Strana 2.

KÁRODNÍ LISTY

8. ledna 1905

Císlo8.

goviny, porušování listovního tajemství, pro- tekcionism v úřadnictvu, štvaní navzájem Chor vatů a Srbů, kalolíků, pravoslavných a moha- medánů, plýtvání zemskými penězi na nejne- potřebnější účely atd. Horowitz vtáhl pověstného „informačního“ Grafa do služeb Kállayových i s celou řadou jeho ještě pověstnějších pomoe níků la Jovanovič a pod. Horowitz prý to také byl, jenž vždy překážel napravení chyb a ne- spravedlnosti, spáchaných jak režimem Kál- layovým, tak i v prvé době vlády Burianovy Krátce, není v Bosně a Hercegovině nenávidě- nějšího muže mezi úřadnictvem nad Horowitze P. Horowitz chtěl se státi po bar. Kutscherovi civilním adlatem, ale nepodařilo se mu to, ba ani místo prvého sekčního chefa při sarajevské vládě nedostal. Ačkoli ani tímto skutkem p. ministr baron Burian ještě nedokázal, že se chce poctivě ot zasadit, aby byly odčiněny mnohé, do nebo volající křivdy, učiněné režimem Horowitzovým. jmenovaným kalláyovským. Pan ministr baron Burian by dobře udělal, kdyby i dobře prozkou- mal dráhu a činnost každé ze stvůr p. Horo- witze, zvláště mezi vyššími úřadníky. Chce-li nadále správa p. ministra barona Buriana opravdu zjednati nápravu v národo- hospodářském směru své činnosti, pak je na čase, aby přerušila vyssávání země jednotlivými osobnostmi, rodinami a společnostmi. Tak na př. musí přestati privileje rodinné akciové společnosti pro dopravu a stavby v Bosně, pri- vilegované dodávání papíru pro zemské úřady atd. Shromáždění akcionářů rozličných podniků akciových v Bosně a Hercegovině musí se opět konati ve Vídni a — veřejně, aby veřejnost měla jakous takous kontrolu, a vláda sama musi přerušit veškeré důvěrnější styky s bankamia s podniky, jichž realnost není nade všechnu po- chybnost prokázána.

Věříme, že ve správě, kdež je p. ministn baron Burian téměř ještě nováčkem, u něhož se tak různé vlivy a živly křižují, potýkají, para- lysují,jenž je poukázán na tak mnohé, často kusé, často úmyslně, aneb i bez úmyslu ne- správné informace; kde osobní zájmy, jal jednotlivců, tak celých klik se tomu vzpírají náprava starých chyb a nespravedlností není snadná, ale dosud nemáme ani příčiny, ani práva, pochybovati o jeho dobré vůli k tomu dílu. Možná, že, provede-li nový správce za- braných zemi to ozdravovací dílo, nebude se stkvit v židovsko-německých orgánech jako je- jich administrační a státnická hvězda, ale za to budou mu blahořečit milliony těžce zkoušeného obyvatelstva jihoslovanského, a smaže mnoho- tisienásobnou kletbu, která lpí na památee jeho Dragutinovič. předchůdce. Kdo udělá v Rusku revoluci? Ruský professor Michal Reussner, jenž pů- sobí na universitě v Tomsku, pravil berlínskému dopisovateli „Neue Freie Presse“, když se ho dotazoval po revolučném hnutí v Rusku: „Ne- dá-li car konstituci, revoluce vypukne jistě. Po- vstane proti němu všecko, co má jmění a vzdě- lání: lékaři, právníci, spisovatelé, umělci, kupei a statkáři, ano i osvícení úřadníci a důstojníci. V čelo revoluce postaví se potomci staré ruské aristokracie. Stavovská výlučnosť šlechty pře- stala v Rusku již v XVIII. století, carové šlechtu úplně podrobili své vůli a aby se šlechta v Ru- sku nemohla vyvinoutí v mocný stav, panovníky omezující, otevřeli řady její všem synům rodů občanských, kteří jim dobré služby konali: úřad níkům, vojínům, duchovním, ano i sedlákům Kasty šlechtické tedy v Rusku není.“ Vysvětlení toto je správné a pravdivé. Re- volučným hnutím v Rusku je zachvácena šlecht a intelligence. Dlužno ovšem dodati, že z části.

