Ročník XXXXV.

V Praze, v pátek dne 3. března 1905.

Číslo 62.

Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praze v administrani na měsíe . . . . . . 2 K na čtvrt leta . . . . 6 K — s dveji denáškou na mnřsí na čivat leta ve úlíalkách na měsíc . .. . . 2 K 30h Poštout za miisíe :: ko na čtrrt leta s dvojí zásilkos na maěsíe na čtvrt leta . . . . 11 K 40k L. Z Petrohradu, 2. března. (Původní telegram zvláštního zpravodaje »Národ. Listů«.) Dnes přibyl sem vrchní lodník angli- cký, kterýž ujišťuje, že Japon ei pokusili se ho podplatiti. Potvrzuje přítomnost Ja- poncův při hullském pří- padu. Vláda anglická odepřela po- slati jej jako svědka do Paříže k za- sedání hullské komise. Přibyv sem. námořník ten slibuje proká z ati pravdivost svého tvrzení. Stávky počinají znovu. Pro vý roční den zrušení nevolnictví oče- kává se opět stávka všeobecná, jakož i odpor vojska a četnictva. Jevíť se zde nepokoj za příčinou vzrůstání sympatií mezi vojáky pro dělníky. Věera konala se v Carském Selu opětně schůze ministerského komitétu za předsednictví carova; dle doslechu jednalo se o pevném znění earského manifestu, který car zamýšlí vydati po zjednání úplného klidu v říši. Z Petrohradu, 2. března. (C.-B.) Ge- nerál Stesselj byl dnes odpoledne přijat carem v Carském Sělu ve slyšení. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy víz na straně 4.

Na nové dráhy. Dnem 1. března 1906 má nabýti platnosti nová obchodní smlouva rakousko-německá. Ustanovení toto, zvláštním dovětkem smluvním určené, není ovšem bezpodmínečným. Německ vypovídajíc platné dosud obchodní smlouvy víže výpověď dodatkem, že pro případ nevymě- nění ratifikačních listin do konce února 1906 bude počátek platnosti nových smluv odložen na lhůtu pozdější. Německý sněm říšský s ne- obyčejnou rychlostí a nečekanou většínou přijal nových sedm obchodních smluv Německa s ci- zinou, podmínce, kterou výpověď vázána, může tedy německá říše dostáti kdykoli. Ohled na po- měry rakouské vede Německo k této opatrnosti, nutné i vzhledem k tomu, že nové smlouvy obsahují vesměs dovětek nejvyšších výhod, že tedy jen tenkráte bude dosaženo plně cíle nové zvýšené ochrany, když nabudou nové smlouvy platnosti najednou a co do všech smluvních států současně. Ve stanovení uvedené lhůty a v ener- gii, kterou se Německo dovedlo na základě no- vého svého autonomního celního tarifu, jenž ještě přede dvěma léty vyhlašován za překážku veškerých tarifních úmluv, dopracovati k novým smlouvám, lze nejen seznati důsledky mocen- ského posťavení Německa, jeho vlivu a váhy,

ale i doklad, že Německo vědomě a při- praveně nastupuje úplně nové dráhy obchodní své politiky. Uvedením no- vého celního tarifu její prostředky vyčerpány nejsou. Nový celní tarif přináší sice zemědělstvu německému zvýšené sazby celní, v některých směrech dokonce prohibici cizího dovozu vů- bec, nová smlouva dává německé vládě moc, uzavříti preventivně hranice cizímu dobytku, vy- plnění staré tužby německého agrárnictví, ale zároveň znesnadňuje následkem nutnosti uznati zvýšené celní sazby průmyslové ve smluvních státech řadě oborů průmyslových vývoz do eiziny. Ovšem: víru, že celní sazby samy o sobě postačí k oslabení cizí soutěže na domácím trhu, důkladně podmilá cenová poli- tika kartelni, která pomocí vysokých cen do- mácích vyzbrojuje se ku prolomení celních šraňků dosavadních odbytišť levnými cenamí vývozními (německý průmysl železářský byl zde typickým příkladem), ale jednak není kar- telní organisace všeobecnou, jednak není do- mácí trh vždy ochoten uznati správnost uvedené politiky dvojích cen. A tak hlásí se nutnost, do- plniti politiku celně-tarifní opatřeními dalšími.

