ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 fd4404b0-70bf-11dc-9c6b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 55 celkem · entity: person 85, place 45, work 2, org 4
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
12. července 1903.
4 masthead
Číslo 18s.
5 article
Hrozné myšlénky padaly na mne jako eřimury a byly by mi pokazily lahodu rajského zažívání, kdybych se nebyl náhle rozhodl, že vaději zaplatím a půjdu. A zavolal jsem sklepníka. „Přejete si, signore? „Účet!“ Vyňal ze záňadří počlivě seříznutý papir a chopil se tužky, vězící v pozlacené násadce, což na mě nebohé bankovky, které mi dopoledne vyplatili u pokladny finančního úřadu, působilo tou měrou, že ztrácely barvu. A sklepník zatím čmáral po papíře. „Oběd dle lístku,“ říkal si, „víno . . . cel- Rem dva a půl liry ... Nechtěl jsem uvěřiti jeho počtům. „Dvě a půl liry? Toť neobyčejně mírn ceny,“ pronesl jsem svůj podiv. „Systém chefova závodu,“ doplňoval skro- mně ganymed. „Přineste mi ještě číšku kávy. „A nepřál byste si sklínky jemného ko- ňoku? „Máte pravdu... Jednou za čas . .. Úslužný muž vrátil se opět za chvíli a mlu- vil pološeptem „Nebylo by libo, zapálit si znamenitý pašo- vaný doutník? Mám signore, nejvzácnějši Hruhy . .. „Ale zákon, mladý muži.. ., víte, co prav zákon...“ pohrozil jsem nedůvěřivě. „Buďte bez starosti,“ smál se sklepník. „Pan finanční rada, jenž u nás obědvá, nekouři nic jiného, než mé pašované doutníky a mě byste vidět, signore, jak mu chutnajil „Inu, je-li tomu tak — — — Znamenitý člověk, ten můj sklepník Zapálil jsem si doutník, jehož vonný, mo- dravý kouř mísil se s parami, vystupujícími v mém nitru z požitého alkoholu a ukolébával mne ve stav nevýslovně blažený . . „O svět je krásný a veliká jeho budoue nost!“ souhlasil jsem v duchu s moderním klas- sikem, nepozorovav ani, že se zatím restaurace do posledního místečka hustě naplnila.
6 article
Teprve, když se pohnula protější lenošk u mého stolu, poznával jsem, že se probouzím z dřimoty a překvapeně zahleděl jsem se n pana Damiana, jenž si ke mně sedal. „Co tu chce ten dobrý člověk?“ řázal jsem se v duchu. Usmíval se na mne přátelsky a zraky plály mu blahem nejvyšší spokojenosti. „Dovolte, pane professore,“ spustil, „do- volte, abych si k vám na chvíli přisedl, nebot pozoruji, že mne nepoznáváte. Zůstal jsem překvapen. Že ho nepoznávám praví... veta po měm inkognitul „Milý pane...“ odpovídal jsem v rozpacích „mluvte, co máte na srdci..., odpusťto však že se mi nedostává paměti — — — „Před deseti léty,“ pokračoval, „chodil jsem k vám do školy. Nepamatujete se na mne, já však na vás do smrti nezapomenu, neboť jsem vám povinen tisícerými díky, že jste ze mne udělal bohatého člověka . ... Vzdychl jsem si potají, neboť jsem ne- chápal situaci a trochu přemáhal mne stud, že isem tak zapomětlivým. „Děkuji, ze srdce děkuji za uznání . ..- vymačkal jsem ze sebe konečně. „Odchovaí jsem již celou řadu žáků a postavil je do světa ale věřte, že není mi možno, na každého zvláště si vzpomenout.“ „A přece jen byste se na mne mohl snadno upamatovati,“ pokračoval můj protějšek. „Jme- nuji se Damiano Saltori. Snad vám ulkvělo v mysli toto přijmení — — — Čekal chvíli a když jsem si opět marně hlavu lámal, navazoval dále: „Nechal jste mne. pane professore, v tercii propadnout z latiny . ..