Ale hnutí toho je dalek selský stav, jenž tvoří v Rusku 87% obyvatelstva. Ruský sedlák vždycky bude věrně státi ke svým carům. Revo- luce předpovídaná, vypukne-li, bude tedy směřo- vati nejen proti carismu, nýbrž prot: ruskému národu. Tím jest její pochybnosť a beznadějnosť dostatečně vyzna- čena. Revoluce bez národa — jaká to nepřirozenosť! Výrok tomského professora možno považovati za potvrzení slov „Köln. Ztg.“, onchdy zde uvedených. „Köln. Zig.“ od- haduje počet Rusů, pro revoluci disponovaných (šlechty a intelligence) na 30.000, k čemuž při dává 100.000 „myslících“ Židů. Naproti tomu stojí 135,870.000 ostatního ruského národa! Vévoda of Connaught v Brestu. Bratr anglického krále vévoda of Connaugh podnikl ceslu do velkých přístavů válečných ve Francii, Portugalsku, Španělsku, Alžíru na obr- něném křižáku »Essex«. První zastávka byla ve válečném přístavu francouzském Brestu. Při vstupu do rejdy vypálil »Essex« 21 ránu z děl a batterie přístavní tvrze mu odpověděla stejným počtem ran. Naproti anglické lodi byl vyslán křižák »Girichen«. Všechny francouzské lodi přístavu byly slavnostně okrášleny. Hudba hrála národní hymny obou zemí. Zástupci francouzské vlády pozdravili anglického věvodu a represen tant námořní moci britské kontradmirál Gernümt. vyšší důstojníci a prefekt. Vévoda představil de- putaci své ženě. Na to ve velké uniformiě ad- mirálské přirazil ke břehu a oplatil návštěvy francouzským hodnostům. Obecenstvo živě po- zdravovalo vévodu. Vévoda Connaught poslal hol- dovací telegram presidentu republiky. Odpoledne navštívil nového obrněnce francouzského »Léone Gambettu« a večer uspořádal na »Essexu« ho- stinu pro francouzské důstojníky a hodnosty města.

Ernest Judet ředitelem »Eclairn«. Dosavadní politický leader nejrozšířenějšího listu francouzského »Petit Journalu« Ernest Ju- det, stal se ředitelem a chefredaktorem důloži- tého republikánského žurnálu »Eelairu«. Pan Judet dával vždy na jevo sympatie k Čechům. Při slavnosti Vietora Huga pozdravil delegae města Prahy srdečným článkem. Doufáme, žei v nové a významné funkci ředitele »Eelniru« zachová p. Judet svou náklonnost ke stykům česko-francouzským. Pan Judet vedl vášnivý boj proti zastencům Dreyfusovým, je jednímz hlavních publicistů nacionalistických, avšak jeho smýšlení je rozhodně republikánské. O stycích Německa s Francií a Anglií pojednává »Kölnische Zeitung« ve svém politi- ckém přehledu za r. 1904 velmi zajímavě. Kon- statuje, že nastalo značné zlepšení styků Ně- mecka s Francií, ačkoliv je ještě daleko » k přá- telství dvou dobrých sousedů«. Hlavní zásluhu o tuto změnu má ovšem strana internacionalistů a kolínský hlasatel politiky Bülowovy vzdává chválu Jaursovi a jeho straně, že učinili vše- chno možné, aby jejich krajani zanechali my- šlenky na odvetu a aby vystoupla Francie ze své nepřátelské reservy vůči Německu.« Po- dobnou pochvalu sdílí i romanopisci bratři Mar- guerittové, kteří prohlásili, že by to bylo šílen- stvím, kdyby Francouzi chtěli teď znovu dobyti Elsaska-Lotrinska. »Většina francouzského národa váhá dosud následovati Jaurěsa,« podotýká zcela správně německý žurnál, »ale lze doufati, že časem bude se vyvijeti jeho smýšlení vždy více tímto novým směrem. Ostatně již dávno nemyslí vážně krvavou odvetu, ale dosud nemá odvahuse k tomu přiznati.« Naproti tomu tvrdí »Kölnisehe Zeitung«. že poměr Německa k Anglii byl co nejhorší.

Vlády ovšem zachovávaly patřičnou opatrnost, ale za to orgány veřejného mínění v obou ze- mích úplně popustily uzdu svým nepřátelským cítům. Anglický tisk vidí — a zajisté právem — v Německu největšího nepřítele a konkurenta německé žurnály mu to splácejí. »Kölnische Zeitung« je zarmoucen touto vášnivostí anglických žurnálů a tváří se velmi udiveně. Co nám mohou vlastně vytýkati Angli- čani? táže se a odpovídá: Nic, nežli některé »přehmaty« pangermanistů a přívrženců německé námořní moci. A ani návštěva krále Eduarda v Kielu ani úmluva o dohodě anglo-německ nedovedly zmírniti zlovolnost a nepřátelství an- glického tisku! Tak žaluje »Kölnische Zeitung«.

