1
masthead
Ročnik XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 12. července 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v ačministrael
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čosáfkou
za měsle
sa čtvit leta . . . . 7 K 50h
ve slialkách; a K nob
na měsíe . .
Pošteus
na čtvrt lofa . . . . 9 K 60
s drojí zásilkoe
na měnín
Ha čtnrt. lot
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Praha
6
article
Dobře tak, že je po všem!
Dobře tak, že je po všem!
Konečně dočkali se národní nepřátelé naš
vyplnění své nejvroucnější tužby: Čech dr. Rezek
je propuštěn ze svého úřadu ministra bez porte-
feuillu, jemuž přezdívali »české ministerstvo«
pánově vědí již také, že nedostane žádného ná-
slupce, nýbrž česká kancelář že zůstane opět
na léta zavřena a pusta a prázdna na pospns
pavučinám a prachu, jako po prvním českém
ministru dru. Aloisu Pražákovi . . . což je ovšem
naplňuje nejsladší, nejpekelnější škodolibostí.
Habeant sibi! Přejme jim té radosti čisté.
Ale povězme jim také hned své mínění o tom
zajímavém a poučném případu, illustrujíeím dě-
jiny cislajtanismu nad jiné drastičtěji. Snad že
budou poněkud překvapeni, řekneme-li jim, že
jsme tomu také velice rádi, že Čech
dr. Rezek z kabinetu Körbrov
odešel. Neuvěří nám snad, ale přece je v pravdě
tomu tak, jakž každému velmi snadně vysvětliti
si troufáme.
Dr. Rezek nebyl povolán na úřad ministra
českého způsobem takovým, jako r. 1879 ná-
rodní a parlamentní vůdce Čechů moravských
dr. Alois Pražák. Jmenování dra. Pražáka bylo
smluvenou cenou za návrat Staročechů na půdu
vídeňského parlamentu, znamenalo konec státo-
právní opposice české a vstoupení Staročech
do vládní pravice, podporujíeí vládu Taaffovu.
Dr. Pražák byl a zůstal i jako ministr český
poslancem lidu českého a členem klubu českého.
Byl tedy ve skutečnosti parlamentním ministrem.
byl zákonným zástupcem a důvěrníkem lidu če
ského v radě koruny.
Čo
Rezek
Alois Pražák
doktor
Čecho
Taaffův
Pražák
7
article
Jinak dr. Rezek. Ten nikdy před tím ne
stál v řadách politických zápasníků národa na-
šeho, nebyl nikdy poslancem lidu našeho, nýbrž
zastával úřad učitele dějin na české universitě,
vážen jsa v učených kruzích našich jako velice
zdatný badatel a pilný vzdělavatel dějepravy
české ze školy Tomkovy. Byl povolán do míni-
sterstva vyučování ve Vídni, kdež záhy svou
dovedností jako svou mírností získal
si přízeň a důvěru kruhů rozhodujících tou
měrou, že v kritické době nenadále postavili ho
na piedestal — politický. Z učence měl se
státi přes noe politik, »ministr český« v radě
koruny za tím účelem, aby kouzlem své milé
osobnosti a darem své výmluvnosti hleděl k do-
brému obraceti tuhý spor mezi národem naším
a politikou vídeňské vlády. Měl naši opposici
chlácholit a tišit, měl nás přesvědčovat o dobré
vůli a nestrannosti vlády Körbrovy i odvrace
od krokův příkrých a resolutních, zvláště o
obstrukce.
Rezek
Tomkův
Vídeň
8
article
Podjal-li se dr. Rezek této úlohy, musil
ovšem na vzájem jako poctivý Čech žádati na
vládě Körbrově, aby ona také skutkem
osvědčovala se takou, za jakou se vůči
nám vydávala, aby tedy opravdu vedlas
upřímně a objektivně, nestranic Něm-
cům a nechtějíc nás Čechy posléze snad jen
obehrát a obelstit, nýbrž opravdově usmířit od-
čiňováním křivd nás hnětoucích a plněním spra-
vedlivých i možných našich požadavků národních,
politických, kulturních nebo národohospodářskýh.
Však záhy počal dr. Rezek poznávat trpce,
jak se v dru. Körbrovi mýlil, jak tento německý
byrokrat udržuje s německými nacionály ne-
ustále nejdůvěrnější styky, jak krok za krokem
více a více nakloňuje se k jejich tužbám, k jejich
programu, k jejich stanovisku, hradě se proti
nám macchiavellskou formulí, že bez souhlasu
Němců nemůže nám ničeho povolit, ani rovného
práva, ani druhé české university.