V těchto snahách po prohloubení obchodní po- litiky státní padá dopravní politika v prvé řadě na váhu. Německo ovšem k jednotné dopravn politice, jak o ní snil již List, se nedopracovalo. Úspěchy státních drah prusko-hessenských jsou arci tak pronikavy, že volání po jednotné ně- mecké politice říšské rok za rokem roste, leč staré tradice lomi se jen volněji, než by si přály moderní proudy německo-národní politiky ho- spodářské. A je to význačno, že právě ve chvil sjednání nových smluv dochází k dohodě všech německých drah o společenství pro- středků dopravních a že k tomuto kroku, přímo epochálnímu ve vývoji dopravní politiky německé, se pojí i revise doprav- ních sazeb. V době tedy, kdy sousední státy se chrání zvýšenými celními sazbami proti ně- mecké soutěži průmyslové na svých trzích, chtějíce takto raziti dráhu svému vlastnímu prů- myslovému rozmachu, blíží se Německo k jed- notné dopravní politice, která bud plně podřízena potřebám a sna- hám obchedu a průmyslu. Účelně ve- dená dopravní politika, zasahující v čas a dů- razně, bude v četných případech paralysovat zvýšenou ochranu cizí, nebo aspoň její účinky podstatně zmírní.

Tento mohutný pokrok k hospodářskému slití národa provázen ale momenty dalšími: prů- plavními stavbami bude netušeně zvýšena sou- těžnost porýnského obvodu železářskéhoa usnadněna doprava obilí severu Německa do průmyslových krajů západu. Proti cizímu obilí bude postavena hráz vysokých celních sazeb, ale současně bude i zvýšena možnost odbytová obilí domácího. Přimyslíme-li si, jak Německo soustavně a vytrvale pomáhá zvyšovati výrobní úroveň svého zemědělství, uvědomíme-li si jeho úspěchy v tomto směru a přímo horečnou práci nynější, uvážíme-li vzrůst kapitálové mohouc- nosti říše Hohenzollernů (co jen poslední dvě léta znamenala pro zvýšení zámožnosti Něme- eka!), jeho politickou váhu a moc, technickou výši jeho průmyslů, pak nemůžeme býti v po- chybnostech, že tato, tak pečlivě připravovan a vedená politika povede a musí vésti k úspěchu. V tomto momentu lze také nejlépe seznati pří- činu, proč německý sněm říšský tak ochotně přijímá nové smlouvy — ví, že jsou jen jednou stránkou hospodářské politiky národní a že vlády toho si jsou dobře vědomy. Těch jasných výhledů jako Německo, tato říše nemá. Její hospodářská politika národní není. Centralisační a germanisující systém vl- deňský a jeho dítě, dualism, pracovaly přím a ostře proti možnému uvědomování si společ- ných hospodářských zájmů. Státní správě byla péče o průmysl německý počátkem a koncem politiky průmyslové, prvým cílem sílících ná- rodů neněmeckých po hospodářské stránce mu- sily býti tedy emancipační snahy, měl-li vůbec jich hospodářský život činiti pokroky, zatím co dualism musil nutně vyvolati v Uhrách sebe- vědomou, národní maďarskou politiku hospodář- skou. Vídeň stala se baštou snah o německou nadvládu hospodářskou, od ní osvobozovala se stejně Pešť, jako se osvobozuje Praha. Místo

