kam náleží. Ocitne-li se
pak policista sám v tisni, nemoha zmocí výtrž-
níka, jest povinností občanů, aby mu pomohli.
pokud jsou s to. Tak děje se na příklad ve
svobodné Anglii, kde v nesčetných případeeh
stačí strážníku, aby vztýčil ruku, aby zdvihl
obušek svůj, a odpor umiká, Kdo byl zatčen
poslouchá jeho hlasu, věda, že tu mluvil zákon
Neuposlechne-li, donuti ho k tomu o bčané-
U nás, bohužel, vyvínul se mezí obecenstvem
a policistou poměr zcela opačný. Strážník zatýk
opilce, křiklouna, rváče, pohoršujícího celou ulicí.
Anglie
27
article
Kdo, myslíte, má v nejbližších pěti minutách n
své straně všechny diváky? Policista? Nikoli
Výtržník. »Mažte je!« Tento výkřik jest
příznačný snad jenem našemu životu pouličnímu
Mažte je! — totiž právě ty, kteří mají bdí
nad udržováním veřejného pořádku, nad vaš
osobní bezpečnosti. Jaké to zvrácené právn
pojmy ! Jaký nedostatek právního citu! Vždye
oni nevykonávají svoji vůli osobní, nýbrž jsou
nástroji vyšší moci, zákona. Je špatný zákon,
jehož vykonavateli jsou právě v tom okamžiku
Pak ovšem nezbývá, než vším úsilím domáhat
se, aby ten špatný, nedostatečný zákon byl na
praven. Či snad překračují někdy meze působ-
nosti své? Ani v tomto případě není ulice
místem, na němž by rozpor mezi právem občanů
a povinností policie mohl být vyřízen.
Stopujeme-li, kterak to, že téměř. každ-
výkon policie setkává se s odporem, pátráme-li
odkud pochází nevážnost obecenstva k polici
vůbec, domakáme se příčin. Bývalo jí tolikráte
používáno a zneužíváno proti nám, proti našemu
národnímu životu, v záležitostech nejsubtilnějších
a nejchoulostivějších, proti našemu duševnímu
majetku, proti svobodě smýšlení, ba i proti pou-
hému cítění. Nejlepší naši lidé byli vyrváván
za nocí svým rodinám a odvádění a odváženi
Pádnou, těžkou ruku policejní pociťovával český
občan právě ve chvilích, kdy se jeho srdce
tetelilo rozechvěním, při událostech političkých.
při slavnostech národních, při oslavách velikých
našich myslitejů. Zazpívati »Hej Slované!« nebo
Slovan
28
article
»Kde domov můj?« jaké nebezpečenství pro
stát! Ale zatím vedle kdesi mohl bezpečně
beztrestně krást nebo vypalovat. Časopis přínes
nějakou »velezrádnou« větu a všechen apará
býval na nohou a nastával hon po závadném
čisle, Byly případy, že i soukromníkům vyrvá-
vány z rukou výtisky novin. Bývalo slíděno po
lidech, kteři půjčili zabavené číslo novin sou-
sedu ku přečteni, a takovíto lidé byli udáváni
a obžalováváni. Nejvyšší soud rozhodl pak arci
že takověto půjčení nemůže býti pokládáno za
ono »rozšiřování« zakázaného tiskopisu, o jakém
zákon mluví, ale stihaný byl zažil dost mrzu
tostí i strachu — a hořkost zůstala. Znáte
jaké váhy bývalo ve všech procesech svědectv
strážníkovo, p věstné to svědectví »pod služebn
přísahou?« Kterak proti němu nemělo žádné
váhy svědectví třeba celé řady občanů zcela
bezůhonných? Zkrátka, během doby v občanstvu
nabylo vrchu přesvědčení, že jest policie zřízen
a že všechny její výkony čelí protí němu
ne na jeho ochranu. Ne pro bezpečnost osobn
i majetkovou, ale proti jakémukoli projevu du
ševnímu. Nemoudrými náčelníky ústavu policej
ního pak bylo toto mínění a přesvědčení jen zi
veno. A hle, tak jsme konečně dospěli k tomu,
že policista, strážník bezpečno sti
rameno zákona a jeho vykonavatel byl pokládán
za zjevného, placeného a vydržovaného nepřitele
občanstva, z něhož sám vyšel. Odkud měla
se vzíti vážnost k němu, důvěra, a kdo mě
jednotlivcům nenávíděného sboru pomáhati, kdy
bylo pomoci třeba?
29
article
Rozumí se, že toto hořké a tolika trap-
nými i trudnými zkušenostmi zdůvodněné pojí-
mání významu policejního aparátu mělo za ná-
sledek, že se naprosto ztratil pojem stráže
bezpečnostní. Co konali policisté kromě
konfiskací a rozhánění výtržníků, ať skutečných
či domnělých, nabylo konečně rázu zcela ve-
dlejšího. Nějaké to zatčení na ulici bylo jakoz
pouhé »pilnosti«; byl-li policista opilcem po-
kopán, poplván, měli diváci kolkolem radost, že
konečně na něj někdo vyzrál. Že se tu taky
pokopává a poplvává zákon, nějaké jeho nari-
zení, o tom nikdo neujažoval.
30
article
Nu, občanské toto pojímání policejní služby
nemohlo zůstati bez přirozených následků — u sa-
mých policistů. Tušili, věděli dobře, jak jsou ne-
náviděni, jak jsou bez pomoci a bez mravní po-
sily i v případech, kdy konají nejvlastnější svůj
úkol a kdy jej plní nejsvědomitěji. Kde by za
jiných, poměrů bylo stačilo vážné slovo stráž-
níkovo, bylo nutno zařvati. A kde nestačilo za-
řvaní, byl tasen palas a sekáno. Snad nikde
jinde na světě nebylo možno, aby policisté.
stráž bezpečnostní, hřměli do zástupu
»pakáž« a »psí«, jako se dělo u nás. Kdyby
anglický policista zvolal do davu »vý angličt
psi!« — byl by snad roztrhán. U nás nikdy
nikdo nezvěděl, že by strážník za křiklavé po-
rušení povinnosti své byl potrestán nebo jenom
pokárán. A byl-li potrestán, velmi pečlivě se to
utajovalo před veřejností, aby jako neměl
»zadostučinění«. Mělo se díti právě naopak.
Občan měl věděti, že nesmí býti beztrestně
urážen svým zřízencem, neboť policista
je zřízencem a sluhou občanstva, z jehož peněz
jest vydržován.
Mám za to, že takovéto křiklavé případy
neději se již. Je třeba, aby policie věděla,
k čemu vlastně jest v prvé řadě, a jen tak
přesvědčí občana, že jest především na jeho
ochranu. Pak taky občan znenáhla pozbude t
zakořeněné hořkosti a dospějeme tam, abychom
v něm viděli ochránce osob svých, majetku
svého.
Jsou arci stále případy, kdy policista ne-
dovede naladiti struny své ku pravému tónu