Ročnik XXXXV.

V Praze, v sobotu dne 4. března 1905.

Číslo 63.

Na ranní a odpol. listy předpláef ser v Praze v administraei a měsle na čtvrt leta . . . . 6 KK — s dvojí čonáškes na čivrt lota. . . . 7 K 60 ve alialkách: 2 K 90h na naěsíe . Pošton: na měsfe ::kei na čtvrt lei s dvají zásilkoe na měsíe avt tes : . . kek

Onešni čislo pro Prahu le o 10 stranách

Účast ruského lidu v zákonodárství. Z Petrohradu, 3. března. (C.-B) »Petro- hradská telegr. kancelář« dnes sděluje: Zejtra uveřejněn bude carský reskript k ministru vnitra o účasti obyvatel- stva v zákonodárství. Z Vídně, 3. března. Dle zpráv do- šlých z Petrohradu, dosud však úřadně nedoložených, ale patrně z úřadních pramenů vychá- zejících (Viz výše depeši officiosní »Petro- hradské telegrafní kanceláře«. Pozn. redakce.) vydá car zejtra proklamaci, dle které poskytuje se lidu ruském u účastenství přl státní hospodářství.

Válka. Veliké bitvy na celé operační frontě v Mandžursku. Z Petrohradu, 3. března. (C.-B.) »P trohradská telegr. agentura« sděluje Generál Kuropatkin telegrafoval dne 1. března: Japonci napadli naše po- stavení u Ubenupucy. Náš oddíl uhá- jil postavení toto Boj o průsmyk tun- sinský trval do večera. Dnes jsme se ujali opět offensivy. V Gutulinu obsadili jsme znovu jedno opevnění Japonská batterie střílela na nás šrapnely. Naše batterie jí však uml čela Ve směru ke Kandolivanu bom- bardoval nepřítel naše postavení. Ka nonáda trvá na celé frontě 2.a 3. armádního sboru. K večeru zřej- mým byl offensivní postup Japoncův v údolí Hunu a Liaoa. Druhý telegram gen. Kuropatkina ze včerejška oznamuje: Náš oddíl u Ubenupucy uhájil po prudkém boji své postavení Náčelník genštábu předvoje Mozej k Na pravém křídle byl oddíl u Kudiace Japonci napaden. Ne- Přítel byls obrovskými ztrá- tami odražen. Jedna setnina byla zničena. U vsi Tomagniunu přešla veliká, rovinu ovládající výšina, když byla několikráte změ- nila ovladatele, na dobro do na- šich rukou. Gutulin napadají Japone od rána. Oproti našemu postavení u Kandalivanu zapudil náš od- díl Japonee bodákem z továr- ny Šaušinské. Na pravém kří- dle byli Japonci odra žen K 7. hodině ráno vytrhl nepřítel proti Putilovské hoře. Generál Putilov oznamuje, že první útok byl od- ražen. Naše včerejší ztráty byly nepatrny. V offensivě (čí? Pozn. red.) padl

na řece Liao se pokračuje. Učiněna opatření proti obcházivý pohybům Japoncův. Ze Šachetunu, 3. března. (C.-B.) »Pe- trohrad. telegr. agentura« sděluje Na pravém křídle pokračovali Ja- ponci v energickém postupu podé řek Hunu a Liao, při čemž na- razili na odpor. Zapředli se ve velmi prudký boj jižně od obce San- tomi. Do Sinmintinu přibyl japonská jízda. Na levém břehu řeky Hunu mu- sili Rusové přestáti tuhé boje Čtyři japonské divise, jež naše levé křídlo na Liao obešly dostihly dnes Savinu, 18 kilometrů (4 hodiny pochodu) západně o Mukdena, kdež vojsko proti nim vyslané zadrželo další postup jejich. Ze Šachetunu, 3. března. (C.-B.) »P- trohrad. tel. kancelář« sděluje: Včeru k večeru vytrhli Jzponci proti pra- vému křídlu, kdež rozpředl se prudký boj, jenž dosud trvá.

