jest koncessemi pro německé obstinaty zrovna těžký, proti takovýmto začátkům musí býti vy- sloven se strany české odpor co nejdůraznější, jako proti každému administrativnému dělení Čech na národnostní části vůbec, zvláště pak na dvojjazyčnou a výhradně čili čistě německou. Zřízením ředitelství státních drah v Liberci s německou výhradou uskutečnil by se nejúkladnější požadavek německý, a první starostí čistého německého dopravního ředitelství v Liberci byla by doprava všech železničních zřízenců české národnosti z tratí jeho správy. jakož vůbec berlínský list sestátňovací plán vlády Gautschovy bez mučení doznává, že sestátnění jmenovaných soukromých drah nemá pro správu státní důležitosti, nýbrž má naopak býti nacio- nálním, jazykově politickým ústupkem Němcům. Takhle dopadají české naděje, chované do kýže- ného sestátnění soukromých, germanisujících železničních společností, těchto ničitelek českých menšin. Nikoli provedení rovného práva, nikoli zkrocení němčourských fanatiků i agitatorů v jieh službách stojících, nýbrž přímo utužení a usku- tečnění cílů jimi sledovaných pásem, toť hýblem sestátňovací akce železniční v Čechách!

— K otázce státních úřadníků, dotčené posledním jmenováním soudních úřadníků, nej- čileji snáší příspěvky pražská »Bohemia«, jednát se jí patrně o to, aby poněkud setřela dojem svého článku a svých interviewů s vynikajícími vůdci a rádci německého lidu, kteří jménem jeho pronesli nenadálé doznání viny z nedostatku něme- ckých úřadníků, výhradně na Němcích spočívající. Dnes přináší dva přípisy z německých kruhů úřadnických, oba vzorné příklady typické německé neostýchavosti. V prvním z nich děje se zcela zřejmá propaganda myšlénce, že státní správa, chce-li míti státní úřadníky německé, aby jimi ucpala ústa křiklounům uzavřeného území, musí jim zjednati zcela mimořádné finanční po- měry, v každém případě lepší než českých juchazečů. Tento nárok není sice pověděn tak výslovně — a to by také ještě scházelo — ale bez obalu poukazuje se k tomu, že se musí ně- meckému právníku zaručiti lepší zaopatření ve státní službě, poněvadž německý právník na rozdíl od svého českého kollegy má mnohem více příležitosti nabýti míst.A tu prý musí býti snahou vůdců ně- meckých stran, postarati se o takové zlepšení poměrů německých státních úřadníků, tak aby byly zvlášť svůdnou vnadou pro něme- cké právníky. Německý mluvčí neostýchá se po všech těch známých houfných přemětech ně- meckých zadáků, přes nesčetné hlavy českých předáků, zejmena ve správě politické a finanční stěžovati si na »nerovnoměrnost poměrů po- stupných« — ve prospěch Čechů! Neméně švindléřskou lží jest tvrzení dalšího přípisu jiného německého úřadníka, že se na německých úřadnících žádá důkladná znalost češtiny, kdežto u českého úřadníka prý stačí, láme-li několik ně- meckých slov. Tvrzení takové jest ovšem svrcho- vaně směšno při známé a pravidelně naprosté často organické neschopnosti Němců, učiniti