tcho, aby se počítalo s hospodářskými potře- bami všech národů a na této základně budována byla účelná politika obchodní, bojovalo se proti neněmeckému podnikateli a přehlížela se přání neněmeckého rolníka. A tak musilo dojítí k těm koncům, kde jsme dnes: snahám o celní rozluku předlitavsko-uherskou v Uhrách a německému úsilí o případné obchodní společenství před- litavsko-německé. Proti jednotnému Německu ve chvíli jednání o novou smlouvu obchodní stálo rozervané Rakousko, které ani vyjednávání nemohlo založiti na zákonně uznaném autonom- ním celním tarifu, ani na zaručeném společen- ství celním a obchodním s Uhry pro obdob platnosti nové smlouvy... Takováto posice ne- mohla ovšem míti v zápětí nic jiného, než po- rážku. Byli jsme nejen nuceni uznati zvýšené ně mecké sazby zemědělské, podrobiti se jeho požadavku preventivního zákazu dovozu dobyt- čího od nás, ale nezbylo i než skloniti se před diktátem co do úpravy naší dopravní politikyo Zatím co Německo se chystá k tarifně-doprav- ním reformám, které přinesou veliké úlevy oněm vývozním oborům průmyslovým, ohledně nichž zvýšeny sazby celní v cizině, resignuje Rakou- sko nejen na právo dopravně-tarifní úpravy ce do sladr a ječmene vývozního, nýbrž opoušti i Předlitavsko snahy o jednotnou dopravní poli- tiku železniční. Sestátnění dráb a podřízení dopravní politiky potřebám národního hospodář- ství bylo prvým krokem uherského státu — v této polovině říšské jsou přes veškery výhody finanční jednotných státních dráb germanisu- jící soukromé společnosti železniční kusem sy- stému politického. A i na vlastních dráhách státních není po účelné politice dopravní ani po- tuchy. Druhé spojení na Terst se sice staví, ná- klady těchto staveb převyšují rozpočty o 90 mill.

kerun, ale čím bude toto spojení pro průmyslové země severní, které odkázány na soukromé dráhy a pro které při dosavadní tarifní politiee a při odporu proti vodním stavbám zůstane Ham- burk i nadále přístavem námořním? Proč se za- kopávají milliony v Terstu, když pro samou pro- tekci není času na pronikavé ozdravení a dů- kladnou reorganisaci Lloydu, tím nalehavější. že i dopravu terstškou čím dále, tím více n sebe strhují německé dopravní společnosti, kte rým neschopnost správy Lloydu zde umožniln pevné zakotvení? Nákladně dráhy sice stát staví ale aby si zabezpečil pro ně dopravu, o to ne- dbá. O úsili, učiniti Terst skutečným přístavem říše, vůbec nelze ani mluviti! Oproti sjedno cenému Německu zůstaneme my nadále v po- měrech dneška, které přímo podlamují možnost každého rozmachu a možnost, osamostatňovae politiky hospodářské. Není myšlenky vůdčí, není cíle, není chuti ku práci. .. V tu chvíli docházejí z Uher hlasy, volajíe po neuznání právě sjednané obchodní smlouvy s Německem. Není pochyby: i zde jde o pro- středky k úspěchům politickým. V nové smlouvě s Německem až příliš mnoho koncedováno zá- jmům uherským a samostatné Uhry by sotva byly docílily toho, co jim nyní přináší nová úmluva. To se v Uhrách dobře ví. Ale zároveň se jasně chápe, jaká váha se klade právě v télo chvíli na dohodu s Německem ve Vídni. Vídeň má si vydobyti uznání nové úmluvy obehodní s Německem, která jest pro ni instrumentem po- litickým, na Uhrách ústupky politickými. Taková jest situace a jest jisto, že Maďaři využívají jí velmi dovedně.

Nemůže býti pronikavější porážky dosavad- ního systému vídeňského. Porážky politickéa porážky hospodářské dopadají těžce na jeho opory. Základy dualismu se mocně otřásajía dosavadní politický systém vídeňský prožívá ne- popíratelně jednu ze svých ostrých krisí. Jest a bude na národech rakouských a na nás nev řadě poslední, vyjdou-lí ze zápasů dneška po- síleny ony směry, kterým jest při případné roz- luce s Uhry touhou užší splynutí s Německem, či prorazí-li konečně proudy, deroucí se za me- tou Rakouska, spravedlivého ke všem národům a pracujícího na základě uznání jich práv ke svému osamostatnění. Není malou chvíle dnešní — malými zůstanou v ní jen ti, kdož dovedli uplatňovati své snahy malými prostředky ..