Ze Šachetunu, 3. března. (C.-B.) »Pe- trohrad. tel. agentura« sděluje: Po- kračujíce v útoku na obou kří- dlech, přešli Japonci dnes v noei i k postupu proti středu a na- padli o 4. hodině ráno postavení vý chodně od Gridolu, byli ale od- raženi. Prudká palba děl obleha- cích a polních trvá na dále a namí- řena jest především proti Putilovské hoře. Chráněna jsouc palbou dělovou a kryta mlhou, počala o 9. h od. ráno japonská pěchota úto- kem na horu Putilovskou, byla ale odražena; druhý útok proveden byl o poledni, byl ale též bez úspěchu. Na straně japonské jsou ztráty veliké. Poněvadž pokračuje se ve střelbě na Putilovskou horu, očekává se nový útok Vojsko generála Nogin zúénstní se boje. Na levém křídle boj trvá. Vý- chodní oddíl odrazil neobyčej- ně prudký útok na Kudiecu V postupu svém proti oddílu u Cinše- čenu a proti Gutulinskému průsmyku Japonci dnes ještě pokračují. Oba- polné ztráty jsou veliké Rozhodu- jícího výsledku nebylo do cíleno. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.)

Carova výzva k národu. Den 3. března 1861 zapsán jest v pamět selského lidu na Rusi písmem nesmazatelným. Toho dne — dle ruského kalendáře 19. února — vyhlášen byl carem Alexandrem II. znamenitý úkaz, jímž bylo nevolnictví úplně zrušeno a rol- nictvu se dostalo vlastního nádělu půdy. Úkazem tímto dostalo se ruskému venkovskému lidu osobní svobody a stal se ve spojení se samosprávnými reformami východiskem nového života obrovské

většiny ruského národa. Jako každá novota, do tkly se i tyto opravy vážně posavadních spole- čenských poměrů ruských, zvláště oné části šle- chty, jejíž bytové podmínky od staletí spočívaly na nevolnictví lidu. Tato šlechta ocitla se prot záhy v životních nesnázích a z jejího středu vy- cházelo od oněch časů nejvíce nespokojenců. Ač za panování cara Alexandra II. Osvoboditele se pokračovalo v opravách všemi směry, zřizo- vány četné střední školy i reálky a gymnasia pro ženy, založeny nové university, zavedeny po- roty, reorganisováno vojsko, stavěny dráhy, za- kládán průmysl a i šlechtě dostalo se značných stavovských výhod, vzmáhal se přece za vlády jeho tak zv. »nihilism« a když na kongresu ber- linském Rusko bylo připraveno o hlavní úspěchy svého vítězství ve válce s Tureckem, množily se attentáty povážlivě a car sám, dav připraviti návrh ústavy, stal se obětí útoku 13. března 1881 aniž by byl mohl reformní dílo to dokončiti Nástupce jeho Alexandr III. snažil se obnovit v říši pořádek tuhým vládním systémem, aniž by se byl jinak uzavřel opatřením, kteráž smě- řovala k polepšení hmotných poměrů obyvatelstva

Den 3. března t. r. stane se asi opět pa- mátným v dějinách Ruska; k přiští jeho hleděno se všech stran s různými nadějemi; jedni před- povídali, že toho dne vyjde carský manifest, do- plňující prohlášením ústavy úkaz reformní ze dne 25. prosince m. r., druzí pak věštili, že den ten vyhlédnut byl revolučními živly k obnovení a podnícení nepořádků v míře mnohem větší než jakými jest Rusko znepokojováno zvláště v průběhu posledních několika měsíců. V době trvání nynější války rusko-japonské, vlekoucí se svízelně již na čtrnáctý měsíc, vyvinuly se vnitřn poměry v Rusku způsobem, jenž nejen upomíná na poslední dobu cara Alexandra II. Osvobodítele. ale rozvětvením a rozsshem nepokojů a množ- stvím attentátů svých doby řádění nihilistického daleko předstihl. Po všecku dobu, co trvaji nynější krvavé bouře a stávky, co zvláště šlechta zvedá při každé příležitosti hlasy své, domáhajíc se postavení, jež by ji dalo do rukou moc, po- dobnou té, jakéž se téší aristokracie v západní Evropě, a kdy hlavně studentstvo a průmyslové dělnictvo pouličními bouřemi podporuje tak zv snahy po stavovské ústavnosti, can Mikuláš II. jako by byl stále kolísal mezi oběma hlavními směry politickými, jež se projevuj v jeho obrovské říši, mezi hnutím více převrat ným než ústavním na straně jedné a zásadam posavadního vývoje Ruska, opírajícími se o ideu samodržavnou jakožto nejpevnější záklac státu a národa ruskáo, jež by uskulečňoval potřebně opravy ve smyslu odvěkých názor ruských.