se důkladně česky, jakož jsou zejména v kru- zích justičních známy bezpočetné případy, ve kterých český podřízený úřadník byl nově jme- novanému soudci v »německých« horách tlu- močníkem při výslechu místního německého lidu, mluvícího podřečím! Vrchol opovážlivosti ovšem jest, tvrdí-li mluvčí německého úřadnictva v »Bohemii«, že Němec, stane-li se c. k. úřad- níkem, sotva smí na to myslit, že je Němcem, natož aby to veřejně přiznal, jinak by se mu špatně vedlo, kdežto český úřadník jest prý v první řadě Čechem a teprve potom vedle toho také c. k. státním úřadníkem. Že »Bohemie« otiskla tuto větu a že sama k ní ze svého ještě celý odstavec perfidních a groteskních lží téže ráže přidala, jest prostě novinářskou nestyda- tostí, která sama sebe poráží. — Klub mladší generace národní strany svobodomyslné pořádá pátou veřejnou schůzi členskou v sobotu dne 8. dubna t. r. o 1/28. hod. večerní v zahradní místnosti restaurace Chodě- rovy ve Ferdinandově třídě, na jejíž program položen byl rozhovor „O poměru Předlitavsk k záležitostem uherským.“ Úvodní zprávy po- dají: „O části dějinné a ústavní“ p. JUDr. Boh. Baxa; „O části hospodářské se stanoviska země- dělství“ posl. p. JUDr. K. Viškovský; a se stano- viska obchodu, živností a průmyslu p. JUDr. Emil Hoffer, náměstek sekretáře Nového obchod- ního gremia král. hlav. města Prahy. — Ze sněmovních výborů. Opravujeme onu část řeči, kterou proslovil posl. dr. Ryba v rozpočtovém výboru, pokud jde o záležitosti telefonu. Neplaidoval totiž pro zřízení telefonu »podél toku Vltavy«, poněvadž telefon takový již zřízen je. Přimlouval se pouze o to, aby tento telefon, jenž určen pouze pro službu bez- pečnosti v okamžiku, kdy hrozí povodeň, byl adaptován tím způsobem, by ho mohlo býti po- užíváno též pro službu soukromou.

— Nový katolický chrám v Libni vysvěcen bude v neděli dne 9. dubna v 9 hod. biskupem drem. Fr. Kráslem. — Zasněžená Praha. Opravdu, takový obrázek zimní přírody neviděli Pražané ani v lednu, jaký se objevil dnes ráno. Návrší letenské a petřínské pokryto bylo sněhovou rouškou a na prejzových a taškových střechách bílý příkrov setrval i když slunéčko se na obzoru vyhouplo, A jaká bouře panovala při chume- lenici! Včera v noci bylo v některých ulicích až ne- bezpečno pro chůzi. Meluzina hvízdala a chume- lice panovala jako v Sibiři, zejmena na širších pro- stranstvích. Do půlnoci byla Praha pokryta sněnem a rtuť v teploměru klesla na nulu. Dnes ráno vy- stoupla opět na + 2° R. — Při vichřici. Dva zřízenci klempíře p. Josefa Švedy na Poříčí č. 32 včera opravovali výkladní skříň na průčelí tohoto domu. Sotva že se se žebříku vzdá- lili, vichřice povalila žebřík, ten zasáhl truhfářského učně Václ. Svobodu z Karlína a poranil jej na zádech. Na strážnici se mu dostalo lékařské pomoci. — Nová jeskyně v Čechách. Poblíže Jablonce n. N. u tak zv. Mastkové jeskyně v těchto dnech si hra- jící děti k svému úžasu pojednou zpozorovaly, že se její otvor sesutím země ucpává a že nad ní objevil se nový. Když tímto dětmi zpravení lidé vstoupili se svítilnami a s magnesiovým světlem do vnitř, spa- třili, že stěny nové jeskyně vyloženy jsou kamen- nými deskami, opatřenými prý římskými nápisy. V jeskyni nalezeny pozlacený štít kovový, kopí, ná- doba s krásnou ozdobou a pod. Dále jest v ní kou- pelna vykládaná mramorem a zbytky vodovodu. V zemi zapuštěna jest kamenná deska s porušeným nápisem, který nebyl dosud rozluštěn. Soudí se, že pod kamenem jest hrob, v němž uschované věci po- skytnou bezpochyby zajímavé historické památky, ze kterých bude lze zjistiti bývalé obyvatele této nové jeskyně.

