Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XX0XXIX.

2

V Praze, v neděli 10. ledna 1909.

Praha

3

Číslo 10.

4 article

Ma ranní a večerní hiety předpláčí soi V Prazo v udministrasi- na měsln na čtvrt lota . . . . S K — s dvoji donáškon na měsíe na čtvrt ieta : . . . K esh ve fillálkáchí na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštou na měsle. na čtvrt leta . . . . o K onh droji zhsilko; k so na měnie k vrtiota: : k Si

5 article Dnešní čísle pre Frahu le s 18 stranícb.

Dnešní čísle pre Frahu le s 18 stranícb. Přiští číslo „Národních Listů“ vyjde zejtra v pondělí dne 11. ledna v obvyklou hodinu polední.

6 article Pan dr. Karel Kramář proti „Národním Listům“.

Pan dr. Karel Kramář proti „Národním Listům“. snr

doktor Kramář

8 article

Rozháranost v klubu poslanců českých (svobodomyslných) na radě říšské zavládla zejména při projednávání Badenovy volební předlohy. I na schůzích voličských zřejmý byl zásadní rozdíl v nazírání na českou po- litiku mezi oběma proudy klubu. Dr. Kaizl na schůzi v Karlíně 30. března 1896 hájil zcela jiné stanovisko k volební opravě nezli dr. Ed. Grěgr a dr. Vašatý na schůzi klubu nár. strany svobodomyslné dne 9 dubna. Při hlasování o předloze pak byly české hlasy rozděleny: 21 poslanců hlasovalo pro předlohu, 16 proti. Někteří před hlasováním odešli. Než vyslechněme nestranného svědka o tehdejších poměrech klubovních:

Badenův doktor Kaizl Ed Vašatá Karlín

9 article

„V klubu poslaneckém zavládly poměry nad míru neutěšené. Nesjednoce nos jevila se při každé přiležítosti. Tak při třetím čtení volební opravy roztřištili se postanci na tři sku- piny: jedni hlasovali pro předlohu, jiní proti ní jiní opět před hlasováním se vzdálili aneb do sně- movny ani se nedostavili. Vedle neshod rázu poli- tického, svědčity věak ještě jiné ža lostné zjevy o nekázni v klubu. Mnozt postanci dávali na jevo úžasný nedostatek vědomí svých povinností: obeoval nedbale schůzím sněmovny a výbor vynůšeli na veřejnost jednání klu- bovní, a co nejhoršího, prozrazovali i la jemství klubovní národním a politi- ekým odpůrcům.« Viz Ad. Seb. 1. cit. str. 114 Proti těmto zjevům rozháranosti v klubu, musily »Národní Listy« několikráte zakročiti na vyzvání předsednictva klubu Celá veřejnost o těchto zjevech věděla a ne- rozpakujeme se tvrdit, že nikoli různost po litického stanoviska dvou proudů v klubu ale tyto zjevy rozháranosti, nedbalé vykoná vání poslaneckých povinností, byly prvn příčinou odchýlení se veřejnost od mladočeské strany. Veřejnost pak roztrpčena byla do nej- vyšší míry, když zvěděla, že pro nepří- tomnost 13 českých poslane padla položka na slovinské pa- ralelky při gymnasiu v Celji.

Ada

10 article

Dva silné proudy stály tehdy v klubu posla neckém proti sobě: jeden veden drem Kaizlem a druhý drem. Ed. Grégrem. Prof. Kaizl chtěl, aby se dělala tak zv politika »etapová«, kdežto dr. Ed. Grége před touto politikou varoval, opíraje se o usnesení strany. Dne 10. května 1896 pravil v Libochovicích: Hrabě Badeni není ničím jiným, nežli chefem vlády centralistické . . . Dosud se nám nestalo nic po právu a spravedlnosti a nemáme proto příčiny abychom v oposici ulevovali a oslabovali, neb vzdávali se jí hned pro roztomilý úsmův — hr. Badena. Kdyby se tak stalo k vůli menším výho- dám, jsem přesvědčen, že český národ smete stranu mladočeskou ješté dříve, nežli staročeskou. a že strana svobodomyslná odstoupí ještě s menšl ctí. A zasloužila by toho všm právem. Pan dr. Karel Kramář ovšem dnes o tomto oposičním stanovisku dra. Ed. Grégra mlu- viti nesmí! Vždyť tím by potřel celou theorii dra. Tobolky et consortes, vymy- šlenou na zlehčení našeho stanoviska — že totiž dr. Ed. Grěgr chtěl, aby se dělala politika positivní (ve smyslu dra. Kramáře) a že dr. Karel Kramář kráčí ve šlépějích dra. Ed. Grégra. A tím by vyrazil reorganisovaným z ruky hlavní trumí proti »Národním Li- stům«. — Největší výtky nám činí p. dr. Karel Kramář pro zásady, jež hájíme v otázc jazykové. Tak praví mezi jiný m: »Doba byla v počátku éry Körbrovy příznivá všeobecně pociťovala se nutnost urovnati jazykové poměry — ale zrovna v »N. L.s byl proti tomu vždycky největší odpor.e