Ullimatum Spojených států Venezuele. »Korrespondenční kancelář« sděluje dnes s veřejností v depeši své »překvapujíeí« zvěst o podání ultimata severoamerickou Unil jiho- americké republice Venezuele. Pro čtenáře naše ovšem novinka ta není žádným překvapením, jelikož jsme ji na těchto místech už před mnoha dny ohlásili. Jak tehdy jsme již oznámili, dávaji Spojené stály republice Venezuele a jejímu pre- sidentu Kastrovi lhůtu 60 dní, jinak že loďstvo Spojených států vysadí mužstvo v přístavech La Gusyra (před hlavním městem Karakasem) Puerto Cabello a Makaraibo a obsadí celnice tamní, aby Unie z výnosu cel si zatím některé aspoň požadavky své hradila. Tato hrozba byla učiněna Venezuele zvláštním poselstvím již dne 31. prosince. Dnes se dodává, že kdyby sku- tečně bylo nutno přikročiti k provedení hrozby. stane se tak silným loďstvem pod velením admirála Deweye, vílěze nad Španěly, a že bude posláno vojsko i do Karakasu, kteréž ovšem není valné od pobřeží vzdáleno, ale těžko přece dostupno Požadavky týkají se splnění závazků dle proto- kolu z r. 1903 a zadostučinění za vypovězení jistého občana z Karakasu, dále neoprávněného prý zabavení vlastnietví americké společnosti asfaltové.

Současně vznášejí Angličané na Venezuelu různé stižnosti. Dle soukromých telegramů pre- sident Kastro pokračuje v politice vyhýbavé. Mimo to Venezuela sesílila pobřežní opevněnía opatřila je novou výzbrojí. Jak známo, zacho- vala se již před několika lety Venezuela proti cizozemeům, kteří přicházejí do země hospo- dářsky ji vykořisfovati, tak ostře, že vedlot k válečné lodní demonstraci anglo-německo- americké i s vážnými konflikty, po nichž se Venezuela v prolokole zmíněném zavázala k různým finančním náhradám pro ony státya jich příslušníky. Další boje v Marokku. Madridský »Liheral« líčí situaci v Marokku jako zvláště povážlivou. I v obvodu městských hradeb jest život Evropanův nejistým. V samém Tangeru byla zahrada anglického konsula vy- pleněna. Mezitím sveden byl poblíž alžirské hra- nice, 30 km. od Udže nový boj, ve kterém vojsko pretendenta bylo poraženo. Ustoupilo n to na místo dříve ustanovené, kde spojilo se s pohotovými zálohami. Vojsko Maghzenovo, jež pronásledovalo nepřítele, upadlo do této záloby a bylo poraženo na hlavu. Ztralilo 400 mužů raněných a mrtvých. Prelendent hrozi, kdyby ho Francouzi napadli, že se slane povstání vše- obecným. Sultán přiznává již napolo, že jest proti povstání malomocným. Španělské lodstvo odpluje 9. t. m. do marockých vod, neboť Špa- nělové obávají se útoku na své osady Centu Melillu kmeny domorodými.