Český zemský spolek proti alkoholismu. Návrhy dra. Šimsy (řídíeího lékaře abstinenčníh sanatoria pro choroby nervové v Krči u Prahy? Návrh organisace českého zemského spolku proti alkoholismu. Hlavním účelem spolku je bojovati přimě- řenými prostředky proti šíření se alkoho- lismu a proti požívání lihových nápojů vůbec. Při tak rozšířeném zvyku pití přípravků alkoholových zdá se býti účel příliš ideální neboť není vůbec možno převrátiti život spole- čenský a dlouhým časem utvrzené zvyky i ná- zory. Spolek také nedoufá v náhlé převraty, tím méně, protože na konsumu lihovin interessova- ných činitelů je přiliš mnoho, kteří dovedou mocí i kapitálem každé opravné hnutí potlačiti. Proto musí si spolek vytknouti takový program pracovní, který možno prakticky za našich po- měrů prováděti bez nářků morálních a úvah theoretických. Nejdříve tedy musí spolek po- vzbuzovati veřejný zájem pro tuto otázku časo- pisy, přednáškami, spisy atd. Každý člen ve svém kruhu působnosti může raziti cestu pravdě o ceně lihových nápojů do přesvědčení chabých a neuvědomělých.

Hlavní činnost spolku toho poučná výchovná musí se obrátiti tam, kde ize oče- kávati jistý výsledek — k rládeži a do škol. K tomu cíli musí spolek získati součin- nosti všech sil, které mají v rukou výchovu mládeže, jako učitelstvo, školní rady, kněžstv a pod. Důležitost výchovy mládeže v duchu zá- sad zdrželivosti od lihových nápojů uznána ode dávna na sjezdech protialkoholických, paedago- gických i hygienických. Budoucnost patří tomu, kdo získá mládež. Staré pijáky těžko je přesvědčovati a léčiti. Poukazuji, že v zemích, kde roakce proti pijáctví nejčileji si počíná, jsou spolky mlá- deže (Band of Hop Union), čítající více million členů, kteří se zavazují ke zdrželivosti. V mno- hých státech zavedeno úřadně vyučování o vlivu alkoholu ve školách. Naše ministerstvo vyučo- vání totéž učitelstvu slabě doporučilo. Školní lékaři, v Praze nyní ustanovení, přesvědčují se o hrozně rozšířeném zvyku, posilovati mládež lihovinami, 90% dětí pijí pivo a jiné opojné ná- poje. Jest samozřejmo, že tím děti pitomějí, stávají se předčasně nervosními a že se v nich budí pudy abnormální. Totéž platí i o staršt mládeži.

Zde tedy je pole činnosti veliké. Detailních návrhů ku provádění je celá řada: poučovati lid o výživě dětí, jak by své slabé děti posilovali bez lihových přípravků, zakládati útulny a jesle pro děti chudé, opuštěné a zanedbané, zakládati spolky dětské, zábavné a poučné, pěstovati hry a tělesná cvičení, zakládati dětské spořitelny. dohližeti na učedníky a studenty, živol v pen- sionátech, působiti na spolky akademické, so- kelské atd. Ovšem nejdříve musíme míti horlivé pracovníky z kruhů vychovatelských, které třeb spojiti ku práci systematické. Veškerý boj proti alkoholismu musí spočí- vati na pevném základě vědeckého odůvodnění a zkušenosti. Musíme míti v ruce pádné důkazy o škodlivosti alkoholu, se spornými otázkam nemůžeme předstupovati před lid. To, co do- sud dokázáno, stačí úplně k energickému boji ale nutno i dále pracovati r množiti zbraně. No- vému spolku slíbili součinnost vynikající od- borníci, professoři a docenti české lékařské fa- kulty, kteří se uvolili otázky alkoholismu s růz- ných hledisek vědy lékařské osvětliti a propra- ccvati. Tím způsobem bude založena sbírka přednášek o alkoholismu, která bude působiti v lidu autoritou našich učenců. Přednášky a vědecká pojednání slíbili i od- borníci z kruhů právnických, soudcovských paedagogických.