Kaizl Grégr doktor Ed Baden Kramář Körbrův Libochovice

11 article

A na jiném místě praví: »Gantschovo načízení s nezkráceným právem jazyka ve vnější službě a plnou téměř vnitrní če- štinou za to nedošla ani obhájení, tím méně po- chvaly, poněvadž nejlepší toto řešení jazykové otázky neodpovídalo bůh ví kde sebraném vlasteneckému požadavku krajn dvojjaz yčno s t i Slanovisko dvojjazvčností, jež hájíme důsledně, není sbůh ví kde sebraným vlaste- neckým požadavkem«, nýbrž stanoviskem ná- rodní strany svobodomyslné, jež tato stejné jako my zastávala až téměř do konce ery Badenovy. Zásluhou národní strany svobodo myslné bylo, že Badeni svů nařízení vyda v duchu této zásady. A pan dr. Karel Kramář zajisté bude vědět, že na nátlak koruny do těchto nařízení pojato bylo ustanovení, že každý úřadník v království českém je povinen znat oba dva zemské jazyky. V této věci zájem koruny a náš zájem národní se kryly. Proto s tím největším úsilím měla hájit stran udržení těchto nařízení.

Badenův Baden doktor Kramář národní strana svoboda

12 article

A zatím co se stalo? Ke konci éry B- denovy bylo již jednáno (kým? To by sna nejlépe mohl říci p. dr. Kramář) o tom, aby Badenova nařízení byla odstraněna a nahra žena novými, jež by znamenala kom pro- mi s se stanoviskem Němců A snad právě tato ochota nahradit Ba denova nařízení jinými byla příčinou, že v Čechách při odstranění těchto nařízení ne- propukla bouře, jíž ve Vídní se o bávali a že tím česká věc napolo byla prohrána ! Na důkaz, že stanovisko dvojjazyčnosti jež hájíme, bylo dříve stanoviskem celé strany i p. dra. Kramáře, stůje zde prohlášení před sedy poslaneckého klubu, p. dra. Pacáka. jež učinil ve schůzi klubu nár. strany svo bodomyslné dne 31. ledna 1903: »My stáli jsme vždy a stojíme dosud na starých dobrých zásadach, od nichž ani na píď jsme ne- ustoupili 1. že jazyk český i německý jsou rovnoprávay a rovnocenny v cel zemi, u všech úřadů a pro všecky úkony; 2. v Čechách Čech i Němec v celé zemi v ústním jednání i v písemném podání i jednání u všech úřadů musí svým jazykem dojíti svého práv u To jsou zásady, které výkonný výbor naší strany schválil pro první už konference, a zásady iy jsou naším vodítkem pro vždy«.