Tím měnil se ovšem úřad dru. Rezkov
v pravý očistec: spor povinnosti k národua
ke vládě stával se mu nesnesitelným. Než
Rezek
Körbrův
Čecho
Čechy
Německo
9
article
dr. Rezek dlouho, až přiliš dlouho s příslov-
nou českou trpělivosti tato muka snášel, pořád
ještě v polepšení doufaje a pořád ještě našim
politikům hvězdičku nadějnou na zataženěm
blankytu ukazuje, aby je zdržel od rázného
břetislavského přetnutí řetězu. Tento optimism,
tato setrvačná naděje a víra v konečné obrácení
Šavlů vídeňských v rakouské Pavly, kterou
hleděl také našim delegátům do posledka vde-
chovat: toť byla tragická vina českého »Libo-
rina« v kabinetě Körbrově, upsavším se zatím
dávno krví a duší německým »Kašparům«
Pradům, Schückrům, d'Eivertům, Grossůma
Mengrům.
Lid český byl dávno již prohlédl nepřátel-
ské nám ledví vlády Körbrovy a proto žádal
stále na poslancích svých, aby přerušili s ní
všechny styky, všechno vyjednávání a jen do
ní tepali zbraní nejostřejší opposice. Však se-
trvání Čecha dra. Rezka v kabinetě Körbrově
stále působilo protiváhu tišícího léku na roz-
hořčené mysli delegátů našich, stále udržovalo
v temnotšch světélko naděje, že snad přece
posléze to půjde po dobrém spíše než po zlém,
pročež není radno před vyčerpáním všech pro-
středkův diplomacie provolati válku na života
na smrt. Jako můra tísnila tato nejistota, toto
přítmí a dusno zamženého obzoru prsa naše.
Stokráte jsme si žádali a usilovali, aby
nesnesitelně, dvojsmyslné té situaci, vyjádřené
přátelským poměrem české delegace k českému
ministru dru. Rezkovi za naprosto nepřátelského
poměru mezi chefem kabinetu a českým posel-
stvem byla učiněna přítrž — poněvadž jen
pravda osvobozuje národy, kdežto omyl je mate
a porobuje.
doktor
Rezek
Pavel
Liba
Kašpar
Grossůma
Čecho
Prado
Vary
Körbrov
d ' Eivert
10
article
Nuže, dnes je posléze té klamné stinohře
propuštěním Čecha dra. Rezka z kabinetu Němce
dra. Körbra učiněna přítrž a rázem zjednáno
jasno, břitké jasno mezi námi a Vídníaž
do dnal
To je poměrně velký zisk pro národ zá-
pasící v temnotách a proto jsme tomu rádi,
že dnes již nevidíme po boku Körbrově Čecha
dra. Rezka.
Jako bylo lidu českému za těžko pochopi
kterak mohl dobrý Čech tak dlouho setrvat
v kabinetě Körbrově, tak porozumi rázem ve
škeren národ český oděhodu a propuštění dra
Rezka a rázem semkne řady své v jediný bo
jovný šik, rázem zanechá všech domácích šrůtek
a sporův strannických, aby celou svornou silou
svou čelil úkladům a nájezdům sbírající se proti
nám koalice nepřátel, jichž hrozeb věru živá
duše v Čechách se nezalekne-
Vždyť známe ty hliněné nohy, na jakých
všechna ta hrůza vídeňská slojí. Vždyť vidíme,
jak ustrašena a bleda ohliží se do Uher, kde
Košut mladší dnes povážlivějí věvodí, než druhdy
otec jeho; ve chvili, kde jest Vídni účtovati
obstrukcí maďarskou, která otřásá jednotou armády
jednotou hospodářskou i reální unií monarchie
ve chvíli také věru netřeba se nám vyhýbati
netroufale rozhodnému, velkému boji za své
dobré právo, za svobodu a samostatnost drahé
vlasti naší!
Realistická práce pro krále pru-
ského — Husovou oslavou!
„Brandsburk .
podej rakur !“
Piseň z Jiráskova „RCmigranta“.