Spolek bude připravovati cesty zákonodár- ství, aby lid z vlastního přesvědčení uznal nut nost zákonitých opatření, směřujících k omezen pijáctví. Lid hledá v požitku lihovin posílení, ohřátí ukojení hladu a žízně, příjemnou náladu, za- pomnění na starosti, v hostinci nebo kantině hledá společnost, zábavu, přijemný pobyta osvěžení. Toto vše, co člověk z nutnosti a při- rozeného pudu hledá, není špatné, naopak velmi nutné. My nemůžeme bráti lidu od úst univer- sální lék, nepodávajíce mu zároveň náhradu nemůžeme vyháněti člověka z dusných výčepů, neuvádějíce ho do místností lepších. Spolek proti alkoholismu musí starati se o to, aby žíznivý, hladový a zotavení potřebujíeí člověk mohl rovněž tak lehce a lacino do- sáhnouti ukojení svých potřeb bez lihovin. Ná- hrada jich musí býti tak lehce dosažitelná jako dnes pivo a kořalka. Za našich poměrů je člověk přímo nucen píti lihové nápoje, protože jiného často ani nedostane. Přiznati musíme, že zdravá pitná voda je v některých místech vzácnostía V drobném prodejit ranní čí-le o sobě . . . za pd poladni . . . na2 ve šllalkách na veskovét raníná čísl odpoledaí . . . . . . . 8h Inseráty platí se hotové papřeš. Přečplacení a interty příjímá sdmini- strace v Maziauské ulici č. z Tam nacházejí sa též redakee tiskárna a eapedice „Národnich Listě Rukopisy se novraosji.

sodové i minerální vody, limonády, ovocné šťávy a tak zvané nápoje, lihu prosté (z ciziny nám nabízeně), jsou nepoměrně dražší než pivo. Reforma v tom ohledu je možna i bez poško- zení živnosti hostinské. Lidu se musí ukázati, že je možno doma z různého ovoce připravovati příjemně chutna- jící a osvěžujíci nápoje. Spolky hospodářskéi zemědělská rada pro království české budou spolupůsobiti, aby se pozvedla kultura ovoce výroba ovocných šťáv. Majitelé továren, hospodářství a pod. musí býti povzbuzováni, aby zapovidali úplně výčep lihových nápojů ve svých závodech a zejmena aby nedávali lihoviny jako čásť mzdy dělníkům. Dělnictvo a chudina musí míti lehce přístupné mistnosti, kde lacino dostane čaj, kávu, mléko, polévky i nutná jídla. Spolek tedy bude se starati o to, aby uve- doné návrhy se uskutečnily a pořádá i zábavy bez lihových nápojů, na důkaz, že baviti se možno i bez částečného opojení. Spolek hledí i nepřímo působiti k omezení alkoholismu tím, že podporuje nebo inspiruje snahy jiných spolků humanních, které se starati mají o zlepšení materialního stavu dělné třídy, levných hygienických bytů, zaopatření sirotkůa nemocných, propuštěných káranců, slabomysl- ných atd.

Náš polek proti alkoholismu pracuje spo- lečně s druhými spolky v zemi i říši za příčinou jednotného postupu k docílení jistých úspěchů u vlády, vojenské správy, ředitelství železnie, kteřížto činitelé jsou velice důležití a mocnív boji proti alkoholismu. Připomínám, že na výchovu vojáků mám- dosud pramalý vliv, že v Anglii jsou celé pluky abstinentní a ve Francii nařízeno ministerstvem vojenství, aby důstojníci a lékaři poučovali vo- jáky slovem i příkladem o škodlivosti lihovin. Obezřetní vojevůdci nedávají vojsku žád- ných „posilujících“ nápojů, obsahujících al- kohol. Působení ženy, která je duší rodiny a jejíž péči svěřena většinou péče o výchovu dětí,je v boji proti pijáctví nevyhnutelné a neocenitelné. Náš spolek tudíž bude zařizovati i ženské kluby, kde by vliv žen byl co nejvíce uplatněn a proti alkoholismu organisován. Co se léčení význačných alkoholiků týče, bude spolek působiti k tomu, aby jeho důvěr- níci nabyli co nejdříve vlivu na jednotlivec i jeho rodiny, dále bude úlohou spolku, podporovati vznik léčebných ústavů, nemocnie, asylů a pra- covních kolonii, kde by chorobní pijáci byli lé- čeni. Zaopatření rodin pijáků a jich děti bude rovněž nemalým úkolem spolku k luštění před- loženým.