Damian Saltori
7 article
Hrklo ve mně jako v porouchaném stroji A s nebeským požitkem slastiplného zažívání lanýžové paštiky, boloňské polévky, pečené kře- pelky i ústřie byl jsem nadobro hotov . .. „Milý přítelíčku...“ blabolil jsem, „od- pusťte, jistě, že nestalo se to úmyslně . . . Jest mi opravdu ze srdce lito . ..“ „Ach, nikoliv, pane professore,“ voll s nadšením pan Damiano, „jste na omylu. Právě proto jsem vám z hloubi duše povděčen a jedině z té příčiny vám děkuji za své dnešní štěstí .. Chtěl jsem s vámi o tom již dávno promluviti. neboť jsem vás vídal na ulici, ale nikdy jsemsi nedodal odvahy, až dnes — — —. Byl jsem nezvratného mínění, že můj bý valý žák vzpomněl si v té chvíli na oblíbenou řečnickou figuru, které se od pradávna říka ironie. „Odpustte,“ přerušoval jsem jej, „neroz umím vám . .. „Věc jest úplně jasná..., ba věru nad slunee jasnější,“ vysvětloval pan Damiano. Ne víte, co jste mi říkával při latině?“ „Ani na to se již nepamatuji, mladý příteli. „Říkával jste: jsi Damiano hodný klučina. ale s latinou nie nesvedeš! Máš na ni mozkovie zalepenou zrovna jako ústřice — — Zrudl jsem při těchto slovech a v duchu jevila se mi těliska vzáených tvorečků, dýšícíeh vůní mořských hlubin a pěnivých vln oceánu .. A nechápal jsem v té chvíli, jak jsem je mohl kdysi porovnávati s lidskou bytostí .. „Odpustte..., odpusťte...“, koktal jsem zase v rozpacích.
Damiano
8 article
„Měl jste však, pane prořesore, úplnou pravdu,“ chválil si to pan Damiano. „Můj olee z počátku se na mně horšil. Chtěl ze mne stůj co stůj míti doktora. Ale mně nebylo na světě nic odpornějšího, než latina. A proto sláva vám, pane professore, že jste mne pochopil nechal propadnout.“ „Ovšem.. ., ovšem .. ., nevím skutečně. „Což zapomněl jste již na hrozný výstu s mým otcem ve školní budově? Nevzpomináte si otcovy výhrůžky, že prý zadá až k minister- stvu, propadnu-li ve třídě? ... „Ach, ano..., ano ..., začínám se již roz pomínati . .. „Ale vy, jako pravý charakter, zůstal jste neoblomným a dal jste mi z latiny čtverku přece ... „Ach, jak mi líto — — —“ „Ujišťují vás, pane professore, čestným slovem, že vás za to etím z hloubi duše. Můj otee později též nahledl, že bylo dobré, cose stalo a posílal mne pak do odborné školy. A ko- nečně, po desíti letech, převzal jsem po něm starý, renomovaný, restaurant. Jak seznáte, p mohl jste mi ke štěstí jedině vy a ne Cornelius Nepos.“ „Teď nahlížím, že máte pravdu. Signor Damiano setrval na tom, že spolu vyprázdníme láhvičku Bartola. A když se tak stalo, pomohl mi sám do kabátu, podal mně hůl a klobouk a tisknuv mi ruku, zval mne, abych jej častěji přišel navštívit. „Den svatého Damiana, věřte, mi z pamět nevymizí,“ ubezpečoval jsem jej při rozchodu. „Jste příliš laskav, pane professore,“ od- povídal mi, ukláněje se. A sám otevřel mi skleněné dvéře, jimiž jsem opouštěl restaurant, svíraje v ústech znamenitý. vonný doutník. Připadal jsem si v té chvíli jak millionář nebo jako marnotratník, nebo jako ob- chodník s dobytkem..., zkrátka, jako člověk jemuž pramálo na tom záleží, co ho stál skvoslný oběd...