Čecho
Němec
Rezek
Košut
Piseň
Jiráskův
RCmigrant
Čechy
Uhry
Vídeň
Husův oslava
11
article
Ve známém „trojspolku“, pracujícím pr
krále pruského, pro velkoněmeckou říši, jejíž nej
bližší přírostek podle p. Karla Jentsche leži
v bývalých zemích německého bundu, zaujímá
vedle Všeobecného německého Schulvereinu
k zachování němectví v cizině, vedle „Všeněme-
ckého Verbandu“ — „Evangelický bund k há-
jení protestantských zájmů“ místo nejpředněj-
šího pro nás Čechy nebezpečí, jak dlužno podle
nejnovějších zkušeností doznati. Účel této orga
nisace, do rukou si pracující, jest pozvolné po-
pruštění Rakouska, především německých části
Čech, v nichž nezbývá věru již takměř žádná
práce v tom ohledu, a to především řádným roz-
dilením přivalu říšsko-německých marek. V po
zadí jmenovaných agitačních spolků ještě stoji
také „Gustav Adolf-Verein“, jejž vzdor všem
protestům, posléz prosloveným také na kasselské
valné schůzi tohoto Vereinu ústy církevního rady
prof. Panka dne 22. září m. r. čítati musímo
k vějičkám, rozvívajícím po nivách tohoto na-
šeho soustátí a také nivách českých nejen slovo
boží, ale i německé zlato plnou lopatou. V tom
ohledu jest činnost Gustava Adolfa zajisté
známa, a v kruzích dobře informovaných není
o tom žádného klamu, že ze sumy 1,737.909 m.
v posledním výkazu jako výdaj vykázané ocitl
se nejméně jeden million v Rakousku.
Jentsch
Čecho
profesor
Panek
Gustav
Všenout
Rakousko
Čechy
Gustav AdolfSF
12
article
Správa spolku vymlouvá se naproti příslušným
výtkám, že podporuje jenom evangelické nábo
ženské obce již založené, což v ohledu politi
ckém a ten v přední řadě pro nás rozhoduje,
ničím neliší se od jich zakládání. Pro dnešel
však hodláme se zabývati toliko „Evangelickým
bundem“, kterýž v drzé nestoudnosti užívá pláští-
ku náboženských snah k politické agitaci, směřu-
jíel ku preparování půdy pro říšsko-německou
státní myšlénku, především v Čechách a to už
v samém jich ryze českém středu.
Již počátek hnutí pod heslem „Los von
Rom“ v Rakousku, pokud se týče výhradně ně-
mecké národnosti, poskytuje v tom směru mnoho
poučení. Máť už první provolání v Čechách ku
přestoupení ku protestantismu vyzývající a vy-
dané k „německým paním a dívkám v Če-
chách“ chotí dra. Laufbergra v Chabařovicích
nad míru zajímavou předehru. Spisovatelkou
tehoto provolání byla choť finančního rady
Schembera v Karlsruhe, horlivá to přítelkyně
Schönererova, jenž sám provolání toto prohled
a zaslal choti superintendenta Gummia v Ústi
n. L., kdež provolání opraveno a uveřejněno. To
se stalo za času úřadní činnosti okr. hejm. Hütt-
nera v Ústí, nedlouho potom, když pí. Laufberg
rová rakouský prapor nazvala „dreckiger Felzení
(překlad ponecháváme svým čtenářům) a pod
timto označením vynutila odstranění praporu ze
slavnosti Bundu Němců v Čechách. To bylo ten
kráte, když dr. Eisenkolb, nynější přehorlivý
agent Evangelického bundu za ironického při
pitku na panovníka o jednom komersu sklenici
ostentativně pod stůl vylil. Všeobecná amnestie
u příležitosti 50. narozenin panovníkových za-
chránila dra. Eisenkolba před následky tohoto
jeho činu. Události ty zasluhují už proto zmínky.
Schönererův
Němec
doktor
Eisenkolb
Čechy
Los on Rom
Rakousko
Chabařovice
Karlsruhe
Ústí
Schembera
dreckiger Felzení
13
article
že jsou svědectvím, kterak již z prvopočátků
hnutí „Los von Rom“ čouhal knír krále pru-
ského. Zcela mimořádná pozornost, věnovaná
tomuto hnutí, vystupujícímu pod značkou: „Ně-
mecky, toť luteránsky!“ se strany nejvyšších
státních míst v Prusku a sdílená nejen nejvyš-
šími státními úřadníky pruskými, nýbrž i veške-
rými generály, nehledě ku protestantskému du
chovenstvu, od posledního kandidáta až k sa-
mému generálnímu superintendentovi, vzbuditi
musila tím větší úžas, že i hmotné prostředky
na podporu hnutí stále bohatěji a hojněji ply-
nuly, tak že průběhem doby jednotlivá věnování
nabyla výše zcela neobvyklé. Obnosy od jedno-
tlivců darované, jako ve výši 60.000 m. z roku
minulého, nejsou mezi přispěvky Evangelického
bundu žádnou už vzácností.