doktor Badenův Němec Pacák Čechy Vídeň Čechy Čechy

13 article

Prvou z obou zásad p. dr. K. Kramál opustil, neopustily ji však »Národní Listy«, jež ji hájit budou pro vždy — druhou pouze zásadu o vnějším úřadování hájí pan dr. Kramář dosud. Zde právě hledati nutno další příčinu sporu mezi »Národními Listy« a nár. stranou svobodomyslnou. Ještě krátce před vydáním Gautscho vých nařízení, o něž má p. dr. Kramář nej větší zásluhu, jak sám doznal, prohlásila strana dne 29. ledna 1898: »Oproti různým zprávám časopiseckým bylo n záktadě opětných sdělení autenticky znovu konsta- továno, že ani parlamentní komise, an jiní členové klubu poslaneckéh s vládou bar. Gautsche neučinili žád- ného dohoduutí stran zásad a obsahu obmyšlených nových jazykových nařízení, že také text těchto jazykových nařízení dosud poslan- cům českým není ani znám a že klub trvá při usnesení sjezdu důvěrníků ze dne 19. prosinc 1897, zejména pak při zásadě nedílnosti království českého a úplné jazykové rovnoprávnosti.« Po vydání pak Gautschových nařízení prohlásil výkonný výbor nár. strany svo- bodomyslné dne 8. března: »Výkonný výbor prohlašuje, že nová nařízení barona Gautsche neodpovídají úplně zá- sadě rovnoprávnosti a parity obo zemských jazyků v království če- ském a že různost nařízení pro Čechy Moravu odporuje jednotě státopráv u oboutěchto zem í. V odporu se zásadami stranou hájenýmí neocitly se »Nár. Listy«, nýbrž p. dr. Kra mář. On sám přičítá si o to zásluhu, že Gautschova nařízení se zásadou jednojazyč nosti byla vydána a zásadu tuto vzdor opáč- nému stanovisku strany hájí. V článku ze dne 3. ledna praví: »Stále opakuji, že jsem pro způsob řešení, jaký byl v jazykových nařízeních Gautschovýc a ta zachovala přece úplně jazyková nařízení Stremayrova«. (Ustanovení o vnější m úřado- vánl. Pozn. red) Nezrádeujeme proto p. dra. Kramáře konstatujeme pouze!

K Kramál doktor Kramář Gautsch Gautschův Čecho Morava

14 article

Pan dr. Kramář vychází z předpokladu že bez smíru s Němci česká politika se ne dostane ku předu. Smiřování však vyžaduje ústupky a tu zdá se mu, že ve příčině ná rodnosti úřadníků a ve věci vnitřní řeč úřadní bychom mohli učiniti koncese. A jak vabné to jest théma: národ spravovaný svými úřadníky, již i ve vnitřní službě úřa dují jazykem svého národa. My však a s námi dříve i strana sou dili a soudíme, že smír s dnešními Něme- není možný! Němci se s námi nesmíří a za koncese drem. Kramářem navrhované Ani za další koncesi — krajské úřadyl Soudíme dále, že bude-li dána Němcům koncese zákonům odporující, že spravován mají býti pouze německými úřadníky, zmizí čeština i ve vnějším úřadování z území ně meckého a odstraněni z něho budou všichni úřadníci národnosti české. Na tlumočníky pak nikdy přistoupit nemůžeme! A v če- ských krajích, soudíme i po uskutečnění zá- sad dra. Kramáře, zůstane němčina v téže platnosti, jakou má dosud. Kdežto Němci, by dosáhli svého uzavřeného německého území. my bychom čistě českého území neziskali. Provedení těchto zásad by znamenalo když ne rozdělení království, tedy najisto o dde- lení německého území se všemi důsledky pro české menšiny. K uvarování těchto důsledků nesmíme nikdy opustit zásady, jak je formulovala ná- rodní strana svobodomyslná v návrzích dra. Pácáka a dra. Herolda, musíme trv a na tom, že jazyk český i jazvk německý jsou v celém králov

doktor Kramář Němec Herold

15 article

ství českém ve vnější i vnitřn službě rovnoprávny a rovno- cenny a že každý úřadník je s povinen znáti oba dva zemské jazyky. Jako jsme varovali stranu, když počala řešit proti svému programu jazykovou otázku formulkou jednojazvénosti, tak při každě jiné příležitosti snažili jsme se odvrátiti od strany zkázu, jež jí hrozila z nedůslednosti jejt politiky a z rozháranosti v klubu posla- neckém. Poukazovali jsme na příčiny úpadku strany a ztráty popularity před sjezdy dů- věrníků a upozorňovali jsme na cesty a pro- středky, jakými lze stranu zachránit. Stalo se to zejména před sjezdem důvěrníků v r. 1903, dále po odhlasování volební re- formy na radě říšské r. 1906 a po valném sjezdu strany r. 1907. Sirana však vady ani po reorganisaci. na níž sami jsme spolupůsobili, neodstranila a desorganisace pokračovalh. Konečně došlo to k úplnému obratu. Zahájena byla politika. příčící se duchu strany i jejímu programu. C předloh vládních bylo odhlasováno, aniž bychom z toho měli jakéhokoliv prospěchu.