Francouzské afféry. V nacionalistických kruzích francouzských se tvrdí, že bývalý president republiky Kazimí Periér odebral se do paláce řádu Čestné legie, aby podepsal protest proti oněm legi- onářům, kteří zapleteni jsou do afféry denunciantské. Někleré oppo- siční listy tvrdí opětně, že velkokaneléř Čestné legie, generál Florentin, chce odstoupiti. Socinli stická »Humanité« uvádí, že jest zbytečno, aby generál stál v čele Čestné legie. Slavný chemik Berthelot, jenž má velkokříž Čestné legie, hodi prý se stejně za velkokaneléře řádu jako ge- nerál. Má to býti předzvěstí nového opatření víádního? Svak Syvetona, dr. Barnay byl předevči- rem, jak jsme již sdělili, konfrontován s paní Syvelonovou, zetěm jejím Menardem, domácím její přítelem drem. Tholmerem a býv. obhájeem Syvelonovým, Noilhacem. Na otázku soudce, oe opírá své podezření, že Syvelon byl obětí zlo- činu a že prví tři svědci hráli roli nějakou při lom, odpověděl prý — dle jedné části listův pařížských — dr. Barnay »rozpačitě«, že ne- vznesl žádných obvinění, nýbrž že projevil pouze svůj osobní dojem. V kruzích advokát- ských myslí prý se, že soudce Boncard nyní za krátko vyšelřování zastaví. Veškerá tato tvrzení jedné části tisků dlužno ale přijímati íím opatrněji, že právě zítra 8. ledna koná se v Paříži sněmovní volba za Syvetona a že tudíž tato zatím nedolo- žená tvrzení jsou určena k tomu, aby měl vliv na voliče ve prospěch vládní protinacionali- stické kandidatury. A odporují dále tvrzenít také okolnosti, že dr. Barnay podal st. zastupi- telství přímo žádost za stíhání neznámých vrahů Syvetonových a že se této žádosti zatím vyho- vělo, tak že momenty v ní uvedené sotva s

obmezovaly jen na projev pouhého »osobního« dojmu. Úřady francouzské žádaly úřady belgické za vydání dopisův Syvetonových, uložených ve schránce antverpské banky. Proto že ale běžt o papíry politického rázu, nevyhověno tomu jen tak bez okolkův a rozhodne belgický ministr justice, mají-li se papíry ty nechati zatím v Antverpách zapečetěny aneb vydati. Domovník v domě Syvetonově vydal soude Boncardovi čtyry milostné listy, kteréž obdrže od dcery paní Syvetonové před její sňatkem s Menardem. Z dopisů téch, jež planou smy- slnou vášní, vysvilá, že paní Menardová není duševně normální. Jak známo, tvrdí manžel jejl že tchán jeho — Syveton — proto prý spácha sebevraždu, že se bál odhalení této dámy, že ji on, Syveton — svedl. Němci v Habeši. Německé poselstvo do Habeše příbylo do Džibuti. Francouzské úřady přijaly poselstvo vlídně a poskytly mu všemožná ulehčení. Za nynější vlády francouzské není to divu, třebaže poselstvo to mělo účel v Habeši obmeziti vliv francouzský na prospěch německého. Kdo vyda bez hnutí ruky důležitý Egypt za pytel pouhýcl dobrých naději marockých, nebude se rozčilovat také k vůli sousední Habešl. Militarism ve Spojaných státech. Poslanecká sněmovna Spojených států při jala beze změny zákon na opevnění př stavů mořských. V debatě poukázáno na cenu podmořských min, jimiž prý Rusové ztratil mnoho lodí, kdežto střelbou Japonců pouze dvě lodi byly polopeny. Jeden odpůrce však prohlásil, že jest pokrytectvím mluviti, že předloha slouž míru, kdyžtě v čele stojí muž, jenž zbožňuje boha války. Komu narážka platila, netřeba do- kládati přes to, že Unie osvojuje si dnes ješlě pořád roli propagatorky míru.

List z Ruska. Z Petrohradu, 25. prosince. (Původní dopis »Národních Listů«.) V posledních dnech celý Petrohrad ne- mluvil o ničem jiném, nežli o projevu nedů- věry, kterouž osvědčil car vůči Muchanovu maršálovi šlechty gubernie černigovské a před- sedovi zemstva téže gubernie. Případ Muchanova má vznik svůj ji v době dřívější. Před rokem konala se volb všech maršálův šlechty, jež se opakuje vždy po třech lelech. Muchanov, jenž náleží téže pleyadě lidí odhodlaných jako Šipov a Statkovič, byl zvolen po sedmé asi 300 hlasy proti 27 hlasům. Přes tento skvělý výsledek volby, car jenž měl ji potvrditi rozhodnutí šlechty — projevil přání, aby vykonána byla volba nová. poněvadž neminí potvrditi volbu Muchanova z maršála šlechly. Všechen svět byl udiven rozhodnutím tím jež postrádalo taktu vůži muži, kterýž jes upřímně oddán zemi svojí. A šlechta donucena k nové volbě, zvolila Machanova znovu, lent- kráte jedhohlasně. A car musil potvrdi volbu tu. Muchanov nedbaje přihody té, věnoval po- zději, na začátku války, přes půl millionu rublů pro Červený kříž, pro vdovy vojákův a na loďstvo. Pracoval ku povznesení gubernie, jejíž byl maršálem, v každém směru, pracoval i v zem- stvu se sebezapřením a horlivostí podivuhodnou Muchanov odeslal telegraficky caru resolu zemstva, týkající se otázek vnitřních, resoluei jakéž nyní v celé Rusi se přijímají, a v níž žádá se svoboda osobní, svoboda slova, nejširšt účasť zemstev ve veřejném životu země a př řešení otázek, dotýkajíeích se zájmů lidu.