Že tak zvané ovangelické hnutí, pod he-
slem „Los von Rom“ provozované, mělo a má
nade vše vynikající politicko- národn
ráz, ví ovšem každé politické dítě, jemuž jsou
běžnými jména mužů, jako Schönerer a Wolf.
Pání vikáři z Pruska a Saska, poživajíce takřka
přímé ochrany politických orgánů rakouských
beze vší závady byli s to, vedle „německého
Wolf
Los on Rom
Prusko
Sasko
14
article
slova božího“ v oběh uváděti také zlaťáky se
zdařilou podobiznou německého císaře. Hlavní
representant ,všeněmecko-řišské myšlénky““ za
účelem „přištiho připojení Čech ku
posvátné německé říši pruské ná-
rodnosti“ (vlastní jeho slova), p. vikář Klein
v Trnovanech u Teplic, již od 5 let pod kůži se
směje rakouské vládě, kteráž mu na tuto kůži
nemůže, nemajíc moci, zhostiti se tohoto agenta
jakožto „oblížného cizozemce“. Jakkoli ne-
čisté a podvodné manipulace pe-
něžní, jež se udály při stavbě evangelického
chrámu v Trnovanech jsou veřejným tajem-
stvím a nikdo nemůže vykázati, kam poděly se
celé statisíce, věnované na stavbu kostela, na-
cházející se z valné části neustále pod vodou,
přece neodvažuje se rakouská vládaz
obav o přátelské styky s Pruskem
optati se, jak se to vlastně s touto stavbou má
a kam se dějí příspěvky, nejrozsáhlej-
ším účastenstvím veřejné dobročinnosti sháněné
na cestách pana vikáře Kleina, půl světa zahrnu-
jících. A takovýchto agitaci, podobných řádění
pana vikáře Kleina, jest v čilé činnosti do se
po celém Rakousku. Nově budované a již vy-
stavěné německé evangelické chrámy podo-
bají se v té příčině četným Bismarkovým žáro-
vištím, těmto sloupům, kteréž mají býti uka-
zateli cesty proudům pruských zbrojných davů
až kdysi, kdy nadejde doba realisování nikoli
snů, ale hotových již plánů pruských emissařů
i agentů, dnes již bez ostychu veřejně hlásaných.
Až potud týká se losvonromistická historie
výhradně všeněmeckého hnutí mezi německými
„zakladateli a zachovateli říše habsburské““ ..
Klein
Prusek
Bismarkův
Čechy
Trnovany
Teplice
Rakousko
15
article
Nemůžeme však českou veřejnost ušetřiti
ohromujícím sdělením, že se stal a do jisté míry
i úspěchem provázen byl pokus, získati některé
české, veřejného, byť i podřízeného a velice
omezeného významu a vlivu požívající o sob-
nosti a učiniti je nástrojem téhož hnutí „Los
von Rom!“ docela ve smyslu všeněmeckých enlů
tohoto hnutí, pod touž náboženskou rouškoua
záminkou duchovního obrodu reformačního.
Ohromující úžas ten zmohutněti musí v české
veřejnosti v hněv, vše nečisté v českém světě
ztravující, dedáme-li, že již dlouho pozorovaná
a neomylnými známkami potvrzená agitace lidmi
českými, aneb aspoň české jméno si přikládají-
cími, v tom směru provozovaná, neklamnéa
všemi doklady skutečné události zji-
stitelné podoby nabyla právě ve dnech
slavného vytržení české duše a jejího obrácení
k světlé památce Mistra Jana, právě o slavnosti
základu k jeho pomníku na Staroměstském ná-
měsli! Je to k neviře, ale přece jenom pravda,
že v českém národě, kterýž od samého prvo-
počátku hnutí německého pro „Los von Rom!“
pudem svého sebe zachování poznal, že běží
tu o jeho hrdlo a bez ohledu na náboženskou,
lidu českému krajně lhostejnou stránku tohoto
hnutí postavil se proti politickým, zhoubu če-
ského národa podmiňujícím důsledkům jeho —
nalezlo semísto, na němž zachytlo
se jedno z bezpočetných ramen po-
lypa pruskoevangelického bundu
a tu se — přissálol
Los
Rom
Jan
Los on Rom
16
article
O tom, že o Husových slavnostech v Praz
dleli representanti Evangelické-
ho bundupruského za účelem evangel.
propagandy mezi Čechy a že na zá-
kladě informací, učiněných jim ze zmíněné „če-
ské strany“, minili zkoncovati organi-
saci této propagandy za společenstvía
součinnosti dotčených osobností praž-
ských, neklamné svědectví podávají „Berl.