Kdo má nebo může býti členem toholo spolku? Proč se nezakládé ihned spolek ab- stinentů, když spolek má pracovati k úplné zdr- želivosti od lihových nápojů? Znám velice dobře historii spolků střídmosti i abstinence a znám rovněž poměry naše. U nás není ještě pochopení pro tyto otázky, abstinent platí v očích lidu za výstředníka jako vegelarián; člověk, který ne- pije, je vysmíván nebo z nemoci podezříván. Vstoupení do spolku abstinentního bylo by pro většinu ochotných členů obětí, kdo pak dne nůže na celý život se zaručovati, že nikdy ani kapky lihovin neokusí? Přísní abstinenti nedo- volují si ani skleničku piva časem vypíti a přece nikdo jim nevěří, že potajmu nepijí, jak to ame- ričtí temperoneláři dělají. Konečně hlouček spra- vedlivých abstinentů neznamená nic v tom ve- likém boji, tu může více věci prospěti veliký po- čet pracovníků, pro lidumilné snahy nadšených, byť i jen střídmých. Ze střídmých mohou se časem státi zdrželiví, 90% členů nyní abstinent- ních spolků dříve pili, až se přesvědčili, že jim to přece škodí. Kdo na sobě škodlivé účinky ne- cítí, ten se z lásky k druhým, aby dával dobrý příklad, nestane abstinentem, to je možné pouze u lidí velké energie. Ovšem, že ve spolkové činnosti jeden zdr- želivý dobrým příkladem ve společnosti může více prospívati, než celá řada střídmých, kteří nemohou uniknouti výtce, že druhé svádějí — ale pro začátek jest ve spolku vítán

FEUILLETON. V Praze, 2. března 1905. H. (Páví salon.) Touto dobou je Londým zaujat právě výstavou obrazů Whistlerových. Je to vznešená slavnost umění, která vznití pozor- nost celého vzdělaného světa. Velký, krásný stařec Rodin presidoval oslavným obřadům za- hájení. Vídím jej s bradou proroekou, s uroze- ným profilem starého Leonarda da Vince, s tím okem bystrým a něžným, v jehož pohledu utkvěl odlesk věčnosti a tajemnosti krásy, jak prostý a vážný ukazuje na dílo aristokratického jem- ného dandyho Whistlera, jež je vrcholem mo- derní raffinovanosti, noblessy a vkusu a jak tím gestem velekněze a mílence Krásy veli celému světu, aby se kořil dílu ušlechitilému a vzác- nému. Přiležitoslnou řeč asi sotva pronesl. Řeč- nická fráze nemůže poskvrniti jeho mlčelive rty. Snad nanejvýše před portretem Carlylovým nebo nějakou »symfonií v hnědi a zlatu« za- mručel: »C'est envoyé, ca l« A jméno Whistlerovo, hebké a šelestné vyvolává mi vzpomínku na jeden z nejmilejšíeh dojmů uměleckého Londýna. Na proslulý »Páví salon« vzpomínám, spa- třený za červnového odpoledne v hlučné a kra- mářské ulici New Bord Street v Obachově umě- leckém salonu. Anglie je vlasti velkých překvapení uměle- ekých. Její krajina je svěži a bujnou zahradou s pyšnými zámky, velkolepými letními residen- cemi lordů a obchodníků s bavlnou. Její města mají své malebnosti moderní i starobylé, čtvrt obromných, lomozivých továren s lesem komínů. ehrlicích dým i tichá zákoutí patricijská, kde