Včera, dne 3. března, stalo se konečné rozhodnutí — a to do- padlo na prospěch směru druhého Rozhodnutí toto bude asi pro Evropu, jež na- vykla si od některého času předpisovati Rusku jak má potupným mírem zakončiti nynější válku a jak má provésti desorganisaci svou uvnitř doma — velikým překvapením. Kdo však vystihl účinek podobných udá- lostí, jako byl vražedný attentát na velkoknížele Sergěje v Moskvě dne 17. února t. r., jako byl usnesení sehůze studentů petrohradských, v niž roztrhána podobizna carova, kdo dále si všímal toho, jak každý opravný pokus, ať na prospěch dělnietva, ať kterékoliv jiné vrstvy společenské, byl v zápěti kruhy anarchistickými prohlašován za slabost moci carské a jak na něj dávána odpověď novými, zvláště v poslední době stále vyzývavějšími požadavky a útoky — tomu ne- mohlo uniknouti poznání, že rostoucí zmatky nejsou prostředkem, jenž by podporoval opravdové snahy reformní, ale že jsou to okázalé podniky na rozrušení státu ruského, na stlačení národa ruského v řadu národů bezvýznamných, v řadu

národů vyloučených zl účasůi na řízení osudů Včerejší carský manifest jest věrným ohlasem těchto poměrů a, jest zároveň ohlášením, že nastal konec všemu dalšímu vá- hání, že Rusko vstupuje na dráhu důrazné obrany, jak proti svým nepřátelům vnitřním, tal proti nepřátelům vnějším, a car vyzývá náro ruský, lid ruský, ahy ho v tomto těžkém, b obrovském podniku podporoval. »Krvavá válka na dálném Východě, vedená za čest Ruska a za moc na vodách Tíchého oceanu, nutná k upevnění klidného rozvoje nejen našeho, ale i ostatních křesťanských národů na staletí,« praví carský manifest, »vyžaduje n ruském národě znamenitého napjetí sil a pohltila mnoho našemu srdci blízkých a drahých obětí. Kdežto slavní synové Ruska s hrdinností sebe- obětavou bojují a životy své za víru, cara vlasť nasazují, vypukly ve vlasti zmatky na radosť nepřátel a na těžkou žalost naši.« Za- slepení zlomyslníci podnikají útoky na stěžejné základy ruského státu, domnivajíce se, když podryjí přirozenou souvislost s minulostí, že rozruší posavadní řády a že na místo nich zřídí novou správu země na základech, jež nejsou vlastní naší zemi. Attentát, provedený na velko- knížete Sergěje hluboce uráží národní cit každého, komu je drahá česť ruského jmena a sláva vlasti. »Pokorně neseme uložené zkoušky,« pokračuje manifest, »a hledáme silu a útěchu v pevné důvěře v milost, již bůh vždy prokázal moci ruské a v odvěké nám známé odda- nosti našeho národa prestolu.

V modlitbách sv. pravoslavné církve, pod praporem samodržavné moci carské, přestálo Rusko již četné veliké války a zmatky, a vyšlo vždy s novou, nezlomenou silou z tisní a po- tíží. Avšak vnitřní nepořádek poslední dobou kolisání myšlenek, což prospívalo šíření se vzpoury a nepokojů, ukládají nám za povin- nosť, abychom všechny vládní instituce a všecky autority upomenuli na jejich povinnosti ve službě a jejich přísahu a vyzvali je, aby zvýšily svou pozornosť na zachovávání zákonů pořádku bezpečnosti. V pevném vědomí své mravní služební odpovědnosti jak prestolu tak vlasti mějtež stále na mysli blaho národa, a v pevné důvěře, že bůh, kterýž zkoušel naši trpělivost, udělí vítězství našim zbraním, v- láme dobře smýšlející lidi všech stavů, jednoho každého v jeho povolání a na místě jemu vykázaném, aby se seskupil k jednomyslné součinnosti slo- vemiakutkem kolem nás a k veli- kému svatému činu ena překonání úporného z- hraničného nepřítele a vyhubení v zpoury v zemi, jakož aby rozvážně účinkovali proli vnitřním zmatkům. Připomínáme, že jest nám možno jen za klidného stavu myslí veškerého obyvatelstva uskutečniti naše snahy směřující k obnově duchovního života národa.