Neueste Nachrichten“ ze dne 9.
t. m. v článku, prozrazujícím i překvapující vy-
léčení těchto pruských emissařů z jich klamu,
zaviněného fanatickými návody jich pražskýeh
Husův
Praz
Berl
Čechy
Neueste Nachrichten
17
article
V drobném prodeji:
ransí čí-lo o sobě . . . za B
sdpolední.
. . . za zb
Ve slislkích na veskově
zaaní číslo. . . . s
vdpolodsí . . . . . . . . 5h
Inserály
plalí se hotové napřei
Předplscení a lnserty příjlná sdminl-
strace v Mmriasské ulici č,.
Tats nsebátejí ss téš ročlakee
tiekárns a tapedice „ Nátodnich Listů“.
Rukopisy se nevracoji.
Mmriasský ulice
18
article
informátorů z tábora — realisti.
cko-evángelického.
Pišeť pak berlínský list k Husovým slav-
nostem pražským:
»Řišskoněmečtí hosté, vyslanci evangelických
spolků, kteří se domnívali () že budou
obcovati náhoženské slavnosti, musili
k úžasu svěmu býti toho svědky, kterak domnělá
relormační slavnost před jich očima proměnila se
v panslavistickou demonstraci če-
ských, chorvatských a polských ka-
tolíků proli všemu, což nese jméno
německé. Říšsko-němečtí hosté byli až do po-
sledního okamžiku udržováni (Od koho? Red.)
v domuěnce, že se jedná o slavnost osvobození
od řimského papeženství. Ta okolnost, že sotva
kdo z říšsko-německých hostí rozuměl smyslu slo-
vanských řečí, neub rá ničeho z ostří urážky bez-
příkladně hruhým porušením pohostinství. Nábo-
ženského významu reformátorova bylo při této
slavnosti sotva zběžně (I) dotčeno, naproti tomu
však bylo vše připomenuto, co se zdálo býti
vhodným, vylíčiti Husa jakužto národního před-
bojovníka češství a rozdmýchati zášť proti Něm-
cům. Je li tento způsob agitačního (I!) porušování
dějin sám sebou silným kouskem, znamená okla-
máni německých hosti (Od koho? R.) jich potupení
v jazyce jim nesrozumitelném takový stupeň
polměšilosti, že by se v dějinách mezinárodních
forem styku musilo daleko nazpět jiti pro podobný
případ nestydatého porušení pohostinství.«
Od koho byli tito říšsko-němečtí hostá
pozváni, od koho udržováni až do poslední
chvíle v klamu o pravé povaze Husových slav-
ností v Praze, z něhož je velice blahodárně český
lid vyvedl, jde na jevo z následujícího pragmati-
ckého, v každém kuse doložitelného vylíčení udá-
lostí, jež předcházely příchod německo-prote-
stantských emissařů Všeněmeckého
bundu k Husovým slavnostem i provázely
jich pražský pobyt.
Husův
Nába
Německo
Praha
19
article
Již za letošní zimy vědělo se v kruzích
dobře zpravených, že se dějí mezi Evangelickým
bundem a některými evangelickými duchovníky
českého jazyka i realistickými vůdei
pokusy o sblížení za účelem propagandy
hnutí „Pryč od Říma!“ také v národě českém.
Jenom náhodou se stalo, že nedošlo ke dvěma
přednáškám prof. Masaryka, nabídnu-
tým od něho Evangelickému bundu v Ber-
líně, kdež se o tuto přednášku velice živě za-
sazoval pastor Schindowski (o němž níže. Red.)
a spolku Giordana Bruna. Zmar těchto přednášek
nepřekážel však, aby styky mezi berlín-
ským Evangelickým bundema
realisty byly navázány. Vlastní podnět k to-
mu zavdaly dopisy, vyměněné mezi chotí prof.