prach a mlčení staletí nasedly do říms, lomenie a sloupoví gotických domů, radnic, kathedrál obvinutých úponkovitými keři. Země puritánské odměřenosti a pruderie i s tou svou úžasnou monstrosní metropoli londýnskou, je bohatá vý- tvory nejbujnější fantasie a nejvzletnější sni- vosti umělecké, je otčinou geniálního Turnera i skupiny Prerafaelistů a dala útulek Whistlerovi. Zbožňoval jsem vždycky cesty »vášnivého poutníka krásy«. Dříve, dokud se nerozšířil zá- jem a program mých toulek v cizině, byly mým eilem gallerie, musea a kostely. Bloudil jsem v exaltovanosti dvacetipěti- letého dychtivce, chtějícího vše poznati, po Nč- mecku a Hollandsku za Rembrandtem a byly lo rozkošně chvíle mého mládí. Žil jsem cele soustředěn požitkům estelickým. Nic mne z nich nevyrušovalo. Saskia, tak často malovaná ohni- vým a hlubokým mistrem amsterodamským, byla jedinou ženou, jež mne zajímala. Nebot ty, jež jsem potkával v těch krajích, byly málo vábné. Opojení a vrouenost takových osamělých chvil v cizině, prožitých jen v dojmech uměle- ckých, povznášejí vysoko nad všechnu všednost. A jako se vždy vracíme k první své lásce, dle známého francouzského přísloví, vracím se po- každé, když se oetnu za hranicemi, k hledání nových neb oživování starých uměleckých po- znání, třeba že jsem se vzdal ctižádosti souditi maliře a sochaře jako věcný kritik p. Domorázel nebo klestiti cestu novému umění jako refor mátor a jistě učenější kritik p. Eduard Bém. Že jsem se pídil po Whistlerově »Pavím saloně«, sotva že jsem vkročil do Londýna, bylo zcela přirozené. Byl jsem nadšen vším, co jsem znal od Whistlera z Paříže a z výstav něme- ekých a byl jsem ctitelem jeho osoby a povahy.

o níž jsem slyšel a četl tolik »epatantních« po- drobností. Náleželť nedávno zesnulý mistr mezi grand- seigneury umění, kteří si dovolují žiti dle svých rozmarů a choutek bez zřetele, co tomu řekne jejich okolí. Geniální portretista, v jehož výtvo- rech bylo cosi z mystičnosti a fantastičnosti Rembrandtova šerosvitu a z Velasquezovy gran- dezzy, subtilní malíř nálad krajinných, jemný akvafortista, byl znám svými výstřednostmi svě- táka i svou bojovnosti neodvislého myslitele. O něm řekl Gustav Geffroy: byl dandym a polemistou. Svým krajně uhlazeným, chladným a vybraným zevnějškem imponoval jako prvn elegán Londýna a svou para doxální duchaplností, svým vtipem a ostrou ironií a svým humorem jímž prozrazoval své krajanství s Mark Twainem nadělal si mnoho nepřátel a přivodil si četno polemiky. Dokonce dostal se do konfliktu s vše mohoucím kritikem Ruskinem. Vydal, následkem těchto svých zkušeností velmi poučné pojednání »Roztomilý způsob dě lati si nepřátely«. Nic vám nezpůsobí tolik zášt a soptění jako vtip nebo ironie. Všechna nízkost a hloupost bouří se proti ironii a s bouřlivost hlásají »svatou allianci« proti posměva čnému rouhači. Mnozí lidé, jako ženy, bojí se ironie více nežli bitl. A hrdý, posměšný, elegantní gentleman James Mac Neil Whistler byl v umění dělatis nepřátely stejným mistrem jako v umění malby neb rytectví. Dlouhá léta musil snášeti neporoz- umění a urážky, z jeho prací si tropili smích ... Našel jsem v té špinavé a hřmotné lon- dýnské ulici u Obacha jedno z nejdelikátnějšíeh uměleckých překvapení, jež mi poskytla vlast Turnerova a Rossettiova. Proslulý »Peacoek room« byl po smrti majitele Leylanda přestě