Damiano Cornelius Nepos Bartol svatý Damian
9 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Tvůrce národního dramatu ruského. Působením Petra Velikého vešla Rus ve styky s kulturním životem západní Evropy a záhy nastal i v oboru literatury a umění čilý ruch. Z počátku prostě napodobováno, ale barokní for- my tehdejší cizí literatury byly přilíš cizí národ- nímu duchu ruskému, aby mohly uspokojiti. Ná- rodní svéráznost byla dosti silna, aby si záhy na- lezla vlastní formy odpovídající duchu lidu. Tak zjevil se slavný bajkář Krylov, tak vystoupil již v polovici osmnáctého století Denis Fon- Vizin, tvůrce národního dramatu ruského, jehož slavná kemedie „Nědorosl“, jest dosud repertoirním kusem předních ruských divadel, hojně hraným a tak oblíbeným, jako Gogolův „Revizor“.
Petro Veliký Rus Krylov Denis Gogolův Evropa
10 article
Zajímavý životopisný obrázek tohoto ge- niálního muže přinesly „Obrazy z dějin ruských“ jež uveřejňuje Eduard G. Valečka nákladem vlast- ním, kteréžto zajímavé dílo bude v nejbližší době ukončeno a z něhož podáváme následujíe ukázku: Z prvu učil otoc syna sám a pak byl dán roku 1755 do universitního šlechtického pensio- nátu, když právě týž ústav založen byl. Ale vy- učování to bylo až smutně podivné. Uvedeme je den příklad: V den před zkouškou příšel učitel latiny v kaftaně, na němž měl 5 knoflíků a v ka mizole, na níž bylo čtvero knoflíků. Denisovi bylo to podivné a ptal se, proč má dnes těch knoflíků tak málo. „Moje knofliky se vám snad zdají směš- nými,“ pravil učitel, „ale ony ochrání vás a mně zachovají čest. Těchto pět knoflíků na kaftanu jest pět sklonění a ty čtyry na vestě čtvero časo vání,“ a tu udeřiv rukou na stůl pokračoval: „Poslouchejte, co vám povídám. Když se bud u při zkoušce ptáti na některé slovo, kterého sklo- nění jest, tak dávejte pozor, na který knoflík já na kabátě sáhnu; sáhnu-li na druhý knoflik, tu směle můžete odpověděti: druhé sklonění. S ča- sováním dělejte taktéž. Tu koukejte na který knoflík u kamizoly sáhnu. Jen mně neudělejte ostudu.“ Taková zkouška byla v tom pensionátě!
G Valečka Denis
11 article
Denis napsal ve svých „Přiznáních““: „O vy rodičové, těšící se, když v novinách čtete jména svých dítek, které obdržely ceny za svou pilnost. Poslyšte, zač já medailli obdržel. Teh- dejší náš inspektor protežoval jednoho Němce, který byl ustanoven za učitele zeměpisu. Byli jsme jen tři žáci. Že však byl tento učitel hlou- pější nežli onen, příšel na zkoušku v kabátě plném knoflíků a my tedy byli zkoušeni beze vší výpomoci. Můj soused dostal otázku: „Kam se vlévá Volga?“ „Do Černého moře,“ odpověděl Ptali se totéž druhého. „Do Bílého,“ odvětil tento. A nyní dali mně tutéž otázku. „Nevím,“ odpo- věděl jsem s takovou určitou prostodušností, že mně páni examinátoři jednohlasně medailli při- soudili. Neodnesli jsme si mnoho vědomostí z gymnasii: učili nás beze vší soustavy, my byli chlapecky lenivi, a učitelé nedbajíce o nás raději se opíjeli. — Vzpomínám však rád na universitu; zde jsem se naučil řečem, zde jsem pojal zálibu k literatuře a tu jsem již také začal překládati.“ V té době všichni mladí šlechtici byli nu- ceni sloužiti ve vojště, ke kterému bývali třeba již v kolébce zapisováni. Otec Denisův dal jej, když mu bylo deset roků, zapsati k Semenovské mu pluku, a tu ho učinili seržantem, zatím co on seděl ve školní lavici. Ale jednou napsali pání z koleje zahraničních záležitostí universitě, aby jim vydala seržanta Denisa Fon-Vizina, že ho potřebují a totéž oznámili nadřečenému pluku. Náš student-seržant byl jmenován překla- datelem v hodnosti kapitána-poručíka a byl také poslán za hranice. Přeložením Voltairovy „Al- ziry“ upozornil na sebe a přidělen byl r. 1763 kabinetnímu ministru Iv. Jelaginu, který byl štědrým podporovatelem mladých spisovatelů.