dra. Thomy, prvního předsedy Evangelického
spolku badenského v Karlsruhe, a evangeli-
ckým farářem Kučerou v Opatovi-
ctch. Vzájemné sbratření propuklo však po
přednášce faráře Duška z Kolína, ve valné schůzi
Gustav Adolfvercinu, dne 22. srpna m. r. ko-
nané a jednající o „protestantismu mezi Čechy“.
profesor
Masaryk
doktor
Thoma
Kučera
Opat
Dušek
Gustav Adolfvercin
Řím
Karlsruhe
Kolín
Čechy
spolek Giordano Brun
evangelický spolek badenský
Schindowski
20
article
Tu počínají útky vzájemného dorozumění, k te-
réž vedly až ku pozvání německých evan-
gelických spolků v Halle nad Sálou a Ústřed-
ního německého Evangelického bundu v Berlíně
k Husově slavnosti do Prahy! Prostředni-
kem těchto polzvánek byl p. fará
Dušek a pozvání pochází od Evan-
gelické besedy, toť faktem nepopíratel-
ným. Slavnostní komitét, ani obec pražská ne-
toužily seznámiti se s pp. Prušáky z Evang. Cen-
tralvereinu. Kdo pozval pak vydavatele „Deutsch-
evangelische Correspondenz“ p. Schindowského
z Berlína, o tom nejlepší povědomost budou miti
nepochybně lidé v realistickém orgánu
pražském. Podle neodlučitelného obcování, pě-
stovaného po celou dobu jeho pražského po-
bytu mezi ním a jimi, byl jejich nejvlast-
nějším hostem.
Nejenom to! Za Husových dnů v Praze ko-
nala se mezi zástupci pruských a říšsko-něme-
ekých spolků evangelických a jich pomahačiz
realisticko-evangelického tábora českého kon-
Terence, a sice v úterý dne 8. t. m. Kon-
Husův
Dušek
Evan
Prušák
Deutsch
Schindowský
Terence
Halle nad Sála
Berlín
Praha
Kon
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 11. července.
6— (Kronika.) Bylo zase poslední do
bou tolik rozmarného čtení z našeho domáclho
životal
Někde v zahradní místnosti odbývali ná-
rodní slavnost. Zahrada plna obecenstva, če
ského, rozumí se. Jenom v koutě, kde se vzal,
vzal se, stůl — buršáků. Z počátku tichá zábava
u všech sklenic. Ale znenáhla oživla kolem
scenerie. Chlapíci v barevných čepičkách začal
se rozčilovat, pokřikují na vůkolní obecenstvo
tropí si úsměšky, vyplazují jazyk a zkrátka,
velmi nenuceně si vedou. U stolů kolem známky
tichého vření. Dokonce i poznámky se ozývají,
káravé, ostýchavé, více méně nesrozumitelné.
Praha
22
article
Ale to hosty v barevných čepičkách jen po-
dráždilo. Náhle, než kdo napočítal pět, oče-
pičkovaný stůl se zvedl, mladí pánové vrhli se
proti nejbližším sousedům a začnou přítomné
mírumilovné hosty jednoho po druhém —. ze
zahrady vyhazovat. Hluk, zděšení, zmatek! Slav-
nost je přerušena. Vše vstává, hubuje, tlačí se,
křičí, volá po strážníku. Ale mladíci v barev-
ných čepičkách neustávají ve svě »práci.«
Nežli strážník se dostavil, vyházeli zuřivci po-
lovici slavnostního obecenstva ze zahrady. Ko-
nečně unavení ustali ve svém vzleku a zapo-
menuvše vyrovnati řád, opouštějí zahradu na
veliké uspokojení zbylých účastníků, toužících
po klidné zábavě.
Velikolepý obraz! Ne-li?
Ale to není ještě všecko! K celku patři
nezbytně také zpráva následujícího dne v no-
vinách. Vlastně nářek, rozhorlení vlastenecké
Oprávněné, na mou věru 1 Jaká zpupnost neslý-
chaná! Vyházet polovici slavnostního obecen-
stva! A několik mizerných vetřelečků! A vá-
žený pan dopisovatel, jenž včera patrně byl mezi
vyhozenými, udílí tu černé na bílém náramný
»mravní« výprask včerejšímu »výkvětu germán-
ské vzdělanosti.« A všecky zprávy souhlasně
konči obratem, jenž zajisté každého vlastene
ckého čtenáře naplní opravdovým zadostuči
něním.
ko
23
article
— Jenom rozvážnosti českého ob
censtva bylo děkovali, že se germánským zuřiv
cům hned na místě nedostalo příslušného cilel
ného poučení o slušnosti . ..