Odpovědí byla důlka, již car sám napsa na kraj raportu. Případ ten učinil silný dojem v obecenstvu a svědčil, že ukaz, slibovaný o nějaké doby pro den narozenin carových a od- ložený pak o několik dní, nebude obsahovat projevů valně povzbuzujících. A tak tomu té bylo Nebylo nesnadno viděti, že sliby na revis zákonův o tisku a svobodě osobní a zákonův organických, živola národa se týkajících a jino ještě sliby, tak velkomyslně Rusku učiněné, byly jen prostředkem, aby se na nějaký čas opět o zamhouřily. Možno bylo se o tom přesvědčiti tím spíše přečtením i communique oficiálních, jež velm určitě ohlašovala, že bude přísně vymýťovánu veškerá agiťace a že zemstva mají se sťarati jen o vlastní záležitosti svoje. Od nějaké doby pořádají se u nás velik bankety, jimž přítomno bývá mnoho osobnost literárních, právnických, uměleckých atd. N banketech těch přijímají se rovněž resoluce po- dobné, jež bohužel ale nemohou nic změniti n režimu vládnoucím. Před několika dny konal se banketn paměť dekabristů, mladých to spiklenců ruských již 14. prosince 1825, když car Mikuláš vstoupil na trůn, chtěli prosaditi zavedení ústavy Zemřeli téměř všichni již, byvše vypovězeni popraveni atd., ale památka jich jest světlým bodem dějin ruských. Na banketu, na paměť jich pořádaném, p mnohých řečích přijata resoluce, kteráž proje- vuje vládě jasné nesouhlas se skutky jejími politování nad lhostejností její ke ztrátám lod stva a nad zanedbáním příprav válečných a zá roveň ukazuje k nutnosti, zaměniti záhy byro- kratism i absolutism svobodou individuelní representativním režimem prostřednictvím zem stvem neb třeba způsobem jiným. Rynda.

O zužitkováni regulovaných toků českých, zejmena Labe pojednáno včera věcným, odborným a při tom zajímavým způsobem na členské schůzi klubu národní strany svobodomyslné, konané večen v klubovních místnostech. Důležitost a význan thematu samotna vytkl s důrazem předsedajíe pan posl. dr. Krajník, jenž trefně podotkl. musí-li stát sesilovati branné prostředky prot nepříteli, dosud ještě neznámému, že zajisté je povinen, starati se také o obranu proti nepříteli jehož známe, totiž proti nevyspělosti a nevyužit kování vodních sil, jež existují v této říši vůbe a v království českém zejmena. Prvý z přednášejících odborníků, p. cís. rada inž. Křižik, úvodem k poutavému svému výkladu dotkl se předovším nopoměrného užitku, jenž vzešel by zejmena středním výrobním vrstvám našim, jako zemědělcům a maloprů- myslníkům z racionálního využití síly vodní, již by snadno mohl sobě nahraditi na př. hospodář nedostatek dělnictva, jež houfně stěhuje se do měst, hledajíc tam pohodlnějšího a lépe place- ného zaměstnání. Také malému průmyslu bylo by tím pomoženo, ježto by mohl lépe konkuro- vati s velkovýrobou a mimo to měl by každý vý- robce takový tu výhodu, že by ke kontrole vý- konů nemusil choditi ani do továrny. Na to vyložil řečník hlavní zásady projektu, jejž na využití vodních sil na kanatisovaném středním