Denis Němec Denisův Denisa Fon Vizina Voltairův Al Iva Jelagin Volha Černý moře
12 article
Praví sám o sobě: „Příroda mně dala roz- um bystrý, ale nedala mně zdravého úsudku. Příliš brzy ukázala se u mne náklonnost k sa- tyře. Věda, že mne všude považují za rozum- ného, staral jsem se málo o to, že rozum mů cbválili na účet srdce a proto jsem si učinil spíše nepřátele nežli přátele.“ Pobyl u Jelagina šest let. Ulehčoval sobě, když dostal dovolenou a tu odjížděl k rodíčům do Moskvy, kde pilně překládal, aby sobě zaopatřil peněz, neboť ve službě musil se často uskrovňovati. Stár as 22 roky, v počátcích své služby na- psal komedii „Brigadýr“ i stal se předčítánímji modní modlou salonů petrohradských. Typy „Brigadýru“ byly sice již známy v ruské litera- ratuře, ale nikdo nedovedl je tak výtečně na kresliti a předvésti jako Fon-Vizin. Jednou pravil Grigorij Orlov, stojící právě na vrcholi své moci Fon-Vizinu, jede-li do Petěrgofu aby vzal s sebou svou komedii. „Její Veličenstvo mně přikázalo, abyste po bále přišel do Eremi- táže.“ Stalo se. Básník nebyl nikdy dosud tal blízko panovnici a byl z počátku velmi bázliv. ale pohled její, její hlas k srdci jdoucí jej tak zmužil, že četl kus svůj s obyčejným uměním sobě vrozeným. Mezi čtením dávala mu carevna na jevo svou libost. Po přečtení políbil její pra- vici, odešel, obdržev díkůvzdání. Třetího dne potkal vychovatele velkoknížete Pavla, hr. Nikitu Panina a ten jej vyzval, aby k velkoknížeti také přišel čísti. Po čteni pravi Panin k němu: „Můžete k Jeho Vysočestvu při- jíti a u stolu zůstati, kdy vám líbo.“ Druhého dne musil čísti u hraběte a tu potom jeden vel- mož po druhém zval jej k obedu a ku předčítání Všichni tu eílili povinnost, postarati se o spi sovatele, aby dostal nějaké pěkné postavení ipo
Jelagin Fon Orlov Vizina Pavel Nikita panin Moskva Ere Fono
13 article
výšení, ale Fon-Vizin nepatřil k těm, kteří do vedou využitkovati okamžiků štěstí, nebyl obrat ný k lovení prospěchů. Byl spíše hrdý, přímý nežli by hledal protekce; opakujeme, byl z těch kteří si v životě spíše nadělají nepřátel než přáte a nemohou za to. Roku 1769 přijal jej Panin do své kanceláře po smrti svoji odkázal mu 1180 duší v Bělorusi Na to oženil se básník s mladou vdovou, kter měla dům v Petrohradě a 20.000 rublů na pe- nězích. Byl nyní bohatý, žil jako tajný rada ve výslužbé pouze v kruhu svých přátel. Když byl již zkušeným, výtečným znalcen života vyšších i diplomatických sfér, napsal (1782) novou komedii: „Nědorosl,“ kteráž byl přijata s pravým nadšením, dosud v ruské litera- tuře nebývalým. Tu ukazuje spisovatel jasně svou nespokojenost se současností a líčí dobré, star časy, v kterých byli lidé čestnější a mravnější Zdá se, že chtěl tu pověděti vše, co při sve ideální povaze měl za zlé kruhu točícímu se kolem Kateřiny a který často její nejšlechetnějšt snahy zvracoval. Takovým způsobem psával do několika časopisů. Již po roce 1785 byl raněn mrtvicí, že n mohl ovládati levou stranu a také špatně mlu- vil. V onom nemocném slavu napsal r. 1790 „Čistoserdečnoje priznanije v dělach i pomyšle nijach“ (autobiografii). Škoda, že nebyla do končena. J. J. Dmitrijev poprosil Děržavina, aby je. seznámil s Fon-Vizinem. O 6. hod. v ustanovený den přijel týž podporován dvěma důstojníky. Při- stoupil k Dmitrijevu a ptal se ho, zná-li „Nědo rosla“, zdali čell jeho „Poslanije k Šumilovu,o „Lizu Kazmedějku“ a co o nich soudí. Zdá s že z jeho odpovědi chtěl také soznati jeho vzdě láni i povahu. Pak se tázal, co soudí o „Dusčnkě (poematu Bogdanovičovu).