Hned na místě bylo by rozhodně bývale
»včasnější«. Zajisté. Aspoň je jisto, že doda-
tečný »mravní výprask« v novinách je sice
velmi zasloužený, ale trpí z pravidla vadou
velmi podstatnou, že se o něm dotyční provi-
nilci z pravidla — ani nedovědí.
Ale, co je zvláště zábavné! Ta milá naše
srozvážnost« ! Jinde té pěkné vlastnosti vlastně
říkají arci jinak. Je ostatně velmi příznačna
našemu životu. Klopýláme přes ni na každém
kroku.
Onehdy zahájili výstavu v Ústi n. Labem
Libezný německo nacionální podnik. Čeština není
na výstaviště připuštěna, česky mluvit není do-
voleno, nějaký Čecháček, který tam vlezl, č
tam neměl co dělat a kterého poznali podle vý-
slovnosti, oznamuje v novinách, jak byl skřipnu
za svoji neprozřetelnost. To by konečně za
dnešních poměrů bylo všecko pochopitelno. Ale
na veřejných místech českého území, na ná-
rožích českých míst, na reklamních tabulích
mezi vyhláškami domácích českých podniků
co že vám tu všude nebije do očí? Veliký.
křiklavý — plakát, doporučujíeí návštěvu —
roztomilé dajčnacionální výstavy vlasteneckému
obecenstvu.
Naše »rozvážnost« to tak zařízuje! Zna-
menitá vlastnost! Jak figura ukazuje, vede nás
od vílězství k vílězství!
24
article
A zase hrozné lamento v novinách !
Novou trať zahajovali někde na českém
území. Tři nebo čtyři stanice mezi dvěma če-
skými městečky. Slavnostní jizda, honorace
řeči, bankety, přípitky-
Ale strašná věc vyšla na jevo. Nápisy na
stanicích ! Jaký skandál! Ryze český kraj, ale
všecko, všecinko dvoujazyčné! A jaké zkomo-
leniny českých jmen! Že ruka neupadla té ubohé
erární bytosti, která tu slovní nestvůru nechutné
offieiálštiny do písmen přenášela ! Vlastenecký
čtenář může vyletěti z kůže, čta o tom rozči-
lujíeí zprávu.
25
article
Ale pak se vlastenecký členář ve své ků
žičce opět uspokojí. Pomysli si, proč byse
vlastně rozčiloval k vůli dvěma mizerným zko-
moleninám na zastrčených staničkách mezi Tá-
borem a Bechyní, když na celé mapě českého
území není železniční stanice českého jména,
která by zkomoleninou svého dvoujazyčného
prolějšku neurážela do duše českého pasažéra,
počinaje pověstnými už od třiceti a více le
různými Holaubkauy a Jenikau-y až po nejno-
vější Sázau-y a Kohl-Janowitze. Pomyslí si,
milý vlastenecký čtenář, že je vlastně všecko
tak přirozeno! Co si má počíti apparát, jenž
třicet a čtyřicet let klidně a systematicky komoli
nápisy po českých stanicích a navykl si pova-
žovati za povinnost svého povolání to komolení,
co si má počíti, jestliže vyjma trochu rozčilení
v novinách, — které si vlastenecký čtenář pře-
čte a pak je do kapsy strči — nikdo mu čisté
řemeslo nepohati: co si má počíti rozejetý ve
své germanisační činnosti čistě mechanický
apparát, co si má počíti, když po třicet let bez
překážky uvykal své činností a v jednatřicátém
roce nevidí se nijak citelně povzbuzena sám
se nad svým dílem trochu zamysliti?
Po třicet a více let jezdí čeští pasažéři, češl
výtečníci, politikové, intelligenti, básníci, češti
turisté, obchodníci, zástupei voličstva, jezdí mluvčt
celého národa, jezdí vůbec všecko vlastenecké
obecenstvo české křížem křážem po železniční
síti své české vlasti, jezdí na Sever a na Jih.