16 article

Odhlasována byla železniční investiční před- loha (alpské dráhy) v r. 1901, refundační předlohy v r. 1905, celní tarif v r. 1905. obchodní smlouva s Německem v r. 1905. zvýšený rozpočet na alpské dráhy v r. 1905. nespravedlivá volební reforma, úvěr 216 milionů K na vojenské potřeby v r. 1907 vyrovnání s Uhry v r. 1907, zákon o kvotě, branecký zákon v r. 1908, zákon o mini- sterstvu veřejných prací, rozpočet, zákon o zvýšení branců v zeměbraně o 5000 mužů v r. 1908, annexční předloha přikázána vý- boru, zákon zmocňovací atd. Strana pod- porovala svými hlasy vlády, jež v ničem se nelíší od svých předchůdců a přes to, že česká delegace se nalézala ve vládní většině, že čeští ministři nalézali se ve vládě — vládly ve starém rakouském duchu proti národu českému, ve všem řídíce se přáním Němců.

Němec Německo Uhry

17 article

Marné bylo naše varování, strana vady neodstranila a desorganisace pokračovala Předvídali jsme konce této politiky a když nestačily síly naše k odvrácení strany od zkázy — prohlásili jsme, že nehodláme nésti na dále zodpovědnost za politiku strany, s níž nesouhlasime. A pravíme upřímně panu dru. Kra- mářovi: Nikdo by ochotněji a pocti věji nesloužil národní straně svobodomyslné nežli »Národn Listy«, kdyby odhodlala se krá- četi v mezích svého programu za jasnými cíli vytknutými za- kladateli strany, straně pevně sorganisované, straně sebevědo- mé, odhodlané chránit práva lidu českého do všech důsledků, straně připravené a ochotné k boji, jejž národ náš vybojo vat musíl Neníť zajisté krásnějšíh úkolu žurnalistiky nad úkol sloužit takovéto straně jako je nejnesnesitelnějším úkolem ča- sopisu sloužit straně, jež v celé V drobném prodejir ranní čalo o sobě . . ze 8h věčerní . . . . . . . za 4 h Ve Miálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . l9 večerní . . . . . . . . 5h lnserátv platí pe hotově napřed. Předplacení a inserty přijímé administrace v Marianské ul., B Tam nacházoji se též redakce, tiskárna a expedine „Národních Lístů- Rukopisy se nevrncsjí

národní Lístus

18 article

řadě otázek není jednotnou, jež trpí vnitřním rozvratem a jež následkem toho téměř denně mění svá usnesení, straně, jež k vůli očekávaným malým vý- hodám opouští velké cíle.

19 title

Rakousko-uherské návrhy

Rakousko

20 article Turecku.

Turecku. z Cařihradu, 9. ledna. (K. k) Rak -uherský velevyslanec markrabě Pal- lavicini po svátku Bajramu obnovil vy jednávání s velkovezírem a na zá- kladě nových instrukcí podal Kjsmilu pa- šovi následující návrhy: Rakousko-Uhersko trvá při svých propo- sicích o uzavření smlouvy obchodní, v níž předem dává souhlas ke zvýšení tureckých cel z 119 na 15 a k zavedení Jistých mono- polů. Vláda rakousko- uherská beroue zřeteli na opělně projevené přání Turecka, aby na odškodněnou za postoupení práv suverenity na Bosnu obdrželo fi- nanční náhradu, vyhovuje přání to- muto tím způsobem, že vyslovuje ochotu nabídnouti turecké vládě náhra- dou za bývalé turecké státní statky v Bosně a Hercegovině 2i mil. tur. liber. 9) Protože však není úplně jasno, jde-i o slátní majetek otomanský, či o majetek obou provincil, spojuje vláda rakousko- uherská nabídku svou předpoklade m, že tato právní otázka bude sutenticky, po případě rozhodčím soudem roz- hodnuta.

Turecko Cařihrad RakouskoUhersko Bosna Boseň a Hercegovina

21 article České podání u soudu v království českém vůbec se nevyřidí.