Fon Kateřina Dmitrijev Děržavin Kazmedějka Bogdanovičův Petrohrad Fon
14 article
Nyni oznámil Děržavinu a jeho choti, že při vezl s sebou novou komedii „Gofmejstěr.“ Oba ihned projevili přání ji slyšeti. Předčítal ji jeden jeho průvodčí, a on sám dával hlavou, zdravou rukou důrazu mnohým větám, které jemu sa- mému se líbily. Pak rozesmál posluchače svým vypravováním. Setkal prý se na venkově s jedním literátem, městským pošímistrem, který se mu představil jako horlivý ctitel Lomonosova. „A kterou z jeho ód uznáváte za nejlepší,“ zeplalse ho. „Nepodařilo se mně ještě žádnou čísti,“ od pověděl tázaný. V Moskvě prý se nestačil dívati na mlad básníky. Od rána do večera okolo něho se rojili a bzučeli. — Jednoho dne žádal jej o připuštění jakýsi tragik. Vešel s haldou papírů. Prosil jej, aby vyslechl jeho tragedie v novém slohu a po- detkl, že každá nynější tragedie ukončuje se bud dobrovolnou aneb násilnou smrtí, jeho hrdink však, že zemře smrtí přirozenou. „A opravdu, pravil Fon- Vizin, „jeho hrdinka od jednání do jednání chřadla a chřadla, až dochřadla. Společnost poslouchající Fon-Vizina rozlou- čila se s ním před půlnocí a ráno druhého dne 17. prosince 1792 byl mrtev — první samostatný ruský spisovatel divadelní, spisovatel-umělec, ve věku pouze 48 roků.
Nyňa Děržavin Lomonosov Fon Vizina Moskva poslouchající Fono
15 article
= O archaeologických výzkumech v Rusku r 1902 uveřejňuje „Istoričeskij Věstnik“ v červnovém čísle obšírnou zprávu, z níž vyjímáme nástedujíe podrobnosti: Pozoruhodno jest především kopání prof Vesilovského v oblasti Kubanu. Nalezené zde před měty náležejí dvěma různým kulturám. Starší kultura charakterisována nádobami hliněnými zvláštního lva- ru, jež při pohřbu nebožtíka stavěny mu ke hlavám. a v nichž chovány uhlí a popel z obětí. Nádoby ty podobají se misce, připevněné na trojhranném pod- stavci, jež uvnitř oddělena přihrádkou, kolem okraje táhne se ornament t. zv. džbánečkový. Jiné nádoby lohoto období mají tvar hrnců s ornamentem metli- covým, u některých má dno tvar kulovitý. Nalezeny též nože z pazourku, malé i veliké. Druhá kultura jest z doby panství římského na Kavkaze. Vyzname- nává se pozoruhodným bohatstvím zlata, střibra a drahokamy, ale po stránce umělecké jeví značný úpa- dek; jsou manýrované, nepěkné a připomínají mále staré řecké umění. Hliněné nádoby znázorňují pláky a skopce anebo mají tvar sudů; velmi hojné jsou plo- chě římské misky ze žlutavé hlíny. Vše to poukazuje na první století po Kristu.-Mohylové pohřebiště, kd kde tyto předměty nalezeny, táhne se v délce více než 60 verst mezi stau send Kazanskaja a Ust-Labin- skaja. Neporušená pohřebžtě málokdy se nalézají.