— Zakázaný prodej salicylu pro kuchyň. Na zá- kladě výnosu místodržitelstva v království českém ze dne 20. února 1905 č. 36.722 upozorňuje magistrát král. hlav. města Prahy, že zakázán jest drogistům a obchodníkům s potravinami prodej »Dra. Oetkera salicylu pro kuchyň«, jehož se užívá ke konservování ovoce a zelenin. — Příhoda z ulice. Sklepní otvor před domem čp. 1963—II. v Eliščině třídě byl zakryt silnou skle- něnou tabulí. Včera odpoledne tabule se probořila pod tíhou jednoho občana, ale náhodou nespadl příliš hluboko, takže neutrpěl zranění. — Obtížné zachraňování tonoucího muže. Velice vzrušující výjev stal se včera před 8. hod. večerní na pobřeží Vltavy pod Voitlovou ohradou v páté čtvrti.

Tam s podbřeží v sebevražedném úmyslu skočil do Vltavy zoufalý muž neznámého jména. Policista Bedř Kožmín, který na ulici na hlídce stál, zpozoroval zou- falce a bez dlouhého rozmýšlení skočil za ním, aby ho zachránil. Až po krk byl Kožmín ve vodě, ale tonoucího nemohl zachytit, poněvadž proud odnášel ho do prostřed řeky. Kožmín vylezl spěšně na břeh a běžel ještě s druhým policistou na vory, na řece sto- jící, a snažili se odtud tonoucího zachránit. V panující tmě a velmi prudké bouři ochránci neviděli dobře na cestu a oba spadli do řeky. Vylezli však opět na vory, načež konečně po vysilujícím namáhání tonou- cího holí zachytili. Zoufalec byl už potopen a nejevil žádné známky života. Ochránci vynesli ho po vorech na přeh a spěšně dali ho dopravit do nemocnice Mi- losrdných bratří, kde zoufalec sice nabyl vědomí, ale byl stižen velmi prudkými křečmi. Měl u sebe pouze dva desetihaléře. Teprve dnes ráno mohl zachráněný promluvit. Udal, že se jmenuje Frant. Krepl, narodil se r. 1861 ve Šternberku na Moravě, kde až do 2. dubna byl zaměstnán v trafice a prodeji novin Rud

Ničmana. Při inkasování zpronevěřil obnos 40 korun a ze strachu, aby nebyl zatčen, odjel do Prahy. Když měl už posledních několik krejcarů, šel do jedné ka- várny žebrat, ale když ho vypudili, běžel rovnou do Vltavy. Krepl byl ponechán v ošetřování v nemoc- — Strojvůdce náhle zemřel. V kruzích železnič- ních zřízenců nemalé vzrušení způsobila zprávao náhlé smrti strojvůdce Jana Kolenatého, který po řadu let oddaně sloužil u buštěhradské dráhy. Kole- natý řídil včera stroj nákladního vlaku, jedoucího do Prahy. Když vlak přijel do stanice Hlubočep, povstala na lokomotivě závada, již bylo nutno opravit. Stroj- vůdce pomáhal při tom a když potom vystupoval aa lokomotivu, klesl náhle a zemřel. Po lékařském ohie- dání byla mrtvola vždy svědomitého zřízence odve- zena do místní umrlčí komory. Vystěhovalci. Dnes ráno jelo Prahou do Ame- riky 35 osob ze Lvova. nici.