České podání u soudu v království českém vůbec se nevyřidí. Pražský advokát pan dr. Ed. Kubát podal dne 1. ledna 1909 u c. k. okresního soudu v Chebu jménem jisté pražské firmy českou žalobu upomínací, která vyřízením z téhož dne byla zamílnuta a vrácena s obvyklým odůvod- něním, že u tamějšího soudu jest jedině ně- mecký jazyk jazykem v zemi obvyklým. Proti tomuto vyřízení podal ku presidiu c. k. vrchního soudu zemského dohlédací stiž- nost, v níž vytkl, že takovéto vyřízení řádně sepsané žaloby jest protizákonné a sice z těch důvodů, že 1. žaloba opatřena byla německou značkou podací, 2. usnesení o ní vydaně sepsáno bylo v ja- zyku německém, 3. žaloba zamítnutá vrácena byla jedině z toho důvodu, že sepsána jest jezykem če- ským, 4. při vypravení použito bylo obálky s ná- pisem, označujicím c. k. okresní soud v Chebu v jazyku německém; 5. adresa na podavatele napsána byla ně- mecky. Ve stížnosti odvolal se na platné zákony na judikaturu nejvyššího soudu, zejména také na to, že nynější president vrchního soudu zem *) 1 tur. libra = 100 piastrů = 18 korun 36 hal. Činí tudíž náhrada Rakousko - Unerska Turseku 45.900.000 korun.

doktor Ed Kubát Rakousko okresní soud v Cheb piastr

22 title

FEUILLETON.

23 article

V Praze, 9. ledna.

Praha

24 article

6— (Kronika.) Říkají o plačím mozku že není tuze složit. Duševní život ptáka, tuze prostý život. A prostá duše nemá mnoho poža- davků, snadno s ní vyjdeš. Ale není to tak jisté! Dvě lela jsem zkoušel vyjít nějak slušně se svým špačkem Pomyšlení se mu dělo. Měl krásnou, prostrannou klec venku v prvním po- koji, pěkné koupadlo, třikrát denně mu nasypá- váno zobu pečlivé střídaného, nastrouhaná hou- ska s mrkví, mravenči vajíčka, nějaký moučný červík, ba i lahůdka ještě vybranější, ke všemu úzkostlivá čistota, hojnost svobody, denně ráno mezi úklidem pravidelný výlet z klece a ještě příležitost vzdělati se! Zkrátka vše, čoho a může průměrná duše plačí přáti! Nic platno Nešlo to! Po dvou lelech se ukázalo, že to nejde! A nejlépe, rozejiti se zase! A tak jsme se rozešli. Všelikého druhu opeřenci doporučují s chovu milovníků. Zkusil jsem to už s kanárem, hejlem, konopkou i vrabcem a jednou dokonce i s párkem dravců, krahujčíků. Na špačka ne- byl bych připadl. Pravda, spaček mluví! Řiká se aspoň a v knihách to o něm stojí. A lidská řeč z plačího zobáku už je něco, nad čím možno se pozastaviti. Ale jsou věci, které sklamou! A co jsem kdy ze zobáku skutečného špačka zaslechl, nebylo tuze povzbuzující. — Slyšíte ! Slyšíte! Teď něco řekl ! . . Napjali jste sluch. Nic! Pták něco drmolil. Nemělo členu ani rozdílu, tím méně smyslul — Slyšite, slyšíte ! Teď zas ! .. Ještě pozorněji jste napjali sluch. A teď se vám vskutku něco zdá! Roze- znáváte něco l — Žaužížu ! Žaužížu ! . . Tak nějak to znělo. — Slyšíle ? »Špačíčku« I řekl. » Špačíčkue vysvětloval majitel. A to je všecko, co špaček umí ? Špačíčku Špačíčku! A dost! A ke všemu tak nejasně s námahou! Za řeč nestojí taková »řeč«. Prot jste na spačka ani nepomyslili.

Roza

25 article Až jednou poznali jste vzácný exemplář

Až jednou poznali jste vzácný exemplář Skutečného virtuosal Bylo na výletě, ve venkovském hostinci Sedíte sami ve světnici, zaměstnáni svou sní daní. Najednou něco za vámi zašušká, zakut a potom si začne někdo zcela hlasitě a nenuceně pohvizdovat. — Nezpůsob! řikali jste si v duchu. Nai lidé nemají žádnou manýru. Cizinec je v domě a tu si nějaký domácí uličník pohvizduje jako v lese!... Ostatně hvízdá zcela způsobné, jen co je pravdal Po chvíli zase nějaký šuškot a škrkot z vámi. A potom zřetelný, zvučný, vlídný hlas: — Má úcta pánové! Pěkně vítám ! Rulu líbám milostpaní ! Račte dále ! Posaďte se ! C si přejete ? . . . Piíí— vo ? . .. Okno světnice bylo otevřeno, leto bylo, měli jste dojem, někdo z domácích bezpochyby venku u okna vítá nově přicházející hosty. Ohlédnete se. Nic. Nikde nikdo. Snad hosté te- prve vejdou ? Po chvíli zase hvízdaná odrhovačka ! a znovu: — Má úcta, pánové, pěkně vítám std. Znovu jste se ohlédli. Teď se záhada vy- světlila. Tu ho máme, umělce! V koutě u dve veliká klec a v ni — virtuos ! Tenkrát jste dostali pro špačka respekt.