hován do místností uměleckého závodu, kde možno jej zříti pouze v umělém osvětlení něko- lika sun-burnerů, skrytých v koulích z neleště ného skla. »Páví sál« byl původně jídelnou jen náhodou byl přetvořen v to veledilo vkusu. gracie a elegance, jímž je nyní. Pan Leyland. mecenáš moderních umělců, obklopený ve svém domě u Princes Gate pobliže Hyde Parku obrazy Burne-Jonesa, Millaisa a Rosettia a malbami sta- rých, sladkých mistrů italských Criveltia, Boti- cellia, Filippa Sippia, dal si od architekta Jeckylla upraviti nádhernou jídelnu s dřevěným, velm bohatě ornamentovaným stropem. Zdi byly ob- klopeny lehkými, útlými etažery na poreulánové a keramické drobnosti. Čalouny z šeré kůže španělské stály 25.000 franků. Ozdobou sálu byl Whistlerův obraz »Princezna z kraje por- culánového«, vislcí nad krbem Ale Whistler nebyl spokojen s tónem de- korace architektonické. Odrážela se disharmo- nicky od jeho obrazu. Vyžádal si od Leylanda svolení, aby směl dekoraci pozměniti svým štětcem. Galantní přítel umění vyhověl touze Whi- stlerově, jenž miloval harmonii barevnou tak vášnivě a ve všech podrobnostech, že jednou při dejeuner zlostně vrátil porculánovou japon- skou misu, poněvadž její barva byla v křikla- vém odporu s barvou pečeného lososa nan Rychle a urputně se pustil Whistler do práce. Celé dny visel v houpací síti pod stro- pem anebo vrhal barevné skvrny štětcem, upev- něným na rybářském prutě a za šest měsíeů r. 1876 a 1877 vytvořil ten zázrak modréa zlaté barvy, komponovaný na appartní dekora- tivní théma; páví oko. ležícího.

A celá dřívější dekorace, temná i křiklavá zejmena tím drahocenným čalounem koženým, zmizela a kouzelný štětec nejsubtilnějšího kolo- risty rozsel všude po zdech a stropě rozkošné, třpytné i mdlé nuance modré barvy a všei útlé žebroví etažer omaloval zlatem bledým, uhasínajícím v lónech hebce sladěných. Do pří- hrad etažer byly postaveny něžné bledé por- culány japonské Co pak nejvíce poutá v tom modro-zlatém přívalu pavích ok, v tom stále opakovaném motivu, vzatém z péra Junonina pťáka, jsou dva obrazy pyšných, vzdorně na sebe pohlížejících pávů s ohony nádherně rozvějířovanými. I soudili mnozl, že tito pávi mají jakýsi. allegorický význam. Umělec se na konec nepo- hodl s p. Leylandem, který div mu nevyčetl. že mu pomaloval drahocennou kůži kryjíeí stěny. Maliř vymaloval v pávu nadýmajícím se ješitnou domýšlivosti symbol majitele domu, kdežto ve druhém, štihlém, elegantním a koketním pávovi, pohlížejícím na svého soupeře výsměšně a bo- jovně, jako by byl připraven tnouti po něm zobákem, zobrazil sebe. Elegance a ušlechtilá, čistá vzácnost tohoto Whistlerova dekorativního výkonu, tvoři jednu z nejoriginálnějších ozdob moderního umění v Londýně. Bohužel »Princezna z kraje porce- lánového« netrůní více nad krbem. Byla pro- dána. Na její místo nastoupilo zreadlo a tak do té básně modro-zlaté harmonie, jež měla být rámcem a zbožným holdem poetickému zjevu Whistlerova umění, vnikl rušivý zlozvuk. Jaký pamſlet by napsal Whistler proti tomuto rouha- vému a kramářskému potupení suverenily krásy a uměnll