Různé zprávy. = Poměry v Makedonii. Z Makedonie docházejí neutěšené zprávy, svědčící o tom, že boj mezi kře- sťany, jmenovitě mezi Řeky a Bulhary, nabývá každým dnem větších rozměrů a stává se ukrutnějším a ostřejším. V Elsany přepadla četa bulharských po- vstalců dům jednoho Řeka a zavraždila v něm Diamontyho, meškajícího tam návštěvou a zranila dva bratry Anomy. Ve vesnici Sliveny u Monastyru zavraždili povstalci tamější popy, kteří štvali Turky proti bulharským obyvatelům. Nejstaršího popa Ma- nyho potom spálili. Jelikož Řekové tureckému voj- sku udali, že se ve vesnici Zerveno u Ostrovu skrý- vají povstalci, přepadlo oddělení tureckého vojska vesnici a zapálilo ji, tak že celá shořela a mnoho lidí, mezi nimiž většina žen a dětí, přišlo o život. Velká potyčka byla svedena mezi 70 povstalci a tu- reckým vojskem u Kumanova. Povstalci musili utéci do hor, zanechavše na bojišti deset mrtvých a něko- lik těžce raněných. Z Turků byl jeden voják zastře- len a pět raněno. U vesnice Skynady vyzradil mi- nulý čtvrtek obchodník Patavras skrýši 38 Bulharů. kteří prý číhali na biskupa Petsakyho. Následkem toho obklíčili je ozbrojení vesničané a zastřelili z nich po zuřivém boji osmadvacet, kdežto ostatních deset i s vůdcem zajali. Bulharského učitele ve ves- nici Nany Primu zavraždili Řekové v noci, když se ubíral s pole domů. Mrtvolu nechali ležeti na silnici.

Silná četa přepadla minulý týden klášter mikulášský nedaleko vesnice Cirilova a když se ho nemohla zmocniti, zapálila budovu, tak že velká část jeho le- hla popelem. Pop Gierkof ve vesníci Toplica, který, ač přináležel k bulharské církvi, konal vyzvědačské služby Řekům, byl minulého pondělí nalezen v po- steli s podříznutým hrdlem. Jak vypravují ce- stující, přicházející právě ze Svaté Kathariny, byl zavražděn z pomsty. Po pachatelích marně pátrají turecké úřady a bezpochyby je ani nenaleznou, neboť v tom směru nejsou turecké úřady lepší ře- ckých a nestarají se o to, co je nepálí. Pro ně, kdyby nebylo velmocí, mohli by se všichni křesťané mezi sebou povražditi. V Thessalii se připravují nové čety povstalců, aby při nejbližší příležitosti vpadly do Makedonie. Jedna z čet, sestávající z patnácti mužů, řeckými vojenskými puškami a revolvery ozbro- jených, překročila minulého týdne turecké hranice u Asproklisia. Rozumí se, že to učinila bez úřadního vědomí řecké vlády. V krajině té a zvláště u vesnice Lygoria dovážejí se zbraně povstalcům veřejně. Na- proti tomu zatkla policie v Larysse dva Albánce, kteří chtěli pět vojenských pušek s nábojem dopra- viti přes turecké hranice. Řecká vláda ujištuje ovšem velmoci, že střeží hranice a že nedovoluje dovoz zbraní do Turecka, avšak jak se v poslední době ukázalo, podporují řecké pohraniční stráže veřejně povstalce a každého, kdo těmto dováží zbraně a ná- boje. Velké dovozy zbraní dějí se po moři, nebot u Svaté Kathariny a u hory Olympu neudržují Turci pobřežní stráže a možno tam proto zbraně lehko vy- loditi. Turecké torpédové lodi, jež minulý rok pobřeží to střežily a několik řeckých lodí se zbraněmi zajaly, ba jednu z nich potopily, nekonají letos službua hoví si v Solunu.

= Šach a pařížský výstavní palác. V pařížské ulici Reaumurově žije, jak vypravuje »Matin«, ctihodný muž jménem Josef Dupuy, jenž prý si z ničeho na světě nic nedělá. Proto se také stal soudním vyko- navatelem. A muž ten neleká se ani dost málo toho, že má zabavit svršky jednoho z panujících vladařů. A to samého krále králů, majestát Muzaffera ed Dina, perského šacha, dle žalobní adresy »bytem v Tehe- ranu«. Pan August Alfons Josef Dupuy spolčil se s jiným odpůrcem perského trůnu, advokátem panem Charlesem Philippem ve spolek a hodlá pana Muzaf- fera potahati důkladnou exekucí jeho movitostí pro dlužnou pohledávku v nepatrné částce 292.000 franků.