Labi mezi Král. Hradcem a Mělníkem vypraco- val inženýr jeho vlastního závodu p. Rosa spo- lečně s professorem průmyslove školy na Smí- chově p. Vejdělkem. Dle ktu toho, vy daného ve zvláštní brožuře, dá se využiti vod ních sil ke všem účelům v rozloze 5000 km2 in tensitou 21.000 koňských sil, při čemž by ná klad obnášel asi 16 mill. K a 1HP stála by 2 3/1 hal. za hodinu. Projekt zahrnoval by celkem ast 20 stanic, jež by tvořily jeden celek, za tím úče- lem, by byle možno doplňovati sílu přebytečnou tam, kde je jí zapotřebí, na celé trati. Kromě toho byle by tu co nejjednodušší parní reserva, jež by sílu hnací při nedostatku vody doplňo- vala, nebo po případě nahražovala. Vodních sil v celém toku bylo by asi dvacet, při čemž pro- jektovány jsou dvě parní stanice, a to jedna v Přelouči, druhá v Lysé n. L. Dále vypracován byl zmíněnými autory projekt centrály u Ho- řína nedaleko komorového plavidla, s 900, po případě 1600HP. Podnik, k jehož provedení

utvořilo se družstvo s p. Šustrem z Vojkovic čele, má pečovati, by rozvedl elektřinu asi do třinácti obcí, zejmena k účelům hospodářským, jako k mlácení, řezání, šrotování a pod. Pouká- zav k tomu, že projekt lze provésti dle tři růz- ných, podrobně označených variant, zmínil se pan přednášející ještě o zprávě, již podal v radě průmyslové a ve které nalehal na to, by 1. po- řídil se katasír vodních sil, 2. aby se zákon změnil a doplnil tak, aby bylo možno i soukrom- níkům investovati do podniku, 3. aby se vy- hotovil vyvlastňovací zákon pro rozvod elektřiny a 4. aby využitkování vodních sil chopil se bud stát, země nebo zvláštní společnost. V každém případě dala by se věc jednotně řešiti jen na větší délce jednotlivého toku. Jakého pochopení došla myšlenka tato v cizině, nasvědčuje stati- stika, dle niž je využitkováno té doby vodní síly za 527.467HP (v Kanadě za 228.000, v Ilali za 210.000, ve Francii za 161.000, ve Švýca- rech za 133.000, v Německu za 81.000, ve

Švédsku za 71.000, ve Vel. Britanii z 12.000IIP. Pan přednášející končil poutavou přednášku svoji přáním, aby se české delegaei podařilo z druhé části státního nákladu inve- stičního získati větší obnos pro úpravu vodních cest v českém království. (Hlučná pochvala.) Druhý z přednášejících, vrch. inž. země- dělské rady pan Šantrůček, vzpomenuv významu otázky kanalisační, poukázal na škody, jež by vzedmutím vody v údolí středolabském při jeho padologických a hydrologických poměrech vze- jíti mohly a uvedl zkušenosti, nabyté v této pří čině v pruském Sluzsku na Odře. Je proto třeba, aby současně se stavbami kanalisačními byly provedeny nutné odpady za účelem náležitého odvodnění pozemkův a tím připravena melioraee dotyčného území. Řečník pojednal potom o vy užiti vody kanalisovaných toků ve prospěch zemědělství, doporučuje, by zároveň se stavbou zdýmadel byly provedeny hlavní průplavy po- vodňovací, jež by byly s to, aby nahradily po- zemkům újmu, které by byly vydány, kdyby na př. jarní vody po regulací toků břehy nepřevy- šovaly. Řešení úpravy a kanalisace středního

Labe mělo by ovšem obtíže, ale přes to nutno práce ty prověsti již proto, aby lukaření, pokud možná, bylo zvelebeno. V Polabí nalezá se 7200 ha. luk, jež možno je zlepšiti a učiniti picní komorou i pro širší okrsky. Poněvadž nutno zdýmání hladiny omeziti na míru jen nej- nutnější, bude třeba pamatovati na umělé zdvi- hání vody aspoň pro letní zavlažování, což dá se spojiti ovšem s využitím vodní síly. Levná elektřina, získaná vodni silou, přinese zajisté i zemědělství značný úspěch, poněvadž sníží náklady výrobní i při zemědělské produkci. Po několika dokladech využití elektřiny v polním hospodářství, jako v obci Čachrově na Šumavě, na velkostatku v Jenšovicích na Moravě a na některých statcích v Německu, dokazuje řečník že elektrická orba je mnohem levnější a posky- tuje mnohých výhod, vysvětluje, jak by se dalo zařízení povodňovací provésti a doporučuje, by přihlíženo bylo co možná k dokonalé úpravě poměru vody k půdě a k intensivnému využit jejímu ve prospěch zemědělské výroby. Bylo by velkou chybou, kdyby nebyl postřehnut plně vý znam velké akce vodocestné a regulativní pro hospodářský pokrok celkový. Pojednání o řiční kanalisaci odložil řečník, jehož vývody byly od- měněny hlučnou pochvalou, do některé schůze přiští. Ke schůzi, jíž kromě poslanců a zástupeů kruhův odborných zúčastnili se také za Labský komitét p. Váňa, jakož i hr. Kauníc, za slali omluvné dopisy a telegramy starosta Král Hradce, posl. dr. Ulrich, město Roudnice prof. Tilšer aj.