k posile jeho blahobytu a zdokonalen státních řádů. Kěž se pevně seřadí kolem prestola všickni Rusové, kteří věrní jsouce mi nulosti Ruska, čestně a svědomitě, v sou hlasu s námi se starají o každo záležitost státní. Kéž bůh propůjčí du- chovenstvu svatosti, vládnoucím a soudícín pravdy, lidu míru, zákonům moci a víře zdaru k upevnění samodržaví a ku blabu našich věrných poddaných. — Řeč tohoto manifestu carského nebudes snad zdáti u nás na západě dosti přesvědčivou a jasnou, ale za to tím přesvědčivěji a určitěji zazní stomillionovému národu ruskému, jenž bezpečnost a sílu prestolu carského považuje z bozpečnosť a silu svou vlastní. Účinek tohot carského volání k národu ruskému, aby se- skupil se kolem carského prestolu na obranu jeho proti vnějším i vnitřním nepřátelům, bude ve středu lidu ruského nevypočitatelným a ne

světa. V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . . za sh odpoladní Ve slialkich na venkově ranní číslo. . . . . cd polední . . . . . . . Sk Inserát platí se hotově rapřei Přežpleení a inetrtr přijimi zdmis- stráce v Mariamske nlici č. a. Tam nacházejí se tei redakee tiskárnK a ezpedice „Národních Listá“ Rukopisy se novrnenji.

vystižným. Lid ruský chová dosud v živé pa- měti, že to byli carové ruští, kteří ho vysvobo- dili ze jha mongolského a tatarského, kteří zlo- mili panovačné choutky velmožů v dobách též- šlch vnitřních zmatků, než jsou nynější, ktere ho vedli dosud vítězně proti všem zahraničným nepřátelům, že to byli carové, kteří zlomili pouta, jež svírala jeho souvěrce a soukmenovce, kteří dovedli jej k účasti na světovládě. Mohla by ovšem vzniknouti pochybnost, zda-li nynější rozvrstvení národa ruského ještě připoušti takový pronikavý účinek na mysli lidu ruského, jak je předpokládá tento carský mani- fest. Tu jest záhodno rozpomenouti se na slova hr. Lva Tolstého, jejž nikdo nebude pokládati za zvláštního ctitele samodržaví, a ten vyslovil se dle pařižského » Matinu« následovně: Věřte mi, ony deselitisíce volajících po reformách, netvoři národ ruský. Jsou jenom pranepalrnou, mizíeí částkou jeho. Nesmí se zapomenouti, že ruský ná- rod sestává ze 120 millionů mužiků (venkovanů). Toto obrovské množství lidí, toť jsou milliony, kteří vzdělávají půdu, lopoti a strádají, ati mají jen jediné přání, aby tato hrouda země, jež jest pramenem jejich námah a strá- dání — jim náležela. A ruský lid v tomto okamžiku nepomýšlí na revoluci. T- kové převraty byly možné jen do poloviny XIX. stoleti. Dnes mají vlády v rukou účinné pro- středky represse, a není možná svrhnoutije násilím. Jediný prostředek vydatný by byl — neúčastniti se jejich činů násilí. Jen kdyby mezi oběma směry, jež nyní dodávají ráz veřejnému životu říše, nebylo takově hrozné nenávistil Mne napíná pouze stupeň tohoto vzájemného nepřátelství; dnes dostouplo již stupně varu. — Včerejším manifestem dán povel, že pro jednu z těchto nerovných, nenávidících se sil není na Rusi — místa.

Říšská rada.

Poslanecká sněmovna. Z Vídně, 3. března. (Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.) Poslanecká sněmovna měla dnes schůzi zcela mimořádnou. Trvala déle šesti hodina byla téměř celá vyplněna debatou vojen- skou. První čtení živnostenské reformy bylo jí zatlačeno. Věc, o kterou šlo, je skutečně pilná. Dragon Hangler, jediné dítě chudobných rodičů v Sv. Hyppolitě, naděje jejich stáří, zemřel v Štyrském Hradci po dlouhé nemoci, kterou utržil si ve službě, byv zasažen koněm do hlavy. Vykonána byla na něm operace — marná. Lékaři zmýlili se v diagnose. Ale chyby jsou lidské. Vojenským lékařům také žádné výtky se nečiní. Byly však se dvou stran vysloveny stesky, že s vějínem ne nakládáno v nemocnici jak se slušelo a patřilo dle pravidel psaných zejmena jak se slušelo a patřilo dle nepsaných pravidel lidskosti. Vojenská správa do mi- nulé schůze poslala lékařský referát. Žádala se o něm debata, která však odmítnuta. Dnes vy- nucena byla návrhem poslance Sehuh- mayera. Ten ve dvouhodinné řeči, kterou poutal pozornost sněmovny a plné gallerie, vy- pravoval, co se dělo s Hanglerem. Velké rozechvění a hluboké vzrušeni jalo všechny posluchače, když li- čil, kterak matka dlouho a těžc hledala své na smrt choré dítě, až je nalezla v děsné nečistotě zanedbanosti a jak první slovo vo- jínovo k matce bylo: »Vodu!« . . Již mnoho podobných připadů bylo ve sně- movně a jinde uvedeno na veřejnou známost, ale žádný tak strašný, tak surově nehumanní, tak v pravdě cynický jako tentokráte. A nač jsme již jednou položili důraz, opětovati musíme i dnes: všichni, kdo toto názo r né,