Dluh datuje se z roku 1900. Tehda zbudovati dala perská vláda na pařížské světové výstavě obrovský palác, ale stavitel pan Meriat nedostal za svou práci ani centimu. Dopsal sice všem vynikajícím osobno- stem v Persii a požadoval od nich peněz. Místo vy- placeného účtu udělen mu byl řád zlatého lva a stří- brného slunce, ale o penězích nebylo ani hlásky. Král králů přijel pak do Paříže a navštívil dokonce i perský výstavní palác, líbezným okem popásl se na krásách domácí výroby uměleckých a průmyslových děl a konečně i pronesl své uznání slovy »kheyli khuk«, což po česku znamená asi jako »velmi pěkně«. Ale potom zase perský majestát odcestoval, aniž by byl v nejmenším pátral po adrese pana Meriata. Z té příčiny uznal konečně architekt za nutné vystoupiti žalobou a po dlouhé námaze také toho docílil, že jeho žalobu v Persii milostivě přijali na vědomí. A tak se stalo, že pan Dupuy má nyní provádět exe- kuci. Snad se chystá zlý ten člověk zabaviti králi králů zavazadla, až prý letos pojede do lázní con- trexevillských! Prozatím však jest jisto, že král králů odpočívá klidně na svém trůně v paláci teheranském a že neplatí žádných účtů. — Souboj na šavle v Pešti konal se včera dle zprávy uherské tisk. kanc. mezi synem ministerského předsedy hraběte Tiszy Štěpánem Tiszou ml. a poslu- chačem práv Ivanem Horvathem. K souboji zavdala příčinu jakási roztržka na universitě. Tisza utrpěl lehké zranění plochou ranou na rameni a na prsou.

= Zolovo posmrtné jmění. Vdova po Emilu Zo- lovi věnovala villu mědanskou pařížské »Assistance publique« a budova má býti proměněna v útulek osob, jež věnovaly se ošetřování nemocných a upad- nuvše v nemoc, z této se pozdravily. Paní Zolová zamýšlela původně věnovati místo, ve kterém ze- mřelý její choť nejraději prodléval, schudlým spiso- vatelům a umělcům, nicméně však pan Mesureur, ředitel ústavu »Assistance publique«, jehož dozoru má býti útulek svěřen, prohlásil, že by se dobro- činná společnost daru toho zřekla, neboť by prý stálé vydržování villy vyžadovalo značný náklad. Při této příležitosti, kdy paní Zolová učinila vzpo- menutý velikomyslný dar, se zjistilo, že vlastně žád- ného zvláštního jmění nemá. Jednomu z předních spisovatelů francouzských, jenž jí v poslední době učinil návštěvu, vyličovala paní Zolová, že všechno opačné tvrzení se s pravdou nesrovnává a že jí ze- mřelý manžel více nezanechal nežli důchod z vý- nosu svých děl. Co za živa vydělal, Zola opět vy- dal, neboť žil vždy velmi nádherně. Touha po hro- madění peněz a úzkostlivá spořivost byly prý mu naprosto neznámými pojmy. Při tom se nikdy Zola neobával trudné budoucnosti. Poukazoval vždy k tomu, že v mládí prožil doby velmi krušné a tvrdil, že by mu nečinilo pražádných zvláštních obtíží, kdyby snad na stará kolena opět byl nucen proží- vati bouři života, jaká byla údělem dnům jeho mládí..

= Vrtochy Štěstěny. Několik týdnů před hlav- ním tahem losů dobročinné loterie na postavení wetzlarského dómu, zakoupil si kterýsi venkovan v jedné z hannoverských směnáren patnáct losů. Když prodavač za účelem zapsání čísel losy přepočítával, shledáno, že si jich kupec vybral šestnáct, tedyo jeden více, nežli zamýšlel. Po delším zdráhání dal si venkovan konečně říci, že si šestnáctý los podr- žel. A při hlavním tahu byl právě los šestnáctý tažen a venkovan stal se boháčem, jemuž v kapse zvonilo 50.000 marek ve zlatě . ..