Denní zprávy. — Zvláštní způsob polemiky pěstuje ode dávna již zdejší realistický list. Na ličeni, jež přinesla »Bohemie« o tom, jak byl dr. Körben svržen, prohlásili jsme za nepravdivou zprávu o podmínkách a slibech, jež učinili dle tohoto listu poslanci čeští v ten případ, bude-li k demissi donucen. Zejmena jsme rozhodné popřeli, že by poslanci češti byli se zavázali k nějaké »maršrutě do Velkonoc«. Přes všecko to dokazuje realistický orgán, že prý jsme tvr- zení »Bohemie« vlastně potvrdili. Co jsme potvrdili a čím jsme to potvrdili? Od kdy slušný a pravdy dbalý člověk smi potvrzením nazvati prohlášení, kterým stigmatisuje se určité tvr- zení jako lež? Jestli ale realistickému listu ku blaženství dopomůže doznání, že poslane češti skutečně se zasadili o od- stranění dra. Körbra, má je míli. Ano. poslanci strany svobodomyslné, resp. jejich pře- dáci, byli tak směli. Zapírati to, nemají nej menší příčiny. Vždyť se namáhají v tomto směru dost lidé jiní, realistickému orgánu velm blízci. — Císař Vilém II. a dr. Körber. Ne pouz německé listy pražské, nýbrž i listy vídeňské i berlínské potvrzují, že dr. Körber skutečně oblažen byl po svém odstoupení projevem Vilé- movým, v němž bývalého chefa cislajtánského kabinetu vysoko vynášel a zároveň doznal, jak hluboce ho zarmoutilo, že stihla jej nepříjem- nost, jakou je v každém případě pro rakou- ského ministra pověstný modrý arch. Jenom ž listy berlinské přes všechnu svou sympatii k dru.

Körbrovi vyslovují podivení své nad beztaktním jednáním německého císaře, kdežto listy vídeň- ské jsou u vytržení radosti nad »mravním po- silněním«, kterého se dostalo s místa tak vy- sokého a závažného politickému směru, jeho představitelem byl odstouplý cislajtánský premiér. A právě v tom vězí vlastní význam věci, ž publicističtí zástupci politiky, která ve Vídní ji od roku 1526 byla směrodatnou, politiky německé, spojené s národním utlačováním národů neněmeckých, dnes již nepokrytě pro- jevují souhlas, potěšení a radost nad smě- lostí svého předního nacionálního patrona, vměšovati se do vnitřních záležitostí tohoto státu a vyslovovati rozhodujícím kruhům v této říši politování nad tím, že opovážili se zbaviti s pána, jejž, jak nyní patrno, císa německý v tak náramné měl lásce.

Jak se vzpírají všechny proti chabému officios- nímu dementi a s jakou horlivostí snaží se do- kázati, že projev Vilémův existuje ! Vždyť jsme řekli ihned, jak se oproti opovážlivosti něme- ckého císaře zachovají officiosové, že buď věe nestatečně poprou nebo ji umlčí. Stalo se, ale pokus tenkráte se nepodařil. Vždyť zprávu při- nesl tělesný orgán dra. Körbra za jeho vlády, vídeňská šestihodinová »Allgem. Zig«, a nelze tedy ani na okamžik býti v pochyb- nosti, odkud zprávu onu čerpala. Však, jak jsme již řekli: pro posouzení poměrů zdejších má snad větší význam, než sám Vilémův pro- jev, způsob, jakým účinkoval v oněch kruzích, jež dosud osobovaly si čestného titulu »stran státních«. Smutně dopadá to v této říši, tím smutněji, že i nyní ještě není naděje, že v Vídni konečně si protrou oči. — Körbrovi hlavní spolupracovníci. Píše se nám z informovaných kruhů: »Váš článek o »vzájemné pojišťovně« v minister- stvu vnitra výborně vystihl působení nepřátelské koterie, trůnící po boku padlého dra. Körbra. Sluší jen dodati, že vyznamenaný sekční rada baron Weis ze Starkenfelsu jest hlav- ním redaktorem famósní reformy veřejné správy, kterou měla býti celá naše samospráva pohlcena nenasytným hrdlem vídeňské byrokracie. Jako byl v ministerstvu vnitra pravou rukou dra.