FEUILLETON. Z řečí a úvah dra. Karla Sladkovského. (Ke dni 25. výroči jeho úmrtí.) Vybral Karel Škalo ud. Národ, jenž nectí zasloužilý eh mužů svých, sám cti hoden není, sám vlastní maři slávu, sám v temné vrhá se za- pomenutl. V Husinci, dne 6. září 1869. . . . nikdy jsem si neosoboval nižádných takových zásluh, abych mohl za to očekávat zvláštního oslavení. Nikdy jsem si ne- osoboval zásluhu jakéhosi mučed- nictví, z mých úst nikdy slova nikdo ne- slyšel, jež by povzdáli mohlo se vykládat, jako bych nahodilou okolnost, že jsem dlouhá ovšem léta přestál na pevnosti, pokládal si za zásluhu o národ. Na Mělníce, dne 1. února 1874. Jen pravdou může národ zvítě ziti, jen na pravdě má zakládati budoucnose svou . . . Avšak věčná jest pravda, věčně máme ji poznávali, věčným domáhati se jí zá- pasem. Kdokoliv domnival by se v marnivosti své, že ji úplně již vyhloubal, že se dále zkou- mati nemá, jest urpulným nepřítelem jejím. V Borové, 19. srpna 1862. Je-li idea špatná, nemá-li základu v pravdě rozplyne se jako bublina i bez pronásledování. při vší volnosti. Ideu pravdivou, sku- tečně potřebnou nemožno udusiti Čím více pronásledována, tím větší jeví odpor uím více roste počet stoupenců. Politický denník »Hla se 17. dubna 186g. Ze strachu, aby nepřišli o trůn, stali se panovníci despoty. »Hl a se 11. června 1862. . . . absolutismus, zima národů u stoupiti musí svobodě, jarnímu jieh životu . ..

»Hlas« 29. března 1862. . . . král nemůže se bezpráví dopusi to jest první a myslím nejstarší zásada anglické ústavy, avšak ministři jsou za od- chylky od základních zásad ústavy z odpo- vědni a nesmějí se žádnou mocí, ani korunou krýti, aby zodpovědnosti se vyhnuli. Je-li však ministrovi možno a volno, aby zásady libovolně vykládal a jim se vyhýbal, může snadno zejtra nebo pozejtří přijíti ministr, který celou ústavu obejde. Na sněmu 10. března 1863. Úřadníci a vojsko jsou dvě armády jimiž vládne panovník, dvě oprati, jimiž říd národy a které nesmí pustit z rukou. »Hlas« v červnu 1862. Tak jako v politice vnitřní se musí národ- ním požadavkům vyhověti, také i u vojska zásada národnosti dojíti musí platnosti »Hla s« 14. června 1862. Nerozum jest, chtěti posouvati n zad dějiny i požadavky času, jako jest nerozum, otáčeti nazpět rafiji na hodinách. by ještě poledne býti se nezdálo; slunce s neřídí podle rafijí hodinových, rukou lidskou zhotovených . . . Kdo nezná běhu slunce, pro- mešká mnohdy čas nejdůležitějšl. »Hla se 29. března 1862.