Kuban Krist Rusko Kavkaz Istoričeskij Věstnik
16 article
loupeživé ruce již ve starověku hledaly tu skryté po- klady. Ve hrobech nalezeny zlalé a měděné náramky zlaté náhrdelníky, měděné kotle a pozlacené pánve pompejánského typu, lampičky, stojany na lampy atd. Na víku malé střibrné nádobky nalézá se almadin s řezanou postavou Zeusa. V kraji melitopolském nalezeny ve skytském hrobě zlaté ozdoby z koňské postroje a šatu skytského knížete a u Gurzufu gotský hrob s velikými stříbrnými přeskami pasu ve tvaru sokolí hlavy. V gubernii tomské nalezeny jemně pra- cované stříbrné poháry a koflíky ze 13. až 14. stolelí na dně jednoho koflíku vyryt jest počátek buddhi- stické modlitby „al moni“ v sanskritu. Také ve ska- lách síbiřských nalezeny četné předměty, z nich mnohé mají značnou vědeckou cenu. Máť Rusko dosuo překvapující bohatství starožilných památek. = Úpadek francouzsského krajkářství. Z Paříže se oznamuje: Jakýs duchaplný Francouz prohlási.
Zeus Ruska Francouz Paříž
17 article
„Krajky a Francouzka se navzájem doplňují“. Je- to pravda, pozbyla Francouzka části vlastní své pod- staty, neboť krajkářství klesá, krajkářky umírají anebo voli si výnosnější zaměstnání. V jediném departementu calvadosském bylo před válkou padesát tisíc krajkářek dnes je tam sotva jediná. Strojní výroba jest jejich zkázou a sotva as co prospěje nyní zákon, jímž se nařizuje vyučování krajkářství na obecných školách v Calvadosu v okrese valenciennesském a jiných končinách Francic, kde obyvatelstvo kdysi živilo se krajkářstvím. Pravá krajka, jež povstala ve Flandersku a odtud dostala se do Anglie, Francie, Španělska, Be- nátek a Janova, bude záhy již jen předmětem pro sběratele a ozdobou nejbohatších dam. A jest podivno, že časopisy, jež věnovaly tolik soucitu a sympatií pařížským hadrářům, oblíbeným hrdinům Eugěna Suea přece mnohem méně sympatickým, chovají se zcela nelečně vůči klesajícímu krajkářství, jehož re- presentaníky ovšem nebývají vždy tak něžně jako je- jich výrobek.
Sue Anglie Francie Španělsko Be Janov
18 article
= Zajímavý pomník chystá pro hrob slavného amerického básníka Edgarda Allana Poča francouzský sochař José de Charmoy, jenž se vyznamenal svým pomníkem básníku Sainte Beuveovi, před nedávnem odhaleným a basreliefy pro sokl pomníku Alfreda de Vigny. Pomník pro hrob Počův v Americe sestává ze dvou obrovských stupňů. Na nejhořejším slupni stojí dva nazí muži, držící cípy velkého pohřebního po- krovu. Na druhém stupni u jich nohou, leží mrtvý básník. Jeden s obou nahých mužů hledí na nebožtíka s otevřenými ústy, vyvalenýma očima a s výrazem největší hrůzy. Druhý zvedá nadšeně oči k nebi, jako by tušil vůči tomuto mrtvému tčlu, že smr genia přes to přese všecko nezničila. — Jest ještě otázka, dovolí-li američtí puritáni, aby takovýto pomník na hřbitově byl postaven. = Spánek ryb. Anglický přirodozpytec Carter podnikl zajímavé pokusy o spánku ryb. Zjistil, žeze sladkovodních ryb bělice, kapr, mřenka, lín a pod. rovněž jako zvířata pozemská mají periodický spánek Týž zdá se působiti na ryby mořské, z nichž následu- jící byly pozorovány ospalé: mořský ůhoř, pyskoun. žralok psí, mořský lín a všechny druhy plolýsů. Carten zjistil, že pokud mohl pozorovat, zlaté rybky a štika nikdy nespí, ale za to občas odpočívají. Potřeb spánku jeví se u ryb podle poměrů meteorologických Nevybírají si vždy právě noc ke spánku. Na zkoušku také 1/2 krabice po K 1.