Körbra v administrativě Oktav. ryt. Regner, tak de faeto ovládal ministerstvo spravedlnosti bratr jeho minist. rada Rud. ryt. Regner, jenž jest v kruzích úřadnických označován za hlavního očišťovatele smíšeného území v Čechách od českých úřadníků. (Zásluhy (sic !) vrchního presidenta ryt. Wesselého a min rady Hommy v té příčině nebuďlež ovšem zapo- menuty !) Oba tito bratři pocházejí z Moravy a dostali se do ministerstva vlívem bývalého če- ského minřstrakrajana bar. Pražáka, jenž by se dojista v hrobě obrátil, kdyby zvěděl, jak jeho doporučenci jsou příznivi českému národu. Nejpřednějším machrem Körbrovým v dělání politiky byl však sekční chef dr. Sieghart, který jakožto spiritus reetor vládní tiskové kan- celáře měl hlavní podíl na všech intrikách, proti nám osnovaných. Pán ten, jehož původní jméno bylo Singer a byl dříve vídeňským žurnalistou, byl ministrem Plenerem povolán do ministerstva financí, odkud za vlády Körbrovy dostal se do ministerského praesidia. Jednou z hlavních zbranl činnosti dra. Siegbarta byla snaha Čechy mezi sebou rozeštvati, a bohužel, že mu v tom v Čechách bylo leckde pomaháno. Nynější před- seda ministerstva bude potřebovati pořádné koště, aby různé kanceláře od takých praeovníků očistil. Kdo záhubnou činnost vlády Körbrovy stopoval, podíví se, že se najdou v Čechách časopisy, jež dra. Körbra, který stát přivedl na hranici bankrotu a Čechy roztrpčil do poslední kapky krve, vychvalují jako znamenitého stát- níka a věšti mu příšti z mrtvých vstání. Uvě- domíme-li sobě tuto skutečnost, vysvětlímes ovšem všeliké úkazy, jež bylo zejmena r. 1904 v některých časopisech pozorovati.« — Otisku- jeme zatím bez poznámky.

— Žurnalistická slušnost jest v publistic naší kapitolou, k níž nutno psáti nekonečná, bohužel, pokračování. Svěží podnět k tomu po- skytlo včerejší vydání radikálně pokrokového týdenníku pražského, kterýž nemohl patrně do- čkati ani soboty, aby se střemhlav uvrhl do bouře klepů, obsazené již hejnem novinářských kachen, vyletlých z Vídně u příležitosti mini- sterských změn. Jest politování hodno, žes ještě může najíti český list, který po našem, na základě naprosto a svrchovaně autoritativ- ních informací vykonaném vyvrácení »Bohemiiny« smyšlenky o domnělých slibech českých vůdců o upuštění od obstrukce za propuštění dra.

Körbra a povolání bar. Gautsehe, ještě odváží se poraženou ošemetnost německo-liberálního listu přijati za svůj štít a zdvihnout pro něj své kopí! Opakujeme ještě jednou s naprostým dů- razem, že veškery pověsti o nějakém závazku, slibu či připovědi předcházející prý pádu Körbrovu v přičině budoucího taktického postavení českých poslanců k jakýmkoli státním nutnostem, jsou holé a ničemné smyšlenky, po- vstalé v táboře národně nepřátelském z motivů každému politiku průhledných. Nesnesou-li ani tady omluvy, pak vyžadují přímého odsouzení, jsou-li opakovány v táboře českém zjevně jenom za účelem zlehčování a ostouzení delegace ná- roda českého v dobách tak vážně kritických, jako dnešní. Tím hůře pro takového českého šířitele německé intriky, snaží-li se býti ještě ostudnější, než sám německo-liberální její pů- vodee! — Zemský nouzový komitét konal včera schůzi v zemědělské radě za předsednietví presi- denta prince Ferd. Lobkovice; přítomni byl za český odbor zemědělské rady president posl. Prášek a tajemník posl. dr. Viškovský, vládu zastupoval místodrž. rada Goll a vl. r. ryt. Brechler z Troskovic. Referát o opatření píce, dobytčí soli, otrub a pod. podával posl. dr. Viškovský. Celkem bylo rozděleno 45 vagonů otrub, z nichž 29 vagonů připadlo na české obce. Zemský komitét obdržel žádost o 626