na Východ i na Západ, všude kde hlavu vystrči
na stanici, čte zkomolená, »urážlivě« i znetvo-
řená česká jména, po třicet a více let je svěd-
kem soustavného germanisování mapy své
Kohl
Janowitz
Tá
Bechyně
26
article
vlastní země, ale dosud za celou tu dobu, vše-
cka ta cestující víastenecká společnost dohro-
mady se nevyšvihla na nějaký projev, nějaké
opatření, nějaký krok toho druhu, aby na mí-
stech, která o tom rozhodují, se zajiskřilo trochu
v hlavách, a bylo jim uzřetelněno, že tu někde
něco není v pořádku a že by měl býti opravdu
zaveden jiný pořádek. Jediný prostředek, k ně-
muž se utíkáme a jejž nám diktuje naše milá
»rozvážnost«, bývá každoročně trochu toho roz-
hořčení — v novinách, tak od případu ku pří
padu, pokaždé nějaký den, dva, aby mělo vele-
etěné obecenstvo k ranní kávě čím si polehtati
krev, nežli se zejtra jiná zase lehtavka naskytne
a včerejší zase — zapomene.
A tak rok co rok přistavuje se nějaká nová
trať, k dosavadní síti železniční, přibude nějaká
nová jazyková nestvůra ke tlustému již slovníku
officiálních skomolenin, rok eo rok si způsobíme
na den, dva malé rozčileníčko ve vlasteneckých
listech, necháme pak všecko ostatní běžet a je-
nom přiležitostně si ještě zalichotíme, s jakou
»rozvážností« všecky svoje záležitosti spravu-
jemel
Ovšem by pro tu pěknou vlastnost měl
jinde jiné a trochu říznější jméno.
27
article
Veliké plakáty na nárožích oznamují právě
českému obecenstvu velikou událost literárně
obchodní. Časově sensační čtení: »Draga, der
Dämon der Obrenowitsche!« Patrně krvák. Jisté
výborný kus kramářské literatury německé.
Řekli byste, německé literární kramářství
že by mělo zůstati obmezeno na obvod své do-
máci veřejnosti. Mále snad pravdu. Ať se tam
s ním vypořádají, jak chtějí. Ale konečně, co je
cizému spekulantovi po vašem mínění? Vycházi
na lov za svojí kořistí, kde nalézá pro sebe
pole otevřeno. A naše »rozvážnost« už se posta-
rala, že mu u nás zůstává otevřeno dokořán.
Jeden případ z tisíců. Dnes se na českém ná-
roží doporučuje německý krvák, jindy jiného
druhu zboží. Mláme už za sousedy Němce a naše
»rozvážnost« nás učí s »tím faktem počítati. e
Naříkáme sice na stálé nadpráví, poskytované
druhému jazyku, ale »počíláme s faktem« a po-
němčujeme se horlivě sami a sousedé naši prá-
vem své obratnosti využívají jak náleží domnělé
jazykové »přovahy« naší. České obecenstvo čtoucí
německy, pro německého spekulanta právem
platí za — německé obecenstvo a naše veřej-
nost, naše nároží, za otevřený revír, kde nikým
nevyrušován si lovec hejlů může provozovatia
také provozuje svoji čižbu. A tak se v českých
domácnostech, na české ulici, v soukromí i ve
veřejnosti české hemží vnadidel tichých pro-
středků dobrovolné, nevědomé, slepé — české
sebegermanisace.
Dämon
Obrenowitsch
Němec
český ulice
28
article
Smělá podnikavost našich sousedů je v pl-
ném právu. Na poli kulturním jako venku
v přírodě, okrsek, který nikdo nehájí, platí za
svobodný, kde smí se pustiti na lov za kořistí,
komu napadne. Intelligentní národní celek hájí
obvod své působnosti, opatřuje svou hranici celní
stráží, zabezpečuje se předpisy dovozu a celními
pokutami, zákony proti podloudnictvu, proti
cizímu vykořisťování v jakémkoli rouše vystupu-
jícím. Národní celek, nesehopný takového obká-
jení svého kulturního obvodu, právem platí z
divočinu, kde každému kdo přijde, je svobodno
dle svého způsobu si zapytlačit.
Nemáme komu co vyčitati. Naše obezřelá
»rozvážnost« nás udržuje v tomto rajském stavu
přirodní upřímnosti. Skládáme krejear ke krej-
caru na vydržování českých škol na hranici ja-
zykové a nemálo si zakládáme na své obětavosti,
ale při tom »rozvážně«, nepozorujeme, jak se
české území potichu a dobrovolně samo chystá
za kořist nenáhlé sousední žravosti.
Neslyšeli jste jednou něco o nějaké prý —
Národní radě, jistém orgánu tělesa, hlavěči
ruce, která prý chce, která prý má či která by
mohla, anebo, která by měla, kdyby — bylaa
kdyby chtéla . ..