26 article

Nebylo už pochyby ! Špaček má dar oprav- dového slova! A kde je nadání, je schop nost! A který zobák dovede předněst zře telně a pěkně hostinskou formuli uvitací proč by si neměl osvojit slovesnou formul třeba i vyšší hodnoty? Ještě tu nebyl umělec, ale už měl vytčený úkol! Což nežijeme v době všeobecného vzdě lání? Není snad heslem kulturná extense Jen výš, výš? Bylo rozhodnutol Opatří se špaček a ten se naučí něčemu. co vzbudí respekt. Něco velkolepého, co z zobáku špačka ještě nikdo neslyšel! Počkejme Něco ze Shakespeara, na příklad . .. A protože, bohudiky, vždy je někdo kolem, kdo jen čeká, aby vám něco na očich vyčetl. byl tu jednoho dne špaček i s krásnou pro- stornou kleci. Čiperný nezbeda s potutelným pohledem, kovově do zelena hrajícím krunýřem na zádech a dlouhým klarinetem místo zobáku kterým operoval kolem sebe jako vidlemi. No- vému chovanci určen hned okršlek volného po hybu, smluveny podminky existence, dopřán ně- jaký den prázdně, aby se mysl upokojila v no vém okoli a — eviky mohly začít ! Formule produzce byla přesně ustanovena. Napřed úvodem budoucí virtnos něco zahvízdá jako předehru. Nejlépe známý vojenský signál pozor! Trataratata ta —dá ! Kosové a špačei v klecích nejčastějí tak pohvizdují. Třeba ctl tradici! A pak hned odhodlaným, zvonivým hlasem: — Má úcla, pane! S kým mám čest? .. Já jsem rytír Špaček, mistr krásného slova ! .. Poslechněte trochu .. . povím vám něco ! .. A po malé přestávce, co možná výrazně známý hlubokomyslný monolog Hamletův: — Být či nebýt? Taká tu jest otázka! . Bylo to krásně vymyšleno a sestaveno!

Shakespeare Hamletův

27 article

Ne tuze dlouhé, aby posluchače neunavo- vala, rozumí se! Také bude třeba věsti sobo paedagogicky, nepřetěžovat tuze ptačí mozek Obzvlástě ne na začátku! A především, trpěli- vost! Půjde to pomalu! Tuze pomalu! A ještě malá pochybnost! Ve svých »přl- rodopisných táčkách« uvádí pan profesor Bauše některé zvláštnosti ptačí mluvy. Jsou jisté sou- hlásky, které ptačí zobák prý nevysloví na p I a v! Jak bude s tím? Však, konečně, vem to das! Což sejde na nějaké souhlásce! Jsou umělci na divadle a všelijsk trkají jazykem zubyí A tak bez rozpaků zahájena první lekce- Dramatický elev posadil se v kleci na bi- délko, přisunul se až ke drátěné sténě a pro hližel si zvědavě učitele. Po první frási nakloni hlavu na levo a mrkal očkem. Potom nakloni hlavu na pravo a drápkem si zajel několikrá někam za ptačí ucho, jakoby chtěl lépe slyšet A ještě zřetelnější projev živého zájmu ! Jednou nožkou stoje, druhou se opíraje o drát stěny vypínal se, kroutil všelijak krkem a obrace očka do výše, jakoby se chtěl přesvědčiti správně-li všecko slyší? — Výborně! Velmi pozorný žák ! Lekce půjdou znamenitě ! liboval si učitel. A v duchu si ukládal — Jen vytrvalost ! Fráse iřeba mnohokráte a nounavně opakovat ! Božínku ! Plačí mozek