- Řecká „Achaia“ vína : Mavrodaphne slad., Achaj ský Sec natrpklé, jsou nejehut a nejv. sílící. Sklady: lékár ny, drog., lahůdk. a lepší záv. Pro Čechy hlav. skl. a zást H. F. Seidel, Praha, Vodičkova ul., 30. (Též řecký koňak
Edgard Allan Poč Charmoy Alfréd jít Vigna Carter Achaj Čecho H F Seidel Amerika Achaia Praha Vodičkův ulice Sainte Beuve
19 article
Vojenská připravovací škola „Funk““ , s Programny zděrma. kara pro jedinorod, dobrovol právo. 1532 20000000010000000 00000001000000 0e do pražského obchodního ústavu školy obchodní a živnostenské řed. Tom. J. Maděry, approb. pro školy obchodní, stálého přísež. účet- ního znalce c. k. zemského trestního a c. k. ob- chodního soudu, opráv. účetního revidenta v Praze, Klimentská ul. č. 3 n. (vedle nároží Eliščiny třídy), 1557 právě započal a možno se již nyní na příští běh příhlásiti. Počátek novéhoběhu l6. září. Vyučuje se česky i německy. Prospekty zdarma 000000000000000000000000000000 UDOLFV PRANEN V MARIANSKÝCHLAZNÍCH. — Přírodní voda proti hostoi. (Léčení vodou pitnou-) Léčí se: Hostec, vylučování močanů, pisek močevý ledvinové kaménky, močové kaménky, chronické záněty ledvin a měchýře. Voda jest zároveň dimtetickým ná- nojem k předejití těchto chorob, k nímž různé osob buď dědičnosti, výživovu neb způsobem života jsou ná- chylny. — K dostání zo zasílatelství mi- nerálních vod v Mariánských Lázních. Brožury a návod zdarma. 15406
Funk Programný J Maděra Eliščin Praha mariánský lázeň obchodní ústav škola obchodní
28 article
Papežská inkvisice. II. Papežské sondy. III. Papežská diplomacie. IV. Z církve prvních papežů. Papež a italský lid. VI. Papež a italská vláda. VII Papež a Čechové. VIII Papež Lev XIII Ubohý vězeň vatikánský. Ix Kdo bude papežem Napsal —esi. Cena 50 hal. Lze dostative váech knihkupectvích zvláště v administraci „Času“í v Prase.
Papež Čecho
30 article MIKOLÁŠ LEHMANN
MIKOLÁŠ LEHMANN c. a k. dv. závod uměl. výst. a maliřské atelier pro portréiy aid v Praze, Ferdinandova třída čís. 1i neeeeeececcce Právě vyšlo v kritickém vydání:
Lehmann Praha Ferdinandov třída
46 article Starostivým rodičům
Starostivým rodičům nastává nyní po ukončení školního roku pře- vážná a důležitá otázka o dalším vzdělání opatření jejich synů nebo dcer. A přec je tolik ústavů i veřejných učilišť, že za nevelký penín mnohdy i s úlevou, může si každý 15399 dobrou budoucnost zajistiti. Spolehlivé rady podává právě vyšlé druhé rozšířené a doplněné vydání spisku
Starostivý
47 article Do kterých škol
Do kterých škol může žák vstoupiti ze školy obecné, měšťanské nebo nižší střední. Na základě úřadních zpráv sestavil K. Ka- menář, ředitel škol v Dačicích. Cena K 1.20, poštou K 1.40. kdo peníze předem zašle. — Na skladě u všec knihkupců nebo přímo v nakladatelství 1552 A. STORCH SYN V PRAZE knihkupectví a antikvariát na Staroměst- ském náměstí- 16155
A Storch Dačice Praha ský náměstí