... národnost jest dle mého soudu sama sobě účelem a zůstane jím, dokud jméno člověka na světě nedosáhne úplného uznáni plného oprávnění. A proto, že jest národnost sama sobě účelem, proto n el ze s m l o u v at se o národnost, nelze vzdávati se jí an částečně. Na sněmu 10. března 1863. Kde jedna národnost nad dru- hou se staví, kde jedna druhou ovládati chce, tam není pravé svobody, tam je svoboda mrzkou světoběžnicí, které se poctivec štltí. »Hlase 19. září 1863. Jednotlivei a celí národové, přemítajíceo svých osudech minulých, nejlépe mohou odtud souditi na svoji budoucnost. »Hlas« 4. ledna 1863. Není kacířem Mistr Jan Hus alébrž jest mučedníkem, ve všem všudy mučed- níkem přesvědčení svého, jest osvoboditelem ná- roda z okovů nevolnietva duševního, jest z nej přednějších a nejvznešenějších bojovníkůz svobodu lidskou. 6. září 1869 v Husinci. Jako spoštol osvěty chodil otec K- menský od národa k národu bezzištně, vy- kládaje přirozené zásady rozumného vyučování a přemitání o věcech lidských, důtklivě sám napomínal i vyzýval, aby každý z nich přede- vším hleděl si jazyka otců svých, je neustále pěstoval, v něm dále se vzdělával . . V Brandýse n. Orl. 5. září 1865. Dr. Bach — byl synem z lidu, z barikác sobě utvořil schody ke komnatám minislerským na jichž kluzkých parketách zapírati se naučil přesvědčení své a původ svůj. Svobodu zá- konnou, ústavní, pro niž na barikády vstoupi později sám zatracoval.

»Hlas« 29. března 1862. ... osvěta jest heslo a základ života našeho národního!. Divadlo bylo posledním opatrovatelem zmírajícího a první posilou zolavujícího se ná roda našeho. jest nám divadlo školou moudrosti školou života praktického. ... krásná umění a průmys! vše- liký zkvétají ve vzájemném sebe podporování O slavnosti základního kamene k Národ- nímu divadlu v Praze 16. května 1868. Ve hmotném blahobytu zakládá se mravní i politický úspěch. »Hlas« 1. ledna 1862. Přijde a přichází již doba, kdy jako- Kristus vypudil prodavače a kupce z předsíně chrámu Otce svého, vymetáni budou proda- vači osvěty z předsíně velebného chrámu a za prchajícími rozléhati se budou slova »Chrám můj jest chrám bezzištného osvícení oblažení národů jakéhokoliv jazyka, vy však jste jej učiniti chtěli peleší lotrovskou !« V Brandýse n. Orl. 5. září 1865. Myslím, že obec není souborem po- zemků, než souborem osobnosti . .. Je-li tomu skutečně tak, jako že jest, pak (pánové) nemůže se rozhodovati o postavení, jaké má někdo miti v obci, dle rozsáhlosti pozemků, jež nazývá svým majetkem. Na sněmu 20. března 1863. Spravedlivé zastoupení které koliv společnosti, jež dělí se ve strany, docílit lze jen tím způsobem: 1. každé straně přičte se na počet jej členů vypadající počet zástupců, 2. každá strana připadající na ni počet zá stupců voli si sama. .. . často lidé, mravně skleslí vetrou se do veřejných zastupitelstev, kdežto slušní občané, ba v oboru svém výteční mužové na mnoze straní se veřejného života. Nelze popírati, je mnoho osob vyni- kajících, kteréž by byly nejen vydatnou pod- porou, alebrž i okrasou sboru zákonodár- ného, kteréž ale straní se ho často jen proto, že nechtějí dostati se tam jen pomocí té neb oné strany, aneb prodirati se proudem oby- čejné a často nemílé agitace.

Výklad voleb. R. 1875. Svorně ve vlasti společné chce Čech vždy žíti s německým krajanem svým, avšak jako rovný s rovným chce ve stej- ném poměru účastniti se v samosprávě zemské i v řízení záležitostí řišských. »Hlas« 1. ledna 1862. Svézákonnost vlasti české v svobodně řízené říši rakouské jest základem politického mého přesvědčení. K voličům 2. března 1862. .... koruna česká jest významem obapolné smlouvy, kterouž Čechy, Mo- rava i Slezsko dostaly se cisařskému rodu posu panujícímu . .. »Hlas« 1. ledna 1862. Země koruny české musí vždy zů- stati v takové samoststnosti a v takové zvlášt- nosti, aby v tom okamžení, jakmile nezrušitelné právo, voliti si krále, by ve skutečnost vešlo, hned celý svět věděl, které to země A toto právo jest zaručeno Evropou a bu- deme je také vykonávati, kdyby na to došle, před celou Evropou. Na sněmu 7. prosince 1866. Nikdo na světě neměl a nemá práva, aby země koruny české o své újmě prohlásil za pouhé příslušenství polostátu jakéhosi císlajtán- ského a chce-li se to mocí provésti, mají ti, proti jichž vůli by mocí se to provedlo, pořád ještě plné a nepopíratelné právo, státi na tom, že zemé koruny české jsou zvláštním a neroz- lučným státním celkem. »Národní Listy« 10. dubna 1868.