Bauše Frás Tuz

28 article

To nepůjde rychle ! . . A po první lekci následovala druhá, de- sátá, dvacátá. Škola trvala už druhý měsíca budoucí deklamátor jevil stále neunavnou čilo ducha a chtivost poučení. Také učitel jevil vzornou píli a snahu. Den jak den, týdenz týdnem, měsíc za měsícem opakoval neomrzele předepsanou formuli. Denně v určitou hodinu, po první snídani, byla lekce. Pomalu, pomalinku jevilo se na čase, po- stoupit u výchově o krok dál. — Napředřikáno bude pomalu dost! Te už by mohl žáček jednou sám se pokusit ? A občas pan vychovatel naslouchal se za tajeným dechem za dvařmi vedlejšího pokoje Špaček, osamotněv, všelijak se bavil. Veselý kumpán křičel, zpíval, napodobil hlasy a me- lodie nějakých kamarádů, které bůh ví kde slyšel. Občas zcela zřetelně si zakdákal po ně- jaké slepici, s níž, neznámo kde, známost byl učinil. Ze cvičebné však lekce, z úvodn formule, z Hamletova monologu — nic! Nikdy nicoucí nic! Podivná věc — Snad toho bylo tuze mnoho najednou řekl si učitel. A lekce zkrácena na míru nejmenší. — Má úeta, pane ! S kým mám čest ? Já jsem ryliř Špaček! . .. A dosti A zase trpělivé a denně. Mésíc, dva, tři. Ale špaček pořád nic. Učitel začal o svém cho vanci pochybovat.

jítsátý bůh špaček Ilodie

29 article

— Je čiperný, pozorný, nadaný, ale — čert vl, snad mu právě dramatický dar chybíi Vždyť ani každý člověk nenaučí se dekla- movat! . . . omlouval svého chovance. Přišly prázdniny, lekce přestaly. Špačel přestěhován i s klecí k našim do kuchyně Nalezl tu četnou společnost jiných opeřenců pilnou ošetřovatelku. Po prázdninách, první otázka učitele pr návratu: — Co dělá Špaček? — Už mluví! — Copak říká? Prst na ústa! Všichni přítomní utichli Napjatá pozornost obrácena ke kleci v okně Po malé chvilce odlamtud: — Žnažížu! Žaažižu ! . .. Výsledek celoročního vysoce dramatického studia : špačičku l

špaček Žnažíža

30 article

Snad nemá tolik závitů, neváží tolik gramů. není tak složit ptačí mozek, ale má své záhady jako lidský. Nesnadno s ním vyjdeš! Nové zkušenosti se dostavily. Po prázdni- nách lekce už znovu nezačali. Vůči nezdaru tak očividnému učiteli nedostávalo se další od- vahy. Chovanec měl úplnou volnost. Užival svo- body, jak nejlépe bylo. Při snídani sedal pá- noví na hlavu, nakukoval do kávového náč iní, do sklenice s vodou, šťáral svými vidlemi v hro- madě novin a papírů na stole. A jen dost ne- rad vracel se do klace. Bylo třeba všeliké lsti, dostat vězně znovu za závoru. Mnohý červík při tom platil svým bídným živolem. Ale něco bylo nápadnol Od prázdnin v chování špačka nastala změna. Neskotačil už, nezkoušel všecky možné ptačí me- lodie, nehuboval a neláteřil jako jindy. Bývalo leď nápadně ticho v předním pokoji! Bylo te povážlivé. Nešťastník po dobu prázdnin patrně zvykl na společnost, jsa velmi družné letory, stýskalo se mu. Ve chvílích samoty pokoušela se o něj melancholie. Den ke dni nápadně se sevrkal a ježil. Mohlo to skončit tragicky.

mad novina

31 article

Nechtěje si tak tuze obtěžkat svědomi, pán a majitel rychle se rozhodl jednat Na rychlo vystaveno chovanci vysvědčení naprosté neschopnosti pro obor vysoce dramati- cký a špaček přestěhován nazpět do společno- sti, kterou si o prázdninách tak zamiloval. A opatření znamenitě se osvědčilo. Je za vesel a čiperný, jak jen býval a kde kdo z při- tomných si pochvaluje humor, s jakým vycházl vůkol se svými kamarády stehlíky, strnady, kři- vonosky, zvonky a kanáry, které všecky napo- dobí, zakřikuje a všelijak si dobírá. V předním pokoji někdejšího jeho pánaa velitele zůstala prázdná klec. Jdete-li kolem, daleko z ní číší morálka historky. Není radno, něco si začinat s cizým indi- vidualismem, třeba plačím. Je to věe svědomíl Ať je každý po svém způsobu blažen.